Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Showcase


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 672 | 673 | (Page 674) | 675 | 676 | .... | 683 | newer

    0 0
  • 12/24/18--05:19: Svět ruskýma očima 486
  • Zajoch
    24. 12. 2018 Outsidermedia
    Rusové v Sýrii bojují jako kdyby bránili vlastní zemi * * * Nejbližší měsíce nebudou v životě Milorada Dodika lehké * * * Vojenský odborník Anton Lavrov o možných následcích ukončení vojenské přítomnosti USA v Sýrii



    V Sýrii jsou nadšeni statečností Rusů

    15. prosince 2018

    V Sýrii probíhá válka s teroristy již sedm let. Když se objevilo nebezpečí obsazení země Islámským státem, vypadalo to, že Damašek nedokáže vzdorovat takové ohromné síle. Obětí IS se staly vesnice i města.

    Zásadní zlom ve válce nastal, když se do věci zapojilo Rusko. Podobně jako byla sovětská vojska rozhodující v boji s „morem 20. století“ – hitlerovským fašismem, tak nyní ruská vojska zápasí s „morem 21. století“ – terorismem.

    Syrští vojáci jsou nadšeni tím, jak se Rusové chovají v boji. Syrský voják Muhammad poskytl rozhovor vydání Arabi Today, v němž Rusku vřele poděkoval za podporu. Jeho poděkování bylo adresováno jak ruským vojenským poradcům, tak leteckým silám i těm, kteří vedou bitvu přímo na zemi. Sám Muhammad byl těžce raněn v provincii Dajr az Zaur a musel syrskou armádu opustit. Vrátil se do svého města Homsu. Řekl, že Sýrii pomáhá libanonský Hizballáh a Rusové. Podle něho bojovali Rusové tak, jako kdyby bránili svoji vlastní zemi. Podpořili prakticky všechny operace. Dokonce i když syrští vojáci dostali od svého velení rozkaz ustoupit, Rusové často v boji zůstávali.

    O rozhovoru Muhammada informovalo i jedno z amerických online vydání – South Front. Někteří z komentujících zdravili jak syrského bojovníka, tak ruské vojáky a všechny, kteří zápasí s terorismem. Někteří pochopili, že IS byl stvořen za podpory Západu.

    Zásah Ruska umožnil dosáhnout zlom v syrské válce. Podstatnou pomoc poskytli jak ruští vojáci, tak oddíly dobrovolníků, které v USA nesou názevRussian Private Military Contractors.

    Převzato z Topcor.ru

    * * *

    Milorad Dodik
    Milorad Dodik – poslední protinatovský vůdce na BalkáněAlexej Toporov
    17. prosince 2018

    Dne 7. října zvítězil Milorad Dodik ve volbách do prezidia Bosny a Hercegoviny (BaH) a stane se prezidentem Republiky Srbské (RS), srbské části BaH. Pro Západ je nemilým partnerem. Zásluhou jeho postoje se země nepřipojila k protiruským sankcím. On dokázal vymanit svoji republiku z bídy. Mezinárodní pomoc šla především do sousední muslimsko-chorvatské federace. Ani západní investoři se do RS nehrnuli, pokoušeli se ji označovat za genocidní.

    Jako odpověď zahájil Dodik boj za právo vést vlastní zahraniční politiku. V Sarajevu požadovali, aby s nimi byly veškeré kroky koordinovány. Tyto požadavky ignoroval a orientoval se na sblížení s Ruskem. Dnes připadá na Ruskou federaci 75 % zahraničního obchodního obratu. Průmysl paliv, včetně regionální rafinerie Brod, je prodán ruské Zarubežněfti. To Dodikovi neodpustili. Armáda RS byly opětovně podřízena Sarajevu, zakázali jí účastnit se tradiční přehlídky ke Dni Republiky Srbské. Rozhodnutím ústavního soudu BaH se snažili zakázat i samotný svátek, ale Dodik k tomu zorganizoval referendum, v němž velká většina obyvatel RS žádala zachování svátku.

    Do voleb do prezidia BaH šel Dodik se slibem domoci se neutrálního postavení země a skončit s koloniální závislostí BaH: jako důsledek Daytonských dohod z roku 1995 sídlí v zemi Vysoký představitel OSN s dalekosáhlými pravomocemi. Tento člověk (dnes je to rakouský diplomat slovinského původu Valentin Inzko) má právo hýbat s úředníky, včetně prezidenta, rušit zákony a anulovat výsledky voleb. Podle balkánských médií poskytly západní tajné služby 32 milionů dolarů na zorganizování majdanu v Banja Luce. Majdan byl, ale Dodik zvítězil. Porazil předního představitele srbské komunity Mladena Ivaniče, aktivistu Srbské demokratické strany, hájícího „evropskou volbu“.

    V podstatě se Dodik postavil do cesty západním plánům konečného zapojení všech balkánských zemí do NATO. Členství BaH v alianci je plánováno. Srbsko je již téměř zeměmi NATO obklíčené. Černá Hora je členem, Makedonie je v plánu a obklíčené Srbsko stále vzdoruje v kosovské otázce. Generální tajemník NATO Stoltenberg se na BaH obrátil s tím, že je zemí kráčející cestou euroatlantické integrace a je schopná přinést svůj vklad do operací NATO.

    Dodik odpověděl, že jako člen prezidia nedopustí vstup země do bloku NATO, neboť jej k tomu zplnomocnilo národní shromáždění RS, jejíž zájmy zastupuje v prezidiu BaH. Zároveň upozornil, že hodlá objasnit zákonnost privatizace bosenských podniků, z níž má podle jeho mínění přínos Západ a ne Bosna.

    Ihned po zahájení práce ve funkci hlavy prezidia někdo z německého telefonního čísla Dodikovi i členům jeho aparátu opakovaně vyhrožoval. Proto oznámil, že nedůvěřuje sarajevským zpravodajským službám, které se „dávno změnily na osobní gardu Bakira Izetbegoviče (syn ideologa bosenského separatismu Aliji Izetbegoviče, vůdce muslimské komunity). Svoji bezpečnost svěří jen policii RS. Nato sarajevská vláda nepustila bosensko-srbskou policii do budovy prezidia. Dodik proto pohrozil, že bude pracovat výhradně v srbském Východním Sarajevu. Bosenská vláda se náhle vzpamatovala a uvedla, že ten, kdo telefonicky vyhrožoval, byl už nalezen. Další incident byl s vlajkou RS, kterou Dodik nařídil vyvěsit v sále prezidia. Přes noc zmizela. Dodik k tomu řekl: „V Sarajevu kraluje jako dříve protisrbská hysterie. Ale tam, kde já pracuji, bude vždy vlajka RS, protože RS je stejná část BaH jako muslimsko-chorvatská federace, jejíž vlajka zde visí stále.“ Dodik bude v čele prezidia 8 měsíců a potom na jeho místo přijdou zástupci muslimské a chorvatské komunity.

    Milorad se odmítl setkat s rakouským velvyslancem Pamerem a Vídni oznámil, že velvyslanec vykládá o jeho zemi výhradně protisrbsky. Svoji první zahraniční návštěvu učinil v Srbsku. Tam projevil velkou lítost nad tím, že jsou bosenští Srbové nuceni žít odděleně od Srbska. Promluvil o plánech prodloužit stavbu dopravní tepny, která spojí Srbsko s chorvatským Splitem, zásluhou čehož bude mít Bělehrad prostřednictvím cesty přístup ke Středozemnímu moři, o který ho předtím Západ připravil. Také hovořil o spolupráci s Ruskem, konkrétně o výstavbě kaskády hydroelektráren na řece Vrbas.

    Dodik je statečný. Tvrdošíjný. Zásadový. Vede těžkou, možno říci nebezpečnou hru, protože má mocného protivníka. Následující měsíce budou v jeho životě hodně těžké.

    Převzato z Fondsk.ru

    * * *


    Američtí vojáci evakuují ze Sýrie své přátele a diplomaty
    Odchod ze SýrieAnton Lavrov
    20. prosince 2018


    Zdálo by se, že ohlášený odchod vojsk USA ze Sýrie nepovede k podstatné změně vojenské rovnováhy. Kontingent několika tisíc členů speciálních složek, Sil speciálních operací, odstřelovačů a námořní pěchoty, legislativních a zpravodajských oddílů a leteckého personálu se už rok neúčastní důležitých bojových akcí proti Islámskému státu.

    Teroristé ztratili pod společným náporem syrské armády a kurdsko-arabské koalice podporované Spojenými státy téměř veškeré své území a zdroje. Samozřejmě zcela zničeni ještě nejsou. Různé oddíly o počtu desítek až stovek osob pokračují v odboji v těžko dostupných místech Sýrie. Na posledních kouscích území se ještě bojuje i v úrodném údolí Eufratu. Očekává se ještě dlouholetý boj s teroristickým podzemím.

    Skutečným cílem další přítomnosti amerických vojáků v Syrské arabské republice není boj s teroristy, ale role živého štítu pro přátelské pozemní síly. Letos na jaře se vojska USA a Francie dokonce vysunula na linii oddělující tureckou zónu okupace a kurdské území. To zabránilo útoku Turecka a jím kontrolovaných oddílů opozice na Manbídž. Pod záminkou „ochrany svého personálu na zemi“ USA několikrát zabránily svými nálety útokům vládních sil na Kurdy a „novou syrskou armádu“. Až takový štít skončí, nastanou v Sýrii důležité změny.

    Největší změny se očekávají na kurdském území. Syrské demokratické síly (SDS), koalice kurdských a arabských oddílů, nadále kontrolují asi třetinu země na severovýchodě Sýrie. Pro boj s IS dostaly v posledních letech velké množství vojenské pomoci od USA. Šlo o minomety, protitankové řízené střely, stovky lehkých vozidel a obrněnců i munici. To všechno není nic platné proti soustředěnému útoku Turecka. To oznámilo úmysl brzy proti syrským Kurdům použít desítky tisíc svých vojáků a kanónenfutru z podřízených oddílů bojovníků.

    Kurdové i Arabové za Eufratem budou mít opět problém ve volbě budoucnosti. Loni zabránilo vměšování USA jejich sblížení s vládou. Bez přímé podpory USA budou osamoceni proti Turecku i vládním silám. Přináší to naději, že si zvolí politické urovnání s vládou země a tím obnovu teritoriální celistvosti Sýrie. Alternativou je nový konflikt s Tureckem a rozšíření jeho zóny okupace. Ještě ve složitější situaci budou poslední trosky nové syrské armády, jež se zakopaly u pohraničního přechodu Al-Tanf. V poušti se tato enkláva drží jen s přímou pomocí USA. Ty loni dvakrát zaútočily na postupující spojenecké síly a tuto agresi odůvodňovaly potřebou ochránit tam přítomné Američany. Bez takové podpory by byl osud enklávy rychle vyřešen.

    Odchod USA ze Sýrie se neprojeví v Idlíbu. Jejich kontakty s vytvořeným klubkem umírněných i ne příliš umírněných islamistů jsou dávno zpřetrhány. Moc velký vliv nemá v provincii ani Turecko. Dříve či později bude tento vřed likvidován vojenskou operací.

    Oznámený odchod USA ze Sýrie byl překvapením pro spojence. Jsou tam i menší kontingenty speciálních sil z Anglie a Francie, jde o několik stovek vojáků a nemají velký vliv. Tyto země dosud neoznámily odchod za Američany. Stejně tam bez podpory svého silného spojence nic nemohou znamenat. Odejde-li, dlouho se neudrží.

    Pochopitelně by úplný odchod vojsk USA vedl k vážným změnám. Jenže Trump o odchodu nevykládá poprvé. Všechny předchozí snahy o odchod úspěšně zasekli jeho političtí i vojenští odpůrci. Nyní oznámený termín odchodu sto dní je pro dvoutisícový kontingent nadsazený. Je v tom snaha Pentagonu co nejvíce oddálit realizaci záměru a začátek útoku Turecka. Je docela možné, že se jim podařilo umluvit svého nejvyššího velitele k zachování přítomnosti alespoň malého počtu Sil speciálních operací s výmluvou na potřebu bojovat s IS. K sabotáži prezidentova plánu jim pomůže jakékoliv zostření situace v zemi, nebo větší protiúder nějaké teroristické skupiny.

    Ale i v případě úplného odvelení vojsk USA ze Sýrie zůstane možnost ovlivňovat situaci v zemi a v regionu. Mají pro to veškeré silové i politické nástroje. Pokračují letecké útoky i útoky bezpilotníků z mnoha základen v Kataru, Turecku a Iráku.

    Převzato z Iz.ru

    0 0

    Sajf Al -Islam Kaddáfí,
    syn líbyjského vodcu Muammara Kaddáfího
    24. 12. 2018  HlavnéSprávy
    Syn Muammara Kaddáfího sa obrátil na ruskú vládu sožiadosťou, aby podporila jeho prezidentské ambície v Líbyi. Portál Bloomberg však uviedol, že sa Moskva zatiaľnerozhodla, koho v tejto kampani podporí.


    Syn bývalého líbyjského vodcu Muammara Kaddáfího, Sajf al–IslámKaddáfí, hľadá podporu v Moskve, aby mohol získať prezidentský post.O udalosti informoval portál Bloomberg, ale neuviedol zdroj týchtoinformácií.

    Podľa informovaného zdroja z agentúry v Moskve už zastupitelia Ruska nadviazali kontakt s Kaddáfího dedičom. Zdroj prezradil, že Sajf al-Islam, ktorý sa nachádza na neznámom mieste, mal so zástupcami hovoriť po svojom prepustení z väzenia, a to prostredníctvom videohovoru. Potom, na začiatku decembra, sa mal zástupca syna bývalého líbyjského vodcu stretnúť s námestníkom ruského ministra zahraničia Michailom Bogdanovom. Daný zástupca mal menom Sajfa al-Islama odovzdať list s pozdravmi ruskému prezidentovi Vladimirovi Putinovi a ruskej vláde, uviedol zdroj. V danom liste sa Sajf al-Islám s ruskou vládou podelil o svoj názor na budúcnosť Líbye a požiadal krajinu o politickú podporu.

