20. 11. 2015
s českými titulky
Zejména poslední čtvrtina je důležitá.
s českými titulky
Zejména poslední čtvrtina je důležitá.
V.V Pjakin k zásadním geopolitickým otázkám
↧
↧
Čím se muslimská imigrace zásadně liší od jiných imigrací?
20. 11. 2015
150 sekund - s českými titulky
150 sekund - s českými titulky
↧
Operace "Odplata": Šojgu informoval o rozšíření skupiny ruských letadel v Sýrii
Rusko zvýšilo počet letadel, působících proti teroristům v Sýrii, na 69. Prezidenta Vladimíra Putina o tom informoval ministr obrany Ruska Sergej Šojgu. Oznámila to agentura TASS.
"Hlásím výsledcích za čtyři dny práce. V souladu s Vašimi pokyny provádějí Ozbrojené síly RF leteckou operaci odplaty s cílem likvidace vůdců teroristických organizací a jejich pomahačů, dezorganizace systémů řízení a také zničení objektů vojenské, ropné a plynové infrastruktury IS,"řekl Šojgu. Podle něj provádí letectvo každý den 143 bojových letů. Údery na teroristy provádějí i lodě ruského námořnictva.
Ministr poznamenal, že během čtyř dnů masivních vzdušných útoků na pozice formací "Islámského státu" v Sýrii použilo ruské letectvo a námořnictvo více než 100 řízených střel, odpálených z letadel i lodí, a také 1,4 tisíce tun bomb.
17. listopadu začalo Rusko novou fázi letecké operace v Sýrii. Poprvé byly v bojových podmínkách použity letecké střely dlouhého doletu.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
↧
Kancléřský akt - Německo naprostým vazalem USA
20. 11. 2015
s českými titulky
s českými titulky
↧
Vy nemáte právo prezidenta kritizovat!
21. 11. 2015
Ano, premiére Sobotko, ministře Dienstbiere a Jurečko, europoslanci Štětino, Svobodo, Niedermayere, Polčáku, europoslankyně Šojdrová, a vůbec vy všichni, kteří jste se k výročí 17. listopadu v tak dojemné shodě sešli v útoku na hlavu státu. Jedni s šílenou výtkou, že prezident svou činností u nás vytváří podhoubí fašizmu, druzí s tím, že k výročí promluvil z tribuny xenofobního spolku, a třetí s tím, že na té tribuně stál i jakýsi pan Konvička.
Pana Konvičku neznám, nevím, jakých zločinů se dopustil, ale vím zcela určitě jedno. Totiž to, že, že i kdyby na té tribuně stál prezident i se samotným belzebubem a i kdyby mu tribunu k projevu postavil sám Ku-Klux-Klan, přebíjí všechny tyto jeho hříchy skutečnost, že jako první a navíc po dlouhých a dlouhých letech úporného mlčení promluvil vážně a s velkou starostí o něčem, o čemž jste vy sami za celou dobu své politické práce – nejspíš proto, že jste si té věci buď nevšimli, anebo vás vůbec neznepokojila - neutrousili ani slovíčko. Totiž o tom, že už po dobu nejméně dvaceti let a prakticky už od sametové revoluce, v našich médiích, která, ať už se nám to líbí nebo nelíbí - z nás de fakto dělají to, čím jsme - vládne jediný tzv správný názor, kterým je názor havlistický či tzv. pražsko-kavárenský, a všechny ostatní byly zadupány či jsou nemilosrdně zadupávány do země.
Ten správný musíte vyznávat a o ty druhé ani kousíčkem mozku nazavadit, chcete-li pracovat v našich denících, týdenících, v rozhlase či televizii. Do téhle požadované formy musíte být zesekán a opracován, chcete-li se v našich médiích podílet na vytváření osobností našich lidí a tím i na naší budoucnosti. Doporučeníhodné je zapomenout na heslo Masarykovo, že demokracie je diskuze, a výhodné je uložit do babiččiny krabičky myšlenku a nikdy ji z té krabičky už nevytahovat, že jen z mnohosti názorů vyplývá a rodí se názor správný. Poradí se vám – třeba i jen náznakem, ale vy jej pochopíte - že by bylo vůbec dobré zapomenout na celé to demokraticko-masarykovské harampádí s diskuzí jako tvůrcem vývoje, protože kdo by dnes čekal, jaká hrůza se může z takové diskuze vyškrábat, když naše cíle, jako třeba jednotný světlehnědý evropský lid – to už s přispěním naplánované krve Arabů a Severoafričanů - nebo americko-evropský spojený trh, či úplná izolace Ruska od ostatního světa a minimálně pak od Evropy, už byly vytyčeny, a teď jde jen o to k nim rychle a bez prodiskutovávání dospět.
Takto to tedy dnes máme v této zemi nalinkováno, médiím bylo určeno, aby nás tímto směrem vedla, žádnou alternativu k uvedenému k nám nepouštěla, a vy jste o tom všem více či méně věděli, museli jste vidět, jak se inplantováním jediného názoru do našich hlav stínají demokracii ruce, nohy, a čeká ji možná i amputace hlavy, ale jediným slovem jste proti takové praxi neprotestovali. Což vám odnímá právo, abyste prezidentu, který se nám dle zásady, že demokracie je to, že lidé všechno vědí, s touto starostí svěřil, nasazovali psí hlavu. A to dokonce i když za ním na tribuně postával též nějaký pan Konvička.
↧
↧
Huml: Z novinářů tryská zloba. Jsme v režimu příprav na velkou válku. Jsme novodobí otroci, důchodci nebudou mít co jíst. Imigrace přinese rozval...
Poslanec ČSSD Stanislav Huml varuje před masovou imigrací. Velmi kriticky hodnotí polistopadový vývoj. Má tendenci vždy někomu lézt do zadku. Kdyby se dnes hlasovalo o EU, hodně by se rozmýšlel. „A nálepkování typu nesouhlasíš s uprchlíky, jsi nacista, máš výhrady k chování NATO, jsi ruský agent, mne neberou,“ řekl.
Poslední léta byla bohatá na události, které dle mnohých představují největší výzvu nejen pro ČR od listopadu ´89. Nejprve Ukrajina, válka v Sýrii a teď migrační krize. Co nám tato poslední léta řekla o naší demokracii, o tom, kam jsme se od listopadu ´89 dostali, o nás samých?
Tato doba stále více připomíná jeden historický citát: „Demokratické zřízení doplatí na to že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů, a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce, a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.“.Jeho autorem není nikdo jiný než řecký filosof Sókratés. Kde všude již vládnou zločinci celým státům, si dosaďte sami. Architekt stěhování národů bude jeden z nich.
Myslíte si, že sdělovací prostředky podporují demokratickou otevřenou diskusi, nebo se jedná o manipulaci a propagandu? A případně v čem?
Každý den se setkávám s kritikou na informování médií. Žijeme v době televize, co není v bedně, jako by nebylo. Propaganda běží na plný plyn. Na obou stranách každého konfliktu. Došlo ke střetu mezi dvěma velmocemi, z nichž jedna je neskutečně zadlužena, základny má po celém světě, její lídr veřejně prohlašuje, jak státům bude kroutit ruce a své problémy řeší tiskem ničím nekrytých zelených papírků, které svět stále akceptuje při platbě za energie, tedy ropu. Kdo chtěl při produkci přejít k jinému platidlu, narazil.
Druhá velmoc prohrála studenou válku, nejprve se rozpadla, pak téměř zkrachovala pod alkoholickým oparem svého vůdce a poslední desetiletí trpělivě pracuje na obnově svého hospodářství. My jsme součástí Evropy, třetí velké říše, která je složena z těkavých elementů, kde každý má historickou zkušenost se světem násilí a válek. Při hledání pravdy, tedy zda jsou události manipulované, jsme v určité výhodě. Propagandu naši dědové poznali za druhé války, my za doby socialismu byli také oblažováni reportážemi, kterým čouhala z bot. Propagandu cítíme na sto honů i dnes.
Máme velkou výhodu internet, zatím. Videa, která natáčíme mobily a dáváme obratem na síť, jsou cenné dokumenty. Při bojích na Ukrajině bylo mnohokrát prokázáno, že média hlavního proudu lžou. Někdy výslovně – hlásaný plný stadion byl téměř prázdný, střelba do lidí v Domě odborů v Oděse, kteří se snažili zachránit před ohněm, nebyla nikdy v naší televizi odvysílána. A o tom to je. Nejen opačný popis faktického stavu, ale vynechání důležitých zpráv, obojí je manipulace. Kde jsou ti investigativní novináři, kteří se byli schopni vystavit smrtelnému nebezpečí, ale lumpárnu prostě odvysílali. Z některých českých novinářů tryská zloba a nenávist, nejsou schopni objektivně posoudit fakta. Zaměňují příčinu a následek, jsou čitelně placeni jen jednou stranou konfliktu. A dělají dobrou práci. Lidé jim už nevěří. Díky svému radaru, geneticky zakódovanému ve stále ještě vzdělané a inteligentní populací.
V současnosti se hovoří o tom, že více než 85 procent legislativy přichází z Bruselu a český parlament ji musí jen povinně implementovat. Lze tedy ještě hovořit o demokracii?
Lze. Bruselský parlament je také zvolen demokraticky, my jsme do EU vstoupili dobrovolně, po hlasování a část své pravomoci jsme předali. Nikdo nás nenutil.
