Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Showcase


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 671 | 672 | (Page 673) | 674 | 675 | .... | 683 | newer

    0 0


    rozhovor  s Terezou Spencerovou
    20.12.2018  ParlamentníListy
    ParlamentníListy.cz plánovaly rozebrat s analytičkou Terezou Spencerovou rok 2018 a požádat jí o geopolitický výhled na rok 2019. To se podařilo, nicméně Spencerová hned na úvod nejnovějšího vydání své pravidelné rubriky čtenářům osvětluje zásadní aktualitu: Oficiální odchod USA ze Sýrie.



    USA oznámily odchod vojáků ze Sýrie. Co to podle vás znamená?

    Je to samozřejmě významný zlom ve vývoji situace, i když ani ne tak vojenský jako politický. Pentagon má v Sýrii jen asi dva tisíce mužů, což není nijak významná vojenská síla, ale už jen fakt, že proti nim žádný oficiální „hráč“ v konfliktu nechtěl přímo zasahovat, aby nevyvolal větší konflikt s USA, umožňoval Američanům působit v roli svébytných „lidských štítů“ pro okupaci značné části syrského území. Na severovýchodě Sýrie tak američtí vojáci svou přítomností zajišťovali bezpečí levicovým kurdským Lidovým obranným jednotkám, na jihu, u jordánských hranic, pak svým „umírněným džihádistům“. To asi nyní skončí, nebo lépe, mělo by to skončit prý do 60 až 100 dnů, kdy by měl být odsun dokončen.

    Pro Kurdy je to samozřejmě tvrdá rána, protože kalkulovali s Američany a přepočítali se. Znovu. Nezbude jim, než se obrátit na Damašek, a už ne z pozice suverénních vládců třetiny země, ale reálně, tedy spíš s prosíkem. Zatím totiž víme jen to, že se na odsunu amerických jednotek dohodl Trump s Erdoganem (a přes něj nepřímo jistě také s Putinem a íránským Róháním a syrským Asadem), což značí, že se Washington ve svém vlastním „střetu zájmů“, kdy musel volit mezi Tureckem a Kurdy, rozhodl pro Turky. A Turecko dál hrozí „okamžitou“ ofenzívou proti syrským Kurdům u svých hranic a je logické, že Kurdy před touto ofenzívou nyní už ochrání jen ten Damašek. Čili na obzoru je obnovení územní celistvosti Sýrie a konec halucinogenních vizí o syrském Kurdistánu coby nějakém nezávislém území.

    Přitom ale stále platí, že volbou Turecka vyřešil Trump jen jeden ze svých „syrských“ problémů, protože jsou tu stále ještě další a další střety mezi americkými spojenci. Namátkou, Emiráty a Saúdové se stavějí za Asada, v němž najednou vidí protiváhu Turecku a jeho politice politického islámu, a když jsou proti Turecku, jsou i proti Kataru, který rovněž podporuje Muslimské bratrstvo. A to jsou samí „američtí spojenci“. A když jsou proti Turecku a současně i proti Íránu, jen tím zpevňují „sebevědomou osu odporu“ Ankara–Teherán, což je ovšem další problém pro USA. Zapomínat nelze ani na Izrael, který oznámil, že začne americký odsun „studovat“ z hlediska vlastní bezpečnosti, jako kdyby byl oznámením o odchodu amerických vojáků zaskočený. Další problém. Zkrátka, region se dává do pohybu a USA v něm, podle mého dost chaoticky, hledají způsoby, jak zklidnit své rozhádané spojence – ještě donedávna to bylo stádo vazalů, kteří nábožně poslouchali, co jim z Ameriky nařídí, dnes je to parta čím dál sebevědomějších států, které se o Ameriku sice opírat mohou, ale pokud to nebude v jejich zájmu, tak také nemusejí. Bude zajímavé sledovat vývoj.

    Nicméně, pro Sýrii jako takovou je odsud amerických jednotek samozřejmě jednoznačně pozitivní. Bude ale zajímavé sledovat také to, zda shoda Trumpa s Erdoganem na dalším osudu syrských Kurdů nějak oba politiky (a jejich země) sblíží, čímž třeba i skončí „líbánky“ mezi Erdoganem a Putinem, nebo jestli je to jen další Trumpův tah, jímž se zbavuje zbytečné zahraničněpolitické zátěže na své cestě za „Amerikou především“…

    Jemen, v zásadě zapomenutá válka. Letos jsme viděli mnoho smutných obrázků a v zásadě se už přestali počítat mrtví civilisté. Lze považovat relativní mlčení o jemenské krizi za hřích Západu? K čemu směřují náznaky mírových rozhovorů?


    Mrtví civilisté se ve skutečnosti přestali počítat už po prvním roce saúdské agrese proti Jemenu. Tak silný je finanční vliv Saúdů na OSN a přidružené organizace. A tak se po dva roky neustále omílalo poslední odhadované číslo obětí, tedy 10 tisíc. Dnes už se ale – naštěstí veřejně – mluví o 60 tisících obětí bojů, o dalších 85 tisících dětech, které zemřely kvůli hladu nebo na léčitelné nemoci, další desítky tisíc lidských životů si vyžádaly epidemie cholery… Kdyby se to spočítalo dohromady, bude ta „zamlčovaná“ jemenská válka mnohem tragičtější než třeba ta široce medializovaná v Sýrii. Ne nadarmo ji OSN označuje za nejhorší humanitární katastrofu současnosti.

    Jistě, Západ mlčí, protože se na oné válce sám podílí, ať už je řeč o prodeji zbraní Saúdům za stovky miliard, nebo rovnou o účasti amerických, britských a francouzských sil v konfliktu, samozřejmě po boku útočících Saúdů. Západní politici jsou v tom svinstvu až po uši, a tak pokrytecky mlčí. Řešení se sice rýsuje prostřednictvím mírových rozhovorů, které začaly ve Švédsku, ale zatím nemá smysl jejich význam jakkoli hodnotit. Už jen samotný fakt že obě strany alespoň formálně vyjadřují ochotu zastavit boje, ale určitou naději přece jen dává.

    Pravidelně probíráme ,,ruskou kauzu" kolem amerického prezidenta Donalda J. Trumpa. Jeho právník Manafort byl usvědčen z daňových podvodů, generál Flynn se zřejmě přizná ke lhaní o schůzce s ruským velvyslancem. Soukromé pátrací firmy líčí řádění ruských trollů, kteří „rozdělovali“ americkou společnost. Na druhou stranu, americké ekonomice se daří a Trump nedostal vyloženě „přes ústa“ v letošních kongresových a senátních volbách. Čeká ho příští rok sesazení, nebo nakročení k obhajobě prezidentského mandátu?
    Nevím, nechci být falešným prorokem. Máte pravdu, že ono dlouhé vyšetřování „ruského vměšování“ sice poslalo pár významných lidí „do tepláků“, ale kvůli všemu možnému, jen ne „ruskému vměšování“. Čili pořád v něm chybí to nejpodstatnější, tedy ten kýžený a hledaný „zločin“. Podle amerických médií zkusí „zvláštní vyšetřovatel“ Mueller dostat Trumpa nově přes lobbistické miliony z Blízkého východu, konkrétně od Saúdů, Emiráťanů a Izraelců. To bude fakt legrace, protože miliony z Blízkého východu míří do kapes celého amerického establishmentu a odpreparovat z toho všeho jen Trumpa bude fakt složité. Pokud se mu to nepovede a sáhne vedle, může Mueller skončit sám hodně špatně.

    Zatím se mi ale zdá, že je Trump pevný v kramflících, a tak si osobně tipnu, že spíš než k impíčmentu míří za znovuzvolením. Ale kdoví, co všechno se v té Americe ještě může stát.

    Rusko i nadále žije pod ekonomickými sankcemi a čelí hospodářským těžkostem, na druhou stranu na svržení Vladimira Putina to tedy nevypadá. V jaké pozici končí z mezinárodního hlediska rok Vladimir Putin? V jakém stavu jsou jeho pokusy o aliance s Číňany, Indy a Tureckem?
    To je otázek na tlustou knihu! Ano, sankce stále platí a platit budou, protože Krym zůstane ruský a Západ přece nemůže ztratit tvář, aby najednou řekl, že mu to nevadí. To se raději všichni zúčastnění ... ... ....

    celý rozhovor najdete zde

    0 0


    Svjatoslav Kňazev, Alevtina Pisarenková
    21. 12. 2018      russian.rt
    Ukrajina hrubě porušuje podmínky bezvízového režimu s Evropskou unií. Takový závěr je obsažen ve výroční zprávě Evropské komise. Brusel zdůraznil, že Kyjev ještě nesplnil podmínky stanovené EU - omezit tok nelegálních přistěhovalců a odstranit korupci. Evropská komise vyzvala Ukrajinu, aby okamžitě podnikla kroky, v opačném případě evropští úředníci pohrozili, že zmrazí bezvízový styk pro tuto zemi. Jak experti poznamenávají, tento krok způsobí extrémně bolestivé důsledky pro celou Ukrajinu, protože orgány státu nebudou schopny reagovat na požadavky EU.


    V roce 2017 občané Ukrajiny obdrželi 33 105 zamítnutí práva vstoupit na území Evropské unie, což je téměř jeden a půlkrát více než v roce 2016. Tyto údaje jsou obsaženy ve výroční zprávě Evropské komise o provádění dohod o bezvízovém styku se zeměmi západního Balkánu a programu Východního partnerství, zveřejněné v Bruselu. Kromě toho v minulém roce v Evropě zadržely orgány činné v trestním řízení a migrační služby členských států EU 33 485 ukrajinských nelegálních přistěhovalců, což je o 19% více než v roce 2016.

    Připomínky Bruselu

    V letošním roce se situace s ukrajinskými nelegálními migranty a "nežádoucími osobami", které se snaží vstoupit do EU, zostřila. Brusel dosud neposkytl přesné statistiky, nicméně podle informací evropské pohraniční stráže a pobřežní stráže bylo v roce 2018 podstatně více podobných případů. Zároveň evropské orgány začaly častěji odmítat žádosti Ukrajinců o poskytnutí azylu v EU: v roce 2017 bylo 16,24% takových žádostí uspokojeno proti 20,41% před rokem.

    Kromě toho Evropská komise poznamenala, že ukrajinské orgány pouze částečně realizovaly opatření, která byla povinnou podmínkou pro udělení Kyjevu bezvízového režimu s EU. Úředníci konstatovali, že Nejvyšší soud pro boj proti korupci na Ukrajině byl formálně zřízen, ale nefunguje. Skupina mezinárodních expertů, kteří se mají podílet na výběru soudců, nezískala přístup k systémům, které umožňují provádět speciální prověrku kandidátů.

    Kromě toho nebyla v ukrajinské legislativě provedena řada protikorupčních dodatků, civilní aktivisté jsou v zemi napadáni a Brusel zpochybňuje účinnost nových protikorupčních orgánů v Kyjevě.

    Evropští úředníci tvrdí, že většina nelegálních přistěhovalců, kteří se dostali do EU, se zabývá nezákonnými činnostmi, jako jsou praní peněz, pašování, prodej drog, obchodování s lidmi a další podobné aktivity. Navíc spolu s Ukrajinci přichází do Evropské unie spousta padělaného zboží.

    V souvislosti se současnou situací požádala Evropská komise Kyjev o přijetí okamžitých opatření a odstranění toku ukrajinských nelegálních přistěhovalců do Evropské unie. Brusel navíc naléhavě požádal kyjevské orgány, aby důkladně vysvětlovaly svým občanům bezvízové předpisy, aby byli při volném vstupu do EU lépe informováni o svých právech a povinnostech. Kromě toho Evropané chtějí, aby Kyjev připustil občanskou společnost k pákám správy státu a aby také přijal konkrétní opatření pro boj proti korupci a organizovanému zločinu, zejména v kybernetickém prostoru. To vše, říkají zástupci Evropské komise, musí být provedeno okamžitě, jinak může Brusel posoudit zmrazení bezvízového režimu s Ukrajinou.

    Obyvatelstvo se snaží přežít

    Jak zástupce strany Baťkivščina konstatoval v rozhovoru s RT, požadavky Bruselu se daly očekávat: většina Ukrajinců potřebovala bezvízový režim výhradně k cestám za výdělkem, a to legálně nebo nelegálně.

    ... podle názoru zdroje RT ve straně Lidová fronta kyjevské orgány, nehledě na oprávněné připomínky, sotva budou schopny splnit požadavky EU.

    "Za prvé, poslanci se již začali připravovat na volby do Rady - nemají na to pomyšlení. Za druhé, nikdo se nechystá bojovat proti korupci a žádné požadavky EU nebudou splněny. Nevěříme však, že EU ukončí s Ukrajinou bezvízový režim. To by mohlo negativně ovlivnit image Evropské unie", uvedl zdroj RT.

    Podle zdroje RT ve straně Samopomošč je jedním z důvodů vzniklé situace nesprávné hodnocení občany Ukrajiny politiky Bruselu vůči jejich zemi.

    "Mnozí se domnívají, že když Evropané zavedli bezvízový režim, budou Ukrajinu podporovat věčně. Ve skutečnosti tomu tak není. To neříkají politici, ale v tomto roce došlo k výraznému zpřísnění pasové kontroly turistů a migrantů s ukrajinskými pasy na hranicích se zeměmi EU.

    Pokud v prvních měsících platnosti bezvízového režimu při pasové kontrole nikdo nepožadoval od občanů Ukrajiny další doklady, nyní probíhá podrobný pohovor s každým - na cestujících je požadováno, aby předložili všechny doklady: zpáteční jízdenku, rezervace v hotelu, pojištění, peníze. Vzhledem k tomu, že v příštích letech bude nelegální migrace pouze růst, země EU začnou zpřísňovat kontrolu a není vyloučeno, že se vízový režim může vrátit", uvedl zdroj.

    Podle zdroje RT na Ministerstvu zahraničních věcí Ukrajiny asi 1 milion občanů republiky cestuje do zemí EU za prací nelegálně.

    "Ukrajinci mohou být v zemích EU bez víza po dobu 90 dnů každých šest měsíců. Mnoho lidí přijíždí na sezónní práce na tři měsíce, pak se vracejí domů a tři měsíce odpočívají. Potom opět jedou za výdělkem. Za rok si může pracovník s nízkou kvalifikací vydělat na Ukrajinu značné peníze - asi 4 tisíc eur, a často jezdí do zahraničí celé rodiny", uvedl.

    Podle zdroje RT se Ukrajinci zpravidla zabývají sběrem sezónního ovoce, pracují při zpracování odpadu, pečují o nemocné nebo jsou najímáni jako řidiči nákladních automobilů. Získat trvalé zaměstnání ve velkých evropských společnostech se podaří jednotlivcům.

    Omezení budou bolestivá

    Podle nedávno zveřejněných statistik ukrajinského kabinetu ministrů nyní pracuje asi 10 milionů občanů v zahraničí - téměř polovina obyvatelstva v produktivním věku v zemi. Toto číslo roste a v dohledné budoucnosti bude růst, tvrdí analytici. Agentura Ukrinform s odkazem na Ukrajinské centrum pro ekonomická a politická studia Alexandra Razumkova nedávno představila výsledky sociologického průzkumu, které svědčí o tom, že pouze 38% občanů země do 29 let chce žít na Ukrajině. 47% respondentů má v úmyslu odjet a zbytek se dosud nerozhodl nebo nechtěl do svých plánů zasvěcovat organizátory průzkumu.

    Peníze, které v Evropě pracující Ukrajinci posílají svých rodinám a příbuzným, se staly důležitým faktorem pro udržení životní úrovně v zemi. Pouze oficiální bankovní převody v roce 2017 činily více než 5 miliard dolarů - asi 5% nominálního HDP na Ukrajině. Významnou část prostředků ukrajinští pracovní migranti přivážejí domů v hotovosti.

    Podle názoru zástupce ředitele Centra ukrajinistiky a bělorusistiky na Moskevské státní univerzitě M.V.Lomonosova Bogdana Bezpalko budou kvůli závislosti ukrajinského hospodářství na příjmech pracovních migrantů pro Kyjev "velmi nepříjemná" jakákoli omezující opatření, která by EU mohla hypoteticky zavést kvůli migračním přestupkům a nedodržování mezinárodních závazků.

    "Proces deinstitucionalizace ukrajinské ekonomiky pokračuje. Lidé prostě nemají kde najít na Ukrajině dobrou práci a vydělávat slušné peníze. Proto odjíždějí pracovat do Evropy nebo Ruska. Zrušení bezvízového režimu nebo jiná podobná omezení budou pro celou Ukrajinu nesmírně bolestivá", řekl Bezpalko v rozhovoru pro RT.

    Politolog Alexandr Asafov je rovněž skeptický ohledně schopnosti Kyjeva splnit podmínky stanovené Evropskou komisí.

    "Jak mohou ukrajinští úředníci bojovat proti korupci a organizovanému zločinu, když jsou hlavními korupčníky? Další požadavky Bruselu také nelze splnit. EU požaduje boj proti kybernetické kriminalitě, ale dnešní Ukrajina je hnízdo hackerů a Kyjev s tím není schopen nic udělat", řekl Asafov.

    Současně se domnívá, že dokud západoevropské mocnosti nadále spolupracují se Spojenými státy, pro něž se Ukrajina stala nástrojem tlaku na Rusko, je pravděpodobné, že radikální migrační omezení budou Kyjevu sotva uložena.

    "V blízké budoucnosti budou tlak na Ukrajinu nejspíše vyvíjet pouze země s nezávislým kurzem, jako je Maďarsko", připustil expert.

