Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Showcase


Channel Catalog


Channel Description:

Děkujeme za finanční příspěvky na činnost Nové republiky z.s.Bankovní spojení: 2300736297/2010

older | 1 | .... | 674 | 675 | (Page 676) | 677 | 678 | .... | 683 | newer

    0 0
  • 12/30/18--08:16: Můj Krym
  • 29. 12. 2018, Ďouba - Zpráva o cestě na Krym


    Od roku 2014 slyšíme o Krymu prakticky každý den. Česká média se předhánějí v popisování situace na "anektovaném" a "okupovaném" poloostrově. Mám ale pocit, že tam žádného zpravodaje nemáme, podobně, jako nikdo nebyl vyslán, aby na místě zjišťoval, co se děje třeba na Donbasu.


    Čtyři roky jsem přes internet sledoval dění na Krymu a doma popisoval jeho krásy, až rodina řekla "Nemluv - ukaž!" (autor výroku: J. A. Komenský). A tak jsme vyrazili. Letos v červenci jsme propátrali Krym (a trochu i Moskvu) a zde je zpráva o naší cestě.

    Den první: Praha - Moskva


    Na moři u Balaklavy
    Pokusím se být stručný, jinak by ze zprávy vznikla kniha. Bylo toho tolik a bylo to tak krásné, pestré a dobrodružné! Za dva týdny na poloostrově jsme nepotkali jiné Čechy, snad i proto nebude má zpráva nadbytečná.

    Předesílám, že jsem se do Krymu zamiloval. Přesto se pokusím být objektivní a přinášet fakta a více ukazovat než popisovat.

    Zprávu jsem nazval "Můj Krym". V životě už jsem si přivlastnil mnoho míst na Zemi. Jsou to ta místa, kde jsem byl, kde mi bylo dobře a kam se vracím. Může být i váš...

    Světový boxerský šampion Olexandr Usyk, Ukrajinec, rodák ze Simferopolu, odpovídá na ošemetnou otázku "Čí je Krym?"

    (http://rusnext.ru/news/1542041958):

    «Крым Божий. Я уже об этом говорил. Крым — тех людей, которые там живут, которые любят Крым, родившихся там»
    "Krym je Boží. Už jsem o tom mluvil. Krym - patří těm lidem, kteří tam žijí, kteří milují Krym, těm, co se tam narodili"
    V tomto videu odpovídá na otázku "Čí je Krym?" a také vysvětluje, proč odmítl titul "Hrdina Ukrajiny" (20181109)
    https://www.youtube.com/watch?v=dSNK6Tenago

    Po prázdninách jsem zaznamenal údaj, že v sezóně 2018 padl rekord návštěvnosti Krymu od rozpadu SSSR (27 let), Rekreovalo se zde letos 6 163 994 lidí plus nás 6.

    Ale pojďme od začátku. Zavrhl jsem cestu autem přes Ukrajinu. Měla mnoho výhod, ale bál jsem se komplikací na hranicích. 

    Bylo potřeba zajistit pozvání, víza, letenky, ubytování v Moskvě. Věřím, že jednou se bude na Krym létat přímo (z Prahy, Pardubic...), za 2 hodiny do Simferopolu (zbrusunový aeroport "Krymská vlna"), nebudou potřeba víza. Rád bych se toho dožil. 

    Zarezervoval jsem po internetu i zapůjčení auta na letišti v Simferopolu, šlo to tak snadno a bez zálohy, že jsem ani moc nevěřil, že to dopadne. Vybral jsem Ladu Largus (u nás Dacia Logan) pro 7 osob a doufal, že se tam nás 6 a hromada zavazadel vejdeme.
    Naše "Ladička" dostala pořádně zabrat. Jezdila "skal a stepí, divočinou", chvílemi i mimo cesty. Tady jsme ji konečně vyprostili z bláta. Zapadli jsme jako na potvoru ve chvíli, když už jsme pospíchali na letiště.

    Vytiskl jsem a přibalil azbuku, děvčatům se hodila

    Těsně před cestou jsem zakoupil GoPro kameru, která, jak se brzy ukázalo, byla vadná, viz tato ukázka. Naštěstí jsem měl ještě fotoaparát a zbytek výpravy chytré mobily.























    V RF se tou dobou konalo fotbalové MS. Zažili jsme tu sportovně-sváteční náladu v Moskvě, pak v Simferopolu na letišti a nakonec v Jaltě na pláži. 

    Škoda, že jsme to nevěděli dřív. Účastníci MS měli mnoho výhod, slev, nepotřebovali víza, měli zdarma dopravu. Tyto výhody později prodloužili až do konce roku.
    Z letiště pohodlně vlakovým "AeroExpresem" do centra Moskvy
    Batohy jsme odložili v hotelu a metrem vyrazili na krátkou seznamku s městem.





























    Začali jsme Rudým náměstím, GUMem, zavítali do nového parku Zarjaďje, večer pak na Vrabčí hory na fotbal a půlnoc jsme přivítali v Nikolské ulici, plné rozjásaných fanoušků z celého světa.


    Fotbalový park na Rudém náměstí, na umělém trávníku se hrálo, týmy vznikaly spontánně z hráčů mluvících nejrůznějšími jazyky. Bylo možno otestovat automatického brankáře, koupit suvenýry, posílat speciální pohlednice...


    Také GUM žil fotbalem

    Výstavka v GUMu

    "Vznášející se most" vybíhá z nového parku Zarjaďje nad řeku a tam končí. Je to tedy most-nemost, ale rázem se stal atrakcí a oblíbeným místem všech návštěvníků Moskvy.

    Pohled ze "Vznášejícího se mostu" do parku Zarjaďje

    Pohled ze "Vznášejícího se mostu" ke Kremlu, v pozadí mrakodrapy Moskva-City

    Letní pohoda na řece Moskvě

    FIFA Fan Fest na Vrabčích horách (Воробьёвы горы), vstupy jen přes bezpečnostní rámy a prověrky zavazadel (dokonce i lahev CocaColy jsem musel dopít). Bezpečnostní opatření byla v Moskvě na nejvyšší úrovni a všudypřítomná. Při vstupu do muzeí, obchoďáků, do metra, na nádraží... Lidé to brali s pochopením, věděli, že je to pro jejich bezpečnost. Policisté byli unavení, ale usměvaví. Byli do fotbalových měst svezeni snad z celého Ruska, tolik jich bylo. A k tomu "dobrovolníci", pořadatelé, kteří všude vylepšovali náladu, každého vítali a pomáhali. 

    V oficiálním FIFA Fan obchodu se daly zakoupit dresy všech států, míče a stovky suvenýrů. Vrabčí hory, v pozadí Lomonosovova univerzita






















































    Univerzitní náměstí bylo plné fanoušků. "Hrálo se" na 7 obřích obrazovkách, atmosféra nádherná. My jsme fandili oběma týmům a mohli tak oslavovat každý gól (už si nepamatuji, kdo hrál, ale bylo to bezva).


    Pohled z Vrabčích hor na Lužniki


    "Lomonosovku" teď znají všichni fotbaloví fanoušci





















    Nikolská ulice byla místem, kde fotbaloví fanoušci slavili i mírnili žal po zápasech. Nálada velkolepá, cizí lidé z celého světa se objímali, fotili, gratulovali, utěšovali. Shodně pak všichni zahraniční návštěvníci MS říkali: Přijeli jsme do úplně jiné země, jiného města, než nám líčila naše média.
    Nikolská ulice ve dne

    ...a večer



    MS FIFA - nejlepší očkování proti rusofobii























































    Pro vylepšení představy o tom, jak vypadala fotbalová Moskva přidávám ještě video Renaty Pereiry:
    ...a ještě ať promluví sami zahraniční hosté:

    A zítra, hurá, na Krym!
    (pokračování)

    0 0

    30. 12. 2018 - Ďouba


    Den druhý: Moskva - Simferopol - Evpatorija





    Před odletem z Moskvy jsme se ještě proběhli po městě... (Arbat, Moskva City)







    ...skočili na AeroExpres a jeli na letiště...



    V AeroExpresu - znaveni městskou turistikou


    Odlet byl o hodinu zpožděn, volal jsem proto do půjčovny aut na letiště v Simferopolu, aby na nás počkali. Všechno klaplo, auto jsme převzali a ještě jsme stihli skouknout další fotbalový zápas. Na letišti byla instalována velká obrazovka a u ní se sešli snad všichni. Měl jsem pocit, že po dobu zápasu se provoz letiště přerušil a všichni, jak personál tak cestující, fandili. Rusko prohrálo a nepostoupilo, naštěstí to všichni nesli statečně a sportovně.

    O přestávce jsem si koupil mapy Krymu, 2 mapy "JuBK" (Južnyj Bereg Kryma, vžitá zkratka pro turisticky nejatraktivnější část poloostrova - jižní břeh Krymu) v měřítku 1:50 000, z těch jsem byl nadšený, ale později se ukázalo, že jsou hodně zastaralé. Vynikající byl autoatlas Krymu, který jsem si na letišti také koupil, aktualizovaný k roku 2017, JuBK v něm je v měřítku 1:60 000 a navíc podrobné plány měst.

    V letištní prodejně knih měli ukrutné množství krásných knih o Krymu. S těžkým srdcem jsem je nechal v regálech, snad příště. Peníze jsme měli dost přesně rozpočítané a také v autě už nebyl ani kousek místa navíc.

    Aeroport Simferopol "Krymská vlna", otevřen v tomto roce na jaře. V budoucnu by měl v názvu nést ještě jméno krymského malíře Ajvazovského.

    Vnitřek nového aeroportu v Simferopolu

    Aeroport Simferopol, všichni jsou na fotbalu. Zelená stěna je z části umělá, z části živá

    Je po půlnoci, podařilo se nám nacpat do auta a pojedeme nocí na západní břeh do Evpatorije. Rozhodoval jsem se intuitivně, měl jsem desítky teček v mapě Krymu, které jsem chtěl navštívit. Nejprve jsem chtěl den dva jen odpočívat u moře a k tomu se zdál písečný břeh lehce opomíjené Evpatorije ideální.


    Neskutečné se stalo možným. Je nás 6 v Ladě Largus, ve třetí řadě sedí nejmenší Lenka, zavalena batohy a vedle ní gigantický kufr Radka. Směle vpřed!

    Přiznám se, že prvních asi 10 km jsem jel maximálně na trojku. Silnice nebyla až tak špatná, ale zrádná, občas na ní číhaly díry různé velikosti a hloubky a bylo potřeba přivyknout: dírám, tmě a poměrně velkému provozu (po půlnoci!) zkušenějších Krymčanů, kteří se kolem míhali velkou rychlostí, auta nešetříc.

    Šokové probuzení v Evpatoriji

    Když jsme přijeli do Evpatorije, zastavil jsem na opuštěném místě, abych se poradil s mapou. Zbytek posádky podřimoval. Najednou někdo začal bušit do auta, všichni se rázem probudili a strašně lekli. Člověk venku něco křičel a domáhal se řidiče. Byl jsem z toho špatný, říkal jsem si, že nám to pěkně začíná. První krymské "setkání" a hned nějaký problém. Zajistil jsem dveře, aby nešly otevřít. Popustil jsem okno o pár centimetrů a nastražil ucho. 
    "Máte puštěný zadní stěrač!" volal ten člověk ve tmě. Měl pravdu (musím doplnit o informaci, že nepršelo). Vypnul jsem stěrač, otevřel dveře a poděkoval dobrému muži. Poradil mi, kudy se dostaneme na "Lazurnyj bereg". Za tmy jsme postavili stany v malém kempíku, který patří k nově upravené pláži "Lazurnyj bereg" (Azurový břeh), sáhli jsme si na moře a šli spát.

    Toto video asi mělo vliv na rozhodnutí jet nejprve na západ Krymu a na Azurový břeh. Ten nezklamal. Čisťoučký písek a moře, sprchy, restaurace, lidí přiměřeně, pohodička. Ubytování v kempu doslova za hubičku a v něm i volný vstup na pláž, který jinak stojí dospělého 30 rublů. Pro jednoduchost jsme cifru v rublech dělili 3 (a zaokrouhlovali nahoru), výsledkem je přibližná cena v Kč.


    Podobné video, na začátku je slané léčivé jezero Mojnakskoje, náš kemp leží mezi jezerem a mořem. Pláž Lazurnyj bereg je ve videu od 4:55


    pokračování příště



    0 0

    31. 12. 2018 - Ďouba


    Zpráva o cestě na Krym v červenci 2018


    Den třetí: Jevpatorija (Evpatorija)



    Jevpatorija, kemp a pláž Lazurnyj bereg, západní břeh Krymu

    Mámo bouchni šampaňské!
    Nejprve vyšlo slunce a hned po něm vyšel ze stanu já. Okamžitě k moři. Na pláži se uklízí, čistí písek, vše se připravuje na další prázdninový den. Ve vodě už plave několik lidí, převážně důchodců. Připojuji se k nim, paráda! S jedním pánem, sedmdesátiletým, jsem si začal povídat už ve vodě a pak jsme pokračovali na pláži, kde on prováděl něco jako rozcvičku a vítání slunce současně. Je z Krymu. Události roku 2014 shrnul asi takto: "Volal jsem na manželku: Mámo, bouchni šampaňské, jsme okupováni!"

    Ráno na Azurovém břehu

    Pláž Azurový břeh je nově upravena a je to tu velmi příjemné. Kemp je hned vedle pláže. Považuji ho za provizorní, určitě bude v budoucnu také vylepšen. V tuto chvíli má nedostatečný počet sociálek, na sprchu se stojí fronta. Přivykáme na turecké záchody, které jsou v kempech na Krymu zatím běžné. Já se považuji za zkušeného cestovatele, přivykl jsem rychle, zbytek členů výpravy byl nejprve v šoku.
    Kempy na Krymu jsou levné, ale kvalitou zaostávají. Získal jsem pocit, že je využívá poměrně málo lidí, všichni ostatní jsou ubytováni v soukromí nebo v hotelech. Kempů je na poloostrově málo. Pro našince mám ale bezva zprávu: krymské pobřeží čítá asi 1 000 km, odhaduji, že třetina z toho jsou "divoké" pláže, kam můžete přijet k moři a mít ho zadarmo jen pro sebe. A naopak: pokud nemusíte šetřit, jsou pro vás připraveny špičkové hotely a rekreační objekty.
    Divoké pláže jsou nejvíce na západním a východním pobřeží. Tam je také citelně méně lidí než na JuBK.
    Koupací sezóna na Krymu je od května (června) do půlky října.