Známe citát J. A. Komenského „vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český“, který se hodně citoval po listopadu. Je vláda věcí našich v rukou našich – českého lidu?
Pokud se český lid naštve a zvolí si stranu s programem vystoupení z EU, nikdo nás držet nebude. Přesto globalizace pokročila způsobem, že rozhodovat nebudeme o tom, co se bude vyrábět ve Škodovce, protože není naše. Své zastupitele si volíme na obci, do kraje i Parlamentu. Dnes přímou volbou i prezidenta. Je třeba ještě schválit podmínky referenda. Vnímám to jako dluh legislativy. Lidé nejsou hloupí a mají právo více rozhodovat o mnohých zásadních věcech. Výmluva, že volí strany a ty mají mandát neobstojí.
Máme své osudy ve vlastních rukách. Tím jak volíme. Tím jak neprotestujeme a nedáváme najevo svou případnou nespokojenost. K demokracii patří svoboda slova i svoboda shromažďování. Je dobré projevit emoce a říci nahlas svůj názor. Jediné co je zakázáno, je násilí.
Zaznívají alarmující hlasy, že se blíží téměř konec světa. Václav Cílek varuje až před miliardou běženců, prezident Zeman považuje migrační vlnu za organizovanou. Jak se vám to poslouchá? Jsme skutečně v takovém nebezpečí?
Dobrá otázka. Od pádu letadla MH17, respektive od událostí v Oděse vím, že jsme v režimu příprav na velkou válku. NATO cvičí útok na Rusko, přitom ohroženi jsme z jihu a zevnitř. Jaký je rozdíl mezi racionálním řízením státu a blbostí jsem pochopil letos, když Švýcarsko pro své ozbrojené síly připravilo cvičení s tématem – Evropa se rozpadá, začíná chaos a kolaps ekonomiky. NATO, potažmo armáda USA cvičí přejezdy přes naše území, kdy výsledkem bylo moje vlastní poznání, že mají staré herky, které ucpávaly dálnici při tažení na tyči.
Zásadní figurou je nyní již zmíněný prezident Miloš Zeman. Tomáš Klvaňa nedávno uvedl, že loni proti němu byly nasazeny červené karty a Zeman se od té doby ještě viditelně zhoršil. Letos by se prý tudíž mělo přitvrdit. Zasloužil by si to Zeman? Jak hodnotit jeho výkony od loňského listopadu?
Klvaňa se mi líbí. Vlastně zase odkopal, jak se proti legitimně zvolenému prezidentovi řízeně nasazují karty. A světe div se, když prezident přijede do kteréhokoliv města, čekají jej stovky lidí a pár zblblých nespokojenců s demokracií. K té totiž patří respekt k vítězi voleb. Prezident se chová podle očekávání. Proto jej lidé volili a když bude kandidovat znovu, nemá konkurenci. I když protistrana nasadí další číro. Miloš Zeman objel republiku a všude měl co říct. Závidím mu jeho schopnost poskládat z hlavy projev, který má hlavu a patu, není monotónní, ale dynamický a věcný. Prezidentské pravomoci jsou bídné.
Někdo se bojí Zemana, někdo se bojí Babiše. Je důvod bát se místopředsedy vlády a ministra financí? Lidé z okolí Pavla Šafra i pravicová opozice ho považují za nebezpečí pro demokracii. Jeho politické návrhy za buzeraci, jeho styl za autoritativní a obviňují ho z toho, že chce okrádat stát. Co z toho je dle vás pravda?
Bát se je třeba vlastní hlouposti. O Zemanovi jsem řekl dost. Babiš je problém. Je v gigantickém střetu zájmů. Fakt se mi špatně poslouchají projevy opozice ve Sněmovně, kdy musím sám sobě říkat, ano, Kalousek má pravdu. Stanjura má pravdu. Demokracie tady dospěla do bodu, kdy jedinec disponující obrovskými finančními prostředky si koupil hnutí, financuje ho, velí v něm, k tomu ovládá pomocí vlastních sdělovacích prostředků veřejné mínění a formuje svou pravdu.
Příklad. Ministr financí požádal o ochranku. OK. Má k tomu své důvody. Pár dní se to hrálo tak, jak to je – požádal jsem ministra vnitra o přidělení ochranky, bylo pár pokusů, které ohrožují mne a mou rodinu. Beru. Třetí den poslouchám na rádiu Impuls – ministr Babiš přijal ochranku. Doteď si ji platil sám, policejní ochranka, ale nebude pohodlná, bude jej chránit i v době, kdy se mu to nebude líbit. Tu soukromou mohl poslat pryč, policejní ne. Vidíte ten ten posun. On chudák a až to vypadá, že mu jí snad Chovanec vnutil. Nu poradci PR zapracovali.
Pokud připomenu Sókrata a jeho citát srovnávající oligarchii a demokracii, pak vláda oligarchy je také tyranie. Nemusí být, pokud je osvícený, skromný. Ponechám na vaší úvaze, zda Endy je takovým oligarchou.
K samotnému 17. listopadu. Jak jsme si zvykli uvažovat o tomto svátku? Jak silné jsou podle vás resentimenty po minulém režimu a jak kvalitní je debata, jak o zločinech z doby nadvlády KSČ, tak o temnějších stránkách polistopadového vývoje?
Lidem chybí jistoty a stýská se jim po době, kdy byli mladí. A faktem je, že nebyli bezdomovci, sice některé zboží bylo jen v určité dny, kdy přijel náklaďák třeba s masem, ale bylo vždycky co jíst. Hospody byly i na venkově plné. Byla tam i práce, školy, školky. Dnes jsou obchody plné, a před nimi vybírají důchodci popelnice. Můžeme jet, kam se nám zlíbí, ale jen ti, co na to mají. A je spousta těch, kteří na to nemají a mít nebudou. Nůžky mezi nejbohatšími a chudými se objektivně rozevírají čím dál víc. A nezastavuje se to, naopak. Na hlavouny od komunistů každý nadával, ale zámky si fakt nestavěli. Na Orlíku žili v chatách z dnešního pohledu nuzných. Moje generace zločiny komunismu nezažila. Kdyby před ´89 byla síla otevřít hranice, které byly zadrátované z dob provokací a násilností na obou stranách, byl by přechod do současnosti s daleko menšími ekonomickými ztrátami. Sebemrskačství nemá smysl. Přílišné koukání do zpětného zrcátka vede vždy ke karambolu.
Co 17. listopad 1939? Není poněkud zakryt novějším listopadem?
Je. Ten první byl významnější.
Jak se vlastně v naší zemi žije? Patříme k bohatší části planety, nicméně máme mezi sebou samoživitelky, bezdomovce a tak dále. Jaké jsou u nás "nedodělky", které společnost má vůči nejslabším?
Polistopadový režim se dopustil neodpustitelných a nenapravitelných chyb. Divoká privatizace, zhasnuto a zbytečné zadlužení země. Nechali jsme si vnutit půjčky a prodávali podniky těžce pod cenou. Klondike. Opustili jsme trhy, kam se těžko vrací a kde nás okamžitě nahradili naši rádcové. Byli jsme schopni rozfofrovat to, co naši předci budovali desítky let během pár měsíců. Je evidentní, že se populace začala bát budoucnosti a začala prudce klesat porodnost. Nejsme v tomto režimu schopni vytvořit rodině jistoty, že děti uživí. Dříve byly pevné přídavky na děti, pevná mateřská. Poté, jsme vydávali ze státního rozpočtu na tuto kapitolu stejné peníze, ale část z toho sežral systém. Už to nebylo automaticky, ale museli jsme žádat. Nově vytvořené úředníky platíme z peněz, které mohly dostávat děti. A všichni jsme byli postaveni do role, že jsme museli chodit vyplňovat dotazníky a připadal jsem si jak žebrák.
Ve finále jsme rozbili rodinu. Matka samoživitelka je na tom dnes lépe, takže i když žije s otcem dítěte v jednom bytě, je ekonomičtější se nevzít a pobírat od státu větší dávky. Neplodíme děti, nebudou mít co jíst důchodci. Přesněji my, až budeme důchodci.
Za osmihodinovou pracovní dobu masy lidí demonstrovaly, zákoník práce z doby osmdesátých let si srovnejte s dnešní realitou. Vymysleli jsme totiž agentury práce. Dovolenou si dnes tito novodobí otroci musí napracovat. Mají běžně dva až tři ´pracovní poměry´ a minimální čas na odpočinek, rodinu, děti. Výše mzdy na hodinu je ve srovnání s ostatní Evropou – ne, když chci zůstat slušný, nemohu pokračovat. Chápete, proč nemají mladí čas a odvahu plodit děti?
A máme pomáhat uprchlíkům, když tak máme ve vlastní zemi řadu lidí, kteří si zaslouží naši pomoc?
Uprchlíkům před válkou je třeba pomoct. Nesmí si však tu svou válku přenést na naše území a musí mít tolik slušnosti, aby ctili pravidla hostitele. Nemohou počítat s tím, že budou mít stejná práva, ale mají právo očekávat slušné zacházení. Kladu si otázky. Je přehnaný požadavek chtít na příchozích ctít zásadu můj dům, moje pravidla? To co dnes zažíváme, však není vlna uprchlíků před válkou, ale mix s ekonomickými migranty a co je horší s lidmi u kterých lze předpokládat, že se nebudou chovat jako slušní hosté. Zásadní pak je jejich množství. Do půllitru nalijete také o trochu víc vody, ale když je plný, tak prostě přeteče. To co se děje před našima očima dnes je hrozba rozvalu sociálních systémů v EU. A proto Švýcarsko cvičí.