    Podle Bogdana Bezpalka má však trpělivost Bruselu své meze - a pokud bude tendence Ukrajinců k porušování evropských imigračních zákonů a k sabotáži podmínek předložených EK zachována, bude muset Evropa přijmout nějaká opatření.

    "EU dosud sytí svůj trh ukrajinskou pracovní silou, která vypadá v očích evropského podnikání přitažlivěji než migranti z Afriky a Asie, ale v budoucnu, na konci tohoto procesu, může být bezvízový režim zmrazen", uzavřel Bezpalko.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    Jiří Jírovec
    22. 12. 2018
    Markéta Adamová (Top 09) bojovala s velkou urputností proti obědům zadarmo všem dětem. Postavila to ideologicky: Komunisté chtějí dávát všem, kdežto oni (kapitalistická) pravice jen těm, kteří to opravdu potřebují. V druhém přiblížení jí šlo o to, že by se bohatší části společnosti mohlo dotknout, že děti budou jíst na úrovni socek. Kdoví jaký blaf za ty peníze v jídelnách bude.


    Odvážná myšlenka dávat jen potřebným má nevýhodu, která převyšuje velikost myšlenky samé. Může vést k nápadu brát bohatým to, co nepotřebují. Třeba formou progresivní daně.

    Člověka napadne, kolik asi zaplatil na daních miliardář, který dá 250 mega za klisnu. To je slovy dva a půl miliónů "nocleženek"á 100 korun pro bezdomovce.  Potřeba je relativní věc. Miliardářova dcera by možná celou noc proplakala, kdyby nedostala pěknou hračku, kdežto bezdomovec si na
    nedostatek spánku dávno zvykl.

    Ideově zmatená Top 09 následně podporuje návrh dua Feri & Ferjenčík zvýšit nezdanitelný příjem fyzické osoby o zhruba 5000. Světe div se: Pro všechny!

    Jak o tom ale mají hlasovat poslanci, když nedávno zásadově odmítli hlasovat o svých příjmech a dostali jen 9 místo možných 20 %.

    Marian Jurečka zase žádá, aby se jakýsi benefit týkal v plné míře i čtvrtého dítěte. Počet potomků splňuje, takže i on by hlasoval ve vlastním zájmu. Další potíž je v tom, že se benefit mohl týkat plodných Romů. Poslanec populistický přispěchal s ujištěním že mluví o podpoře "poctivě
    pracujících rodičů". Na nepřizpůsobivé se musí tvrdě.

    Poslankyně Adamová přišla s nápadem, jak polepšit těm, kteří to opravdu, ale opravdu potřebují. Navrhuje podpořit pracující rodiny s menšími dětmi, tak: "Aby měly možnost si mezi nezdanitelné části základu daně zařadit i - pokud mají nějaké služby v domácnosti, třeba péči o domácnost. Myslím si, že to může pomoci sladit rodinám jejich profesní a rodinný život a pomohlo by to zejména střední třídě, která je tady často opomíjena."

    Co je péče o domácnost? Třeba i úklid, mytí oken nákupy a vaření? Babičky a příbuzní poskytují takové služby zadarmo. Co když si služku nebo kuchařku opatří bezdětná rodina? Návrh neprošel, hlasovali pro něj jen poslanci Top 09, STAN a KDU-ČSL.

    Poslední hlasování sněmovní schůze se 21. 12. 2018 týkalo vypuštění zbývajících bodů jejího programu. To je eufemismu pro "kašlem na to, jde se domů".  Dnes se opakovala situace z konce roku 1967. Soudružky, jimž teď říkáme dámy, neměly napečíno, takže hajdy domů.

    Když se zbývající body vypustí, joj, to je radosti napříč  politickým spektrem. Tentokrát bylo proti jen 17 komunistů (patrně si vzpomněli na to, jak je tehdy soudružky vypekly), 4 piráti a po jednom zbabělci z ANO, SPD a ČSSD. Je na pováženou, že se ostýchali jít s bezpečnou většinou.

    Podle stenozáznamu se na celé denní jednání omluvilo 16 poslanců. Když přidáme zhruba 4, kteří byli mimo jen dočasně a několik ministrů, mělo být ve Sněmovně 180 poslanců. Ve 12:08 se jich k hlasování ještě přihlásilo 174. Pak počet klesal na pouhých pouhých 153. Zbylí již možná byli na
    tramvajové zastávce.

    Poslanec o pracovní morálce káže, dal by se parafrázovat Karel Kryl.

    0 0

    Larry Holmes
    Larry Holmes
    22.12.2018  StřípkyZeSvěta
    Svět je v pohybu. Kácí jeden z domněle neotřesitelných pilířů za druhým. “Per partes” to komentuje kdekdo. Pohledů do hloubky je však jako šafránu. Světlou výjimkou je i Larry Holmes, předák americké World Workers Party. Strany nepříliš početné, o to však rozhleděnejší, hloubavější a bojovnější. 

    Ilustruje to i každodenními přehledy aktuálního dění. Holmes nabízí pozoruhodné panorama krize celého systému, honosícího se ještě nedávno vavříny “konce dějin”. Jeho projev, přednesený počátkem prosince, vyšel na webu strany před pár dny. Česky z něj nabízíme aspoň výběr. Celý original je k dispozici v příloze.

    Jsme svědky příznačné ironie, zdůrazňuje Holmes. Hlasy o těžké ekonomické krizi, která svět postihne už brzy, sílí i z vládnoucích kruhů rovných deset let od té poslední v pořadí. Globální kapitalismus dovedla na práh finančního kolapsu. Signálů paniky znovu přibývá. Nová kaskáda bankovních bankrotů je na spadnutí. Co to domino uvede do pohybu, se teprve ukáže. Kandidátů kvapem přibývá.

    Nic na tom nemění ani postupné zvyšování základní úrokové sazby, praktikované Federálním rezervním systémem už zhruba rok. “Peněz jsou k mání mraky, protože centrální banky jimi trhy doslova zaplavily.” Takže “korporace mohou hravě skupovat i své vlastní akcie” (“dvojnásob podporuje-li je v tom i sám prezident”).

    “Ze všeho nejvíc však znepokojuje neschopnost vládnoucí třídy pochopit, že krize z roku 2008 ve skutečnosti nikdy neskončila. Byla totiž jen zakamuflována. Zaházena bezprecedentním balíkem peněz. Tím posledním jsou velké daňové úlevy. To vše už však z velké části vyschlo a jiná munice už jim nezbyla” (“přinejmenším taková, která nespočívá v obludných škrtech”).

    Masa peněz, jež spadla kapitálu do klína za posledních deset let, nemá historické obdoby. “Vývoj krize charakterizuje financializace kapitalismu.” Právě ta je “prvořadou součástí imperialismu, v němž jsou papíry mnohem důležitější než produkce”. Kde je to “obchod a investice” – “peníze, mající jen papírovou hodnotu” – které jen znovu “nadouvají bubliny dluhů, jež začnou znovu praskat”. A to “už není cyklická krize”, nýbrž “hluboká krize z kapitalistické nadvýroby”. Prizmatem marxistické teorie tedy “permanentní krize”. “Systémová krize, která dosáhla bodu, kdy cyklické krize už svou roli neplní.” A proto i krize, “nastolující otázku, která třída nabude vrchu”. Bude to globální kapitál, který “dokáže přenést útrapy a mizérii na světové masy”? Nebo dostanou dost času ti, koho exploatuje a utlačuje, aby s ním dokázali skoncovat?

    Skutečný rozměr “krize z nadvýroby” a jejích sociálních dopadů je nepoměrně větší a drastičtější, než jak ho “zastírají úřední statistiky nezaměstnanosti”. Masívní vyhazovy dopadají i na personál předních technologických korporací a lídrů velko- i maloobchodu (na 15.500 zaměstnanců právě propouští i General Motors, spoustu dalších Apple či Amazon).

    Příští dějství krize, dovozuje předák WWP, mohou lemovat i prázdné potravinové supermarkety či potraviny desetinásobně dražší než dnes, vyprázdněné bankovní automaty i jiná zjevení, těžko představitelná dnešníma očima. “Netvrdím, že to nastane už zítra. Až ovšem globální kapitalistická krize propukne v celé síle, zadrhne ve společnosti úplně vše.” Znásobí to jak nezaměstnanost, tak sociální krizi – a ve finale povede k “sociálním bouřím a třídnímu střetu”.

    Dost “možná stojíme tváří v tvář poslednímu dějství kapitalismu”, jakkoli “prodlužovanému výkyvy nahoru i dolů”. Tedy právě scenérii, již popisuje Fred Goldstein v knihách “Kapitalismus nízkých mezd” (“Low-Wage Capitalism”) a “Konečná kapitalismu” (“Capitalism at a Dead End”) a v řadě svých titulů také Sam Marcy, zvlášť v knize “Špičkové technologie, ubohé platy” (“High-Tech, Low Pay”).

    “Marxisté o tom hovoří už po mnoho let.” Teď jim však “doba dává za pravdu víc, než kdy dřív”. Protože tak “divoce a násilně”, jako dnes, “nepřerostly produkční síly přes hlavu kapitalistického systemu ještě nikdy”. A “uvést to do souladu už je nad jeho síly”. A tak jediné, co jeho vládnoucím kruhům zbývá, je “ještě násilnější, ničivější válka proti dělnické třídě”.

    “Politická krize a boje uvnitř politických stran vládnoucí třídy” se zdaleka neomezují na Trumpovy “fašistické, rasistické a misogynní” excesy. Poněvadž “to same říkají za zavřenými dveřmi i ostatní”. Úměrně postupu ekonomické krize tak roste i riziko neofašismu a rasismu. Zároveň nelze vyloučit, že sám “Trump bude muset balit kufry” (a “za mříženi skončí celá jeho rodina”).

    Holmes varuje i před přehnanými nadějemi, spojovanými s novými tvářemi Demokratické strany. Dnes hlavně s kongresmankou Alexandrou Ocasio-Cortezovovoé, prohlašující se za sociální demokratku. Vyhrotí-li se ekonomická krize už v nejbližším období, může to vest i k rozkolu mezi levým křídlem strany a tím, které reprezentuje Hillary Clintonová. Dost možná už v průběhu prezidentských voleb v roce 2020 či krátce po nich. Marxisté však musí hlavně vědět co možná přesně, “co Demokratická strana není”. A zároveň neopomíjet ani to, že se “v ní stale vidí spousta lidí utlačovaných a dělníků včetně imigrantů”.

    Holmes analyzuje i impozantní rozvoj Čínské lidové republiky, také však rizika spojená s kapitalistickým sektorem její ekonomiky. Zabývá se i “nebezpečným dopadem kapitalistické krize” na postoje postižených vrstev. Tím, nakolik je “rozděluje” a jak se to projevuje v odborovém i jiných hnutích, komunistické strany nevyjímaje. Hlavně však nároky, které to klade právě na ně. A které, nebudou-li zvládnuty, způsobí, že budou “ve skutečnosti ideologicky nerozlišitelné” od svých soupeřů. Nezavrhuje ani pozornost otázkám typu odlišných sexuálních orientací a práv těchto a jiných menšin, Nic z toho však “nesmí nahradit analýzu toho, co se ve světě děje” skutečně podstatného.

    Dnes logicky i “revolty žlutých vest ve Francii”, “rozhodné bitvy se škrty Macronovy vlády na úkor dělnické třídy”. Právě schopností bojovného odporu se Francie výrazně odlišuje od většiny jiných západních zemí. V případě “žlutých vest” jde navíc o “povstání, potenciálně schopné svrhnout velkou buržoazní vládu”. Což je tím pozoruhodnější, že je ”neorganizuje komunistická strana”, ani “strany nalevo od ní”. Ani “anarchisté”, ani však žádní “neonacisté”.

    Ti všichni se je “sice snaží ovlivnit”. Samo však “přichází zdola”, z těch “sektorů dělnické třídy, které jsou pauperizovány a prekarizovány”. Pozornosti však nesmí uniknout hlavně to, že “organizátorem nejsou levice a hnutí dělnické třídy”. To ovšem signalizuje i jejich vlastní problémy. Fakt, že si navykly “pracovat určitým způsobem”, “reprezentovat určité lidi, jiné však nikoli”. Tváří v tvář “prohlubující se kapitalistické krizi” je to politika “profilujicí se příliš úzce” a “neoslovující vrstvy, které nepřísluší k určitým odvětvím či odborům”. To ovšem zakládá i riziko vlivu rasistických a neofašistických sil. “Ani by mne moc nepřekvapilo, pokud by lidé zapojení do povstání žlutých vest volili Le Penovou.”

    Právě v tomto směru jde o svého druhu reprízu americkéhou hnutí Occupy Wall Street. Ani “jeho organizátorem nebyli socialisté” či jiné oddíly “dělnického hnutí”. Holmes to sebekriticky vztahuje i na stranu, v jejímž čele stojí. Také Occupy Wall Street bylo a zůstalo akcí lidí v zásadě ”nepolitických, ale prostě jen rozhořčených”. “Možná jsme pro to, abychom v něm sehráli roli lídra, skutečně vykonat nic nemohli. Avšak každá revoluční organizace, která to myslí vážně, o tom přemýšlet prostě musí.” Tak, aby “neuvízla ve vyježděných kolejích” a neztratila smysl oslovit “jiné součásti naší třídy”. “Vyzkoušet věci, o něž se doposud nepokusila.”

    Právě i dění ve Francii je zároveň výzvou zásadně posílit “mezinárodní perspektivu radikálních sil”. Umět se inspirovat tím, co a jak se osvědčuje těm v zahraničí – například schopností “žlutých vest” využívat sociální média. A hlavně rozvíjet vazby mezinárodní solidarity. Vzájemné podpory především tam, kde je to v dané fázi nejvíc potřeba. Holmes to připomíná i v souvislosti s nadcházejícím stým výročím vzniku Komunistické internacionály, založené 2. – 4. března 1919, jež v tomto směru sehrála velice výraznou roli. “Prohloubit globální třídní solidaritu” je podle autora naléhavým úkolem i tváří v tvář dnešní a budoucí kapitalistické krizi.


    - - -


    0 0

    Ivo Strejček
    22. 12. 2018 

    S každým končícím rokem jsou publikovány nejrůznější žebříčky (údajně) podstatných událostí uplynulého roku či (obvykle sporných) osobností roku. S jednou takovou „osobností“ přišel i deník Financial Times, když vyhlásil osobností roku 2018 George Sorose za to, že „reprezentuje hodnoty liberální demokracie a otevřené společnosti“ a že „denně čelí nacionalistickým a populistickým silám, které proti liberální demokracii otevřeně bojují“.

    Financial Times, kdysi snad respektovaný zdroj informací z hospodářského a finančního světa, svojí volbou pouze potvrdil to, že už dávno není třeba jeho názory brát vážně, neboť stojí na straně pokrokářů a tvůrců sociálně-inženýrských konstruktů post-moderního světa.

    Institut Václava Klause v polovině letošního roku publikoval vážný manifest „Obrany demokracie proti liberální demokracii“. Objasňujeme v něm, že pojmy liberální a demokracie byly ukradeny a zneužity k zakrytí ideologie, která nemá s liberálností a demokracií nic společného. Dnešní „liberální demokracie“ je pláštíkem k prosazení dílčích menšinových zájmů na úkor většiny. Zvolit osobností roku právě Sorose jako „vlajkonoše liberální demokracie“ je proto kouzlem nechtěného rozhodnutím správným.

    Sorosovi je totiž vlastní vše kromě demokracie, úcty k výsledkům svobodných voleb a respektu k zájmům většiny. Soros skrze svůj Open Society Fund po celá léta organizuje a financuje tzv. „barevné revoluce“, kde skrze „zmajdanizované“ davy vyvolává rebelie proti legálně zvoleným vládám. Právě Sorosův Open Society Fund je bohatým finančním zdrojem pro nejrůznější neziskové organizace, které posléze ve svých zemích plní roli jakýchsi „pátých kolon“, snadno pronikají do domácích sdělovacích prostředků, napomáhají útokům na zvolené autority a podporují rozklad demokratického řádu. Právě Sorosem financované neziskové a nevládní organizace zastupují zájmy menšin a vnášejí do společnosti cizorodé názory multikulturalismu, feminismu, environmentalismu či genderismu a spolu se Sorosem se netají vášnivou podporou migrační invaze do euro-atlantického civilizačního prostoru.

    „Sorosovští mládežníci“ jsou expedováni do neziskových organizací ze Sorosovy Středoevropské univerzity. Ta se sice v Čechách díky prozíravému rozhodnutí tehdejšího premiéra Václava Klause na začátku 90. let „nechytla“, své útočiště ovšem našla v Maďarsku. V této a okolních zemích působila takové „dobro“, až se její vytlačení z Maďarska stalo jedním z významných maďarských předvolebních témat.

    Vyhlášení Sorose za „osobnost roku 2018“ ovšem není možné považovat ani za směšnou absurditu, ani za formu nepozornosti. Nejde snad ani o Sorose samotného. Jde o to, co ztělesňuje a svými penězi platí. Proto nesmíme význam tohoto signálu podceňovat! Informuje nás o tom, jak vážná je krize naší civilizace a jak rychle se starý dobrý svět tradičních dobrých hodnot kolem nás hroutí.

    0 0

    Tereza Spencerová
    22.12.2018  iPrima
    → po oznámení amerického odsunu ze Sýrie Turecko odkládá ofenzívu proti syrskokurdským YPG… zřejmě přinejmenším do 8. ledna, kdy bude turecká delegace jednat ve Washingtonu… o otázkách typu „Pokud se stáhnete, necháte Kurdům zbraně, které jste jim dodali, nebo je odzbrojíte?“… Kurdové z Hásaky prý na jednáních v Damašku užnepožadují federalizaci, spokojí se s centrální vládou, jako dřív… zatímco Írán odsun vítá, Izrael prý hodlá v syrském konfliktu převzít americkou roli, s plnou podporou USA… škatulata škatulata… mimochodem, Trump se prý o odsunu ze Sýrie rozhodl až během telefonátu s Erdoganem... fascinující... pokud je to pravda...