    Na Azurovém břehu bylo dobře


    Po celou dobu našeho pobytu na Krymu bylo opravdové letní vedro. Vedro + moře - co víc si přát?




    Voda čistá, mládež si teprve zvyká na slanou vodu


    Kemp v Evpatoriji, oběd. Všimněte si bílé lahve u mé pravé ruky. To je "Kavkazskij dolgožitěl"!




















    Kavkazskij dolgožitěl - to je místní tradiční mléčný nápoj (kvašený, kysaný), který jsem si koupil v Jevpatoriji ve městě. Tomu se nedalo odolat. Škoda jen, že jsem ho musel vypít sám, nikdo z členů výpravy nejevil zájem. Vzdáleně mi připomínal bulharskou "Bózu" (starý thrácký nápoj, v roce 1982 jsem v Sofii vyhrál sázku, že vypiji čtvrt litru Bózy, vyhrál, ale bylo to docela drsné). Popsat chuť "dolgožitěle" nelze, to se musí vyzkoušet. Snad: "hodně ostrý mléčný kvašený nápoj". Vypil jsem vše, snad tedy budu dolgo žiť.
    Obyvatelka z Kabardino-Balkirijské oblasti Nanu Šaova se dožívá 127 let, je v knize Ruska zapsána jako nejstarší člověk země. Bez kysaných mléčných výrobků jejího rodného kraje by to určitě nešlo. Toto jsem našel na stránkách "Kavkazského dolgožitěle".

    Zde je zakreslena Jevpatorija (Lazurnyj bereg) a také celá trasa, kterou jsme na Krymu absolvovali


    Odpoledne jsem s manželkou nakupoval v Jevpatoriji. Objevili jsme místní pekárnu s "podnikovou prodejnou" - samoobsluhou, kde měli vše, co jsme potřebovali. Pečivo obrovského množství druhů a ještě teplé. Tady jsem také koupil Kavkazskij dolgožitěl.
    "podniková prodejna" Jevpatorijské pekárny, kde se tak dobře nakupovalo

    Koupil jsem také pytel dřevěného uhlí a 2 plynové kartuše k turistickému vařiči. Plynové "bombičky" neberou do letadla, přepravoval jsem tedy jen malý vařič a plyn dokoupil až v Jevpatoriji. Dřevěné uhlí jsem pořídil pro tzv. "dřívkáč", chytrý vařič na principu kovářské výhně. Kde budou dřívka, budeme vařit na "dřívkáči", kde nebudou, tam na uhlí a v záloze bude plynový vařič.

    Na trzích lze koupit veškeré ovoce a zeleninu a také věci na pláž (od plavek, ručníků přes klobouky po lehátka...). Nakupování nám trvalo dlouho, protože jsem se všude "zakecával". Bylo tak příjemné mluvit s Krymčany. Legrace je v tom, že já ruštinu 4 roky poslouchám, ale nemluvím. Povídání s trhovci jsem potřeboval jako rozcvičku, abych se rozmluvil, vždyť mám v plánu setkat se s nejznámější krymskou blogerkou Alenkou a udělat s ní rozhovor!

    Co se týká potravin, je Krym dokonale zásoben vším. Sortiment podobný našemu plus místní speciality. Podobně ostatní zboží, všeho dostatek. Ceny jsou pro nás podobné nebo někdy i o něco levnější. Kupní síla místních by měla být menší, vzhledem k platům, ale všichni vesele nakupují a moc se neomezují. Podobně v restauracích, kde jsou ceny také podobné těm našim. Vypočítat a porovnat "nákupní koše" je komplikovanější. Tady mají levný benzín a "komunálku" (ceny spojené s bydlením). Oproti nám zjevně ušetří i na dalších položkách. Ve výsledku se zdá, že jsme na tom podobně.

    Jako vynikající jsme vyhodnotili krymské mléko, jogurty, máslo, smetanu.

    Oblíbil jsem si dobré levné tekuté jogurty místní produkce (Bio Jogurt, Dolina Legend - přírodní krymský výrobek)





    Mapy jsou ve stejném měřítku, kousek ČR a Krym, pro představu o velikosti poloostrova


    Pohledová mapa Krymu pro představu, jak to tam vypadá. Rovinatý stepní východ a západ, pestrý JuBK, kde se přímo od moře zdvihají hory, vysoké asi jako naše Krkonoše, ale nejroztodivnějších hornin a tvarů.

    Porošenko v hysterii! Investice RF do Krymu jsou větší než celý rozpočet Ukrajiny. Kolik dostává a vydělává Krym (mld. rublů), screen z diskusního pořadu RF "60 minut"

    Investice a velké infrastrukturní projekty v Krymu po roce 2014, v mld rublů
    Příjmy z federálního rozpočtu - více než 350
    Krymský most - 228
    Trasa "Tavrida" (nová silnice Kerč - Sevastopol) - 139
    Aeroport Simferopol - 23
    Rekonstrukce tepelných elektráren v Sevastopolu a Simferopolu - 25
    Rekonstrukce mezinárodního dětského centra Artek - 18,5
    screen z diskusního pořadu RF "60 minut"

    Kde kdo žije

    Z aeroportu v Simferopolu do všech stran jezdí pravidelná autobusová dopravy, zde jízdní řád i s cenami













     
    Večer jsme se prošli po břehu moře. Na potemnělé pláži seděl člověk, se kterým jsem se dal do řeči. Krymský Tatar, který mi vysvětlil, jak je v Krymu pod Ruskem vše špatně. Byl první, koho jsem na Krymu potkal, kdo se z připojení k RF neradoval. A také poslední. Položil jsem mu několik otázek, jestli je rád, že se po r. 2014 stala krymskotatarština třetím úředním jazykem, tvrdil, že vždy byla (neměl pravdu), jestli je rád, že se konečně staví vytoužená velká mešita v Simferopolu, tvrdil, že to je normální (neměl pravdu, Krymští Tataři o ni pod Ukrajinou dlouho usilovali, ale marně), jestli ví, kdo zablokoval vodní kanál a elektřinu na Krym, tvrdil, že neví (lhal, určitě věděl, že si to neudělali sami Krymčané). Dál jsem se neptal. Jsou lidé, které nepřesvědčíš...





    Mešita v Simferopolu by měla být dostavěna v příštím roce
    ZZ
    Zde video o stavbě simferopolské mešity, která se má stát jednou z nejkrásnějších staveb Krymu:

    Zde video o Simferopolu a stavbě mešity od britského novináře Grahama Phillipse:



    pokračování příště

    0 0


    Alexej Zakvasin
    31. 12. 2018       russian.rt (kráceno)
    Moskva a Ankara se domluvily na koordinací akcí po stažení amerických vojsk ze Sýrie. Ministr zahraničí RF Sergej Lavrov to uvedl po jednání s tureckým protějškem Mevlutem Cavusoglu. Strany také potvrdily nutnost zničit všechny teroristické skupiny v arabské republice. Dříve prezident USA Donald Trump oznámil rozhodnutí stáhnout americké jednotky ze SAR. Podle expertů Washington částečně zachová vojenskou přítomnost v Sýrii, aby udržel napětí v regionu.

    Moskva a Ankara dosáhly porozumění ohledně otázky koordinace činnosti po stažení amerických vojsk ze Sýrie. Ministr zahraničí RF Sergej Lavrov to uvedl po ukončení jednání se svým tureckým protějškem Mevlutem Cavusoglu.

    "Samozřejmě jsme věnovali mimořádnou pozornost novým okolnostem, které vznikly v souvislosti se stažením vojsk, které oznámily USA. Bylo dosaženo porozumění, jak budou vojenští představitelé Ruska a Turecka na zemi pokračovat v koordinování svých kroků v nových podmínkách s ohledem na definitivní vymýcení teroristické hrozby v Sýrii", uvedl Lavrov.

    Ministr zahraničí Ruska zdůraznil, že Moskva a Ankara potvrdily nedotknutelnost územní celistvosti Sýrie. Podle něj bude práce na mírovém urovnání konfliktu prováděna striktně v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 2254, která stanoví "pevný závazek" ohledně svrchovanosti a nezávislosti SAR.

    Cavusoglu zase prohlásil, že Ankara a Moskva mají stejný názor na nutnost zničit všechny teroristické skupiny v Sýrii. Podle vyjádření hlavy ministerstva zahraničí Turecka bude Ankara pokračovat v "těsné spolupráci s Ruskem a Íránem ohledně Sýrie a regionálních otázek".

    Vedle Lavrova a Cavusoglu se jednání o urovnání situace v SAR zúčastnili ministři obrany obou zemí Sergej Šojgu a Hulusi Akar, asistent prezidenta RF pro mezinárodní záležitosti Jurij Ušakov, hlava Národní zpravodajské organizace Turecka Hakan Fidan a zástupce prezidenta Turecka Ibrahim Kalin.

    V rozhovoru pro RT expert Institutu pro Blízký východ Sergej Balmasov prohlásil, že situace v Sýrii se mění "obrovskou rychlostí", a to i kvůli odchodu amerických jednotek. V této souvislosti se setkávají zástupci Ruské federace a Turecka často.

    "Mezi Moskvou, Ankarou a Teheránem vzniklo svérázné partnerství. Samozřejmě, rozpory ohledně budoucnosti Sýrie nikam nezmizely. Strany však byly schopné najít styčné body, vytvořit formát, v němž se berou v úvahu zájmy všech stran a syrské vlády", řekl Balmasov.

    V komentáři pro RT uvedl Aždar Kurtov, šéfredaktor časopisu Problémy národní strategie Ruského institutu pro strategická studia (RISI), že Moskva, Ankara a Teherán vytvořily unikátní platformu pro dialog. Podle jeho názoru spolupráce tří států dává jedinou šanci na mírové řešení syrské krize.

    "Situace v Sýrii je spleť těch nejkomplikovanějších rozporů, včetně těch mezi velkými mocnostmi. Úzká spolupráce Ruska s Tureckem a Íránem přináší pozitivní výsledky. Je třeba udělat spoustu práce, ale jak vidíme, dialog se rozvíjí intenzivně, přičemž bez účasti USA", zdůraznil Kurtov.

    "Podle mého názoru Američané nebudou spěchat se stažením vojsk nebo se tyto plány "neočekávaně" změní. Existuje příliš mnoho příkladů, kdy Spojené státy nejprve stahovaly, ale potom vojska vracely. Myslím, že v Sýrii zůstane menší kontingent speciálních sil a pracovníků CIA", připustil Sergej Balmasov.

    Kurdská otázka


    Mezitím, na pozadí ohlášeného stažení amerických jednotek, hledá YPG podporu v podobě oficiálních syrských úřadů. 28. prosince byly kurdské milice staženy z města Manbidž, které se nachází na severu země.

    Mluvčí autonomní kurdské administrativy Ceyhan Ahmed vysvětlil, že YPG učiní analogické ústupky Damašku na východě země. Kurdové tedy počítají s tím, že budou chránit Sýrii "před tureckou invazí".

    Sergej Balmasov soudí, že Washington se fakticky zřekl podpory Kurdů. Podle jeho názoru je takový postoj vůči spojencům charakteristickým znakem politiky Spojených států.

    Aždar Kurtov zastává jiný názor. Orientalista se domnívá, že USA budou i nadále podporovat YPG, bez ohledu na vývoj situace v SAR.

    "Spojené státy šly na záměrné klamání Kurdů, když jim slíbily politické preference, pokud budou bojovat pod jejich vedením. Ve výsledku Kurdové nedostali nic. Pro Američany je však důležité, aby si zachovali vojenskou přítomnost v Sýrii v té či oné podobě. Proto ani po stažení vojsk Pentagon nezastaví vojenskou pomoc YPG a Kurdové ji nebudou odmítat", uzavřel Kurtov.
     Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    31. 12. 2018 - Ďouba


    Zpráva o cestě na Krym v červenci 2018


    Den čtvrtý: Jevpatorija - Černomorskoje - Bolšoj Kastěl



    Je libo banančik?
    Druhé ráno na Azurovém břehu, jemný písek, čistá voda, vedro. Ve vzpomínce na krásné koupání a lenošení se nám bude vybavovat i zvuková kulisa hlásání místního provozovatele "banánčiků". To jsou ta žlutá plavidla podobná banánům, zapřažená za motorový člun, na kterých sedí a jásají lidé, co chtějí užít u vody nějakou legraci. Celý den bylo slyšet výzvu, že je ještě několik posledních míst na "banančike". Tak se moje děvčata snadno naučila několik prvních ruských slov a snad i celou větu, teď si ji občas připomeneme a je nám veselo.
    Jevpatorija - Lazurnyj bereg

    Jevpatorija - duchovní centrum Krymu
    Bylo potřeba něco dokoupit a poznat historické město. Jevpatorija je stará více jak 2 500 let! Stará část města je zajímavá, bohužel i "nová"část vypadá dost staře. Je znát, že se od rozpadu SSSR do obytných čtvrtí, dříve asi moderních, neinvestovalo. Postupně si zvykáme na "sovětský kolorit" - cit estéta pláče nad žlutými trubkami (plyn), které vedou snad všude, při zemi, vzduchem, po domech, je to asi praktické, ale hyzdící, a také pro nás nezvyklé motanice a přebytky nejrůznějších drátů a kabelů na všech budovách. Mým děvčatům se Jevpatorija nelíbila, já v ní našel zalíbení, ale je to proto, že už jsem starý a vnímám věci jinak. V tom městě je vše, vše funguje, jen to nevypadá tak krásně. A také nás trápilo velké vedro. Chladili jsme se v obchodních domech, v naší Ladičce (auto bylo s klimatizací) a v kostele.
    Sídliště v Jevpatoriji

    V RF jezdí mnoho nádherných nových aut a mezi nimi dosluhují i "žigulíci". Byly dalším zdrojem veselí naší mládeže, velmi často jsme potkávali u krajnice stojící "žigulík s nožičkama" - porouchané auto a odněkud trčící nohy opravujícího řidiče

    Sídliště v Jevpatorii





    Jevpatorija - v uličkách Malého Jeruzaléma

    U mešity Džuma-Džami a za zády kostel sv. Nikolaja Čudětvorca

    Strop kostela sv. Nikolaja

    Sv. Nikolaj Čudětvorec



    Sv. Nikolaj zvenčí 

    Do Malého Jeruzaléma se vstupuje skrz Gezelevskije vorota (nám se před nimi poštěstilo dokonce zaparkovat)

    Mešita Džuma-Džami

    Malý Jeruzalém


    Svačina na "náberežnoj" Jevpatorije





































    Staré město je pěkné, říká se mu také "Malý Jeruzalém". Navštívili jsme kostel sv. Nikolaja Čudětvorca a prohlédli mešitu Džuma-Džami, která je hned vedle. Prý jakoby z oka vypadla mešitě istambulské. V době SSSR bylo v mešitě muzeum ateismu! Přidávám odkaz na dobře udělané video, na které se budu občas odkazovat.
    od 24:00 Jevpatorija: mešita, kostel, 30:00 park miniatur, ve 33:20 začíná Sevastopol

    Ve staré Jevpatorii jsem si bezvadně poklábosil v informačním centru, byli nadšeni, že jsem jim vyplnil dotazník turisty a za odměnu jsem dostal hromadu materiálů o městě včetně cédéčka. Moc se těší na všechny české turisty!

