Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Jakov Kedmi o avizovanom odchode USA zo Sýrie. Američania už nič nekontrolujú

$
0
0
Jakov Kadmi
28. 12. 2018 HlavnéSprávy
Izraelský bezpečnostný analytik Jakov Kedmi na portáli politexpert komentuje avizovaný odchod Američanov zo Sýrie

Podľa Kedmiho rozhodnutie USA vyviesť svoje vojská zo Sýrie povedie k výrazným zmenám v geopolitickej situácii na Blízkom východe. Izrael sa tvári, že rátal aj s takýmto vývojom situácie, to však podľa Kedmiho nie je pravda.


Američania fakticky postavili Izrael pred nepríjemný fakt, odchod USA môže negatívne ovplyvniť aj bezpečnostnú situáciu Izraela.

Kedmi uviedol, že ak naozaj americký kontingent opustí Sýriu do 60 dní, sýrsky prezident Bašár Asad pomerne rýchlo obnoví absolútnu kontrolu nad Sýriou.

Moc teroristických skupín je prakticky zlomená. Ako silní hráči voči Asadovi stále ešte vystupujú Kurdi, keď však Američania odídu, pred Kurdami ostanú len dve možnosti – dohodnúť sa s Rusmi a Asadom, alebo si počkať na turecký útok.

Izrael sa ocitne osamotený a Irán v prípade Asadovej kontroly nad celou Sýriou bude spokojný s načrtnutým scenárom vývoja, takže sa iránske sily pokojne stiahnu od izraelskej hranice. Na Blízkom východe tak ostane len jediný silný hráč, a tým bude Rusko.

Turci nebudú vyhrocovať vzťahy s Rusmi kvôli Kurdom, Izrael bude na Blízkom východe komunikovať s Rusmi s cieľom posilniť svoje pozície a USA po odchode zo Sýrie budú upevňovať svoje pozície v Iraku a budú sa snažiť podržať Saudskú Arábiu, uviedol izraelský expert.

- - -



NI: Studená válka proti Rusku a Číně - opětovná chyba Západu!

$
0
0
Anatol Lieven a -kou-
28. 12. 2018 TheNationalInterest a PrvníZprávy
Zabýváním se „novou studenou válkou" proti Rusku a Číně, západní politici opět riskují opakování chyb provedených v předvečer 1. světové války, varuje Anatol Lieven na stránkách TheNational Interest.

kutečná hrozba civilizace jak tehdy, tak i nyní není ve vnějších „nepřátelích", nýbrž v nenávisti a napjaté situaci v evropské společnosti kvůli nahromaděným problémům, je si jistý autor.

V roce 2018 oslavilo světové společenství 100. výročí konce první světové války, ve které zemřelo zhruba 16 milionů Evropanů a celé země byly zpustošeny a zničeny, píše Anatole Lieven. Tato válka také přinesla „strach komunismu a nacismu", který vyústil ve druhou světovou válku, která téměř ukončila evropskou civilizaci a zničení významné části politické a kulturní elity, autor zdůrazňuje: „Historici nesouhlasí s přesným poměrem důvody a viny katastrofy roku 1914, ale všichni souhlasí s jednou věcí: ani jediný přínos, který by mohly získat velké mocnosti účasti ve válce, nebyla dokonce vzdáleně srovnatelná s tím, jaké ztráty riskovaly."

Naopak, mnozí budoucí historici budou podle autora považovat končící rok 2018 za„poslední rok přechodného období mezi dvěma studenými válkami", kdy po desetiletích„relativního míru" se největší světové mocnosti znovu ocitly ve stavu „hlubokého strukturálního vzájemného nepřátelství". Hlavním problémem je to, že zavedené politické elity, které se nacházejí na obou stranách politického rozdělení, odmítají připustit své mylné představy a řešit skutečné hrozby, protože by to vyžadovalo radikální změnu jejich stávajících ideologických pozic, zdůrazňuje Lieven: „Obávám se, že zaujetím novou studenou válkou proti Číně a Rusku, činí dnešní západní mocenské elity chybu srovnatelnou s tou, kterou spáchali jejich předchůdci v roce 1914. Obávám se, že budoucí historici budoucnosti nás budou soudit stejně přísnými normami. Hlavně ne kvůli hrozbě světové války, ale proto, že tato nová studená válka služí - a v některých kruzích je záměrně využita, aby posloužila – ke kouřové cloně, která odvrací pozornost od mnohem vážnějších hrozeb, s nimiž se dříve nebo později střetneme, pokud se tyto problémy nevyřeší."

Během 1. světové války to Britové a Francouzi, kteří byli později spojeni s Američany, prezentovali jako „boj civilizace proti barbarství Německa", připomíná autor. O sto let později lze s jistotou říci, že britské a francouzské systémy byly mnohem lepší než německé; nicméně nelze nepřiznat, že Alžírsko jako subjekt francouzské říše nebo Afrika jako předmět britské říše by je mohly považovat za zcela odlišně, a Ruská říše vypadala podivně jako člen údajné „aliance demokracie", poznamenal článek. Jak se ukázalo ve skutečnosti, opravdová „barbarská hrozba evropské civilizaci" v roce 1914 nepocházela od vládnoucího zřízení jedné ze zemí - nýbrž z nenávisti a napětí, které se v evropské společnosti shromáždily v důsledku sociálních a ekonomických změn během předchozích desetiletí a vyvrcholily během války, vysvětluje National Interest.

Jeden z důvodů, proč konzervativní elity evropských zemí do roku 1914 posílily „agresivní nacionalismus" ve společnosti, bylo to, že považovaly tento způsob za odvrácení masy od socialismu, čímž si zachovají starý evropský způsob života. A tady udělali katastrofickou chybu, kterou mohou nyní západní elity opakovat, a riskují, že se opět dostanou do pasti kvůli„posedlosti s vědomím vlastní spravedlnosti a civilizační nadvlády", uvádí článek.

„Politický realismus odmítá identifikovat morální aspirace určité země s morálními zákony řídícími vesmír, ... neopatrná identifikace určitého nacionalismu s vůlí Prozřetelnosti nemůže být morálně ospravedlnitelná, protože ve skutečnosti je projevem takového hříchu jako hrdosti, proti níž řecká tragédie a bibličtí proroci varovali jak vládnoucí, tak ovládané. Tato identifikace je také z politického hlediska nebezpečná, protože může vyvolat zkreslený obraz, který nakonec může vést ke slepotě a tsnaze po úplném zničení států a civilizací," varoval svého času Hans Morgentau, který se aktivně „postavil proti sovětské agresi" během studené války.

WSJ: To si nikdo nevšiml, že USA rozpoutaly studenou válku s Čínou?

Budoucí historici také pravděpodobně s ironií ocení myšlenku Spojených států, aby vedly novou „ligu demokracií“ v boji proti „autoritářským aliancím“, poukazuje autor, protože hlavními aktéry „protičínské aliance“ v Asii budou ne méně autoritářští „vietnamští komunisté, krvežízniví filipínští autoritářští populisté, a především neofašisté indického hinduismu". A dokonce i v Evropě je „nejprotiruštější režim" v podobě Polska ideologicky velmi podobný Rusku, uvádí článek. Podle autora, už jen zbývá se vroucně modlit, aby v roce 2020 utrpěl Donald Trump porážku v amerických volbách, a to by byl nahrazen ve funkci prezidenta novým a věrohodným vůdcem „svobodného světa“, a Francie v roce 2022 nevybral prezidenta z řad stoupenců „Národní fronty".

A to i v případě, že faktory, které měly za výsledek současnou nespokojenost, nepovedou nyní ke „katastrofické válce“, v každém případě, bez radikální transformace a změn uvnitř Evropské unie pokoušet se přehodit nespokojenost s vnitřní politikou na nepřátelství vůči „vnějšímu nepříteli“ budou odsouzeny k neúspěchu, varuje autor. „Copak se někdo z novinářů, kteří pohovořili se „žlutými vestami "ve Francii, vážně domnívá, že jejich činy jsou výsledkem „manipulace Moskvy"? Copak někdo, kdo vážně zkoumal krizi bílé dělnické třídy ve Spojených státech, napslal, že tito lidé se rozhodli hlasovat pro Trump pod vlivem „ruské propagandy"? Bylo by lepší, kdyby se lidé, kteří to prohlašují, zapojili do důležitějšího spojení mezi událostmi v Rusku a ve Spojených státech,“ zdůrazňuje článek.

Podle autora byl mnohem důležitějším faktorem, který přispěl k růstu popularity jak Putina, tak Trumpa, „bylo zvýšení míry úmrtnosti mužů dělnické třídy v Rusku v 90. letech a ve Spojených státech v posledních letech", k čemuž došlo kvůli jedním příčinám: „Kvůli nemocem a závislostem, které vznikly v důsledku hospodářské, sociální a kulturní nejistoty a zoufalství." Ve Střední Americe nyní „mnohem hrozivější obraz těchto patologií" způsobuje, že miliony lidí migrují a usilují o to, aby se dostaly do Spojených států - a to zase vede k radikalizaci některých segmentů amerického obyvatelstva, vysvětluje článek: Přičemž celková pomoc Mexiku v roce 2017 byla výrazně nižší, než pomoc poskytovaná Ukrajině, Egyptu a Afghánistánu. Copak může nějaká skutečně zodpovědná vládnoucí elita takto zanedbávat své sousedy?"

Za těmito problémy se skrývá stále rostoucí nebezpečí vážných klimatických změn, které „mohou způsobit neúměrně větší ránu Spojeným státům a Západu, než čínská nebo ruská vláda", zdůrazňuje autor. Současně na pozadí hysterie vyvolané malým střetem Ruska a Ukrajiny v Azovském moři je příklad „úzké spolupráce" mezi USA a Ruskem, jehož orgány „spojily své síly, aby zablokovaly přijetí poslední zprávy OSN o změně klimatu", vypadá „tragikomicky", poznamenal Lieven.

Pokud by Chruščev neoddělil Krym od Ruské Sovětské republiky předáním Ukrajinské Sovětské republice, všichni na světě by nyní uznali Azovské moře jako teritoriální vody Ruska a aktuální problémy ve vztazích s Ukrajinou by vůbec neexistovaly, zdůrazňuje autor. Mezitím Washington bojuje v Jihočínském moři s Čínou „za dodržování mezinárodního námořního práva, které ani Spojené státy neuznávají", ačkoliv žádné „čínské hrozby" nejsou tak kritické a jsou plně zapojeny do zastrašování, říká článek. „To neznamená, že od Ruska a Číny neexistují žádné skutečné hrozby v reálných oblastech (především v oblasti obchodu), kde musí USA odolávat," vysvětluje autor.

Nicméně všechny tyto problémy jsou podle jeho názoru omezené a lze je vyřešit jednáním a odstrašujícími opatřeními: „Žádný z nich neopravňuje další pokus restrukturalizovat národní strategie a instituce Spojených států a Evropy okolo principu studené války,"uzavírá National Interest.

- - -

Násilně useknutý rozhovor Soni Červené v interview ČT 24

$
0
0
Lubomír Man
28. 12. 2018
Proběhlo dnes 27. prosince od půl sedmé večer do sedmi a jako by charakterizovalo dvě epochy. Tu prvorepublikovou, kterou 92 letá pěvkyně Soňa Červená bere za vlastní a vzpomíná na ni jako na dobu našeho největšího duchovního vzepětí a slávy, a tu současnou, kdy povšechné poměry u nás klesly až tak, že nejčastěji pověřovaným moderátorem rozhovorů s našimi současnými veličinami se stal Daniel Takáč. 



Rozdíl těch dvou nemohl být totiž propastnější. Samozřejmě, Soňa Červená projevila dostatek taktu, aby svoji duševní převahu nad svým zpovědníkem stírala, jak jen mohla, ale v jednom momentu dala svou nelibost nad kladenými otázkami přece jen najevo, když moderátora zpražila větou: „a proč vás to zajímá?“ když se jí ten po vzoru kolegů z bulváru tak nějak po sousedsku poptával, zda měla po nedobrovolném rozchodu s manželem ještě nějaké další lásky.

Trpěl při rozhovou – a řekl bych že mnohonásobně víc než Soňa Červená – i Daniel Takáč, jak pochopitelně musí trpět každý moderátor, když se proti němu posadí člověk převyšující jej nikoliv jen o hlavu. Nu a a nebyl tedy žádný div, že onen nesoulad divák vnímal s výsledným pocitem trapnosti i lítostí nad tím, kam jsme to v kontrastu s onou pěvkyní vychválenou úrovní První republiky, do níž samozřejmě patří i úroveň osobnostní a žurnalistická, dodneška dotáhli.

Rozhovor se v podstatě ubíral ve stopách života a pěvecké kariéry Soni Červené, která, jak už shora řečeno, má nejhlouběji v srdci uloženu období první naší republiky. Pak se došlo na okupaci republiky nacisty, na roky poválečné, na únor 1948 a na útěk pěvkyně přes čerstvě postavenou berlínskou zeď na Západ. Na rok 1968 a pozdější pěvčiny návraty do rodné Prahy – a blížilo se období současné, které, jak jsem tipoval, měla pěvkyně ve své představě přichystáno jako kontrapunkt k oněm až téměž báj ným časům prorepublikovým. Čekal jsem, že se zmíní o tom, že v První republice se o politických otázkách diskutovalo, že nebyl mainstream, kdy všechny noviny hudou stejně a kde stejně hude televize i rozhlas, že jiskřila polemika, která ostřila jazyk novinářů do virtuozity, a kdo v této soutěži propadl, šel prostě jinam. Že šlo o dobu, kdy opozice nebyla vyhnána ze stránek novin a a rádiových vln do podzemí, ale že stála jako rovnocenná síla proti stranám vládním. Kdy prostě nepanoval jen jeden povinný názor a názory ostatní se braly jako názory nepřátelské, či názory cizí nepřtelské mocnosti.

Něco z toho jsem prostě od Soni Červené čekal, protože se to z logiky celého jejího vystoupení dalo vycítit – a tady, vzdejme hold novinářské protřelosti moderátora Takáče za to, že stejně neomylně vycítil tohle i on. A tak přesně v momentu, kdy se pěvkyně nadechovala k tomu, aby se vyjádřila i k naší součastnosti, moderátor Takáč poněkud neosobně, úředně a chladně pěvkyni za poskytnuté interview poděkoval.

„Jak to, to už končíme, ale to je škoda?“ ptala se tímto náhlým ukončením intervie zaskočená Soňa Červená, a já jsem za jejím „to je škoda“, zřetelně slyšel myšlenku. „vždyť právě teď jsem se chystala říct, co mě tíží nejvíc, a vy jste mi tu možnost vzali.“

Možná kamufluji, možná by se Sońa Červená nevyjádřila k naší současnosti tak příkře, jak se domýšlím, ale mou představu toho, co by nám ještě nejspíš řekla, posilují dvě okolnosti. První je, jak moc jsem se já na závěr jejího vystoupení těšil já a se mnou určitě i desetisíce dalších posluchačů, a jak moc z něj měl vítr moderátor Takáč.

Krok ke stabilizaci: Kurdové předali kontrolu nad Manbidžem syrským vládním silám

$
0
0

Roman Šimajev, Anastázie Rumjancevová, Polina Poletajevová
29. 12. 2018     russian.rt (kráceno)
28. prosince vzaly syrské vládní síly pod kontrolu město Manbidž (
označeno červeně) na severu země. Moskva se domnívá, že obnovení kontroly syrské vlády nad městem je pozitivním krokem k stabilizaci situace v regionu. Dříve toto město opustily kurdské oddíly národní sebeobrany (YPG). Podle zástupců YPG byla cílem předání Manbidže ochrana před tureckou invazí. Experti se domnívají, že stažení amerických jednotek ovlivnilo rozhodnutí Kurdů, protože doufali, že budou podporováni Washingtonem.

Syrská vládní vojska převzala kontrolu nad městem Manbidž na severu země a vztyčila nad ním státní vlajku republiky. Bylo to provedeno po té, co kurdské oddíly národní sebeobrany (YPG) oznámily, že opouštějí toto město, které bylo od roku 2016 pod jejich kontrolou.

Rovněž je uvedeno, že syrská armáda zajistí bezpečnost všech obyvatel na uzemích, která sousedí s Manbidžem.

Dříve byla na internetové stránce oddílů národní sebeobrany (YPG) zveřejněna tisková zpráva, která oznámila stažení ozbrojených formací z Manbidže a jejich záměr soustředit se na boj s teroristickou skupinou DAEŠ v syrských provinciích východně od řeky Eufrat.

Později oficiální zástupce autonomní kurdské administrativy dodala, že dohoda s vládou SAR se bude týkat také oblastí východně od řeky Eufrat.

"Spolupracujeme s Damaškem, abychom zablokovali cestu Turecku", cituje ji TASS.

Psychologická operace
Poznamenejme, že v Kremlu byla s optimismem přijata zpráva o přechodu Manbidže pod kontrolu vládních vojsk Syrské arabské republiky.

A v Ankaře byla zpráva o přechodu Manbidže nazvána "psychologickou operací". Podle tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana zůstává situace v tomto regionu neurčitá.

"Turecko je proti rozdělení Sýrie. Naším cílem je vyhnat teroristy ze Sýrie. Pokud teroristé opustí Sýrii, odpadne nutnost akcí Turecka", dodal.

Současně Ministerstvo obrany Turecka vyzvalo všechny strany konfliktu v Sýrii, aby se zřekly provokativních akcí a prohlášení, která by mohla vést k dalšímu kolu eskalace v regionu.

Kurdové začínají obehrávat Američany
Prohlášení USA o stažení vojsk ze Sýrie bylo impulsem k rozvoji situace v arabské republice, řekl politolog, člen-korespondent Akademie vojenských věd Sergej Sudakov. Podle jeho názoru Washington neočekával, že Kurdové přistoupí na takovou spolupráci s Damaškem.

"USA předpokládaly, že je mohou využít k vyřešení svých problémů. Syřané se snažili vyjednávat a získat je na svou stranu. Kurdové však byli vždy na své straně. USA byly přesvědčeny, že jejich pozice, až odejdou, nahradí kurdské jednotky a žoldáci, kteří tam přijdou. V situaci, která tam vznikla, vidíme, že Kurdové začínají obehrávat Američany a začínají hrát svou hru. Vzniká jediná otázka: jakou cenu budou Kurdové žádat za svou věrnost, jaké budou záruky, když získají skutečný kus své země", poznamenal expert.

Podle jeho názoru se syrští Kurdové nikdy neodchýlili od kurzu na vybudování samostatného, nezávislého státu, ale zároveň je pro ně nutností bojovat s Tureckem.

"USA stahují vojska ze Sýrie - to je dobré znamení pro neprofesionály, kteří se na tento proces dívají ze strany. Obávám se, že to je nějaká naplánovaná akce, kterou mohly USA stanovit jako podmínku pro Ankaru, mohla by to být nějaká vícechodová záležitost, rozehraná americkými speciálními službami a Pentagonem", dodal Sudakov v rozhovoru s RT.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Kanada těžce zaplatí za to, jakou roli sehrál Trudeau v banditismu USA proti Číně

$
0
0
Meng Wan-čou, finanční ředitelka Huawei
Finian Cunnigham
29. 12. 2018  ICH, překlad Zvědavec
Ať chcete nebo ne, musíte si klást otázku ohledně politického důvtipu kanadského premiéra Justina Trudeaua a jeho vlády. Zuřivá reakce Číny kvůli zatčení vyšší manažerky telekomunikační společnosti způsobí vážné škody kanadským národním zájmům.




Trudeauovo podlézání Spojeným státům a plnění jejich požadavků se již velmi negativně odráží na kanadské ekonomice a celkového obrazu na mezinárodní scéně.

Kanada zadržela - jménem Washingtonu - Meng Wan-čou, finanční ředitelku čínského telekomunikačního gigantu Huawei, což se jeví jako bezostyšný případ toho, jak Američané jednají politicky a zlomyslně. Pokud se zdá, že se Američané chovají jako bandité, pak Kanaďané jsou jejich přisluhovači.

Wan-čou zadržela 1. prosince kanadská federální policie, právě když měla nastoupit ve Vancouveru do letadla. Byla jí údajně nasazena pouta a byla odvedena ponižujícím způsobem, který šokoval jak čínskou vládu, tak média i veřejnost.

Ředitelka společnosti byla od té doby propuštěna na kauci ve výši 7,4 milionu dolarů, až do dalšího soudního řízení. Nyní je v podstatě v domácím vězení v Kanadě, na kotníku má připevněný elektronický náramek.

Aby toho nebylo málo, dokonce není ani jasné, za co je Wan-čou stíhána. Americké úřady tvrdí, že je obviněna z porušování amerických sankcí proti Íránu, neboť uskutečnila v souvislosti s telekomunikacemi obchod s Teheránem. Existuje předpoklad, že Kanaďané zatkli Wan-čou na žádost Američanů. USA však dosud nevydaly příkaz k vydání. To může trvat měsíce. Mezitím bude žít čínská podnikatelka v omezených podmínkách, bude se na ni vztahovat zákaz vycházení, bude jí odepřena svoboda.