    Táto návšteva vyslanca Kaddáfího syna v Rusku však nebola prvá, píše Bloomberg. Okrem neho Moskvu pravidelne od roku 2016 navštevuje tiež veliteľ a maršal Líbyjské národnej armády Chalífa Haftar. Prezradili to diplomati, ktorí si nepriali, aby boli zverejnená ich mená. Práve Haftara totiž podporuje Kremeľ, poznamenal zdroj agentúry Bloomberg. Portál pritom zdôraznil, že aj on, rovnako ako ďalší líbyjskí politici, má prezidentské ambície. Koho Moskva podporí, však zatiaľ nebolo rozhodnuté, povedal jeden zo zdrojov agentúry.

    Bloomberg pripomína, že OSN plánuje národné voľby v Líbyi na budúci rok, a to v súlade s plánom o zjednotenie krajiny. Kaddáfí mladší sa ich teoreticky môže zúčastniť, hoci po ňom od roku 2011 pátra Medzinárodný trestný súd. Sajf al-Islam je okrem iného obvinený zo spáchania zločinov proti ľudskosti.

    Podľa dvoch európskych diplomatov, ktorí sa zaoberajú stratégiouKremľa v Líbyi, nadväzuje Rusko v pokoji vzťahy so všetkýmikonkurujúcimisi frakciami. Podľa nich to Rusku poskytuje väčšievýhody v porovnaní s ostatnými zahraničnými hráčmi, ktorí podporujútú či inú stranu. “Západ urobil všetko pre to, aby uvrhol túto krajinudo chaosu. Teraz dôverujú všetky strany konfliktu Moskve,” povedalBloombergu Alexander Dynkin, riaditeľ Ústavu svetovej ekonomiky amedzinárodných vzťahov.

    Rusko v minulom roku zmenilo svoju stratégiu v Líbyi, uvádza zdroj agentúry. Podľa neho okrem podpory Haftara vynaložila Moskva veľké úsilie aj na to, aby nadviazala vzťahy s vládou, ktorá konkuruje veliteľovi a maršalovi (podporuje ju OSN). A podobné akcie majú podľa Bloombergu isté výsledky. Rusko prerokúva s Líbyou obnovenie zmluvy v hodnote 2,2 miliardy eur, ktorá sa týka výstavby rýchlostnej železnice od Benghází do Syrty (projekt bol po smrti Kaddáfího pozastavený). Okrem toho Líbya kupuje v Rusku až jeden milión ton pšenice.

    Bokom nezostali ani ruské energetickej záujmy. V októbri zavítal do Moskvy šéf Líbyjské národnej ropnej korporácie Mustafa Sanalla, a to kvôli rokovaniu so spoločnosťami Gazprom a Tatneft o obnove líbyjských projektov z čias Kaddáfího. Ruská spoločnosť Rosnefť vtedy plánovala investovať do prieskumu a ťažby v Líbyi a nakupovať od danej krajiny ropu.

    Štyridsaťšesťročný Saif al-Islam študoval na Londýnskej škole ekonómie a politických vied. Po otcovej smrti bol počas občianskej vojny zajatý povstalcami. Následne bol postavený pred súd vo veci potlačenia nepokojov v roku 2011 (vtedy zahynulo veľké množstvo demonštrantov) a odsúdený na trest smrti. V polovici minulého roka bol však oslobodený. Toto rozhodnutie prijala líbyjská vláda podľa zákona o amnestii.



    0 0

    Břetislav Olšer
    24.12. 2018   Rukojmí
    Není ideálnější čas na vánoční vzpomínky než právě nyní, v tyto dny, kdy se v Česku kuchtí na plné pecky, od smažení kapřích řízků, pečení lineckého a vanilkových rohlíčků, až po plnění punčových košíčků, a konče přípravou bramborového slátu či balením dárků pod stromeček.

    Proto nastala i tradiční chvíle si připomenout mé první a poslední Vánoce mimo svůj domov; je to nostalgie spojená s mým Štědrým dnem v Jihoafrické republice mezi českými rodinami, které na jih černého kontinentu přivedl vítězný konkurz na horníky, chemiky a metalurgy...

    "Musíme na Vánoce doplnit ledničku. Chce to půlku prasete, nějakou krůtu a kuřecí řízky. Lepší je kupovat od farmářů ve velkém, vyjde to levněji," potvrzuje mi učitelka v rustenburské mateřské škole Jiřina Beranová zkušenost, kterou jsem poznal I v dalších rodinách. "A budeme letos smažit rybí řízky z kingkiipa, nebo nalovíš kapry?"




    A to je otázka do rvačky. její manžel Mirek je totiž rybářem někdy málem víc než havířem. Jeho stavovská čest by nedovolila, aby na stole při štědrovečerní večeři nevoněl kapří řízek. Ani jeho dcera a syn by mu to neodpustili. "V pátek po šichtě vyrážím," prohlašuje silácky. "Kdo chce se mnou, ať se obrní trpělivostí a namaže si svaly. Bude mít co dělat s čištěním kaprů. Nalovím jich dost pro všech čtyřiadvacet českých rodin v Rustenburgu a jeho okolí!"




    Hlásím se jen já, protože Jarda Kuča musí dělat i v nepracovní sobotu v platinovém dole Frank v Rustenburgu, aby nahradil vánoční svátky. Jeho ženu Sylvu s Jiřinou zase čeká pečení. A tak vyrážíme do buše Mirkovým terénním vozem Isuzu, naloženým pivem a masem na brajování i dvěma chladícími boxy pro ulovené kapry.

    Míříme do míst asi sto kilometrů od Rustenburgu nedaleko hranic se státem Botswana, kde je rozlehlé sladkovodní jezero. Skoro sto kilometrů jízdy prašnou cestou, kolem které není živáčka a jen polopoušť. Buš až za obzor, prostírající svoji vyprahlou náruč na všechny strany od jižní Angoly přes severní Namibii až do Zimbabwe a střední Mosambik. S úlovkem nám pak další den přijedou pomoci další čeští havíři v Rustenburgu...




    Pro česko - moravsko - slezské nostalgiky, kteří chtějí mít o Vánocích při tropickém vedru a vzpomínce na svoji skoro deset tisíc kilometrů vzdálenou rodnou hroudu bramborový salát s kapřím řízkem, jsou na jihu černého kontinentu jen dvě možnosti - buď koupit kapra u německých osadníků v nedalekém Krondaalu nebo věřit, že se Miro Beran opět prokáže jako zkušený rybář a dodá nefalšované kapříky.

    A tak jednoho dne sedím na břehu afrického jezera, obzor přede mnou se při zapadajícím slunci mění z nafialové do několika odstínů žluté až po sytě oranžovou, které se rozlije po vodní hladině jakoby den krvavě obětoval vládkyni noci. Za mnou se vypínají do výšky několika desítek metrů skaliska inselbergy, po afrikánsku koplje.

    Obří hranaté balvany granitu; kusy žuly, kdysi vychrlené z nitra Afriky, teď rozházené po poušti a chaoticky na sebe navršené. Jakoby vypadly z děravého pytle, přehozeného přes rameno statného obra na útěku. Pískem ošlehané balvany snad mají jediný užitek - slouží tlupám paviánů jako úkryt.

    Postavil jsem si stan, když předtím mi Mirek prohlédl písčitou zem, jestli v ní nehnízdí třeba jedovatý slíďák, obří pavouk k nerozlišení od tarantule. Stejně obezřetně si pak sedám na břeh jezera a s melancholií v duši romantika čekám, až se na obloze objeví Jižní kříž. Pozoruji opičí samce, jak mazaně nadzvedávají kameny na břehu tiše svými vlnkami vzdychající vodní plochy, aby vybírali šťavnaté kořínky, k nimž se během dne nedostalo vše kolem vysoušející slunce.




    Každé sousto si pavián důkladně otře o srst a teprve potom ho začne žvýkat. Na hladinou se mihne lovec rybařík, kousek dál se předvádějí volavky bílé. Stojí ve vodě jako zkamenělé a jen čekají, až kolem popluje nějaká rybka pro jejich večeři. Ostnák africký je čilejší, brouzdá v nízké vodě a svými prsty, které jsou delší než jeho nohy, plaší veškeré živočichy a nahání si je do zobáku.




    Na ním krouží marabu, další africký hygienik a snad jediný čáp, živící se mršinami. Jakoby čekal jestli na něho něco z Mirkových úlovků zbude. V tom se odněkud poplašeně zvedne hejno ptáčků s dlouhými špičatými zobáčky nad chomáčkem červeného peří, se zelenými křídly, modrým peřím na zádech a podobně zbarvenými ocásky. Jako ohnivý gejzír vyprsknou a zmizí v buši.

    Dusný prosincový podvečer afrického léta najednou osvěžil prudký závan větru. Byl osvěžující jen chvíli, protože za ním se z rozpálené buše přihnalo boží dopuštění. Málem jsem v tom chvatu a náhlé tmě zašlápl dva hovnivály se svojí kuličkou...

    Mířím reflektorem ve směru, odkud se smršť žene. Mám před sebou varovný úkaz. A najednou, kde se vzal, tu se vzal, se zrodil větrný vír. Jako by vysával z buše písek, neviditelným mixérem ho roztočil a následně jako divoce rotující káču vystřelil přímo k nám. Tak nějak začíná tajfun. V našem případě je to však jen jeho zmenšenina, ovšem i tak plná zničující energie.




    A po břehu si to válí svoji kuličku hovniválové pryč od blížícího se vichru......

    Sotva vbíhám do stanu, který jsem předtím dokola narychlo zatížil ještě sluncem rozpálenými balvany, opřel se do mého vetchého obydlí větrný poryv, tvořený suchými větvemi, vytrhanými travinami a nejmíň metrákem bodavých zrníček písku. Ten teď valchuje stěny mého stanu s divokostí vydrážděných hrochů, které jsem viděl válet se v bahně po průtrži mračen nad buší a pak vztekle pelášících proti svému soku, za kterého měli naše auto.

    V pětadvacet stupňů Celsia horké noci kolem nás řádí písečná bouře, jejíž temná mlhovina zakryla oblohu, milióny ostrých křemenných zrníček pronikají škvírami v celtovině až do mého spacáku, do očí i vousů, aby zlověstně skřípaly mezi zuby. Naštěstí už mám fotoaparát zabalený v igelitu v brašně, která je ještě přikrytá tričkem. Kolem zní strašidelné burácení písečného víru, svištění větru, který šílí radostí, že se má do čeho v jinak rovné planině opřít.

    A ještě polohluchý z toho přírodního dovádění rozeznávám vrzání větví stromů a plechové řinčení našeho kotlíku a "brajovacího" roštu, jemuž jsme nestačili poskytnout bezpečnější azyl. Prásk. Něco ruplo přímo nad mojí hlavou. To vzala za své jedna z výztuží stanu, který měl vydržet i nápor himalájských mrazivých vichrů. Mám zlé tušení, že si brzy vzduch ve stanu vydýchám a nebudu mít kde do plic nový nasát.

    Děsím se okamžiku, kdy smršť vytrhne můj stan, chatrně zakolíkovaný do písčité půdy, mrskne ho někam do jezera a já se ocitnu tváří v tvář zlověstné bouři, v níž není jak popadnout dech. Jakýpak dech, když se není ani čeho nadechnout. Pokud by ale zrníčka písku na sebe nezačala zázrakem vázat kyslík.

    "Žiješ?", slyším hlas Mirka Berana, když se skučení přírodního živlu utišilo a tím potvrdilo rčení o tichu před bouří. "To je harmatan, pouštní vítr. Fučí tady vždycky na začátku suchého období."

    "Zatím ano, ale mám pocit, že mě to brzy odnese až na hranice Mosambiku a já nemám u sebe pas!" pokouším se o žert. "Dobře sis vybral hotel!" dodávám, protože Mirek zvolil za svoji postel zadní část svého terénního vozidla.



    Vánoce v platinovém dole v JAR…

    Málokdo by výše uvedený popis přírodního rozmaru spojil s Vánocemi. Pro mne však tento prožitek zůstane navždy vepsán do mysli jako předvánoční. Bouře utichla stejně rázně jako zničehož nic začala. Ráno je opět jako vymalované. Mé rozechvění podporuje i fakt, že po zítřku bude Štědrý den. Je nádherně a tuto pravdu nezvrátí ani pohled na můj zdemolovaný a téměř pískem zavátý stan.




    Rozházené ohniště trochu opožďuje naši snídani, která je rychlá vaječinová, přisolená pískovými zrníčky. V povětří vládne předstartovní nervozita a před Mirkem naplnění slibu, který dal všem českým hospodyňkám, že budou mít v rustenburské platinové pánvi pravé české Vánoce také zásluhou jeho kaprů na své pánvi teflonové. A když pak náš rybář rozbalí s něhou milence svlékajícího sličnou dívku své rybářské nádobíčko a hlavně dlouhatánský prut, dá se předpokládat, že budu svědkem předvádění skvělé vrhací techniky rybáře - profesionála.

    "Búrové jedí pouze mořské ryby, takže kapry z vody sladké a navíc stojaté, tedy podle nich nezdravé, odmítají. Tvrdí, že v bahně jezer je spousta nečistot. Tyto ryby proto nejsou k dostání ani v afrických obchodech," vysvětlil mi Mirek diskutovaný problém.

    Přiznám se, že ostražitost Búrů dost dobře nechápu. V okruhu asi šedesáti kilometrů není žádný tovární komín, buš ani vodní zdroje v ní nevědí, co jsou to exhaláty či jedovaté výfukové plyny. Kdyby měli tito vybíraví Jihoafričané jíst kapry z českých rybníků, plných kyselých deštů, olova a pesticidů, to bych se jim nedivil. Dobře jim ale tak, alespoň zbude víc řízků pro nás.




    Mirek napřed ve vodě rozpustí speciální brčálově zelené barvivo, prý upoutá pozornost kaprů. Pak v kbelíku promíchá rybí baštu, na níž má vlastní a přísně střežený recept, aby ji vzápětí rozházel po jezeru. A když mrskne olůvkem a háčkem, navázaným na rybářském vlasci a dlouhatánském prutu, kolem stovky metrů na vodní plochu, brzy má na udici prvního z kapřích mlsounů.

    Je to nahazovací rybářský koncert. Záklon, prudký pohyb paže a vlasec už sviští tropickým vzduchem, až hejno opodál zevlujících paviánů zbystřilo pozornost a přestalo si vybírat ze svých kožíšků blešky. Na břehu přichystané dva mrazicí boxy se začínají plnit. Výpravu k poledni doplňuje i rodina báňského inženýra Vaška Nového z Prahy, jehož syn dělá v jednom z platinových dolů v Rustenburgu technika.