Nezanedbatelný vliv na uprchlickou krizi a její dopad na evropské společenství má radikální islám. Přicházejí lidé, kteří nás chtějí obohatit kulturou, která zamrzla před tisíci lety. Řídí se pokyny proroka, které prohlásil v historicky jiné době, jsou nepřezkoumatelné, platné a všichni muslimové jsou povinni je dodržovat. A dřív nebo později je dodržovat budou donuceni i ti umírnění. Máme těmto lidem také pomáhat? Hledejme příklady v přírodě. Tohle dnes koluje po internetu: „Umíte si představit, že by lev do svého doupěte vpustil opice, které by všechno zaneřádily a žraly, množily by se, zabíjely jeho mladé, chtěly, aby se staral především o ně, aby se choval i on a jeho lvice jako opice a pak mu řekly, že jestli se mu to nelíbí, má odejít ze svého doupěte? Co by se asi stalo? A proč máme ve znaku lva?“
A co z toho vyplývá?
Multikulturní svět může fungovat jen mezi rovnocenně inteligentními lidmi, bez parazitování jedné skupiny na druhé a při vzájemné toleranci. Vzájemné!!! Znovu opakuji vzájemné. Hromadné modlení na ulicích Paříže je provokace. V muslimských zemích je zakázáno jiného Boha i pojmenovat.
Proč nemluvíme v médiích na rovinu o vzrůstající kriminalitě ve Švédsku, ve Francii. O No go zónách ve Francii, Německu, Belgii a Holandsku. O problémech, které měli ve Španělsku. Začíná doba, že některé tyto státy opouštějí její původní obyvatelé. Navrhuji, pojďme přijímat s otevřenou náručí imigranty Francouze z Francie, Holanďany z Holandska. Jsou to podle všeho již také tisíce lidí, kteří se stěhují pryč. Když budete bydlet v oblasti, kde nemůžete bezpečně vyjít před dům, protože 80 procent původní populace se již přemístilo a nahrazeno bylo jinou entitou, která vám dává najevo, jak vámi pohrdá, také se přestěhujete.
Co je na věci nejhnusnější, je informace, že potřebujeme posílit ekonomiku, protože Evropané některé práce odmítají. Dříve se otroci dováželi a prodávali. Dnes je vytvořen stav, kdy ti, které chceme zaměstnat na podřadné práce, si ještě cestu platí.
Tak znovu, ano pomáhat uprchlíkům před válkou, před radikálním islámem s vědomím, že až se tam u nich doma situace urovná, budou vyzvání k návratu a další pomoc jim bude odepřena. Pokud se tady mezitím asimilují, najdou si práci a nebudou parazitovat na systému který vytvořil někdo jiný, ať zůstanou. Nechtějte však dovážet novodobé otroky. Zaplaťte důstojnou mzdu a budete mít lidí dost na jakoukoliv práci.
Které politické garnitury, které vlády, kteří prezidenti za dobu od listopadu ´89 naší zemi spíše prospěli a kteří ji spíše poškodili a čím? Kdybyste měl vypíchnout ty nejvýraznější…
O mrtvých jen dobré. Nechci připomínat úlety Václava Havla. Václav Klaus a jeho kupónová privatizace a finální amnestie, spolu s rozdělením Československa také nejsou věci na pochvalu. O Zemanovi jsem již mluvil.
V posledních letech se rozvíjí debata o správnosti našeho geopolitického směřování a stejně tak o ruské propagandě a agentech ruských zájmů. Čím přispějete vy do této diskuse? Směřujeme správně? Či co máme změnit a kam máme směřovat?
Jsme středoevropský stát. Byla naděje, že půjdeme cestou neutrality, jako Rakousko nebo Švýcarsko. Zvítězila zaprděnost a zvyk být vždy někomu na půl v zadku a skončili jsme v NATO. Rakousko členem není. Za bombardování nám poděkovali Srbové, uznali jsme Kosovo a zradili tak své přátele a spojence z dob minulých. Ignorujeme, že víc jak půl světa se začíná rovnat ve spolku BRICS a doufáme, že nejzadluženější stát světa, který válčí na mnoha bojištích, kam na meči vyváží svůj pohled na svět, nás zachrání. Doufám, že ještě pár let užijeme svobody a mírového ovzduší. Mnozí říkají, nás se to ještě netýká, tady je klid. V Paříži není. A cítím se být Evropanem a vím, jak je to město hezké a doufám, že pro zdůvodnění další války nějaký chorý mozek neodpálí Eiffelovku.
A nálepkování typu nesouhlasíš s uprchlíky, jsi nacista, máš výhrady k chování NATO, jsi ruský agent, mne neberou. Je třeba pojmenovat rozdíl mezi vlastenectvím či patriotismem a fašismem či nacismem. První hlásá hrdost na vlast a je schopen rodnou hroudu bránit, ale nad nikoho se nepovyšuje a druhé nezotročuje a toleruje. Ten druhý si o sobě myslí, že je něco více než ostatní, které chce dobýt a podmanit. Pokládám si v této chvíli otázku, kam patří islám.
Hovoří se o tom, že EU selhává v migrační krizi a že na nás Německo vytváří nátlak. Máme dle vás nadále zůstat v EU?
To by měl rozhodnout lid v referendu. Hlasoval jsem pro vstup. Ale byla to jiná EU, než je dnes. Pokud by k hlasování o vystoupení došlo dnes, hodně bych přemýšlel.
Hovoří se o hodnotové a duchovní krizi naší civilizace a společnosti. Není to tak, že demokracie a společenství občanů nemůže fungovat bez některých pevně zakotvených hodnot? A případně jakých?
Krize je velmi těžká, vnímám ji také. Bez zakotvení rodiny a patriotismu nemůžeme přežít. Osamocený jedinec v přírodě umírá pomalou smrtí.
Co přát české demokracii do dalšího 17. listopadu a co jí naopak nepřát?
Jediné. Mír. Přání míru EU nabývá mnohem silnějšího významu. Díky válkám zemřelo mnoho Evropanů na Ukrajině, ať již pod útoky letadel nebo tanků a děl, nevinní cestující v obou letadlech (MH17 a nad Sinají). Paříž trpí sama podruhé. Přesto její oběti jsou ve srovnání s těmi předchozími početně marginální. Je strašné, když umírají nevinní civilisté. Zase už vraždí ideologie. Upřímnou soustrast vše obětem.
↧
Druhé výročí Majdanu: zničené hospodářství, inflace, korupce a bída
Před dvěma lety začaly na Ukrajině protestní akce takzvaného Euromajdanu. Byly to pokojné demonstrace proti korupci a nerovnosti. Zněly výzvy k navázání těsnějších vztahů s EU. Avšak soucit s účastníky mítinků a projevy solidarity s nimi byly pouze jednou stránkou událostí.
Uplynuly dva roky po ukrajinském převratu. Podle výsledků posledních průzkumů veřejného mínění tvrdí dnes 72% občanů země, že nejsou spokojeni se zvoleným kursem. A tato nespokojenost je odůvodněná. Podle údajů MMF se státní dluh Ukrajiny rovná jejímu HDP. Inflace činila letos 47%. Občanská válka, jež vypukla po událostech na Majdanu, rozdělila zemi a vyžádala si životy téměř 8 tisíc lidí včetně 2,5 tisíce civilistů. Tento konflikt podkopal průmysl řady regionů, zničil téměř jeho polovinu. Podle mínění některých expertů, ani dnes neexistují záruky, že se situace zlepší.
Porošenko podepsal zákony nezbytné pro bezvízový režim s EU„Před dvěma lety měli mnozí velmi optimistickou náladu, měli za to, že události na Majdanu znamenají skoncování s minulostí a radostnou budoucnost. Bohužel, pro většinu lidí tato radostná budoucnost nenastala," míní politolog Martin Mackoley.
Podle jeho názoru je vážným ukrajinským problémem korupce. Pro boj s tímto zlem se dělá velmi málo. „Nevidím možnost pokroku na Ukrajině. Pokračuje ve sporu s Ruskem ohledně euroobligací v částce 3 miliardy dolarů. Tento dluh nedokáže Ukrajina zaplatit. Příčina tkví v tom, že země fakticky zbankrotovala," píše expert.
Profesor politologie university Rhode Island Nikolaj Petro připomněl, že EU požádala o určité změny v ukrajinském zákonodárství. „Ale i když budou všechny požadavky EU v zákonodárné sféře splněny, nezaručí to zrušení vízové povinnosti mezi EU a Ukrajinou," domnívá se expert.
↧
Huffington Post: Nobelovka Putinovi? Proč ne!?
21.11.2015 První zprávyBez ohledu na to, jaký je Vladimir Putin, díky rozhodným a obezřetným opatřením v Sýrii, které chybí Spojeným státům a jejich spojencům, se stal hlavním mírotvůrcem v konfliktu, píše publicista Barry Lando na Huffington Post.A může být rozhodnutí o udělení Nobelovy cenu za mír ruskému prezidentovi více bizardnější, pobuřující a absurdnější, než ocenění Baracka Obamy? klade si otázku autor.
Co kdyby se jedním z nepřímých důsledků teroristických útoků v Paříži stalo to, že by ruský prezident Vladimir Putin dostal Nobelovu cenu za mír? „Tato myšlenka není tak odporná a nepřijatelná, jak se zdá," uvedl Barry Lando.