    → Turecko odmítá spekulace médií a tvrdí, že nikdy nemělo v úmyslu předat Američanům ruské protivzdušné systémy S400…

    → „Pokud udělají sebemenší pohyb, zničíme je, chceme mír, ale neustoupíme jim ani o centimetr,“ hrozířecký ministr obrany Kammenos Turecku, jehož letectvo narušujeřecký vzdušný prostor v Egejském moři… „Pokud obsadí byť jen malou naši skálu, srovnáme ji se zemí,“ přidal se admirál Apostolakis… Turecko se nikdy nevzdá prosazování „nároků naší země a našeho národa“, reaguje náčelník tureckého generálního štábu Akar… Řecko i Turecko jsou členy NATO… stále…

    → ruský úřad pro média zahájil šetřeníčinnosti BBC v Rusku, prý v reakci na omezování prostoru pro ruská média v Británii…

    → obchodní rozhovory s Čínou budou úspěšné, jen pokud Peking zásadně změní svou ekonomickou politiku, míní hlavní „obchodní“ činitel Bílého domu Peter Navarro… USA a Kanada mezitím vyzývajíČínu, aby propustila tři uvězněné Kanaďany, zatčené poté, co byla ve Vancouveru zatčena vysoká manažerka koncernu Huawei...

    → do Perského zálivu po dlouhé době zase vplula americká letadlová loď… Írán kolem ní provokativně odpálil raketu…

    → britský ministr obrany Williamson přijel do Kyjeva, aby ujistil, že Černé moře není ruské a že britské válečné lodě v Černém moři mají Kyjev ujistit, že v tom všem není sám…

    → ukrajinský koncern Naftogaz oznámil, že bude mít problémys nákupem plynu, neb nemá peníze… stát ho nutí z politických důvodů nakupovat reversní plyn za přestřelené ceny, ale ztráty navzdory slibům nekompenzuje…

    → Rusko je prý připravené hostit„mírové“ rozhovory mezi palestinskými frakcemi Fatáh a Hamas… lídr Hamasu má do Moskvy dorazit na počátku roku… páka na Izrael, nebo naopak, pomoc Izraeli?

    → několik stovek „žlutých vest“ se pokusilo blokovat dopravuv Portugalsku

    → protesty „žlutých vest“ ve Francii si zatím vyžádaly devět lidských životů… a skoro 3000 lidí bylo zraněno, z toho něco přes tisíc policistů…

    → v ukrajinském vězení zemřel ruský občan, který bojoval v řadách luhanských „lidových“ milicí… podle Ruska byl zavražděn…

    → masové „hladové“ protesty v Súdánu si vyžádaly už osm lidských životů, vláda v některých oblastech vyhlásila mimořádný stav, vyslala do měst armádu, zablokovala internet

    → belgický premiér Charles, který nedávno kvůli migraci vyháněl země Visegrádu ze Schengenu a pak sám kvůli migraci rezignoval, zůstanev čele přechodné vlády… v Belgii mají tradiční problém se sestavováním vlád a lepšího očividně nemají…

    → Malajsie požaduje po americké bance Goldman Sachs 7,5 miliardy dolarů… má to být kompenzace za to, že banka svými machinacemi umožnila předchozím vládním činitelům a finančním podvodníkům vyvést ze suverénního fondu miliardy…

    → americký zvláštní vyslanec pro Ukrajinu Volker odmítl kyjevské požadavky, aby bylo Rusko odpojeno od SWIFT… prý by takový krok dopadl i na americké spojence…

    → Valné shromáždění OSN odmítlo ruskou rezoluci, která vyzývala k zachování dohody o raketách středního a krátkého doletu… pro bylo 43, proti 46 států, ostatní nehlasovaly…

    → OSN vyzvala Británii, aby nechala zakladatele WikiLeaks Juliana Assangeho volně odejít z azylu na ekvádorském velvyslanectví a nesnažila se ho pořád zatknout… a vydat do USA…

    → Facebook ztrácí důvěru veřejnosti… už 40 procent dotázaných v průzkumu FB nevěří, když přijde na soukromé osobní informace…

    → čtyři migranti, kteří se tajně nalodili někde v západní Africe… se pokusili ovládnout italskou kontejnerovou loď, když vplula do ústí Temže… britské komando je zneškodnilo

    → WikiLeaks zveřejnily„nákupní seznamy“ amerických ambasád po světě… třeba v Salvadoru nebo Kolumbii američtí diplomaté nakupovali špionážní kamery ukryté v kravatách, zapalovačích nebo knoflících…

    → porodnost v Japonsku se propadla natolik, že letos počet obyvatel země klesl o půl milionu

    → izraelské úřady nechaly v Acre na hřbitově odstranit pamětní desku palestinského básníka Gásána Kanafáního…

    → Hollywood Reporter za nejhorší film letošního roku zvolil mafiánský příběh Gotti s Johnem Travoltou…

    → jekatěrinburská banka Nějva si udělala „vánoční stromek“ z balíků skutečných dolarů a eur… za 1,2 milionu dolarů a 1,1 milionu eur… aneb když roupama nevědí coby…

    → u příležitosti včerejšího Mezinárodního dne orgasmu se ukázalo, že každá třetí Francouzka není spokojená se svým sexuálním životem…



    Tož tak…

    0 0
  • 12/22/18--13:15: "Demokraté“ v parlamentu
  • vittta
    22. 12. 2018 OstrovJaniky
    Tak tohle je originální svou dokonalostí popisu lidské malosti tam, kde by měla být velikost – tedy v parlamentu.
    https://www.novinky.cz/domaci/492715-omluvte-se-za-slova-o-havlovi-jako-vlastizradci-vyzval-petricek-poslance-spd-ten-odmita.html
    Tak Luboš Volný, poslanec na SPD nazval Havla vlastizrádcem.
    S tím tedy velice zásadně souhlasím, a k uvedeným argumentům poslance Volného bych ještě přidal evidentní kolaboraci se sudetskými Němci a aktivní účast na restitučních podvodech.


    A teď reálné znalosti některých poslanců, přetavené do ohnivých proslovů.
    Ministr Petříček se domnívá, že „ale šířit takovou nenávist a zlobu ohrožuje budoucnost naší země,”.
    To jako konkrétně jak - JAK by tento ryze osobní názor mohl ohrozit budoucnost naší země?
    Kromě toho se ještě ministr Petříček domnívá, že jakási totalita tady byla 40 let – Tomášovi se to asi lépe pamatuje, než kdyby si to měl spočítat.

    Kromě toho se ministr Petříček domnívá, že „V politice si lze vážit slušnosti, ne hulvátů,”.
    No jo, to je oblíbené, Tribun by napsal HYGIENA, forma je důležitější, jak obsah, a vyvracet argumenty druhého je leckdy obtížné, v tomto případě určitě, protože vyvracet argumenty na zrady V.H. by znamenalo všechno přiznat.

    ODSák Martin Baxa se prezentoval ještě blbějším pohledem.
    „Nebýt celoživotního Havlova boje za demokracii, tak by ani poslanec SPD Volný v parlamentu neseděl, neb by žádné svobodné volby nebyly,”
    No vidíte, co Havel dokázal, nebýt jeho, máme tady pořád reálný socialismus, to už chce pořádnou dávku debility, prohlásit něco takového, má to až náboženské rozměry, Bůh stvořil vše, a nebýt jeho….

    …..

    Zástupce STAN Jan Farský si zase myslí, že „Je velice slabé útočit na někoho, kdo už se nemůže bránit,”.
    Tak Honzo, až se zase bude mluvit o Hitlerovi, tak si to zapamatuj – zní moje rada.
    Protiargument – opět z hygienických důvodů – nepadl žádný.
    …..

    Kádrová rezerva TOP09, co to všechno pamatuje zase tvrdí, že „Kolega poslanec Volný z SPD si zjevně neuvědomuje, že díky podobným vlastizrádcům si může říkat, co chce, aniž by dostal pendrekem přes záda,”
    No, Dominik Feri se asi nebyl podívat na demonstrace v Katalánsku, ale i kdokoliv jinde na svobodném západě. (Lidé se bijí i u nás, ale zase ne tak moc jako tam, to asi Havel)
    Tam dostávali nejen pendreky nejen přes záda desítky tisíc lidí, a ne každý to přežil.
    To ovšem multikulturní posilu v partlamentu nijak netrápí.

    0 0

    Václav Umlauf
    22. 12. 2018  E-republika
    Rusové už jasně řekli, že pokud se Američané stáhnou, pak je možné politické řešení krize. Asad vypráskaná ze země zbytek zahraničních teroristů (Idlíb a okolí, pásmo za Eufratem). Pak začnou delikátní jednání s Turky o odchodu vojsk z okupovaného pohraničí. Kurdové po jejich debaklu s CIA přiběhnou k Asadovi sami.



    Prezident Donald Trump, tento týden ve čtvrtek (20.12.) oznámil, že jako nejvyšší velitel ozbrojených sil nařídil postupné stažení US-vojsk ze Sýrie. Cíl daný zničením ISILu prý byl splněn. Bushova, Clintonova a Obamova Amerika dostala po nelegální a prohrané Druhé válce v Iráku s miliónem mrtvých další "Mission Accomplished." Jak jsem napsal v nadpisu, jde o první státnický, a ne kupecký čin Trumpa v úřadu. Jistěže nikdo neví, zda americká okupační a kolonizační armáda se skutečně stáhne ze Sýrie. Jsou zde stejně nelegálně jako bylo nařízeno bombardování Jugoslávie, vytvoření Kosova, Druhá válka v Iráku, Porošenkovo vraždění na Novorusiji podporované z NATO, ruské obsazení Krymu a 17-letá okupace Afghánistánu. Všimněte si, na které pořadí se v tomto západním neřádu dostal Krym. Rusové jsou v Sýrii na pozvání oficiální vlády, kterou se Západ chtěl sesadit barevnou revolucí a ozbrojeným povstáním zahraničních teroristů. Ty Západ podporuje zpravodajsky a vojensky a Saúdové s Turky je platí.

    Zkušebním kamenem bude stažení amerických vojáků ze základny Al-Tanf. Zde Pentagon a CIA cvičí asi 4 tis. teroristů a rekrutuje je z 50 tis. uprchlického tábora, který připomíná koncentrační tábor. Kromě americké pomoci a žoldu tam nesmí vstoupit žádná nezávislá humanitární organizace. Celé pásmo Američané prohlásili za vojensky okupovanou zónu. Odtud Američany vycvičení, zpravodajsky a takticky řízení teroristé podnikají systematické útoky směrem na Palmýru a Deir es Zaur. Důvod západní podpory teroristů je stejně jednoduchý jako Hitlerova totální válka nařízená po prohrané válce na východní frontě. Když Západ nezničil Asada, tak zničí infrastrukturu a města v Sýrii. Po vyhladovění a rozbití státu má být Asad zničen povstáním, protože země je zničena minimálně na jednu generaci. To je konečný smysl barevných revolucí, které se v Libyi a v Sýrii ukázaly celé demokratické kráse.

    Jak bylo řečeno, okupační vojska Západu se zatím nestahují. A Francouzi a Britové, kteří zde teroristy podporují vojensky, ti prohlásili v reakci na Trumpa, že stažení zatím neplánují. Jejich boj proti Asadovi bude oficiálně pokračovat stejně, jako běží od roku 2011. Problém jejich poradců u teroristů bude ale v tom, že jsou na odstřel a budou nemilosrdně zlikvidováni, pokud odejde jejich americký protektor. Navíc Asad a jeho spojenci mají plné zuby zejména kvůli (údajné) francouzské pomoci při přípravě plynových útoků proti civilům, včetně britského výcviku a placení speciální psy-op bojůvky teroristů zvané Bílé přilby. Takže tentokrát vyvolalo Trumpovo rozhodnutí u západních spojenců skutečnou paniku. Dozvěděli se to z tisku, Trump je předem nekonzultoval, stejně jako nekonzultoval Izrael. Rozhýbané škatule se podobají odchodu Američanů z prohrané války ve Vietnamu. Pojďme k těmto reakcím, protože jsou důležité. V politice platí, že jednáte, jako by se daná věc skutečně stala a tím anticipujete předpokládaný účinek (efekt sněhové koule, sebenaplňující proroctví).

    Začněme tím směšným a komickým, což je česká reakce, viz článek na webu Argument (A pak nezbyl žádný). Tento komentář v duchu amerických liberálních jestřábů hodnotí stažení USA negativně, a to skrze dobrovolnou demisi "šíleného psa", alias generála Mattise, který bude ministr obrany jen do jara. Trochu slušnější levicoví liberálové v USA jsou alespoň schopni vysvětlit svým čtenářům, že vláda tria korporátních fašistů daná spojením jednoho promile bankéřů a korporací (Tillerson), vojensko-průmyslového komplexu (Mattis) a deep-state (McMaster) byla fatálně špatná. Tato trojka se v nezávislém tisku nazývala "dospělí v Oválné pracovně" (adults in the room), podle Varufakisovy knihy o vykradení Řecka. A tito korporátně-fašističtí dospěláci trpělivě vysvětlovali infantilnímu národu, že je třeba vést všechny prohrané a zbytečné války, které si bankéři, průmyslníci a vojáci jen budou přát. Trump všechny tři agenty fašistického "deep state" už vyhodil a náš liberální a "nezávislý web" toho lituje. Také je lituji, ale to je typický český výpadek v myšlení kavárenské liberální levice. Jedou podle not daných od roku 1990, jenže mezitím se ve světě změnil velmocenský US-bigbít na ruskou častušku a na čínskou operu. V USA jsou jsou tito pomatení levicoví liberálové alespoň schopni uznat, že války vedené za Clintona a Obamy (pravicové Bushovce nepočítám, to byl pracovní úkol) vedly k ožebračení Ameriky.

    Další zmatek vypukl v Sýrii a okolí. Izraelci se o stažení vojsk dozvěděli v den vyhlášení a jsou v šoku, jejich podpora teroristů v Sýrii končí. Navíc je jasné, že válku v Sýrii vyprovokovanou Západem a Saúdy vyhrál Hizballáh, Rusové a Írán. Takže barevná revoluce podporovaná vojensky Izraelem znamená, že bude v případě konfliktu napaden ze dvou stran, od Libanonu a ze Sýrie. A na nezákonně okupovaných Golanech se jim už teď bouří Drúzové. Země je demoralizována teroristickou válkou proti Arabům, má problémy s PVO a s armádou obecně. Ta nebojuje proti reálnému nepříteli a zvykla si střílet ze zálohy neozbrojené ženy a děti v Gaze. Izrael nemůže bombardovat Sýrii po zadrátování ruskou PVO. Za zákeřné svinstvo sestřeleného ruského letounu IL-20 s posádkou specialistů si je Rusové zapsali za uši. A protože Rusové vyhráli válku v Sýrii, stačí se podívat na frekvenci letů Netanjauha do Moskvy a zpět, pochopitelně bez výsledku. Na podělaného jednou spadne i kadibudka, tolik v kostce k izraelské proradné zahraniční politice a vojenským akcím. Ale židovský aparteidní stát může potěšit v jeho blízkovýchodní bídě, že Izraelci alespoň řídí USA, i když nikoliv své blízké okolní státy.

    Další, kdo prohrál, jsou Kurdové. Psal jsem v minulém článku (Vítězná diplomatická ofenzíva Lavrova, trapné mlčení Západu), že Kurdové se chovali jako loupežníci na jimi okupovaných územích a jako obvykle se spolehli na CIA. Američané je prodali (také jako obvykle) a s nimi také své syrské žoldnéře v FSA/Syrian Democratic Forces (SDF). Trump asi vyjednal setrvání Turků v NATO, koupení málo funkčních Patriotů jako záplatu na ruské S-400. A také asi vyjednal předběžné zastavení ofenzívy Turků proti Kurdům v příhraničních oblastech Sýrie. Na proamerické žoldnéřské frontě je panika kompletní. Kurdové začínají jednat s Asadem o obsazení Afrínu, SDF bude asi předávat ropná pole za Eufratem. A protože Západ připravil FSA a Kurdy o miliony z loupeží a žoldu, tak tito demokraté asi propustí tisíce teroristů, které mají ve svých koncentračních zajateckých táborech. Ti demokraté se po dovolence opět vrátí do Evropy a budou pokračovat v džihádu proti proradným Evropanům. Jak je vidět, tuto barevnou revoluci provozují poslední rok už v EU zcela systematicky. Tím je jasné, že i kdyby USA neodtáhly, což v posledních 17 let marných slibů dělají v Afghánistánu, efekt Trumpových slov už de facto nastal, na Blízkém východě určitě.

    K teď k Rusům a k Lavrovově diplomacii, která vyhrála. Putin na každoročním interview s novináři (bylo jich už 1700, hlavní mediální světová událost), jasně řekl, že počká a uvidí. Ale Rusové už oficiálně prohlásili, že pokud se Američané stáhnou, pak je možné politické řešení krize. To znamená, že Asad vypráská ze země zbytek zahraničních teroristů (Idlíb a okolí, pásmo za Eufratem). Pak začnou delikátní jednání s Turky o odchodu vojsk z okupovaného pohraničí. Kurdové po jejich debaklu s CIA přiběhnou sami. A navíc část z nich se Američanům nikdy neprodala (marxistické frakce) a část vždy bojovala s Asadem (Kurdové v Aleppu). Můj odhad je, že tato dvojí parta postupně převezme po proamerických loupežnících celé kurdské hnutí. Po debaklu jejich vedení v Iráku a v Sýrii se pokusí s Asadem dosáhnout nějaké federace. Ale místní kmeny už Kurdy nenávidí (stejně jako Turky) za jejich loupení a násilné odvody mladých Syřanů do proamerické žoldnéřské armády. Takže není jasné, kolik území Kurdové a FSA ve skutečnosti ovládají. Podle posledních reálných map menšin v Sýrii dělaných před vypuknutím teroristického puče bude jejich početnost nad 50 % místních populací územně velice malá a na federativní uspořádání to asi stačit nebude.