    Přijeli s ním strávit v Africe Vánoce, takže maminka Nová má habaděj práce s porcováním kapříků, jichž neustále přibývá. Když je jich kolem čtyř desítek, jsou oba boxy plné...

    S hrdým pocitem sebeuspokojení s dobrého úlovku se jdu rozloučit s romantickým jezerem. Sedám si pod mladým eukalyptem a pozoruji snaživé žluté ptáčky snovače, jak stéblo po stéblu splétají své hnízdo, které v konečné fázi jejich snažení visí z větve se vstupním otvorem v jeho spodní části. Připomíná mi mikulášskou punčochu plnou sladkostí.




    A kousek dál se na zemi rýsuje podivná pitoreskní kupole. Ani v ní se nezahálí. To se zase činí termiti, kteří slepují své budoucí obydlí ve tvaru kostrbatých kuželů, jež se svým množstvím děr jakoby někdo postavil z šedého či cihlově červeného ementálského sýru. Jejich termití sousedé si práci ulehčují a jako oporu své pyramidy zvolili suchý kmen stromu duma. Někde poblíž bude mít asi hnízdo čejka běločelá, protože útočí na paviání požírače svých vajíček a její pisklavý pokřik protíná klid dne, v němž se v opětovném dusnu už zase nepohne ani lístek.

    Je čas vyrazit zpět k mému dočasnému domovu v Rustenburgu. Za pár dnů bude Štědrý den a je třeba po afrikánsku nazdobit vánoční stromeček. V mysli jsem rázem tisíce kilometrů severně ve středu Evropy a před očima mám své syny, kteří zdobí ten náš vánoční stromek.




    Inu, zaháním dojetí a ještě se otáčím na místo, kde zbyl jen pískem nezavátý flek na zemi, na níž v noci sídlil můj nezničitelný stan. S povzdechem konstatuji, že to byl patrně nejvíc romantický a nejdobrodružnější 22. prosinec mého života. Předčil zřejmě i můj dosavadní zážitek z 22. prosince jiného roku, v němž jsem si na rozloučenou s Vietnamem šel zaplavat v Dračí zátoce nedaleko čínských hranic...

    Snímky Břetislav Olšer

    Když nad Betlémem nezazářila hvězda, ale letoun F-15: http://www.rukojmi.cz/clanky/765-nad-betlemem-vysla-hvezda-nebyla-to-vsak-kometa-nybrz-izraelsky-letoun-f-15

    Podle kalvinistů či luteránů se Ježíšek narodil až 25. prosince…?

    Štědrý den v bazénu při čtyřiceti ve stínu…

    0 0

    24. 12. 2018 HlavnéSprávy
    Portál RusVesna venuje svoju pozornosť rastu napätia na severe Sýrie po americkom vyhlásení, že americkí vojaci opustia Sýriu približne do troch mesiacov
    Turci sa nikdy netajili tým, že majú Kurdov plné zuby a sú pripravení ich likvidovať. Na reťazi však Turkov držali obavy z Američanov. Teraz, keď Američania avizovali svoj odchod zo Sýrie, Turci vycítili šancu a sú pripravení sa s Kurdmi východne od Eufratu vysporiadať.


    Ak Američania zo Sýrie odídu, proamerickí Kurdi ostanú bez ochrany. Samozrejme na severe Sýrie existujú aj Kurdi, ktorí spolupracujú s Damaskom, Moskvou a Teheránom, ktorí majú takisto svoje ambície. Turci sú však rozhodnutí aktivizovať sa na severe Sýrie za každú cenu a už sa nevedia dočkať, kedy sa pod tureckú kontrolu dostane ako prvé mesto Manbidž, kde sa nachádza silná kurdská enkláva.

    Erdoganove predstavy však nevyhovujú Damasku. Takisto nevyhovujú 70 % obyvateľstva oblasti. Okrem silnej enklávy Kurdov tu žijú najmä sýrski Arabi, ktorí majú s Turkami podstatne lepšie vzťahy a členovia protureckej turkomanskej menšiny, ktorí Turkov podporujú. Ale miestni sýrski Arabi už majú skúsenosti s tureckou správou, Turci sa angažujú najmä v sýrskych mestách Afrin, Azaz a El Bab, ktoré sú pod tureckou kontrolou. V týchto mestách Turci zavádzajú do praxe dvojjazyčné názvy, ulice sa premenúvajú podľa tureckého vzoru, štátne dokumenty sa začínajú vydávať dvojjazyčne v arabčine a turečtine a do škôl prichádzajú učebnice turečtiny a prví tureckí učitelia. Sýrski Arabi však z veľkej väčšiny netúžia po tureckom protektoráte a chcú sa vrátiť pod kontrolu Damasku.

    Takže hrozí, že keď Američania naozaj odídu vypukne konflikt medzi Sýrčanmi a Turkami. To by z geopolitického hľadiska vyhovovalo Američanom, ktorí potrebujú pretiahnuť Turkov znova na svoju stranu a eliminovať možnosti triumvirátu Rusko – Irán – Turecko. Turecko je člen NATO a Američania sú ochotní kvôli Turkom obetovať aj Kurdov, ktorí doteraz pokorne plnili americké príkazy. Vzťah Američanov ku Kurdom jasne ukazuje, že Američania nemajú priateľov, len svoje záujmy a keď sa im to hodí, pokojne hodia cez palubu kohokoľvek.

    Damask sa nikdy netajil odporom voči tureckým aktivitám na severe Sýrie a požaduje odchod Turkov zo sýrskeho územia. Damask budú podporovať aj sýrski Kurdi, ktorí sa neorientovali na USA, ale na Rusko, Sýriu a Irán. Všetci Kurdi spoločne sa však majú prečo obávať tureckej expanzie na severe Sýrie. Podľa posledných informácii sa v posledných hodinách zaktivizovali aj sýrske vojenské jednotky, ktoré sa chystajú obnoviť sýrsku kontrolu severu Sýrie. To naozaj môže vyústiť do vojenskej konfrontácie medzi Turkami a Sýrčanmi.

    Američania dúfajú, že Rusko bude konfrontované s turecko-sýrskym vyostrením vzťahov, čo privedie k rozpadu koalície Rusko-Irán-Turecko. Podľa ruských analytikov je však Rusko pripravené aj na takúto možnosť vývoja situácie. V prípade, ak Turci zmenia svoj postoj a budú draftovať na americkú stranu, obnoví sa situácia spred roku 2016. Rusi začnú otvorene podporovať proasadovských Kurdov, Turci uviaznu v nepríjemnom a vleklom konflikte, obnoví sa ruské ekonomické embargo proti Turecku. Erdogan je však dostatočne skúsený politický hráč, ktorý chápe, že mu je výhodnejšie momentálne sedieť na dvoch stoličkách, ako sa spoliehať na americkú pomoc. Osud Kurdov, pokus o štátny prevrat iniciovaný Američanmi v Turecku sú pre neho dostatočným mementom, aby sa na Američanov nespoliehal a nedôveroval im.
    Na rozdiel od Američanov, s Rusmi sa dá dohodnúť.


    - - -



    0 0

    -hoo- 
    24. 12. 2018 VlasteneckéNoviny
    Největší vánoční strom v Damašku se rozsvítil v sobotu v rámci vánočních a novoročních oslav, které jsou už v plném proudu v syrském hlavním městě. Informuje světová zpravodajská agentura a rozhlasová stanice Sputnik, která je součástí mediální skupiny Rusko dnes.




    Lidé, kteří často nosí vánoční kostýmy, se také zúčastnili průvodu od náměstí Bab Touma do náměstí Abbbasiyeen, kde byl rozsvícen strom vysoký 30 metrů. Vánoční světla ozářily Damašek znovu po letech občanské války a navzdory krveprolití.



    Vánoční strom v Damašku



    0 0

    -kou-
    25. 12. 2018   NationalInterest a PrvníZPrávy
    Americká analytická publikace The National Interest označila regiony, kde by v roce 2019 mohla začít třetí světová válka. A pesimisticky dodává, že klidnější minulost už byla.



    Mezi nimi je Jihočínské moře. Podle autora článku profesora Roberta Farleye, když se vztahy mezi Spojenými státy a Čínou zhorší, jejich konflikt může překročit rámec ekonomických sankcí a celních sporů.

    Novinář jmenoval Ukrajinu dalším možným místem k zahájení války a zmínil se o nedávném incidentu v Kerčském průlivu. Současně se domnívá, že Rusko má před volbami ukrajinského prezidenta jen málo zájem „porušovat status quo".

    „Vzhledem k pokračujícímu napětí mezi Ruskem a Spojenými státy může dokonce i malý šok narušit citlivou rovnováhu, která v posledních letech přetrvává a uvrhává východní Evropu do chaosu," varoval Farley.

    Polovina amerických vojáků předpokládá brzké zahájení velké války!

    Třetí „horkou" oblastí podle profesora je Perský záliv, kde vzrůstá napětí kvůli ekonomickému tlaku Spojených států na Írán, konflikty v Jemenu a Sýrii. Při strategickém významu oblasti může jakýkoliv krok projevu nestability vést k otevřenému konfliktu mezi USA a Ruskem a dokonce i Čínou.

    Čtvrté ohnisko, podle jeho názoru, je i nadále Korejský poloostrov, přes kroky Spojených států a KLDR. Vše se může zhroutit v jakýkoliv moment, počítaje rovněž rozpory mezi Čínou a Japonskem ohledně korejského problému.

    Farley poznamenal, že i v jiných státech mohou vzniknout horké body. Dosavadní pevné základy – rozpad vojenské hegemonie USA a jejích světového pořádku znamená, že „blízká budoucnost bude nebezpečnější, než nedávná minulost“.

    - - -

    0 0

    Radim Valenčík
    25.12.2018  blog autora
    Takovým trapasem to dopadne, když se bezpečností služby státu změní v lobbystické organizace zahraničních firem:


    Premiér Babiš zdůraznil, že nedávno vydané varování příslušného českého orgánu týkající se čínských firem Huawei a ZTE nepředstavuje stanovisko vlády ČR. Unáhlené rozhodnutí o stahování produktů Huawei ve veřejné správě bylo způsobeno zavádějícím varováním a Bezpečnostní rada státu již vydala prohlášení poskytující objasnění této situace. Česká republika vítá zahraniční firmy včetně čínských, aby v Česku investovaly a působily, a bude jim vytvářet dobré podnikatelské prostředí.

    Doufám, že alespoň přímé finanční škody uhradí ti, kteří je způsobili.

    Doufám, že se neprokáže spojení těch, co "unáhleně reagovali", s těmi, kteří na prodeji vyřazovaných produktů Huawei vydělali.

    Pozitivum: Kolaboranti s cizí mocí se obnažili v plné jejich prostituční jandovské nahotě.

    0 0


    Ilja Novický
    25. 12. 2018    cont.ws
    Západní média jako by na povel vydala celou řadu článků o převaze ruských zbraní. Tato informační erupce byla spojena s velkou tiskovou konferencí Vladimíra Putina. Americký televizní kanál CNBC byl například vážně znepokojen úspěšnými zkouškami hypersonické rakety Zirkon. V tomto okamžiku již bylo uskutečněno 5 plánovaných startů. Pentagon nemá systém PVO, schopný sestřelit ruskou hypersonickou raketu, která může dosáhnout rychlosti až 9,8 tisíce kilometrů za hodinu. Od nynějška je každá loď a ponorka NATO potenciální hromada šrotu.


    The National Interest zase nevidí rovnocenné soupeře Armaty. Veškerá obrněná vozidla, která jsou ve výzbroji Severoatlantické aliance, podstatně zaostávají za Armatou v životnosti, palebné síle a pohyblivosti.

    T-14 disponuje nejlepším dělem na světě a komplexem aktivní ochrany. Ruský tank má vylepšený podvozek a účinný dieselový motor. Armata je také mnohem lehčí než západní soupeři. To umožňuje T-14 provádět bleskové nájezdy hluboko do týlu nepřítele a ničit jakýkoli druh nepřátelské techniky.

    Američané také učinili pro sebe neradostné závěry ohledně protiraketového systému S-500. Západní vojenští experti se domnívají, že koncern Almaz-Antej záměrně snižuje možnosti Promethea před publikem. Američané analyzovali údaje z otevřených zdrojů a zjistili, že systém S-500 bude schopen sestřelit absolutně všechny vzdušné a kosmické cíle ve výšce až 130 kilometrů. Současně bude komplex schopen udeřit na 10 cílů, jejichž rychlost nepřesáhne 23 175 kilometrů za hodinu.

    I přes absolutní převahu ve vývoji nových typů zbraní, Rusko nemá v úmyslu podnikat agresivní kroky. Jak řekl Vladimír Putin, "neusilujeme o převahu, ale udržujeme rovnováhu a zajišťujeme svou bezpečnost". Ruské zbraně jsou spolehlivým štítem, který zajišťuje bezpečnost ruských občanů. USA dostaly asymetrickou odpověď za porušení jaderné parity.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová


    0 0

    Pornonácek Jakub Janda
    Irina Vladivojna Zajceva 
    26. 12. 2018 VlasteneckéNoviny
    Vrchní roztleskávač ukrajinské nacistické propagandy v žoldu Bruselské říše, pornoherec pro devianty a ředitel dezinformačních Evropských hodnot si nedal ani ve sváteční čas klid a schvaloval ukrajinský mezinárodní terorismus a glorifikaci nacismu, jelikož právě podpora ukrajinských nacistů je glorifikace nacismu.



    „Zatímco si užíváme vánoční pohodu, stateční ukrajinští námořníci a další ukrajinští političtí vězni jsou násilně drželi v Rusku, protože si dovolili svou zemi před ruskou okupací bránit. Třeba jenom tím, že jsou hrdí Ukrajinci,“ lže Jakub Janda o motivech ukrajinských teroristů, kteří se pokusili o provokaci pod Kerčským mostem.

    Krym nebyl nikdy součástí Ukrajiny. Byl po rozpadu SSSR Autonomní republikou a tamní obyvatelé se rozhodli o směřování země.

    Jakub Janda se dopouští glorifikace nacistů, jelikož v dnešní kyjevský režim uznává Banderovce, nacistické vrahy, za válečné veterány a hrdiny, když píše: „To jsou hrdinové naší generace, kteří dnes nemohou být u svých rodin, protože je Rusko násilně uneslo.“ Jedná se přirozeně navíc o lži chorého mozku, jelikož dále uvedl, že dalších přes 10 000 Ukrajinců již zemřelo kvůli ruské válce na území Ukrajiny.