Zatímco „velmi nepopulární" francouzský prezident Francois Hollande stejným způsobem, jako vůdce USA George W. Bush po útocích z 11. září, hlasitě deklaruje válku s teroristy a ničí všechny podezřelé ve vlastní zemi, mohou tato opatření jen zhoršit situaci. Podle autora to jen zhorší vztahy mezi muslimy a nemuslimy ve Francii – což si džihádisté přejí.
I když kvůli zvýšené vojenské aktivitě Francie v Sýrii Hollande vypadá „více než kdy jindy, jako skutečný prezident", je nepravděpodobné, že má francouzská ekonomika a armáda sílu na takovou kampaň. Zejména všichni věří, že letecké údery samy o sobě nezničí Islámský stát, je třeba mít jednotky přímo na místě konfliktu. A to žádný ze spojenců nechce.
Podle Barryho Landa je prvním velkým krokem na cestě ke zničení IS zastavení občanské války v Sýrii, nikoli zbraněmi, ale jednáním. To je jediný způsob, jak zastavit příliv uprchlíků „zaplavujících" Evropu.
Nicméně, syrský prezident Bašár Asad je stále hlavním „kamenem úrazu" politického řešení krize. Takže, pro některé aspekty jeho rezignace je „předpokladem", že musí začít skutečné jednání. Spojené státy tvrdily, že Asad musí odejít již v roce 2011 ústy ministryně zahraničí Hillary Clintonové, a nyní tak hovoří prezident Barack Obama.
Přesto tyto výroky nebyly následovány skutečnou akci. Peníze pro radikální sunnitské síly vystupující proti armádě syrského vůdce, dodaly hlavně země Perského zálivu. A s americkou invazí do Iráku přilil George W. Bush olej do ohně tradiční konfrontace mezi sunnity a šíity v regionu.
Výsledkem je, že Sýrii zachvátila „krvavá zástupná válka". Když se zdálo, že je Asad stále slabší, objevil se Putin a „zvýšil sázky". Rusko zvýšilo vojenskou pomoc Sýrii a zahájilo leteckou operaci, jejímž cílem jsou nejen pozice IS. Současně přišla pomoc Íránu a syrský vůdce „už nebyl na pokraji porážky".
A najednou se Západ rozčílil: Rusové se dopustili „hrubého vtrhnutí", které jen zhorší konflikt. Američtí politici a odborníci vyzývají, aby se zapojilo NATO, aby se umravnil povýšený Putin.
A uprostřed toho všeho zmatku, který se, podobně jako s Ukrajinou, začal podobat studené válce, se uskutečnila překvapivá jednodenní návštěva Asada Moskvy. Po setkání ruský vůdce náhle oznámil nutnost politického řešení, a že volbu musí provést pouze syrský lid.
Putin opět porazil Západ, a veškerá pozornost se obrátila k němu, píše autor článku. „Jako by učitel konečně přišel na hlučné hřiště zjednat pořádek. A bude diktovat podmínky jednání. A on se stane mírotvůrcem. I když je ještě příliš brzy na vyvození závěrů, vypadá to, že se bude hrát „Putinův gambit".
Dokonce i argumenty ruského prezidenta v tom smyslu, že Bašár Asad musí zůstat u moci, dávají smysl: protože bez něj se země ocitne v „politickém vakuu" a dojde k ještě brutálnější válce o moc. A tu mohou vyhrát nejorganizovanější skupiny - Islámský stát a jeho džihádističtí spojenci. Syrská opozice nemá zřetelné jádro, a otázka, kdo by měl být považován za „umírněné", stále zůstává otevřená.
Putin kritizoval Západ za to, co udělal s libyjským vůdcem Muammarem Kaddáfím.Tehdy nikdo neměl tušení, že se důsledky této politiky budou projevovat až do současnosti.Jenže Putin nedovolí Spojeným státům a jejich spojencům v Sýrii zopakoval tento scénář a aby umožnil vytvoření pevnost islamistů v blízkosti ruských hranic.
Kromě toho dal ruský vůdce jasně najevo, že Moskva není navždy „spojena" se syrským „diktátorem". Je docela možné, že jednoho dne bude muset Asad odejít. Ať je to jak chce, nyní má Rusko mnohem větší vliv, než Amerika, tvrdí Barry Lando.
Putin: Rusko nabízí USA spolupráci v boji proti Islámskému státu
Ve srovnání s „nevyzpytatelnými a pomalými prohlášeními z Washingtonu", zněl Putinův výrok velmi „rozumně". USA často aspirují na cíle, které jsou v rozporu se zájmy jejích vlastních spojenců. Možná, že to je důvod, proč boj proti IS stále vedl tak neefektivně, konstatuje publicista.
Po teroristických útocích v Paříži se na předběžných rozhovorech o Sýrii, které začaly tak opatrně, podařilo rychle přejít k posouzení aktivní činnosti. Bylo rozhodnuto, že si Sýrie v roce 2017 bude muset vybrat novou vládu a opozice by měla navrhnout novou ústavu. A rovněž vstupuje v platnost šestiměsíční příměří mezi Damaškem a opozičními skupinami.
Amerika a její spojenci ustoupili Putinově požadavku, že by se Asad měl účastnit jednání. Téměř přes noc Rusko se svými „znovunalezenými" spojenci Spojenými státy, Francií a Německem jedním hlasem prohlásili, že hlavním nepřítelem pro ně není Asad, ale Islámský stát.
Samozřejmě, že se ještě musí řešit vážné problémy: koho z mnoha vojenských skupin zařadit mezi syrské teroristy, zda se má Asad zúčastnit nadcházejících voleb, jak organizovat demokratické volby v zemi, „která je známá pouze diktaturou". I konec války v Sýrii, je jen prvním krokem ve válce s IS, který zapustil své kořeny po celém Blízkém východě a v Africe, připomíná autor.
Ale podnětem pro rozhodnou akci ve vztahu k Sýrii se nestaly jen pařížské teroristické útoky, ale také pád ruského civilního letadla nad Egyptem. Putin potřeboval dva týdny k potvrzení, že to je také dílem teroristů. Zdálo se, že nechtěl přiznat, že to byla pomsta za ruskou vojenskou kampaň v Sýrii, a ze strachu ze ztráty podpory krajanů.
A jediný způsob pro ruského vůdce jak se dostat z toho, co se může proměnit v „strašlivé vojenské dobrodružství" a "opakování katastrofální ruské zkušenosti v Afghánistánu" je, že se stal hlavním mírotvůrcem. „A to nás přivádí zpět k myšlence Nobelovy ceny za mír Putinovi," zdůraznil Lando.
Ruský prezident může být „nejnepříjemnější člověk - arogantní, zkorumpovaný a agresivní diktátor", ale právě jeho „rozhodnost" umožnila zahájit potřebné mírové procesy v Sýrii. Právě jeho tvrdost umožnila přerušit řetěz „vágních" akcí USA a jejich spojenců.
Samozřejmě, zatím v mír můžeme jen doufat. Ale pokud se syrský „masakr" opravdu ukončí na základě dohod dosažených ve Vídni, bude rozhodnutí, aby Nobelovu cenu dostal Putin, podivnější, než udělení ceny právě zvolenému prezidentu Baracku Obamovi, jejíž absurditu sám cítil?
První zprávy,Jiří Kouda
↧
Islámští vrazi se producírují po Praze a Sobotka si dovolí kritizovat prezidenta Miloše Zemana...
Břetislav Olšer21.11.2015 Rukojmí
Opět se blíží prezidentské volby a smečka zrádných socanů zase kuje pikle proti Miloši Zemanovi, Bublan dokonce řekne, že Zemanovo chování je nehoráznost; v době, kdy se k ČR blíží teroristické atentáty mu vyčítá antiislamismus...
Sobotka v den výročí listopadu 1989 varoval, aby se hněv vůči islámským teroristům neobracel proti migrantům, Zeman naopak vystoupil na Albertově spolu s představiteli hnutí Blok proti islámu a za to si vysloužil následně od Sobotky kritiku. Prezident dle něj v zásadě legitimizuje šíření xenofobie a nenávisti v té naprosto extrémní podobě. „Skutečnost, že na migrační vlně tady parazituje mnoho politických sil a nezodpovědných lidí, že se v národě vytváří xenofobie a vyrůstá nacionalismus, sledujeme dlouhodobě,“ dodal Sobotkův poradce Novotný. A není to náhodou právě český premiér, kdo nejvíc parazituje na druhém největším stěhování národů?
Zjistil si snadno ve svém populismu a obav ČSSD z Babišova ANO, na které na straně stojí většina Čechů a tak dělá, jaký je hrdina čelící kvótovému tlaku EU. Ovšem neuvědomil si, že zásluhou jeho strkání hlavy do písku vytvořil o Česku právě mezi islámskými teroristy dojem, že jsme zemí svobody právě pro zločince, když z Bruselu pocházel Abdelhamit Abaaoud, který jako organizátor atentátů v Paříži dokonce cestoval přes Prahu, jejíž Havlovo letiště označil pro další teroristy jako nadmíru bezpečné, kde se nikdo o nikoho moc nezajímá. Jak jinak, když nese jméno ústředního českého humanisty, byť hlavně přes bombardování... Náhled videa YouTube TAK SIĘ BAWIĄ IMIGRANCI WE FRANCJI
![]()
Francouzská policie provedla ve středu na předměstí Saint-Denis rozsáhlý zátah proti teroristům. Osm jich zatkla, sedm z nich byli muži. Dva další, muž a žena, zemřeli. Mrtvou ženou má být Hasna Aitboulahcen, sestřenice Abaaouda, jenž zemřel po přestřelce s policií ve středu 18. listopadu v Saint-Denis. V Saint-Denis probíhal ve středu složitý protiteroristický zásah. Před útoky však natočil video, v němž oslavuje džihád. "Chtěl bych poslat vzkaz těm, kteří stále váhají. Vstaňte, vyskočte - jděte za svým vítězstvím. Jste spokojeni se svým životem, když zůstáváte doma, když sedíte na jednom místě? Jste spokojeni s životem, kterým žijete? S tímto ubohým životem?“ vyzývá terorista na záznamu.