Kanadský právní expert Christopher Black řekl, že není důvod k zadržení Wan-čou. Otázka amerických sankcí vůči Íránu je irelevantní a nemá žádný základ v mezinárodním právu. Američané jen uplatňují své pochybné vnitrostátní zákony vůči třetí straně. Black uvedl, že Kanada z toho důvodu nemá žádnou povinnost uplatňovat americké zákony, týkající se Íránu na svém území, zejména vzhledem k tomu, že Ottawa a Peking mají své vlastní samostatné bilaterální diplomatické vztahy.

V každém případě jde o to, že Američané používají právní mechanismy k zastrašování a potlačování obchodních konkurentů. Po několika měsících dal Washington jasně najevo, že se zaměřuje na čínské telekomunikační konkurenty jako na komerční konkurenty ve strategickém sektoru. Tvrzení Spojených států, že Čína používá telekomunikaci ke „špionáži“ a „infiltraci“ americké národní bezpečnosti, jsou jen falešné propagandistické úskoky, které podkopávají jejich obchodní rivaly prostřednictvím špinavých prostředků.

Na základě neopatrných komentářů amerického prezidenta Donalda Trumpa, které uvedl tento týden pro agenturu Reuters, že by „osobně zasáhl“ v případě Meng „pokud by to pomohlo obchodním hovorům s Čínou“, se zdá zcela jasné, že finanční ředitelka společnosti Huawei má být trumfem při vyjednávání. Bylo to tiché přiznání ze strany Trumpa, že Američané proti ní nemají ve skutečnosti žádnou právní žalobu.

Kanadská ministryně zahraničí Chrystia Freelandová se vrátila k režimu omezení škod poté, co Trump pronesl hrubé komentáře. Řekla, že případ by neměl být „politizován“, a že by to nemělo zasahovat do soudního řízení. Jak ironické.

Celá záležitost byla zpolitizována již od samého začátku. Zadržení Meng, nebo jak to nazývá Christopher Black „držení rukojmí“, má na svědomí agenda Washingtonu, týkající se sužování Číny z obchodních důvodů, pod právnickou záminkou, která se údajně vztahuje na íránské sankce.

Když Trump svými slovy - že „pomůže osvobodit Wan-čou“ - odkryl cynické sledování osobního prospěchu, potom si Kanaďané uvědomili, že zároveň vyšlo najevo, jací jsou přisluhovači amerického banditismu. To byl důvod, proč Freelandová byl nucena rychle zaujmout předstíraný úzkostlivý postoj ohledně právní bezúhonnosti.

Kanadský premiér Justin Trudeau prohlásil, že si nebyl vědom žádosti o zadržení Wan-čou ze strany USA. Trudeau nemluví pravdu. Kvůli tak ostře sledovanému zásahu proti čínské, vysoce postavené finanční ředitelce Ottawa musela být plně informována Američany. Právní odborník Christopher Black se domnívá, že Trudeau musel vědět o blížícím se spiknutí vůči Wan-čou, a navíc si myslí, že ​​se na tom osobně podílel.

Co Trudeau a jeho vláda zamýšleli v souvislosti s tím, aby se vymanili z provedení této odporné role pro americkou brutalitu, není vůbec jasné. Možná, že poté, co na něj Trump verbálně zaútočil na červnovém summitu G7, a řekl mu, že je „slabý a nečestný“, se Trudeau rozhodl, že bude nejlepší se posunout a stát se hodným štěňátkem Američanů v jejich špinavosti proti Číně.

Ale již se ukázalo, že Kanada velmi těžce zaplatí cenu za tuto pochybnou službu Washingtonu. Peking varoval, že to Washingtonu i Ottawě oplatí. A právě Ottawa je vůči vážným následkům zranitelnější.

Tento týden byli dva kanadští občané, jeden bývalý diplomat, zadrženi v Číně z důvodu špionáže.

Kanadští obchodní analytici také varují, že Peking může Ottawě uložit přísný ekonomický postih. Rozčarovaná čínská veřejnost začala bojkotovat kanadský export a citlivé kanadské investice v Číně jsou nyní ohroženy, neboť Peking je může blokovat. Navrhovaná dohoda o volném obchodu, kterou Ottawa a Peking projednávaly, je nyní na bodě mrazu.

A pokud Trudeauova vláda podlehne nesnesitelnému ekonomickému tlaku ze strany Pekingu, a poté se podřídí požadavku Číny na okamžité propuštění Meng Wan-čou, bude Ottawa vypadat jako patetický, zbabělý sluha Washingtonu. Reputace Kanady coby liberálního, nezávislého státu bude poškozena. Dokonce ani Číňané pravděpodobně nezapomenou na Trudeauovu zradu.

Je komicky ironické, že tato nepěkná sága má také jistý osobní rozměr.

Během 70. let Trudeauova matka Margaret - které bylo něco přes třicet let, byla společenskou celebritou, a zažádala o rozvod s jeho otcem, předsedou vlády Pierrem Trudeauem - byla často propírána v bulvárních médiích kvůli indiskrétnostem v nočních klubech. Kytarista Rolling Stones Keith Richards prohlásil ve své autobiografii, že Margaret Trudeauová byla vášnivou fanynkou kapely, a měla románky s Mickem Jaggerem a Ronniem Woodem. Její peprné eskapády a nevalná pověst zahanbovaly mnoho Kanaďanů.

Chudinka Margaret Trudeauová skončila tak, že byla rozvedená, zostuzená, finačně na dně, a vydělávala si na živobytí tím, že smolila knížky, v kterých psala úplně o všem.

Justin, její nejstarší syn, nyní zjišťuje, že být vášnivým obdivovatelem banditismu Washingtonu nepřináší nic dobrého, on sám i jeho země tím získává špatnou pověst.


Canada to Pay Heavy Price for Trudeau’s Groupie Role in US Banditry Against China vyšel 17. prosince 2018 na OCH. Překlad v ceně 408 Kč Zvědavec.


- - -


O dvojím metru a pohledu na svět

$
0
0
Pavel B. Reichl
29. 12. 2018 PravýProstor
Je to pár let zpět, kdy jsem psal na blogu iDNES a velmi často jsem se dostával do sporu s diskutujícími a částí blogerů, protože jsem nebyl ochotný přijímat jednostrannou práci administrátorů.


Volně to přeložím. Co mohl ten „správně“ nakloněný diskutující či bloger, nesměl ten, který psal články nebo příspěvky ideologicky opačné.

Napsal jsem článek o Putinovi nebo Zemanovi, v diskuzi pod článkem jsem byl okamžitě urážen a zesměšňován. Pokud jsem se začal bránit, byl jsem nahlášen a ubývaly mi životy potřebné pro aktivity na blogu. Moje příspěvky ve stejném duchu jako byly ty urážející, byly mazány a ty, které urážely mě, byly za všeobecného veselí autorů a jejich podporovatelů ponechány bez povšimnutí.

Jednou jsem jen citoval jednoho blogera, který mi napsal o komentář níže vulgární a urážející příspěvek, naprosto mimo téma článku. Moje citace byla samozřejmě smazána jako příspěvek porušující pravidla slušného diskutujícího a ten původní sprostý komentář tam zůstal.

Trochu jsem o tom systému administrace přemýšlel a napsal jsem obranný článek na cikánský fotbalový tým a čekal jsem co bude. A ono to skutečně fungovalo. Pod článkem se začaly rojit opět komentáře na mou hlavu, ale ty byly okamžitě mazány.

Když jsem pak tímto argumentoval, dostalo se mi odpovědi, že celý blog a portál jsou v soukromých rukách a majitel si tam může tedy dělat prakticky vše jak se mu líbí a co se mu zlíbí.

OK. Smazal jsem tedy svůj profil a ten svět jsem opustil.

A asi bych už o tom prostředí nikdy nepsal. Kdybych najednou neobjevil články a komentáře namířené vůči majiteli jiného soukromého prostoru, ve kterém ho ti samí lidé, jací užívají privilegií na jiném soukromém prostoru, urážejí a vysmívají se mu.

Ano, jde o televizi Jaromíra Soukupa. Já ji nesleduji. Ne, proto, že bych tím chtěl vyjádřit nějaký postoj, ale proto, že mě ty pořady jak se říká nechytly. Možná v tom hrají roli i ty pořady, ve kterých se čeká na zavolání diváka, aby byl následně pod vidinou snadné výhry, dobré koupě či věštby osudu, oškubán..

Ale je to moje volba. A stejně jako jsem opustil já jiný prostor, soukromý prostor, prostě nesleduji televizi Barrandov. Pro mě za mě, ať si tam vysílají co chtějí.

Ale vrtá mi hlavou, proč najednou ti, kteří tak moc uznávají práva soukromého subjektu, najednou brojí proti tomu, že si pan Soukup vysílá co sám chce, ve své vlastní televizi.

Chápete to někdo? Na jednom soukromém místě se snaží přesvědčit druhé, že se jedná o soukromý projekt a majitel si tam může dělat co chce, a na druhé straně se jim nelíbí, že si na jiném soukromém prostoru majitel dělá co chce.

To je cvrčkárna co? To je maglajz.

A přesně tak přistupují třeba i k volbě prezidenta, vlády a já nevím čeho ještě. Jak je po jejich, je vše v pohodě, ale běda, pokud dělá někdo to samé, ale směrem od nich.

Zatímco Zeman použije dvě, tři vulgární slovíčka použitá v jasném kontextu, stává se pomalu tím největším vyvrhelem, tak když někdo složí písničku, ve které prezidentovi své země přeje smrt, je z něj pomalu národní hrdina a kandidát na Zlatého slavíka.

A takhle si tu žijeme. Když není po našem, i když se jedná o ten nejdebilnější výpotek či výblitek tak budeme druhým kázat o demokracii a svobodě. Ale jakmile se někdo začne chovat skutečně demokraticky a využije k tomu svobodných možností, pak je to gauner a zástupce těch debilů, co by jim měli sebrat volební právo, protože volí ty druhé, ne naše.

A dokud se tihle „lepšolidé“ nenaučí té skutečné demokracii a svobodě slova či projevu, nikdy se nic nezmění a oni nás budou i nadále ve svém totalitním chování přesvědčovat, že ne demokracie, ale totalita a stádovitost, jsou to, co potřebujeme.

Naštěstí je v naší zemi stále převaha lidí, kterým nestačí napsat či říct co mají dělat, ale rozhodují se svým rozumem a svým srdcem.

- - -


Liberálové představili scénáře, které Čechy povedou do záhuby

$
0
0
Kateřina Surmanová
26.12.2018   ČeskáPozice
Skupina liberálních odborníků předestřela pět scénářů, co by se stalo, když by se Česko odklonilo od Západu. Tři z nich končí špatně, viděno optikou zachování unijního projektu.


Referendum o vystoupení České republiky z NATO se spojí s příštími sněmovními volbami, tedy v roce 2021. Prosadili si to komunisti výměnou za to, že podrželi vládu při její další politické krizi. Díky souběhu s volbami a pocitu starší generace, že nás Západ kolonizoval, zájemci o odchod těsně převáží. Už o dva roky dříve se republika hlasem svých otrávených obyvatel rozhodla opustit i Evropskou unii. Předestřená katastrofická vize představuje podle aktuální publikace Budoucnosti střední Evropy jeden ze scénářů, který se při souběhu nevlídných faktorů naplní. Za studií jsou liberálně-demokratičtí a proevropští analytici ze čtyř zemí Visegrádu a Německa.

Variantní budoucnosti stojí za pozornost, zvláště v situaci, kdy se Česká republika potácí uprostřed rozpolcené společenské nálady a v jejím čele stojí prezident, který hybridní válku zpochybňuje nevybíravým způsobem.

Společný evropský projekt už nějakou dobu přešlapuje na rozcestí. Příchylnost členů k Unii naleptává umná politicko-ekonomická strategie Ruska a Číny, doplněná sofistikovanou dezinformační kampaní, jak na to ostatně opakovaně upozornily i letošní zprávy tajných služeb. Vnucuje se logická otázka, kterou cestou se Evropská unie vydá a jestli na jejím konci bude rozklad, nebo přežití. Skupina liberálně orientovaných novinářů, aktivistů a analytiků ze zemí visegrádské čtyřky ve své nové publikaci popsala pětici scénářů, jak geopolitický vývoj skončí, a to s obzvláštním zřetelem na své domovské země: Českou republiku, Slovensko, Polsko a Maďarsko.


Větší pochopení pro střední Evropu

Autoři publikace nijak nezastírají, že jsou jednoznačně hodnotově orientovaní. Z toho plyne, které z nastíněných možností považují za žádoucí a že jejich dílo vyvolá rozporuplné reakce u těch, komu vyhovuje jiný vývoj. „Představa o ideální střední Evropě se vznáší nad celým tímto intelektuálním cvičením: region, který je demokratický a respektuje občanská práva, který ekonomicky vzkvétá a poskytuje svým lidem rostoucí prosperitu, který je plně integrovaný v širší komunitě evropských národů a který je v míru sám se sebou i svými sousedy,“ praví se v úvodu. Jako hlavní riziko a spouštěč ohrožení útlá kniha pojmenovává nárůst tendencí, které vedou ke korozi liberální demokracie: „Projevuje se agresivním zpochybňováním evropských institucí, otevřeným odmítáním evropských politik, od eurozóny po migraci, a křiklavým porušováním evropských standardů demokracie a právního státu.“

Scénáře mají chytlavé názvy: Triumf antiliberalismu, Roztříštěný střed Evropy, Sňatek z donucení, Středoevropské jaro 2.0 a Bezpečnostní vakuum. Všechny současně nastat nemohou, některé se vzájemně přímo vylučují. Jak píší autoři, nastíněné vývojové linie jsou „některé žádoucí, jiné katastrofické. Všechny jsou věrohodné, ale nikoli nevyhnutelné.“ Se svými závěrečnými doporučeními je studie vlastně cvičebnicí politické strategie určenou západním zemím Evropské unie, aby se jí visegrádská čtyřka fatálně a nezvratně neodcizila. Ale stejně tak dobře – reverzně – je materiál využitelný pro ty, před nimiž varuje – zvláště pro zmíněné Rusko, Čínu a domácí nositele autokratických sklonů. Jen si to, co se podle cvičebnice dělat nemá, obrátí v radu.

Doporučení pro západní členy Evropské unie spočívají v tom, že je třeba poskytnout střední Evropě větší pochopení. Odpůrci integračního projektu by se neměli cítit oslyšeni nebo odstrkováni, nicméně integrace by měla pokračovat. Na místo hrozeb sankcemi má Brusel napumpovat do srdce regionu pořádnou dávku dotací, ale už ne s ohledem na kohezi – úhelným kamenem má být nově bezpečnost, respektive obrana před migračním návalem, ruskou agresí, falešnými zprávami, hackerskými útoky, i investice do strategických odvětví typu vodárenství, energetika nebo IT z neunijních zdrojů.

Tři scénáře končí špatně, viděno optikou zachování unijního projektu – izolací střední Evropy, opuštěním tradičních partnerů a přimknutím se k východním autokraciím. V první vizi rostoucí síla antiliberálů, které jmenovitě ztělesňuje třeba maďarský Fidesz premiéra Viktora Orbána, ovládne celou Evropu, Unie se rozklíží a její pole působnosti nahradí oteplené vazby na Rusko a Čínu. Ve druhé vývojové větvi se střední Evropa zapouzdří sama do sebe. Izoluje se od benefitů EU, každá ze zemí Visegrádu si zvolí vlastní cestu a celý blok se propadne na úroveň politické marginálie – jediné Polsko na tom jakžtakž vydělá, protože se rozhodne hrát samo na sebe a sbratří se s německo-francouzským tandemem, který znovu nakopne životaschopnost Unie. Ve třetím černém scénáři selže NATO, Amerika ztratí chuť angažovat se v problémech starého kontinentu, notabene když většina států nedává na obranu tolik, kolik slíbila. Každý si hledá nového kamaráda, kde umí, Češi a Slováci zareagují opuštěním Aliance a celá střední Evropa se stane nárazníkovým pásmem protichůdných hrozeb a zájmů.

Zbylá dvě libreta končí hlubší evropskou integrací, ovšem není to zadarmo. Aby se zvrátil negativní sentiment Čechů, Slováků, Maďarů a Poláků, bude to podle autorů studie chtít pořádnou ránu. Ekonomickou krizi, přírodní katastrofu, masivní korupční skandály, nezvladatelný příliv běženců z východu, kteří prchají před ruskou expanzí; to všechno buď separátně, nebo dohromady. Jedna verze praví, že pod tíhou strastí si Středoevropané uvědomí, že jim Unie vždycky přijde na pomoc, a sami racionálně zhodnotí, že takhle se mají nejlépe a nejbezpečněji. Bude to však stát slíbené a odkládané přijetí eura. Ve druhé verzi se o proměnu poměrů v sympatizování s EU postará mládežnické hnutí, zrodí se v Polsku a rozšíří se i k sousedům.


Mezi autory i pražská kavárna

Za Českou republiku se na cvičebnici pro evropské politiky podíleli novinář Martin Ehl z Hospodářských novin, ředitel Asociace pro mezinárodní otázky Vít Dostál, hlavní analytička nadace Forum 2000 Irena Kalhousová a Hana Lešenarová, viceprezidentka Business Intelligence Unit v Deutsche Bank. Při vypůjčení terminologie hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka a při očištění od pejorativního nádechu se jedná o představitele „pražské kavárny“. V řeči volebních průzkumů pak o zástupce skupiny Čechů, kteří pocházejí z větších měst, mají vyšší dosažené vzdělání a nižší věk, a když mají hodit do urny volební lístek, v drtivé většině na něm není vytištěno hnutí ANO.

Zdroj:http://ceskapozice.lidovky.cz/liberalove-predstavili-scenare-ktere-cechy-povedou-do-zahuby-pup-/tema.aspx?c=A181221_110549_pozice-tema_houd

Hlavy v pejru

$
0
0
Taras
29. 12. 2018   TarasovaTerasa
Prezident přednesl své (z jeho pohledu) umírněné, standardní vánoční poselství, přibližně ve stylu kvalitní kuchyně mé bývalé tchyně: zaplnilo žaludek, ale nejenže neuspokojilo, ale místy byla z talíře cítit jakási přiboudlina, jako kdyby zdrojem části ingrediencí jídla byla popelnice. Také to schytal ze všech kavárenských stran, viz ZDE nebo ZDE.


A teď to koupí i od Tarase.


Nedomnívám se, že by lepší projev měl jeho protikandidát, prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr. h. c. mult., zde na obrázku,


na kterém nenápadně zdůrazňuje, že má brýle (s nula dioptriemi). Ty mu pouze mají dodat zdání výrazu inteligenta. Marně.

To rozhodně ne, to by byl projev stejný, jako by asi chutnal španělský ptáček mé tchyně, který číšníkovi během servírování na stůl třikrát upadl na zem, z toho jednou na WC do mísy.

Johana Hovorková, hlavní editorka nejspodnější sedliny žumpy české žurnalistiky (první odkaz), která chodí do práce s šoufkem a používá ho místo klávesnice


napsala o Zemanově projevu: „Bylo to prostě hnusné jako vždycky.“ To je osobní názor, dojem, který se ale nemusí krýt s dojmy většiny občanů. Mně se například hnusí Hovorková, s tou její samolibě vyžranou papulou a ještě více s jejím toporným, neumělým až amatérským písemným projevem, který ze všeho nejvíce připomíná slohovou práci nenadané gymnazistky.

Hovorková není schopna přinést rozumnou oponenturu, tedy si pomáhá ironizujícími poznámkami, které mají znevěrohodnit Zemanova slova: „Zeman přešel k ekonomice a varoval před zpomalením ekonomického růstu. Považte – ještě že už máme dárky rozdány!
Nebo: „Zeman národu na 2. svátek vánoční sdělil, že zdraví lidé, kteří odmítnou práci, nemají mít sociální dávky…“ nebo „pak se rozpovídal“ či „a poučil nás“.

Jádrem článku je tento odstavec: „Podle Miloše Zemana, kdysi prý sociálního demokrata, je totiž nevhodné demonstrovat proti vládě, která se mu líbí. A pak citoval Masaryka (opět). Z tohoto obvyklého urážení lidí s opačným názorem by se ale prvnímu prezidentovi Československa udělalo spíš špatně. „Ti, kdo hází květiny do odpadkových košů, jsou podle mého mínění primitivní hlupáci,“ sdělil prezident, který běžně říká v rádiu slova jako zm*d nebo k*nda.“ 

Tak za prvé, co má společného s citovanými názory to, že MZ byl (a určitě ne „prý“) sociální demokrat? Zlovolný posun je i v názoru na demonstrace: MZ neříká, že je nevhodné protestovat proti vládě, která se mu líbí, ale nevhodné je protestovat proti vládě, která byla zvolena ve svobodných volbách, aniž by demonstranti uvedli jeden jediný konkrétní čin této vlády, který se jim nelíbí. Jim se prostě jenom nelíbí to, že nevyhrál Drahoš, Fiala nebo Pospíšil s Kalouskem a Langšádlovou. A zatínají pěstičky, dupou nohama a válejí se po zemi, jak rozmazlený spratek v hračkářství, když mu nechtějí koupit autíčko.