    Na Ukrajině neprobíhá žádná ruská válka to je dezinformace zločince, lháře a největšího dezinformátora Jakuba Jandy, jelikož na Ukrajině po nacistickém puči na Majdanu začala etnická čista rusky mluvících Ukrajinců, kteří byli nuceni po vypálení Domů odborů v Oděse a vraždách upálením se bránit a proto vznikly boje mezi domobranou a nacistickými vojsky.

    0 0

    Mojmír Grygar
    Mojmír Grygar
    26. 12. 2018
    1. Od kněze a teologa, zamýšejícího se o Vánocích nad situací naší společnosti, bychom čekali laskavá slova povznesená ve sváteční atmosféře nad nenávist a hrubost české dreyfusiády, která postihla naši veřejnou sféru již od prvních přímých prezidentských voleb a dosud na své síle nic neztratila. Tomáš Halík se, bohužel, již od prvních slov své úvahy Stoleté dědictví nás všechny zavazuje (Lidové noviny 22.12.) nezdržel nenávistného tónu politické propagandy. 



    Hned na začátku varuje naši netečnou veřejnost před „nejnebezpečnější hrozbou pro náš stát“, kterou představují lidé „sedící na samém vrcholku“ moci. Námitku, že Zeman a Babiš byli zvoleni a opětovně potvrzeni ve svobodných volbách, Halík s inkvizitorsky zamračeným obočím odmítá. Aby svému nesmyslu dodal váhu, říká, že Hitler i komunisté se také dostali k moci „cestou demokratických voleb“. Již sama analogie Zeman – Hitler, Zeman – Gottwald je na pováženou a svědčí o tom, že autor si historickou zkušenost hrubě přizpůsobuje svému záměru. Není pravda, že to byly demokratické volby, které umožnily Hitlerovi dostat se k moci. V letech 1932–1933 ozbrojené složky Hitlerovy strany ovládly ulice měst a rozpoutaly nevídaný teror, kterému padly za oběť stovky odpůrců režimu. Nacistickým úderkám pomáhaly i policejní a soudní orgány Třetí říše, jež byla založena 4. ledna 1933. Hitlerovo uchopení moci nemá s demokraticií nic společného. K první popravě tří politických odpůrců nově založeného Hitlerova státu došlo 8. května 1933 – byli to funkcionáři Komunistické strany. Kdybychom uvažovali, jako Tomáš Halík, mohli bychom dospět k závěru, že i tyto popravy proběhly v souladu s platnými – a pro některé včerejší i dnešní antikomunisty – i morálně ospravedlnitelnými zákony. Odmyslíme-li pouliční a mediání výstřelky Zemanových odpůrců (krádež prezidentovy standarty; šibeničky s červenými trenýrkami; odznak na klopu s nápisem Miloš mi prdel!; Zemanovo upálení v animovaném filmu; desítky jeho zohavených tváří na titulních stranách týdeníků; vajíčka a předměty vrhané na pódium i za přítomnosti politiků sousedních zemí; protestní akce na Staroměstském náměstí podnícené machinací Daniela Hermana a několik podobných nácviků pražského majdánku; skvěle načasované svědectví moderátorky pasované televizí na hrdinku 21. srpna, které se podařilo ve svém hrubém závěrečném vystoupení zesměšnit nejen svoji stranickou legitimaci, ale i šťavnatě urazit dva prezidenty, Zemana a Putina), nebereme-li tyto a další podobné podpásové akce, které se vymykaly z rámce demokratické výměny názorů, nevím, čím se sami Zemanovi voliči prohřešili proti slušnému vedení volební kampaně.

    2. Druhým Halíkovým triumfem je varování před diskreditací naší jednoznačně prozápadní orientace, které se prý dopouští prezident Zeman a jeho lidé tím, že „chtějí obrátit kormidlo směrem k divokému Východu“. Propagandistický termín „divoký Východ“ má být zřejmě protiváhou notoricky známého „divokého Západu“. Ten nám důvěrně líčí stovky westernů, jimiž nás naše televize štědře zásobuje. Takže to máme dobře v paměti: stateční osadníci podporovaní armádou čistí terén od Indiánů a záškodníků, hřmící vozy, kolty nebezpečně nízko u pasu, stáda koní, vidina půdy a bohatství – nádherný americký sen, který překročil i hranice Mexika nevyznačené tehdy žádným plotem ani valem. (Amerika měla i však i jiný sen, inspirovaný evangeliem – sen o společnosti lidí majetkově, právně i původem rovných, ale ten je již od dob Rooseveltových odpůrců, od dob atomového Trumana, Reagana a dalších obránců západní civilizace stále víc odsuzovan k zapomnění. Do této linie zapadají také Trumpovy daňové reformy, které zvýhodňují nejbohatší podnikatele a finančníky, a tím i samého prezidenta. (Je to náhoda? Napadne někoho obviňovat Trumpa ze střetu zájmů? On, právě tak jako saudský diktátor, princ Mohammed bin Salman, upřednostňuje prostě zájmy své třídy – kdo nevěří Marxově třídnímu boji, nevidí v tom žádný přečin.)

    Pokud jde o Východ, známe dva typy ostře protikladných symbolů – Lux ex Oriente a Drang nach Osten. Světlu z Východu je i křesťanství zavázáno nejedním důležitým principem – svatou trojicí, ukřižováním, vzkříšením z mrtvých. Naproti tomu Drang nach Osten, loupežné výpravy západní Evropy proti Rusku, mají svou staletou tradici: začínaly středověkými výpravami Řádu německých rytířů proti Slovanům a jiným kmenům ve Východním Prusku a v Pobaltí, pokračovaly Napoleonovou výpravou do Moskvy, doznívaly britsko–francouzsko–tureckou válkou o Krym v polovině 19. století, aby konečně kulminovaly Hitlerovým útokem proti Sovětskému svazu. Ve všech případech se agrese zdůvodňovala obranou evropské civilizace před východními barbary. Do této tradice dobře zapadá Halíkův termín divoký Východ. Neurčitost tohoto propagačního sloganu umožňuje vybavit jej všemi možnými hrůzami, nebezpečími, podprahovými instinkty. Představa, že Rusko je nebezpečný protivník, který čeká jen na vhodnou chvíli, aby rozšířil hranice, v nichž je mu těsno, se začala šířit v severoatlantickém prostoru od chvíle, kdy Rusko, sražené na kolena a systematicky ožebračované, začalo nabírat dech a dalo najevo, že nechce hrát podřízenou roli chudého příbuzného. Konfrontační politika Západu se projevila dlouho před obsazením Krymu. Proč západní mocnosti bojkotovaly olympiádu v Soči, proč podněcovaly protiruské nálady v postsovětských zemích, proč podporovaly dobrodruha Saakašviliho v Gruzii, odkud milióny mladých lidí odcházely do ciziny, protože doma neměli šanci najít práci? Západ dodnes považuje obsazení Krymu za neodčinitelný akt agrese, ačkoliv Chruščevovo připojení poloostrova a Donbasu k Ukrajině v roce 1954 nebylo ničí jiným než svévolným administrativním aktem, který obyvatelé těchto území v sovětské éře sotva vzali na vědomí. Rozpadem SSSR se však 23 milionů Rusů octlo na území cizích států. Zejména Rusové na Ukrajině byli vystaveni kulturnímu a politickému útlaku, marně žádali autonomii a uplatnění práva na sebeurčení. Povstání na Majdanu podporované západními státy bylo namířené proti Rusku; přitom nešlo o demokracii na Ukrajině, ale o vytvoření nástupiště možného protiruského útoku. Není to výmysl dnešních atlantických jestřábů, nýbrž vize železného kancléře Bismarcka, který viděl v Ukrajině slabé místo na těle carského impéria. Demokratům v USA, Německa, Francie, Británie, tím méně politikům Turecka, nevadilo, že změna režimu v Kyjevě ohrozí jazykovou a kulturní svébytnost Rusů i jiných menšin. V sázce byly jiné zájmy – zejména plán, že se Krym po Majdanu stane vojenskou základnou NATO. Obsazení Kymu, součásti Ruska od konce 18. století, nebylo aktem agrese, ale obrany. Který ruský prezident by si troufl vzdát se práva Rusů ovládat Černé moře? Prezident Truman již po porážce Německa pohrozil Stalinovi atomovou pumou za to, že Sovětský svaz si zajistil smlouvou s Tureckem právo chránit své zájmy v Černém moři. Rozumní generálové tehdy Trumanovi jeho nápad vymluvili argumentem, že USA přece nevyvolají novou atomovou válku kvůli Dardanelám. Proč tu uvádím tato fakta? Proč je nutné o nich zas a znovu hovořit? Protože v našich masmédiích a již vůbec ne v oficiálních státních dokumentech se o těchto klíčových historických faktech nedočtete ani slova. Patří to oblasti politických a historických tabu.

    Předpokládá-li Tomáš Halík, že naše veřejnost je již dokonale ovlivněna dlouholetou protiruskou propagandou (jedním z jejích triků je ztotožnění dnešního Ruska se Sovětským svazem, jeho těžkopádného kapitalismu se Stalinovým socialismem), pak

    se velice mýlí. Lidé, i když ne každý má přístup k historickým dokumentům a zprávám, nejsou s to rychle se ztotožnit s verzí, která není na první pohled ničím jiným než zrcadlovým odrazem starých a nesnadno zapomenutelných historických zkušeností.

    3. Halík ve svém projevu dává najevo ostentativní úctu k papeži Františkovi, prohlašuje ho za „nejvěrohodnejší morální autoritu dnešního světa“. O upřímnosti těchto slov pochybuji. Proč? Halík, jak známo, se dlouhodobě a s nasazením křižáckého zápalu zasazuje o co nejostřejší postup vůči Rusku, a dokonce se neostýchal nabádat i americké jestřáby, aby v ničem nepolevili ve své neústupnosti vůči divokému Východu. Jak přitom mohl tento kněz a teolog ignorovat Františkův smířlivý postoj k Rusku, jak si mohl nevšimnout, že Svatý Otec daroval Putinovi při návštěvě Vatikánu sošku Anděla míru, a jak přehlédl, že papež nezpochybnil kontroverzní jednání Edwarda Snowdena, amerického zpravodaje, který prozradil kompromitující informace tajných služeb, ale dokonce jej pochválil jako za to, že nadřadit hlas svého svědomí nad zákony státu. Zaznamenal Halík, že to byl Putin, který Snowdenovi v hodině dvanácté poskytl politický asyl? Halíkova slova o tom, že „očekává vznik sociálního hnutí, které vyroste na sílícím hněvu“, svědčí o tom, že nepochopil poselství Františkových encyklik, které sice obsahují ostrou kritiku vražedného hospodářského systému, ale ani v nejmenším nevyjadřují naději v „sociální hnutí, které vyroste na sílícím hněvu“. Jak je možné, že katolický kněz přijde na myšlenku, která popírá Kristovo poselství o království z jiného světa, v kterém nenávist a bohatství nemají místa?


    - - -



    0 0

    26. 12. 2018    russian.rt
    Vlak s toxickou látkou dorazil na území západně od Doněcku, které je kontrolované bezpečnostními silami Ukrajiny, oznámil zástupce velitele správy Lidové domobrany samozvané Doněcké lidové republiky (DLR) Eduard Basurin.


    "Naše zpravodajská služba získala informace o příjezdu vagonů, plných modrých barelů s velmi silnou chemickou jedovatou látkou, na železniční stanici Krasnogorovka", cituje Basurina Doněcká zpravodajská agentura.

    Podle něj nyní probíhá jejich vykládání ukrajinskými vojáky, oblečenými do ochranných oděvů.

    DLR také informovala, že v dané oblasti se nacházejí odborníci britských a amerických zpravodajských služeb, kteří se specializují na provádění diverzí.

    Dříve ministerstvo zahraničí Ruska upozornilo na možnou provokaci s chemickými zbraněmi na Donbasu. Ministerstvo nevylučuje, že v nejbližších dnech Ozbrojené síly Ukrajiny přejdou k rozsáhlým bojovým akcím.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    Zdeněk Jemelík
    26. 12. 2018    JemelikZdenek a chamurappi
    Ačkoli jsem se v první části článku vyjádřil, že převážnou část poznatků z výslechů svědků, uskutečněných ve dnech 26.-28.listopadu a 3.-5. prosince 2018, považuji za informační balast, nepoužitelný k posouzení viny obžalovaných č.1-5, z nich zejména Shahrama Zadeha (dále jen SAZ) předkládám čtenářům jejich přehled. Defilují zde lidé, kteří v naději na snadný prospěch propůjčili svou právní subjektivitu jako zástěnu, za kterou se podvodným způsobem obohacovali jejich bossové. Některé z výpovědí odhalují úroveň myšlení „bílých koní“ i praktiky jejich bossů. Jsou plné rozporů a některé vzbuzují pochybnosti o pravdivosti.


    Ilustrativní je hned výpověď svědka Z.G., jenž se jako jediný dostavil dne 26.listopadu, zatímco další z předvolaných se omluvil a o dodání třetího policií požádal předseda senátu státního zástupce. Svědek uvedl, že v soudní síni nevidí nikoho, koho by znal. Nic mu neříkala jména, která mu četl předseda senátu. K věci samé uvedl, že vlastnil společnost s ručením omezeným, která nevyvíjela žádnou činnost. Přihlásil se mu zájemce T. H. ze Zlína, který mu nabídl zapojení do obchodu s pohonnými hmotami. Z podnikání mu měl plynout podíl na zisku. T. H. byl pro něj zcela neznámý člověk, přesto mu poskytl přístup k firemnímu účtu. Brzy s ním ztratil spojení. Krátkou dobu obchod probíhal. Pak ale zjistil, že přišel o přístup na svůj účet a nikdo s ním nekomunikoval. Účet v bance zablokoval ve chvíli, kdy jím již prošlo asi 20 milionů Kč. Nechal vypracovat daňové přiznání, které podal, ale pro nedostatek finančních prostředků daň nezaplatil. Netuší, kdo vlastně jeho firmě dodával pohonné hmoty, kdo to financoval a kdo zboží kupoval. Po zablokování účtu jej kontaktovali zájemci o převzetí firmy. Převod proběhl na jakéhosi Z. W., jehož pak už nikdy neviděl. Působil na něj dojmem bezdomovce. Měl to být převod s aktivy i pasivy. V průběhu výslechu se přihlásil k vlastnictví dvou dalších firem. Jednu z nich převedl rovněž na Z. W. Třetí firma se měla věnovat optimalizaci telefonních tarifů. Předseda senátu svědkovi vysvětlil, že je náhoda, že před soudem stojí jako svědek, neboť je daňovým dlužníkem.