„Je jedno, jestli žijete v Evropě, Africe, arabských zemích, nebo v Americe. Jste s ním spokojeni? A v tomto ubohém životě se stále nazýváte muslimem? Hledejte hrdost a čest. Najdete je pouze ve svém náboženství. Najdete je pouze v džihádu,“ hlásá Abaaoud; kdy a kde video vzniklo, však není jasné.
Copak asi řeknou čeští posluhovači Big Brotherovi zpoza Atlantiku, až teroristé obsadí nějaký pražský hotel a budou držet a vraždit rukojmí, když Sobotka s Chovancem učinil z České republiky nejvýhodnější transit pro islamisty? Jak si při své patolízalské politice mohou dovolit zpochybňovat celou Evropou akceptované nebezpečí běženeckého tsunami. Vaše demokracie a svoboda cestování po vyhlášení Schengenského prostoru je v tahu, starý kontinent už je obehnán ostnatými dráty mnohem víc, než tomu bylo před deseti roky, když se s velkou pompou bořili Matiční, Berlínské a další zdi.
Co si pořád nalháváte? Dnes už má Evropa víc bezpečnostních zdí a plotů, než kdykoli předtím. Máme za humny statisíce na hranicích s Českem se tísnících běženců z Afriky a Blízkého východu. Jsme v kleštích, kolem nás už peklo zažívají naši bezprostřední sousedé Rakousko, Maďarsko i Německo. Ještě nedávno humanitární hrdinové ze severských zemí - Švédsko, Norsko či Finsko - už dávno lifrují běžence zpátky, a ještě jim za to platí.
Mě nikdo z politiků neošulí, píšu si o nich dlouhodobě vše, včetně jejich politického lavírování; stačí otevřít mé stránky http://olser.cz/ a mám je jak na dlani. Třeba důležitá otázka a odpověď z rozhovoru s Milošem Zemanem, tehdy ještě kandidátem na prezidenta ČR Milošem Zemanem:
Nikdo z nás asi nezapomene na prezidentské volby, kdy jste byl velkým favoritem, kráčel jste hrdě a sebevědomě 24. ledna 2003 Španělským sálem Pražského hradu, ovšem volba pro Vás skončila poněkud nešťastně… Co jste podcenil?
“Je obecně známo, že proti mně hlasovalo 27 poslanců sociální demokracie, (od Vlastimila Aubrechta po Petra Zgarbu, mezi nimi Sobotka, Gross, Martínek, Zaorálek, Špidla, Tvrdík, Dienstbier ml. atd…. pozn. autora dle Týdne), přestože dvě referenda členů ČSSD a příznivců, jsem vyhrál. Dopadlo to však překvapivě; sociální demokracie neměla svého prezidenta, stal se jím Václav Klaus. Byl to podraz, ale ne na mé osobě, ale na ČSSD. Na druhé straně jsem poslancům v duchu poděkoval a děkuji dodnes, že mně umožnili deset roků klidného života na Vysočině…”
(Špidla byl naopak pro Karla Schwarzenberga. „Jakkoliv to zní paradoxně, myslím, že podpora Karla Schwarzenberga je výhodnější, protože on je jasný protivník, nemá schopnost narušit strukturu levice a její mobilizaci…) Co předcházelo Bakalově zlodějně s hornickými byty, aneb Pamatuje si Sobotka „svého kostlivce“ ve skříni z roku 2004?
Samozřejmě, že Sobotka, co mu cvakalo u prdelky, když sliboval volební výsledek začínající trojkou a on byl tak tak s dvojkou. Byl mezi 27 zrádci, signifikantní jsou jeho odpovědi na banální otázku? Pro Sobotku platí jediné: „Zloděj křičí, chyťte zloděje“. Za všechny jeho politické faux pas nechť poslouží jeho alibistický, resp. charakteristický rozhovor pro HN… V něm mj. řekl 31. ledna 2013:
HN: A v té volbě před deseti lety jste taky volil Miloše Zemana?
Já jsem nevolil Václava Klause.
HN: Ptáme se na to, zda jste volil Miloše Zemana.
Já jsem nevolil Václava Klause.
HN: Vy nám na tu otázku neodpovíte?
Já na tu otázku teď po deseti letech odpovídat nebudu…
Až jednou na jaře si politici do ulic vyjdou, uslyší slova prezidenta Miloše Zemana: „Šedivé myši nevyrostou, a pokud vyrostou, stanou se z nich pouze krysy.“ Jen doplním valašského klasika: „Na každou svini ve vanštroku už se voda vaří… Miloš si je všechny pamatuje. Je jako slon…. Jak se proradný Chovanec za marnotratného syna schoval…?
Premiér Bohuslav Sobotka je známý obrtlík, co chvíli je „čehý“, chvíli zase “hot“. Ještě 4. listopadu 2013 považoval za správné, aby kandidáti do vlády museli předložit negativní lustrační osvědčení. „Je to zvyklost, která by měla být respektována i nadále,“ řekl tehdy. A než se našinec stačil nadechnout, změnil rétoriku vůči Babišovi. Za 20 dní nabyl totiž poznání, že pětadvacet let po roce 1989 už přišel čas na to, abychom se zamysleli nad tím, zdali má být lustrační zákon vůbec uplatňován. Najednou prý platí zákon o státní službě, který říká, že člen vlády nemá povinnost předkládat lustrační osvědčení.
![]()
Šlofík v newyorském Central Parku…?
Těsně předtím však totálně zklamal, když sliboval volební výsledek, co bude začínat trojkou, pokud toho nedosáhne, svolá mimořádný sjezd socialistů nebo podá demisi na předsedu ČSSD. Dosáhl však těsně dvacet procent, sliby chyby, sjezd se nekonal, naopak vymyslel puč, když to šli jeho konkurenti probrat do Lán s prezidentem. Infiltroval mezi ně svého špeha, který sice svatosvatě spiklencům slíbil bobříka mlčení, ale místo toho bryskně šupajdil za Sobotkou a ten měl o soupeře míň. Nařkl je navíc z puče a poslal je pod politické kytičky; kromě svého nohsleda. Toho si zavázal tím, že mu dal ministerskou trafiku. Jak lépe charakterizovat obrtlíka obecného. Byla lánská “pučistická” akce jen rafinovanou pastí na Haška od infiltrovaného Chovance?
Ve Washingtonu už to bylo horší; lezlo to ze Sobotky, jak z chlupaté deky, že je havlista, bla, bla, bla, naštěstí ho “zachránil” náměstek MZ Drulák, co z donucení popřel svá slova, že Havel byl dekadentní politik. Máme snad zapomenout, jakou roli sehrál v Československu Václav Havel, když si jako komunistický vězeň svědomí vybral za premiéra komunistu Mariána Čalfu, co mu v Parlamentu udělal cestu ke zvolení prezidentem ČSSR, když vyhrožoval komunistické sněmovně, že kdo nezvedne ruku pro Havla, bude mít na triku spolupráci s StB…? http://www.rukojmi.cz/clanky/550-za-lavicky-si-nenechavam-platit-ani-ja-dagmar-havlova-veskrnova-ale-z-velke-casti-prof-sipek
Luděk Sekyra a spol. instalovali loni v Oxfordu zahradní nábytek od Bořka Šípka a otevřeli tzv. Sekyrův dům. Z dění kolem této slávy několik níže uvedených fotografií. autora, jenž nechce být jmenován...
![]()
![]()
Hotový Karel Poláček a jeho knížka "Bylo nás pět", v níž se praví: My kluci, co spolu chodíme, pardon...mluvíme... Ministr kultury ČR Hermann a jeho přítel Luděk Sekyra v USA v pozadí sedící a tradičně spící kumpán kníže Karel Spáč I.