Podle Hovorkové není urážení lidí s jiným názorem to, že lepšolidi házejí věnce k uctění památky jisté významné události do odpadkového koše, ale nazvat tenhle póvl „primitivními hlupáky“, jak to učinil MZ, to je urážlivé. Podle mě je to ovšem příliš uhlazeně diplomatické. Mně by tam seděl „dobytek“.

Hovorkové se pak nakonec pochopitelně ani nelíbí, že si MZ kdysi vzal do své nevymáchané huby i jejího šéfredaktora, Šafra, s jeho hlavní editorkou. A navíc to řekl do rádia. Nemůže na to zapomenout, Johana, co neumí psát články do novin, přesto tak činí, a nemá vůbec žádný smysl pro humor, a přesto se marně snaží používat ironii, stejně marně, jako Drahoš používá brýle.

Jan Čulík z druhého odkazu


je podobný případ. „Jeho vánoční projev (MZ) byl opět směsicí banalit a neinformovaných nesmyslů.“ Jenže: neinformovaným nesmyslem je podle Čulíka i„Zemanův strašák z toho, čemu říká „islámský“ terorismus, je také směšný. V době, kdy znovu plánovitě Zeman konstruuje nenávist vůči muslimům, se ve světě publikují studie, upozorňující, že motivace terorismu je nesmírně složitá a nelze ji spojovat ani s náboženstvím, ani s etnicitou.“
To říká ten, který je v zemi svého azylu dnes a denně svědkem toho, že jak náboženství, tak i etnicita jiných azylantů je hlavním zdrojem zločinnosti, terorismu a sociálního napětí ve Velké Británii.

V první řadě: kde jsou ty studie, které údajně ukazují, že „motivace terorismu je nesmírně složitá a nelze ji spojovat ani s náboženstvím, ani s etnicitou“? Co takhle nějaký odkaz, odkazíček?

Za druhé: mému nevědeckému přístupu k událostem se zdá, že nejradostnější mužští vítači pocházejí z homosexuálních kruhů. Na tomto fóru to potvrzoval Fagan, než dostal banána, potvrzuje to i Čulík, o jehož sexuální orientaci mohu soudit jenom podle jeho zjevu a podle toho, že pravděpodobnými bukvicemi se obklopil i v redakci BL. Jejich motivace je pochopitelná: v přílivu migrantů vidí především naději, že jim některé z těch převažujících, krásně hnědých a mladých prdelek budou patřit, že jim pomohou integrovat se do Evropy se vším všudy. Je to stejné nadšení, jaké by se zmocnilo mě a Miloše, v dobách, kdy jsme ještě nebyli jenom a pouze intelektuálně silní, kdyby ze severu Evropy směřoval do Čech proud mladých a krásných migrantek ze Švédska, Norska či Dánska. (Finky jsou trochu mimo.) To bychom se s Milošem tetelili nadšením, stejně, jako to dělají Fagan s Čulíkem dnes.

No a nejaktivnější vítačky zase pocházejí ze sorty, o kterou by si místní kohouti neopřeli ani kolo.

Freude, Freude…

Na projevu Miloše Zemana ZDE


mi vedle jisté neslanosti, nemastnosti vadily dvě věci:

„Tím se dostáváme k často diskutované otázce volební účasti. V těch prezidentských volbách nebyla špatná, téměř 70 procent. Ale například už v podzimních komunálních volbách byla jenom 47 procent, a to znamená, že více než polovina obyvatel měst a obcí byla zcela lhostejná vůči tomu, kdo bude tyto obce a tato města řídit.“

No a což, Miloši, když poměrně velká část z nevoličů nepřišla k urnám jenom proto, že se volby mezi svrabem a neštovicemi odmítá účastnit?

Účast naší okupační armády v Afghánistánu obhajoval slovy: „Není důvod pochybovat o tom, že v případě vítězství Tálibánu by v Afghánistánu opět bylo vytvořeno teroristické centrum připravující a plánující teroristické útoky všude na světě. V tomto smyslu v Afghánistánu chráníme i bezpečnost českých občanů a jednáme v souladu s naším národním zájmem.„

Bezpečnost českých občanů nemá se situací v Afghánistánu společného vůbec nic. Situace v této středověké zemi ovlivňuje pouze cenu heroinu na trhu pražské kulturní fronty a kavárny, jinak nic. Terorismus ve světě rozpoutali hošíci z dobrých rodin spojence a přítele z nejvěrnějších, ze Saudské Arábie, kterou však okupovat, přes její gigantické porušování lidských práv, nevhodno. Tuhle část projevu MZ je možné vnímat buďto jenom jako urputné lpění na minulých omylech (viz povolení přeletu bombardérů NATO přes republiku při bombardování Srbska) nebo jako úlitbu politice vnikání evropských hlav do amerického análu, aby se neřeklo, že je Miloš jenom proruský či pročínský.

Naopak je možné pochválit Miloše za pasáž o mobilové hysterii. Huhňavej je nevhodnej, protože by prý, možná, eventuálně, případně nebo teoreticky mohl obsahovat tajná vrátka, kterými by čínští špióni kujóni mohli odhalit tajemství české vysoké politické kultury. Ajpodrazák, který ta vrátka má zabudována na sto procent, a jsou hojně využívána (Merkelová), ten je naopak velmi doporučený, protože snižuje možnost nějakého zbytečného nedorozumění mezi spojenci.

Nebo spíše mezi hlavu zastrkujícími a jejími příjemci.

Jak praví starý fór, oba budeme mít v tomhle případě hlavu v prdeli, ale já (příjemce) na tom budu relativně líp.

- - -

Z ohlasů na Tarasův článek:

Nerevar | 28.12.2018 v 00:08
Ale Britské listy s nikým přece nediskutují. Momentálně přece tvrdí, že dědci a báby bez titulu, co žijou z ruky do huby, jsou reálná hrozba pro demokracii.

oh | 28.12.2018 v 01:37
Jistě, Blisty nediskutují. Sice si zavedli diskuze pod články a občas jim do nich něco napíše i někdo jiný než členové redakce. Blisty se ovšem ohánějí demokracií, civilizačními hodnotami, lickýmiprávy a potřebou společnost spojovat až 26 hodin denně, ale ve jménu šíření dobra i „obrany“ demokracie před „fašisty“ nahradily masarykovské „demokracie je diskuze“ megatunami nálepek a sebevědomým „My jsme demokrati a kdo se nám nelíbí nebo s námi bezvýhradně nesouhlasí, ten je fašista!“ (Nebo rovnou ruskočínský špión.) Skoro jako by Blisty nebyly ani liberální, ani demokratické. A na prohlubování/kopání příkopů, rozdělujících společnost, si redakce najala ten nejvýkonnější bagr, jaký dokázala sehnat.

taras2 | 28.12.2018 v 00:51
Britské listy jsou exemplárním příkladem toho, jak se může fatálně propadnout médium, které ještě před pár lety bylo velmi úspěšné. Měl jsem je první na liště, dokonce jsem tam upustil asi pět článků, teď už je pár let vůbec nečtu. Přitom stačilo držet lajnu, tj. racionální kritiku poměrů v Česku, to samé s kapitalismem a jeho nezpůsoby. Vydali se cestou multikulti LGBT vítačstva a sluníčkářství, patrně z osobních důvodů, skončili na bezvýznamném okraji sítě, protože jejich pojetí oslovuje pět procent čtenářů. Ale asi si nemohli pomoct.

třešeň | 28.12.2018 v 09:55
„V závěru tohoto roku jsme zažili dvě hysterické vlny, jak jim říkám. Ta první spočívala v demonstracích, především v pražských ulicích, vyžadujících demisi vlády. Jsem toho názoru, že demonstrovat za svržení vlády má plné oprávnění v situaci totalitního režimum a sám jsem se dvou takových demonstrací zúčastnil. Myslím si, že je pochopitelné, že lidé budou demonstrovat proti něčemu konkrétnímu. Například ve Francii proti zdražení cen pohonných hmot nebo v Maďarsku proti novele zákoníku práce, ale demonstrovat za svržení, tedy demisi vlády v podmínkách svobodných voleb je podle mého názoru pohrdáním vůlí voličů. “
Toliko pan prezident. Teorii o nepřípustnosti požadavku demise vlády v podmínkách svobodných voleb považuju za kuriozitu. Její uplatnění by kupříkladu znamenalo, že vláda se může dopouštět jakýchkoliv zrůdností a lid musí držet do příštích voleb hubu, když by arbitr, tj. pan prezident, důvod protestů označil za nekonkrétní. Jako v letošním případě. Volby proběhly s určitým výsledkem, který nikdo nezpochybňoval. Pouze nepředurčily, aby strana, která získala nejvíc mandátů, trvala na postu premiéra pro osobu trestně stíhanou. Ani nepředurčily podezření, že tato osoba maří vyšetřování. Toto jádro protestů pana prezidenta jaksi minulo.
Ke zbytku projevu se vyjadřovat nebudu, nic neobvyklého či podstatného už jsem tam nezaznamenala.


Prezidentův projev

Komentář napsal vittta (otištěno taktéž na TarsovaTerasa
Taras napsal dle mého dobrý článek na téma projevu Miloše Zemana a čulíkismu, kterýmžto stylem se prezentuje i Hovorková či Šafr.

Nadšení pana prezidenta pro misi v Afgánistánu bych mu odpustil, nakonec, těžko někdo najde někoho, s kým bude souhlasit na 100%, ale s volebním rozborem Tarase nemohu souhlasit, protože nevolit není omluva, ať už je důvod jakýkoliv, a pokud se tedy někteří lidé rozhodnou nevolit mezi svrabem a neštovicemi, mají na to sice právo, ale ve skutečnosti stejně volí buď svrab, nebo nešťovice, podle toho, kdo ve volbách uspěje.

Asi je tedy chytřejší volit, byť nikomu neupírám právo nevolit.

S názory tam zatím prezentovanými souhlasím, částečně jsem to podobným způsobem viděl a napsal i tady, stejně jako některé prvky v článku Tarase, který si k rozboru vybral stejný článek z BL jako já, protože je skutečně extrémně debilní. (ten Kartouzův)

Co je mi jako obvykle divné, je názor Třešně, který se mi zdá jaksi úplně mimo téma, nebo že Třešeň (zase) nic nepochopila.
Nebo…
Třešni se nelíbí, že pan prezident označil demonstrace proti vládě za debilní, že jako kdyby vláda prováděla nějaké zrůdnosti…
Ale vláda zrůdnosti neprování, demonstrace byly vedeny bez jakéhokoliv konkrétního důvodu, jen že Babiš je StBák a Zeman ruský šváb a že zlí, zlí, zlí - což bylo zřejmé i před volbami, a občané si tedy zvolili i s těmito informacemi.
Třešeň si toho sice všimla, ale asi to považuje za důvod protestů, tedy konkrétně tvrdí, že třeba volby nepředurčily, že premiér bude trestně stíhaný a že bude mařit vyšetřování.
Ale předurčily, Třešni, nebo si myslíte, že voliči ANO si mysleli, že premiér bude Telička, nebo Jourová, nebo kdo?

Voliči ANO nevolili žádné ANO, ale Babiše.
Ten je trestně stíhaný, nic víc, je tedy nevinný.
A že maří vyšetřování je konstrukt demonstrantů, resp. jejich mecenášů, samotní demonstranté možná vesměs ani nevědí, za co vlastně demonstrují, či proti komu.

A nakonec, ty protesty byly spíše trapné a směšné, než skutečně nějak masové, jen byly bombasticky medializované, asi tak 1 000 000 000x tolik, jak třeba protesty v Katalánsku, či teď ve Francii.

A o to panu prezidentovi šlo především, trapnost za podpory médií opravdu není masový protest lidu!

- - -

To je vítězství: arabské země uznaly Asada

$
0
0
Ljubov Stěpušova 
30. 12. 2018    pravda
V Sýrii probíhají významné události, které skutečně bojové akce přesouvají do procesu politického urovnání. Arabská knížátka, která Američané označují za "špatné hochy, ale naše", si najednou uvědomila, že se v očích "mezinárodního společenství" mohou kdykoli stát adepty na roli "řezníka" svých národů.

Poté, co Donald Trump ohlásil stažení amerického vojenského kontingentu ze Sýrie, světová média oznámila, že syrská armáda překročila řeku Eufrat a vstoupila do zóny odpovědnosti USA a kurdských domobranců, kteří byli dříve USA podporováni. Syřané v pátek oznámili, že vstoupili do Manbidže, kde je americká vojenská základna, a vyvěsili tam svou státní vlajku. Přičemž to bylo provedeno na pozvání kurdské strany.

Turecké zdroje a Pentagon tuto skutečnost popřely a poukázaly na to, že pokud vstoupili, bylo to jen na okraj města. Ale Recep Erdogan neodkladně vysílá své lidi do Moskvy.

Neméně důležité jsou i jiné informace. Spojené arabské emiráty (SAE) a Bahrajn šest let po uzavření znovu otevřely své diplomatické mise v Damašku. Ve čtvrtek poprvé od roku 2011 odlétlo osobní letadlo ze Sýrie do Tunisu. Na letišti delegaci Syřanů slavnostně uvítali místní úředníci s portréty Bašára Asada. A Saúdská Arábie prohlásila, že nemá nic proti návratu Sýrie do Ligy arabských států (LAS). Rijád informoval všechny arabské země o svém postoji, oznámil arabský televizní kanál Al-Mayadeen s odkazem na diplomatické zdroje.

Ve čtvrtek Anwar Mohammed Qarqash, ministr zahraničních věcí Spojených arabských emirátů oznámil, že bude možné obnovit členství Sýrie v Lize arabských států, pokud budou souhlasit všechny členské státy. To všechno jsou velká politická vítězství Asada a Sýrie, která končí jejich izolaci v arabském světě. Je pozoruhodné, jak se svět mění, když USA přestávají být "světovým četníkem".

Zdá se, že všechna arabská knížátka, která Američané označují za "špatné hochy, ale naše", si najednou uvědomila, že se v očích "mezinárodního společenství" mohou kdykoli stát adepty na roli "řezníka" svých národů. O tom svědčí i podpora v LAS sudánského prezidenta Umar al-Bašíra, který je na Západě ponižován a který nedávno navštívil Damašek. Připomeňme si, že právě monarchie Perského zálivu sponzorovaly teroristy DAEŠ, takže jejich uznání legitimity Asada znamená odmítnutí sponzorování teroristů.

Jak řekl Pravdě.Ru Vladimír Fitin, ředitel Centra pro Blízký a Střední východ Ruského institutu strategických studií, "po rozhodnutí amerického prezidenta o stažení vojáků ze Sýrie se nejdůležitější otázkou stává, kdo zaplní toto vakuum".

Turci podle experta "už dlouho mluví o nutnosti vytvořit bezpečnostní koridor po celé délce turecko-syrské hranice a především za Eufratem, tedy na severovýchodě země. Kurdové by chtěli získat alespoň symbolickou autonomii. A syrská vláda potvrdit územní celistvost své země v předválečných hranicích".

Tyto problémy nelze vyřešit bez účasti Ruska, řekl Vladimír Fitin. Podle názoru experta je "zřejmá nezvratná tendence k návratu uznání legitimity syrského vedení". Arabské státy to už pochopily, ostatní jsou na cestě k tomu. "Je třeba očekávat obnovu Sýrie v LAS a v tomto procesu autorita Ruska, podporujícího legitimní vládu země, sehrála, ne-li hlavní, pak velmi důležitou úlohu", poznamenal politolog.

"Mír se těžko rychle obnoví, protože tam je ještě ozbrojený odpor, ale budování mírové architektury v Sýrii, přirozeně, získá novou dynamiku", uvedl Vladimír Fitin.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Lepšolidé

$
0
0
Vladimír Pelc
30. 12. 2018  VašeVěc
Myslím, že prezident Miloš Zeman ve svém vánočním poselství 26. 12. t. r. pro arogantní nedemokratická individua, hereckou šmíru a podobné, kteří pouze staví na odiv své zpravidla primitivní názory, neexistující zásluhy a vědomosti, pokleslé kumštýře, použil označení správné: Lepšolidé. Dělají se lepší, než jsou. Často pomocí fejků.

Nedávno vznikla výzva: „Poslanci a senátoři, zastavte Miloše Zemana“; signatářů jsou asi dvě desítky, prý ji podepsalo několik tisíc občanů ( viz ). Nic proti tomu; žijeme v demokracii, ať si každý vyslovuje své názory plnými ústy. A sepisuje a podepisuje výzvy.

Já si vždy nesmírně rád čtu jména signatářů, a zejména jejich vlastní označení, pracovní apod. identifikaci, kterou o sobě uvádějí. Jsou to novodobé nešlechtické přídomky či dodatky za jménem. Doby, kdy se tam objevovalo označení X. Y., dojička apod., jsou pryč, ale ony ty práce skutečně vykonávaly − i když i zde je jeden traktorista; dnes tam je mnoho programátorů, živnostníků, pracovníků sociálních služeb. Vyskytující se identifikace vzbuzující ve mně pochybnost, například mentor, písničkář, spisovatel. U většiny z nich mohu jen těžko zjistit, jestli uvádějí pravdu – pokud to ovšem náhodou není herečka, která vstoupila ve všeobecnou známost nedávným sdělením, že jejím nejvyšším vzděláním je základní škola; ona je skutečně herečka. Ale u dvou jsem se o rozklíčování přídomku za jménem pokusil, protože to bylo možné.

Jako signatář citované výzvy je např. uveden „Jan Drobný, spisovatel, Praha“. Pokud je někdo spisovatel, musel napsat alespoň pár knih, uvažuji. Směrodatný je katalog Národní knihovny v Praze (viz); sem jako povinné proudí výtisky všech u nás vydaných publikací. Každý spisovatel zde je. Pod jménem žijícího autora „Jan Drobný“ zde žádnou publikaci nenajdete; stejného jména je pouze autor žijící mezi léty 1863−1952.

Nejvíce mě zaujal signatář „Václav Němec, filosof, Praha“. Když si někdo dovolí za jméno připojit označení filosof/zof, tak to už to musí být myšlenkový gigant, říkám si. Filozof mezi válkami byl třeba Ladislav Klíma se svou filozofií češství (ohromující byla jeho maxima znějící organizovaný státní kretenismus zvaný škola mě připravil o devět desetin mé inteligence) , nebo filozof Jan Patočka, či filozof Egon Bondy (nebo raději Zbyněk Fišer?); pár by se jich ještě našlo; ale pochybuji, že by si někdo z nich sám sobě dával přídomek „filozof“. Pátrám v paměti, filozofa jménem Václav Němec neznám. Určující je pro mě úroveň a počet publikací takového autora. Směrodatný je opět katalog Národní knihovny v Praze ( viz). Fulltextovým vyhledáváním jsem si v něm našel „autor: Václav Němec“, je zde 150 titulů; vyloučil jsem autory nežijící, autory básní a autory titulů jako např. Z praktické meteorologie, Využití udržovatelů pylové sterility …, Šíření ultrakrátkých optických pulzů rezonančním prostředím, dále autory vodáckých příruček, knih o vybavenosti stavebními stroji, o ukazatelích produktivity práce v zemědělství, o vaření v přírodě při táborničení, o optimalizaci hnojení v lesních školkách a podobně. Jsou ještě další tituly, u nichž figuruje autor stejného jména, ale ty signatáři bez skutečné znalosti připsat nelze; ale pokud by autorem byl, určitě by se k nim dnes nehlásil − jde kupř. o publikaci Kulturně výchovná činnost v Socialistickém svazu mládeže a podobné.

Uvedený signatář může figurovat u titulů Pojetí člověka v dějinách a současnosti filosofie. I a II., Od antiky po renesanci. Od Kanta po současnost , sepsaných vždy kolektivem autorů jako sborník, první díl 165 a druhý 172 strany; půjčuji si je. V zástupu deseti spoluautorů, jde o stručné články, se ve druhé části krčí informativní třináctistránkový článeček o pojetí člověka u Maxe Schelera, úrovní asi tak ročníkové práce; jde o stručnou doxografii, nikoli o filozofii. Celých sedmdesát devět stran má publikace Apoštol svobody a dotěrná monstra, filosofické glosy k české politice , což je spíše publicistické vyjadřování politických názorů autora; opět to není filozofie. A ještě se jméno Václav Němec vyskytuje u překladu knihy K. Jasperse, dále jako spolupřekladatele Anonymního komentáře k Platónovu Parmenidovi a jako pořadatele sborníku Křesťanství a filosofie, opět doxografického charakteru. Za půl století žití (knihovna u autorů uvádí rok narození, popř. rok úmrtí) to je skutečně mimořádný intelektuální výkon.

Hergot. To je ten správný lepšočlověk. Sepsal třináctistránkový článek na úrovni ročníkové práce z dějin filozofie z tématu probíraného ve čtvrtém semestru univerzitního studia filozofie, dvakrát uspořádal cizí texty, jsou za ním dva překlady, i když uznávám, že ze starořečtiny to musela být štrapáce – a píše si, že je filozof. Označuje se za filozofa. Takové tvrzení je však fejk. Filozof je člověk, který svými myšlenkami o světě ovlivňuje generace. Václav Němec se jím určitě nestane. Snesl by označení vyučující filozofie. Bylo by pravdivé, seriózní.