    Obž. Petr Moštěk ve vyjádření k výpovědi tohoto svědka na základě jeho údajů zpochybnil výpovědi spolupracujících obžalovaných Vojtěcha Kudláče a Jiřího Eliáše a zejména upozornil, že nelegální obchody prostřednictvím firmy svědka Z.G. řídil T. H., který stojí mimo okruh podezřelých v tomto řízení. Firmu svědka Z.G. kvalifikoval jako „missing tradera“, nastrčeného T. H.

    Případ svědka Z.G. je zajímavý tím, že posloužil jako zástěna pro pravděpodobného pachatele trestné činnosti, kterého policie neidentifikovala a neobvinila, ač mohla. Působí to dojmem, že při vyšetřování postupovala selektivně.

    Den 27. listopadu 2018 byl pro soud šťastný: dostavili se všichni tři předvolaní svědci. Svědci M.H. a V.S. byli společníci ve společnosti s ručením omezeným, která původně podnikala ve stavebnictví. Vůdčí úlohu měl M.H., který zná z obžalovaných pouze Michala Šimáka a Romana Kroču, jednatele zlínské společnosti. Povědomé mu bylo jméno obž. Petra Moštěka, kterého považoval za jednatele společnosti, s kterou podepsal smlouvu. Jeho firma se dostala do druhotné platební neschopnosti, proto hledal „záchranný“ rychlý zdroj financí, aby mohl vyplácet zaměstnance. Druhý společník o obchodech s obž. Michalem Šimákem mnoho nevěděl. Obž. Michal Šimák nabídl svědkovi M.H.zapojení do řetězce obchodování s pohonnými hmotami. S touto komoditou neměl zkušenosti a neví, zda nakupoval a prodával za ceny včetně daní. Zajišťoval administrativní úkony, související s obchodem. Očekával výnos cca 20 tis. Kč /týden. Tyto peníze ale nedostal. Netušil, kdo financoval nákupy pohonných hmot, ani kdo je kupoval. Neměl přehled o finančních tocích na účtě, ač přes něj proteklo nejméně 200 mil.Kč. Nevěděl, proč mu obž. Michal Šimák chce přenechávat část zisku. Nakonec se dostal finančně na dno. Popřel, že by mimo výslechu v rámci přípravného řízení, popř. ještě před ním, podal policii nějaké vysvětlení.

    Svědek V.S., společník svědka M.H., sdělil soudu, že o obchodech jejich společnosti s pohonnými hmotami vlastně nic neví. Věnoval se výlučně stavební činnosti. Zastavil dům za úvěr pro firmu, o který přišel. Z obžalovaných znal pouze Vojtěcha Kudláče, ale ne v této souvislosti. Nedoplnil výpověď svědka M.H. o žádné významné poznatky.

    Trojici uzavřel svědek P.K., který se hlásil ke známosti s obž. Michalem Šimákem a Vojtěchem Kudláčem. Oba zná řadu let a seznámil je. Měl zájem s nimi podnikat v obchodování s pohonnými hmotami, ale nakonec se nic neuskutečnilo.

    Leitmotivem výpovědi svědka D.S. ze dne 28. listopadu 2018, k němuž se opakovaně vracel, bylo sdělení, že jej jako správce spotřební daně oslovilo telefonicky nebo mailem až 200 zájemců o jeho službu z celého území státu, kteří mluvili o velkých objemech obchodů, ale zpravidla z toho nakonec nic nebylo. K osobnímu styku docházelo jen výjimečně. Měl i nabídky na odkoupení jeho společnosti, která měla status oprávněného příjemce pohonných hmot. Nemohl si v té záplavě zapamatovat jména jednotlivců. Přečtená jména obžalovaných mu většinou nic neříkala, s výjimkou Petra Moštěka, Michala Šimáka a Jiřího Turtáka, ale ani ve spojení s nimi se mu nic konkrétního nevybavovalo. Často odpovídal soudci Aleši Novotnému na něco jiného, než na co se ho ptal a otázky si nechával opakovat. O předmětné trestné činnosti nic nevěděl. Na zvukových záznamech zásadně poznával pouze svůj hlas. Mezi osobami, přítomnými v jednacím sále, „poznal“ pouze obhájce poblíž sedícího obžalovaného (bratři, na sebe podobní). Předseda senátu mu přečetl protokol z přípravného řízení, v kterém uváděl více podrobností a zmiňoval další obžalované. Svědek vysvětlil rozdíly ve výpovědích odstupem času. Celkově byla jeho výpověď mlhavá, téměř bezobsažná.

    Svědek M.S. se hlásil pouze k obž. Josefu Schmidovi a Jiřímu Turtákovi, s nímž se setkal jednou před mnoha lety. Přijal zprostředkování dohody obž. Joseefa Schmida s Jiřím Turtákem za účelem postoupení pohledávky ve výši více než 8 milionů Kč. Obž. Josef Schmid měl o ni zájem, protože měl možnost ji zinkasovat. Jiří Turták přímá jednání s ním odmítal, proto měl M.S. vytvořit mezi nimi „oslí můstek“. S Jiřím Turtákem se sešel, ale výsledek jednání byl záporný. Mezi Josefem Schmidem a Jiřím Turtákem byl nějaký spor, jehož pozadí svědek neznal. Splněním úkolu by pomohl spíše sobě než komukoli dalšímu. Vše se odehrálo asi před deseti lety. Jeho výpověď ale neodpovídala informacím, které měl k dispozici soud: podle dochovaného návrhu smlouvy měla společnost Jiřího Turtáka převést pohledávku nikoli na Josefa Schmida, ale na svědka. Svědek vysvětlil, že by pohledávku převedl okamžitě dál. Netušil, že jeho rozhovor s Jiřím Turtákem policie nahrávala. Podle zvukového záznamu, který mu soudce Aleš Novotný nechal přehrát, sliboval, že by dokázal zinkasovat až 50% bezúplatně postoupené pohledávky. Naznačil, že bude muset uplácet. Chtěl pro sebe 35% z vymožené částky. Nabízel obž. Jiřímu Turtákovi, že jej pak zbaví firmy a tím odpovědnosti. Svědek nespatřuje rozpor mezi slyšeným a původní výpovědi. Vysvětlil, že s obž. Josefem Schmidem byli přátelé – znali se ze školy a spojoval je zájem o chov psů. Obž. Jiřího Turtáka na základě sdělení obž. Josefa Schmida považoval za jeho „neposlušného bílého koně“.

    Hlavní líčení dne 28.listopadu 2018 uzavřel výslech svědka A.N., vyučeného instalatéra, který oznámil, že si nic nepamatuje, žádal o čtení výpovědi z přípravného řízení. Přečtená jména obžalovaných mu nic neříkala. Ale vybavilo se mu předestřené jméno obchodní společnosti, kterou od někoho koupil za účelem obchodování s ovocem a zeleninou z Polska. Jeho záměrem bylo pomoci kamarádovi kamaráda, nikoli jeho osobní prospěch. Vše dělal zdarma. Pamatoval si, že podpisoval nějaké listiny, podrobnosti neznal. Zřídil bankovní účet, ale přístupové údaje dostal „ten pán, který s ním byl“. Založil také datovou schránku, ale nepracoval s ní, opět s ní disponoval „ten pán“. Činnost ve firmě ukončil, ale na okolnosti si nepamatuje. Předseda senátu mu přečetl výpověď z přípravného řízení. Podle ní původního „kamaráda Martina“ nahradil obž. Jiří Turták, k němuž se přidružil jakýsi Michal. Ten jej pak provázel při převedení společnosti na dalšího majitele. Podle protokolu dostal postupně po částkách 8 tis. Kč. Mezi osobami v soudní síni poznal pouze obž. Jiřího Turtáka. Dobývání informací z tohoto svědka stálo předsedu senátu značnou námahu.

    Pokračování v 3. dílu

    0 0

    26. 12. 2018       russian.rt
    Údery Izraele na oblast Damašku jsou hrubým porušením suverenity země a rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Bylo to uvedeno v tiskové službě ministerstva zahraničí Ruska. Diplomaté uvádějí, že večer 25. prosince zaútočilo z libanonského vzdušného prostoru šest izraelských letadel na okolí Damašku. Jak bylo poznamenáno, Sýrie utrpěla materiální škody, tři vojáci byli zraněni.


    "Je významné, že ze 16 řízených leteckých bomb, vypuštěných Izraelci, 14 bylo sestřeleno vzdušnou obranou Sýrie. Je třeba zdůraznit, že letecké údery byly opět provedeny izraelskými letadly "pod krytím" civilních letadel, směřujících na letiště v Damašku a Bejrútu", uvádí se v prohlášení.

    Ministerstvo zahraničí Ruska vyjádřilo "nejhlubší znepokojení" nad samotnou skutečností zasazení úderů a nad tím, jak byly provedeny.

    "Jde zde o evidentní porušení suverenity Sýrie a ustanovení rezolucí Rady bezpečnosti OSN, včetně rezoluce 1701", dodalo ministerstvo.Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0


    26. 12. 2018    lenta a mk.ru/politics
    Spojené státy zvyšují přítomnost strategických nejaderných vysoce přesných zbraní v námořních oblastech přilehlých k Rusku. Admirál Vladimír Korolev, vrchní velitel ruského námořnictva to sdělil listu Krasnaja zvezda. Poznamenal, že v novém roce bude námořnictvo reagovat na prudký nárůst aktivit USA a NATO v blízkosti hranic Ruské federace, na nasazování v blízkosti hranic námořních protiraketových systémů, strategických systémů vysoce přesných zbraní a objektů vojenské infrastruktury. Je upřesněno, že v současné době realizuje námořní přítomnost Ruska asi 100 lodí.


    ... Korolev zdůraznil, že početnost přítomnosti vojenského námořnictva ve světovém oceánu v příštím roce umožní "vyloučit jakékoli hrozby z moří a oceánů".

    22. prosince německý list Telepolis upozornil, že akce USA k "zajištění svobody" námořní navigace v arktických oblastech, na něž si činí nárok Rusko, by mohly vyvolat v regionu incident podobný tomu, který se stal v Kerčském průlivu. Podle zpráv z médií Moskva z hospodářských a vojenských důvodů postupně zvyšuje kontrolu svých pobřežních vod. Především rozmísťuje Rusko v Arktidě od roku 2013 nové námořní a letecké základny, staví nové ledoborce a ponorky a zvyšuje svou přítomnost v regionu.

    16. prosince experti Centra pro strategické a rozpočtové odhady ve Washingtonu dospěli k závěru, že úderné skupiny letadlových lodí amerických námořních sil ztrácejí na současném bojišti svou důležitost. Nedisponují potřebným dosahem, životností a specializací pro konfrontaci s Ruskem nebo Čínou, jež se zaměřily na vytvoření protitilodních raket dlouhého doletu.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    26. 12. 2018
    Dobrý den, vážení a milí spoluobčané,
    setkáváme se již po šesté nad Vánočním poselstvím prezidenta republiky. Lidé se mě občas ptají, proč vánoční poselství místo novoročního projevu. Má to dva důvody.
    Zaprvé, v době první republiky se nakonec ustálila prezidentská tradice vánočních poselství, a tuto tradici zastavil až Klement Gottwald, který pronesl 1. ledna 1949 právě novoroční projev.



    Druhý důvod je jistě naprosto okrajový. Domníval jsem se, že po silvestrovském veselí určitá, jistě velmi malá část naší populace by nemohla s plným soustředěním sledovat novoroční projev. A dnes jsme ve vánoční pohodě a mnozí z nás bilancují uplynulý rok. Dovolte mi, abych se o podobnou bilanci pokusil i já.

    Začnu začátkem, to znamená lednem, kdy se konaly prezidentské volby. Chtěl bych ze srdce poděkovat všem občanům, kteří mi dali svůj hlas. Byly jich téměř tři miliony. Nesmírně si toho vážím a slibuji, že i nadále budu usilovat o obranu národních zájmů České republiky a její suverenity jak v oblasti migrace, tak v oblastech dalších. Slibuji, že i nadále budu podporovat ekonomickou diplomacii, a to jak náš vývoz do zahraničí, tak příliv efektivních zahraničních investic k nám. A konečně slibuji, že i nadále se budu, a to velmi rád, setkávat s normálními občany tváří v tvář během mých výjezdů po jednotlivých krajích.

    Plně respektuji i volbu těch občanů, kteří v prezidentské volbě podpořili některého z mých protikandidátů, a chtěl bych ocenit, že šli k volbám. Tím se dostáváme k často diskutované otázce volební účasti. V těch prezidentských volbách nebyla špatná, téměř 70 procent. Ale například už v podzimních komunálních volbách byla jenom 47 procent, a to znamená, že více než polovina obyvatel měst a obcí byla zcela lhostejná vůči tomu, kdo bude tyto obce a tato města řídit. Demokracie, to nejsou jenom práva. Demokracie, to jsou i povinnosti. Já dlouhodobě doporučuji, opět po vzoru první republiky, abychom se vrátili k myšlence povinné volební účasti, která není časově náročná, ale která by výrazně rozšířila počet voličů, a tím přinutila politické strany k vyšší aktivitě.

    V polovině tohoto roku bylo v zásadě uzavřeno jednání o sestavení nové vlády, a tato vláda na druhý pokus získala důvěru Poslanecké sněmovny. Chtěl bych poděkovat předsedům tří politických stran, kteří našli odvahu k vytvoření a podpoře takové vlády, Andreji Babišovi, Janu Hamáčkovi a Vojtěch Filipovi. Vládě přeji úspěch v její práci a opozici přeji, aby byla konstruktivním kritikem vládním návrhů a předkladatelem vlastních alternativ.