    Co uhrál Trump? Vyhodil další představitele deep state ze své administrace a snížil vliv vojensko-průmyslového komplexu. Navíc se zachoval jako státník a uznal, že tato kolonizační a okupační válka je pro USA prohraná (tedy vyhraná) a že další pokračování okupace Sýrie po boku teroristů a placených žoldnéřů už nemá smysl. Pentagon v auditu nedopočítal 21 biliónů dolarů a drze prohlásil, že je mu to úplně jedno. To asi Trumpa naštvalo, protože on daně platil. Banky a armáda s vojensko-průmyslovým komplexem jsou v USA mimo zákon, takže mohou beztrestně krást (hypotéční krize) a vést nelegální války (všechny od Vietnamu). Takže liberálové teď musí Trumpa povinně nenávidět za mírové snahy, jako Pražská kavárna nenávidí Babiše za normální vedení státu. Za sebe bych byl opatrný, nemám rád korporátní fašismus v žádné formě, ani a la Klaus, Babiš, Trump nebo Obama. Proto nebudu ze žádného z těchto korporátních panáků dělat spasitele, jak mají ve zvyku české infantilní weby. I ty tak zvaně "nezávislé" sajty mají manicheistický pohled na politiku, rozdělenou jako ve fotbale na "naše" a na "jejich". Mne zajímá, kdo nalajnoval hřiště, kdo inkasuje vstupné, komu patří klub, kdo platí hráče, kdo napsal pravidla a kdo to píská. Ale to jsou ve fotbale detaily, že ano, hlavní jsou přece ty pestrobarevné dresy.

    Z hlediska vlády jednoho procenta je jen velmi malý rozdíl mezi korporátním fašismem proruského "činovníka" (latinsky agens) Klause, kterého pilně chválí ruský Sputnik, nebo amerického Obamy, kterého pilně chválí klintonité z pražské liberální kavárny a neoliberální galerky. Trumpa je zatím možné pochválit jen za to, že v prvním kole prosadil svou vůli proti deep state, který chce nekontrolovanou eskalaci násilí po celé planetě ve jménu dalšího zbohatnutí jednoho promile. Ale Trump patří k jednomu procentu korporátního fašismu, to není žádný demokrat. Proto jasně řekl, že povede dál proxy-válku proti Íránu a US-okupační vojska zůstávají v Iráku. Vojenské US-jednotky se přesunují ze Sýrie do pohraničí Iráku a zde budou s místními nakoupenými sunnitskými žoldnéři a Kurdy bojovat proti šíitským milicím podporovaným Íránem. A dále platí, že i když Trump avizuje stažení vojsk v Afghánistánu, už tam po celý rok lifrovali zahraniční teroristy ze Sýrie. Tyto demokratické uřezávače hlav vede jako obvykle CIA, která má půl století praxe z vedení fašistických a drogových gerilových skupin ve Střední a v Jižní Americe. Navíc Afghánistán má pro odchodu regulérní US-army prý vojensky převzít bývalý Blackwater, což by znamenalo pro zdejší obyvatele skutečný teror. Vzpomeňme na somálské Mogadišo a na íránskou Fallúdžu. Zde po řádění těchto žoldnéřů začalo lidové povstání, které si pak převzal ISIL do své režie a ustavil se jako stát nejprve v Iráku a pak v Sýrii. A stejný teror provozovali tito žoldnéři v Jemenu a v Afghánistánu, viz heslo "Blackwater" a "dirty wars". Takže na chválu Trumpa jako mírotvorce je zatím dost brzo.



    Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!


    0 0

    V. V. Putin na Valdajském fóru
    Pepe Escobar
    23. 12. 2018 ICH,  překlad Zvědavec
    Rusko velmi usiluje o ekonomickou integraci v částech Asie, což zapadá do koncepce čínské iniciativy „Jedno pásmo, jedna cesta“.
    Koncept Velké Eurasie se již nějakou dobu projednává na nejvyšších úrovních na půdě ruské akademie a politiky. V tomto týdnu byla tato politika předložena v Radě ministrů a zdá se, že bude zakotvena - bez jakýchkoliv fanfár - jako hlavní směrnice ruské zahraniční politiky v dohledné budoucnosti.

    Prezident Putin je bezpodmínečně oddaný myšlence na úspěch. Již na Mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradě v roce 2016 se Putin odvolával na vznikající „eurasijské partnerství“.

    Během minulého týdne jsem měl privilegium zúčastnit se v Moskvě vynikajících diskusí s několika špičkovými ruskými analytiky a politickými činiteli, kteří se podílejí na vývoji Velké Eurasie.

    Tři z nich byli obzvláště vynikající: Jaroslav Lissovolik, programový ředitel Valdajského diskusního klubu, a zároveň odborník na politiku a ekonomiku globálního Jihu Glenn Diesen, autor klíčového díla Geoekonomická strategie Ruska pro Velkou Eurasii a legendární profesor Sergej Karaganov, děkan Fakulty světové ekonomiky a mezinárodních vztahů na Vysoké škole ekonomické a čestný předseda Prezídia Rady pro zahraniční a obrannou politiku, který mě přijal ve své kanceláři, aby mi poskytl neformální rozhovor.

    Rámec pro Velkou Eurasii podrobně rozpracoval nepostradatelný Valdajský diskusní klub, zejména Znovunalezení identity, šestou část série, nazvané Na cestě k velkému oceánu, která byla vydána vloni v září, a jejímž autorem je akademik z ruského Dálného východu, Leonid Bljakher z Tichomořské národní univerzity v Chabarovsku; dílo vzniklo v koordinaci s ředitelem projektu Karaganovem.

    Základem koncepce Velké Eurasie je obrat Ruska na východ, nebo na osu do Asie, domova ekonomických a technologických trhů budoucnosti. To znamená, že Velká Eurasie bude pokračovat v symbióze s novými čínskými Hedvábnými stezkami, neboli iniciativou Jedno pásmo, jedna cesta. Přesto však tato pokročilá fáze strategického partnerství mezi Ruskem a Čínou neznamená, že Moskva bude zanedbávat nesčetné úzké vazby na Evropu.

    Ruští experti z Dálného východu jsou si velmi dobře vědomi „eurocentrismu velké části ruské elity“. Vědí, že téměř celé ekonomické, demografické a ideologické prostředí v Rusku je již po tři staletí úzce spjato s Evropou. Uznávají, že Rusko převzalo vysokou evropskou kulturu a systém vojenské organizace. Nyní však argumentují tím, že nastal čas na to, aby velká euroasijská moc profitovala z „původní a samostatné fúze mnoha civilizací“; Rusko není jen obchodním nebo spojovacím bodem, ale „civilizačním mostem“.


    Odkaz Čingischána

    Na základě mých rozhovorů, zvláště s Lissovolikem, Diesenem a Karaganovem, vyplynulo něco naprosto průlomového – co prakticky celý Západ ignoruje; Rusko usiluje o vytvoření nového paradigmatu nejen v geopolitice a geoekonomice, ale také na kulturní a ideologické úrovni.

    Podmínky k tomu již zcela jistě dozrály. Severovýchodní Asie je ponořená do mocenského vakua. Prioritou Trumpovy administrativy - stejně jako americké strategie národní bezpečnosti - je omezení vlivu Číny. Japonsko i Jižní Korea se pomalu, ale jistě, přibližují k Rusku.

    Po kulturní stránce - v souvislosti s návratem k ruské minulosti - mohou analytici, zabývající se Velkou Eurasií, mást špatně informovaný Západ. Zpráva Valdajského klubu „Na cestě k velkému oceánu“, vypracovaná pod dohledem Karaganova, zaznamenává vliv Byzance, která „zachovala klasickou kulturu, a přijala to nejlepší z kultury Orientu v době, kdy Evropa upadala do dob temna“. Byzantská říše inspirovala Rusko k přijetí ortodoxního křesťanství.

    Zpráva také zdůrazňuje roli Mongolů v rámci ruského politického systému. „Politické tradice většiny asijských zemí jsou založeny na dědictví Mongolů. Zřejmě jak Rusko, tak Čína mají kořeny v Čingischánově říši.“

    Pokud má být současný ruský politický systém považován za autoritářský - nebo jak tvrdí Paříž a Berlín za zastánce „iliberalismu“ - přední ruští akademici argumentují tím, že tržní ekonomika, chráněná slabou vojenskou mocí, funguje mnohem účinněji, než krizí zmítaná západní liberální demokracie.

    Vzhledem k tomu, že Čína směřuje na Západ v nesčetných formách, Velká Eurasie a iniciativa Jedno pásmo, jedna cesta se musí sloučit. Eurasie je protkána mohutnými pohořími, jako je Pamír, a pouštěmi, jako jsou Taklamakan a Karakum. Nejlepší pozemní trasa vede přes Rusko, nebo přes Kazachstán do Ruska. V klíčových termínech měkké moci ruština zůstává lingua franca v Mongolsku, střední Asii a na Kavkaze.

    To nás přivádí k tomu, jak maximálně důležitá je modernizovaná transsibiřská železnice – současné spojovací jádro Eurasie. Paralelně s tím jsou dopravní systémy středoasijských „stanic“ úzce integrovány do ruské sítě silnic; vše, co v brzké budoucnosti bude muset zlepšit čínská vysokorychlostní železnice.

    Írán a Turecko provádějí své vlastní verze osy do Asie. Na začátku prosince byla schválena dohoda o volném obchodu mezi Íránem a Eurasijskou ekonomickou unií (EAEU). Írán a Indie také musí uzavřít dohodu o volném obchodu. Írán je velkým hráčem v rámci Mezinárodního dopravního koridoru Sever-Jih (INSTC), který je nezbytný pro dosažení užší ekonomické integrace mezi Ruskem a Indií.

    Kaspické moře se po nedávné dohodě mezi pěti pobřežními státy znovu začíná projevovat jako hlavní obchodní místo v centrální Eurasii. Rusko a Írán se podílejí na společném projektu výstavby plynovodu do Indie.

    Kazachstán ukazuje, jak se Velká Eurasie a uskupení BRI doplňují; Astana je členem BRI, a také EAEU. To samé platí pro Vladivostok, vstupní bránu Eurasie jak pro Jižní Koreu, tak Japonsko, a zároveň vstupní bránu Ruska do severovýchodní Asie.

    Konec konců, regionálním cílem Ruska je spojit čínské severní provincie s Eurasií prostřednictvím transsibiřské a východočínské železnice - přičemž Čita v Číně a Chabarovsk v Rusku budou zcela propojeny.

    V celém tom spektru se Moskva maximálně snaží o návrat nejcennějších klenotů ruského Dálného východu - zemědělství, vodní zdroje, nerosty, řezivo, ropa a plyn. Výstavba závodů na zkapalněný zemní plyn (LNG) v Jamalu má značné výhody pro Čínu, Japonsko a Jižní Koreu.


    Duch komunity

    Eurasijství, jehož koncepci původně vytvořili na začátku 20. století geograf P. N. Savickij, geopolitik G. V. Vernadskij a mj. kulturní historik V. N. Ilyn, považovalo ruskou kulturu za jedinečnou, spletitou kombinaci východu a západu, a ruský lid patří podle této koncepce ke „zcela originální eurasijské komunitě“.

    To jistě stále platí. A jak analytici z Valdajského diskusního klubu tvrdí, modernizovaná koncepce Velké Eurasie „není zaměřena proti Evropě, ani proti Západu“; jejím cílem je zahrnout alespoň podstatnou část EU.

    Čínské vedení popisuje BRI nejen jako propojovací koridory, ale také jako „komunitu“. Rusové používají obdobný výraz pro Velkou Eurasii - sobornost („duch komunity“).

    Jak Alexandr Lukin z vysoké školy ekonomické a odborník na SCO stále zdůrazňuje, mimo jiné také ve své knize „Čína a Rusko: Nové sblížení“, je to všechno o propojení Velké Eurasie, BRI, EAEU, SCO, INSTC, BRICS, BRICS Plus a ASEAN.

    To nejlepší, k čemu dospěli ruští intelektuálové – ve Valdajském klubu a na vysoké škole ekonomické - stejně jako přední čínští analytici, se shoduje. Sám Karaganov stále opakuje, že koncept Velké Eurasie byl přijat „společně a oficiálně“ na základě partnerství mezi Ruskem a Čínou; jde o „společný prostor pro hospodářskou, logistickou a informační spolupráci, mír a bezpečnost od Šanghaje po Lisabon, a od Nového Dillí po Murmansk“.

    Koncept Velké Eurasie se samozřejmě vyvíjí. Na základě mých rozhovorů v Moskvě vyplývá, že jde o mimořádně ambiciózní projekt; Rusko je klíčovou geoekonomickou a geopolitickou křižovatkou, spojující ekonomické systémy severní Eurasie, a střední a jihozápadní Asie.

    Jak uvedl Diesen, Rusko a Čína se staly nevyhnutelnými spojenci kvůli jejich „společnému cíli restrukturalizace globálních hodnotových řetězců a rozvoje multipolárního světa“. Není divu, že snaha Pekingu vyvinout co nejmodernější celostátní technologické platformy vyvolává ve Washingtonu tolik hněvu. A z hlediska celku skutečně dává smysl, aby uskupení BRI bylo sladěno s úsilím Ruska o ekonomickou spojitost v rámci vytvoření Velké Eurasie.

    Je to nevratné. Psi démonizace, omezení vlivu, sankcí a dokonce války mohou štěkat, jak chtějí, ale integrační karavana Eurasie jde dál.


    How the New Silk Roads are Merging into Greater Eurasia vyšel 14. prosince 2018 na ICH. Překlad v ceně 561 Kč Zvědavec.

    0 0

    PV
    23.12.2018 PravýProstor
    Následující příspěvek je tvrdšího rázu, čtěte dle uvážení. 18+
    Je chladná noc a vítr v oblasti kolem Džabal Tubkal, nejvyšší hory Maroka a celé severní Afriky, je neúprosný. Moc zpočátku nevidíme, jen krátké záblesky světla z telefonu. Světlovlasá dívka leží na břiše, kalhoty má stažené dolů. Nad ní stojí dva Arabové, kteří se arabsky o něčem dohadují. Jeden nakonec zvolá “tohle je za naše bratry v Hajine” (oblasti pod kontrolou IS, kde se právě svádí tuhé boje). Druhý ji začne řezat krk dlouhým nožem. Slyšíme její bolestivé výkřiky, než nakonec z posledních sil opakovaně zkouší křičet “mor!” (dánsky “mami”).


    Zkouší se ještě otočit, což vede k tomu, že muž pokračuje v řezání jejího hrdla zpředu. Krev je nyní úplně všude. Muž, který vše natáčí, jí přidrží hlavu nohou. Dívka se bezúspěšně ještě pokouší dosáhnout nahoru a bránit se noži. O chvíli později už její ruce jen padají k tělu, jak ztrácí vědomí. Muž pokračuje v řezání, dokud jí úplně neoddělí hlavu od těla. Tu pak vezme a zahodí dále na zem, kde můžeme vidět uřezanou hlavu druhé studentky. Další z mužů na ni ještě plivne.
    .
    Tím končí video z vraždy dvou dánských studentek v Maroku, které nyní koluje po internetu..

    O pár dnů později posílá vedení dánských škol svým studentům smsku o tom, že nemají jakékoliv informace o události sdílet, přeposílat a ani se na ně dívat a namísto toho je ihned nahlásit místní policii. Britská BBC se zmiňuje o dvou turistkách, které “zemřely na následky poranění nožem”. Západní politici přibližně ve stejné době podepisují v té samé zemi pakty o migraci.

    Nám nezbývá nic, než otevřená a ledová nenávist vůči všem hatefree lidičkám, kteří dlouhodobě ukazují Maroko jako perfektní destinaci pro turistiku evropských studentek. Ti tři arabští vrazi jsou “jen” důsledek, nejvíce krve je právě na vašich rukou.