No zkrátka, existují lepší lidi, než my, ostatní hlupáci. Pan signatář si píše, že je „spisovatel“, nebo „filozof“; to aby předvedl svou intelektuální převahu nad většinou ostatních − je to na stejné primitivní úrovni, jako když si neúspěšný kandidát na prezidenta Jiří Drahoš v prezidentské kampani nasadil nedioptrické brýle, dioptrické nosit nemusí, tedy nosil brýle s normálními skly a to proto, aby prý vypadal zajímavě jako myslivý prezidentský kandidát-intelektuál. Blbec. Takoví se dělají lepší, než fakticky jsou.

A mě se chvěje ruka nad klávesnicí, když si občas napíšu, že jsem daňový specialista, a to jsem o daních vydal několik desítek publikací … Holt, nejsem arogantní lepšočlověk.

- - -


Na co si dát pozor v 2019 (1)

$
0
0
Jan Campbell
30.12.2018 VašeVěc 
Příspěvek ve třech částech, představuje krátký přehled volně a bez priorit vybraných témat, která při hlubším zamyšlení mohou ukázat na mnohá další, patřící do kontextu dění v RF, USA a ČLR, а soupeření mezi různými státy a společenstvími.



Všeobecně k médiím, žurnalistice a bloggerům:

Masová média, žurnalistika a bloggeři se nacházejí v krizi, podobně jako mnohé instituce, politické strany, veřejní činitelé apod. Krizi způsobilo rozmývání hranic mezi profesionalitou, na faktech založeném zpravodajství a metodami šíření zpráv a informací. Hon na čtenost, lajky, zisk a udivení, spojené s cílevědomým narušováním obecně přijatých norem a pravidel chování a vyjadřování, podporují nezodpovědnost, narcismus (především bloggerů, většinově dobrovolně se zříkajících vyšší úrovně, než mají jejich čtenáři) a ztrátu smyslu pro kontext. Uvedené nahrazuje senzacechtivost, ztráta důvěry (i k bezpečnostním složkám) a vědomá lež. Uvedené v době lineárního vývoje technologií neřešících otázku etiky, praktické nemožnosti garantovat informační bezpečnost a základní práva člověka, mění kvalitu a život v dým.

Případ vyznamenávaného reportéra – lháře renomovaného týdeníku Spiegel, který případu věnuje titulní stránku svého posledního vydání, a o kterém jsem se zmínil v jednom z prosincových příspěvků, jasně indikuje nutnost trestat žurnalisty, blogerry i vydavatele v případě šíření prokazatelně nepravdivých, nebo neprověřitelných zpráv a informací. A také nutnost posoudit možnost zrušení anonymity respondentů veřejně urážejících a používajících obscénní výrazy v elektronických médiích, provokující výtržnost a ničící zbytek důvěry mezi lidmi a médii. Nutnosti vyplývají z problému, který všeobecně představuje lež. Akceptování lži vede k životu ve lži, neschopnosti identifikovat fakta a pravdy. Lež rozrušuje spolužití, vede k paranoidní společnosti, konspirologické argumentaci a válečnému cynismu. Lež, již ze své podstaty prakticky vylučuje možnost chránit jakékoli hodnoty. A jsou to hodnoty, o které se dnes vede boj na různých frontách všech civilizací. Skutečnosti, že neexistuje absolutní jistota a jediné prostředí, a že člověk nacházející se v procesu nezvratitelných změn je dodatečně ke všemu profesionálně manipulován, vybízí k zamyšlení, jak zabezpečit (státem, kým jiným) možnost úniku a rozhovoru, diskuze a dialogu v době, kdy se život dál mění v dým, nutí člověka stát se mnichem nebo k úplné izolaci od společnosti.

Ruská federace – je připravena k míru i válce

V posledních letech a prakticky ve všech vystoupeních prezidenta Putina bylo možné slyšet o nutnosti technologického průlomu, o mladé generaci jako záruky přežití a rozvoje RF a v neposlední řadě, o kvalitě života bez války.

Do kategorie technologií, které budou určovat směr vývoje, konkurenceschopnost a upevňovat kulturní suverenitu státu patří bezpochyby přírodě podobné a kvantové technologie. Jedny z posledně uvedených představují kvantová gravitace a antigravitační motor. Кvantová gravitace dovoluje s pomocí našeho rozumu si přiznat a vysvětlit mimo jiné, že realita není to, čím se nám jeví. Аntigravitační motor (vědce z Brjanska, laureáta ceny Vlády RF, Vladimíra Leonova) a teorie super-sjednocení (теория суперобъединения) představují pokračování práce Einsteina a nový přístup k teorii jediného pole. Leonova práce a poslední zveřejněné výsledky, jsou li pravdivé (nemohl jsem je osobně prověřit), znamenají kvantový skok ruské vědy v první lize věd, konkrétně nové fyziky.

Leonovův antigravitační motor, který lze používat v kosmu, atmosféře (letadla), na zemi (v dopravních prostředcích) a pod vodou (u torpéd apod.), může totiž dosáhnout maximální rychlosti 1000 km/sec. Pro srovnání: rychlost současných raket dosahuje cca 18 km/sec. Zkoušky a praxe dokázaly, že světově známý a stále kupovaný Spojenými státy ruský raketový motor série RD 180, vytvoří z 1 kWt síly trakci 1 Newton. Antigravitační motor vzoru 2014 vytvořil z 1 kWt trakci 5.000 Newton v jednom impulsu. Kdo chce na téma vědět více, může se seznámit s patentem RF № 2185526, nebo s knihami: Leonov V. S. Quantum Energetics. Volume 1. Theory of Superunification. Cambridge International Science Publishing, 2010, a Quantum Energetics: Theory of Superunification. Viva Books, India, 2011. Kdo se zajímá o doposud nerealizované myšlenky, může se zamyslet nad jednou, kterou zveřejnil mně neznámý čtenář Kok, a jejíž popis uvádím v originálu:

ХЯС лучше заменить на т.н. "безтопливный"источник энергии, например работающий на постоянных магнитах...Идеология такая: Использовать магнитное поле постоянных магнитов с целью конвертировать его в постоянное движение физического объекта, или в электрический ток. В общем, в удобную для привычного использования форму энергии, хоть тепла, хоть света. Объясню коротко суть: Обычный электродвигатель устроен глупо, ведь если вместо электромагнитов-сердечников в нём использовать магниты постоянные, наводя магнитное поле на металлический сердечник безэлектрическим способом, то ничего не меняется в старом двигателе, кроме отсутствия нужды в электрическом источнике питания. Из такого двигателя можно сделать электрогенератор…

Co se týče realizace inovací v RF, podobných té popsané, doprovází mě skepsis. Zkušenost z přístupu sovětské vědy v 80 létech, například ke kybernetice, teleportaci apod., současné oddělení RAV zabývající se pseudovědou, všeobecný konzervativní a z části závistivý přístup k nesvým, představují důvody mojí skepse. Připomínám, že USA a ČLR se již léta snaží realizovat antigravitační motor. Vývoj motoru, např. EmDrive má doposud mnohem menší úspěch a výkon, než motor Leonova. Připomínám také, že patologická věda, kterou formuloval Irving Langmuir (1881–1957, americký chemik a fyzik, nositel Nobelovy cenu za chemii 1932), o které jsem se zmiňoval již před 30 a více lety v Novosibirsku a později ji integroval do přednášek SID(I)A na mimo ruských univerzitách, nemá nic společného s oddělením současné RAV. Srovnání Lungmairem definovaných šesti symptomů s charakteristikami nových teorií postačí, aby se i ne-vědec mohl přesvědčit, jaký smysl nebo nesmysl představují mnohé hospodářské a jiné tzv. vědecké teorie, včetně citací.

Mladá generace jako záruka přežití a rozvoje RF. Není to nic nového. Je skutečností, že každá mladá generace, včetně té neznající sovětskou a perestrojkovou dobu má zcela jiné hodnoty, než si mnozí u moci přeji, a s čímž konkurenční elity počítají. Nové hodnoty (touha po míru, bezkonfliktní zahraniční politika, spravedlnost a méně výdajů na zbrojení jako příklady) se ukotvují v individuálním a masovém vědomí na dlouhou dobu. Formuluji nový, alternativní nebo i tzv. západní přístup k řešení problémů mladé generace. Nový přístup k řešení výzev, které bude muset mladá generace řešit všude na světě, vyžaduje kvalitativně jinou komunikaci, myšlení a vzdělání. To bude muset být spojené s výchovou. Jinak musíme očekávat, že cynismus, negativismus a tzv. populismus budou nabírat na síle. Transformaci síly do agrese a násilí nemohu nikde na světě vyloučit již kvůli společenské inerci. Výsledky sociologických výzkumů jsou jedna věc, druhou je život a zkušenost. Sociologické výzkumy v RF indikují, že mladí Rusové netrpí tzv. sociálním infantilismem, neprojevují zájem o populismus a naopak: začali pociťovat spoluodpovědnost za osud své země. Z takového postoje se jeví změna hospodářské politiky, zvýšení sociální spravedlnosti a spolužití s jinými kulturami oprávněným požadavkem. Tradiční, ale i pseudo-patriotismus mimo kasárny se podle mého hodnocení projeví v ruské společnosti pouze v případě ohrožení teritoriální celistvosti RF. Přičemž jako teritoriální ohrožení může být považováno i jedno z řešení Kuril, nebo demografické výzvy na Dálném východě s pomocí zjednodušené migrace Číňanů.

Kvalita života v RF bez války obsahuje mimo známé a neznámé pro cizince, Pravoslaví. Tato civilizačně kulturní hodnota ruské společnosti bude hrát po celý rok 2019 vážnou vnitro,- a zahraničně politickou roli. Proč? Protože ve své podstatě Pravoslaví neodpovídá požadavkům globalizace (ala USA), neoliberálům (ve vládě) a tzv. oligarchům bez vlasti a s několika státními občanstvími. Protože již probíhající rozkol světového Pravoslaví představuje mnohem komplexnější a nebezpečnější potenciál než oddělení Křesťanství od Pravoslaví, představuje to, co můžeme sledovat na Ukrajině cestu k totálnímu rozkolu s lidskými obětmi. V rozkolu působí jazyk a víra jako klíčové prostředky k odpískání závěrečného boje o moc. Pro neznající historii, s těžce představitelnými následky i pro Evropu. Přesto, že nám vůdci namlouvají, že nejsme na tom (tak) špatně, abychom mohli myslet na zlepšení, je potřeba si uvědomit, že společnost bez víry vždy byla, je a bude vždy nebezpečnou.

Souhlasu netřeba.

Na co si dát pozor v 2019 (2)

$
0
0
Jan Campbell
30. 12. 2018  VašeVěc

Je veřejným tajemstvím, že celková zadluženost USA – vnitřní, korporátní, studentská a státní dluhopisová se stala opravdovým tajemstvím. Naposledy byl poměr americký dluh - HDP více než 100 % v roce 1946. Dnes veřejnost neví přesnou výši stále rostoucího (celkového) dluhu USA. Pro oddlužení existuje pouze málo mírových řešení. Je proto dobré si připomenout podmínky a situace, kdy se dluh stává osudovým. 

První podmínkou je přesvědčení o neschopnosti splatit dluh. Tu splňuje nemožnost obdržet nízkou úrokovou sazbu od investorů. Historie Islandu roku 2008 nechť slouží jako příklad. Řešení zadluženosti USA však nemůže být stejné. Proč? Protože představuje mj. dlouholetý spor mezi Demokraty (preferujícími Keynesovu hospodářskou teorii) a Republikány (preferujícími tzv . supply – inside – economies). Obě teorie patří dnes do kategorie patologických věd. Proč?

Protože problém zadlužování je spojen s důvěrou spotřebitelů, s koncentrací na dluh, místo na reálný hospodářský růst a v neposlední řadě na tvorbu zisku, dnes s pomocí finančních spekulací a zadlužování jako princip růstu. Zisky vznikající z finančních operací a spekulací nelze srovnávat se zisky z průmyslové výroby. Je rozdíl mezi geschaeftigt (tj. myslícími si, že tvoří hodnoty, ke kterým řadí i virtuální) a beschaeftigt (tj. opravdu tvořícími konkrétní hodnoty). Oddlužení je z hospodářského hlediska jednodušší, než z hlediska politického.

Proč? Stačí se seznámit s dluhovou krizí USA v roce 2008, 2011 a 2012 (prezidentské volby), aby člověk se zdravým rozumem pochopil, že se USA neoctli v situaci Islandu roku 2008 jenom proto, že investoři v krizové situaci koupili, a kupují americké dluhopisy na základě víry a rozměru hospodářství, zabezpečených vojenskou silou USA. Ta, jak se traduje, (prý) nedovolí bankrot USA. Protože se ale hospodářská, politická, finanční a vojenská situace ve světě mění, nabízí se otázka zatím bez odpovědi: Jak dlouho ještě budou moci investoři mít možnost věřit USA a USD, nehledě na skutečnost, že de-dolarizace, například mezi RF a ČLR, nepokračuje kvůli sankcím a hodnocením ruského hospodářství některými představiteli ČLR tak, jak bylo zveřejněno?

USA - nejsou připraveny k míru, ani válce

Neočekávám, že USA jako velmoc zruší své vojenské základny ve světě, stejně jako neočekávám, že USA, bez pravoslavné historie a zkušenosti, zruší své angažmá na Ukrajině. Výhody pro USA jsou veliké: Finančně levná, za to vysoce efektivní podpora církevního rozkolu představuje doplňující prvek k dlouhodobému oslabení Evropy, rušení vztahu mezi Evropou a Ruskou federací, a pokračování zahraniční politiky formulované v době prezidenta Obamy v roce 2014. Škodu z církevního rozkolu, ponesou především Evropa a Ukrajina.

Očekávám, že počet nepřátel prezidenta Trumpa (i v Republikánské straně) se bude zvyšovat, s ním i snaha o impeachment. Protože vnitropolitická rizika impeachmentu jsou politickým stranám zřejmá, nemohu vyloučit, že nedojde k pokusu o odstranění prezidenta Trumpa jiným způsobem. Ten nabízí např. čl. 25: odvolání prezidenta na základě nezpůsobilosti. K takovému odvolání ještě v historii USA nedošlo. To však neznamená, že nemůže dojít k pokusu. Potřebné karty leží na stole zvláštního vyšetřovatele Robert Muellera. Ten se přihlásí ke slovu hned po Novém roce. Odvolání prezidenta na základě nezpůsobilosti představuje totiž obdobnou překážku jako impeachment pro znovuzvolení, důvod pro zintenzivnění komunikace prezidenta se svými voliči, další oslabení komunikace se spojenci – vazaly a v neposlední řadě, vyostření vnitropolitické situace na hranu mezi ano / ne.

V tomto kontextu se nachází skutečnost, že téměř všechna konání prezidenta Trumpa mají logiku a následnost. Odkaz od maličkostí, které představují například ohlášený, ale daleko ne realizovaný odchod vojsk ze Sýrie a Afganistánu (kde slouží mnoho synů voliček prezidenta Trumpa) při současném udržování vojenských bází, nejenom v Kataru a Bahrajnu, a vojsk v Iráku, neznamená vzdání se imperiálních ambicí USA. Ostatní, jevící se (neznalým věcí) jako prohry USA ve světě, které nemohu z časových důvodů podrobněji popsat, mají taktický charakter, a mohou se brzo (po případném znovuzvolení) transformovat pro mnohé do překvapivého a nepříjemného úspěchu. Již proto je nutné brát každé slovo prezidenta Trumpa vážně, bez falešných nadějí a idealizování, a hledat alternativní řešení pro dobu, kdy se USA nejenom ústně, ale fakticky vzdají role světového policisty. To platí i pro státy - trpaslíky v Evropě a jinde, s mořským pobřežím a bez něho.

Očekávám, že prezident Trump bude pokračovat v předefinování pozice USA ve světě. Následkem bude větší vnitropolitický boj v USA, větší nejistota v NATO a EU a prohlubování sociálně společenské krize v USA a EU. Zda dojde k tomu, že lid nebude mít sílu na občanskou neposlušnost nebo občanskou válku, nevím. Vím však, že snaha pokořit Ruskou federaci bude pokračovat. Proč? Protože pouze po vyřešení problému Rusko si mohou USA dělat naději na výhru nad ČLR. Protože strategické partnerství mezi RF a ČLR má z mnoha důvodů, o nichž nemohu z časových důvodů psát, dočasný charakter. Protože mnohé instituce, založené USA, nepřežijí. Přežije-li prezident Trump část toho, co si mohu představit, a co by mohlo přijít s ohledem na skutečnost, že se dostal k moci bez podpory a výchovy v politické straně, bez cizích financí, které dnes rozhodují o všem, nevím. Vím však, že před každým vstupem do křesla a k moci, je potřeba shromáždit kolem sebe stejně nebo podobně myslící a smýšlející, vypracovat s nimi společný úkol, jeho možná řešení v kontextu měnícího se ho světa, a teprve potom se vydat na cestu k bitvě. Jestli Trump přežije, stane se výjimkou potvrzující pravidlo, a pro současné evropské elity hořkou pilulkou.

To proto, že z hlediska USA je EU prakticky bez hlavy, německá kancléřka Merkel v odcházení, francouzský prezident Macron ve výcviku v oblékání žluté vesty. Italská, řecká, španělská a portugalská společnost se blíží k bodu varu na počátku třetího desetiletí Euro. Nová obchodní smlouva USA – Kanada, zadržení CFO Huawei, s potenciální výhodou pro prezidenta, pokrok v přeformování institucí světového řádu, tradičních pravidel komunikace a konání, včetně odchodu prakticky všech členů první prezidentovy vlády neznamenají, že prezident nebude pokračovat v realizaci strategie America First.

Finanční síla za zády a pod nohami prezidenta Trumpa, nespokojenost voličů se stávajícím systémem vládnutí a dělení, snaha splnit alespoň část volebních slibů daných nemajetné vrstvě americké společnosti, a slabost výkonných slouhů spojenců – vazalů, včetně zkorumpovaných masových médií, jsou dostačující k tomu, aby nealkoholik, prezident Trump, bude-li mu zdraví sloužit, vstoupil do rozhodující bitvy po znovuzvolení. Rok 2019 proto osvětlí cestu ke znovuzvolení, a volbě nového prezidenta, ale i cestu mně nechtěnému boji s ideologickým nepřítelem Demokratů – ČLR a nepřítelem Republikánů, toho času strategickým partnerem ČLR, Ruskou federací. 

Souhlasu netřeba.


Dedukce, indukce a další Putinovy agentky

$
0
0
Petr Hampl
30. 12. 2018  blog autora
680 nebezpečných slov o tom, co logicky vyplývá z bruselského sporu o český střet zájmů.

Varování: Následující text obsahuje narativy, které vyvolávají v pražské a brněnské kavárně výbuchy vzteku.




Máme za sebou týden, kdy jsme žili „střetem zájmů“ nejen u nás, ale kdy nám svou milostivou pozornost věnovali i evropští mocipáni. Je český premiér ve střetu zájmů? Samozřejmě, že ano! Alespoň měřeno obyčejným selským rozumem. Je ve střetu zájmů od chvíle, kdy začal sponzorovat ODS a ČSSD. Byl ve střetu zájmů jako ministr financí, kdy přiděloval dotace vlastním firmám a kdy nechával obstavovat účty svých konkurentů. Je ve střetu zájmů i jako předseda vlády. A pro úplnost musíme dodat, že ve stejném střetu zájmů byl i předchozí ministr financí Kalousek, který poskytoval nadstandardní dotační podmínky Karlu Schwarzenbergovi. A totéž lze říct o všech „solidních“ politických stranách. V české politice už dávno nejde o nic jiného než o rozkrádání státních peněz.

Ostatně, není to jen otázka nejvyšších pater české politiky. Není snad střetem zájmů, že lidé pracující na ministerstvu školství a sociálních věcí dostávají druhou výplatu od Georga Sorose a že mnozí významní novináři mají vedlejšáky v neziskovkách. Korupce? Kdeže, peníze z norských fondů nesmrdí. Pokud se vám to nelíbí jste ruský agent. Jakákoliv kritika korupce je v českém prostředí už dávno označována za „extrémistický postoj.“

Však on také Babišův střet zájmů po celé ty roky nikomu v Bruselu nevadil. Dokud nedošlo na lámání chleba v migrační politice. Andrej Babiš ale nedávno rozhodl, že ve věci migrace dá přednost postupnému obsazování země před jednorázovým masovým zaplavením, a taková neposlušnost se netoleruje.

Tím méně je tolerován xenofóbní extrémistický postoj, podle nějž by současní Češi a Moravané měli i nadále zůstat dominantním etnikem na území svého státu, ale tak absurdním úvahám se zde nemůžeme věnovat. Podívejme se raději, co spor o Babišův střet zájmů ukázal – resp. co se stejně vědělo a co minulý týden potvrdil.

Za prvé. S dotacemi to není tak, že by Evropská unie posílala České republice nějaké dary, a že by tudíž mohla čekat vděčnost. Ve skutečnosti Evropská unie realizuje svoje zájmy a realizuje je podle svých pravidel. Shodou okolností mimo jiné na území ČR. Můžeme spekulovat, jestli to je pro obyvatele ČR výhodné nebo nevýhodné, ale rozhodně to není dar.