    A teď už se dostáváme k oněm podzimním senátním a komunálním volbám. Úvodem bych samozřejmě rád blahopřál jak zvoleným senátorům, tak zvoleným zastupitelům, starostům, místostarostům a radním, ale uvědomuji si, že zatímco ať už prezidentská nebo senátní volba má jasného vítěze, v případě komunálních, ale také krajských voleb je ještě druhá etapa, která se jmenuje sestavování koalic. Mnohdy se stává, že vítěz voleb je obejit a že vzniká koalice proti tomuto vítězi. Nepokládám to za správné, považuji to za obcházení vůle voličů. Co proti tomu dělat, abychom jen nelamentovali. Dlouhodobě navrhuji přímou volbu jak starostů, tak primátorů, tak hejtmanů, a to tak, že jimi jsou zvoleni ti, kdo na kandidátce nejúspěšnějšího kandidujícího subjektu dostali největší počet preferenčních hlasů. Tím se samozřejmě spojuje jak preference osobnosti vyjádřená právě těmi preferenčními hlasy, tak preference kandidujícího subjektu, protože v ní mám argument, že i ten takto zvolený starosta potřebuje zázemí v zastupitelstvu. A samozřejmě bych si velice přál, aby vítěz těchto voleb byl velkorysý a aby svým koaličním partnerům dokázal, jak říkají mafiáni, předložit nabídku, která se neodmítá.

    Tím jsem vyčerpal volební záležitosti. Nyní mi dovolte, abych přešel k ekonomické situaci. Před třemi lety jsem vám říkal, že skočila blbá nálada. Všichni jsme se radovali a dosud radujeme nad ekonomickým růstem. Dnes poprvé bych chtěl naopak poněkud varovat, varovat před zpomalením ekonomického růstu, které má několik příčin. Zaprvé je to vznikající obchodní nebo celní válka mezi dvěma největšími světovými ekonomikami, tj. americkou a čínskou.

    Zadruhé je to brexit, ale zatřetí je to také to, že náš ekonomický růst brzdí nedostatek pracovních sil. Myslím si, že zatímco první dva faktory nemůžeme ovlivnit, ten třetí ano. Chápu, že jsou návrhy na dovoz zahraničních pracovních sil, nic proti tomu. Nezapomeňte také, že je zde stále ještě dvě stě tisíc lidí vedených jako nezaměstnaní, třebaže je tři sta tisíc volných pracovních míst. Víte, že dlouhodobě zastávám názor, že zdravým lidem, kteří odmítnou nabízenou práci, by měly být odňaty sociální dávky, ale to je všechno pouze krátkodobé řešení.

    Dlouhodobé řešení vidím ke zvýšení produktivity práce, a to konkrétně formou robotizace. Často mluvíme o digitální ekonomice, ale ne všichni si dovedeme představit, co všechno obnáší. Pod slovem robot někdy vidíme androida, někdy monstrum s chapadly, ale robot je i počítačový algoritmus, který se už dnes uplatňuje v bankovnictví a snižuje výrazně počet bankovních úředníků. Považuji za nesmyslné, abychom této tendenci bránili, například zaváděním daně z robotů, což by jenom tento proces zbrzdilo a snížilo naši šanci dostat se mezi opravdu nejvyspělejší země.

    Závěrem ekonomické části bych chtěl vysoce ocenit vládní návrh Národního investičního plánu rozpočítaného na 12 let. Neustále tvrdím, že spotřební výdaje jsou sice příjemné a mohou i získat nějaké voliče, ale že jedině investice, i když nemají volební právo, nás přenášejí do budoucnosti. Proto věřím, že v rámci tohoto plánu vzniknou v každé obci, a tím spíše v každém městě či kraji nové stavby, které zkrášlí tamní prostředí a zlepší život v obcích a ve městech.

    Pokud jde o zahraniční politiku, jsme členy dvou mezinárodních institucí, Severoatlantické aliance a Evropské unie. Pokud jsme o Severoatlantickou alianci, víte, že dlouhodobě plně podporuji naše zahraniční mise v rámci boje proti mezinárodnímu islámskému terorismu, zejména pak v Afghánistánu. Když se mě lidé ptají, proč z Afghánistánu neodejdeme, odpovídám jim, že v takovém případě, kdyby odešly spojenecké jednotky, by afghánské území nepochybně znovu ovládl Tálibán, který již jednou vytvořil z této země základnu k teroristickým útokům včetně toho největšího z nich, a to byl útok na newyorkská dvojčata v září 2001.

    Není důvod pochybovat o tom, že v případě vítězství Tálibánu by v Afghánistánu opět bylo vytvořeno teroristické centrum připravující a plánující teroristické útoky všude na světě. V tomto smyslu v Afghánistánu chráníme i bezpečnost českých občanů a jednáme v souladu s naším národním zájmem.

    Co se týče Evropské unie, velice si vážím činnosti Visegrádské skupiny. Té se podařilo téměř nemožné, dosáhnout toho, že už se v zásadě přestalo diskutovat o nesmyslné myšlence migračních kvót. Když jsem mluvil o národním zájmu, chci připomenout, že jedním z národních zájmů a projevem suverenity dané země je to, že si tato země sama rozhodne, koho chce a koho nechce přijmout na své území. Blahopřeji tedy Visegrádu k úspěšné akci a věřím, že další úspěšné akce budou následovat.

    Teď něco, co možná nebude tak úplně příjemné. V závěru tohoto roku jsme zažili dvě hysterické vlny, jak jim říkám. Ta první spočívala v demonstracích především v pražských ulicích vyžadujících demisi vlády. Jsem toho názoru, že demonstrovat za svržení vlády má plné oprávnění v situaci totalitního režimu, a sám jsem se dvou takových demonstrací zúčastnil. Myslím si, že je pochopitelné, že lidé budou demonstrovat proti něčemu konkrétnímu, například ve Francii proti zdražení cen pohonných hmot nebo v Maďarsku proti novele zákoníku práce, ale demonstrovat za svržení, tedy demisi vlády v podmínkách svobodných voleb podle mého názoru pohrdáním vůlí voličů. Já bych jen chtěl připomenout dva Masarykovy citáty. První, tož demokracii již máme, teď ještě nějaké ty demokraty. Demokrat je ten, kdo respektuje výsledky svobodných voleb, i když se mu třeba nelíbí. Druhý citát zní, rozčilení není program. Já bych k tomu přidal i svůj názor. Ti, kdo hází květiny do odpadkových košů, jsou podle mého mínění primitivní hlupáci.

    Druhá taková hysterická vlna se odehrála krátce poté, a já bych ji nazval špionománií. Víte, ti, kdo nás neustále varují před špiony, z nás tak trochu dělají nesvéprávné a manipulovatelné bytosti, které se nedokáží samy ubránit. Někdy jsem se domníval při vzpomínce na staré špatné časy, že se objeví mandelinka bramborová. Neobjevila se, ale místo ní se objevily čínské mobily. Když jsem posuzoval tuto hysterii, tak mě zaujal výrok jednoho nejmenovaného ústavního činitele, který mi říkal, Miloši, ale Číňani tady opravdu provádějí technologickou špionáž, oni se sem jezdí seznamovat s tím, proč naše vlaky jezdí tak pomalu, když jejich vlaky jezdí 300 km/h.

    Vážení a milí spoluobčané, blížím se zvolna k závěru svého dnešního vystoupení. Zaujalo mě Centrum pro výzkum veřejného mínění, které uveřejnilo pořadí institucí podle míry důvěryhodnosti mezi občany. Takže, na prvním místě je armáda a za ní policie. Na posledních místech je televize, dále tištěná média, dále neziskové organizace a konečně církev asi s 25 procenty důvěryhodnosti. To mě přivedlo k tomu, že jsem si osvojil krásný termín lepšolidé, který jsem nedávno zaslechl. Lepšolidé jsou ti, kteří se považují za něco lepšího než my ostatní a kteří nám neustále radí, co máme dělat, a kteří své názory považují za nadřazené názorům těch druhých. Když se ovšem na strukturu lepšolidí podíváme, tak vidíme, že například sdělovací prostředky jsou mnohdy složeny z komentátorů, kteří každý den píší o něčem jiném, a přitom pořádně ničemu nerozumí. A tito lidé nám chtějí radit. A totéž se samozřejmě týká i neúspěšných politiků.

    Chtěl bych vás proto poprosit, važte si lidí, kteří v životě něco dokázali, a s úctou přijímejte jejich rady. Naopak ignorujte radílky, kteří sami v životě nedokázali nic.

    Milí přátelé, chtěl bych vám všem popřát nejen ono obligátní zdraví a štěstí. Každý z nás totiž v životě vyrývá nějakou stopu. Někdy to může být maličkost, někdy velká věc, ale to není vůbec důležité. Důležité je, aby za námi něco zůstalo, něco, co zlepší život náš, život našich bližních a pokud možno i život ostatních občanů České republiky.

    Dovolte mi proto, abych připil na to, aby v příštím roce za vámi zůstala úctyhodná práce, které si druzí lidé budou vážit. Na vaše zdraví, štěstí, životní pohodu a radost ze života.

    Všechno nejlepší do nového roku!

    0 0
  • 12/27/18--07:59: Rusnokův rok
  • Erik Best27. 12. 2018 EB
    Guvernér České národní banky Jiří Rusnok je pro nás osobností roku ne díky tomu, co udělal, ale díky tomu, co neudělal. Pokusil se hodnotu koruny revalvovat o 5 %, česká měna ale rok končí oproti jeho začátku o 1 % slabší. Rusnokova bankovní rada letos zvýšila úrokové sazby pětkrát o celkových 1,25 procentních bodů a pro konec roku 2018 předpovídala kurz 24,60 Kč za euro



    Trhy se ale nechytily. Když Rusnokův předchůdce Miroslav Singer koncem roku 2013 vyjmenovával důvody pro 5% devalvaci koruny, řekl, že při posilování koruny by ekonomika šla do kopru. „Chtěl bych vidět ty veselé Vánoce, kdyby podniky tvrdily, že při silném kurzu začnou propouštět lidi a omezí výrobu,” dodal Singer. Rusnok se během letošního roku pokusil manipulovat s korunou prostřednictvím úrokových sazeb skoro tolik, jako ČNB manipulovala s korunou opačným směrem během 41 měsíců intervencí. Rusnok ve svých snahách neuspěl a tento neúspěch je jednou z nejvýznamnějších českých událostí roku 2018.

    0 0
  • 12/27/18--09:23: Rok 2018 v pěti obrazech

  • Jiří Jírovec
    27. 12. 2018
    Rok Babiše
    Babišův úspěch, matematicky vyjádřený jako 30% pokračujicích preferencí, vede zmatené politology k jednoduchému vysvětlení. Prý jde o marketing. Vysvětlení je daleko jednodušší: Babišovi spadla do klína spousta dlouho neřešených problémů. Kdo jiný než on a kdy jindy než teď zní mírně parafrázované heslo známé z ulice. Jeho vláda se opírá o dvě strany, z nichž KSČM dráždí "demokratickou" opozici do té míry, že paralyzuje její mozky. Proto Fiala (ODS) žvaní o komunistické vládě. Mohl vytvořit vládu s ANO, ale tuto možnost apriori odmítl a raději z opozičních lavic slibuje demontáž všeho, co za dobu, kdy je ODS v opozici, vzniklo.


    Když se projednával rozpočet Sobotkovy vlády, dostala poslankyně Němcová otázku, zda by hlasovala pro, kdyby byl, tedy hypoteticky výborný. Odpověděla, že ne. Co lze od takových poslanců a takové strany čekat?

    Pod Českem tiká bomba sociálních problémů: chudoba, skoro 10% populace je v exekuci a bydlení je nedostupné.

    Premiér Babiš se jimi bude muset alespoň častečně zabývat. On, ryzí kapitalista, bude muset jít proti poučkám o neviditelné ruce trhu, která všechno vyřeší. Trh ovšem řeší jen zisk, ale ne sociální problémy.

    Komunisté mohou v rámci mírného pokroku jít proti zákonu o protiprávnosti režimu let 48-89 a tvrdit, že oni sociální problémy vyřešili. Bylo to spojeno s přerozdělením bohatství ve společnosti i postihem těch, kteří se politicky postavili na zdánlivý nebo skutečný odpor. V Československu bylo tak či onak postiženo asi 5% obyvatel.

    Mohou se "pravice" ptát, proč neudělala nic pro zabezpečení občanů ve stáří, dopustila růst nájemného, které ohrožuje dostupnost bydlení, proč nezakázala obchod s chudobou a lichvu.

    Rok Pirátů

    "Pusťe nás na ně, porveme se za vás," tak znělo převolební heslo Pirátů. Teď je po volbách a zdá se, že z něj zbyla jen první polovina, kterou ale měla být jiná, tedy "Pusťte nás mezi ně". Teď mezi nimi jsou a budou chvíli předstírat, že jim nezbývá než se kolem koryt pohybovat, protože v politice to jinak nechodí.

    Nejsou zatíženi zkušenostmi. Mají představu o nesnesitelné jednoduchosti klikání, které všechno vyřeší.

    Vyměnil jsem si s jejich místopředsedkyní Richterovou několik emailů ohledně naivních představ o řešení sociálního bydlení. Protože projevila jistý zájem o problém, který mě tíží, poskytl jsem jí potřebné detaily. Nastalo ticho po pěšině. Na můj dotaz, jak se "za mě rve" neodpověděla. Chápu to, protože nemá řešení, tak proč by se mnou ztrácela čas.

    Místopředseda Pirátů Michálek ve Sněmovně potvrdil to, co již proběhlo v mediích: Na pražském Magistrátu došlo ke korupci toho nejnebezpečnějšího druhu. Jde o poskytování levných (čti: sociálních) bytů soudcům a státním zástupcům. S nájmem za 70 korun/m2/měsíc se daleko lehčeji odkládají žaloby a nezahajují soudní jednání.

    Pan Michálek bohužel neřekl zda v této kauze podal trestní oznámení. Pokud ne, obrátím se na něj se žádostí, abychom to udělali společně. Nebo zkusím nového Primátora. Potřebuji totiž jeden sociální byt pro sociálně potřebného nemocného člověka.

    Rok Karla Sýse

    Karel Sýs je spisovatel. Byl jedním z mnoha komunistů, kteří tvořili Svaz československých spisovatelů. To byla slavná organizace, která v roce 1967 přečetla na svém sjezdu Solženicynův dopis. Tenkrát jeho český překlad přinesl komunista Pavel Kohout. To rozčílilo , tehdejšího tajemníka ÚV KSČ pro kulturu, Jiřího Hendrycha, do té míry, že při demonstrativním odchodu z jednacího sálu utrousil varování "všechno jste prohráli".