    - - -

    K textu pár ohlasů ze sociální sítě:
    • Teď si představte že jste rodič a dostane se k vám tohle video, lituji toho že jsem si to pustil, pouze se mi opět potvrdilo že je k smrti nesnáším a nechci v naší zemi… Mám tři dcery a manželku a budu je bránit když to bude potřeba do posledního dechu…
    • “Nikdy nesuďte lidi podle vzhledu.” Napsala mladá blond skandinávská dívka na svůj Facebook předtím, než její hlava byla brutálně sťata a oddělena od těla. Denní připomínka, že tito lidé to nepáchají jen kvůli náboženství a tyto dvě ženy nebyly popraveny kvůli tomu, že se modlili – zemřely kvůli tomu, že jsou bílé Evropanky. Oni to vidí v etnických a rasových vztazích, tak proč bychom neměli my?
    • A to je islám… stejně to někteří pojebanci nepochopí a budou hájit imigraci.
    • Je to marné…Pokud se někdo jen zmíní o pravé tváři islámu, je hned zesměšňován a nálepkován, pak jsou lidé, které to absolutně nezajímá, jelikož se o podobných vraždách nikdy nedozví, na ČT těžko, tam se řeší jen antibabiš, antizeman a v pokud náhodou je nutné něco o vraždách ze strany muslimů zmínit, řeší se místo toho ti zlí”extrémisté”, kteří už se ze strachu o sebe a své blízké začli bránit….mažou se videa a mimo to, zkuste si zajít do knihkupectví a v sekci “islám” najít jakkoukoli knihu….jsou tam samé bojující proti islamofobii….Prostě strašná propaganda….Takže se holkám ani nedivím a je mi líto jejich rodin….musí to být strašné zažít to na vlastní kůži a pak poslouchat tu masáž médií, jak je islám faaaajn a kdo s tím nesouhlasí je hloupý zlý člověk…..
    • Rádoby evropská kancléřka Merkelová se dříve vyoutovala ve smyslu, že se s nějakými oběťmi bude muset počítat. Pokud urizne někdo hlavu jí, Macronovi, Junckerovi nebo jinému z té pakáže, která tuhle sběř pozvala do Evropy, tak je mi to u prdele. Vadí mi, když za jejich chyby tenhle ksindl bere životy nevinným lidem.
    • A tu je důvod proč ty svině nenávidím do jednoho,je mi jedno jestli je nějaký dobrák mezi nimi ale klidně bych celý blízký východ a kus Afriky proměnil ve sklo,lidstvo by ním ani nic neztratilo, zkurvená zvířata.

    0 0

    Zdeněk Jemelík
    23. 12. 2018     JemelikZdenek a www.chamurappi.eu
    Pokračování „velké daňové kauzy“ u Krajského soudu v Brně proti Shahramu Zadehovi (dále jen SAZ) a spoluobžalovaným ve dnech 26.-28.listopadu 2018 a 4.-6. prosince 2018 působilo dojmem skomírání procesu, který pak ještě zesílilo ztroskotání plánovaného bloku jednání ve dnech 10.-12.prosince 2018. Zrušení jednání dne 10.prosince z důvodu nezajištění svědků oznámil předseda senátu Aleš Novotný již 4. prosince. 



    Ve dnech 11.-12. prosince se měl uskutečnit s napětím očekávaný plánovaný výslech klíčového svědka, israelského obchodníka YaisheRonena Nadava, investora, zataženého korunním svědkem Petrem Pfeiferem do obchodů obžalovaných Daniela Rudzana a Elišky Coufalové při jejich rozjezdu. Brzy projevil přání z účasti se stáhnout a nepostradatelný Petr Pfeifer našel jako náhradu Shahrama Zadeha, který Nadava vyplatil. Svědek se ale nedostavil a ani o sobě nedal vědět. Jednání 11.prosince 2018 se proto scvrklo na vyřízení formalit a odročení na únor. Kromě toho všeho přišla zpráva o úmrtí jednoho z obžalovaných.

    Během zahájených sedmi jednacích dní se někteří předvolaní svědci nedostavili. Jejich neúčastí vytvořený volný prostor zaplňovalo přehrávání odposlechů. Pokud se svědci dostavili, jejich výslech působil předsedovi senátu dost potíží. Měli totiž vypovídat o událostech z r. 2012-2013 a v přípravném řízení je policie vyslýchala v r.2014. Dlouhý odstup od předchozích výslechů jejích paměti neprospěl.

    Na rozdíl od neústupného úsilí Aleše Novotného o vydobytí maxima možného z paměti svědků senát ani státní zástupce nekladli otázky. Obžalovaní a jejich obhájci byli jako vyslýchající střídmí.

    Lavice obžalovaných byly obsazena jen řídce: zúčastňovali se jen obžalovaní, jichž se výslechy svědků přímo týkaly. I SAZ byl tentokrát vzácným hostem.

    Výslechy svědků nám opět daly nahlédnout do bezútěšného světa „bílých koní“, hledajících cestu k zabezpečení životních potřeb v nesmyslných „obchodech“, na které nakonec doplatili. Dle mého laického názoru má převážná část obsahu svědeckých výpovědí povahu informačního balastu, bezvýznamného pro posouzení viny obžalovaných č.1-5. Nicméně často jde o neuvěřitelné příběhy, plné rozporů vnitřních i mezi sebou navzájem. Oddělil jsem jejich výběr do druhého dílu článku.

    Pokud se týká obž. SAZ, poprvé se zúčastnil jednání až 5.prosince 2018. Jako obvykle se dostavil v doprovodu „čestné stráže“ šesti maskovaných těžkooděnců Vězeňské služby, vyzbrojených samopaly. Předvedení SAZ eskortou má podobu neměnně se opakujícího rituálu, který navzdory hrozivému zjevu černě oděných ozbrojenců působí komicky. Na skutečnost, že během pobytu v soudní síni se má hlava nachází ve vzdálenosti max. pěti metrů od ústí hlavně samopalu, jsem si již zvykl. Ale vždy se musím smát, když první ozbrojenec, který vstoupí do soudní síně, se nejdříve přesvědčí, že se za zády senátu nekrčí atentátník, a teprve pak dá souhlas k přivedení pana obžalovaného. Dostalo se ke mně tvrzení, že se jedná o opatření k zajištění osobní bezpečnosti pana obžalovaného SAZ. Nehledě na to vše mu poskytuje výhodu pružného časového přizpůsobení eskorty jeho potřebě přítomnosti v soudní síni, bez nutnosti čekat v eskortní cele soudu na hromadný převoz všech obviněných, které eskorta v daných den přivezla. Luxusní ochrana bezpečnosti pana obžalovaného a poskytování speciální taxislužby přijdou ovšem státu hodně draho.

    SAZ v tomto řízení reagoval aktivně na výslech svědka J.S. (viz II.díl) a po jeho odchodu si vzal slovo k přednesení procesní námitky. Uplatnil ji již dříve také v souběžném řízení u Městského soudu v Brně v rámci stížnosti na podjatost senátu, ale Krajský soud v Brně jako soud stížnostní ji zamítl. SAZ se odvolává na čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Při domovní prohlídce a jeho zadržení policií dne 2. prosince 2016 se policie zmocnila dokumentace obhajoby a orgány se s ní seznámily, čímž byla narušena práva obhajoby. Došlo k porušení zásady utajení komunikace mezi obžalovaným a obhájcem před orgány činnými v trestním řízení. Do trestního spisu Městského soudu v Brně byly založeny záznamy odposlechů jeho komunikace s obhájci. Kromě toho byly zadrženy záznamy velkého objemu e-mailové komunikace s obhájci. Obsah zadržené dokumentace se týkal „velké daňové kauzy“ u Krajského soudu v Brně. Jde o 20 tis. stran dokumentace obhajoby, které má nyní k disposici státní zástupce. Dále si stěžoval na soustavné prohlížení dokumentace obhajoby pracovníky Vězeňské služby při eskortě k soudu. Stejně je vystaven kontrole při návratu od soudu. Námitku předkládá navzdory tvrzení Vězeňské služby, že je nezávislá a k jeho případu má neutrální postoj. Připomněl kárný postih dozorového státního zástupce Michala Galáta, kterého kárný soud potrestal za nezákonné prodloužení koluzního režimu jeho vazby. Stěžoval si na kárný podnět NSZ proti obhájcům a na jeho opakované podání po odmítnutí Českou advokátní komorou. Poslední námitka se týká umístění kamery v soudní síni nad hlavami obhájců. Umožňuje to přečtení všech písemností obhájců. Celkově jde o vady, které nelze napravit. Proto žádá Krajský soud, aby se tímto jednáním orgánů činných v trestním řízení zabýval. Své právo podat zdejšímu soudu tyto námitky opřel o ustanovení čl.34 Úmluvy. Protože považuje předsedu senátu za podjatého, žádá, aby námitku vzal na vědomí senát.

    Po jeho vystoupení předseda senátu nařídil krátkou přestávku. Po ní pouze oznámil, že námitku bere na vědomí a pokračoval v řízení. Nedostavil se další svědek, proto mělo následovat přehrávání odposlechů. Ale znova si vzal slovo obž. SAZ. Protože soud nerozhodl o jeho námitkách, SAZ je ještě doplnil. Uvedl, že předání materiálů obhajoby státnímu zástupci zasahuje do práv i dalších obžalovaných. Obsahují určitě informace, jež měly zůstat před státním zástupcem utajeny. Dává mu to možnost, aby s využitím jejich znalosti činil nátlak na obžalované. Důsledky pro obhajobu jsou závažné. Stěžoval si dále na soustavné ponižování jeho osoby nepřiměřeným tlakem na něj ze strany Vězeňské služby. Vadí mu používání masek, malá vzdálenost mezi příslušníky eskorty a jím. Je si vědom názoru soudů, že Vězeňská služba je nezávislá a nestranná a zná také rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství, že státní zástupci smí číst vše, přesto nemůže tento způsob nakládání s ním a s jeho právem na obhajobu bez odporu přijmout.

    K námitkám se obžalovaný SAZ vrátil při hlavním líčení dne 11.prosince 2018, kdy se dožadoval vyjádření k nim. Soudce Aleš Novotný jej ale zastavil sdělením, že proces bude veden podle jeho rozhodnutí a přednesenými námitkami se nebude zabývat, protože se tohoto řízení netýkají. Pan obžalovaný se má se stížnostmi obrátit tam, kde důvody k nim vznikají.

    Předseda senátu se k námitkám SAZ postavil obdobně, jako kdysi k žádosti obž. Michala Šimáka, jenž u něj hledal ochranu proti policistům, kteří jej vydíráním nutili ke křivé výpovědi v neprospěch SAZ, jehož vůbec neznal. Aleš Novotný jej tehdy odbyl vyjádřením, že se jeho stížnost projednávané „velké daňové kauzy“ netýká. Je pravda, že příkoří, na které si stěžuje SAZ, se dopustila policie a další orgány v souvislosti s trestním řízením, vedeným u Městského soudu v Praze. Není ale pochyb o tom, že obsahově došlo k zásahům do práva na obhajobu ve „velké daňové kauze“, vedené u Krajského soudu v Brně, takže námitky jsou na místě.

    Obecně vzato, obě kauzy obž. SAZ provázejí zásahy proti jeho právům a právům jeho rodiny, které jsou neobvykle intenzivní, bezohledné a časté. Během dlouholeté praxe monitorování trestních řízení jsem se s ničím podobným nesetkal. Orgány zacházejí se SAZ hůř než s obžalovanými vrahy.

    Svědčí o tom historie jeho vazebního stíhání. Krajský soud v Brně jej rozhodnutím senátu Aleše Novotného propustil počátkem února 2016 z vazby po přijetí rekordní kauce 150 mil. Kč. Ale hned po propuštění, ještě na dvoře věznice, na pokyn státního zástupce Jiřího Kadlece SAZ zadržela policie a došlo k pokusu o uvalení časově neomezené předběžné vazby. Soudce Aleš Novotný věděl o záměru státního zástupce Jiřího Kadlece, takže ve chvíli, kdy přijímal kauci, věděl, že od složitelů přijímá marnou oběť. Složitele kauce i pan obžalovaného vědomě oklamal. Nic ta tom nemění ani skutečnost, že soud nakonec nevyhověl návrhu státního zástupce na uvalení vazby.

    SAZ stejně na svobodě dlouho nepobyl. Po domovní prohlídce byl dne 2.prosince 2016 znova zatčen a Okresní soud ve Znojmě jej vzal do vazby útěkové, koluzní i předstižné. Následovala pak řada nezákonných a nemravných kroků ze strany dozorového státního zástupce Michala Galáta: stížnost proti uvalení vazby vyřídil až za několik měsíců ( podle judikatury Nejvyššího soudu ČR jde o nepřístojnost, i když trestní řád nestanoví závaznou procesní lhůtu pro vyřízení), zneužil zdravotní dokumentaci manželky pana obžalovaného k jejímu ostouzení a nezastavil ve lhůtě koluzní režim vazby. Pouze za poslední prohřešek jej potrestal kárný soud mírným trestem zkrácení platu na dobu tří měsíců. Po podání obžaloby drží dále SAZ ve vazbě senát předsedy Michala Kabelíka a v součinnosti se stížnostními senáty ji stále prodlužuje za cenu vymýšlení neexistujících vazebních důvodů a přímých lží. A také zde došlo k zásahům do práv pana obžalovaného průnikem do korespondence s advokáty a do různé dokumentace pro obhajobu a k útoku na soukromí jeho rodiny rozdáním kopií intimních fotografií obhájcům a státnímu zástupci. Soudy ignorují skutečnost, že český občan SAZ nemůže uprchnout z České republiky, protože všude jinde by mu hrozilo zadržení na základě mezinárodního zatykače teheránské prokuratury. V Íránu by mu asi hrozila smrt za spolupráci s českými zpravodajskými službami. Soudy neuznávají, že kauce, složená u Krajského soudu v Brně, je neformální pojistkou proti útěku i v řízení u Městského soudu v Brně. Nicméně když složitelé vyzvali Krajský soud v Brně, aby jim neúčelně deponované peníze vrátil, soud jim nevyhověl, protože vazební důvody prý nadále trvají ( co kdyby uprchl z vězení ?). Vrchní soud v Olomouci jako soud stížnostní toto rozhodnutí schválil. Ústavně zaručené právo občana na svobodné nakládání s majetkem neplatí, když je uplatňují lidé, kteří pomáhají stigmatizovanému obžalovanému SAZ. Městský soud v Brně pokračuje nerušeně v trestním řízení proti SAZ a jeho spoluobžalovaným a drží jej ve vazbě, i když už je dávno jasné, že jeho provinění spočívá v obstarávání důkazů pro obhajobu (uplatnění zákonného práva) a vytvoření skutkové podstaty řídila policie s pomocí spolupracovníků, kteří SAZ dodali falešná písemná svědectví jakoby v jeho prospěch a obdrženou vysokou odměnu za ně odevzdali policii.

    Trvání na držení SAZ ve vazbě je o to ukrutnější, že jej zcela zbytečně odlučuje od ročního syna a mladé manželky.

    Do vynesení rozsudku ve „velké daňové kauze“ je ještě hodně daleko, takže spekulace o vině či nevině obž. SAZ by byly předčasné. Nicméně i kdyby nakonec byl uznán vinným v plném rozsahu obžaloby, ani to by neospravedlňovalo soustavné narušování jeho práva na spravedlivý proces a nemravné zásahy do soukromí jeho rodiny. I brutální vrah má právo na spravedlivý proces, na dodržování zákonnosti postupu trestního řízení a na ochranu svého soukromí včetně soukromí rodiny. Brněnské a jim nadřízené soudy tato práva SAZ upírají. Způsob, jakým s ním nakládají, je dle mého laického názoru ostudou české justice, která se postupně přelévá přes hranice justice na nadřízené orgány a také přes hranice České republiky, neboť jednáním českých soudů se bude zabývat Evropský soud pro lidská práva. Bude to špatná mezinárodní reklama pro Českou republiku, která se vydává za právní stát.

    0 0


    Rostislav Iščenko
    23. 12. 2018 antifashist
    Spojené státy neskrývají, že to nejsou náboženské autority, ale americké speciální služby, které přikrmují všechny aktivity Petra Porošenka v náboženské válce proti kanonickému pravoslaví na Ukrajině. Pokud Bartolomějem hýbou merkantilní zájmy, spojené s nárůstem počtu jemu podřízených farností a klášterů, pak speciální služby USA s jeho pomocí systematicky ničí hluboké historické kořeny východoslovanské pravoslavné civilizace. A USA, které po porážce fašismu poskytly útočiště ve své zemi mnohým nacistickým válečným zločincům, včetně banderovců, převzaly i nahromaděné zkušenosti Třetí říše při získávání kontroly nad církví na okupovaných územích.



    Adolf Hitler se osobně zabýval náboženskými otázkami a považoval je za jedny z nejdůležitějších při "řízení dobytých národů". 11. dubna 1942 v kruhu svých příznivců uvedl svou vizi náboženské politiky: násilné drobení církví, nucená změna charakteru víry obyvatel okupovaných oblastí, zákaz "budování jednotných církví pro všechna významná ruská území". "Našim zájmům", říkal Hitler, "by odpovídala taková situace, kdy by každá vesnice měla vlastní sektu, kde by se rozvíjely jejich vlastní samostatné představy o bohu. Dokonce i kdyby v tomto případě v některých vesnicích vznikly šamanské kulty, podobné černošským nebo indiánským v USA, pak bychom to mohli jen uvítat, neboť by to jen zvýšilo počet faktorů, které rozdrtí ruský prostor na drobné celky".

    Přiznejme si, že Hitlerovy úvahy dnes živě zaznívají v akcích a prohlášeních Petra Porošenka. V minulosti Třetí říše čerpá garant ukrajinské ústavy inspiraci pro své kroky v souvislosti s rozčleněním kanonického pravoslaví a jeho vytlačením na okraj náboženského života ukrajinského lidu. A vyhlášení narozenin nacistického kolaboranta Stěpana Bandery národním svátkem Ukrajiny, i přijetí Nejvyšší radou zákona, který nutí UPC MP, aby změnila svůj název, i vyhlášení "druhé azovské výpravy" proti Rusku, to všechno je součást politiky pro překódování vědomí, včetně toho religiózního, ukrajinského národa.

    Od roku 1933 se Hitler snažil sjednotit všechna protestantská náboženská hnutí do jedné protestantské říšské církve jako protiváhu katolické církve. Nová církev, podle jeho představy, měla nejen podporovat nacismus, ale také změnit jeho věrouku na okultně pohanskou. To samé vidíme i u nové PUC (Pravoslavné ukrajinské církve, pozn. překl.) v čele s loutkovým Sergejem Dumenkem, za jehož zády se rýsuje stín Filareta, který byl zbaven své hodnosti patriarchy.