Za druhé. Ty dotace nejsou technicky neutrální v tom smyslu, že by měly vést třeba k modernizaci strojního vybavení, prodloužení života, snížení dopadu na krajinu nebo jiný stanovený cíl. Kdyby tomu tak bylo, měly by o nich rozhodovat expertní týmy, včetně toho, co bude pokládáno za střet zájmů a co už nikoliv. Když o tom hlasují poslanci, je to z principu záležitost ideologického směřování. A samozřejmě se nabízí otázka, nakolik je slučitelné s demokracií, jestliže politické projekty v České republice rozhodovány podle výsledků voleb v České republice, nýbrž podle výsledků voleb ve Francii a Německu.

Co z toho vyplývá?

Jakákoliv vděčnost nepřichází v úvahu. Citové vydírání o tom, že „jsme si vzali peníze a musíme se na oplátku podřídit tomu nebo onomu“, je absurdní. Pokud vzniká nějaká morální závazek, pak je to závazek EU vůči nám, že si necháváme líbit její aktivity na našem území.

Vzniká dluh evropské unie vůči ČR. Čeští daňoví poplatníci hradí administrativní náklady bruselských projektů, které – jak teď EU jasně potvrdila – nejsou naše. Že současná vláda nemá dost odvahy tyto náklady vymáhat, to je irelevantní. Ona ta vláda beztak nemá odvahu vymáhat od nikoho nic – kromě toho, že se vybíjí na drobných živnostnících. Nicméně pokud jednou budeme mít normálně fungující vládu, mělo by být mezi jejími prvními kroky vystavení faktury vůči Bruselu. Evropská unie nám dluží miliardy. Tak to prostě je.

Kofinancování evropských dotací z českého státního rozpočtu je docela obyčejným rozkrádáním. Když ministerstvo financí doplňuje peníze EU, proč taky nedoplňuje peníze pana Nováka, když si chce pan Novák realizovat nějaký svůj projekt? Dnes je nemožné stavět kvůli tomu úředníky před soud, ale za pár let… kdo ví.

Možná to zní příliš radikálně, ale jednoznačně to vyplývá z kroku, který evropský parlament podnikl. Tím se dostávají do nepříjemné situaci místní euronadšenci. Jak mohou postup EU nadále obhajovat? Jedině tak, že usilovně bojují proti Putinovým agentkám, které si říkají „dedukce“ a „indukce“ a které spadají do sféry plukovníka „logické myšlení“. Zatím se toho nebezpečného vlivu dokázali zbavit ve vlastních hlavách.

- - -

A autor PhDr. Petr Hampl, Ph.D. ještě doporučuje:
PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
550 NEBEZPEČNÝCH SLOV O BEZDŮVODNÉ NADUTOSTI



Švédsko: Ženy byly znásilněny, policie nemá čas

$
0
0
Judith Bergmanová
Judith Bergman
30. 12. 2018 GatestoneInstitute překlad: Mikuláš Hrubiško
  • Podle Mikaely Blixt policie neudělala nic, přestože věděla, kde násilník, který ji napadl, žije a mohla ho snadno identifikovat.
  • Švédský mainstreamový deník Expressen chtěl s Mikaelou Blixt udělat rozhovor, ale pouze za podmínky, že neuvede, že útočníkem byl afghánský migrant.
  • Podle nového průzkumu, jehož se zúčastnilo 6 300 Švédů, se ve Švédsku necítí bezpečně nejen ženy, ale také téměř každý třetí Švéd.
  • Je proto zvláštní, že má švédská policie dostatečné zdroje na to, aby obviňovala jak lidi, kteří se účastní pokojných demonstrací, tak i lidi, kteří se údajně dopustili ideozločinu (nedovolených myšlenek).

Donutit švédskou policii, aby třeba jen sepsala zprávu o pokusu o znásilnění ženy, je mírně řečeno obtížné – toto je samo o sobě znamením, že je něco shnilého ve "feministickém" království švédském. Švédská policie má však dostatečné zdroje na to, aby obviňovala jak lidi, kteří se účastní pokojných demonstrací, tak i lidi, kteří se údajně dopustili ideozločinu. (Foto: iStock)

"Švédsko má," podle prohlášení své vlády z listopadu roku 2015, "feministickou vládu. Genderová rovnost je pro nás základním pilířem našeho snažení na národní i mezinárodní úrovni... V oblasti genderové politiky je hlavním cílem vlády nastolení mocenské rovnováhy mezi ženami a muži, aby mohli formovat společnost a svoje vlastní životy. To je nakonec otázka demokracie a sociální spravedlnosti."

Ale počkejte. Neměly by ženy žijící pod "feministickou vládou" mít přinejmenším možnost – opustit své domovy bez strachu, že se stanou oběťmi sexuálního násilí?

PodleŠvédské národní rady pro prevenci kriminality (Brottsförebyggande rådet nebo zkráceně Brå) bylo švédské policii v roce 2017 ohlášeno 22 000 sexuálních trestných činů, z toho bylo 7 370 znásilnění. To odpovídá v průměru 20 ohlášeným případům znásilnění denně - dvakrát více než v roce 2005. To jsou však jen nahlášená znásilnění. Například v roce 2012 bylo podle Brå ohlášeno policii pouze 20 % všech znásilnění.

V rozporu s tím, co švédské sdělovací prostředky již léta kážou - že většina znásilnění proběhne v soukromí a je spáchána na obětech, které už před tím své útočníky znali – je velká většina znásilnění ve skutečnosti spáchána na veřejnosti muži, kteří nikdy předtím svou oběť neviděli, uvádíBrå. Z 843 mužů odsouzených za znásilnění nebo za pokus o znásilnění za posledních pět let podle zprávy Svt Nyheter (Švédská televize) pocházelo 58 % pachatelů ze zahraničí - ze Středního východu, severní Afriky, jižní Afriky a dalších míst mimo Evropu. Pokud jde o muže odsouzené za pokus o znásilnění, stejně jako o znásilnění, kde se oběť a pachatel předem neznali, bylo 80 % mužů cizího původu a 40 % mužů bylo ve Švédsku nejdéle rok.

Donutit švédskou policii, aby třeba jen sepsala zprávu o pokusu o znásilnění ženy, je mírně řečeno obtížné– toto je samo o sobě znamením, že je něco shnilého ve "feministickém" království švédském.

Například v malém městečku Deje ležícím v centrálním Švédsku nedávno afghánský migrant žijící v místním migračním centru napadl, pořezal a pokusil se znásilnitženu, Mikaelu Blixt, když byla za bílého dne na procházce se psem.

Útočník nejprve nakopl jejího malého psa, pak srazil Mikaelu Blixt k zemi a pořezal ji nožem na boku. Podařilo se jí útočníkovi uniknout a dostat se domů i se svým psem. Šokovaná a krvácející se pokusila ohlásit útok policii.

To se jí však málem nepodařilo. Když paní Blixt zavolala na tísňovou linku záchranných složek, tak s ní policie dokonce odmítla mluvit. Řekli jí, že když už je po útoku, tak musí zavolat na jinou než na tísňovou linku. Podle Mikaely Blixt jí policistka řekla: "Pokud chcete ohlásit útok, tak si budete muset počkat ve frontě na telefonu." Poté, co strávila téměř celý den marnými pokusy dovolat se policii, vydala se další den do sousedního města na nejbližší policejní stanici, kde policie 24 hodin po útoku její oznámení konečně přijala.

Poté co opustila policejní stanici, uviděla Mikaela Blixt u migračního centra důkaz o sexuálním útoku na ni: vyprané kalhoty útočníka sušící se venku na šňůře se stopami krve. Oznámila to policii, ale ta neměla ten den čas tento důkaz zajistit. Ve skutečnosti, podle Mikaely Blixt, policie neudělala nic, přestože věděla, kde násilník, který ji napadl, žije a mohla ho snadno identifikovat.

Mikaela Blixt o své zkušenosti napsala na facebookovou stránku lokální komunity ve zjevné snaze spojit se s druhou ženou, která byla v této oblasti znásilněna o dva týdny dříve. Její příspěvek na Facebooku sdílelo tisíc lidí - což policii přimělo k tomu, že Mikaelu Blixt kontaktovala a napomenula ji, že narušuje jejich probíhající vyšetřování, které ale ve skutečnosti v té době ještě neprobíhalo. Policie také odmítla zveřejnit popis pachatele, tvrdíce nepochopitelně, že pachatel by mohl vyšetřování "ztížit".

Přestože policie údajně nemá ani čas, ani prostředky, aby tento pokus o znásilnění vyšetřila, tak se strážci zákona objevili v plné síle na demonstraci solidarity s Mikaelou Blixt a "proti násilí", které se zúčastnilo 80 občanů Deje. Dvě policejní hlídky a policista v civilu přišli, aby sledovali tuto mírumilovnou událost a jakmile akce skončila, obvinili jejího organizátora z narušení veřejného pořádku. Zjevně nepožádal o povolení k demonstraci. Švédská policie nemá problém s násilníky z řad migrantů, ale nestrpí neohlášené pokojné demonstrace.

Švédský mainstreamový deník Expressen chtěl s Mikaelou Blixt udělat rozhovor, ale pouze za podmínky, že neuvede, že útočníkem byl afghánský migrant.

To, že policii vůbec nezajímalo hledání a zatčení násilníka - přinejmenším do doby, než její případ na Facebooku vzbudil zájem velkého množství lidí - je znepokojivé. Jen týden poté, co byla Mikaela Blixt napadena, byly v blízkém Karlstadu během jedné noci znásilněny tři ženy. Druhý den se tam stala čtvrtá žena obětí pokusu o znásilnění.

To, že policie těmto případům znásilnění nedává prioritu, zjevně není nic nového. V září 2017 švédská policie přiznala, že nemají dostatečný počet lidí k vyřešení případů znásilnění, dokonce i v těch případech, kdy vědí, kdo je viníkem.

Je proto zvláštní, že má švédská policie dostatečné zdroje na to, aby obviňovala jak lidi, kteří se účastní pokojných demonstrací, tak i lidi, kteří se údajně dopustiliideozločinu (nedovolených myšlenek). Christopher Larsson, politik ze strany Švédských demokratů (SD) z Karlskrony, byl v říjnu 2018 obviněn z "podněcování k nenávisti"("hets mot folkgrupp") poté, co na facebookovou stránku SD napsal:
"Bude to den smutku, až se v pátek nad Karlskronou poprvé rozezní volání 'Alláhu Akbar' ('Alláh je veliký') což je zvolání islamistů, když se vyhazují do vzduchu."
Poslanec Parlamentu za Sociální demokraty Magnus Manhammar nahlásil Larssona policii. Sociální demokraté - strana, která ve skutečnosti nadále vládne, protože Švédsko nedokázalo od zářijových voleb vytvořit novou vládu - dokonce zveřejnila tiskovou zprávu, ve které uvedla, že Larssonův příspěvek na Facebooku "spojuje nový minaret s terorismem". Podle prokurátora Larssonův příspěvek "označuje muslimy za viníky tím, že je popisuje jako teroristy a utlačovatele žen a tvrdí, že jejich názory jsou středověké".

Podle nového průzkumu, jehož se zúčastnilo 6 300 Švédů, se ve Švédsku necítí bezpečně nejen ženy, ale také téměř každý třetí Švéd. Když noviny, které provedení tohoto průzkumu zadaly, požádaly psycholožku Siri Helle o komentář k výsledkům průzkumu, tak řekla,že lidé "mají strach z temnoty": "Žijeme v jedné z nejbezpečnějších zemí světa a nikdy jsme nebyli ve větším bezpečí než nyní."

Měli bychom se ptát: Co se to proboha děje se Švédskem?

- - -

Autorka Judith Bergman je komentátorka, právnička, politická analytička a vedoucí spolupracovnice Gatestone Institute.

Vyzobáno z webů za prosinec 2018

$
0
0
Jan Kadubec
30. 12. 2018  Outsidermedia

*Nastává revoluce srovnatelná s revolucí neolitickou a průmyslovou.

*Zdá se, že v Moskvě mají dnes jinou starost – zjistit, kdo vlastně Ameriku řídí. Přesněji, zda ji vůbec někdo řídí.


*Když se před časem dotázali v jedné německé TV jakéhosi německého generála, zda si myslí, že na Východní Ukrajině bojuje ruská armáda, odpověděl: „Kdyby tam byla ruská armáda, tak nejpozději do 10 dnů jsou v Kyjevě.“ Herr generál už byl v penzi, tak si to mohl dovolit.

*Rusko a Izrael. Větší sympatie doma si ruský prezident nezískal ani původně mdlým postojem k sestřelení ruského vojenského letadla u břehů Sýrie a smrti 15 vojáků na jeho palubě (září 2018). Ruské ministerstvo obrany přitom od počátku vinilo za tento incident izraelské letectvo. 24 hodin po Putinovi už jeho ministr obrany Šojgu oznámil tak důrazná a účinná opatření k ochraně syrského vzdušného prostoru, že v Izraeli z toho zavládlo zděšení. Putin pak tato opatření podpořil. V ruských sociálních sítích se poté objevily poznámky, že je na čase zveřejnit, kolik příslušníků ruské politické elity má vedle ruských i izraelské pasy, kolik z nich má příbuzné v Izraeli, v kterých zahraničních bankách a kým ovládaných mají své účty apod. A vůbec vysvětlit, proč je Kreml dlouhodobě vůči Izraeli tak tolerantní.

*Sankcionovaný ruský oligarcha Boris Rotenberg má své peníze mimo jiné ve finských bankách… podle unijních pravidel by mu je měli Finové zmrazit… ale on má i finské občanství… a podle finských, ruských i unijních zákonů nelze blokovat peníze občanů EU, ale jsou tu ještě sankce USA… chaos…

*Jakýkoliv kontakt s Ruskem a Rusy je podezřelý, každá návštěva táhne českou republiku na východ. Někdy si myslím, že ti, kdo to tvrdí, si myslí, že ČR není stát, ale komediantský vůz, kterým lze libovolně manipulovat. Třeba je to jejich profesní zatížení.

*Zdá se, že dějiny dokazují platnost bonmotu V. V. Štěcha: „Když má biftek adjektivum, je to vždy karbanátek. Když má demokracie adjektivum, je to vždy diktatura.“ V tomto duchu bychom liberální demokracii mohly nazvat diktaturou karbanátkové konzistence, s velmi nechutným totalitním kořením, končí komentář Jaroslav Bašta.

*Lavrov: My nemůžeme nikomu zakazovat projevovat své intelektuální a politické schopnosti.

*Finian Cunnigham: Kromě iracionálního, špatného rozdělování bohatství, které kapitalismus umožňuje, západní státy – tj. politici, sloužící oligarchům – utrácejí a plýtvají nadměrně velkými finanční prostředky na militarismus a vedou zločinecké války. Kapitalismus je zřejmě iracionální, antidemokratický systém, který vždy směřuje k oligarchii, militarismu a fašismu. Pokud ekonomika funguje relativně dobře, potom systém toleruje formy „liberální demokracie“. Ale když systém běží naprázdno, potom jsou k ovládání neklidných mas lidí využívány extrémnější síly.

*Rozhodně nečekejme, že dobrý život Evropanů by snad byl cílem globálního kapitálu a současných evropských elit. To ani vteřinu.

*Trh ovšem řeší jen zisk, ale ne sociální problémy.

*Bohatí mluví o konci světa, nám nahání strach konec měsíce, řekl Marc.

*Co mě nejvíce překvapuje je trpělivost chudých, řekl Vassilij Leontief, laureát Nobelovy ceny za ekonomiku.

*Karel Marx: Práce produkuje zázračná díla pro bohaté, ale dělníky ochuzuje. Produkuje paláce, ale pro dělníky sluje. Produkuje krásu, ale pro dělníky mrzačení. Nahrazuje práci stroji, ale část dělníků vrhá zpět k barbarské práci a dělá je pouze další částí stroje. Produkuje ducha, ale pro dělníky slabomyslnost. Kreténismus.

*Určitá část mediální a politické sféry chce, abychom věřili, že násilí je to, když hoří auta. Ale když politika zničí život tisíců lidí, to není násilí. Kdo si myslí, že pomalovat někde památník je horší, než nemožnost uživit sebe a svou rodinu, ten nemá tušení o tom, co je sociální bída. Pro vládnoucí jsou nižší třídy to, co psal sociolog Pierre Bourdieu „classe-objet“, třída, k níž se mluví shora, kterou lze formovat tím, co se říká. Někdy se o ní mluví jako o těch „dobrých chudácích.“ A někdy jako o bandě rasistů a homofobů. Ale záměr je stejný. Tato třída o sobě nemá vypovídat sama. Klidně ji uzavřeme do rozporů, jen když bude držet hubu, píše Louis.

*Oskar Krejčí: Kyberprostor je umělé prostředí, kde dnes zpravodajské služby praktikují své tradiční operace: sběr dat i subverzní akce. Chybí ovšem regulace těchto aktivit v kyberprostoru na úrovni mezinárodního práva veřejného. K tomu přičtěte, že na trhu je moderní špionážní technika, kterou mohou soukromníci využívat, avšak zpravodajské služby mají jejich použití regulované – tak si státy najímají soukromé agentury. To je jev známý i z vojenské oblasti, kde vznikají soukromé armády, s nimiž státy uzavírají kontrakty. Kyberšpionáž neprovádějí jen ti „zlí“. Platí to, co na sympoziu řekl generál Šándor: provádějí ji ti, kdo na ni mají technické vybavení.

*Benjamin Kuras: Vtipem pomalu přestává být otřepaná židovská anekdota o židovském manželském páru ztroskotaném na pustém ostrově:
„Sáro, zaplatilas členský poplatek synagogy?“ „Hrozně se omlouvám, měla jsem už podepsaný šek, ale zapomněla jsem ho poslat.“ „Školné za děti v židovské škole jsi ale už zaplatila?“ „Panebože, taky jsem zapomněla.“ „Ale novoroční příspěvek na naši charitu jsi určitě poslala?“ „Panebože, taky zapomněla.“ „Ale aspoň ten příspěvek na opravu střechy synagogy?“ „Bože, božíčku, zapomněla.“ „Sárele, ty jsi zlato. Oni si nás najdou.“ 
Nám, milovníkům svobody a soukromí, z toho může být mdlo. Ale nic s tím nenaděláme. Kdykoli, kdekoli a při čemkoli nás bude někdo moci sledovat, archivovat, analyzovat a kdykoli na nás moci něco vytáhnout, zač by nás mohl potrápit, vydírat, umlčet, zavřít. Jestliže dřív bohabojní lidé věřívali, že Bůh je stále sleduje a vše o nich ví, my dnes na rozdíl od nich budeme s jistotou vědět, že je to pravda. Budeme stejně vystrašení, jako bývali oni. Akorát nebudeme vědět, kdo je ten Bůh, kde sedí, co s námi zamýšlí, za co nás potrestá, kdy a čím.

*Ivo Šebestík: My, v Evropě, bychom měli každý den děkovat francouzským, nizozemským, anglickým i německým osvícencům za to, že nám proklestili cestu náboženskou tmou ke světlu. Jinak bychom na tom byli dnes, i v Evropě, dost možná úplně stejně jako ten pomatený jedinec, který vraždil ve Štrasburku. Máme sice množství zástupných šílenství za běsnění náboženská, například fanatismus protiruský, strašáky komunistické i socialistické, snaživou devótnost proamerickou, nadšené pochopení pro diktaturu kapitálu a jiné, ale popravdě řečeno, tyhle naše imbecility nemají ani zdaleka potenciál skutečného středověkého pomatení. Jo, středověk, to bylo silné kafe! Hořící hranice pod kacíři na západě a na jihovýchodě nabodávání na kůl po tureckém vzoru. „Vítači“ možná chtějí obohatit naši moderní Evropu o pár středověkých vymožeností a sami se ukrýt před svým „dárkem“ (něco jako Trojský kůň) na území bedlivě střeženém soukromými armádami. Evropané už ale naštěstí nějakou dobu vědí, že tento dárek je třeba bez poděkování odmítnout. Proto jsou samozvané „elity“ den ode dne nervóznější.

*Jan Vítek: Do konce let osmdesátých minulého století se kapitalismus choval slušně. V celé západní Evropě vznikl sociální stát, kde se lidem vedlo dobře. Vládnoucí elita tomu nebránila, nikoli však z lidumilnosti, nýbrž proto, že západní kapitalistický systém měl konkurenci ve východním bolševismu, který se vydával podle potřeby za socialismus nebo komunismus. Když se zhroutil, západní kapitalismus zvlčil. „Greed,“ chamtivost, řekl Galbraith, „za čas ji velmi dobře všichni poznáte“.

*Jednoduchá otázka: Čí hodnoty se vlastně brání? Proč se dnes, v dobách extrémní nerovnosti, debata soustředí na otázky morálky a identity a ignoruje problémy distribuce bohatství?

*Se smutkem musím říci, že intelektuálové, umělci, herci, spisovatelé a spol. zrazují a nechávají se zkorumpovat mnohem více, mnohem častěji a mnohem, mnohem ochotněji než „nevzdělaní burani“ z fabrik a venkova.