    Po návratu domů jsem zjistil, že celou "náberežnou" (nábřeží) Jevpatorie po sezóně shrábli buldozerem a dělají ji novou. Další obrovská investice do Krymu!

    Vzhůru za dobrodružstvím!
    Vracíme se z města do kempu, poslední koupání, balíme stany a konec lenošení - vzhůru za dobrodružstvím! Mám vyhlédnuté jedno místo, které mi hned padlo do srdce. Jmenuje se Bolšoj Kastěl (Velká pevnost), je to téměř nejzápadnější bod Krymu, poloostrov Tarchankut, je to konec světa, je to divočina a to je moje. Nejraději bych to místo před všemi utajil, aby zůstalo, jaké je...
    Cestu stepí na Bolšoj Kastěl jsem si nastudoval z leteckého snímku, pravda, skutečnost byla složitější a předčila naše představy o tom, po jakých cestách se dá jezdit.

    Jevpatorija - Černomorskoje, 80 km uteklo jako nic, docela dobrá silnice, malý provoz (jedeme na konec světa), kolem step, step, step. Pak most přes jezero Donuzlav a dál opět step, step, step. A najednou Černomorskoje a cukrárna. Zastavil jsem a varoval posádku, že za chvíli už budeme mimo civilizaci a zde je poslední možnost "povečeřet". Paní prodavačka z nás měla radost, výrazně jsme před zavíračkou zvýšili dnešní tržbu. Ale zdrželi jsme se a dostihla nás tma. To se nemělo stát, vždyť necesta na Bolšoj Kastěl je i za dne náročná.

    Jako cesta do pekla!
    Nebylo snadné se rozhodovat, kterou cestou jet. Někdy byla odbočka jen vyjetou variantou cestě, po které jsme jeli, jindy taková cesta vzápětí nabrala jiný směr. Po chvíli se cesta začala horšit a my jsme se různě nakláněli a propadávali (jak se vrátíme?!), se štěstím projeli pár bažinek. Když jsem opatrně seskakoval s naší plně naloženou Ladičkou malými skalkami, volali na mě spolucestující "okamžitě zastav!", "okamžitě se vrať!", "vždyť se převrátíme!", "odtud se už nikdy nevrátíme!", "chceme vystoupit!" Takto psychicky podporován jsem se dostal až do údolí vyschlé řeky a tady už se jinam jet nedalo, tedy dál tmou, nejnižším místem údolí. Mám docela slušnou vizuální paměť (musím se pochválit, jiný to za mne neudělá), a tak jsem i ve světle reflektorů začal poznávat, že jsme dobře. Vybavily se mi obrazy z videa (viz níže) i leteckého snímku a také bylo cítit, že už jsme blízko moře. Najednou se před námi objevilo auto (Škoda Octavia!), pak dokonce - světe div se - velký obytný karavan. Byli jsme na místě. Škodovka měla značku Petrohradu, před karavanem seděla rodinka, pán se hned zvedl, ukázal mi, kde se smí parkovat a jestli mi má kousek uhnout. Postavili jsme stany kousek vedle nich a šli se podívat do zátoky. Miliony hvězd a cikád. Klid. Nádhera, úleva. Jen nám něco cestou křupalo pod nohama, to zjistíme až ráno. Dobrou! Buď pozdraven Bolšoj Kastěl!

    Podle tohoto snímku jsem měl promyšlenou cestu do vytoužené zátoky. V reálu byl problém v tom, že cest bylo mnohem více a občas i klamavé směrovky (screen Seznam mapy)





    Takhle vypadá konec světa, na který jsme se vydali noční tmou, stepními cestičkami a zažili bezva rallye

    Ve vedlejší zátoce (rusky zátoka = buchta) si nějaký borec staví domek, hmmm, já chci taky!

    Díky tomuto videu jsem se rozhodl jet na Bolšoj Kastěl. Na kanálu youtube "Krym udivljajet" je mnoho dobrých informací a prakticky profesionálně zpracovaná videa o Krymu. Součástí jejich webu je i mapa, podle které si lze příslušné video vybrat. Doporučuji.


    pokračování příště





























    0 0

    31. 12. 2018 - Ďouba


    Zpráva o cestě na Krym v červenci 2018


    Den pátý: Bolšoj Kastěl (poloostrov Tarchankut)



    Ze stanu jsem vyskočil brzy, tak jsem se těšil na seznámení se zátokou Bolšoj Kastěl. Cestou k břehu (asi 100 m) jsem pochopil, co nám v noci křupalo pod botami. Chudáci šneci. Vylézají večer v obrovských hejnech a se sluníčkem mizí do úkrytů. Pro naši omluvu budiž napsáno, že v noci se jim prakticky nedá vyhnout, tolik jich na cestě je!
    Nejpomalejší šneci mizí před sluncem do úkrytů

























    Pr
    Prozkoumal jsem studnu, která je jen asi 15 metrů od břehu, ale má sladkou vodu (пресная вода) a je tedy pro pobyt v zátoce veledůležitá. Prozkoumal jsem i pozůstatky osídlení Bolšoj Kastěl, přivítal slunce, moře a udělal pár fotek. Pak jsem se potkal s Verčou na pláži a plavali jsme. Úžasné!

    Bolšoj Kastěl se nachází v rezervaci, volné táboření je povoleno, ale "organizováno". 100 m od pláže je ochranná pěší zóna, kam se nesmí vjíždět autem, vyznačeno je místo pro stany i parkování, ohniště, k dispozici jsou i suché turecké záchody (to je bomba!) a kontejner na odpadky (nejlépe však, když si každý odveze, co přivezl)

    Slunce vyšlo, ještě vrhá dlouhý stín, za chvíli už bude zase neúprosné vedro.


    Kde je voda, tam je život. Spásná studna v místě, kde se vyprahlá step dotýká moře. Studna je pozůstatkem dávné řeky, která vymodelovala toto údolí a jak je vidět, ještě teče - pod zemí.

    Není dobré stoupat si nebo jinak špinit okraj studny. Nám to docvaklo hned vzápětí. Špínu splaví déšť nebo voda z kbelíku do studny a bude "méně pitná". Jestli se sem někdo vypravíte, pamatujte si to, ve vlastním zájmu.

    Ráno je zátoka jenom naše.

    Jak vidno, v "kempu" Bolšoj Kastěl je i sprcha

    Zbytky osídlení Bolšoj Kastěl

     


    Zde žijí ráčci, vodní oslík a nifargus. Ať si žijí, nepřekážejte jim. Hydrologické charakteristiky vody ze studny...

    Naši petrohradští přátelé jsou tu celé prázdniny. Mají zde dokonalý komfort. Radili mi: "Zůstaňte tu déle, nebudete litovat" a určitě měli pravdu, to místo je dokonalé. Snad příště, letos musíme prozkoumat "celý" Krym!

    U suchých tureckých záchodů je tento "bilboard": Ani nasycení, ani hlad či cokoli jiného není dobré, když překročí míru přirozenosti. Léčí nemoci lékař, ale uzdravuje příroda. Hippokrates (narozen asi 460 let před naším letopočtem) - starověký řecký lékař



     V
    Na tábořišti je to dobře vymyšleno. Jeden pán ulovil rybu, naše petrohradská sousedka z ní uvařila polévku "Ucha" ve velikém hrnci a my jsme ji dostali a snědli. Ideální dělba úkolů. Její manžel si ráno odskočil - odejel do Petrohradu kvůli práci a prý se vrátí až za 3 týdny. Vzdušnou čarou mi vychází jedna cesta 1 700 km, tedy na ruské poměry je to za rohem. S paní a synem Arsenijem jsme si povídali málem až do rána.
    Turecké záchody plně pokrývají potřeby obyvatel samoobslužného kempu a jsou ideálním řešením situace. Všimněte si zajímavosti - místo sprostých obrázků jsou záchody popsány různými moudrostmi, zde například: "Přání předurčují obraz vašeho života". Za povšimnutí stojí i nejlepší stavební materiál Krymu - cihly z "rakuški" (kirpič iz rakuški, rakušnjak - cihla z rakuški), což jsou slepence z mušlí, pevné a pórovité.

    Odpoledne, když pominulo horko, se jdeme proběhnout po okolí.

    Naše "tréninková skupina"

    Celý horký den jsme se máčeli v zátoce

    Nával v zátoce


    Kontrola čistoty vody

    Pohled na zátoku a kemp. Jak vidět, ne všichni si zákaz vjezdu k pláži berou k srdci.

    Právě jsme pomohli Verče dobudovat nápis "CZ" ve stráni nad zátokou

    Stráň nad zátokou je popsána různými nápisy, dobře je vidět "Lugansk", po nás tam zůstal...

    ...nápis "CZ"!


    A pak že není Země kulatá!

    Moře, skály, step, step, step...

    Další a další zátoky a zátočky

    Místo vhodné na rozjímání

    Slunce padá do naší zátoky, prožijeme zde druhou krásnou noc a zítra valíme dál, objevovat Krym




























    pokračování


    0 0

    Přemysl Votava
    31. 12. 2018
    Slyšíme z úst politiků i ekonomů, že české ekonomice se daří... ! Pokud je to pravda, tak je to ten nejkrásnější dárek od nás občanů, České republice k jejím 100. narozeninám.


    Dnes i ten největší škarohlíd přiznává, že naše republika vzkvétá. Bývalá šeď měst i vesnic dostává novou barevnost, také naše výdělky rostou, starobní důchody již nejsou almužnou. Chlubíme se nejnižší nezaměstnaností v celé EU. Supermarkety nestačí náporu kupujících. Zimní dovolenou trávíme v Alpách, v létě jsme často v exotických destinacích. Nezakrýváme, že ne všechno se třpytí. Bojujeme za svoji plnou suverenitu. Na poli domácí ekonomiky, hledáme cestu k oživení venkova. Česká republika to není jen Praha, to je i plnohodnotný život i v té poslední podhorské obci.

    Také v EU nás chválí, plácají nás po ramenech, jací jsme to chlapíci… přesto doporučuji nenechat se ukolébat. Z jejich rétoriky cítíme faleš, jsme pro ně stále jen ti „druzí z Východu….“ Tedy laciná pracovní síla a místo pro odbyt jejich výrobků a služeb. Když nás potřebují, tak nás poplácávají…. Zároveň v Bruselu rozhodují, co pro nás je a co není správné. I jejich politika sankcí vůči Ruské federaci, nebyla upřímná, zcela jednoznačně jde proti našim tradiční obchodním vztahům s Ruskem. Tedy proti našim ekonomickým zájmům ! I zde musíme hlasitě připomínat naši suverenitu.
    Letošní rok byl pro nás výjimečný, oslavy zrození republiky byly nejen v každém městě, byly i v té nejmenší vesnici. I dnes, dva měsíce po znovuotevření Národního muzea, stojíme hodinové fronty před vstupem do této historické budovy. Denně přijíždí školní výpravy i lidé z těch nejvzdálenějších měst i vesniček.

    Miliony turistů z celého světa oceňují nejen krásy naší vlasti, naši kulturu, historii, ale i slovanskou pohostinnost a upřímnost. Dnes postupně doháníme ty „bohatší,“ ekonomicky vyspělé západní státy, které mnohdy zbohatly na své koloniální minulosti a tak velice často rozhodovaly i o bytí či nebytí jiných států. I my máme své historické zkušenosti a ty jsme jim také nedávno připomenuli. Každému také říkáme, nikoho jsme nekolonizovali, ale to své, jsme vždy důrazně hájili. Nestavěli jsme před protiruské legie, naopak naši hrdinové umírali na všech frontách druhé světové války za svobodu svou i jiných národů….

    Již jsme si zvykli, že volby jsou demokratické, vítězí tedy vůle občanů ! Schází jen respekt k výsledkům voleb. Letošní přímá volba prezidenta, byla toho důkazem. Nerespektování vůle občanů, je pohrdáním demokracie, tedy návratem do minulosti. Proto připomínáme, věru stále těm stejným, že nenávist, či zaslepenost, nesmí být jejich programem. Jak to říkával prezident TGM, „ …. tož demokracii máme, ještě mít tak ty demokraty ! “ Jak platné a výstižné pro dnešní dobu. Zejména pro ty stále stejné nespokojence, ….

    autor je mpř. Národních socialistů

    0 0


    31. 12. 2018 - Ďouba



    Zpráva o cestě na Krym v červenci 2018


    Den šestý: Bolšoj Kastěl (Tarchankut) - Oleněvka - Atleš, Číše lásky - Popovka - Sevastopol (kemp Ljubimovka)



    Ráno se loučíme se zátokou a sousedy. Nejraději bychom zůstali, ale čeká nás další cesta, další poznávání Krymu.

    Arsenij má monokla pod okem, ale není to loupežník. Je to bezva kluk.Včera dělal salto vzad a kopl se kolenem

    Plně naložená Ladička na stepní cestě do Oleněvky. Tady vypadá cesta pěkně, ale po 100 metrech už zažijeme další rodeo při průjezdu přes údolí

    Z údolí odbočíme vlevo a po 8 km se vyloupneme na silnici do Oleněvky. Kdybychom se drželi při břehu, dojeli bychom za kilometr do rezervace Džangul (ukážu níže)

    Vyjeli jsme ze zátoky, kde se staví pěkný dům. Odtud už bude cesta lepší. Kdo to tu zná, dojede na Bolšoj Kastěl i s přívěsem. Teď už víme, že jsme tam jeli tou cestou nejhorší, ale zase máme na co vzpomínat!