    Paradoxní je, že ani Porošenko, ani hlava nově vytvořené církve ani jednou ve svých projevech nezmínili Krista, ani jeho apoštoly. Není čas se v politických hrách zmiňovat o svatých pravoslaví.Stejně jako Hitler i Porošenko a jeho pomocníci začali kampaň pronásledování věřících kanonické církve. Dochází na hesla, aby se "klidili ze země" všichni, kteří nepřijmou novou církev a nechtějí ji podporovat. Je pravda, že Porošenko neposílá do koncentračních táborů neposlušné kněze, nestřílí je, jak se to dělalo v hitlerovském Německu. Tím to ale není snadnější pro ukrajinské laiky a kněze, kterým vyhrožují nacistické gangy fyzickou odplatou, bitím a vyhnáním z kostelů.

    Ale vždyť v historii Ukrajiny jsou již smutné a plné tragiky stránky, kdy byly uskutečňovány masové represe proti duchovenstvu a laikům Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu přívrženci ukrajinského autokefalistického rozkolu. Během Velké vlastenecké války byly stovky pravoslavných kněží, včetně kyjevského metropolity Alexije (Gromadského), brutálně umučeny a zabity teroristy z OUN-UPA s přímým požehnáním vůdců tzv. Ukrajinské autokefální církve. Známého mučedníka archimandritu a antifašistu Alexandra (Višňakova) vydal gestapu lžipatriarcha UAPC Mstislav (Skrypnik). Zatčení podpořil patriarchát v Konstantinopoli. Archimandrita Alexandr byl zastřelen společně s Židy v Babím Jaru.

    Církevní kanonizace mučedníků, kteří zahynuli v rukou nacistů z UAPC (Ukrajinské autokefální pravoslavné církve), nazrála už dávno. Stejně jako těch, kteří zemřeli za víru v koncentračním táboře Talerhof, kdy byl ideologem první genocidy ve dvacátém století - genocidy Rusů z Karpat - tvůrce projektu "ukrajinské místní církve" a samotného "ukrajinství" lvovský uniatský metropolita Andrej (Šeptický) Právě s ním Hitler vytvářel "ukrajinskou autokefálii". Hitler se přece také pokoušel odtrhnout ukrajinskou církev od ruské, podporoval spolu s patriarchátem v Konstantinopoli a jeho chráněncem, varšavským metropolitou Dionysiem (Valedinským) rozkolnickou UAPC.

    Nacisté "přitlačili" tehdejšího šéfa ukrajinského exarchátu, kyjevského metropolitu Alexije (Gromadského) a ten uzavřel s UAPC unii na Luckém koncilu v roce 1943. Vedle exarchy se však ocitnul zastánce pravoslaví a Malého Ruska, metropolita Benjamin (Novický). Přesvědčil metropolitu Alexije, aby zrušil unii, kterou uzavřel, za což byl zabit nacistickými kolaboranty ze skupiny Mělnika. Oba metropolité si zaslouží co nejrychlejší kanonizaci, což by bylo důležité v současné době bezvědomí na Ukrajině, kdy Porošenko fakticky otevřeně přijímá metody Hitlerovy náboženské politiky.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová



    0 0

    Přemysl Votava
    23. 12. 2018
    Náš Ježíšek je bojovník, musí každý rok bojovat o své místo u našeho vánočního stolu. V minulosti nám ho zakazovali. Tak se i stalo, že místo Ježíška k nám na saních, přijížděl Děda Mráz se Sněhurkou až z daleké Čukotky. Děda Mráz se Sněhurkou u nás neuspěli. Pustili je do továren, do škol, ale za naše domovní dveře se nedostal, tam kraloval náš Ježíšek. Zpívali jsme mu naše české koledy a společně jsme udržovali staleté tradice….


    Ale jen jsme se zbavili Dědy Mráze už na nás začal pokukovat jiný mužíček s červenou čepičkou, nejdříve opatrně a když viděl, že u nás má vše dovoleno, měli jsme ho hned všude. Pokukoval na nás z každé výlohy. Tento nezvaný host má také červenou čepičku, jako ten Děda Mráz. Tento nový vetřelec je z druhé strany zeměkoule, jmenuje se Santa Claus, má nás ohromit leskem a konzumem. Je bohatší ale cíl má stejný, podrobit a vykořenit naši kulturu. Vyhnat Ježíška z našich domovů, zapomenout na české tradice.

    Polistopadová doba deformuje české Vánoce, útočí na nás konzumní reklama, pro české pojetí Vánoc není místo. V posledních letech cítíme snahu potlačit křesťanské pojetí Vánoc. Západním konzumem vedle dalších křesťanských hodnot, trpí i česká kultura.

    Toho malého Ježíška bráníme před nezvaným mužíčkem v červené čepičce, toho by naši předkové hnali od baráku metlou…...

    České Vánoce jsou těmi nejkrásnějšími svátky v roce. Mají staletou tradici, těšíme se na ně, pro tu jejich krásu, i pro ty rozzářené oči dětí. K českým Vánocům patří zvyky zděděné po našich předcích. Ježíšek do našich domovů vstupuje již po dlouhá staletí, přináší nám vánoční radost, ale také zamyšlení a lásku k bližnímu. Braňme ho !

    Za několik hodin do našich domácností, pravda trochu nesměle, vstoupí Ježíšek, uvítejme ho a dejme mu místo u našeho stolu.

    „Ježíšku nedej se, máš místo u našeho stolu. Jsme s Tebou…!“

    Přemysl Votava (Národní socialisté)

    0 0

    Pavel Letko 
    23. 12. 2018   E-republika
    Zdeněk Jehlička se angažuje za spravedlivý mír na Blízkém východě. Jeho články vycházejí v Deníku Referendum, na stránkách Mezinárodní hnutí solidarityči A2larm .






    Pane Jehličko, Vy se angažujete ve prospěch Palestinců. Proč to raději nenecháte muslimským Arabům?


    Palestinci se brání kolonizaci a s ní spojenému etnickému čištění již více než 50, respektive více než 70 let. Byli vyhánění sionistickými jednotkami ještě před vyhlášením státu Izrael a jsou vyhánění doposud. Jejich domy jsou bořeny, jejich úroda plundrována, jejich děti zavírány a mrzačeny. Jde o nejdelší okupaci současnosti a Izrael se vší podporou, které se mu dostává zejména ze strany USA, nemohl jistě počítat s tak dlouhodobým houževnatým odporem místních lidí. Podle prvního premiéra Izraele Davida Ben Guriona měli „staří vymřít a mladí zapomenout“. Jak se však zdá, paměť starých nevymřela natolik, aby mladým neodkázala zkušenost vlastního palestinského domova a touhu jej bránit.

    Palestinská kauza však nemůže být v globalizovaném světě řešena bez širší veřejné podpory a její úspěšné zvládnutí je tak provázáno s aktivní podporou zvenčí. Tak jako Československo nenabylo znovu své svobody v r. 1945 či v r. 1989 samo, ale bylo odkázáno na vnější pomoc a zahraniční solidaritu, tak i my se snažíme ukázat, že Palestinci nezůstávají ve svém úsilí o nalezení spravedlnosti osamoceni. Podporujme proto nenásilné kampaně BDS (bojkotu, stažení investic a uvalení sankcí) vycházející zevnitř palestinské, ale i izraelské společnosti a žádající ukončení okupace, zrovnoprávnění Palestinců v Izraeli a právo na návrat palestinských uprchlíků do vlasti, jak je k tomu Izrael vázán mezinárodním právem. V neposlední řadě si myslíme, že zvláště u nás v ČR je třeba se jasně vymezit proti jednostranné podpoře Izraeli, která nás vede do mezinárodní izolace.

    Obyvatelé pásma Gazy již několik let žijí svůj sen – mají samosprávu, volby podle svých představ a jsou navíc tučně dotováni Evropskou unií. Co víc by si mohli přát?


    Obyvatelé Gazy nežijí svůj sen svobody, ale prožívají každodenní hrůzu izraelské okupace spojené s totální blokádou. Je naivní si myslet, že stažením nelegálních izraelských osadníků v roce 2005 se z Gazy stáhla i izraelská armáda. Podle Haagských konvencí Izrael Gazu i nadále okupuje, jelikož nad ní vykonává účinnou kontrolu. Izraelská armáda drasticky omezuje rozsah teritoriálních vod Gazy, vytvářením tzv. buffer zone – nárazníkových pásem – zasahuje hluboko do jejího území, kde střílí po místních rybářích a zemědělcích, při pravidelných náletech ničí Palestincům v Gaze domy a infrastrukturu. Gaza tak má zničené letiště stejně jako čističku odpadních vod. Dokonce i identifikační průkazy Palestincům nevydává v Gaze žádná palestinská samospráva, ale izraelské úřady. Izraelská invaze do Gazy známá jako Lité olovo si na přelomu let 2008/2009 vyžádala na 1 400 mrtvých Palestinců, přičemž při bombardování civilních cílů použila izraelská armáda i bílý fosfor. Při další větší izraelské invazi do Gazy, která proběhla v létě r. 2014 pod označením Ochranné ostří, bylo zabito již téměř 2 500 Palestinců, z toho na 500 dětí. V souvislosti s touto invazí označilo zasedání Russelova tribunálu v Bruselu jednání Izraele z mezinárodního práva za podněcování ke genocidě.

    O neudržitelné situaci vypovídají i poslední zprávy OSN, které píší o tom, že je Gaza na hraně kolapsu. Jde o důsledek izraelskými představiteli otevřeně přiznané politiky udržení Palestinců v Gaze na hranici přežití. Mladí Gazané se snaží již přes půl roku vykřičet své utrpení do světa při tzv. Velkém pochodu domů. Jsou však izraelskými ostřelovači zabíjeni ještě na území Gazy za neschopnosti světa jakkoliv účinně zasáhnout a s často cynickým komentářem médií zpochybňujících jejich oběti.

    Pásmo Gazy neleží uprostřed pouště, ale na pobřeží moře. Proč Gazané místo výroby raket Kásám netěží z této polohy, neloví ryby a nedováží turistický ruch?

    Ano, Gaza, stejně jako ostatní části Palestiny mají všechny předpoklady vzkvétat, a tím i přitáhnout turistický ruch. Není však vinou Palestinců v Gaze, že místo lovu ryb v již tak okleštěných a vylovených vodách musí chránit holé životy před odstřelováním z izraelských válečných lodí a místo vítání turistů odklízet trosky svých vybombardovaných domů. Jen pro dokreslení situace: dohody z Osla zaručují Gaze 20 námořních mil, Izrael však svévolně tyto omezuje až na 3 námořní míle, které jsou již tak vylovené.

    Pokud už by zahraničním turistům izraelské úřady vstup do Gazy povolily, předpokládám, že by zde turisté mohli být pohoršeni pohledem na skládky toxického odpadu z izraelských náloží a všudypřítomné izraelské destrukce, stejně jako by jejich komfort mohly narušit pravidelné výpadky elektrického proudu a slaná voda z moře namísto pitné. Jejich svědectví doma by nenarušilo ani tak mínění o věčně dehumanizovaných Palestincích, ale mohlo by nabourat zažité představy o Izraeli, „který se musí bránit“, a tak by v očích veřejnosti mohlo dojít ke zpochybnění celého izraelského okupačního provozu.

    Pojďme se podívat na Západní břeh. Před 10 lety jsem byl ubytován v rodišti Ježíše Krista v Betlémě. Tam měli Palestinci také samosprávu. Betlém s okolím byl oplocen a celou oblast hlídaly pořádkové obranné síly státu Izrael. Přestože byl takto Palestincům dopřán klid na práci, řada domů byla polorozbořených a některé křesťanské kostely nesly stopy po kulkách. Zřejmě se palestinští teroristé nezastavili ani před svatými místy křesťanů. Jaká je situace v Betlémě dnes?

    Betlém leží na okupovaném Západním břehu Jordánu, nelze proto mluvit o „pořádkových obranných sílách státu Izrael“, ale o okupační izraelské armádě. Betlém zčásti, ale zejména vedlejší obce Beit Sahour, Beit Jala či vesnice Taybeh u Ramalláhu jsou centry palestinských křesťanů, kteří čelí stejným izraelským okupačním praktikám jako palestinští muslimové. V Taybehu např. chrání křesťanský klášter před útoky nelegálních izraelských osadníků palestinští křesťané společně s muslimy a naopak, podporu muslimům ze strany křesťanů jsme mohli zaznamenat při loňském útoku izraelských sil vůči mešitě al-Aksá v Jeruzalému. 

    V roce 2009 bylo zveřejněno prohlášení představitelů palestinských křesťanů různých církví Palestinský kairos: Okamžik pravdy – Poselství víry, naděje a lásky ze srdce palestinského utrpení, které se po vzoru kairosu z tehdy apartheidní JAR obrací na světovou veřejnost, aby ve jménu lásky k bližnímu a solidarity s trpícími vycházející takto z křesťanského univerzalismu, odsoudila izraelskou okupaci postavenou na rasismu a útlaku. V tomto ohledu nelze mluvit o izraelské kolonizaci jako o primárně náboženském střetu. Sice se v něm víra může sekundárně odrážet a je do něj vtahována, prvotní je však problém záboru půdy a jejího vyčištění od původního obyvatelstva.

    „Klid na práci“ za ostnatými dráty okupace je proto stejně fiktivní představa, jako obraz Palestinců střílejících po památkách svého kulturního dědictví. Pokud už jste v Betlémě viděl stopy násilí na zdejších křesťanských objektech, šlo o výsledek druhé intifády, neboli vzbouření Palestinců proti okupaci, kdy bylo město v r. 2002 dobýváno izraelskou armádou.

    Proč Palestinci napadají pokojné židovské osadníky?


    Odsuzujeme útoky na civilisty, ty jsou však v nepoměrně větší míře vedeny nelegálními izraelskými osadníky vůči Palestincům, a to často za asistence izraelské okupační armády. Termín „pokojný židovský osadník“ pak nejenže nevystihuje realitu okupace, ale je nesmyslný už z hlediska mezinárodního práva. Izrael používá ilegální osady a osadníky ke kolonizaci palestinské půdy okupovaného Západního břehu, kterou takto krade místním Palestincům. Tím porušuje Čtvrtou Ženevskou úmluvu, podle které okupační moc nesmí osidlovat okupované území vlastním lidem a měnit nenávratně jeho charakter. Stavěním nelegálních izraelských osad spojených s Izraelem sítí vlastních silnic se rozděluje Západní břeh do množství izolovaných palestinských bantustanů, přičemž se znemožňuje do budoucna vyhlášení funkčního palestinského státu, a tím i naplnění ideje dvoustátního řešení.

    Stejně tak, jako se zvyšuje násilí nelegálních izraelských osadníků vůči palestinským rolníkům, vzrůstá i vliv proosadnické lobby v izraelské vládě, která nejenže jí není schopná účinně čelit, ale jejím prostřednictvím může prohlubovat kolonizaci palestinských území.

    Neměli by se Palestinci včlenit do izraelské společnosti, přijmout izraelské občanství a vzít si příklad z kulturního, společenského a hospodářského života Izraelců? Vždyť naše vlády označují Izrael za vzor demokracie a je známo, kterak Židé dovedně zvelebili poušť, když každý strom doslova po kapkách zalévali a vypiplali?

    Palestinci se do izraelské společnosti včlenit nemohou už z toho důvodu, že izraelská společnost jako občanská entita vlastně neexistuje a Izrael jim tak přístup k rovným právům neumožní. Z pohledu izraelských autorit jde prvotně o zajištění židovského charakteru státu před zajištěním občanské rovnosti, přičemž výsadní postavení židů v Izraeli je nově chráněno základním zákonem na úrovni naši ústavy. Palestinci, kteří tvoří 20% obyvatel Izraele, jsou zde nazýváni „izraelskými Araby“, aby je tak bylo možné snáze oddělit od Palestinců Západního břehu a Gazy. Palestinci Západního břehu jsou zase děleni podle místa pobytu do tří skupin podléhajících odlišné správně-administrativní jurisdikcí. Naprosto jiné je pak postavení Palestinců v Jeruzalémě, kteří žijí jen na základě jakéhosi rezidenčního statusu, o který mohou snadno přijít, a úplně odlišné je postavení Palestinců v Gaze, kde podle rozšířených mylných představ žijí jen samí členové a podporovatelé Hamásu.

    Podle Centra pro práva arabské minority v Izraeli Adalah je proti palestinským obyvatelům Izraele uplatňováno k dnešnímu dni na 65 legislativních opatření, která je diskriminují hlavně při možností nabytí či užívání půdy a nemovitostí, výběru partnera apod. O občanská a národní práva jsou Palestinci kráceni i na okupovaném Západním břehu, který je z 60 % plně pod izraelskou vojenskou a civilní kontrolou a kde je tak Palestincům znemožněno podílet se na jakémkoliv funkčním politickém životě vůbec.

    Takto rozdělená a ovládaná společnost může být možná vzorem pro hrozící dystopickou budoucnost s nutností nové disciplinace obyvatelstva, nemůže však být příkladem demokratického uspořádání, ve kterém bychom chtěli vidět tradice osvícenského občanství a rozumu.