*Přibližně od roku 2000 se stalo v národních evropských byrokraciích pravidlem posílat do evropských zastupitelských struktur podobných Evropskému parlamentu lidi podle zásady „vezmi si, Bože, co nepotřebujeme“. Je to v podstatě reinkarnace známého sovětského „povýšení bokem“. Když bylo třeba se zbavit nějakého ať už velmi aktivního politicky, ale z hlediska praktického zcela neužitečného činitele, a nedalo se ho poslat do demise, „povýšili“ ho na nějakou sinekuru, kde by mohl i nadále žvanit a bojovat za všechno dobré proti všemu zlému. A podobné publikum ze „staré Evropy“, znehodnocené navíc zvučnými polskými a pobaltskými řečníky, kteří na rozdíl od „staré Evropy“ berou struktury EU smrtelně vážně, tvoří v tomto podivném shromáždění většinu.

*Jan Vítek: Převratné politické události začínají jako utopie a skončí jako skutečnost, ale kasa nesmí být nikdy prázdná. Mikuláš von Coudenhove-Kalergi (1894-1972), syn rakouského diplomata a jeho japonské ženy z vysoké tokijské buržoazie. Demokracie v Kalergiho pojetí je pouhá mezihra. Jakmile se nadnárodní elita zmocní nástrojů společenské moci, to jest armády, policie, bank a sdělovacích prostředků, demokracie sama zmizí v propadlišti dějin, neboť je „pouhou zástěrkou diktátu oligarchie.“ Jak jasnozřivé! Napsal to téměř před sto lety, co přemnozí lidé nechápou ještě dnes…

*Adam Votruba: Pomalu si začínáme zvykat na dohled nad tím, aby se po internetu nešířily nenávistné projevy. Na tato politická opatření reagoval jistý komik trefnou poznámkou (parafrázuji ji volně): „Aby vláda lidem nakazovala, co si mají myslet, to už to bylo. Ale aby jim říkala, co mají cítit, to je novinka.“ V tomto přístupu je něco orwellovského. K dokonalosti chybí už jen to, aby se orgány potírající šíření nenávisti pojmenovaly Ministerstvo lásky.

*Ivo Šebestík: Pohádky o importu demokracie, o lidských právech a humanitních hodnotách by si političtí předáci a mainstreamová média mohli už konečně strčit za klobouk. Vedle tohoto mýtu je mýtus o partenogenezi Panny Marie věrohodný realistický příběh. Stejně jako pověst o Danaé a Diově zlatém dešti.

*Demokracie už přestala být autentická a kandidáti jsou naučení herci vyškolení mediálními tréninky. Když se pak najde jeden autentický lídr, lidé ho přijmou raději než „bizarní frašku“, kterou nabízí demokracie.

*Jakákoli politika je v zásadě obchod, nicméně američtí činitelé přijali za své přesvědčení, že Spojené státy jsou tak velké a mocné, že se na ně zákony politické a ekonomické gravitace nevztahují. Podle tohoto uvažování mohou USA zahájit obchodní války a nikdo se nevzepře, protože, slovy ředitele Trumpovy Národní obchodní rady Petera Navarra, „jsme nejlukrativnější a největší trh na světě“. Spojené státy tedy mohou hrozit sankcemi svým nejbližším spojencům a partnerům a oni budou přesto nějak spolupracovat, dnes i v budoucnu. A mohou činit špatná ekonomická rozhodnutí, ale vůdčí postavení dolaru nějak zůstane nedotčeno. Pokud USA odstoupí od své role garanta celého systému, mohou ostatní země pravidla obchodování přepsat. A sotva přitom budou mít na paměti zájmy USA. Nyní se vede zápas, kdo obchodní válku USA ustojí a kdo v ní prohraje. Zdá se, že v tomto okamžiku je ve výhodě státem kontrolovaná ekonomika, než ekonomika bez hranic a studu.

*Americká elita nijak zvlášť neskrývá své požadavky na Rusko a Čínu. Rusko by se podle jejich názoru mělo opět chovat tak, jak se patří zemi, která prohrála studenou válku, což Rusku pravidelně připomínají američtí politikové a proameričtí aktivisté. Od Číny, stejně jako od Ruska, Američané požadují návrat do roku 1991, do doby, kdy čínská ekonomika vesměs fungovala jako montážní dílna pro Ameriku, ve které Číňané pracovali „za šálek rýže“ a neusilovali o technologické vedení. Zvláštní představitel USA pro obchodní jednání s ČLR Robert Lighthizer například přímo požaduje, aby Čína opustila program Made in China 2025, který zahrnuje masivní substituci dovozu v čínském technologickém a průmyslovém sektoru. Sny Washingtonu o návratu Číny a Ruska do temných 90. let se uskuteční jen stěží, ale dosažení konsolidace elit v Rusku a Číně, stejně jako posílení rusko-čínské spolupráce, pokud jde o čelení Washingtonu, se americkému vedení povede zcela určitě.

*Pouze silné vedení Spojených států ve spolupráci s našimi přáteli a spojenci může spojit suverénní národy na Zemi. Americké vedení nám umožnilo zažít nejlepší období rozvoje v lidské historii. Vyhráli jsme studenou válku. Vybojovali jsme mír. S nemalou pomocí George Bushe staršího jsme sjednotili Německo. To je typ vedení, které prezident Trump hodlá znovu prosadit. Čína zneužívá kliček v pravidlech Světové obchodní organizace, chrání svůj vlastní trh a nerespektuje autorská práva a patenty. Rusko nepřijalo za své svobodu a mezinárodní kooperaci, ale místo toho potlačuje opozici a zaútočilo na Gruzii a Ukrajinu, prohlásil Mike Pompeo.

*Mike Pompeo pracuje výborně, jsem na něho velmi hrdý. Jeho předchůdce, Rex Tillerson, neměl dostatečnou mozkovou kapacitu. Byl blbý jako skála a snažil jsem se ho zbavit co nejrychleji. Byl pekelně líný. Teď je tomu úplně jinak, velký duch vládne na ministerstvu zahraničí! napsal Trump na Twitteru.

*Rostislav Iščenko: USA a stará Evropa v současné době natahují čas, dělají minimální nutné ústupky a čekají na onen světlý okamžik, kdy chcípne buď osel nebo padišáh nebo Nasredin. Pokus podpořit kampaň Clintonové proti Trumpovi vyústil ve skutečnost, že současná administrativa dialog s Kyjevem vůbec nevede. Takže dokud je Porošenko prezidentem, protitrumpovská opozice ho používá k vyřešení svých vnitropolitických problémů v USA, ale nechystá se ani hnout prstem, aby pomohla Petru Alexejeviči udržet si moc, a rozumně očekává, že ten, kdo ho vymění, jí nikam nezmizí, a pokud následovník nebude a země se ponoří do anarchie, to také nebude špatné (obviní z toho přece Trumpa spolu, samozřejmě, s Ruskem).

*USA jsou nejen největším světovým producentem a prodejcem zbraní, ale vyrobí jich víc než zbytek světa dohromady…

*Nevím jak v Rusku nebo Číně, ale na Blízkém východě už Francii dávno jen málokdo bere vážně, a tím „dávno“ myslím francouzskou a britskou agresi proti Kaddáfího Libyi v roce 2011. Na jedné straně francouzští politici brali od Kaddáfího desítky a stovky milionů, na straně druhé mu vrazili kudlu do zad a chtěli ho svrhnout. To se na Blízkém východě nezapomíná. A když se rozhodli, že mu vrazí kudlu do zad, tak se zjistilo, že to ani nedokáží, a k destrukci Libye museli nastoupit odborníci ze Spojených států. Takže přinejmenším na „Blizáči“ je Francie dnes vnímána jako jakási „operetní mocnost“, kterou nikdo nebere vážně. Žluté vesty to už nemohly nijak zhoršit.

*O válce v Sýrii jakýsi politik prohlásil, že by její skončení bylo dražší než v ní pokračovat.

*Když nám Tálibánci řeknou: „Vy máte hodinky, my máme čas,“ tak nám nedochází symbolika tohoto sdělení.

*Když jsem se před několika léty ptal jednoho ruského generála, zda bude třetí světová válka, odpověděl mi, že to je špatně položená otázka. Válka už podle jeho názoru běží dávno. Nezbývá než si přát, aby se nezměnila ve válku horkou.

*Paul Craig Roberts: Jak to může Západu procházet pod záminkou, že je spojenectvím velkých demokracií, ve kterých je vláda služebníkem lidu? Nikde na Západě, s výjimkou snad jen Maďarska a Rakouska, vláda neslouží lidem. Komu západní vlády slouží? Washington slouží Izraeli, vojensko-bezpečnostnímu komplexu, Wall Streetu, velkým bankám a korporacím s fosilními palivy. Zbytek Západu slouží Washingtonu. Nikde na Západě se s lidmi nepočítá.

*Amnesty International nebo Human Rights Watch nepodpořily americké senátory, kteří usilují o ukončení války v Jemenu… pozoruhodné…

*Petr Pelikán: Islám není na křížové výpravě tak, jak to definujeme my. Islám ze svého hlediska šíří pravdu. Protože k tomu nemá dost síly a technických prostředků, tak ji šíří jinak, například tak, že lidé přesidlují a usazují se a rozmnožují se tam. Zatímco liberální demokracie je v zásadě v defenzivě v tom, že musí používat laserem naváděné bomby, protože to asi nedokáže jinak.

*Americké tajné služby už mají za to, že letošní volby v USA neovlivňovalo jen Rusko, ale taky Čína a Írán…

*Jerrold Nadler, americký kongresman: Je Google v současné době obeznámen se skutečným rozsahem používání online platformy ruskými subjekty během voleb před dvěma lety? Sundar Pichai, ředitel společnosti Google: Provedli jsme velmi důkladné šetření. Nyní víme, že v roce 2016 byly s Ruskem spojeny dva hlavní účty kampaně a v Google zveřejnily kampaň ve výši 4. 700 dolarů. Našli jsme další omezené…! Jerrold Nadler: 4.700 dolarů je celková částka? Sundar Pichai: „Správně.“ 4.700 dolarů! Jinými slovy, přibližné náklady na večeři v pěti – s vodkou! – v dobré restauraci v Moskvě. Když hovoříme o částkách ve světě politiky, výdaje volebního štábu Hillary Clintonové v roce 2016 činily zhruba 768 milionů dolarů. To znamená, že Hillary utratila více než 1.600 dolarů, na každý cent vynaložený Rusy na Googlu, počítal Tucker Carlson. Ale nikdo ve Washingtonu se neraduje z toho, v jakém nebezpečí je naše demokracie. Není třeba se divit: Obrana demokracie nikdy nebyla jejich cílem. Netřeba dodávat, že cílem bylo jen podkopat demokracii, dodal redaktor Fox News.

*USA nemohou být i nadále světovým policistou, prohlásil americký prezident Donald Trump během své neohlášené návštěvy Iráku. Není to fér, že celou tuto tíhu máme nést my, cituje jeho slova novinář z týmu Bílého domu. Trump vysvětlil, že Washington nechce, aby ostatní státy používaly zdarma americké vojáky na vlastní obranu. Jsme roztroušeni po celém světě. Nacházíme se v zemích, o kterých většina lidí ani nezaslechla. Je to opravdu k smíchu, dodal. Podobná prohlášení činil také dřív. Například v dubnu poukázal na společné tiskové konferenci s prezidentem Nigérie Muhamadu Buharim, že USA utrácely po desetiletí obrovské částky na podporu světového míru, ale ode dneška to nesmí být prioritou.

*Trump při překvapivé návštěvě v Iráku hájil své rozhodnutí stáhnout americké jednotky ze Sýrie. Americké jednotky měly za úkol vyhnat „islámský stát“ ze svých vojenských bašt. Jejich úkolem ale není obnova syrského národa, řekl americký prezident. Trump také řekl, že Spojené státy už nebudou za hlupáky. Před osmi lety jsme do Sýrie šli na tři měsíce a nestáhli jsme se, řekl Trump. Nyní děláme správnou věc, ukončíme to. USA nemohou už být světový policajt. Amerika by neměla bojovat za všechny národy světa a často za to nedostat ani žádnou odměnu, shrnul Trump před vojáky v Iráku. Pokud chtějí, abychom bojovali, musí za to také zaplatit, a někdy i penězi. Už nejsme žádní naivové („suckers“), chlapi. Znovu jsme respektovaným státem.

*Izrael bude po americkém odsunu ze Sýrie „v pohodě“, při vlastní obraně si vede dobře, vždyť jim dáváme 4,5 miliardy ročně, popsal Trump svůj rozhovor s izraelským premiérem Netanjahuem…

*Trump ohlásil stažení okupačních amerických vojsk ze Sýrie. Jaká hrůza, mezinárodní právo trpí.






*Washington bojuje v Jihočínském moři s Čínou „za dodržování mezinárodního námořního práva, které ani Spojené státy neuznávají“.

*Si Ťin-pching říká Afričanům, také jsme žili v bídě a podívejte se, co jsme za čtyřicet let dokázali, dělejte to jako my a změňte svoji zemi. Nabízí Africe, a nejen jí, nový model hospodářského a společenského rozvoje. Můžete si o něm myslit, co chcete, ale jedno mu nikdo nemůže upřít: je úspěšný. Co nového může nabídnout Západ kromě frází o svých morálních a mravních hodnotách? Genderismus? Me too? LBGT?

*Čína si nenechá poroučet, řekl Si Ťin-pching: „Není nikdo v pozici, aby diktoval Číně, co má dělat a co ne“.

*Podle statistiky je každej osmej člověk Číňan. Tak, kdo z vás se přizná?

*Americký psycholog a filosof William James kdysi položil otázku, čím se Alexandr Makedonský liší od masového vraha. V eseji Morální ekvivalent války napsal, že životní dráha lidí, jako byl Alexandr Veliký, byla jen „čiročiré pirátství, nic než orgie síly a plenění, zromantizovaná pro charakter hrdiny“.To je tvrzení, které asi nelze vyvrátit. Je tu ale přece jen určitá zvláštnost. Právě v oblasti Afghánistánu zůstalo po rozpadu Alexandrovy říše pozoruhodné řecko-baktrijské království. Jeho helénští panovníci přijali buddhismus (od té doby má Buddha na některých sochách řecký nos) a v tamních svatyních se mohli modlit vyznavači všech náboženství. Tady se pravděpodobně poprvé setkali Evropané a Číňané. Oblast Afghánistánu se po Alexandrově smrti stala na krátký čas oázou náboženské tolerance. Čím bude Afganistán po skončení současné války? A je to skutečně naše válka?

*Ilona Švihlíková: Přirovnání německé politiky k mohutnému parnímu kotlu s nefunkčním chlazením je geniální. To, že nejsilnější země EU není schopna politické korekce, ani když se prozatím nejsilnější straně, CDU, dostane oné možnosti, znovu ukazuje, jak velké nebezpečí Německo představuje pro celou Evropu. Protože pokličku nelze nad papiňákem držet věčně. Ono to jednou bouchne. Ale pak to neodskáče jen Německo.

*Máme co dočinění s někým, komu prostě nedůvěřujeme, shrnul šéf Pentagonu americký postoj k Putinovi. Otázkou je, komu vlastně Trumpovy USA v současnosti důvěřují… a kdo důvěřuje jim.

*Podle jedné z webových stránek Anonymous byla „Integrity Initiative“ založena v roce 2015 a byla financována britskou vládou. Mezi spřízněnými s ním jsou finančník William Browder, Vladimír Ašurkov, spolupracovníkem je Alexej Navalnyj a vědec Igor Sutjagin, který byl v roce 2004 v Rusku odsouzen za špionáž. Náklady na projekt za současný fiskální rok se odhadují, jak vyplývá z vyvěšených dokumentů, na 1,96 milionů liber. Mezi těmi, kteří poskytli granty na projekt, je Ministerstvo zahraničí USA, NATO a sociální síť Facebook. Ruské ministerstvo zahraničí k tomu poznamenalo, že jediným úkolem „Integrity Initiative“ je „očernit Rusko v očích veřejnosti v zahraničí“. A je pak roztomilé poslouchat britské představitele jako Theresu Mayovou nebo německou kancléřku Angelu Merkelovou o hodnotách, o demokracii a boji proti dezinformacím.

*Právníci Evropské komise říkají, že se domnívají, že Babiš má dále zájem na tom, aby jeho bývalá firma, kterou převedl do svěřenského fondu, dobře prosperovala. „A teď jsme u toho, Babiš jako premiér snad musí mít zájem, aby fungovaly všechny firmy v Česku, za to on je placen,“ hájil předsedu vlády Faltýnek a doplnil, že Babiš svůj plat navíc jako první premiér v historii od roku 2018 dává finance na dobročinné účely.

*Pravda je prostá a dobře utajovaná. Existuje tu úderka Slonková a Kubík, jejímž základním cílem je zvyšovat popularitu Babiše, usmíval se Zeman s tím, že recept na to mají ten, že provádí jednu pitomější akci za druhou. Ale takových pitomců je víc, tak se možná dohromady zaslouží o to, že pokud budou takto dál efektivně pracovat, za tři roky bude mít Babiš tolik poslanců, že nebude potřebovat žádného koaličního partnera. Oni ve skrytu duše Babiše tak milují a stydí se to přiznat, že mu pomáhají alespoň takhle, nepřestával se bavit na účet investigativních novinářů prezident.

*Lidé si prý mohou v diskusích pod články psát, co je jim libo, mohou si psát i to, že je Fica třeba oběsit. Expremiér ale trvá na tom, aby se pod názor, že Fico patří na šibenici, autor musel podepsat. Fico oznámil, že chce otvoriť diskusiu ako zlikvidovať anonymitu zakomplexovaných idiotov, ktorí šíria urážky na internete pod článkami. „Môžu písať urážky, ale musia sa podpísať a zodpovednosť za to ponesie vydavateľ,“ uviedol.

*Proč američtí stratégové chtějí, abychom konfrontovali Rusko kvůli Krymskému poloostrovu, v němž stojí palác Livadia, který byl poslední letní rezidencí cara Mikuláše II.? Pokud Ukrajina měla právo se v roce 1991 zbavit se Ruska, proč Krym, Doněck a Lugansk nemají právo se zbavit Kyjeva?

*Nemáme mít strach z toho, co se píše, ale z toho, o čem se mlčí.

*Kateřina Konečná: Ministr Petříček jen se čtyřiadvacetihodinovým zpožděním říká to, co před tím říká americká strana.

*Jak se již stalo tradicí, BIS zpracovala svou zprávu pečlivě, přesně podle toho, co vysílali v České televizi. Skvělý výkon! poznamenal Valenčík.

*Spíše náhodou jsem přepnul na ČT2, kde zrovna v rámci tradičního „měsíce nanebevzetí Václava Havla“ a coby součást jeho „kim-ir-senizace“, rozuměj budování jeho posmrtného kultu osobnosti, opakovali dokument Občan Havel, napsal na svém facebookovém profilu Petr Štěpánek. A znovu jsem si nad tou agitkou uvědomil, jak strašně moc, ale opravdu strašně moc špatný prezident to byl. Sebestředný, mstivý, zákeřný. A jeho rudolfinský projev, jímž odstartoval rozdělení české společnosti, byla největší polistopadová sviňárna.

*Petr Štěpánek: Si představte to žlutě svítící mimořádné vysílání v ČT, kdyby Putin zatkl přes 1.700 lidí, použil by slzák, vodní děla a poslal na demonstranty přes 80 tisíc policistů. Macron to fakt udělal a ČT to hlásí jak Hrabovský v roce 89 o skupinkách protisocialistických živlů. Narozen v komunismu – umřu v komunismu!

*Stačí se podívat na to, co dělá policie v zemích, které kritizují naši policii, ironicky poznamenal turecký prezident a dodal, že Evropa z hlediska demokracie, stejně jako z hlediska lidských práv a svobod, zažívá jakési fiasko.

*Ale k podstatě těch demonstrací – já nevím, jestli tato novodobá „revolta bez příčiny“ povede k tomu, že by tam třeba vtrhla vojska Severoatlantického paktu osvobodit Francii od těch lumpů, co šli do ulic? To samozřejmě říkám s nadsázkou. Ale Macron verbuje policii, armádu… Takže těžko říct, jak to tam dopadne.

*Vzpomeňme si, jak byl Werich v Americe a chodil do čínské restaurace na jídlo. Ten čínský kuchař chtěl vědět, kde naše republika leží. A jednoho krásného dne rozradostněně k panu Werichovi běžel a říkal: Já jsem to našel, ale to není stát, to je náměstí!

*Nedávný host ze Spojených států, Seymour Hersh, nás varoval slovy: Nevěřil jsem ani své mamince.

*Ukrajina přestala kupovat plyn od Ruska v roce 2015 (tehdy Rusko nabízelo cenu 172 až 175 dolarů za tisíc krychlových metrů), nyní v listopadu nakupovala reversní plyn z Evropy už za 339 dolarů.

*Slované – to je rodina králíků. Pokud jim nevychováme třídu hospodářů, oni sami se nikdy nedostanou z úrovně králičí rodiny. Tolik Adolf Hitler. Králičí rodinu lapili Němci do klece Říšského komisariátu Ukrajina. Zatímco vojsko a policie (vyhladily dvě stě padesát ukrajinských vesnic) se spolu s provozovateli sto osmdesáti koncentračních táborů starali o úbytek Ukrajinců, Ústřední obchodní družstvo Východu drancovalo místní zemědělství.