    Tady je novostavba lépe vidět

    A toto je rezervace Džangul, tam jsme nebyli, jen jsme projeli těsně kolem. Kdo se sem dostane, neměl by Džangul vynechat. Snad příště.

    Džangul

    Džangul

    V Oleněvce, malém rekreačním městečku, jsme vykoupili obchod (nanuky, mléčné výrobky, tekutý jogurt...). Chceme se podívat na místní proslulou pláž s nejbělejším pískem. Nutno uznat, že je opravdu pěkná, je zde mnoho na divoko tábořících dovolenkářů. Další dobrý tip!
    Oleněvka: nejbělejší písek a nejmodřejší moře

    Oleněvka

    Oleněvka je prakticky nejzápadnější místo na Krymu, na hrotu Tarchankutského poloostrova. Je to také úplný "konec světa" a díky tomu to tady ještě nějaký čas zůstane takové volné, svobodné. Na pláži si lze postavit stan kdekoli, nikdo vás nehoní. A v Oleněvce ubytovávají snad v každém domě.

    Oleněvka, absolutní pohoda u moře







    Oleněvka

    Oleněvka
    Červeně jsem vyznačil pláž v Oleněvce, která je krásně zachycena z dronu na následujícím videu

    Z Oleněvky opět stepními cestami, už si na ně pomalu zvykáme. Když jsem přebíral Ladu Largus, říkali mi, že má podvozek přizpůsobený ruským silnicím. Snad tím byly myšleny i cesty, po kterých jezdíme tady teď. Koneckonců jezdí tady všichni, tak co? Další cíl: Atleš a Číše lásky! (tam nás s manželkou čeká test našeho vztahu)
    Místo zvané Velký a Malý Atleš (Tarchankut)

    Velký Atleš





    U břehů Atleše je podvodní muzeum. Někdo by mohl říct, že je to skladiště (odkladiště) soch, které se přežily. Má pravdu. Také se tomu skladišti říká "Alej vůdců". My jsme se tam nepotopili, ale škoda to neprozradit.
    Malý Atleš, Alej vůdců, Číše lásky

    Podvodní muzeum u Malého Atleše




    Číše lásky
    Jedeme ke skalnímu břehovému útvaru zvanému Číše lásky. Pověst praví, že pokud dvojice skočí do Číše držíc se za ruce a nerozpojí se, vydrží jejich vztah dlouho, předlouho. No řekněte, to se přece musí vyzkoušet.
    Začínám si připadat jako místní znalec, jedu stepní cestou a za mnou se věší další auta, s vírou, že je vedu správně. Volím variantu cesty, pak další variantu a variantu varianty a najednou cesta končí. Omlouvám se těm důvěřivcům, ti se smějí, když zjistí, kdo je vedl. Riskneme to po trávě bez cesty, nacházíme původní stopu a pak už je před námi velké stepní parkoviště. Bereme plavky a jde se skákat.
    Číše lásky se těší velké popularitě. Budeme mít obecenstvo...

    Číše lásky na Malém Atleši (Tarchankut, západní Krym). Je tu i potápěčská školička, se kterou se podíváte do Aleje vůdců.




    Řeknu to hodně krátce. Máme na Číši lásky veselou vzpomínku. Při prvním pokusu se mi Verča v poslední chvíli vyškubla a strčila mě samotného. Lidé z toho měli druhé vánoce! Dali jsme druhý pokus, skočili a sklidili velký potlesk. O povoleném počtu pokusů pověst nemluví. Pro jistotu jsem Verču držel za ruku ještě pod vodou i dál při plavání. Hurá, máme splněno!
    Anička s Radkem čekají ve frontě na skok

    Test zvládli na výbornou


    Myslím, že Anička tady říká Radkovi: "Sama bych neskočila"







    Jedeme dál, opět trochu bloudíme. Trefili jsme hotel Viking, který ani nebyl v plánu. Ale je zajímavý a pláže kolem bezvadné.
    Hotel Viking, Gromovo

    Hotel Viking, Gromovo

    Divoké pláže vedle hotelu Viking




























     Naším cílem je teď vesnice Popovka. Tam se v minulosti konaly velké hudební festivaly KaZantip (se spoustou doprovodných neřestí), psal jsem o tom kdysi na NR. Měla by tam být také krásná pláž a místo ještě dýchá slavnou minulostí, tak tam nesmíme chybět.

    Prostor kazantipovské pláže v Popovce (screen z videa)

    Přidat popisek

    Místo má skutečně zvláštní atmosféru, opuštěné stavbičky jsou ale "udržovány v chátrání" a všichni jsou zvědaví, jaký bude další osud. Vstup je volný, každý si tu dělá co chce. 

    Přicházíme na KaZantip

    Nádherný horký den na KaZantipu, s parádními vlnami (červená vlajka vlaje)

    Prostoru dost pro všechny, čisto, nejjemnější bílý písek všude, kam se člověk podívá

    KaZantipská věž a další stavbičky, které tu zbyly po festivalu


    Jedna velká pohoda na KaZantipu, my jsme ho zastihli ve stavu, kdy vše patří všem, každý si tu dělá co chce. Ale to jistě nebude stav trvalý. Fungují malé občerstvovací buňky. Lidé tu udržují až překvapivou čistotu, možná dokonce někdo uklízí, nevím. Asi působí ta "posvátnost" místa...

    KaZantip, Popovka


    Máje se zjevně na KaZantipu také líbilo


    Pro zájemce - jak to vypadalo na festivalech KaZantip, video:

    Z Popovky jsme jeli přes Jevpatoriji a naším cílem byl Sevastopol. Cestou jsme prvně brali benzín a také jsem zajel pozdravit "internetovou kamarádku" do vesničky Ajvovoje. Původně jsem se u nich chtěl ubytovat, ale měli dům nacpaný hosty tak, že ona sama s maminkou spaly v garáži. Ta odbočka ale měla jedno "nej". Silnička do Ajvovoje byla absolutně ta nejhorší, po jaké jsem kdy jel. Ještě teď, po půl roce stačí doma říct "Ajvovoje, Centralnaja ulica" a všichni se smějeme.
    Cena benzínu v RF, v červnu 2018 byla 42,30 rublu

    Na Krymu je dráž - 46,29 rublu, ale pro nás pořád výborná cena

    Kamarádka blogerka Alenka mi doporučila levný kemp v Ljubimovce na okraji Sevastopolu. Já jsem jí řekl, že jsme chudí učitelé a musíme šetřit, ona to vzala smrtelně vážně a dávala mi ty nejlevnější tipy. Ale já byl rád, on nás výlet na Krym vyšel i tak na hodně peněz.

    Do kempu v Ljubimovce jsme přijeli o půlnoci. Ubytovali jsme se v legračních chatičkách, které jistě pamatují nejlepší časy pionýrských táborů v SSSR. Vše jak z filmu pro pamětníky, ale čisté, s povlečením, i pod postel si ukládám věci, včetně oblečení. Rychle spát, byl to náročný, krásný den.

    pokračování


    0 0
  • 12/31/18--11:59: Můj Krym - PF 2019
  • 31. 12. 2018 - Ďouba


    Novoroční přání "krymského" typu posílám všem dobrým čtenářům NR. Buďte zdrávi, ať se vše daří. Pevné nervy a pozitivní mysl. Žijte! Ďouba


    Děkuji všem rozumným diskutérům. Pokud vás bude něco o Krymu zajímat, pokusím se odpovědět. V dalších pokračováních...



    ...ještě bude hodně informací, tak to možná nechme až na závěr.

    Šesté pokračování dám asi až příští rok (zítra).


    0 0

    1.1. 2019 PL
    Situace v euroskeptické části politického spektra je zoufalá. Kdysi nadějná Strana svobodných občanů změnila své směřování směrem k TOP09 a Pirátům. Nespokojení voliči proto vyzývají ke vzniku strany nové, kterou povede Václav Klaus ml.Shromažďují se ve facebookové skupině s názvem Požadujeme vznik vlastenecké konzervativní strany vedené osobou typu VKML. Zde je několik hlavních bodů udávajících směr, kudy by se měla strana ubírat.
    SVRCHOVANOST STÁTU
    1. Vystoupení z EU
    2. Vypovězení nesmyslných mezinárodních dohod
    3. Užší spolupráce se státy V4
    4. Stop démonizaci Ruska a glorifikace Západu

    SPRAVEDLNOST
    1. Zločinec nesmí mít větší práva, než oběť
    2. Vyšší tresty za zločiny proti zdraví
    3. Konec zvýhodňování menšin na úkor ostatních
    4. Kompletní přepracování občanského zákoníku

    BEZPEČNOST OBYVATEL
    1. Koordinovaná obrana proti přistěhovalcům v rámci V4
    2. Podpora držitelů legálních zbraní
    3. Zatraktivnit dobrovolnou vojenskou službu
    4. Neúčast naší armády v nesmyslných misích

    SVOBODA A ODPOVĚDNOST
    1. Ochrana soukromého vlastnictví
    2. Odstranění zbytečných bariér pro podnikání
    3. Svoboda slova musí i být zaručena i po projevu
    4. Zjednodušení vyřízení stavebního povolení

    PROSPERITA
    1. Snížení daňové zátěže a zároveň seškrtání veřejných výdajů
    2. Zajištění důstojného života seniorům a nemohoucím
    3. ANO privatizaci České pošty a České televize
    4. NE privatizaci přírodního bohatství

    KONZERVATIVISMUS
    1. Udržení národnostní homogenity v ČR
    2. Zachování manželství jako svazku muže a ženy
    3. Vyčištění veřejného školství od genderových pavěd
    4. Stop dotacím politickým neziskovkám

    0 0

    1. 1. 2019 - Ďouba


    Zpráva o cestě na Krym v červenci 2018


    Den sedmý: Ljubimovka (kemp) - Sevastopol - Ljubimovka



    Ljubimovka - kemp
    Spát jsme šli hodně po půlnoci, přesto jsem si přivstal, prošel se po kempu a pak rychle na pláž. Už jsme na Krymu zažili písečné a skalnaté pláže, ale tady má být zas něco jiného. Vzpomínám si na video blogerky Alenky Bardovské, kde říkala, že se jí nejvíc líbí oblázkové pláže a zejména ta v Ljubimovce. Po pravdě, moc jsem od toho nečekal, vlastně jsem sem přijel hlavně kvůli Sevastopolu a Balaklavě, koupání tady vůbec nebyl hlavní plán. Ale oblázková pláž mě nadchla, Alenka měla pravdu!

    Oblázková pláž Ljubimovky: Kamínky, každý jiný, každý krásný!

    Zaplaval jsem, poklábosil (rusky "pobaltal") s podobnými dědky, co nemohli dospat a šli se vznášet na vlnách a běžel vzbudit holky, aby tu ranní krásu zažily taky
    Pláž kempu v Ljubimovce brzy ráno. Z oblázků si lze vytvarovat pohovku libovolného tvaru. Velkolepé koupání. V pozadí je již vidět Sevastopol.









    Kemp v Ljubimovce, jeho část zvanou Nostalgie (Ностальжи) navrhuji zakonzervovat a nic tam neměnit. Má kouzlo starých časů, myslím, že kdybych sem přijel třeba před padesáti lety, chyběl by jen poslední nátěr chatek a na recepci by neměli mobilní telefon. Jinak vše stejné. Naše mládež se všemu smála, já oceňoval praktičnost, trvanlivost, čistotu a svoji roli samozřejmě hrála i dávka oné nostalgie. Připadal jsem si jako klučina na dětském pionýrském táboře. A že se naše chatičková část kempu jmenuje Nostalgie jsem zjistil až teď, když jsem se podíval na jejich webové stránky. Tak to sedí!
    Chatičková osada "Nostalgie"


    Dolní umyvadlo slouží pro mytí nohou

    Vstup na pláž kempu

    Pláž kempu v Ljubimovce

    Nástup po ranní rozcvičce, kde se vzal, tu se vzal, nějaký dětský tábor

    Kemp je rozlehlý, s letními sprchami ("letnij duš" znamená "letní sprcha", což znamená, že tam není teplá voda) i normálními sprchami, ale teplá teče jen odpoledne. Jsou tu pračky, v parkové "besídce" se dá dobíjet a vařit v rychlovarkách (když vyskočí pojistky, běží se do recepce a někdo to nahodí), je tu příjemná restaurace, venkovní posilovny sovětského typu (hrazdy, bradla, lavičky...), venkovní stoly s lavicemi, místa pro mytí nohou i nádobí, místa pro vlastní vaření... Vylepšil bych jen záchody, klidně ať jsou "turecké", ale nové.

    Platili jsme 200 rublů, tedy asi 70 Kč za osobu a noc. Je to nejlevnější možnost v tomto kempu (chatičky Nostalgie), ale kemp disponuje i moderními chatkami a domy s vlastními sociálkami a veškerým komfortem. Do chatiček nás nasměrovala, jak už jsem asi psal, kamarádka, krymská blogerka Alenka ze Sevastopolu. S Alenkou jsem v kontaktu už dlouho, občas dělám překlady a titulky u jejích videí. Před Krymem jsem jí z legrace napsal, že jsme "bednye učitělja" (chudí učitelé) a ona nám proto vybírala samé nejlevnější možnosti. V kempu v Ljubimovce byla pár dnů před námi, její video je stokrát lepší než moje neohrabané popisování:

    S Alenkou máme rande zítra v Balaklavě, dnes nás čeká Sevastopol. Neradi opouštíme příjemnou oblázkovou pláž, sedáme do auta, klimatizace na plný výkon a vpřed.

    Sevastopol - Státní muzeum hrdinné obrany a osvobození Sevastopolu (1854-1855), tzv. "Panorama"

    Jedna z hlavních turistických zastávek ve městě Hrdina - Sevastopol, panoramatický obraz bitvy o Sevastopol


    Zakoupil jsem vstupenky do "Panoramy", se studentskými slevami jsem za 6 osob zaplatil 1 550 rublů (asi 600 Kč), pak jsme se chvíli chladili v klimatizované prodejně knih, pak pomocí nanuků, pak u fontány a ve stínu stromů, sedíc na "jákoru" (jákor = kotva).