Kdo to je Luděk Sekyra? Po absolvování gymnázia v Kaplici odešel Luděk Sekyra, rodák z Českého Krumlova studovat do Prahy Právnickou fakultu UK, kde začal dělat aspiranturu na katedře státu a práva. Nezajímala ho však jen teorie. Stal se funkcionářem SSM a vstoupil do KSČ. "Pokud chtěl člověk na té škole nějak působit, byl to jeden z předpokladů. KSČ měla také takovou souvislost,“ vysvětluje dnes Sekyra důvody, proč fungoval v bývalých stranických strukturách. Jeho bývalí pedagogové na něj vzpomínají v dobrém. "Byl velmi slušný a skromný ve vystupování. Šikovný student. Jako svazák byl dokonce na titulní straně Rudého práva, ale to měl ještě hodně vlasů,“ vzpomíná na Sekyru s úsměvem ústavní právník Ján Gronský. Na titulní straně Rudého práva z 13. listopadu 1989 je skutečně fotografie z celostátní konference SSM, na níž je možné rozeznat Sekyru. http://zpravy.idnes.cz/podnikatel-sekyra-role-mrazka-v-privatizaci-ips-byla-okrajova-pbz-/domaci.aspx?c=A081008_223353_domaci_dp
Proto má Havel svojí bustu v přízemí amerického Kongresu. A USA sice měly trumfy, ale nepodařilo se jim vklínit do Česka své kandidáty na prezidenta Švejnara či Schwarzenberga. Infiltrace nevyšla. Všichni srovnávali nacismus s komunismem; nevadil jim ani Čalfa, ani Havlův strýc Miloš, co udělal s nacisty dobrý byznys, když jim prodal Barrandov. Dnes pobývá ve "školícím centru" v USA páter Halík, aby se mohl po výcviku CIA stát českým prezidentem... Sobotka skáče, jak USA píská; od “lidské důstojností“ k „důstojnosti a lidským právům“…
Jak si představoval Havel lidská práva a jeho boj za ně? Upřednostňoval „lidskou důstojnost“ dle Druláka, či jen „důstojnost a lidská práva“, dle Sobotky? Signifikantní byla jeho slova pro Le Monde, kdy ještě netušil, kdo jsou to Drulák a Sobotka: Dne 29. dubna 1999 ve francouzském listu Le Monde vyšla slova z rozhovoru, která poskytl v roce 1999 před svou cestou do USA agentuře Reuters… Václav Havel – humanitární bombardování…
![]()
Disidenti v Praze roku 1988 s Mitterrandem…
Dnes ambasáda pod vedením Andrewa Schapira plánuje “zintenzivnit spolupráci” s českými nevládními organizacemi na tomto poli, bude propagovat transparentnost a chystá i zvláštní grantový program, který má podpořit občanskou společnost v zemi při potírání tohoto nešvaru. Ale pozor: Schapiro chce rovněž napomoci prohlubování obchodních kontaktů mezi Spojenými státy a Českou republikou hlavně v oblasti jaderné energetiky; rozšíření jaderné elektrárny Temelín tak možná vyhraje americko-japonská společnost Westinghouse. Soutěž byla sice zrušena, ale jde to i bez konkurzu. Podobné hrátky totiž začaly na podzim 2007, kdy zadala vláda bez výběrového řízení firmě AMI Communications zakázku na Informační kampaň k protiraketové obraně.
Inu, jen malé varování; nechoď, Vašku (Sobotko), s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne
a sedlák si za něj nohy zláme...Karel Havlíček Borovský..
Sobotka v den výročí listopadu 1989 varoval, aby se hněv vůči islámským teroristům neobracel proti migrantům, Zeman naopak vystoupil na Albertově spolu s představiteli hnutí Blok proti islámu a za to si vysloužil následně od Sobotky kritiku. Prezident dle něj v zásadě legitimizuje šíření xenofobie a nenávisti v té naprosto extrémní podobě. „Skutečnost, že na migrační vlně tady parazituje mnoho politických sil a nezodpovědných lidí, že se v národě vytváří xenofobie a vyrůstá nacionalismus, sledujeme dlouhodobě,“ dodal Sobotkův poradce Novotný. A není to náhodou právě český premiér, kdo nejvíc parazituje na druhém největším stěhování národů?
Zjistil si snadno ve svém populismu a obav ČSSD z Babišova ANO, na které na straně stojí většina Čechů a tak dělá, jaký je hrdina čelící kvótovému tlaku EU. Ovšem neuvědomil si, že zásluhou jeho strkání hlavy do písku vytvořil o Česku právě mezi islámskými teroristy dojem, že jsme zemí svobody právě pro zločince, když z Bruselu pocházel Abdelhamit Abaaoud, který jako organizátor atentátů v Paříži dokonce cestoval přes Prahu, jejíž Havlovo letiště označil pro další teroristy jako nadmíru bezpečné, kde se nikdo o nikoho moc nezajímá. Jak jinak, když nese jméno ústředního českého humanisty, byť hlavně přes bombardování... Náhled videa YouTube TAK SIĘ BAWIĄ IMIGRANCI WE FRANCJI
Francouzská policie provedla ve středu na předměstí Saint-Denis rozsáhlý zátah proti teroristům. Osm jich zatkla, sedm z nich byli muži. Dva další, muž a žena, zemřeli. Mrtvou ženou má být Hasna Aitboulahcen, sestřenice Abaaouda, jenž zemřel po přestřelce s policií ve středu 18. listopadu v Saint-Denis. V Saint-Denis probíhal ve středu složitý protiteroristický zásah. Před útoky však natočil video, v němž oslavuje džihád. "Chtěl bych poslat vzkaz těm, kteří stále váhají. Vstaňte, vyskočte - jděte za svým vítězstvím. Jste spokojeni se svým životem, když zůstáváte doma, když sedíte na jednom místě? Jste spokojeni s životem, kterým žijete? S tímto ubohým životem?“ vyzývá terorista na záznamu.
„Je jedno, jestli žijete v Evropě, Africe, arabských zemích, nebo v Americe. Jste s ním spokojeni? A v tomto ubohém životě se stále nazýváte muslimem? Hledejte hrdost a čest. Najdete je pouze ve svém náboženství. Najdete je pouze v džihádu,“ hlásá Abaaoud; kdy a kde video vzniklo, však není jasné.
Copak asi řeknou čeští posluhovači Big Brotherovi zpoza Atlantiku, až teroristé obsadí nějaký pražský hotel a budou držet a vraždit rukojmí, když Sobotka s Chovancem učinil z České republiky nejvýhodnější transit pro islamisty? Jak si při své patolízalské politice mohou dovolit zpochybňovat celou Evropou akceptované nebezpečí běženeckého tsunami. Vaše demokracie a svoboda cestování po vyhlášení Schengenského prostoru je v tahu, starý kontinent už je obehnán ostnatými dráty mnohem víc, než tomu bylo před deseti roky, když se s velkou pompou bořili Matiční, Berlínské a další zdi.
Co si pořád nalháváte? Dnes už má Evropa víc bezpečnostních zdí a plotů, než kdykoli předtím. Máme za humny statisíce na hranicích s Českem se tísnících běženců z Afriky a Blízkého východu. Jsme v kleštích, kolem nás už peklo zažívají naši bezprostřední sousedé Rakousko, Maďarsko i Německo. Ještě nedávno humanitární hrdinové ze severských zemí - Švédsko, Norsko či Finsko - už dávno lifrují běžence zpátky, a ještě jim za to platí.
Mě nikdo z politiků neošulí, píšu si o nich dlouhodobě vše, včetně jejich politického lavírování; stačí otevřít mé stránky http://olser.cz/ a mám je jak na dlani. Třeba důležitá otázka a odpověď z rozhovoru s Milošem Zemanem, tehdy ještě kandidátem na prezidenta ČR Milošem Zemanem:
Nikdo z nás asi nezapomene na prezidentské volby, kdy jste byl velkým favoritem, kráčel jste hrdě a sebevědomě 24. ledna 2003 Španělským sálem Pražského hradu, ovšem volba pro Vás skončila poněkud nešťastně… Co jste podcenil?
“Je obecně známo, že proti mně hlasovalo 27 poslanců sociální demokracie, (od Vlastimila Aubrechta po Petra Zgarbu, mezi nimi Sobotka, Gross, Martínek, Zaorálek, Špidla, Tvrdík, Dienstbier ml. atd…. pozn. autora dle Týdne), přestože dvě referenda členů ČSSD a příznivců, jsem vyhrál. Dopadlo to však překvapivě; sociální demokracie neměla svého prezidenta, stal se jím Václav Klaus. Byl to podraz, ale ne na mé osobě, ale na ČSSD. Na druhé straně jsem poslancům v duchu poděkoval a děkuji dodnes, že mně umožnili deset roků klidného života na Vysočině…”
(Špidla byl naopak pro Karla Schwarzenberga. „Jakkoliv to zní paradoxně, myslím, že podpora Karla Schwarzenberga je výhodnější, protože on je jasný protivník, nemá schopnost narušit strukturu levice a její mobilizaci…) Co předcházelo Bakalově zlodějně s hornickými byty, aneb Pamatuje si Sobotka „svého kostlivce“ ve skříni z roku 2004?
Samozřejmě, že Sobotka, co mu cvakalo u prdelky, když sliboval volební výsledek začínající trojkou a on byl tak tak s dvojkou. Byl mezi 27 zrádci, signifikantní jsou jeho odpovědi na banální otázku? Pro Sobotku platí jediné: „Zloděj křičí, chyťte zloděje“. Za všechny jeho politické faux pas nechť poslouží jeho alibistický, resp. charakteristický rozhovor pro HN… V něm mj. řekl 31. ledna 2013:
HN: A v té volbě před deseti lety jste taky volil Miloše Zemana?
Já jsem nevolil Václava Klause.
HN: Ptáme se na to, zda jste volil Miloše Zemana.
Já jsem nevolil Václava Klause.
HN: Vy nám na tu otázku neodpovíte?
Já na tu otázku teď po deseti letech odpovídat nebudu…
Až jednou na jaře si politici do ulic vyjdou, uslyší slova prezidenta Miloše Zemana: „Šedivé myši nevyrostou, a pokud vyrostou, stanou se z nich pouze krysy.“ Jen doplním valašského klasika: „Na každou svini ve vanštroku už se voda vaří… Miloš si je všechny pamatuje. Je jako slon…. Jak se proradný Chovanec za marnotratného syna schoval…?