*Merkelová je nejlepší kancléřkou, jakou kdy Islámský stát měl. Odkazem Angely Merkelové jsou útoky, vraždy a konflikty. Angela Merkelová to uskutečnila. Vytvořila s velkým úsilím a vysokými finančními výdaji útoky, vraždy, války a konflikty v západní Evropě. Je to nejlepší kancléřka, jakou kdy Islámský stát měl.

*Na nic není Čech háklivější, než když mu zavřou fabriku, do které den co den s totálním odporem a nenávistí k majiteli chodí.

*Na světě je aktuálně 143 mrakodrapů měřících 200 metrů a víc… a hned 88 jich je v Číně… na druhém místě jsou USA se 13 domky a po nich následují Spojené arabské emiráty s deseti…

*A jelikož katolická církev působí celoplanetárně a její prsty jsou nesporně delší než Putinovy, nemůže udivovat ani na vteřinu, že autodafé českého premiéra přestalo být toliko českou záležitostí. A že čeští moralisté beze stopy morálky získali širokou podporu u ostatních „věřících“. Tedy u těch, kteří si víru v Boha pletou s byznysem. A obávám se, že právě těch je velmi mnoho.






*Jan Schneider: Na povýšení do generálské hodnosti není žádný nárok. Mělo by být podloženo výtečnou prací. Nyní to však vypadá, že máme generálů, že bychom je mohli vidlema přehazovat. Zhruba řečeno, od roku 1990 byl do (nebo již v) generálské hodnosti povýšen zhruba každý měsíc jeden člověk. A to jsme v míru! Kde jsou ty hromady tak ojediněle výtečných skutků? Proč se o nich nepíšou knihy, velebící chrabrost a udatnost našich generálů?

*Čtyři věznění lídři katalánských separatistů, aktuálně držící ve španělském vězení hladovku, rozeslali dopisy čtyřem desítkám evropských politiků, aby protestovali proti postupu španělských úřadů… a nastalo ohlušující ticho…

*Jaroslav Foldyna: Každé slovo, které vyplodí Junckerovo delirium, je rovno slovu Božímu. Politik je volený občany proto, aby dělal, co občané chtějí, a ne proto, aby občanům kázal, co mají chtít. Vím o jednom mládenci z Pirátské strany, který chce pořád někam posílat válčit naše vojáky. Je takový hrdina, že by kdykoli neváhal riskovat životy ostatních.

*Ivo Budil: Jestliže Babiš selže, prohraje parlamentní volby a Česká republika se opět změní v kolbiště loupeživých baronů přestrojených za politické strany a vysávajících lidské a materiální bohatství země. Pojem „Východ“ tak, jak s ním běžně pracují mnozí publicisté, politikové, a dokonce akademičtí pracovníci, kteří mu přikládají a priori velmi negativní či hanlivý význam, nedává smysl. Co je to „Východ“? Rusko? Turecko? Persie? Indie? Čína? Či dokonce Japonsko nebo Korea? Není pohrdání imaginárním „Východem“, kterým doslova přetékají česká média, výrazem nepřijatelné kulturní arogance a rasismu? Přezíráním milionů lidí, kteří žili civilizovaným způsobem života tisíce let před námi, vyznačovali se pozoruhodným kulturním bohatstvím a dnes jsou dokonce průkopníky modernity, jež je pokročilejší a progresivnější než naše vlastní?

*Členství v Kongresu se … z hlediska etiky a poctivosti… znovu umístilo na posledním místě žebříčku nejváženějších profesí v USA… dokonce až za telemarketingem a prodejem ojetých aut… první jsou zase zdravotní sestry… Tož tak…

*Ve starověkém Římu se říkalo, že „příliš mnoho zákonů ruší zákonnost“.

*Z 500 000 povolaných mužů z tzv. Sudet asi 200 000 pro führera padlo.

*Estonský parlament odhlasoval, že se negativní názory na estonský stát nově stávají zločinem…

*Z australského televizního seriálu Please Like Me, ve kterém jedna z postav říká jiné, nevěřící postavě, že půjde do pekla, na což zavrhovaný odpovídá, „Nedává to žádný smysl. Je to, jako když mi bude nějaký hipík vyhrožovat, že mě praští do aury.”

*Radim Honzák: Letos odešlo z Maďarska za lepšími ekonomickými podmínkami něco kolem 300 000 – číslo velmi podobné počtu emigrantů po potlačení protiruského povstání v roce 1956.

*A smím se zeptat, kdepak jste to číslo vzal, pane Honzáku, nebyl by odkaz? Podle oficiálních statistik odešlo z Maďarska od roku 1989 cca 600 tisíc lidí. Podle statistiky Daily News a maďarské KHS odchází v posledních deseti letech ročně v průměru 24 000 Maďarů, nejvíce zdravotního personálu a techniků, nejčastěji do Německa, Rakouska a GB. V roce 2017 to bylo 25 000 lidí. A letos více než desetinásobek? Mimochodem, není ani důvod nezmínit, že každoročně víceméně stejný počet lidí Maďarsko přijme. Jen v roce 2017 to bylo 36 000 imigrantů. A jen pro zajímavost, mezi nimi bylo 2200 Číňanů, 580 Syřanů, 1500 Afričanů, 1400 Američanů a 2500 (jako už tradičně cca 10 let) Němců.

*Doktor Honzák je člověk nové doby. Orwell by z něj měl radost. Myslí za nás.

*Blisty: Ze zajímavé demografické analýzy odborníka na hlasování Petera Kellnera z organizace pro průzkum veřejného mínění YouGov vyplývá, že drtivá většina důchodců, kteří hlasovali pro brexit, od června 2016 už zemřela. Mayová se tedy snaží tvrdošíjně vyplnit přání mrtvých britských důchodců.

*Blisty: Češi mají stále ještě možnost zachovat si perspektivu. Ne láska nad nenávistí ani pravda nad lží, nýbrž právě freudovský pud, zhmotněný prostřednictvím rácia, musí zvítězit nad blbostí vedoucí prudce dolů a do zatáčky, v jejímž středu je velký a těžký šutr, uzavřel Kartous.

*Zbořil: Promořenost osobami s afilací je slovní spojení, které by ocenil snad jen Václav Havel v době, kdy psal svoje Vyrozumění. Zda je to v ptydepe, chorukoru nebo v nějaké třetí variantě nesrozumitelnosti, která má zakrýt prázdnotu nebo absenci nějakého sdělení, ví snad jen někdo tam nahoře.




Protesty žlutých vest se šíří: pátý týden

$
0
0
Protest "žlutých vest" 15.12.2018 v Paříži na náměstí Opery
Bruce Bawer
30. 12. 2018    GatestoneInstitut
V celé západní Evropě se obyčejní občané cítí ignorováni a přehlíženi jejich politickými, obchodními, akademickými a mediálními elitami. V rozporu s vůlí většiny těchto občanů se jejich vůdci postupně vzdávají suverenity svých států ve prospěch EU.

Proti vůli těchto občanů byly jejich země zaplaveny muslimskými imigranty, kteří představují velký kulturní problém, způsobují masový společenský neklid a představují ničivou ekonomickou zátěž.

Ačkoli je stále více zřejmé, že islamizace financovaná daňovými poplatníky svádí západní Evropu na špatnou cestu, tak EU, která tento katastrofální vývoj plně podporuje, odmítá změnit kurs.

Možná bychom se neměli ptát, proč se Západoevropané bouří, ale spíše proč se nezačali bouřit už dávno.

Paříž dnes zažila svůj pátý víkend pouličních demonstrací takzvaných gilets jaunes neboli "Žlutých vest", i když zprávy naznačují, že nepokoje by se mohly konečně uklidnit. Mezitím se protesty - které v mnoha případech přerostly v nepokoje s nesčetnými případy rabování, vandalismu a žhářství - dále rozšířily. Během několika posledních víkendů došlo k nepokojům také v dalších významných francouzských městech, jako jsou Toulouse, Bordeaux a Lyon, stejně jako v nizozemských městech, včetně Bruselu, Amsterdamu, Rotterdamu, Haagu, Nijmegenu a Maastrichtu. Také v Londýně tento víkend zesílilo napětí, zmatek a frustrace kolem Brexitu a zdálo se, že možnost konání druhého referenda se zvýšila. Protestující se žlutými vestami, z nichž většina jsou zjevně příznivci Brexitu, zablokovali hlavní mosty a zastavily provoz v ulicích v centru města.

Vzhledem k tomu, jak se tyto protesty rozšířily, rozvinuly se i motivy účastníků. Zpočátku informace zněly, že demonstranti ve Francii nejsou žádnými pravicovými, ani levicovými politickými extremisty, ale jsou to obyčejní občané rozhněvaní novým zvyšováním daní z pohonných hmot. Ale i když prezident Emmanuel Macron zvýšení daní odložil, tak nepokoje pokračovaly. Proč? David Brown v článku na webu Gatestone Institute poznamenal, že "rodiny z nižší střední třídy nejsou dostatečně chudé na to, aby dostávaly sociální dávky, a zároveň jejich příjem stagnuje, zatímco náklady na živobytí a daně stále rostou... Francouzi se cítí napáleni."

Amir Taheri naznačil, že "Francouzi se stejně jako většina lidí v ostatních bohatých zemích prostě nudí, mají příliš mnoho volného času a málo vzrušení." Rick Moran vyslovil v PJ Media názor, že "obyčejní lidé, kteří platí za grandiózní projekty sociálních inženýrů z Bruselu, už toho mají dost, konečně se vzbouřili a žádají, aby se s tím přestalo." Pokud jde o mne, jsem zvědav, zda tento dramatický projev lidové nespokojenosti znamená "začátek efektivního odporu západoevropské veřejnosti proti katastrofálnímu multikulturnímu a globalizačnímu projektu elit".

Rychlé šíření protestů samozřejmě svědčí o tom, že demonstranti jsou motivováni hněvem vyvolaným sociálními, ekonomickými a / nebo kulturními jevy, které se neomezují pouze na Francii. Začátkem tohoto měsíce nizozemský deník Het Parool uvedl, že nizozemští demonstranti jsou proti Evropské unii, imigraci a současným snahám o ukončení "staré holandské vánoční tradice" Zwarte Piet (Černý Petr), která, zahrnuje i začernění obličeje, což je dnes považováno mnoha pozorovateli za rasismus i když je předmětná postava všemi milovaná. Jak zdůraznil jeden holandský zpravodajský server: "Nizozemsko nemá tradici masových protestů nebo masových stávek, jako Francie nebo Belgie," proto je šíření podobných aktivit v této zemi spíše překvapivé, i když dosud nedosáhly takového rozsahu, jako ve Francii.

První věcí, které si při rozmanitosti motivů uvedených v médiích všimnete, je skutečnost, že spolu nesouvisejí. Sentiment proti EU? Opozice vůči obrovskému přílivu imigrantů? Hlavním důvodem pro sentiment proti EU v západní Evropě je zášť proti moci Bruselu, který nutí členské státy k tomu, aby převzali určitý počet takzvaných uprchlíků. Navíc demonstranti, kteří jsou naštvaní kvůli vysokým daním, dobře vědí, že velká část jejich peněz se používá k podpoře imigrantů, kteří si začnou užívat dobrých životních podmínek hned, jakmile vstoupí do země.

Jeden kuriózní postřeh: Tento víkend v Římě pochodovaly tisíce lidí ve žlutých vestách. Tito demonstranti však byli úplným protikladem svých protějšků na severu a západě: Francouzští, belgičtí a nizozemští protestující byli většinou domorodí Evropané, očividně zklamaní vládami, které jim příliš mnoho berou a naopak příliš málo vracejí zpět, protestující v Římě byli migranti a jejich příznivci, kteří neschvalují nový italský imigrační zákon. V tomto případě se zdá, že pozorujeme hnutí, které se z jakýchsi důvodů rozhodlo napodobit vzhled jiného hnutí, které je však filozoficky vzato v podstatě jeho přesným protikladem.

Tito lidé v Římě se však zdají být výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Pokud je ponecháme stranou, dozvíme se mnohem více o údajně různých obavách, které trápí protestující "Žluté vesty" ve Francii, Británii a Nizozemsku a mezi nimiž jsou menší rozdíly, než se zdá. V celé západní Evropě se obyčejní občané cítí ignorováni a přehlíženi jejich politickými, obchodními, akademickými a mediálními elitami. V rozporu s vůlí většiny těchto občanů se jejich vůdci postupně vzdávají suverenity svých národů ve prospěch EU - Macron upřímně přiznal, že by chtěl transformovat Evropu do Spojených států evropských. Proti vůli těchto občanů byly jejich země zaplaveny muslimskými imigranty, kteří představují velký kulturní problém, způsobují masový společenský neklid a představují ničivou ekonomickou zátěž.

Ačkoli je stále více zřejmé, že islamizace financovaná daňovými poplatníky dovede západní Evropu ke špatným koncům, tak EU, která tento katastrofální vývoj plně podporuje, odmítá změnit kurs. Je naprosto pochopitelné, že bezmocní občané jsou vyděšeni, rozhořčeni a ano, dokonce zuří. Možná bychom se neměli ptát, proč se Západoevropané bouří, ale proč se nezačali bouřit už dávno.


- - -



Bruce Bawerje autorem nového románu The Alhambra. Jeho kniha While Europe Slept (2006) se stala bestsellerem New York Times a byla též ve finále soutěže o cenu National Book Critics Circle. Jeho další knihy se jmenují A Place at the Table (1993), Stealing Jesus (1997), Surrender (2009) a The Victims' Revolution (2012). Narodil se v New Yorku a od roku 1998 žije v Evropě.



Překlad původního textu: Yellow Vest Riots Spread: Week Five


Překlad: Josef Janeček

USA jsou proti hypersonickým střelám Číny a Ruska bezmocné, varuje zpráva

$
0
0
Tyler Durden
30. 12. 2018  ZeroHedge, překlad Zvědavec
Nová zpráva Úřadu pro odpovědnost vlády (GAO) varovala, že současný systém protiraketové obrany USA je proti balistickým a hypersonickým střelám Číny a Ruska bezmocný.


Rychlost, nadmořská výška a manévrovací schopnost střely by mohly překonat všechny senzory na síti (včetně těch ve vesmíru) a pozemní a námořní radary, i pozemní a námořní obranné střely země-vzduch. V případě hypersonického raketového útoku by byly rozkaz, kontrola a řízení boje ze strany Pentagonu neúčinné.

„Čína a Rusko vyvíjejí hypersonické zbraně, protože jejich rychlost, nadmořská výška a manévrovací schopnost mohou překonat většinu systémů protiraketové obrany, a mohou být použity ke zlepšení schopnosti konvenčních a jaderných útoků na dlouhé vzdálenosti,“ uvádí se ve zprávě.

Zpráva připouští: „V současné době neexistují žádná protiopatření.“

Závody ve zbrojení hypersonickými zbraněmi vyústily v to, že americké letectvo udělilo v letošním roce zbrojovce Lockheed Martin několik smluv na vývoj „hypersonických konvenčních útočných zbraní“ (HCSW).


První dohoda byla podepsána v dubnu, v hodnotě více než 928 milionů dolarů.

O čtyři měsíce později americké letectvo udělilo Lockheed Martin, jednotce pro řízené střely, smlouvu na vývoj hypersonických zbraní ARRW (Air-Launched Rapid Response Weapon). Na vývoj tohoto druhého prototypu hypersonických zbraní firma Lockheed Martin získala 480 milionů dolarů.


„V rámci programů ARRW a HCSW je vyvíjen jedinečný potenciál pro válečného bojovníka, přičemž každý z nich má jiný technický přístup,“ uvedlo americké letectvo v prohlášení. „Snahou ARRW je ‘dosáhnout hranice současných možností’ tím, že se využije technická základna, vytvořená na základě partnerství vojenského letectva/DARPA. Snahou HCSW je využít pokročilé technologie, které dosud nebyly integrovány do leteckého zaváděcího systému.“

Ve zprávě se uvádí: „Čína a Rusko vyvíjejí protisatelitní zbraně, aby ohrozily operace ve vzdušném prostoru USA.“

„Čína rozvíjí potenciál provádět rozsáhlé protisatelitní útoky s využitím nových fyzických, kybernetických a elektronických prostředků boje,“ což dodává navrhované „vesmírné síle“ ze strany prezidenta Trumpa na důvěryhodnosti.

Ruský prezident Vladimir Putin v březnu úspěšně testoval hypersonickou nukleární střelu.


Hypersonická střela Kinžál (Dagger) letí rychlostí Mach 10, má rozsah přes 1 200 mil a může nést jadernou nebo konvenční hlavici. Rusko uvedlo, že hypersonická střela je schopná zasáhnout pozemní cíle a námořní lodě.

Nedávno ruské Ministerstvo obrany zveřejnilo online video, na němž je stíhací tryskový letoun MiG-31, který během cvičení odpálil střelu Kinžál. Ministerstvo uvedlo, že hypersonická střela nesla konvenční bojovou hlavici, která zasáhla utajované cíle v rámci testování rozsahu v jižním Rusku.

V říjnu jsme zveřejnili dramatické záběry, které zachytily hypersonické jaderné letadlo, které proletělo napříč Čínou.
Zkusme přijít na to, zda 1) je to reálné, 2) zda je to skutečně z „dnešní noci“ (zohledněme časová pásma, pokud to bylo nahráno do počítače brzy po nafilmování). 3) Ověřme možnost, zda nejde o trajektorii (padajícího) SojuzuFG…
… protože tohle je divné, pokud je o zánik rakety. Twitter

Stanice Fox News uvedla v reakci na Úřad pro odpovědnost vlády (GAO), že Ministerstvo obrany popsalo zprávu jako „přesnou, i když jde o alarmující makro obraz ohledně toho, jak si USA stojí ve světě proti nově vznikajícím hrozbám“.


US Powerless Against Hypersonic Missile Attack From China And Russia, New Report Warns vyšel 18. prosince 2018 na zerohedge.com. Překlad v ceně 214 Kč Zvědavec.

Na závěr roku nenávisti

$
0
0
Vlastimil Podracký
30. 12. 2018     vlastimilpodracky
Nenávist, kterou vidíme v naší společnosti, není kulturní válka. Ta je snad s muslimy v západní Evropě. U nás zatím není. U nás je dokonce veliká kulturní tolerance. Nenávist má jiné příčiny. Pan Halík se podivuje proč „lidé, kteří snad nebyli nikdy v kostele“ v Brně násilně protestovali proti hře: Naše násilí, vaše násilí, ve které Ježíš znásilňuje muslimku. To je právě nepochopení našeho paradigmatu. Většina lidí jsou agnostici. Jsou kulturně zakotveni v křesťanství, hájí Ježíše jako součást naší kultury, jako zdroj pravidel, jako zdroj civilizace, nikoliv jako syna Božího narozeného z panny. 



Mnozí, ač jejich racionalistické přesvědčení jim nedovoluje křesťanskou víru přijmout v celém komplexu, v zájmu jakéhosi kulturního smíru chodí na Vánoce do kostela a podporují záchranu křesťanských památek. Proto také u nás kulturní válka není, lidé jsou tolerantní ke všem domácím kulturním entitám, ale u nás je válka ideologicky definovaných zájmů.

Paradigma současnosti vykazuje jako hlavní symbol absenci nadřízené morálky, která by byla většinou akceptována. Morální hodnotou není národ a přestává být i stát. Jiné hodnoty nefungují jako sjednocující. Vše je podřízeno zájmům politickým a materiálním. Vše až do morku kosti. Nic není ponecháno k nějaké shodě na obecných principech. Morálka se stala pouze nástrojem politického boje. Platí morálka pro druhé, nikoliv pro mne a moji skupinu, pro moji bublinu. Ukázkovým příkladem je případ Kosova: odtržení Kosova od Jugoslávie je správné, odtržení Krymu od Ukrajiny nikoliv. Jak vidíme, morální soud je podřízen politickým zájmům, neboť v obou případech obyvatelstvo těchto území odtržení a následnou změnu statusu chtělo, navíc Krym byl ruský do r. 1954, ale Kosovo bylo vždy součástí Srbska. Lidé, kteří toto pokrytectví říkají, jasně ukazují, jak to chodí a že o jasný morální postoj nejde. Konečně i prezident Havel nakonec selhal, když obhajoval „humanitární bombardování“ - politické zájmy jsou přednější než morální soud.

Pan Halík kritizuje, možná zcela správně, francouzský deník Charlie Hebdo, který uveřejnil karikaturu Mohameda, že je příliš expresivní, příliš nemravný a že je nevhodné karikovat náboženské symboly, a tím omlouvá nějak teroristický útok na jeho redakci. Ale když by měl shodně odsoudit hru Naše násilí, vaše násilí, kde jsou křesťanské symboly stejně, nebo ještě nemravněji uráženy, tak tuto hru obhajuje. Každému napadne, že je to opět pokrytecké jednání ve prospěch muslimů. Stejně tak se nic neodpustí Babišovi, věci, které jsou jinak akceptovatelné, pro něj akceptovatelné být nesmí. Politici, kteří prohráli volby, nepřijali s pokorou tento stav. Stále štvou proti těm zvoleným. Toto neuznávání demokratických principů jim nevadí, přesto si říkají demokraté a přitom demokracii popírají nejen v tomto případě.