    Sankce nesankce, Kozel se pořád v RF prodává
    Kruhový obraz "Panorama" je dobré vidět, člověk si lépe uvědomí, kolik krve už proteklo za tento veledůležitý přístav. "Kdo ovládá Sevastopol, ovládá Černé moře", řekl už nejeden znalec.

    Z Panoramy jsme sjeli dolů do města a pokusili se zaparkovat. Chvíli jsme kroužili kolem náměstí Nachimova, ale marně. Problém byl v tom, že když nejste Krymčan, je pro vás těžké využít i placená parkoviště, protože automaty neberou hotovost ani naše karty. Vysadil jsem mládež a jel jen s Verčou hledat něco dál od centra. Marně. Dvakrát nás ulice vyplivla na výpadovku, kde se nedalo otočit a to bylo veselé. V zoufalství jsem se vrátil do centra a odbočil tou nejnesmyslnější uličkou, přímo na "náberežnou", k přístavu a centrálnímu trhu. Nevím, co mě to popadlo, tam se nedalo málem ani projet, natož zaparkovat. Ale prokličkovali jsme a stoupající silnička nás vyvedla k monumentu "Vojáka a námořníka" a tam bylo i poloprázdné "záchytné parkoviště", tedy něco jako zázrak.
    Sevastopol, parkoviště, které doporučuji! Podle monumentu "Vojáka a námořníka" se dá dobře orientovat a to ještě 300 metrů vedle je vysoký obelisk ("Bodák a plachta"), použit screen z videa burn-media.ru


    Monument v Sevastopolu a Maruška pro porovnání velikosti
    Sevastopol (Artbuchta), obelisk a monument "Voják a námořník", screen z videa burn-media.ru

    Sevastopol, "Pomník potopeným plachetnicím", screen z videa burn-media.ru

    Sevastopol, screen z videa burn-media.ru

    Vyplouváme na prohlídku Sevastopolu z vody

    Plovoucí jeřáb (opravna lodí)

    Jenisej, vysloužilá loď - nemocnice, dnes už nikam nejezdí, ale slouží dál jako nemocnice

    Sevastopolská zmrzlina
    Využili jsme projížďku lodí, abychom viděli Sevastopol i z vody. Kapitán nám pěkně všechno vyprávěl a přidal i nějaké ty drby. Viděli jsme staré vojenské lodě, ba i ponorky. Ty nové jsou "zaparkované" jinde, turista si může vybrat ze tří tras výletní plavby: městský okruh (to jsme absolvovali my), k vojenským lodím nebo na památný Chersones. Po zakotvení jsme si ještě chvíli povídali v přístavu a řešili problémy světa (a Krymu).

    Čas hodně poskočil, prošli jsme se po nábřeží, udělali "povinnou" fotku u Památníku potopeným plachetnicím (potopeným záměrně v boji o Sevastopol, aby nemohly nepřátelské lodě vplouvat do Sevastopolského zálivu, navštívili Primorskij bulvar (park), kde bylo mnoho svátečně naladěných lidí, vyhrávala muzika a spontánně tancovalo mnoho důchodců. Tak jsme se s Verčou na chvilku připojili a naše mládež se za nás styděla, prý. Ale myslím, že jsme všichni nasáli tu sváteční veselou náladu a bylo nám tam, v šeřícím se Sevastopolu, dobře. Mimochodem, tu sváteční atmosféru jako bych cítil v celém Krymu. Kde se bere? Já to tuším...
    Sevastopol, Pomník potopeným plachetnicím (mému foťáku klekla baterka, proto fotíme jen na mobily)

    Promenáda v Sevastopolu

    Sevastopolský Pomník potopeným plachetnicím na nové bankovce

    Primorskij bulvar

    Pozor na všechny oslíky, žirafy, zajíce a podobnou havěť. Jsou všude na světě stejní. Vyfotí se s vámi a pak se dožadují odměny. Tohle ale byl takový osel, že peníze nechtěl a ještě si s Májou zatančil a na rukách ji nosil.
    Bylo pozdě, rozloučili jsme se s Městem Hrdinou - Sevastopolem (stihli jsme ho poznat tak málo!) a jeli zpět do našeho nostalgického kempíku.
    U Sevastopolu a Simferopolu byly dostavěny elektrárny (screen z videa)

    Při projížďce lodí jsme viděli zakotvenou novou "Kometu", rychlostní loď, která bude co nevidět (od 1.8.2018) zajišťovat přepravu mezi Sevastopolem a Jaltou. Cena jízdenky 500 rublů dospělý, 200 dítě, 1 000 rodinná jízdenka.









    Více
    Více o Kometě ve videu naší Alenky a zítra se s ní potkáme osobně:
    Pro zájemce ještě přidám pěkné záběry na Sevastopol:

     Zde je kromě Sevastopolu i Balaklava, tam jedeme zítra:

    Brzy po našem odjezdu se konala v Sevastopolu tradiční slavnostní přehlídka VMF (Vojenského námořnictva), 29. 7. 2018, koho by to zajímalo:


    pokračování

    0 0

    Břetislav Olšer
    1.1. 2019   Rukojmí
    Nyní tedy pro mé trpělivé čtenáře opět připomínka toho, jak jsem v tom opět lítal, pro změnu v Boeingu 747 na lince Johannesburg – Londýn – Praha a nastal čas zpytování mého svědomí na konci roku. Když pak rekapituluji - dal, měl dáti, nedal - přepadnou mě během letu i výčitky, že jsem ve své křesťanské namyšlenosti opomněl i jiná vyznání...

    Z Johannesburgu z letiště Jana Smutse jsme odlétali na lince směr Londýn 31. prosince v 19 hodin místního, tedy jihoafrického času, což bylo o hodinu dříve, než v té chvíli ukazoval ten středoevropský. Bylo to matení mé mysli, jelikož jsem ještě nikdy v životě neprožil virtuální výměnu letopočtů ve výšce skoro jedenáct kilometrů v Boeingu 747 letecké společnosti British Airways a zároveň nad rovníkem.

    Zatím zcela střízlivý jsem očekával s očima na hodinkách silvestrovskou půlnoc; měla být tou nejbláznivější, jakou jsem doposud zažil. Zastihla mě při návratu z cesty po Jihoafrické republice. Vysoko nad mraky tropického deště.

    Konec roku byl též ve znamení fárání do platinového dolu v Rustenburgu….

    Letěli jsme; posilňoval jsem se pomerančový džusem, posíleným slivovicí, a zaháněl při naslouchání motorů leteckých motorů katastrofické myšlenky vzpomínáním na různé Silvestry, letopočty, kalendáře a k nim přináležející státy. Měl jsem řadu šťastných období; sice nahodilých, ale přesto rozdělených do milovaných etap. Novinářských. Devatero řemesel, desátá nouze. Hlavní bylo, aby mě to bavilo.

    Neruda měl pravdu, když napsal: „Já ledačím jsem byl v tom božím světě, a čím jsem byl, tím jsem byl rád.“ Kde mě zkrátka něco zajímalo, tam jsem zkrátka vyrazil na průzkum. S foťákem a magneťákem. Někdy jsem své cesty do jednoho a toho samého, většinou politicky exotického státu, opakoval i čtyřikrát. Dokud jsem nepřišel problému na kloub. To víte, „valašský selský rozum“…

    Není možné zapomenout ani na atmosféru černošského Soweta...

    Napřed mně vrtalo v hlavě, jak asi vypadá země, na níž dopadlo během deseti let nesmyslné americké války tucet milionů tun bomb a granátů? Tak začala má etapa vietnamská. Pak explodoval reaktor v Černobylu a byla z toho moje další etapa – jaderná. Když se rozpadl SSSR, měl jsem etapu „perestrojkovou“, po ní následovaly cesty do válečné Jugoslávie, romský exodus do Kanady a lety do JAR.

    Tam mě rozčílil tamní jihoafrický rasismus, v předtuše blížícího se zla jsem následně zamířil do New Yorku, abych si alespoň na fotce zachoval „Dvojčata“, pak jsem vyrazil do Izraele, pro tisíc a jednu pravdu ve Svaté zemi... A jelikož jedna z mých etap poznávání vycházela z jihoafrického apartheidu, vracel jsem se zrovna z jihu černého kontinentu, zatracená floskule.

    Napřed pod trupem letounu zmizely špinavě žluté valy hald z hlušiny zlatých dolů, potom se za horizontem rozplynuly i kopce Severního Transvaalu, v téměř dva tisíce kilometrů dlouhé řece Limpopo se utopil též svit mého posledního dne na jihu Afriky a já se rychle loučil s Jižním křížem.

    A což chvíle, kdy se peklo a smažilo na vítání Nového roku...

    Blažily mě stovky vzpomínek. Rád si žiji z dávných příhod. Třeba i z těch banálních. Viz můj zmíněný Silvestr nad rovníkem. Po zhruba pěti hodinách se naše letadýlko s téměř třemi stovkami pasažérů na palubě ocitlo blizoučko zemského rovníku, protínajícího povrch nebo teritoriální vody 14 zemí, z toho sedm těch afrických, asi v polovině též Keňu.

    Palubní mapy na výsuvných obrazovkách ukazovaly výšku 10 700 metrů, venkovní teplotu mínus 57 stupňů Celsia a rychlost letu 870 kilometrů v hodině. Udatní muži za kniplem zřejmě náš vzdušný koráb umně kočírovali tak, abychom zrovna v okamžiku našeho přeletu z jižní polokoule nad severní mohli oslavit Silvestra. Už dávno jsem se jako technicky zcela zaostalý vzdušný pasažér smířil s faktem, že navzdory zemské přitažlivosti vydrží na tři sta tun těžký letoun ve vzduchu nepřetržitě deset i více hodin. Poprvé jsem si ale zvykal na nadoblačnou oslavu Nového roku.

    Piloti měli určitě dobrý úmysl, byli patrně křesťany a stejně jako já nebrali vážně skutečnost, že v letadle je minorita křtěných Evropanů, zato většina Indů, Číňanů a několik příslušníků jiných národností hinduistického, muslimského a židovského vyznání, hlavně sezonních pracovníků, zaměstnávaných v JAR a letících patrně přes Londýn do svých původních domovů.

    Ne nadarmo dosahují sportovci nejskvělejších výkonů ve vysokých nadmořských výškách. Rovněž mně se vysoko nad matičkou Zemí v mozku zablesklo, jako při africké bouři a najednou jsem si uvědomil, že můj soukromý globalismus, s jakým jsem přistupoval k Silvestru, k tomuto zdaleka ne celosvětovému svátku, byl notně přízemní.

    Moje velikášství, že svět jsou jen křesťané a jejich Silvestr, dostalo řádně zabrat. A tak ve chvíli "CH", kdy ručička hodinek přeskočila na půlnoc a pod námi se objevila Keňa i tušení imaginárního rovníku, skoro protínajícího druhou nejvyšší horu Afriky Mt. Kenya s 5199 metry nad mořem, nepropuklo k mému zklamání v letadle žádné všeobecné veselí a jásot, provázený boucháním špuntů z láhví šampusu.

    Místo toho se všude kolem mne ozývalo jen spokojené pochrupávání většinou snědých pasažérů. Pravda, po kapitánově přání všeho dobrého v Novém roce roznášejí na účet britské letecké společnosti palubní průvodčí pohárky s šampaňskými bublinkami, zřejmě ještě sovětské polosuché provenience, ale bylo po čertech málo rukou, které by po nich sahaly.

    “Nový rok a teď?” protíral si ospalé oči můj soused, ukrajinský Žid z Birminhgamu, který byl v Kapském Městě na bar micva svého vnuka. “Židé slaví Nový rok Roš ha-šana v prvních dvou dnech měsíce tišri, to je podle přechodného roku někdy mezi zářím a říjnem. Svět byl přece stvořen 3761 před křesťanským letopočtem…”

    Obrátil jsem se zmateně s číškou napůl vyprchaného šampusu k asijské pasažérce přes uličku. Těšil jsem se na ten okamžik; sličná dívka si totiž na počátku letu odvážně nasávala pravého Napoleona a já to viděl na prima večírek, zvláště když jsem si pro kuráž tajně posiloval džus slivovicovými střiky.

    “Nový rok je pro nás podle lunárního kalendáře až koncem ledna,” špitla thajská dívka a na jídelní lístek mi napsala číslici 543, znamenající roky před naším letopočtem, tehdy začínal nový rok buddhistům, kdy se narodil Buddha. “Happy new year…” řekla a zase usnula.

    “Pro muslimy je začátkem letopočtu 24. září roku 622, kdy náš Prorok, nadmíru velebný Muhammad, odešel tajně z Mekky a dorazil do oázy Jathrib,” zapojil se do našeho silvestrovského kalendária i důstojný kmet s bělostným plnovousem, sedící vedle Asiatky, jenž však na dotaz, odkud pochází, jen mávl rukou a znovu se též chystal pokračovat ve spánku.

    A byl tak konec s mojí valašskou katolickou nostalgií. Konečně jsem byl ochotný si připustit, že na světě nejsou jenom křesťané a jejich Silvestr. Že na naší planetě, na kterou jsem se v tom okamžiku díval zbožně do temnot noci z nadoblačné výšky, ukrajují čas i jiné časomíry, a že lidské bytí není ani zdaleka řízeno jen pravidly naší povýšenecké křesťanské pošetilosti. Na Zemi přece žijí rovněž skoro dvě miliardy muslimů, miliony hinduistů, buddhistů i judaistů…

    Naštěstí bylo nač vzpomínat. Vychutnával jsem si proto alespoň pomíjivé okamžiky dočasné blízkosti milované Afriky. Už jen pár hodin a pohltí mě znovu civilizační chaos starého kontinentu, v němž si o tajemných hlasech buše mezi Botswanou a Mozambikem budu moci nechat jen zdát. Ty tam budou také ještě tajemnějších pohledy kávových očí polonahých zuluuských tanečnic v areálu bývalého zlatého dolu Gold Reef City, z něhož se stal dobře prosperující zábavný park nedaleko Johannesburgu.


    Proto jsem si nostalgicky v mysli pouštěl ten střihový film poskládaný ze střípků exotického okouzlení, malých i větších psychických otřesů, dojetí, vzteku i extází jihoafrického novice opojeného nejen šampusem, posilněným valašským trnkovým všelékem; uprostřed noci před přistáním v Londýně…

    Inu, a zase jsem v tom zkrátka lítal, pro změnu v boeingu na lince Johannesburg - Londýn - Praha, když nastal opět čas zpytování svědomí na konci dalšího roku; v jedenácti kilometrech nad matičkou Zemí, o půlnoci na Nový rok při přeletu přes rovník v Nairobi se slivovicí a šampaňským, aneb Silvestr za všecky randy….