    Po Jaru v Praze přišlo období normalizace, kdy podporovatelé Dubčeka nebyli v nakladatelstvích zrovna vítáni. Stb prý tehdy měla prsty a zvědy všude, ale dalo se publikovat pod pseudonymem nebo jménem nějakého kamaráda. V Česku se prý všechno rozkecá, ale jen něco a jen někdy

    Již v prosinci 89 založili "ti, kteří spolu tehdy mluvili" novou organizaci, Obec českých spisovatelů. Její stanovy deklarovaly otevřenost pro všechny, ale ve skutečnosti zůstali mnozí nežádoucí spisovatelé mimo hru.

    Karel Sýs byl v letech 1987-89 šéfredaktorem literárního týdeníku Kmen. Po listopadu dostal padáka, tedy výpověď, či ještě jinak, vyhodili ho. Bohatost českého jazyka umožňuje akt vykopnutí popsat i takto:
    Michael Třeštík, který Kmen převzal, v dokumentu ČT o Sýsovi říká:
    ‚Jeho politická a lidská pověst byla dost příšerná a tak jsem ho potřeboval v redakci nemít.‘

    Lze najít i formulaci, naznačující, že se vyvrhel jaksi zastyděl a "Jako zastánce politiky komunistické strany z redakce Kmene v listopadu 1989 odešel.“

    Ti, které Obec potřebovala "nemít", posléze založili Unii českých spisovatelů.

    V současné době ji vede Karel Sýs. To by Obci ani z ní odštípnuté Asociaci českých spisovatelů až tak nevadilo. O maličko víc vadí, když Sýs někde zmíní, že mnozí jdou vždy s dobou a jejím pokrokem. Jen teď říkají něco jiného než tehdy.

    Jenže pak přišlo vyznamenání, které vrátilo jméno Sýs do medií.

    Pirát Vojtěch Pikal Karlu Sýsovi pěkně zavařil, protože ho nechal proklouznout sněmovním Podvýborem pro udělování státních vyznamenání. Pikal (1987) jméno Sýs nemůže znát, protože se o něm nemluví. Sněmovna doporučení odsouhlasila. Nevědomých pirátů bylo víc než jeden Pikal, ale nakonec to nehrálo roli.

    Pikal připustil, že si jména dostatečně neprověřil (zde převzal část komunistického hesla důvěřuj, ale prověřuj) a kál se. Mohl se o Sýsově tvorbě poučit alespoň dodatečně a nezesměšnit se tvrzením "že ho "dětský básničkář nenapadl". Místo toho si nasypal na hlavu popel a na dřevo vysázel 50000 korun úlitby pro Paměť národa. To je organizace, která dělá vše proto, aby Sýse a další nepohodlné vymazávala z povědomí Pikalů.

    V roce 1989 byl Karel Sýs jmenován spolu s Bohumilem Hrabalem a několika dalšími Zasloužilým umělcem (toto ocenění nedostal od Husáka, ale od vlády). K nežádoucí nálepce, které se někteří umělci zbavovali házením kdysi velmi ceněného diplomu do Vltavy, přibyla Sýsovi skvrna v podobě vyznamenání od presidenta Zemana.

    To se v české gubernii neodpouští a tak zásadoví knihkupci jeho knihy odmítají prodávat. Naposledy knihu Nalezeno pod kapotou, která obsahuje malby Kamila Lhotáka doplněné Sýsovými dvojveršími.

    I v těch horších časech, kdy vládla jiná ideologie a často jen pouhá lidská blbost, se posuzovala spisovatelova tvorba. Stalo se, že někomu připadla protisocialistiká a tím pádem nebyla hodna šíření.

    Teď jsme kus dál. K zavržení stačí pouhé jméno. Způsob Sýsova ostouzení dokládá falešnost polistopadového hesla "nejsme jako oni". Jsou a možná horší.

    Rok zmizelých slov

    Z českého slovníku se vytratila slova člověk a lidství. Nejsou zapotřebí, protože o těch, které nemáme rádi se vyjadřujeme opovržlivě. Buď s nádechem rasismu jako o černých opicích nebo kozomrdech nebo politicky, jako o teroristech nebo migrantech.

    Napsal jsem článek o tom, že svitavský starosta vytlačuje chudáky ze zorného pole ctnostných občanů svého města. Jde o jasné porušení Listiny základních práv a svobod. Jenže policie ani státní zástupci nekonají. Je jim to šumafuk, přestože jde přístup známý z Protektorátu. Židům i jiným, tehdy odpudivým živlům byl zúžován prostor až zbyl jen koncentrák, byť s lékařskou péčí hned na perónu. Dál už bylo krematorium.

    První reakce pod mým článkem byla tato:
    "Stojím jednoznačně za starostou a hlavně za občany kteří ho do funkce zvolili aby hájil jejich zájmy. Před jírovci a ožralými, smradlavými bezďáky povalujícími se se svými čokly v centru měst, ochcávajícími rohy, somrujícími na čúčo…"

    Jde o anonym napsaný člověkem, který nechápe, že se jednou na ulici může dostat i on sám a bude ochcávat rohy.

    Ze slovníku mnoha lidí a prakticky všech politiků zmizelo slovo válka. Ty které se vedou byly odkrveny. Útlocitný konsument medií nenarazí na fotografie urvaných hnátů, mozků vytékající z roztříštěných lebek a střev z břichů. Neslyší nářek umírajících. Válečná propaganda vymyslela začleňování novinářů do vojenských jednotek. Nejsou v terénu a nemohou natočit žádnou odpornost.

    Války si nesmíme ošklivit a kazit. Kolik škody napáchala fotografie dětí, které utíkaly z vietnamské vesnice. Holčička uprostřed skupiny byla frontálně nahá. To bylo popuzující, ale agentura fotografii přesto publikovala, protože strach v očích dětí vypovídal o válce víc než nahý rozkrok.

    Ta fotografie ovlivnila veřejné mínění a byla jedním z faktorů, který připravil Američany o vítězství nad rákosníky.

    Viděl někdo iráckou Faludžu, která prošla peklem dobývání? Samozřejmě ne. Je třeba chránit obyvatelstvo před ošklivostí.

    Militantka Černochová není tak statečná, aby řekla, že zbraně NATO budou zabíjet, trhat a rvát teroristy na kusy. Nemluví o tom, že když se kácí teroristický les lítají vzduchem kousky cizích fakanů i jejich matek. Místo toho, zapřená o madla sněmovního řečniště, omílá kolem dokola slib 2% HDP na zbrojení. Až jednou bude tolik dávat na Německo, budou přetékat arsenály a bude je nutné vyprazdňovat. Kdyby byla víc žena než blondýna, mohla by mluvit jinak.

    Ohlupování populace jde tak daleko, že znovu oslavujeme bitvy. Dvě, u Slavkova (1805) a Lipska (1013) trvaly dohromady 4 dny. Bylo v nich zabito nebo zraněno na 100000 vojáků. Místo toho, aby se takové výročí využilo k varování, aby války přestaly, se hlupáci navléknou do rádoby historických uniforem a jdou si na Slavkov hrát na bitvu.

    Stejnou idiocii představují dny NATO v Ostravě. Zase propaganda zamlžující to, že jde o stroje na zabíjení, o nehorázné vyhazování peněz, které chybí jinde. Kolik rodičů tohle řekne svým dětem?

    Jak si ti Hurvínci a Máničky ve Sněmovně představují, že asi ta příští válka dopadne? Že ji v klidu přečkají u drinku ve Sněmovní restauraci?

    Rok očekávání a zklamání

    Můj rok probíhal podle Cimrmanovy metody zvané frustrační kompozice, která střídá prvky očekávání a zklamání.

    Platí to zejména pro mou snahu ochránit nemocného člověka před bezdomovectvím. Vedle nemalých částek peněz investuji spoustu energie do kontaktů s "vrchností".

    Hledám již třetím rokem odpověď na dvě jednoduché otázky:

    (1) Co má dělat mnou chráněná, ale mně cizí nemocná osoba, aby neskončila na ulici; a
    (2) Co mám dělat já, abych neměl osud toho člověka ve vlastních rukou.

    Když člověk nahlédne, byť nepřímo, ke dnu chudoby, prvek očekávání čehosi lepšího tam nalézá jen těžko.

    Oslovil jsem poslance, ministryně, úředníky i bývalého zaměstnavatele. Všem jsem poslal vysvětlení o jaký případ jde, proč to pro cizího člověka dělám, do jaké míry mu jeho nemoc dovoluje pracovat přes internet, jeho CV a číslo transparentního účtu, kam mohli adresáti přispět, kdyby vše předcházející selhalo.

    Neočekával jsem, že výsledek bude úrovni zklamání: Můj email otevřela jen polovina ze 170 oslovených poslanců. Někteří se na mě osopili jako na podvodníka, protože se jim nelíbila moje emailová adresa, jiní zahráli chudobu, ale nikdo nenabídl práci. Jen kníže Schwarzenberg poslal 1000 korun.

    Od ministryň přišly, prostřednictvím podřízených úředníků, knížecí rady. Ministr prý nemůže ÚP ovlivňovat, ale to nevadí, protože přece stačí vyplnit příslušné formuláře a úřad se kompetentně postará. Jen prý musí být žadatel aktivní. Korespondence vždy uvadla po vysvětlení, že problém není v malé aktivitě žadatele, ale v tom, že pro ÚP je zamítání pohodlnější než hledání řešení.

    V jednom případě ÚP zamítl příspěvek na bydlení, protože žadatel prý neprokázal, že účet, ze kterého je nájem placen, je jeho. ÚP věděl, že nájem platím já. Uniká mu, že český občan nemá povinnost jakýkoli účet mít. Nájem může předávat třeba v igelitové tašce nebo platit složenkou na poště. Rozhodující stejně je doklad majitele bytu, že nájem v dané výši uhrazen.

    Z poslanců reagovala pozitivně pouze Jana Černochová. Možná proto, že můj synovec s ní byl na Praze 2 v koalici. Chvíli mě krmila historkami, že je, jako starostka Prahy 2, tak nějak blíže k lidu než poslanci. Každý týden prý za ní chodila na kávu a kus řeči nějaká stařenka. Vyměnili jsme si několik emailů, ale nic konkrétního se nestalo. Nakonec se vymluvila, že měla nějaký návrh, ale komunikace s "mým"člověkem selhala. Věděla, že to byl důsledek zdravotního problému, který ten člověk má. Výmluva přišla vhod.

    Napsal jsem jí, že řešení mohla sdělit mně a navrhl, aby si vytiskla a dala na stůl výrok, že Pomoc, která není dotažena do konce, není pomoc. To ji asi urazilo a od té doby neodpovídá. Dokonce ani zmíněné dvě otázky, které jsem ji poslal doporučeným dopisem.

    Nikdo nemůže spasit celé lidstvo. Může se ale pokusit, když jde o člověka. Není moje vina, že to Jana Černochová nechápe. Má hlavu plnou zbraní a Izraele a nic dalšího se jí tam nevejde.

    Nu což, alespoň mám novoroční předsevzetí: nebudu s ní dál marnit svůj čas a energii. Vzhledem k věku mi obé ubývá.

    0 0

    27. 12. 2018   russian.rt a russian.rt
    Ministryně zahraničí Rakouska Karin Kneisslová označila omezování svobody sdělovacích prostředků za nepřípustné. Informovala o tom tisková služba Ministerstva zahraničních věcí Rakouska. "Sílící útlak svobody tisku na Ukrajině je nepřijatelný. Poukazuji s vážným znepokojením na ty podmínky, v nichž jsou ukrajinská a mezinárodní média", řekl Kneisslová. Poznamenala také, že ti, kteří jsou vinni za použití síly a hrozeb vůči novinářům, musí být potrestáni.

    Rakouské ministerstvo zahraničí dodalo, že velvyslanec Ukrajiny v Rakousku byl povolán na ministerstvo, aby se projednalo neopodstatněné zrušení akreditací novinářů, kteří se zabývají událostmi na Donbasu.

    Zacharová navrhla rakouskému novináři, aby kontaktoval OBSE kvůli hrozbám na Ukrajině

    Marie Zacharová, oficiální zástupkyně Ministerstva zahraničních věcí Ruska navrhla Christianu Wehrschützovi, korespondentu rakouské televizní a rozhlasové společnosti ORF, aby se obrátil kvůli hrozbám nacionalistů na Ukrajině na OBSE. Napsala to na svém Facebooku.

    Jak oznámil list Kronen Zeitung, Wehrschütz zaslal rakouské vládě a vedení ORF žádost, aby ovlivnily ukrajinské orgány. "Na Ukrajině působí militarizované ultranacionalistické skupiny, jež ohrožují novináře, kteří kritizují práci ukrajinské vlády a snaží se zachovávat objektivitu. Dva novináři už byli zabiti, nechci být další", řekl Wehrschütz.

    Je uvedeno, že na jedné z ukrajinských internetových stránek byl nazván "agentem Kremlu", protože navštívil Krym. V této souvislosti novinář požadoval zastavení stíhání a odstranění daného záznamu.

    Dříve Národní svaz novinářů Ukrajiny požadoval, aby předseda Nejvyšší rady Andrej Parubij uspořádal slyšení o bezpečnosti pracovníků médií v zemi.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    28. 12. 2018   SANEP
    Mediální útoky na hnutí ANO respektive na jeho předsedu a premiéra Andreje Babiše v kombinaci se sociální politikou přinášejí hnutí ANO nové voliče, a to zejména z levicového politického spektra. Hnutí ANO se aktuálně těší přízni 31,2% voličů a je zjevné, že Andrej Babiš přebírá voliče KSČM, ČSSD, ale i SPD. Pokud Andrej Babiš ustojí všechny své kauzy může dojít i k situaci, kdy k hnutí ANO přejde nejmladší část voličského elektorátu KSČM, což by pro tuto stranu znamenalo odchod z Poslanecké sněmovny. Paradoxně tak tichá podpora menšinové vládě hnutí ANO a ČSSD může být počátkem konce KSČM ve vrcholné politice. Nicméně je důležité zdůraznit, že veřejné mínění rozhodně nelze vnímat jako garantovanou jistotu. V tuto chvíli je však jisté, že Andrej Babiš činí kroky a rozhodnutí, s nimiž se značná část voličů ztotožňuje a kauzy a mediální či opoziční útoky nejsou prozatím natolik zásadní, aby to voliče hnutí ANO odradilo od podpory této straně a zejména jejímu předsedovi Andreji Babišovi.



    Aktuální politická situace se vedle vytvoření nejsilnějšího středo-levicového subjektu, kterým se stává hnutí ANO, proměňuje v jasnou konzervativní pravicovou profilaci v podobě ODS, která opět nabírá dech a získává zpět ztracenou pravicovou pozici, k čemuž jí pomáhá i kritika EU. Občanští demokraté aktuálně získali na svoji stranu 16,3% voličů.