Kde jsou ty zájmy, které se takto obhajují? Těch je samozřejmě mnoho, mnohdy malicherné, mnohdy jde o nějaké oponenty, mnohdy jsou spory ideologické a mocenské. Zde už se rýsuje nějaká závislost na zahraničí a světových ideologiích. O zákulisních mocenských zájmech nic nevím, i když jsou z mnohých lidí cítit, ale ideologicky je viditelný, zároveň i mocensky prosazovaný, evropský univerzalismus, opírající se o ideologii lidských práv (někdy nazývaný kulturní marxismus). Protože tento aktivizmus je opravdu ofenzivní, podporován penězi a administrativou EU, zasahuje univerzity, proniká do sdělovacích prostředků a mnoha organizací, oslovuje kulturní scénu, a vyvolává odpor konzervativně smýšlejících lidí - vlastenecky a křesťansky, vyvolává reakci jakéhosi konglomerátu „obhájců domova“.

Evropskou unií je podporována ideologie antropologického univerzalismu nazývaná „evropské hodnoty“ jejichž středobodem jsou „lidská práva“. Myšlenkou evropského a potažmo světového univerzalismu není jen odstranění samostatných států, to by nestačilo, tím by se nic nedosáhlo, protože národní identita by vždy dělala potíže a vedla ke snahám o samostatnější statut. Proto je nutné vytvoření univerzálního člověka jednotlivce, který se už zcela odklonil od podstatných společenstev: od národa, obce, státu, ale také od rodiny, zůstal „sám sebou“. To má základ v kulturním marxismu. J. Habermas píše: „Osoba, aby mohla být sama sebou, musí v procesu utváření, když se formuje identita, mít vztažný bod mimo tradiční svazky... Musí rozbít moc minulosti nad budoucností...“ Habermas vytváří jakousi „čistou osobu“, která prý odpovídá „přirozenému světu“, naprosto osvobozenou od jakýchkoliv vnějších vlivů: „osoby jsou sami sebou a nepromlouvá žádný hlas než vlastní“. Už dnes vidíme tyto „osoby, ke kterým nepromlouvá žádný hlas než vlastní“. Jsou to „vizionáři univerzalismu“, osoby povýšené, neschopné komunikace, žijící v bublinách stejných individuí meloucí mantry univerzalistických ideologií, schopné jen odsuzovat druhé. Známe je dobře, zvláště z internetových diskusí, druhé pouze odsuzují, nedovedou vysvětlit, co vlastně chtějí, protože to co chtějí je jen iluze. Oni, odchovanci současných sociálních věd na univerzitách, oni umělci, oni „demokrati“ odsuzující výsledek demokratických voleb, oni jsou základem rozdělení národa, protože jsou to aktivisté bourající starý zpuchřelý svět rodin, národů a států, bourající zastaralý svět mající zodpovědnost za budoucnost svých dětí a svého domova.

Společnost podle Habermase je potom: „inkluzivní pospolitost neasimilující, nenásilně intersubjektivní, která hlasy druhých nenivelizuje a nepotlačuje, nemarginalizuje a nevylučuje.“ Takovou společnost potom současní univerzalisté prosazují třeba v inkluzivním školství, v multikulturalismu, v gender-feminismu atd. Nicméně člověk, aby nepotlačoval hlasy druhých, nemarginalizoval atd., potřebuje, aby byl k tomu vychován morálním řádem majícím pravidla chování. Pokud ovšem k němu zaznívá jen vlastní hlas a „v procesu utváření, když se formuje identita, měl vztažný bod mimo tradiční svazky“, je člověk zbavený řádu a nepotlačenými instinkty egoismu a agresivity nikdy nebude hlasy druhých nenivelizovat, nepotlačovat, nemarginalizovat a nevylučovat. To se už projevuje. Celá tato ideologie je naprosto mylná. Evropský establishment však jinou sjednocující myšlenku nemá. Nemá ji proto, že zavrhl křesťanství jako univerzální myšlenku, a relativistická lidská práva, která si předsevzal jako ideu, jsou pokroucena univerzalismem a směřují k univerzálnímu člověku jednotlivci podle Habermasovy definice.

Co je takový univerzální člověk? Je to jakýsi neskutečný tvor bez národa, bez rodiny, bez genderového statusu, bez jasného pohlaví, bez třídního statusu, absolvent inkluzivního školství s nízkými znalostmi bez rozlišení a s nivelizovaným diplomem v kapse. Vše to je prosazováno velmi pečlivě připravenými agendami gender-feminismu, unisexualismu, multikulturalismu, humanrightismu a multikulturalismu. Vše to směřuje k likvidaci kolektivů rodiny, obce a národa, ničí sociální kapitál, je proti kolektivní sounáležitosti a lidské emotivně orientované spolupráci a vytváří univerzálního člověka.

Multikulturalismus je jakýsi, nejspíše přechodný projekt, než se dosáhne splynutí kultur, spíše jejich zánik. Kultury mají žít v nějakém admixture, smíšeny tak, aby se „obohacovaly“ do úplného jejich zániku (nikoliv odděleny v ghettech). Potom už nebudou kulturní rozdíly a spory. Univerzální člověk už nebude mít vztah k národu nebo státu, který také nebude.

Muslimové se musí vnutit všem státům, aby tvořily onu masu nutící ke vzájemným sporům ústícím nakonec v usmíření v nějakém univerzalismu bez kultury a bez náboženství. Do té doby jako menšina vybavená veškerými právy podle evropských hodnot bude vlastně neustále iritovat domácí obyvatelstvo, proti kterému jako nacionalistům a xenofobům bude centrum vykonávat trestné akce (konečně pokus o trestání Maďarska se už také konal)

Tato ideologie univerzalismu zachvacuje mladé lidi a stává se pro mnohé náboženstvím. Prosazuje se všemi mocenskými způsoby (penězi, evropskými předpisy). Přitom je to neuskutečnitelná iluze. Člověk vychovaný bez tradic jen ideologií univerzálních lidských práv, bez vztahu ke společenstvu a tradičnímu řádu, bez pravidel pro vznik rodin, nikdy neexistoval a existovat může jen jednu generaci. Nejspíše zanikne bojem nekompatibilních kultur, vymřením nedostatkem dětí a jejich špatnou výchovou k relativismu, nerozeznávající hodnotné od nehodnotného (neuznávající autority, neuznávající nezištnou práci pro společnost, neuznávající tradice, neuznávající domov a rodinu jako hodnotu atd.). Už dnes vidíme ztrátu morálního řádu, morálku si vysvětluje každý podle svých zájmů. Je to počátek rozvratu začínající ztrátou společné jednotící národní myšlenky.

Oproti tomu je poměrně slabá fronta mnoha směrů obyčejných lidí zatížených bezprostředním výdělkem, ale je početná a jak vidět vítězí v konzervativnějších zemích, v USA, v Polsku a Maďarsku, když se objeví výrazné osobnosti, které dovedou věci dobře vysvětlit, logicky zdůvodnit a vzbudit zájem ani ne tak ideologicky, ale poukazem na ohrožení tradičních hodnot. U nás zatím nemá nějaké přímé vedení, ale lidé spíše volí kandidáty nějak obhajující zájmy domova, konzervativně a neideologicky zaměřené. Obvykle se antropologický univerzalismus jeví jako nebezpečí pro budoucí generace a tak se konzervativně nakonec chovají mnohé skupiny lidí levicové i pravicové bez nějakého jiného společného zájmu a shodují se na obraně proti této zhoubě, reprezentované aktuálně nelegální migrací. Bohužel opozice nepochopila celou šíři této zhouby.

Hlavní příkop je vykopán mezi obhájci domova a tradičních hodnot, které nemusí být zrovna nějak ideologicky definované, a mezi ideologickými univerzalistickými aktivisty, pro které domov a tradice nic neznamenají, dokonce už by rádi prodali i náš stát, aby se mohli rozplynout ve světě bez zodpovědnosti k čemukoliv. Tento boj má mezinárodní dosah, protože obhájci zájmů domova nutně narazí na zájmy, které si nepřejí vlastenecké myšlení, považují ho za nebezpečné svým plánům. Proto už hledají jak obranu domova zahrnout do xenofobie, nacionalismu a nenávisti k odlišným lidem, jak na to najít bič, aby se toto myšlení stalo nepřípustným a mohlo se zakázat. To vše už v některých zemích na západ od nás je a těžko bychom je měli mít za vzor. Nenávist chtějí vyprovokovat proti vnějšímu nepříteli, kterým ovšem není islám, ale kupodivu Rusko, především proto, aby se odvedla pozornost od skutečných problémů a skutečného nebezpečí.

Prezident Zeman promluvil ve svém novoročním poselství dosti obecně a základů krize se nedotkl. A já bych byl asi naivní, abych si přál do Nového roku ukončení nenávisti. Příliš mnoho lidí má na ní zájem, příliš mnoho peněz je do ní vloženo. Spíše bych vítal uvědomění lidí, odkud tato nenávist pochází, že není od našich obyčejných lidí a jimi zvolených stejně obyčejných politiků, nedokonalých a selhávajících, že je účelová, nám neslouží, přichází zvenčí a my jen bojujeme jako vazalové jiných za cizí zájmy. My zde potřebujeme žít svůj život bez příkopů a myslím si, že plány antropologického univerzalismu vzniklého z kulturního marxismu musíme odmítnout v zájmu našeho přežití, zároveň s nucenou migrací. Odmítněme se stát univerzálním člověkem bez pohlaví, bez genderového statusu, bez rodiny, bez vlasti, bez odlišení, poslušní jen cizímu kapitálu a snášející pomluvy kultury předků. Vztažný bod utváření identity potom nemůže být mimo tradiční svazky, naopak v jejich nitru, kde nalezneme i vlastenectví, které nás může jediné vést ke spolupráci a vytváření sociálního kapitálu. To se musíme naučit tak, abychom se nechovali jako xenofobové, rasisté a nacisté, aby ti cizinci, které tu potřebujeme, tu byli rádi, pracovali, případně utráceli peníze, a také naši mladí lidé, aby se cítili lépe doma než v cizině. Hřejivý integrující pocit domova by měl převládat. Rozmíšky by neměly být antagonistické a speciální vůle jednotlivců by měla být v souladu s obecnou vůli společnosti. Do Nového roku přeji kromě běžných osobních přání uvědomění toho, co nás rozděluje, abychom mohli pracovat na zahlazení příkopů.

Budoucnost veřejnoprávních médií tkví v jejich spojení

$
0
0

Radim Hreha
30. 12. 2018
V uplynulém roce pokračoval klesající trend důvěryhodnosti médií hlavního proudu, coby přirozený důsledek diverzifikace informačních zdrojů, v kombinaci s trvalým vzestupem mediální gramotnosti obyvatel. Alternativní média totiž vnesla jasno i do oblastí, která mainstream účelově a trvale zkresloval obdobně, jako kdysi totalitní média. Díky názorově pestrému spektru alternativních webů tak konečně dochází ke komfortní realizaci práva občanů na informace beze zbytku.


Mediální evoluci nedokázala zastavit ani homogenizace zdrojů virtuální reality z produkce veřejnoprávních médií, Bakalova impéria a dalších renomovaných manipulátorů v kombinaci s činností různých neziskovek, financovaných Bruselem, Sorosem, různými filantropy a v neposlední řadě vládou ČR.

Takový vývoj však nedává spát mediální lobby, která je za polistopadové ignorování práva veřejnosti na komplexní informace, zodpovědná. Lobby, která je nasátá na miliardy generované koncesionářskými poplatky, které netransparentně a přednostně získávají pokrytečtí elitáři, alias Havlisté. Všichni se totiž prohlašují za svobodomyslnější občany, protože fanaticky velebí Václava Havla. V reálu se však děsí uplatňování jeho myšlenek, zejména ve vztahu ke svým názorovým oponentům, s nimiž nejsou ochotni vést věcný dialog. Kvůli udržení svých pozic a výhod, jsou schopni své kritiky znevažovat stejně, jako jejich totalitní předchůdci, kteří považovali nezávislé kritické myšlení za stejně „ošklivé,“ jako zmíněni intelektuálové.

Jedním z důsledků jejich působení je i „probuzení“ předlistopadového génia loci Kavčích hor, jehož odér je pro slabší charaktery návykový. Závislými se tak stávají nejen zaměstnanci České televize, nýbrž i jejich oblíbení hosté z diskusních pořadů. K těm patří především politici, kteří dokázali atributy demokracie zdiskreditovat natolik, že se vystavují podezření z úzké spolupráce s Putinem, jehož zájmem dle válečných štváčů je diskreditace „naší“ demokracie.

Zářným příkladem je Miroslav Kalousek, jehož přesvědčivému rozhořčení evokovanému kandidaturou Petra Štěpánka do vysílací rady, sekundovala družina spolubojovníku na Malostranském náměstí. Ti se stejně, jako on obávají nezávislých a erudovaných osobností v orgánu, jenž je spoluodpovědný za stav veřejnoprávních medií, skrze která minoritní skupina šibalů vnucuje široké veřejnosti svůj pohled na svět.

Dokonce i pohled v duchu padesátých lét minulého století, kdy obdobně „společensky odpovědní“ nadšenci podepisovali petice požadující trest smrti, pro spoluobčany kritického myšlení. Tenkrát si říkali soudruzi, což v rodné řeči Soros bácse zní jako Elftárs (Elvtárs - "soudruh"). Inu retro má své kouzlo a Sorosovi loutkovodiči ho mají zřejmě v genech. Tito šprýmaři se snaží i nadále udržet své pozice v upadajícím průmyslu brainwashingu. Sic přicházejí o efektivnost produkce své virtuální reality, ve hře zůstává kontrola neprůhledného čerpání obrovských veřejnoprávních zdrojů.

V roce 2019 se proto můžeme těšit na další ataky vůči alternativním médiím. Termín ve stylu Fake News - dezinformační média, bude i nadále zaklínadlem všech konspirátorů a manipulátorů, kteří absenci nadhledu a kreativity nahrazují pevným ideologicko-politickým přesvědčením. V opačném případě by totiž pochopili, že rovněž reprezentují dezinformační platformy, protože pojem nedezinformační média představuje nedostižný ideál, k němuž se lze přiblížit pouze permanentním sledováním různých informačních zdrojů.

Namítnete-li, že to není nic nového, ale jak z toho ven, odpověď je nasnadě. Chce to nové politiky, kteří budou mít kuráž k transformaci veřejnoprávních médií v jeden subjekt. Zaměstnancům budovy zpravodajství ČT totiž už není pomoci. Objekt je potřeba nechat zprivatizovat stejně, jako stanici ČRo Plus. Přednostně by měli dostat příležitost samotní zaměstnanci. Obě média totiž disponují nezanedbatelným počtem příznivců, kteří je jistě rádi finančně podpoří. To nemluvě o církvích, různých neziskovkách včetně Havlistů rozesetých ve Sněmovně i Senátu. Zbytek ČT je nutno spojit s Českým rozhlasem obdobně, jak to udělali na Slovensku s tím rozdílem, že členství v Radě Českého rozhlasu a televize by bylo bezplatné. Samotný zákon o nové instituci by mnoho úsilí nevyžadoval. Zákony o Českém rozhlase a České televizi totiž nemají chybu. Ta je zakleta v příslušných kontrolních orgánech, v jejichž řadách mají většinu právě Havlisté, kterým jsou zájmy široké veřejnosti „ukradené.“

Pozn. autora: psáno pro Parlamentní listy a Novou republiku

Šestý obraz roku 2018

$
0
0
Jiří Jírovec
30. 12. 2018
K připsání dalšího obrazu mě přivedla diskuse pod původními pěti, které shrnovaly můj pohled na končící rok. Zarazil mě naprostý nezájem o válku a zmizení slov člověk a lidství z našeho slovníku. Kdosi se ozval, že si připomínáme bitvu u Slavkova z historických důvodů. Potíž je v tom, že se nikde neozve varování, kolik utrpení ta válka přinesla. To je ten potřebný vzkaz, který by nám měli historici předat. Ne pár stovek nadšenců, navlečených v parádních uniformách. Nedávno mi přistála v počítači reklama na "klasickou střílečku" kde si může účastník zvolit uniformu SS. Když bude šikovný, odpráskne si několik Rusů, tedy jako. Až to bude naostro, už mu to ani nepřijde.


Otrnulo nám, protože bomby padají někde jinde a sankce zabíjejí ciz fakany a ne naše děti. Oslavujeme Albrightovou, které předčasné úmrtí několika set dětí v Iráku, připadalo jako dobrá cena za odstranění Husseina (v konfliktu s Iránem to byl spojenec USA), oslavujeme Čecháčka Havla, který souhlasil s bombardováním Srbska a podpořil spolu s několika dalšími bývalými evropskými premiéry válku v Iráku. Možná mu to přihodilo několik dalších čestných doktorátů.

Jiří Suchý řekl v Jonášovi k publiku: Šlitr je taky jen člověk a taky ho bolí, když mu kroutíte ruku. Naše slavná civilizace ty ruce kroutí kdekoli se jí zachce a je nám to jedno.
*****
Zarazil mě absolutní nezájem o obraz týkající se Karla Sýse. Týká se Pikalů a jiných nedovzdělanců, kteří jsou horší jejich předchůdci z padesátých let a chtěli by určovat, co je pro naše mozky vhodné a co ne.
*****
K problému člověka, kterého držím nad vodou, dodám několik podrobností. Nejsem jeho opatrovník a nechodím s ním po úřadech a právnících. Naivně jsem si myslel, že jeho případ bude zajímat politiky, protože nejde o "nepřizpůsobivý"živel ale o člověka, který by rád pracoval (úměrně svému
zdravotnímu stavu), má využitelnou kvalifikaci a hledá pomoc, protože se dostal do situace, kterou není schopen sám řešit.

Neoslovil jsem ombudsmanku Šabatovou, protože nejsem oprávněn podat stížnost jménem toho člověka. Týká se to i jeho zdravotního stavu a jeho jednání na úřadech. Ze stejného důvodu jsem neoslovil presidenta Zemana.

Poslance a instituce jsem žádal o pomoc, ale ne o zásah proti úřadům a jejich rozhodnutím.
Z politických špiček dopis vůbec neotevřeli Fiala (ODS), Filip, Gazdík, Kalousek, Sobotka a Vondráček.

Okamura email otevřel, ale nereagoval, takže zbyli dva Babiš a Schwarzenberg. První mě odkázal na svůj fond. Z něj mi sdělili, že sociální bydlení je mimo oblast jeho dobročinnosti.

Kníže poslal již zmíněnou tisícovku na transparentní účet. Ten jsem zřídil spíš jako popíchnutí poslanců, kteří vedle svých příjmů mají kolem 200000 ročně na administrativní práci a ostatních náhradách ani nemluvě, takže by mohli člověka, který je schopen editovat texty použít. Ti zavedení
nemusejí šetřit na byt jako kdysi Sobotka.

Číslo účtu jsem nezveřejnil, protože jsem nehledal peníze, ale řešení problému. Pokud by někoho zajímal stačí otevřít tento odkaz https://www.fio.cz/bankovni-sluzby/bankovni-ucty/transparentni-ucet/vypis-transparentnich-uctu,zadat číslo účtu 2801282668 a pak na řádce s mým jménem vpravo "prohlédni účet.

Momentálně na něm je 1200 korun z nichž 200 jsou moje, vložené, když jsem účet testoval.

Nedostupnost bydlení se prohlubuje tím, že neexistují dekrety na byt. Koupit si byt je nákladné a navíc na hypotéku mnoho lidí nedosáhne. Pronájem bytu je většinou jen na rok. Ten můj člověk prošel hledáním nájmu třikrát za poslední tři roky.

V praxi to znamená, že nájemce musí mít v kapse nejméně na kauci ve výši jednoho nájmu (ta může být někdy těžko vymahatelná) a na první nájem.

Můžete se ale setkat i s tím, že majitel žádá za garsonku nájem 12000 plus 2x kauci a k tomu se přiživí realitka se svou provizí (jeden nájem). Tedy bratru 50000 předem. To je realita.

Neexistuje regulace nájemného, takže ceny bytů stále rostou. No nekupte 1+kk za 2.7 nebo o něco rozměrnější 1+kk za 4.5 mega. Stačí mít těch 10 nebo 12% hotovosti v kapse a můžete juchat do banky. Budete mít prostor, kde můžete počít dítě. Co si s ním počnete potom je otázka.

Po listopadu byl rozvráceno systémové řešení bytové krize. Naštěstí ty pitomce nenapadlo bourat panelákové králikárny. Mimochodem, mnohým investorům do chudoby se vyplatilo nechat domy "vybydlet", protože sama cena pozemku je vyšší než to, co kdysi za dům zaplatili. Na bourání
dokonce existují dotace, které zabíjejí dvě mouchy jednou ranou. Zvýší zisk z investice a odsunou obtížnou verbež kamsi do dáli. V Praze je údajně mnoho prázdných domů, které kdysi koupili italští investoři. Zjevně čekají až dostatečně zchátrají a prodají se na pozemek.

Je to, slušně řečeno, na blití.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live