    0 0

    1. 1. 2019 - Ďouba


    Jak to v těchto dnech vypadá v hlavním městě RF





    Stejně už nosíme nášivku "proruské médium", tak je to jedno. Máme nádherně vyzdobenou Prahu, která vlastně ani zdobit nepotřebuje, tak je to město krásné. V televizi jsou k vidění různé světové metropole ve vánočním hávu a já si nejsem jist, jestli ČT ukazovala i Moskvu. Jestli ano, tak se omlouvám za zdvojování a video si nepouštějte. Tak tedy - Moskva těchto dnů:


    0 0


    1.1. 2019  irozhlas
    „Rád bych proto do nového roku vyzval k odzbrojení ve verbálních projevech a k návratu k občanskému obsahu a tónu. Jako předseda sněmovny cítím svůj díl odpovědnosti i za rozdělení společnosti, přeji si, aby se ony příkopy podařilo zasypat, a my byli opět jediným spojeným národem, jakým jsme byli při vzniku Československa nebo v roce 1989 .(Projev zde)
    Projev zde

    Pozitivní zprávy se podle Vondráčka nemají přehlížet. „Nevím, kde se vzalo přesvědčení, že pozitivní zprávy nikoho nezajímají a čtenáře a diváky zaujme jen konflikt. Samozřejmě souhlasím, že kritika je důležitá, ale více dobrých zpráv by určitě spousta z nás ocenila a vůbec by nám to neuškodilo. Je toho přece hodně, co se nám v České republice společně povedlo,“ řekl.

    Česká republika si podle předsedy dolní komory parlamentu vybudovala dobré jméno v zahraničí. Velvyslanci v České republice podle něj téměř vždy hodnotí pobyt v Česku kladně.

    S podobně pozitivními reakcemi se prý Vondráček setkává také na zahraničních summitech, na nichž zastupuje prezidenta Miloše Zemana. „A proto říkám, že když jsme si letos připomněli 100 let naší státnosti, a často zmiňujeme hrdý odkaz naší první republiky, tak bychom si do nového roku 2019 měli dát předsevzetí, že se přestaneme podceňovat,“ zdůraznil v projevu.
    Zasypání příkopů

    Vondráček podobně jako Kubera připomněl nadcházející výročí 30 let od sametové revoluce. Demokratická forma vlády je podle něj nezpochybnitelná a od roku 1989 se podařilo vybudovat demokratické instituce. Demokracie podle něj není rychlá ani efektivní, je ale nejlepším možným způsobem vládnutí. Připomněl také nutnost účasti ve volbách.

    V politických debatách podle Vondráčka nemají zaznívat osobní útoky, ale věcné argumenty. Předseda sněmovny si je podle svých vlastních slov vědom rozdělení společnosti.

    „Rád bych proto do nového roku vyzval k odzbrojení ve verbálních projevech a k návratu k občanskému obsahu a tónu. Jako předseda sněmovny cítím svůj díl odpovědnosti i za rozdělení společnosti, přeji si, aby se ony příkopy podařilo zasypat, a my byli opět jediným spojeným národem, jakým jsme byli při vzniku Československa nebo v roce 1989. Protože národ a jeho zájmy jsou mnohem víc, než momentální rozdělení moci,“ řekl Vondráček.

    Principem demokracie je podle něj to, že hlas babičky z odlehlé pohraniční vísky váží stejně, jako hlas profesora z Prahy.

    Češi si podle Vondráčka zaslouží, aby byl rok 2019 rokem české národní hrdosti. „Naší zemi přeji pokračování dobrého vývoje a přeji si, aby v roce, kdy si připomeneme 30. výročí sametové revoluce, vzkvétala naše země nejen ekonomicky a po stránce životní úrovně, ale i co se týká kvality demokracie a svobody. Nenechte si namluvit, že tomu tak není. Když se nám toto vše podaří, tak si budeme moct na konci tohoto roku říci, že jsme vykonali dobré věci,“ uzavřel projev předseda sněmovny.

    0 0

    1.1.2018  PL
    „Dobrý den, je mi ctí, že vás mohu pozdravit ze sídla Senátu, horní komory českého parlamentu,“ začal Kubera. „Možná, že některé z vás svým projevem zklamu,“ pokračoval, s občasným nahlédnutím do připravených poznámek.„Neuslyšíte rozbor domácí ani zahraniční politiky, ani vymezování se nejlépe proti všem. ... Chci mluvit o tom, co je pro mě důležité a co nepochybně trápí mnohé z vás,“ prohlásil.

    Prozradil, že politika je jeho druhou lásku, hned po jeho manželce. Zamrzelo ho proto, že oslavy stých narozenin našeho moderníhi státu pokazily kytice prezidenta republiky Miloše Zemana a dalších představitelů státu vhozené do koše. Kubera má za to, že do koše rozhodně nepatřily. „Skoro se bojím, co se bude dít při letošním kulatém výročí,“ zaznělo z úst předsedy Senátu.

    „Naštěstí naši milí dobrodějové nezařadili 17. listopad mezi dny zavřených obchodů, takže vášně bude tlumit nakupování, často na dluh,“ posteskl si.

    Je však přesvědčen, že naše země je plná úžasných a schopných lidí, jen nám prý často chybí pokora a úcta k práci druhých. „Typický je přezíravý postoj k lidem, kteří se živí manuální prací,“ pokračoval Kubera. I lidé pracující rukama si zaslouží naši úctu. uvědomí si to každý člověk, který se rozhodne, že je načasovat renovovat koupelnu nebo jinou místnost v bytě, případně rovnou celý byt. Pak pochopí, že i lidé živící se manuální prací si zaslouží respekt.

    „Na opačném konci je nedostatek sebevědomí a víry v naše schopnosti. Jsme neskutečně šikovní,“ zdůraznil.

    Přesto se nad naší společností vznáší mrak. „Sociální sítě jsou plné zloby a nenávisti. Dokonce i štědrovečerní pohádka vyvolává vlnu nenávisti, Jeden nestačí žasnout,“ kroutil hlavou Kubera.

    Nejsme ale horší než jiné národy. To se nám jen někteří snaží namluvit, že je korupce u nás horší než jinde, aby si mohli z boje proti korupci udělat dobrý byznys,“ varoval politik. A jako by to nestačilo, ještě je tady stát.

    „Je tady Stát. Stát s velkým „S“. Stát, který nás považuje za služebníky. Už je skoro jedno, kdo nám zrovna vládne. Polovinu roku pracujeme pro stát, aby nám zejména před volbami něco málo vrátil, a když má málo, tak si půjčí. A ještě se diví, že někteří lidé se chovají stejně a po jeho vzoru si také půjčují,“ zlobil se Kubera.

    Aby se o nás stát mohl starat, potřebuje nás mít pod kontrolou. Proto zakazuje to či ono. „Ale k vymáhání práva stát nemá sílu a nedovoluje mu to ani politická korektnost, která už dávno přesahuje všechny meze,“ varoval předseda Senátu.

    Poté se Kubera zastal kuřáků. To jsou prý lidé, které stát diskriminuje, jako by mu oněch 80 miliard, kterými ročně přispívají do státního rozpočtu, nevonělo. A mnozí lidé to ještě podporují. Tentýž stát se snaží vše digitalizovat, prý pro usnadnění života občanů. Jenže digitalizovaná hloupost zůstává hloupostí,“ připomněl Kubera všem.

    Proto bychom si měli chránit svou svobodu a trvat na tom, že do některých oblastí stát zkrátka nepustíme. Dovoluje nám to ostatně občanský zákoník, přesněji jeden z jeho tisíců paragrafů. „Jeden z nedůležitějších paragrafů říká, že osobnost člověka je chráněna a každý je povinen ctít rozhodnutí člověka žít podle svého. Tento paragraf je soustavně porušován a svoboda nám protéká mezi prsty,“ pokračoval Kubera.

    Přitom každý, kdo si stáhne do mobilu nějakou aplikaci, povolí přístup ke všem informacím v telefonu. „Je to, jak říkal Ludvík Vaculík, jako když držíme býka za rohy a někdo nás přitom neustále kope do zadku,“ sáhl k příměru Kubera.

    Vedle osobní svobody bychom si také měli trvat na tom, že muž, žena a rodina ční nad vším ostatním jako Mount Everest, ční nad přírodou, zkrátka nade vším.

    „Chovejme se k ostatním lidem tak, jak bychom chtěli, aby se chovali oni k nám,“ požádal Kubera spoluobčany, když se blížil k závěru svého projevu. „Přeji vám vše dobré v roce 2019.“

    0 0

    Přemysl Votava
    1. 1. 2019
    Před 60lety to bylo možná jen nepatrně, ale přesto na mapu Latinské Ameriky zamířila pozornost všech politiků světa. Ta malá karibská Kuba, jako první stát Latinské Ameriky, se vymanil z amerického sevření k nelibosti americké administrativy. Nezalekla se mocného souseda. Tamní proamerická vojenská diktatura byla svržena, generál Fulgencia Batista v noci na 1. ledna 1959 uprchl do USA. Hned následný den do Havany vstoupili vítězní kubánští revolucionáři. Revoluce zvítězila. Pro Spojené státy před 60 lety se zrodil velký problém.

    Od počátku Kuba čelila americké politice sankcí a vojenských hrozeb. Tedy z dnešního pohledu, nic nového v politice USA. Nátlak USA vyvrcholil již v roce 1961 vyloděním několika tisícové tzv. kubánské exilové armády zcela v režii USA. Rychlá porážka agresora a tím i posílení kubánské revoluce jen vystupňovalo nátlak USA na Kubu. Hrozby USA přerostly v roce 1962 k krizi světovou a hrozil válečný konflikt mezi USA a SSSR.

    I přes politiku sankcí a vyhrůžek ze strany USA, Kuba se nevzdala své cesty a v roce 2014 i slavila, to když prezident USA Barak Obama přiletěl do Havany. Byly navázány diplomatické vztahy mezi Kubou a USA. V americké politice zvítězil zdravý rozum. Kuba se radovala,…. Do Havany přiletěl i papež František. Fidel Castro si tak mohl před čtyřmi lety zapálit svůj „vítězný doutník“. Dožil se vítězství a uznání revoluce. Přesto i dnes, po čtyřech letech od obnovení diplomatických vztahů, americké sankce stále pokračují. Pokračují i přes odpor samotné americké veřejnosti, pouze 20% vyjadřuje podporu politice sankcí.

    Obdobnou cestu, jako Kuba, nastoupily později další státy Latinské Ameriky, Venezuela, Bolivie, Nicaragua, Argentina, …. Kuba se pro ně stala vzorem a to je hlavní přínos kubánské revoluce. Úspěchy Kuby v lékařské oblasti, ve vzdělání, jsou výkladní skříní revoluce. Spojené státy i vlivem Kuby musely pozměnit svou politiku vůči státům v Latinské Americe. Pravda, nikoliv zásadně, ale přesto americká politika hledala nové cesty ke smíru. A vítězní revolucionáři, jako byl Fidel Castro, Ernesto Che Guevara, Raul Castro, … ?

    Ti se stali již před desítkami let symbolem revoluce, tedy revolty, zejména mládeže v celém světě. Jejich odkaz není zapomenut ani dnes, po 60ti letech od revoluce. Revoluční Kuba jde svou cestou, navzdory přítomnosti tisíců vojáků USA na vojenské základně Guantánamo na Kubě. A to je její přínos kubánské revoluce i po 60letech. Kubou dnes zní známá revoluční píseň „ Cuba si, Yankee no ! “

    Autor je mpř. strany Národní socialisté

    0 0

    2. 1. 2018 - Ďouba


    Zpráva o cestě na Krym v červenci 2018


    Den osmý: Balaklava, rande s Alenkou, supertajný objekt 825



    Dnes mám rande s Alenkou Bardovskou (známou krymskou blogerkou), v Balaklavě, malebném to městečku kousek od Sevastopolu, rozloženém na březích úzké zátoky. Dnes je to jedno z turisticky nejnavštěvovanějších míst Krymu, za SSSR se sem normální smrtelník nedostal, aby nerušil ponorky v jejich pevnostní základně, vytesané do úbočí hory.

    Balaklava (screen z videa burn-media.ru)
     S Alenkou jste se mohli setkat již dříve na stránkách NR, kdy jsem publikoval její videa s mými titulky:
    http://www.novarepublika.cz/2016/12/pozdrav-z-krymu-od-utlacovane-alenky.html
    http://www.novarepublika.cz/2016/12/podari-se-na-krymu-rozsvitit-vanocni.html
    http://www.novarepublika.cz/2016/06/tezke-boje-v-krymu-nasazeny-i-tanky.html
    http://www.novarepublika.cz/2017/05/jak-slavili-den-vitezstvi-pod-hlavnemi.html
    http://www.novarepublika.cz/2018/05/kruci-moste-to-je-bezva-ze-te-ted-mame.html
    http://www.novarepublika.cz/2017/05/diskriminace-krymskych-tataru-dosahuje.html
    http://www.novarepublika.cz/2017/01/sevastopol-si-na-novy-rok-dopral-v.html
    http://www.novarepublika.cz/2018/04/krymska-vlna-se-dnes-otevrela.html

    Můžete ji také vidět nalepenou na auta, která v Sevastopolu rozvážejí pizzu (Alenku využili pro reklamu):



    A teď se s ní poprvé setkáme osobně - v Balaklavě. Přijeli jsme z Ljubimovky, zaparkovali a kráčeli Balaklavou až k městské pláži. Tam jsme doplnili pitný režim, zalezli do stínu a počkali. Alenka přijela i s manželem Vasilijem, rychle jsme "rozpoznali" a dohodli, že se podíváme na zátoku z výšky, od pevnosti Čembalo. Měl jsem v plánu vystoupat až k nejvyšší věži, ale bylo takové vedro, že nikdo neprotestoval, když jsme došli jen k té nejnižší, dokonce ani Alenka, ani já. Vasilij udělal pěkné foto:

    Balaklava, dolní věž pevnosti Čembalo, naše výprava a Alenka Bardovská
     Alenka tvrdila, že Balaklavu je nutno vidět nejen z výšky, ale i z vody. Tedy jsme se nalodili na malou jachtičku jejího známého a pluli:
    Vyjíždíme z přístaviště, jsou vidět věže pevnosti Čembalo, na té dolní jsme před chvilkou byli



    Vyplouváme ze zátoky na moře

    Zastavujeme na širém moři. Přibližně v těchto místech najdou za měsíc potápěči vrak lodi z 2.-3. století.