    Pokud pak jde o hospodářský rozvoj země, Palestina patřila tradičně k nejrozvinutějším regionům osmanské říše a platilo to i za britského mandátu. Zdejší ekonomika mohla těžit nejen z darů země, ale i z tradičně vzdělaného místního obyvatelstva otevřeného středomořskému obchodu. Známé pomeranče z Jaffy se tak dopravovaly z přístaviště v Haifě úvěrovány bankovními domy v Jeruzalémě, v jejichž architektuře se mísily moderní evropské trendy s tradičními místními vzory. Rybaření v Gaze bylo stejně tak běžné jako pěstování pšenice v dnešní negevské poušti. S Nakbou, ve které byla vyhnána více než polovina palestinské populace, a na 500 jejich obcí bylo srovnáno se zemí, se vytratilo i bohatství tehdejší palestinské společnosti, aby se znova objevovalo a nalézalo ve společnosti izraelské. Tak je možné měnit kulturní krajinu, aby se dokázalo starobylé izraelitské osídlení, nebo vidět izraelskou tradiční kuchyni tam, kde se jedná o původní palestinský falafel.
    Ale abychom byli spravedliví. Je skutečností, že se Izrael může pochlubit řadou inovací a vědecko-technologických invencí, které jsou po právu mezinárodně oceňovány. Problémem však zůstává, že se tyto inovace často nedají oddělit od státního zájmu, zvláště je-li založen na politice okupace cizích území a s ní spojenou snahou očistit se před veřejností či naopak posílit složky mocenského aparátu.

    Není na čase uvažovat o jednom demokratickém státě na celém území státu Izrael a okupovaných území Západního břehu a Gazy? S hlavním městem Jeruzalémem a rovnými právy pro všechny bez rozdílu náboženství a rasy? Prostě to zkusit se standardní demokracií jak jí známe z USA, EU, VB a dalších demokratických států víceméně respektujících základní lidská práva a svobody?

    Oficiální politikou mezinárodního společenství a světových lídrů je stále úsilí o dvoustátní řešení. Je poněkud paradoxní, ale o to více typické, že když jsou tito konfrontováni s realitou, musí často uznat, že dvoustátní řešení za dané dynamiky vývoje již není možné. Není sice možné, nemohou však jinak, než se k němu zas a znova přihlásit. Je to sice nereálné, ale tím hůř pro realitu. Zajímavější však je sledovat, že se k dvoustátnímu řešení hlásí v poslední době prostřednictvím svého premiéra Benjamina Netanjahua i sám Izrael. Avšak tím, že má jeho vládní strana Likud ve svém programu anexi podstatných částí okupovaného Západního břehu, který je předpokladem vzniku palestinského státu, však Izrael jen potvrzuje, že dvoustátní řešení nebere vážně a vyhlášení palestinského státu, jak se Netanjahu nechává opakovaně slyšet, přímo odmítá. Přihlášení se k dvoustátnímu řešení, které bylo v Izraeli ještě donedávna těžko představitelné, aniž byste neohrozili svou politickou kariéru, je tak dnes možné i na nejvyšších patrech politiky právě proto, že jde o řešení mrtvé.

    I když půjde o jistě dlouhou cestu, úsilí o jednostátní řešení na bázi občanské rovnosti a svobod se ukazuje jako za dané situace optimální. Přihlásila se k němu ve velkém i mladá generace Palestinců a to i s vědomím toho, že rezignují na naplnění svých národně-státních ambicí. Přitom jeden stát je realitou již dnes, jen je rozdělen apartheidním uspořádáním. Jeho židovská část je uvězněna ve strachu z porodnosti té palestinské, zatímco palestinská je chycena v daleko hmatatelnějším rozdělení, které jí brání v naplnění svých práv. Zrovnoprávnění si jistě žádá odvahu, jde však o jediný způsob, jak vyjít z klece nacionalismu, který dnes hrozí pohltit též Evropu. Přičemž rovnost v národnostním uspořádání bude vyžadovat i revizi doposud zacementovaných vztahů třídně-sociální dominance odvislé od apartheidního uspořádání. Pokud by se to však Izraeli/Palestině podařilo, ukázala by se cesta i nám ostatním.

    Děkujeme za rozhovor.


    Související články:
    Izraelští občané přeživší holocaust veřejně odsoudili řádění v Gaze
    Apartheid v Izraeli
    Herman ministrem zahraničí?
    Rozhovor s Jeho Excelencí Khaledem M. Q. Alattrashem, velvyslancem Státu Palestina v ČR
    Spojené státy podpořily izraelský masakr

    Bitva o Aleppo aneb stalingradský kotel prozápadních teroristů
    Tichá válka o Golany
    Židovská ideologie a světový mír
    Teroristé z Al-Nusry rozsekali lidi zaživa: svědectví z Tel Eranu
    Občané v Iránu a bojkot české TV

    Gaza, krok od ráje: rozhovor se Zdeňkem Jehličkou, členem Mezinárodního hnutí solidarity
    Trumpův první státnický čin v úřadě
    Vánoce v roce 2018
    Pakt o migraci aneb Smutná role ziskovek při organizaci právního Majdanu
    Proč kapitalismus v Čechách
    Odchovanci jsou opatrní (XXIV.)
    Macronův sestup do pekel
    Odchovanci připravují budoucnost (XXIII.)
    Vítězná diplomatická ofenzíva Lavrova, trapné mlčení Západu
    Kadibudkou proti šestému vymírání druhů včetně nás, homo sapiens

    0 0

    Marína Kovačičová
    23. 12. 2018
    Podľa nemeckých liberálov poslušné, tiché a pasívne dieťa, ktoré nemá problémy s disciplínou a napĺňa tradičné “genderové roly”, je dôkazom toho, že ho vychovávajú krajne pravicoví a rastistickí rodičia a toto dieťa potrebuje prevýchovu. Názov Ene, mene, muh – und raus bist du, ako portál lidovky.cz naznačuje, možno preložiť ako “Ten, ten, alebo on – vyhoďme ho z kola von”


    Nemci v týchto dňoch protestujú proti brožúrke, ktorá môže zásadne ovplyvniť ich rodiny. Kontroverznú brožúrku vydala nadácia Amadeu Antonio Foundation a môžete ju nájsť na tomto odkaze. Nemecká vláda prispela na brožúrku, ktorá má za cieľ zmeniť správanie predškolských detí, ktoré sú vychovávané, ako brožúrka uvádza, “pravicovými rodičmi, ktorí sa stavajú proti gender teórii, “sexuálnej diverzite”, sexualizácii detí a proti imigrácii, prispela sumou 4 600 eur. Predhovor k tejto publikácii napísala samotná sociálno-demokratická ministerka pre rodinné záležitosti Franziska Giffeyová.

    “Dnešné deti budú zajtra patriť k oporám našej demokratickej spoločnosti. Preto je dôležité, aby sa ich výchova už odmalička niesla v demokratickom duchu”, uvádza ministerka.

    Brožúrka vyšla v náklade 3000 kusov a je určená vychovávateľom a učiteľom v škôlkach a preškolských zariadeniach. Tí majú na základe brožúrky a jej jednoznačných príkladov z praxe spozornieť a zakročiť, keď sa niečo z toho objaví u detí, ktoré sú im zverené.

    Rasistická rodina

    V úvode tejto publikácie autori Enrico Glaser a Judith Rahnerová píšu o “extrémnych postojoch”a nerovnosti vo všeobecnosti, čo následne spájajú s “rasistickými” postojmi, ktoré pripisujú rodičom, ktorí sa stavajú proti veciam, ako sú genderová ideológia, tzv. sexuálna rozmanitosť a imigrácia. Rodičov, ktorí majú takéto postoje, možno podľa brožúry spoznať v ich “navonok bezpečných slovách, ktoré však vyvierajú zo žargóna novej (či starej) pravice, a ktoré implikujú hlboko mizantropický postoj”.

    Profesorky Esther Lehnert a Heike Radvan – členky nadačnej pracovnej skupiny pre gender a rasizmus dávajú ako jeden z príkladov, kedy treba pri deťoch spozornieť, nasledujúci:

    “Brat a sestra v škôlke v triede nerozprávajú veľa o tom, čo zažili cez víkend. Namiesto toho sú skor tichí a pasívni. Zároveň s nimi nie sú žiadne problémy s disciplínou, naopak, tieto deti sa javia mimoriadne poslušné.”

    Ako ďalší príklad rasistickej rodiny uvádzajú, keď deti preukazujú tradičné genderové roly:

    “Dievčatko nosí sukne a zapletené má vrkoče a rodičia ju vedú k tomu, aby pomáhala v domácnosti, či venovala sa ručným prácam; na druhej strane chlapec, ktorý má na svoj vek svalnatejšie telo, môže byť znakom toho, že ho v rodine “drilujú”, čo má byť charakteristické u rodín s pravicovým radikálnym smerovaním.

    Nadácia, ktorá brožúrku vydala, už v minulosti vyvolala kontroverziu. Ako si všímajú lidovky.cz, tú pravidelne vyvoláva aj minulosť jej zakladateľky, ktorou je niekdajšia prominentná novinárka komunistickej NDR Anneta Kahaneová. Po zjednotení Nemecka a odhalení archívov vyšlo najavo, že bola roky spolupracovníčkou tajnej polície STASI.

    0 0

    Jaroslav Bašta
    - rp -
    23. 12. 2018  PrvníZprávy
    Vždy na jaře a ke konci roku pořádá prezident Ruské federace Vladimír Putin své velké tiskové konference, které se spíše podobají všelidovému diskusnímu fóru, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

    Ta letošní, která se odehrávala v pátek 20. prosince se trochu odlišovala od těch předchozích, dokonce i pro nás v České republice – poprvé ji za ta léta přenášela v přímém přenosu Česká televize.

    Ruská média trochu s pobavením komentovala výběr data pro tiskovku. 20. prosince je totiž oficiální svátek rozvědčíků, kontrarozvědčíků a přidružených profesí, tedy Den pracovníků bezpečnostních služeb. (Jde o jedno z dědictví ještě sovětských tradic, svůj profesní svátek mají snad všechna povolání, kdysi na Ukrajině jsem se účastnil oslav Dne archeologa). Ruský prezident tak po skončení tiskové konference jel na slavnostní večírek svých bývalých kolegů ze služeb.

    Dotazy na hlavu ruského státu většinou nevybočovaly ze zaběhaného schématu, které obsáhlo vše od regionálních problémů přes nesmyslnou represi rapperů až po konec civilizace v důsledku jaderné války. Odrazilo se v nich také současné napětí mezi Ruskem a Ukrajinou, práce vlády – tam Vladimír Putin mírnil kritiku pomalých změn a reforem poukazem na to, že program vlády je rozpočítám na šest let, takže je třeba vyčkat.

    Putin: Jako slušný člověk se někdy budu muset oženit (VIDEO)

    Celkově je možno konstatovat, že tato tiskovka na rozdíl od mnoha předchozích příliš nerezonovala v ruských médiích, ovšem o to větší ohlas měla na Západě. Především za to mohl výrok ruského prezidenta o možném konci civilizace a vůbec života na Zemi. Ten se opíral o dotaz, zda se obyvatelé Sovětského svazu obávali jaderné války. Jeho odpověď zněla, že ano a naštěstí nejen oni. Bohužel, dnes Spojené státy systematicky snižují práh možného použití jaderných zbraní, čímž zvyšují pravděpodobnost vzniku rozsáhlého fatálního konfliktu s nedozírnými důsledky.

    Zmínil pak odstoupení od smlouvy o zákazu raket krátkého a středního doletu, jejímž důsledkem bude rozmístění těchto zbraní s jadernými hlavicemi v evropských zemích. Poté budou následovat adekvátní kroky ze strany Ruské federace. Následoval jeho nejcitovanější výrok: „Ať potom (ti jež to ohrozí) nekvičej!“

    Americká novinářka mu položila přímý dotaz, zda platí to, co se o něm píše, že chce ovládnout svět? Na to následovala ironická odpověď „Konečně, proč ne?“ Pak Vladimír Putin doplnil, že v Rusku dobře vědí, kde se nachází štáb těch, kdo se o to snaží. A v Moskvě to není.

    Problematice mezinárodní politiky následně v západních médiích dominovala zpráva o rozhodnutí Donalda Trumpa stáhnout americké vojáky ze Sýrie, což část komentátorů považuje za vánoční dárek pro Vladimíra Putina. Ten to nevyvracel.

    Tato tiskovka kupodivu vnesla i docela jasné světlo na to, jak si u nás část politiků hájících liberální demokracii představuje svobodu slova. Jan Farský z TOP 09 zkritizoval Českou televizi za to, že si dovolila Putinovu tiskovku vysílat v přímém přenosu. Odvolával se při tom na slova ředitele BIS Koudelky, že Rusko se nás snaží zničit. To je ideologické schéma z raných padesátých let o zlých imperialistech a hrdinech z StB. Jen ti svazáci jsou trochu přestárlí a trpí bludy, že jsou demokraty a piráty. Občas také elfy.


    0 0

    Matteo Salvini - italský vicepremiér a ministr vnitra
    -vaz-
    23. 12. 2018   VlasteneckéNoviny
    Italský vicepremiér a ministr vnitra Matteo Salvini v sobotu oznámil, že italské přístavy jsou pro stovky migrantů zachráněných nedaleko pobřeží Libye zavřené. Informovala o tom agentura AFP. Ať si je dopraví do Libye nebo rovnou do prdele.



    Italský ministr vnitra řekl, že plavidlo španělské nevládní humanitární organizace Proactive Open Arms požádalo, zda by mohlo vylodit v Itálii zachráněných migranty po tom, jak je Malta odmítla přijmout.

    „Moje odpověď je jasná: Italské přístavy jsou zavřené!“ Napsal na Twitteru Salvini. „Obchodníkům s lidmi a těm, kteří jim pomáhají, zábava skončila,“ dodal Matteo Salvini, kterého cituje slovenský konzervativní deník HlavnéSprávy.sk.

    0 0
  • 12/23/18--15:30: Vánoce v roce 2018
  • Jiří Vyleťal 
    24. 12. 2018  E-republika
    Od chvíle zrození Ježíše se my lidé ze zemí obeznámených s vánočním příběhem dělíme na dvě skupiny. Na ty, kteří Ježíšovo zrození i vše, co v Ježíšově životě následovalo, považují za pravdivé, a na ty, kteří poselství Vánoc a tím i vše ostatní pokládají za sice velmi poutavý, avšak vybájený příběh. Na tomto rozdělení je zvláštní, že jedni i druzí Vánoce slaví.

    Psát o Vánocích a při tom si myslet, že napíši něco, co tisíckrát přede mnou napsáno nebylo, je pošetilost. A přejít Vánoce beze slov, když se celý rok píše o kde čem, to zavání nevšímavostí a přezíravostí. Pišme tedy o Vánocích a nestyďme se, že se budeme opakovat.

    Jeden moudrý člověk, který za svůj život napsal řadu knih s křesťanskou tématikou, když měl hotovu tu poslední, připsal na její obálku: „Jen tehdy, vstal-li Ježíš z mrtvých, událo se opravdu cosi nového, co mění svět i lidskou situaci.“ My bychom tu větu mohli mírně parafrázovat: „Jen tehdy, narodil-li se Ježíš, událo se opravdu cosi nového, co mění svět i lidskou situaci.“

    A skutečně, je ještě něco podstatnějšího pro postavení člověka na této zemi, než Ježíšovo zrození a zmrtvýchvstání? Jsou to snad převratné společenské změny? Ale kdepak, kolik jich jen bylo, válek, revolucí, příměří a křehkých mírů, obětí, slz a nekonečných bolestí. Přinesly snad nějakou podstatnou změnu? Vždyť jsme se z nich snad vůbec nepoučili. A co věda, technika, objevy, lety do vesmíru, ty ohromné úspěchy našich posledních staletí? Co ty přinesly zásadního? Vždyť ani hlad nedokázaly odstranit a své přednostní využití našly pokaždé ve zbrojařství, jehož smysl je ničit a zabíjet. Jistěže bychom mohli podobným tvrzením oponovat např. výčtem úspěchů ve zdravotnictví. Ano, žijeme déle, ale žije se nám lépe, bezstarostněji a šťastněji? A potom, přemohli jsme naším zdravotnictvím smrt? Tedy to nejzávažnější, co nás trápí a před čím se strachujeme, co svět je světem? Kdepak, ani vyspělým zdravotnictvím, z něhož má nadto užitek pouze úzká skupina obyvatel naší planety, se lidská situace nezměnila.

    A pak náhle přijdou Vánoce. Až na pár starozákonních mudrců je nikdo nečekal. V jeslích, kdesi v Betlémě, v místě, kde je ustájen dobytek, se narodí dítě. A tu se rázem stane něco nového. Dětí se toho dne v Palestině narodí mnoho a do daleko lepších podmínek, ale dítě z chléva v Betlémě je jedinečné. Lidé oné doby žijící ve věčném koloběhu vzniku a zániku, jak to zakoušíme i my, poznali v betlémské události něco, co začarovaný kruh stvoření a zmaru přeťalo. Objevila se před nimi cesta ven. Z bolesti ke štěstí, z utrpení k blaženosti a ze smrti, s níž smířit nelze se, k věčnému životu. Lidem se narodil Spasitel, dítě Ježíš Kristus.

    Od chvíle zrození Ježíše se my lidé ze zemí obeznámených s vánočním příběhem dělíme na dvě skupiny. Na ty, kteří Ježíšovo zrození i vše, co v Ježíšově životě následovalo, považují za pravdivé, a na ty, kteří poselství Vánoc a tím i vše ostatní pokládají za sice velmi poutavý, avšak vybájený příběh. Na tomto rozdělení je zvláštní, že jedni i druzí Vánoce slaví. Jen považme, že i na frontových bojištích o Vánocích utichaly zbraně. Což není důkazem lidských kvalit – vždyť po Vánocích se znepřátelené strany do sebe zase pustily – ale důkazem, že Ježíš přináší mezi lid pokoj, mír a nakonec i spásu. (Pokud to lidé vůbec chtějí, že?) Těch důkazů, že příchodem Ježíše Krista do světa lidí se lidské postavení vůči stvořenému světu radikálně mění, je ovšem víc.