    Novodobým politickým fenoménem je ovšem i voličská podpora Pirátů, kteří oslovují zejména mladé voliče, ale i střední věkové kategorie, kteří v Pirátech vidí jakýsi kompromis mezi levicí a pravicí a zejména pak volbu rovnováhy mezi ztracenou důvěrou v ODS, ale i dalších stran, které se potýkaly s korupčními skandály a nedůvěrou v Andreje Babiše. Do jaké míry si Piráti dokáží svoji pozici třetí nejsilnější strany obhájit je otázkou, ale prostor na domácí politické scéně mají poměrně velký. Piráti mají aktuálně podporu 16,1% voličů a jejich voličský profit nadále stoupá.

    Velkou neznámou je aktuální role SPD, jejíž rétoriku velmi efektivně přebírá Andrej Babiš. SPD může se svojí kritikou EU velmi reálně uspět v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu, ovšem aktuálně se tato strana těší přízni 6,5% voličů a je zde zaznamenáván pokles voličského zájmu, kdy právě část voličů SPD dává spíše přednost silnějšímu hnutí ANO.

    Aktuální politický vývoj ovšem rozhodně nesvědčí jak již zmiňované KSČM, která se propadá stále blíže k pětiprocentní hranici a aktuálně má podporu 5,8% voličů, tak i tradiční ČSSD, jejíž roli garanta sociálních jistot přebralo hnutí ANO a jejíž voliči se evidentně neztotožňují s prounijní politikou, kterou hájí řada čelních představitelů sociální demokracie. Sociální demokraté se tak aktuálně ocitli se ziskem 5,5% voličských hlasů za KSČM. 

    Dlouhodobě nevýrazní lidovci mají aktuálně podporu 5,4% voličů.

    Budoucnost má nejistou hnutí STAN (5%) a TOP 09 (4,7%), která se ocitá pod pětiprocentní hranicí nutnou pro vstup do Poslanecké sněmovny.

    Nízké volební preference KDU-ČSL, STAN a TOP 09 v kombinaci s doposud neotřesitelnou pozicí hnutí ANO, posilováním ODS a narůstající oblibou Pirátů, vede logicky k úvahám o sloučení slabších politických stran a hnutí a vytvoření tak silnějšího politického subjektu, který by měl větší šance uspět u voličů.

    Výsledky šetření společnosti SANEP představují aktuální teoretický volební zisk politických stran a hnutí zastoupených v Poslanecké sněmovně a dále stran a hnutí, které v šetření společnosti SANEP dosáhly nebo překročily tříprocentní hranici.

    HYPOTETICKÝ VOLEBNÍ MODEL – POSLANECKÉ MANDÁTY:
    Hypotetický volební model byl sestaven pomocí d'Hondtovy metody pro výpočet mandátů. Vychází z prosincového průzkumu volebních preferencí, tedy pouze z hlasů 62,7% rozhodnutých voličů a také z údajů posledních sněmovních voleb.

    Exkluzivní internetový průzkum společnosti SANEP byl pro TV NOVA proveden ve dnech 20. – 26.prosince 2018 na vybrané skupině 1.726 dotázaných, kteří představují reprezentativní vzorek obyvatel ČR ve věku 18+ let. Celkově se průzkumu společnosti SANEP zúčastnilo v rámci respondentního panelu 220 tisíc registrovaných uživatelů 17.105 dotázaných. Reprezentativní vzorek byl vybrán metodou kvótního výběru a odpovídá sociodemografickému rozložení obyvatel ČR dle údajů Českého statistického úřadu.

    Statistická chyba u uvedené skupiny obyvatel se pohybuje v rozmezí +-2,5%. Kontrola daného vzorku byla provedena triangulační datovou metodou.

    Průzkum aktuálních volebních (nikoli stranických) preferencí a předpokládaný hypotetický volební model vychází pouze z hlasů 62,7% respondentů, kteří představují vzorek rozhodnutých voličů. Uvedené výsledky a modely jsou platné pouze v daný okamžik sběru dat.













    Výsledky tohoto průzkumu jsou k dispozici ke stažení:
    stáhnout výsledky průzkumu

    0 0

    -VK-
    28. 12. 2018  AENews
    Apple Made in China: Šokující video pro čučkaře i Andreje Babiše, americký iPhone i čínský Huawei vyrábí v Číně jedna a tatáž čínská firma! Foxconn vyrábí telefony Apple, Huawei, čipsety Intel, počítače DELL a produkty dalších stovek západních firem! Pokud Babišova vláda nařídila zahodit telefony Huawei, potom by měla zahodit i telefony iPhone, notebooky Apple, počítače DELL a počítače s INTEL obvody!

    Kauza Huawei v České republice nekončí. Premiér Andrej Babiš se dostal znovu pod palbu novinářů [1], že prý jeho vystoupení a schůzka s čínským velvyslancem v Praze byla příliš servilní, protože čínská strana po schůzce oficiálně uvedla, že česká strana se zavázala, že přijme opatření k tomu, aby falešné a nepravdivé zprávy o Huawei se již v ČR dále nešířily. Čínský velvyslanec si stěžoval Andreji Babišovi na to, že český NÚKIB, který vyvolal celý povyk na objednávku amerických tajných služeb v Praze s odkazem na stanovisko skupiny Five Eyes, vyvolal podle čínské strany v ČR paniku a neopodstatněnou hysterii. Redakce AE News se dostala k podrobnějším informacím a námitkám, které na schůzce čínského velvyslance a Andreje Babiše prý zazněly a je to opravdu bomba a současně obrovská ostuda.
    Apple vyráběný čínskou firmou Foxconn.

    Čínský velvyslanec podle našich exkluzivních informací, kromě jiného a dalších argumentů na obhajobu Huawei uvedl s jízlivou poznámkou na premiéra, že společnost Huawei vyrábí telefony ve smluvních závodech s mezinárodními certifikacemi ISO a konkrétně telefony Huawei vyrábí v Číně závody a montážní fabriky společnosti Foxconn, která je výrobcem amerických telefonů a tabletů společnosti Apple, vyrábí základní desky pro PC, čipsetové sady pro americkou firmu Intel, pro americkou společnost DELL, a čínský velvyslanec proto chtěl vědět, jestli česká vláda hodlá přestat používat i americké telefony iPhone od Apple, počítače MacBook, DELL anebo PC počítače s procesory na americké platformě INTEL. Zjevně se ptal v ironické narážce.

    O co jde? Všechny tyto produkty, společně s telefony Huawei, vyrábí totiž závody čínského gigantu Foxconn v Číně. Z hlediska bezpečnosti a logiky věci, pokud někdo označuje Huawei za nebezpečný telefon, protože je vyroben v Číně, by musel každý to samé říct i o telefonech Apple, které jsou také vyrobeny v Číně (v USA jsou pouze navrženy po stránce designu, nic víc) a de facto jedná se o čistě čínské telefony, které jsou poskládané ze součástek opět vyrobených v Číně a produkce probíhá od začátku do konce v čínských továrnách.

    Když někdo z čučkařů říká, aby byl zakázán Huawei, musí být zakázán i Apple. Oba dva totiž vyrábí své telefony u stejné firmy


    A to není všechno, společnost Huawei dokonce staví s Foxconnem další společný závod na výrobu produkce Huawei [2], protože kapacity současných závodů Foxconnu již zkrátka nepostačují. Americká televize ABC přinesla už před 6 lety v roce 2012 unikátní video z továrny Foxconnu v Číně, kde společnost Apple vyrábí telefony iPhone a tablety iPad [3]. Video máte v úvodu tohoto článku, české titulky zapnete tlačítkem “CC” v liště videa. Společnost Foxconn zajišťuje výrobu pro Apple, pro americký DELL, pro americký INTEL, pro japonské NINTENDO a další desítky zahraničních západních partnerů. Je to právě Foxconn, který zodpovídá za kvalitu produkce a za výrobu, společnost Apple pouze provádí design produktů, jak mají vypadat, jaké mají mít parametry. Součástky do telefonů potom vyrábí čínské, korejské a taiwanské společnosti a stejně tak konečné sestavení a montáž produktů (assembly) probíhá právě v těchto zemích.
    Výrobní linka Foxconnu na výroby Apple iPhone.

    Rozčílení Huawei se nelze divit, protože je jasné, že jde ze strany USA o nekalý konkurenční boj s cílem pošpinit důvěru v čínskou firmu na světových trzích a jmenovitě v ČR, protože kdyby šlo opravdu o obavy z bezpečnosti, potom by americké firmy okamžitě ukončily spolupráci s čínskými firmami a přesunuly by výrobu amerických značek někam jinam. Jenže ve chvíli, kdy Foxconn vyrábí telefony firem Apple, Huawei, Sony, Lenovo a vyrábí i produkci pro DELL a INTEL, což jsou američtí giganti počítačového trhu, tak není možné přijít a začít tvrdit, že Huawei představuje hrozbu v Evropě a v USA, když ty telefony vyrábí ten samý Foxconn v Číně, který vyrábí telefony Apple. Copak jsme u blbejch?

    Česká republika by se měla Číně omluvit a měla by zaslat do USA žádost o předložení důkazů a informací o tom, v čem jsou telefony Huawei nebezpečnější, než jiné telefony. Není bez zajímavosti, že telefony Apple dodnes porušují GDPR a uchovávají data evropských uživatelů na amerických serverech, ke kterým mají přístup americké tajné služby, ale třeba i soukromé firmy s prověrkami. Jak je to možné? Proč se o to nezajímá NÚKIB? To máme dělat za něj v redakci Aeronetu?


    Huawei se stala první čínskou obětí Trumpovy obchodní války s Čínou


    Vláda je plná technických diletantů, to chápu, nejsou kádry a ty technické už vůbec ne. Jenže papouškovat po amerických partnerech nepodložená obvinění proti Huawei, která jsou evidentně založena na jiných důvodech, nikoliv bezpečnostních, ale čistě obchodních, je skutečně trapné. USA jsou v obchodní válce s Čínou a Huawei představuje pro americký Apple obrovské ohrožení v pozici prodejů ve světě, které katastrofálně propadají, především po smrti Stevea Jobse, kdy Apple začíná upadat do stereotypu, prudce se zhoršuje kvalitu produktů Applu, což je vidět především ve svědectvích od lidí z celého světa na YouTube, ať už to jsou podivná zkracování životností baterií, umírání telefonů, zpomalování telefonů po updatu firmwarů, předražený servis, vysoké přehřívání a umírání laptopů řady MacBook Pro, zaostávající inovace atd. Naproti tomu čínský Huawei přináší vysokou kvalitu a za dostupnou cenu, která v dnešní době opravdu rozhoduje. A nejde ani tak o telefony, ale o síťovou infrastrukturu pro 5G sítě. Psali jsme o tom v článku zde.

    Výrobní linka Foxconnu, manufakturní pásová výroba.

    Daleko horší skutečností je, že potřebnými odborníky nedisponuje ani NÚKIB, protože takové elementární poznatky, jako že Huawei vyrábí ve skutečnosti Foxconn, a že na telefonech Huawei běží americký operační systém Google Android, by snad měli operativci v NÚKIB vědět, protože svojí zprávou vyvolávají potom poplach i u uživatelů telefonů Apple nebo Sony, které se také vyrábí v Číně v továrnách Foxconnu.

    Znovu se ukazuje, že česká vláda je velmi slabá a podléhá hoaxům a dezinformačním kampaním amerických tajných služeb a zpravodajským hrám namířeným proti čínské mobilní jedničce, proti Huawei. Pane Babiši, podívejte se na krabičku od telefonu Apple, najdete tam inskript “Designed by Apple in California” a “Manufactured in China”. Najdete tam i kód Foxconnu, v sériovém čísle je to první písmeno “D” na začátku v kódu, které ukazuje, že zařízení bylo vyrobeno v Číně v jedné z továren Foxconnu. Více informací o dekódování sériového čísla, v jakém závodě Foxconnu v Číně a v jakém čínském městě byl vyroben váš iPhone, najdete zde.


    Odstraňte z Úřadu vlády nejen Huaweie, ale i telefony Apple iPhone, pane Babiši! Jistota je jistota! Anebo stačí ignorovat hoaxy amerických partnerů…


    Rozšiřování dezinformací o nebezpečnosti Huawei se tak doslova rovná duševnímu postižení, demenci a idiocii v pokročilé fázi, protože v tom případě, pokud tomu uvěříte, musíte ihned otevřít okno a vyhodit všechno od Apple, od Intelu, od DELLu a nic z toho vám nesmí zůstat doma. Protože pokud je strach z Huaweie odvozen od toho, že je vyroben v Číně, potom vás musí vyděsit i iPhone, protože ho vyrábí stejný Foxconn, který vyrábí telefony pro Huawei.
    V jaké fabrice Foxconnu v Číně je vyroben váš iPhone?

    A pokud si myslíte, že je to problém toho, jaký software běží na Huawei, tak musíte pro změnu vyhodit všechny telefony s americkým operačním systémem Google Android. Tak či onak, česká vláda dělá sama sobě ostudu, když Američané dělají z Babišovy vlády a českých čučkařů naprosté debily a diletanty. Nedivil bych se, že se nám Američané potom smějí, jak mají čeští občané naivní vládu, která uvěří kdejakému proti-čínskému hoaxu vypuštěného z amerických zpravodajských služeb. Huawei je totiž Made in China by Foxconn, pane Babiši. Stejně jako Apple.

    Nenechávejte si tento článek pro sebe a šiřte ho, ať se lidé dozví, kdo vyrábí pro Huawei telefony. Je totiž potřeba upozorňovat na diletanty v českých zpravodajských službách, na lidi, kteří plní jakési americké zakázky v rámci obchodní války proti Číně ve prospěch USA a následně to škodí komu? No přece českým firmám, které usilují o vstup na čínské trhy. Celá akce proti Huawei potom škodí hlavně česko-čínským vztahům, o což vlastně ve skutečnosti někomu jde v NÚKIB a na americkém velvyslanectví v Praze primárně. Už zase chce někdo z USA škodit českému exportu a českému průmyslu v navazování kontaktů s Čínou.

    Zdroj úvodního videa: ABC [4]

    -VK-
    Šéfredaktor AE News

older | 1 | .... | 672 | 673 | (Page 674) | 675 | 676 | .... | 683 | newer