    V podpalubí nikdo nepřikládá, na lodi je přesto dobrá nálada. Ďouba jede lodí, tou lodí výletní...

    Já s Radkem jsme neodolali a odskočili si do moře zaplavat

    Škoda, že to nemůžete vidět: pode mnou se nachází vrak lodi z 2.-3. století...

    To nejsem já, ale delfín. Proskákali kolem nás, ale stihli jsme vyfotit jen poslední ploutev.

     A teď přišla velká zrada! Kapitán nám nabídl sušené ryby. Tak nadšeně o nich vyprávěl, že jsme si začali myslet, že není na světě lepší lahůdka.
     Statečně jsme se do nich pustili a ač se nám zdálo, že kromě kostřičky, ploutviček a vysušené kůže na nich nic víc není, že na nich není co jíst, ze slušnosti jsme mlaskali blahem a rybky chválili. To se nám vymstilo.
    Verča se snaží dostat do ryby a utrhnout nějaké sousto
     Když jsme se vrátili do přístavu, kapitán řekl, že nás dovede do nejlepší prodejny ryb a vybere nám večeři. Tak se i stalo. Z prodejny jsme odcházeli obtěžkáni několika igelitkami ryb a odlehčeni o několik hromad rublů (2 000!). V tu chvíli jsme se ještě uklidňovali, že aspoň večer bude pořádná rybí hostina.
     Alenka z Balaklavy pospíchala natáčet dokument o sanatoriu v Aluště, a tak jsme se dohodli, že se tam za pár dnů sejdeme a natočíme rozhovor.
    Aljona Bardovskaja
     Přijeli jsme do kempu v Ljubimovce, sešli se u velkého stolu a zahájili rybí hostinu. Některé druhy ryb byly skvělé, čerstvé a jen se po nich zaprášilo. Pak ale zůstala hromada těch sušených a s tou jsme si prostě neporadili. Chvíli každý kuchal, trhal, páral, žvejkal, ale pak už jsme jen smutně seděli a civěli na kupu nepřemožitelných tuhých sušinek.





    Zdálo se, že nebohé ryby zahynuly zbytečně a budou vyhozeny do koše. Ten příběh však má dobrý konec. Ten ale nastane až zítra ráno. Teď rychle do nostalgických budek a spát.

    Rozšiřující učivo:

    Balaklava bylo za SSSR nedostupné městečko, protože tam byla ponorková základna. Dnes je ve vodním tunelu muzeum, kde se o tom vypráví turistům. Do muzea se ale dostanete i pomocí tohoto videa, Balaklava začíná na 17:35 a končí 24:03. Určitě doporučuji ke shlédnutí! (jestli někdy najdu čas, udělám titulky)


    Pro vážné zájemce je zde dokument o objektu 1. stupně utajení - objektu 825, základně ponorek v Balaklavě. Balaklava byla přibližně od roku 1950 do osmdesátých let pro veřejnost uzavřena, ani do map se tehdy nezakreslovala. Uvnitř objektu 825 se nacházel další tajný objekt - 820 "Arsenal", sklad jaderných zbraní.



    0 0

    2.1. 2019   PL,rozhovor(část)
    CO NÁM DAL ROK 2018 „Ku prospěchu nás všech, nesedí na Hradě žádný ‚vítač‘! Jsme jednou z nejbezpečnějších zemí na kontinentě. V rozhovoru promluvil o tom, jak se podle něj žije lidem v České republice, zhodnotil volby i sestavení nové vlády a zmínil i demonstrace a „deblblok“.



    Ivan Vyskočil:
    Myslím si, že rok 2018 byl veskrze dobrý. Český národ, tradičně skeptický a už z principu stěžující si vždy a na vše, se má docela dobře. Sice mají všichni „zoufale málo peněz“, ale poněkud o tom nesvědčí ty přeplněné nákupní vozíky, které před sebou lidé tlačí v nákupních centrech. Na ulici je stále více a více aut a není to žádný zastaralý vozový park. Není výjimkou, že v rodině jsou dvě i více aut. Vím, že jinak by mluvily asi svobodné matky, či důchodci odkázaní pouze na penzi a bezdomovci pod mostem. Ti posledně jmenovaní mne často oslovují „o pár drobásků“, a vzápětí vytáhnou mobil, aby si vyřídili své záležitosti. To s opravdovou chudobou, jak ji známe z některých zemí, opravdu nemá co dělat.

    V roce 2018 se konaly prezidentské i senátní volby, volby do komunálu a také jsme získali novou vládu. Jste spokojený s výsledky?

    Zaplať bůh, volby dopadly dobře. Máme pana prezidenta, který má vlastní názor a nepapouškuje názory jiných, které se takzvaně nosí. Ví, co je dobré pro Českou republiku a podle toho jedná. Z velké části díky jemu jsme jednou z nejbezpečnějších zemí na kontinentě. Zatímco vedle nás teroristé najíždějí auty do davu, my stále můžeme jít na vánoční trhy celkem bez obav. A je to díky prezidentu Zemanovi, který včas varoval před nekontrolovanou imigrací a svoje varování postupně přenesl i na vládu a velmi neochotně, s ohledem na volby a náladu lidí, ho přejímají i ostatní strany. A ku prospěchu nás všech, nesedí na Hradě žádný „vítač“! Konečně v prezidentově vánočním poselství může soudný člověk podepsat každé slovo. Ale bylo mi předem jasné, že se najdou štěkající rozumprdi. Hned se ozvali. (Obvyklá skvadra zvaná „deblblok“, Kupka, Jurečka, Bartoš, Gazdík a nesmí chybět za TOPku Pospíšil.)

    V parlamentních volbách zvítězilo hnutí ANO, a nakonec se povedlo sestavit i vládu. Rozhádaná ČSSD je poněkud zvláštní koaliční partner, jak se ukázalo při posledním hlasování o důvěře vládě, ale stále lepší, než strany neustále se vymezující proti Andreji Babišovi. A to je z jejich programu asi tak všechno!






    V roce 2018 se více než jindy mluvilo o tom, že česká společnost je rozdělena. A asi nejvíc to bylo vidět právě kolem prezidenských voleb. Ale i na konci roku se konala především v Praze řada demonstrací především proti premiérovi, ale i proti prezidentovi. Co si o atmosféře v zemi myslíte? Mají pravdu ti, kteří mluví o ohrožení demokracie?

    O čem vlastně ty demonstrace byly? Chápal bych je, kdyby to byly takzvané „hladové bouře“ vzedmuté špatnými sociálními poměry. Ale jak už jsem zmínil na začátku, nic takového se tu nikomu neděje, naopak společnost žije v poměrném dostatku. Tak na obranu demokracie? Jak vidno, ti lidé mohli svobodně demonstrovat. Svobody mají možná až příliš, protože za některá hesla, obrazně řečeno, by jinde byli veřejně popraveni na Staroměstském náměstí. A že některá hesla byla až daleko za hranicemi vkusu, a dokonce i za hranicemi lidskosti! Přesto je nikdo nemlátil obuškem, ani na ně nestříkal vodu a slzný plyn! A tihle křičí, že mají málo svobody a demokracie? Křičí proti demokraticky zvolené vládě a proti demokraticky zvolenému prezidentovi.

    Andrej Babiš asi není svatý. Konečně být svatý v politice ani nejde!  Ale je to zatím to nejlepší, co tady máme, a lidé to i přes těch pár křiklounů podvědomě cítí.  Už jsem slyšel několikrát tu hloupou frázi: „Chce řídit stát, jako firmu“. A co je lepšího než úspěšná firma? Připomeňme si heslo amerických Fordových dělníků: „Daří-li se dobře panu továrníkovi, daří se dobře i jeho dělníkům“! Nezajímá mě stále omílané Čapí hnízdo, které mimochodem odsud nikdo neodveze a slouží lidem a krajině. Nezajímá mě, a naštěstí většině lidí se mnou, že pokaždé když padne jméno Andrej Babiš, musí nutně před něj naše ČT vrazit „trestně stíhaný“! Kdo má jen trochu paměť, mohl by jmenovat řádku osob z politiky, kteří by si rozhodně trestní stíhání zasloužili desetkrát víc.
    Zato mne více zajímá, že tato země za jeho vlády začíná vypadat lépe, že je snaha napravit situaci důchodců, učitelů, policistů. Společně s prezidentem je zajedno v otázkách imigrantů. Kdo z jeho předchůdců by to dělal? Snad Kalousek? Pánbůh nás račiž ochránit před Fialy, Bělobrádky a Gazdíky. A Piráti? Promiňte, ale už v názvu je něco špatně. Piráti se za dobrých časů plachetnic bez soudu věšeli na ráhno. Nebo se snad přirovnávají k somálským pirátům? Ať si to každý přebere sám!


    Různé aféry se tento rok opět týkaly nejen Andreje Babiše, ale také prezidenta Zemana. Připomeňme humbuk kolem jeho vyjádření ohledně novičoku a poté i kolem jeho kritiky BIS. Co na to říkáte, a co říci na to, že opět na jeho adresu padla slova o vlastizradě?

    Obviňování prezidenta z vlastizrady se už stalo v kruzích deblbloku jakýmsi folklorem, který už normální lidi ani nevyvádí z míry a dokonce už ani nezajímá. Ano, jak říkáte, vzpomeňme na kauzu novičok a agenta Skripala. To bylo obviňování, to byl humbuk, při kterém byli vypovídáni ruští diplomaté a Vladimír Putin div nechodil s maskou Satana.  A tehdy náš pan prezident rozumně a uvážlivě mluvil o nedostatku důkazů k takovému poprasku a o tom, že bychom neměli unáhleně jednat, jen abychom se zavděčili v EU. A ejhle. Agent Skripal si vesele někde běhá i s dcerou a celá kauza náhle utichla a nikdo s ní už nechce nic mít.
    Zatímco vražda saudskoarabského novináře na saudskoarabském vyslanectví zdaleka tolik pohoršení a mezinárodních kroků nezaznamenala? Ačkoliv důkazů bylo dosti a byly nad slunce jasnější? Inu i v mezinárodní politice se měří dvojím metrem a co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. Takže vidíte, že časem se vždy ukáže, že Miloš Zeman měl zase pravdu. Celá kampaň jak proti premiéru Babišovi, tak proti prezidentu Zemanovi je organizovaná a placená. Někomu vadí, že prezident Zeman i premiér Babiš hájí především zájmy České republiky a našich lidí. Ti, kteří v této antikampani pomáhají, si možná ani neuvědomují, že podřezávají větev nejen naší vlasti, ale i sami sobě.





    Vy sám jste si ostatně v tomto směru užil své, když se na veřejnost před časem dostala informace, že budete jedním z těch, kteří dostanou od prezidenta státní vyznamenání...

    Ano, když se rozneslo, že mi pan prezident chce udělit vyznamenání za zásluhy v oblasti kultury, byly mi ze strany novinářů kladeny hlavně dotazy, zdali to odmítnu. Vždyť přece řada mých kolegů by to odmítla! Byly to takzvané „návodné dotazy“. A když jsem říkal, že ne a že si naopak vyznamenání velmi cením, byl mi veřejně, přes noviny, nabídnut milion korun (!), když to na Hradě před kamerami odmítnu. (Bože, kam až zašla lidská nenávist a hloupost?) Vlastně chtěli, abych veřejně potupil cenu a tím i pana prezidenta! Přestože jsem milion nikdy pohromadě ani neviděl, tak bych to neudělal. Ocenění mé práce panem prezidentem si nesmírně vážím a jsem na něj hrdý! 28. říjen 2018 na Hradě, upřímné a milé blahopřání od pana prezidenta patří k mým nejhezčím zážitkům v životě. Pořád je ve mně ten malý kluk ze Žižkova s odřenými koleny, který si neuměl představit, že by někdy dosáhl takové mety. Ale zamyslete se nad tím. Copak někdo může jen tak nabídnout milion za zostuzení ceny a tím i prezidenta? Na to přece musí mít ten člověk, co mi to veřejně nabídnul, jistě ještě nějaké další „sponzory“! Celý článek na PL

    0 0

    Libor Čermák

    2.1. 2019   Rukojmí
    Letos budeme slavit 30 let od sametové revoluce. Ale vlasy mi vstávají hrůzou nad tím, kdo že se v současné době na její ideály nejvíc odvolává. To, co dělají mnozí "pravdoláskaři", to s demokracií nemá nic společného.

    Milí čtenáři, teď na počátku roku 2019, roku, kdy oslavíme 30. výročí od samotové revoluce, bych se chtěl zamyslet, zda to, co nám vnucují stoupenci pražské kavárny a tzv. liberální demokracie, zda to má s demokracií vůbec něco společného. Osobně si tedy myslím, že to, co nám tato sorta lidí vnucuje jako demokracii, že to s demokracií nemá naprosto nic společného.

    Co je to svoboda a demokracie? Je to právo na vlastní názor a současně respekt k názoru druhých. A co vidíme ze strany těchto pražskokavárníků a pravdoláskařů? Když s někým nesouhlasí, tak ho místo demokratické diskuze začnou označovat například za "proruského švába", a to ještě pořád v tom lepším případě. A v tom horším dokonce si přejí nemoc nebo dokonce smrt onomu politikovi (nejčastěji M. Zemanovi)

    Když někdo s jiným názorem, než je ten jejich, uctí květinami památku 17. listopadu, tak oni ne, že se zaradují, kdo všechno chce tuto památku uctít. Ale oni ty květiny místo toho vezmou a hodí do koše. Je toto respekt k demokracii? Ne, v žádném případě. Toto nemá s demokracií nic společného.

    Když někdo s jiným názorem tento svůj názor napíše na sociální síť, tak oni, ne že se zamyslí, proč má někdo zrovna takový názor. Nebo, že si řeknou: "Nesouhlasím s vámi, ale do smrti budu hájit vaše právo to říkat". Ale místo toho začnou dělat vše proto, aby nositele toho názoru na té sociální síti nějak zablokovali.