Premiér Bohuslav Sobotka je známý obrtlík, co chvíli je „čehý“, chvíli zase “hot“. Ještě 4. listopadu 2013 považoval za správné, aby kandidáti do vlády museli předložit negativní lustrační osvědčení. „Je to zvyklost, která by měla být respektována i nadále,“ řekl tehdy. A než se našinec stačil nadechnout, změnil rétoriku vůči Babišovi. Za 20 dní nabyl totiž poznání, že pětadvacet let po roce 1989 už přišel čas na to, abychom se zamysleli nad tím, zdali má být lustrační zákon vůbec uplatňován. Najednou prý platí zákon o státní službě, který říká, že člen vlády nemá povinnost předkládat lustrační osvědčení.
Šlofík v newyorském Central Parku…?
Těsně předtím však totálně zklamal, když sliboval volební výsledek, co bude začínat trojkou, pokud toho nedosáhne, svolá mimořádný sjezd socialistů nebo podá demisi na předsedu ČSSD. Dosáhl však těsně dvacet procent, sliby chyby, sjezd se nekonal, naopak vymyslel puč, když to šli jeho konkurenti probrat do Lán s prezidentem. Infiltroval mezi ně svého špeha, který sice svatosvatě spiklencům slíbil bobříka mlčení, ale místo toho bryskně šupajdil za Sobotkou a ten měl o soupeře míň. Nařkl je navíc z puče a poslal je pod politické kytičky; kromě svého nohsleda. Toho si zavázal tím, že mu dal ministerskou trafiku. Jak lépe charakterizovat obrtlíka obecného. Byla lánská “pučistická” akce jen rafinovanou pastí na Haška od infiltrovaného Chovance?
Ve Washingtonu už to bylo horší; lezlo to ze Sobotky, jak z chlupaté deky, že je havlista, bla, bla, bla, naštěstí ho “zachránil” náměstek MZ Drulák, co z donucení popřel svá slova, že Havel byl dekadentní politik. Máme snad zapomenout, jakou roli sehrál v Československu Václav Havel, když si jako komunistický vězeň svědomí vybral za premiéra komunistu Mariána Čalfu, co mu v Parlamentu udělal cestu ke zvolení prezidentem ČSSR, když vyhrožoval komunistické sněmovně, že kdo nezvedne ruku pro Havla, bude mít na triku spolupráci s StB…? http://www.rukojmi.cz/clanky/550-za-lavicky-si-nenechavam-platit-ani-ja-dagmar-havlova-veskrnova-ale-z-velke-casti-prof-sipek
Luděk Sekyra a spol. instalovali loni v Oxfordu zahradní nábytek od Bořka Šípka a otevřeli tzv. Sekyrův dům. Z dění kolem této slávy několik níže uvedených fotografií. autora, jenž nechce být jmenován...
Hotový Karel Poláček a jeho knížka "Bylo nás pět", v níž se praví: My kluci, co spolu chodíme, pardon...mluvíme... Ministr kultury ČR Hermann a jeho přítel Luděk Sekyra v USA v pozadí sedící a tradičně spící kumpán kníže Karel Spáč I.
Kdo to je Luděk Sekyra? Po absolvování gymnázia v Kaplici odešel Luděk Sekyra, rodák z Českého Krumlova studovat do Prahy Právnickou fakultu UK, kde začal dělat aspiranturu na katedře státu a práva. Nezajímala ho však jen teorie. Stal se funkcionářem SSM a vstoupil do KSČ. "Pokud chtěl člověk na té škole nějak působit, byl to jeden z předpokladů. KSČ měla také takovou souvislost,“ vysvětluje dnes Sekyra důvody, proč fungoval v bývalých stranických strukturách. Jeho bývalí pedagogové na něj vzpomínají v dobrém. "Byl velmi slušný a skromný ve vystupování. Šikovný student. Jako svazák byl dokonce na titulní straně Rudého práva, ale to měl ještě hodně vlasů,“ vzpomíná na Sekyru s úsměvem ústavní právník Ján Gronský. Na titulní straně Rudého práva z 13. listopadu 1989 je skutečně fotografie z celostátní konference SSM, na níž je možné rozeznat Sekyru. http://zpravy.idnes.cz/podnikatel-sekyra-role-mrazka-v-privatizaci-ips-byla-okrajova-pbz-/domaci.aspx?c=A081008_223353_domaci_dp
Proto má Havel svojí bustu v přízemí amerického Kongresu. A USA sice měly trumfy, ale nepodařilo se jim vklínit do Česka své kandidáty na prezidenta Švejnara či Schwarzenberga. Infiltrace nevyšla. Všichni srovnávali nacismus s komunismem; nevadil jim ani Čalfa, ani Havlův strýc Miloš, co udělal s nacisty dobrý byznys, když jim prodal Barrandov. Dnes pobývá ve "školícím centru" v USA páter Halík, aby se mohl po výcviku CIA stát českým prezidentem... Sobotka skáče, jak USA píská; od “lidské důstojností“ k „důstojnosti a lidským právům“…
Jak si představoval Havel lidská práva a jeho boj za ně? Upřednostňoval „lidskou důstojnost“ dle Druláka, či jen „důstojnost a lidská práva“, dle Sobotky? Signifikantní byla jeho slova pro Le Monde, kdy ještě netušil, kdo jsou to Drulák a Sobotka: Dne 29. dubna 1999 ve francouzském listu Le Monde vyšla slova z rozhovoru, která poskytl v roce 1999 před svou cestou do USA agentuře Reuters… Václav Havel – humanitární bombardování…
Disidenti v Praze roku 1988 s Mitterrandem…
Dnes ambasáda pod vedením Andrewa Schapira plánuje “zintenzivnit spolupráci” s českými nevládními organizacemi na tomto poli, bude propagovat transparentnost a chystá i zvláštní grantový program, který má podpořit občanskou společnost v zemi při potírání tohoto nešvaru. Ale pozor: Schapiro chce rovněž napomoci prohlubování obchodních kontaktů mezi Spojenými státy a Českou republikou hlavně v oblasti jaderné energetiky; rozšíření jaderné elektrárny Temelín tak možná vyhraje americko-japonská společnost Westinghouse. Soutěž byla sice zrušena, ale jde to i bez konkurzu. Podobné hrátky totiž začaly na podzim 2007, kdy zadala vláda bez výběrového řízení firmě AMI Communications zakázku na Informační kampaň k protiraketové obraně.
Inu, jen malé varování; nechoď, Vašku (Sobotko), s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne
a sedlák si za něj nohy zláme...Karel Havlíček Borovský..
↧
↧
Europoslanci z Bruselu, kteří by byli hanbou i doma
21. 11. 2015
Projev prezidenta Zemana na Albertově jsem sledoval od začátku do konce a zaznamenal jsem i jeho hlavní smysl. Byla jím prezidentem vyslovená starost o naši demokracii, v současné době stále citelněji ohrožovanou úpornou snahou jistých našich kruhů, aby byl u nás pěstován, povolován a médií šířen jediný názor, což je (i když to prezident nevyslovil, ale všichni to pochopili), názor pražské lumpen kavárny.
Všechny názory ostatní aby byly tvrdě a nekompromisně zadupávány do země, respektive, aby jim byla vzata příležitost kdekoli zaznít, či kdekoli se objevit. Pěstování jediného názoru ve společnosti a potlačování všech názorů ostatních, patří ovšem do základní výbavy ideologie fašistické, takže lze po právu konstatovat, že prezidentův projev byl ve všem všudy odvážným projevem protifašistickým, za který mu byli hluboce vděčni nejen nadšeně aplaudující posluchači přímo na Albertově, ale též všichni demokracii oddáni naši občané, sledující prezidentův projev na TV obrazovkách, či z rozhlasu. Protože prakticky poprvé tak byla naším vysokým politickým a státním činitelem vyslovena obava z narůstajících tendencí fašistických, kterou sdílí i pociťuje značná část naší veřejnosti – jen jaksi – kromě soukromých debat či článků na několika málo internetových serverech – vládlo kolem tohoto závažného problému až dosud oficiální ticho po pěšině. Prezident to ticho porušil a potrefené husy – jak jinak - se pochopitelně okamžitě ozvaly.
Pět našich europoslanců - Šojdrová, Pavel Svoboda, Niedermayer, Polčák a nejcharakterističtější člen této skupiny i jejího ideového zaměření Štětina – adresovali prezidentu dopis, zaslaný samozřejmě i do všech médií a obviňující jej z toho, že svou činnosí (myšlen byl ale zřejmě hlavně jeho projev), prý vytváří podhoubí pro fašizmus české společnosti.
Takže si to shrňme: Prezident vytváří podhoubí pro fašizmus české společnosti tím, že českou společnost před hrozbou fašizmu co nejdůrazněji varuje.
Že se vám to nezdá? Jen počkejte. Až budete tak fanatickým fandou fašistického pluku Azov na Ukrajině, jakým je (nevím, ale možná) i isnpirátor tohoto pomateného dopisu Štětina, pak budete psát podobné hlouposti i vy. A pokud budete někým jiným, třeba ministrem bez ministerstva a též členem ČSSD Dienstbierem, který se do této strany vetřel zcela zjevně proto, aby jí odejmul voličskou přízeň, tak se k hlasu těch pěti potrhlíků jednoduše připojíte. A máte to!