    Zůstaneme-li u Vánoc, pak jenom ta zvláštnost, že příběh o zrození Ježíše Krista i úcta, s níž k Ježíšovi přistupujeme, jsou s námi už dvě tisíciletí. Nezdá se, že by cokoliv z toho ochabovalo. Často si říkám, jaká to zvláštní síla, že křesťanství, které se rodí vlastně také o Vánocích, nás stále oslovuje, že na něm není nic zastaralého. Kde jsou všechny ty filosofické koncepty, ideologie a světové názory, které jsme se učili ve školách, v nichž o vánočním příběhu nepadlo ani slovo, anebo padlo, ale jen jako o poutavé historce? Zrozením v Betlémě začíná pozemské putování člověka, který je takový, jaký chtěl Bůh, abychom byli všichni. Není v tom skryté uznání Ježíše za věčný vzor lidství?

    Nebo křesťanství jako takové. Kolika zdary i nezdary prošlo. Kolik vládců kdejakých říší mu naházelo klacky pod nohy a kolika závažných omylů se církevní hodnostáři dopustili, když věci Boží prosazovali světskou mocí? Kolik věřících lidí – i nás obyčejných křesťanů - mu dělalo jenom ostudu. A ono to křesťanství tu stále je a stále oslovuje staré, mladé i ty, co se teprve narodí. Všimněme si, že papež František i papežové, kteří tu byli před ním (nepočítám papeže z dávného středověku, kteří zklamali; to už je ale opravdu hodně dávno), jsou nejuznávanějšími a nejdůvěryhodnějšími lidmi této planety. Není i to důkazem, že učení, s nímž Ježíš Kristus přišel mezi nás, otevřelo člověku horizont přesahující jeho dosavadní představu o lidském životě a jeho konečnosti?

    O Vánocích se opravdu mění i v našem všednodenním chování cosi podstatného. Škoda, že často jenom na chvíli. O Štědrém dnu a ještě na Boží hod i na svátek svatého Štěpána k sobě máme nějak blíž. Vycházíme spolu o poznání lépe, což by Vánoce, pokud by byly pouhou pohádkou, sotva mohly způsobit. Auta jezdí pomaleji, dávají si navzájem přednost a skoro se nepředjíždí. Chodíme po výstavách betlémů a netlačíme se tam. Děláme místo jeden druhému. Na Štědrý večer se vydáváme na půlnoční a často je to jediná mše svatá, jíž se v tom roce účastníme. My katolíci, kteří na mši chodíme týden co týden, takovým návštěvníkům říkáme jednoročáci. Leč nemyslíme to vůbec hanlivě. Spíš se radujeme, že se alespoň jednou za rok naše sestry a bratři do kostela vypravili, přičemž v skrytu doufáme, že se jim to v příštím roce podaří častěji. Což se tu a tam také stane. No, neříkejme, že se v takovém jednoročákovi, který po Silvestru začne do kostela chodit častěji, neodehrála změna podstaty. Anebo chodíme na „rybovku“. Náš kostel je na Rybovu mši nacpán tak, že kdybyste z kůru dolů hodili hrášek, na zem nepropadne. Mladší s úsměvem ve tváři uvolňují místa starším a venku před kostelem, pokud není velká zima, stojí další houf. Vánoce mají zkrátka tajuplnou moc.

    Když Ježíš, Spasitel zrozený o Vánocích, z tohoto světa odcházel nazpět ke svému otci, k Pánu Bohu, slíbil nám, že se vrátí znovu. Že přijde podruhé, aby své dílo spásy, které začíná o Vánocích a má svůj vrchol o Velikonocích, dokončil. Neřekl, kdy přijde – asi věděl dobře proč – a tím nám naznačil, že dobří, jako byl on, se máme snažit být pořád. A to je jedno z tajemství Vánoc, o kterém se tolik nemluví. Totiž, že Vánoce i s adventem, který jim předchází, znamenají nejen Ježíšův první příchod, ale i jeho druhý příchod, jímž je konečná spása a přemožení smrti.

    Až se budeme letos radovat z Vánoc, tak jako se z narození nemluvňátka radovali Maria a Josef, pamatujme, že se tím stalo něco naprosto výjimečného. A také, že se něco výjimečného stalo i o Velikonocích. A kalendář na příští rok si předznamenejme velkým otazníkem, aby nám připomínal, že slíbený druhý Ježíšův příchod může nastat i v roce 2019.

    Požehnané Vánoce 2018.

    - - -

    0 0

    24. 12. 2018 SkrytáPravda
    Jak vás Česká televize donutí, co si máte myslet a ještě uvěříte, že jste na to přišli sami? Zatímco propaganda lepšolidí z kavárny v Čt útočí stylem, že oni jsou lilium kdežto my údajně tvrdíme, že se dá rakovina "vykadit", vše je úplně, ale úplně jinak. A my vám ukážeme na autentické zprávě, jak.



    Ukázka, jak zprávou dokáže Čt ze Zemana udělat blbečka, z Ruska šmejdy, a RRTV ji nepotrestá, protože základní fakta jsou pravdivá. Jenom odkloní konec zprávy na Rusko, že si to jako máte domyslet, kdo je ten zlý. A ten zlý je kdo? Logicky ze stylu zprávy Zeman a Rusko!

    Je to vyšší forma dezinformace, že ani netušíte, jak s vámi Česká televize mává a manipuluje.
    Dnes takto pracuje celý mainstream a pokud je nechytíte za pazoury, smějí se vám do očí! Rosí, Moravec a spol...

    Pozorně čtěte: co si pod tou zprávou České televize vybavíte? Autentická slova v Čt:
    Zetor bude propouštět, většina jich má skončit do konce března. Důvodem jsou podle firmy ekonomické potíže. České televizi to dnes jako první potvrdili odboráři, oznámil Kubala.

    Veroniko, firma měla slíbeno třeba tisíce traktorů do Ruska, proč tedy teď propouští?

    Firma se s potížemi potýkala od začátku roku a to i přesto, že má příslib s Ruskem dohodnutou dodávku 6000 sad na příští čtyři roky. Dohodu podepsali při podnikatelské návštěvě českého prezidenta Zemana v Rusku. Podle vedení se dál s touto zakázkou počítá a podle odborářů si však zaměstnanci najdou velmi rychle práci a to i proto, že se v listopadu pohybovala míra nezaměstnanosti v regionu na 4,1%. Navíc odborářům telefonovali celý den personalisté. Výpověď poběží od února atd….Konec zprávy. Proč místo Ruska tam neuvedou hlavní důvod příčinu krachu? Protože takto to vypadá, že ten Rus a ten Zeman...

    I i další "Deník N", jehož součástí (slovenskou) je antiruská fanatička Petra Procházková, která zplodila dítě s Čečencem, a stálý host České televize, se odkazuje na Rusko. 

    Zetor dodá tisíce traktorů do Ruska, hlásil Zeman před rokem. Teď firma propouští dvě pětiny lidíNapsali dokonce v nadpisu Tvrdoň a Vodrážka

    Je prostě důležité, aby si lidé dali podvědomě do souvislosti Rusko, špínu, Zemana a zářný západ. Zakázka pro Rusko platí a běží, a s propouštěním to nemá absolutně nic společného. Ale ten hlavní důvod se dá jenom náznakem, všude se zdůrazní Rusko a krach Zetoru! A hned lidé"jakoby pochopí", že ten šmejd je Rusko a Zeman.

    Za to svinstvo by měly padat hlavy. Měly, ale nepadnou!

    Pouze lepšolidi z kavárny se smějí! Zase z lidí udělali blbce!


    A jaká je skutečná příčina?Zetor Tractors podobně jako automobilky čelí vysokým požadavkům na investice kvůli nařízenému snižování emisí, ale také zlepšování bezpečnosti.

    „Složitá situace nastala počátkem roku 2018, kdy vešla v platnost nová legislativa, která stanovuje přísná pravidla pro stroje zejména v oblasti bezpečnosti,“ vysvětluje firma. Všechny modelové řady traktorů Zetor však stihla modernizovat až letos v srpnu. Po letech zisku tak brněnský výrobce letos čeká ztrátu. Výrobci musejí dál investovat. Od roku 2019 postupně přichází v platnost další emisní stupeň „stage V“, výdaje však už nebudou tak enormní, normy se týkají měření a monitorování výfukových plynů a jsou tak spíše o čidlech.

    Od ledna 2018 začaly také platit nové bezpečnostní předpisy, kvůli kterým musel výrobce vylepšit brzdy, různé senzory, vizualizaci ovládacích prvků, barevnost, panoramatická zrcátka a jiná zařízení. Další změny legislativa naplánovala na rok 2019 a 2020.

    Zdroj: https://ekonomika.idnes.cz/zetor-problemy-vyroba-autoprumysl-d65-/ekoakcie.aspx?c=A181218_101738_ekoakcie_fih

    Takže co to má společného s Ruskem? Naprosto nic. Ale lidé se chytili. Toto podprahové spojení evokuje pocit, že za to může blbý Zeman, proradné Rusko a hloupost našich podnikatelů, že ještě Rusku věří. A zde máte i důkaz na Facebooku, že lidé na ty šmejdy naskočili a je práce to vysvětlit.

    Nadpisy na Facebooku zironizují, pak jeden píše, že naše traktory nechtějí a druhý natvrdo, že Zeman lhal. A takto se to příspěvky na zesměšnění obchodu s Ruskem na Facebooku jenom hemží. Samozřejmě se Česká televize směje: přece žádný kodex neporušil a, takže stížnost na RRTV je bezpředmětná. A že si lidé naběhli...?

    Já však tvrdím, že je to napřesdržku.



    Takže hezké vánoce vám přejí šmejdi.

    Pardon, lepšolidi z kaváren Havlů a Sorosů.


    Odpovíte upřímně? Je to anonymní. Znáte propracované metody dezinformací České televize a dalších médií, nebo jste tyto podvody zjistili také poprvé až nyní? Na Facebooku je to jasné, oni to netuší. A ještě se smějí, jak je Zeman blbý a jeho voliči také.



    - - -


    0 0

    Zdeněk Ertl
    24. 12. 2018  PrvníZprávy
    Štědrý večer a vánoce vzbuzují slavnostní náladu, přinášejí veselé hody vánoční s koledou, ale zároveň jsou odedávna zastřené tajemnou rouškou.

    Žádné svátky nejsou opředeny takovým kouzlem jako vánoce a zvláště tajemná štědrovečerní noc. Krásně to popisuje balada spisovatele a básníka Karla Jaromíra Erbena o štědrém večeru:

    „Hoj, ty štědrý večere,
    ty tajemný svátku,
    co ty komu dobrého
    neseš na památku?“

    V nejstarším pokusu o výklad slova „vánoce", který podnikl roku 1517 český matematik a astronom Simeon Partlicius (Šimon Partlic ze Špicberku) ve svém kalendáři, je velmi zajímavá úvaha. Tento učenec se domníval, že české slovo „vánoce“ vzniklo z německého „Weihnachten“. Staří Němci prý tak nazývali tento den proto, že si navzájem posílali darem víno. Podobně prý český název „vánoce“ znamená vlastně „vína noc“, neboť podle jeho tvrzení „Čechové doposavad tu noc téměř až do jitřní o závod píti obyčej mají“.

    Tento výklad slova „vánoce“ není určitě správný, ale ukazuje nám však, jak staří Čechové oslavovali štědrovečerní noc. Byly to oslavy velmi bujné, které byly ostatně rozšířeny po celé tehdejší křesťanské Evropě. Všude se celou štědrovečerní noc popíjelo, hodovalo, veselilo a zpívalo. Arcibiskup Arnošt z Pardubic horlí ve svém řádu z roku 1357 zvláště na bezbožné hráče v kostky, na „ohavný hřích, hráti v noc štědrovečerní, po všeobecném zvyku hru kostečnou". Podobné bezbožné zábavy arcibiskup Arnošt věřícím přísně zakazuje. Tak máme v Arnoštově řádu výmluvné svědectví o tom, že Čechové ve XIV. století slavili Štědrý večer velmi vesele, hraním v kostky a zajisté i pitími a hodováním.

    O staročeské štědrovečerní kuchyni se dovídáme něco bližšího opět z řádů církevních. Roku 1366 nařídila totiž pražská synoda před svátky vánočními, to znamená v adventu, půst. Byl nařízen hlavně těm, kteří měli velkou zásobu ryb, nebo si je mohli koupit. Kdo ryby neměl a nemohl si je opatřit, těm byl půst zmírněn tak, že směli jíst sýr a ovoce. Petr Chelčický, spisovatel, překladatel, radikální český náboženský a sociální myslitel a jeden z nejvýznamnějších představitelů české reformace, vytýká křesťanům, že se více starají o tělo než o duši, v adventu víc o jídlo než o náboženství, říkajíce: „Advent jest. Nemáme masa jísti: budeme calty kupovati“.

    Caltou bylo nazýváno za starých dob pletené pečivo, kterému se později říkalo „húska“ (houska) a kterému se dnes všeobecně říká vánočka. Calta byla vždy obvyklé staročeské štědrovečerní jídlo. O caltě je velmi často zmínka ve staročeských účtech a zápisech. Selská pranostika z roku 1710 obsahu tuto rýmovačku:

    „Potom na vánoční časy
    máme hned rozličné kvasy,
    tuť se dost calet najíme
    a svěcené vody také píme.“

    Na Budějovicku se podle spisovatele Josefa Jungmanna říkalo vánočce „calta“ ještě v devatenáctém století.

    Důležitým vánočním jídlem bývala od XIV. století ve staročeské kuchyni ryba. Vyspělé staročeské rybnikářství, rybnaté řeky a potoky velmi usnadňovaly zásobování vánoční kuchyně rybami. Již v oněch dobách se ryby vyvážely z Čech ve velkém množství i za hranice. Naopak zase již od starých dob dovážely se k nám nasolené nebo sušené mořské ryby. Staročeská kuchyně znala nejméně 50 receptů na přípravu štědrovečerní ryby a je zajímavé, že mnohé z těchto kuchařských předpisů se dochovaly dodnes. Ovšem staří Čechové svá jídla daleko více kořenili. Jalovec, pomerančová kůra, kapary, zázvor, skořice, pepř, muškát, řebíček a šafrán se dávaly do omáček čili „jích" a „láků" po celých hrstech a plných lžících. Při přípravě štědrovečerních ryb pak zvláště důležitou úlohu hrála šalvěj, která se dávala téměř do všech omáček.

    Za oněch časů bylo ovšem kořeni velmi drahé a proto mnozí mravokárci vystupovali proti takové rozmařilosti v jídle. Tomáš Štítný ze Štítného, spisovatel, kazatel, překladatel a také jedna z předních osobností rané české reformace, kritizoval kuchaře, že dráždí žaludek „jíškami sladkými a pepříky ostrými“. Mistr Jan Hus pak káral labužníky, že i víno míchají bobkem a zázvorem.

    Z ryb, které přicházely za starých časů na štědrovečerní stůl, to byly hlavně štika, pstruh a kapr. Pekly se a smažily ale také i líni, mníci, mihule, lososi, okouni, někdy úhoři, z mořských ryb pak herynek (sleď), treska a rejnok. Mezi ryby patřil jako zvláštní lahůdka i bobří ocas. Někde se v době půstu dostaly na stůl i mořští raci (kraby) a jedly se také ústřice, první písemná zpráva o tom je z roku 1578. Jak bohatá bývala za oněch časů staročeská kuchyně, zvláště postní a vánoční, ukazuje nejlépe zaznamenaná skutečnost, že večeře úředníků krumlovského panství byla obyčejně o 9 chodech a že obyčejná strava hospodská, nejlevnější za 3 groše, měla dle úředního nařízení z roku 1543 v sobě zahrnovat v době postní polévku, troje vaření a dvoje ryby!



    Důležitou součást štědrovečerní tabule tvořilo od pradávna ovoce. Ořechy a jablka, ať čerstvá nebo sušená, nechyběly na žádné štědrovečerní tabuli. Tento zvyk se udržel až do dnes, stejně jako příprava jablečných jídel, která byla již za starých dob velmi obvyklá. Jistě také dávného původu jsou venkovská štědrovečerní jídla jako „černý kuba“, chutné a vydatné jídlo z vařených krup, smažené cibulky, omastku, sušených hub, česneku a majoránky, nebo „pučálka“ z hrachu. Ten se nechal přes noc napučet, pak se dal do kastrolu na kus omastku s trochou cukru, špetkou pepře a nechal se opražit. Někde se jídávala také „svarba", to je směs velkých ječných krup a hrachu. O Štědrém večeru bývaly všude i vdolky z bílé mouky, s povidly, sypané perníkem. Někde bývaly i houby vařené na kyselo se smetanou a maštěná čočka, aby se lidí držely peníze. Proto se čočka, čili „čečka“ jedla i na Nový rok. Štědrovečerní večeři končila všude „muzika“, z vařených suchých švestek, hrušek, a „křížal“ (sušených rozkrájených jablek).

    Vánoce bez ryb, to nejsou vánoce ani dnes! A je to pravda, uvážíme-li, že staré církevní zvyky, které půst předpisovaly, se vžily tak, že si nedovedeme skutečné vánoční svátky bez ryb představit. Kapr patří k vánoční poesii stejně, jako vánočka. Můžeme říct, že vánoční kuchyně se u nás celkem moc nezměnila a že tradice štědrovečerní tabule zůstává již po několik století zachována. Až snad na to přílišné popíjení, kterým si štědrovečerní tabuli obveselovali naši předkové.

    - - -

older | 1 | .... | 671 | 672 | (Page 673) | 674 | 675 | .... | 683 | newer