    A tak bych mohl pokračovat dál například touhou po indoktrinaci jejich názorů (genderismus, multikulturalismus, nemístná propagace sexuálních menšin) do dětí ve školách a do dospělých skrze veřejnoprávní sdělovací prostředky. Nebo rádoby cenzurou literárních děl, které nejsou tzv. genderově nebo multikulturně vyvážené

    Takové věci, jaké jsem popsal v předchozích odstavcích, zkrátka a dobře příznivec svobody a demokracie by neměl vůbec používat! A tak tvrdím, pokud chtějí tito lepšolidi, pravdoláskaři a stoupenci pražské kavárny (nebo jak všelijak se jim říká) důstojně oslavit letošní 30. výročí sametové revoluce společně s ostatními lidmi našeho národa, měli by si dát předsevzetí, že se skutečně jako demokrati budou chovat. A ne že budou používat takové a podobné metody, které se používají jen v diktaturách.

    No, milí čtenáři, nejste to právě vy, o kterých píšu? Tak ze sebou něco udělejte, abyste mohli oslavit 30. výročí nabytí naší svobody a demokracie společně s ostatními slušnými lidmi, kteří svobodu a demokracii používají skutečně tak, jak se to patří.

    0 0

    2. 1. 2019 - Ďouba


    Zpráva o cestě na Krym v červenci 2018


    Den devátý: Ljubimovka - Eski-Kermen - Aj-Petri - Alupka (kemp)





    Ráno balíme. Od auta přibíhají dcerky a překotně oznamují, že na ně nějaká "bába" křičí, že tomu sice nerozumí, ale že asi naše auto překáží v průjezdu. Že je strašně rozčílená. Na parkování si dávám vždy pozor, nenávidím, když jeden řidič zablokuje druhého. Jdu řešit situaci. Není to "bába", ale dáma středního věku a nekřičí, pouze mi důrazně vysvětluje, že toto místo je vyhrazeno pro hasiče a že to oznamuje tato, ukazuje, cedulka. Měla pravdu, i když cedulka byla dost nečitelná, při parkování neviditelná. Omluvil jsem se, vysvětlil, že už odjíždíme a tudíž se nestane, že plameny zachvátí celý chatičkový tábor "Nostalgie", což by byla opravdu škoda. Paní se smála a začali jsme klábostit. Došlo až na sušené ryby z Balaklavy, ona se smála ještě víc a já jí tedy daroval celou tu naši hromadu, kterou bychom jinak vyhodili. Byla ráda a chtěla za ně zaplatit, což mi přišlo legrační, a tak jsme se smáli oba a pak ještě druhá dáma, která přišla "pobaltat", pak přišli i chlapi a nebýt toho, že za pět minut usednu za volant Ladičky, asi by mě smetla jejich přípitková smršť. Mrzelo mě, že odjíždím, s těmi lidmi by byl pěkný den u moře. Byli takoví - normální!
    (snad jim naše sušené ryby chutnaly, snad věděli, jak je konzumovat, my na to nepřišli dodnes)
    Loučím se s mými novými kamarádkami. Asi se už nikdy nepotkáme, ale setkání s nimi bylo příjemné, spontánní, nezapomenutelné.

    Hned po ránu šílené vedro, bylo by rozumnější zůstat na pláži, ale my musíme dál, vpřed, za dobrodružstvím!
    Rychle zavřít, pustit klimošku a hurá do jeskynního sídliště Eski-Kermen. Nejprve směr Bachčisaraj...
    Nejprve dobrou silnicí podél říčky Belbek směrem na Bachčisaraj, ale brzy odbočujeme vpravo a cesta se horší a horší, až nakonec je lepší jet raději po polňačce než kličkovat po zbytcích asfaltu. Opatrně jsme se dokodrcali až na parkoviště pod skalním útesem Eski-Kermen. Venku je nechutné vedro, nikomu se z auta nechce.
    Eski-Kermen, to jsou pozůstatky dávného skalního osídlení. Platí se rozumné vstupné, za příplatek vás dovezou legendárním "gazíkem" na konec skalního masívu a vy pak jdete jen jednu cestu. My se ale chceme hýbat a také šetříme, tak půjdeme tam vrchem a zpět spodem. Návštěvu Eski-Kermen lze určitě doporučit, pohleďte:
    Sice screen z nekvalitního videa, zato pohled na Eski-Kermen v celku. Vlevo dole je parkoviště, kasa a začátek prohlídky, v pravém údolí je možnost ubytování v komfortních chatkách a také jeskyních, viz dále

    Vystoupali jsme na hřbet skalního masívu

    Z fotky vůbec není cítit to vedro, kvůli kterému se sotva vlečeme

    Pohled do "pravého"údolí, kde jsou vidět přístřešky, patřící k chatovému táboru a pěšinky v protější stráni vedou do jeskyní, které jsou  dokonale a originálně zařízeny pro bydlení. Kdo chce vědět více, najde na: эски-кермен.рф

    Nedalo mi to, abych vám neukázal ty jeskyně. Jsou dvě, jedna menší pro 2 osoby, druhá pro 4. Cena za ubytování s veškerým komfortem je 1 500 rublů za osobu a den
    Pokračujeme v prohlídce jeskynního města. Hodně mi to tu připomíná mé milované Drábské světničky v Českém ráji, jen materiál skály je jiný. Není to pískovec, ale kámen tvrdý jak "kermen"

    V jeskynním bytě, ze kterého vykukuje Verča, jsme provedli akustickou zkoušku a sice vícehlasým zpěvem písně "Červená se line záře, óhéééň!" Znělo to krásně, zachytil jsem na kameru, ale zatím nevím, jak video dostat na stránku NR. Až na to přijdu, udělám to.

    Nikde žádné zábradlí, ale nikdo nepadá. Možná je to bezpečnější, pud sebezáchovy funguje.

    Tady jsem si uvědomil, že krymské hory jsou stejným lákadlem, jako moře. To jsem dřív netušil a nikdo mi to neřekl. Tak já vám to tedy říkám: zkombinujte na Krymu moře + hory + městečka!




    Eski-Kermen

    Stropní otvory snad sloužily jako větráky sýpky (překryté stříškou).

    Sýpka. Tyto otvory si zahrály v jednom akčním filmu ("Devátá rota"), ukázka z něho je ve videu o Eski-Kermen od blogerů Olega a Olega na youtube kanálu "Krym udivljajet", doporučuji a přidávám odkaz. Tam se také kluci spouštějí do místní studny, my jsme si to bez lana netroufli. Jsem s nimi v kontaktu, poslal jsem jim naše video "Červená se line záře", moc se jim líbilo.
    Video:

    Verča v sýpce


    Duchovní centrum Eski-Kermenu, oltáříček, křtitelnice...




    Tady prohlídka končí, sejde se na dolní cestu a po ní pohodlně zpátky. K objevování by tu ale bylo daleko víc!

    Teď nás čeká návrat po zoufalé silničce a pak, snad po velké silnici do sedla pod kultovní krymskou horu, korunu Jalty a Alupky, Aj-Petri (1234 m). To jsem ještě nevěděl, že tato silnice sloužila jako test odolnosti sovětských automobilů a od té doby ji asi nikdo nespravoval...

    Až k úpatí hor jsme docela frčeli, pak začalo stoupání, první serpentiny a první pasti na mamuta. Když jsme si pomysleli, že tudy nikdo nemůže jezdit, přiblížili jsme se k parkovišti - východisku do "Velkého kaňonu Krymu", které bylo plné a auta stála i v dlouhých řadách při silnici. Krymčané si na rozbité silnice zvykli, zvykáme si i my. Věřím, že za pět let to bude jiné a věří tomu i oni. Začalo se mostem přes moře, hlavní silniční tepnou přes celý Krym Tavridou, elektrárnami, aeroportem, mešitou, Artekem... bude se pokračovat a dojde i na "alpskou" silničku Bachčisaraj - Aj-Petri - Jalta.
    "Bolšoj kaňon Kryma" jsme vynechali, teď mě to mrzí, ale tlačil nás čas. Je to další perla poloostrova!

    Naše Lada Largus a její sqělý řidič se statečně poprali s dalšími serpentinami a pastmi na mamuty. V jedné zatáčce jsme pili ledovou vodu z vydatného pramene, výbornou, doporučuji, pramen se nedá přehlédnout. Pak se les rozestoupil a my jeli slunečnou planinou, vpravo se nazývá "Petrinské plato", vlevo "Jaltinské plato".
    Ladička odpočívá v serpentině u pramene

    Později jsem viděl video RT právě o tom, jak se tady testovala sovětská auta a radoval jsem se, když jsem zahlédl náš pramen

    Vyjeli jsme z lesních serpentin na "Petrinsko-Jalinské plato"


    doplněno 2.1.2019 v 16:55
    V diskusi jsem našel dotaz na ty bílé polokouličky na kopci, tedy dodatečně přidávám informaci:
    Je to "Perepelinaja gora" (Křepelčí hora), 1301 m, které se také přezdívá "Kupola Aj-Petri" nebo "Vejce dinosaurů". Na mapách bývá napsáno "Observatoř", ve skutečnosti se jedná o vojenský objekt, oči protivzdušné obrany - radar, samostatnou radiolokační stanici. Počátek stavby v dobách Studené války, kolem 1951. Měly by tam být především komplexy ze sovětské epochy "Oborona", "Altaj", "Granica M" a novější ukrajinská "Dášeňka (36DS-6)", pokud je tam něco ještě novějšího, asi to nebude běžně ke zjištění na internetu. Zdroj info.
    konec doplnění

    Blížíme se k nejznámější (nikoliv nejvyšší) hoře Aj-Petri (1 234 m)
    Vyhlídka v sedle pod Aj-Petri. Najednou je vedro pryč a hodně funí. Holky se dívají, kam uletěla kšiltovka Lence. Zachytila se na skalním výstupku a Verča ji neohroženě zachránila.

    Na více místech jsem viděl nějaký nový (zlo)zvyk a sice omotávat větvičky či zábradlí různými pásky, fangličkami. Lidé se dělí na dvě skupiny, jedni to dělají a jiným to vadí. Za námi je skalní koruna Krymu, vrchol Aj-Petri. To modré vlevo je moře, jen to tak nevypadá.

    Pohled na druhou stranu - na Jaltu.

    V sedle pod Aj-Petri je asi 13 malých restaurací, prý každou provozuje jiná národnost. Všichni nás lákali na pozdní oběd, my jsme to ale neměli v plánu. Pak mě ale nesměle oslovil sympatický borec a já podlehl. Teď jsme všichni rádi, že jsme k nim šli. "Kafe-bar Jyldyz - Na návštěvě u Arsena" nás nadchl. Patří rodině Krymských Tatarů, neobyčejně milých lidí. Sestra sympaťáka nás obsluhovala, u stolu se sedělo v tureckém sedu bez bot, najedli jsme se výborně a do sytosti. 

    Krymský horský bylinkový čaj, "kompót", šašliky a další speciality, kopr v sladkokyselých omáčkách... Přišla řeč, s naší milou servírkou Tatarkou, i na okupaci Krymu, ona se usmála, řekla, že je v pohodě a o politiku se nezajímá. Poprosil jsem ji, aby nám k jídlu nám pustila tradiční krymskotatarskou muziku, a tak jsme to měli opravdu stylové.
    Nakoupili jsme u nich ještě hodně sklenic pověstného ruského (tatarského) "vareňje". Tady jsem poprvé v životě jedl borovicovou šišku! Vareňje se dělá snad ze všeho (uvařeno v cukru), my pořídili Řecký ořech, Jalovec se šípkem, Levanduli, Jahody, Borovicovou šišku... Na výběr bylo snad 30 druhů, všechny jsme dostali k ochutnání. Když píšu tato písmena, jím předposlední šišku (existují ještě chutě, které možná neznáte).

    Kafe-Bar "Jyldyz", Na návštěvě u Arsena

    Naši milí hostitelé

    Tatarin

    Ze stránky mého sympaťáka Taljata: "Přísahám Aláhovi, neviděl jsem nic překrásnějšího než je úsměv mojí Matky"

    Teď ještě vsuvka, rozšiřující učivo:
    Jak se dělá "vareňje" nejlépe ukáže Máša a medvěd (víte, že díl "Máša vaří kaši" už má přes 3 miliardy shlédnutí?):
    Nebo je Vareňje na wikipedii.

    Se značením zjevně pomáhal Klub českých turistů

    Závěrečný výstup na Aj-Petri

    Aj-Petri s dobře zapamatovatelnou nadmořskou výškou 1 234 m. Tady je ta výška víc než jinde "nadmořská", každý si to pohledem na moře může zkontrolovat. Budova se šikmou střechou je horní stanice lanovky, která sem jezdí z Alupky. Má prý i světové "nej" v nejdelším lanovém úseku bez opory. Dole u moře Jalta.

    Pro polechtání nervů jsou tu lanové lávky mezi skalními trojzubci hory.






    Video o Aj-Petri (i lanovce) od profíků je zde od 1:00 do 6:45

    Z Aj-Petri do Jalty už sjíždíme za tmy. Silnička je trochu lepší. Klesáme nekonečnými serpentinami a předjíždějí nás velké dodávky šílenou rychlostí. Vždy jen někdo pronese "To snad nemyslí vážně, to je sebevrah!" Ale nikoho v příkopu jsme nepotkali, asi padají až do moře.
    U cedule "Jalta" nás zastavuje policejní hlídka. Je to vůbec první setkání s policií na Krymu, později jsem ještě viděl jednoho policistu a víc nic (!!!).
    Vystoupil jsem z auta, zeptali se mě odkud kam jedeme, mávli rukou a jeli jsme dál.

    Alenka s Vasilijem nám doporučili další levný kemp - v Alupce. Najít ho v noci bylo velmi dobrodružné. Když jsem si myslel, že jsme ztraceni na nějakém staveništi zjevně nedostavěného hotelu a zdálo se, že kemp nemůže být ani v okruhu mnoha kilometrů, projel jsem tmavou uličkou a tam bylo náměstíčko a zaparkovaná auta. Za chvíli se potvrdilo, že jsme v kempu. Ubytování je v jakýchsi "unimobuňkách", prosté, ale s ledničkou, teplými sprchami, slušnou kuchyňkou a - jak jinak: tureckými záchody. Až se rozední, tak se tu porozhlédneme.

    Rozšiřující učivo:
    Aj-Petri



older | 1 | .... | 674 | 675 | (Page 676) | 677 | 678 | .... | 683 | newer