↧
Emigranti, vítejte v České republice, zvláště vy - muslimové!
Anonymní autor stránek zdevítající zejména muslimy zde (radí jak konvertovat) v České republice si nedělá těžkou hlavu, že důsledky jeho jednání ponesou občané, kteří ve své většině zejména muslimy nevítají. Nezve je k sobě domů, zve je do země, která není jeho. Autor tvrdí, že chce "vylepšit obraz ČR a Čechů ve světě" a neklade si otázku, jestli ho k takovému "vylepšování"Česká republika nebo Češi zmocnili. Chce motivovat azylanty, aby to zkusili v Česku a tím se snížil nápor na jiné země". Máme si prý "přiznat, že se Evropa mění". Pozoruhodné. Přiznámi-li si, že hoří, také nemusíme přilévat hořlaviny.
Autor anglicky psaných stránek podává vysvětlení své iniciativy česky zde:
Autor stránky věří, že je lidskou povinností před Bohem pomáhat potřebným. A to všem potřebným, bez rozdílu jejich původu, rasy a náboženství. Stránka není primárně v češtině (má variantu anglickou a arabskou), protože je určena uprchlíkům, kteří mají mezinárodní právo na azyl. Tito lidé jsou v největším ohrožení a jejich počet nemůže nechat naše svědomí klidné. Tito lidé utíkají z míst konfliktů, nebo oblastí katastrof, nebo politických perzekucí, dnes se jedná například o Syřany, Iráčany, Afgánce a Pákistánce z oblastí vzájemných hranic, Indy z okupovaného Kašmíru, Somálce, Libyjce, muslimy z Barmy i z Ruskem anektovaném Krymu. Stránka je zaměřena především na muslimské uprchlíky s právem na azyl, protože právě muslimové tvoří absolutně nejvíce obětí současného konfliktu v Sýrii a jsou ohroženi na životě ze strany místní vlády, zahraničních milic, IS a dalších skupin (jen za posledních 6 měsíců zabila vládní vojska diktátora Asada 7894 civilistů, tzv. islámský stát 1131). Je samozřejmostí, že azylant je azylantem bez ohledu na jeho náboženskou víru a měli bychom být soucitní se všemi bez rozdílu.
Ekonomická migrace je druhá věc, která je přirozená, jako lidstvo samo. Podléhá přísnější regulaci a společnosti mají právo se jí do určité míry bránit. Nepředstavujme si, že se v případě té dnešní ekonomické migrace jedná o útěk za „životem bez práce“, nebo „vyšším platem“. Spíše je to útěk z otrocké práce, kdy výdělek nestačí ani na jídlo a bydlení, útěk ze života bez možnosti vzdělání, léčby pro své děti, dokonce i dětské nucené práce atd. Tato migrace vychází zejména ze subsaharské Afriky, odkud utíkají křesťané, muslimové, animisté…všichni bez rozdílu.
V případě uprchlíků s nárokem na azyl, kteří tvoří například aktuální migrační vlnu ze Sýrie, je naše morální povinnost jim pomoci nezpochybnitelná. Země jako Jordánsko a Turecko přijaly a hostí miliony uprchlíků a jejich kapacity a možnosti jsou na hranici udržitelnosti. Malá část uprchlíků míří i do dalších zemí: několik desítek tisíc jich je v Řecku a Itálii, které na ně nebyly připravené a nezvládají procedury azylu a mezinárodní ochrany, stejně jako integrace a zabezpečení životních potřeb. Proto míří část dále do západní a severní Evropy, která je nejvyspělejší nejen ekonomicky, ale i kulturně a společensky svobodná. Jako Češi se sami nepovažujeme za východní Evropu – ale je-li to fakt, musíme to dokázat tím, že se tak budeme i chovat.
Motivace a cíle aktivity by se daly popsat takto:
A) Vylepšit obraz ČR a Čechů ve světě (Chcete-li tento obraz také vylepšit, sdílejte na anglických/arabských fórech a diskuzích).
B) Motivovat azylanty, aby to zkusili v Česku. Nejen, že to může alespoň trošičku snížit nápor na jiné země, ale je zde další hlubší myšlenka: Lidé se nejvíce bojí toho, co neznají, nebo považují své negativní předsudky a extrémy za znalost celku. Například emigrantů, nebo i muslimů, se bojí lidé nejvíce tam, kde jich moc není, a naopak tam, kde mají osobní zkušenost, taková předsudečná xenofobie a strach není. Dobře je to vidět třeba v rozdílech mezi západním a východním Německem, kde je západ s velkými komunitami emigrantů a muslimů, mnohem tolerantnější, než východ. I v Česku to začíná fungovat, když lidé nestojí proti „odosobněné hrozbě z ciziny“, ale najednou vidí rodinu na nádraží, nebo stojící u odstaveného autobusu, vidí matku, otce, dvě malé děti v ošuntělém oblečení, shánějící pleny… nevidí to, čeho se bojí, ale spíše jim to vžene slzy do očí a změní postoj.
C) Povzbudit a podporovat neziskové organizace a motivovat ty, kteří by mohli azylantům nějak pomoci. Doplněná česká verze má motivovat lidi u nás, aby byli hrdí na svou pomoc, nebo snahu pomoci a zároveň i zvýšit národní hrdost. A to tím, že budeme lidmi, se kterými chtějí ostatní žít, že chtějí být součástí naší společnosti, která vyznává svobodu přesvědčení a rovnost bez rozdílu etnického původu. Hrdost, že si utečenci vyberou právě naši zemi dokazující, že nejsme uzavřená, zaostalá, nepřející a pro ostatní svět odpudivá společnost."
↧
Útok na prezidenta Zemana: Kavárna kooptovala socialisty jako užitečné idioty. Bombardování Hradu podle not Bruselu a Londýna. Čí premiér je Sobotka? Máme holé ruce – a volební hlasy
21.11.2015 Protiproud
Komentář k důvodům rozsáhlé mediální „teroristické“ operace proti prezidentu republiky, za to, že v klíčovém okamžiku našich dějin zůstal s většinou národa. Miloše Zemana obkličují rozlícené politické a mediální falangy jeho „elitních“ nepřátel. Poté, co prezident přišel 17. listopadu na Albertov a pronesl zde „několik vět“ k tisícihlavému zástupu svých podporovatelů, „kavárna“ – s organizačním centrem na Kavčích horách (ČT) – chvíli nevěřícně lapala po dechu. Také pro to, že její vlastní akce plánované na tento den katastrofálně selhaly, takže loňská „americká“ vajíčka vystřídalo spontánní volání „Ať žije Zeman!“.
Vzápětí vyvolala několik (mediálních) petard a potyček. Tyto se ale rychle změnily v generální útok na prezidenta. Vypadá (mediálně) hrozivě, ale jeho podstata je chatrná. Stejně jako vloni, kdy „rudé gardy“, organizované především z US ambasády, ventilovaly autenticky svou frustraci z toho, že na Hradě nespí rakouské kníže Karel, ale mluví český plebejec Miloš – a pak se bezradně rozešly na ubikace.
Bohuslav Sobotka se svou stranou vykročil ke knížeti, Kalouskovi – a vlastně celé Páté koloně, která má podle instrukcí z Berlína a Bruselu také k nám přivést migrantskou apokalypsu a rozvrátit zemi a národ.
Aktuální nálety „politických a mediálních perutí“ a kobercové bombardování Hradu však umožnil teprve výstřel z Aurory - tentokrát umístěné v pracovně premiéra Sobotky. Tento podpůrný signál k útoku kavárna zjevně nečekala, ale přišel jí jako na zavolanou, a proto se jej vděčně zachytila. A teď už pálí sama. A to stojí za pozornost, protože jde o signál čehosi hlubšího.
Sobotka opět v Bakalově náruči
Nejprve připomeňme, že Česká televize má svou „tiskovou nohu“ v impériu miliardáře Bakaly. Hospodářské noviny (HN), časopis Respekt a spol. stojí vždy na počátku politické agendy, která se pak rozválcovává ve zbytku mainstreamu, hlavní úderné pěsti toho, pro co se vžilo označení „pražská kavárna“.
Bylo to tak odjakživa. Zdeněk Bakala byl hlavní „peněženkou“ Václava Havla – ostatně jen kvůli němu koupil od knížete Karla skomírající Respekt. Redaktoři tohoto plátku (prodává se v podstatě jen v Praze) a jejich kolegové z HN mají v ČT své „odvelené pracoviště“. Jsou chvíle, kdy například takové havlovsky ráčkující Šídlo (Jindřich z HN) a jeho redakční kolegové v podstatě neslezou z „veřejnoprávní“ obrazovky (tuhle se tam už Šídlo vyjadřovalo i ke sportovním aktualitám).
Základnou (arabsky al-Kajda), na níž stojí podpora premiéra Sobotky, je však něco jiného (nezapomeňme, že ho po „Lánském puči“ dostala ČT a Bakalovo impérium do Strakovky): Bohuslav Sobotka je se Zdeňkem Bakalou spojen pupeční sňůrou, která se jmenuje OKD. To mu někdejší ministr financí, dnes premiér, daroval za hubičku i s hornickými byty. Dnes se odhaduje, že jen v první fázi tím připravili stát o nějakých sedm miliard korun (a horníky fakticky o střechy nad hlavou).
V jakých kapsách ty peníze skončily, je nyní předmětem vyšetřování. Sobotka se proto musel od Bakaly formálně „odtáhnout“ a nechat to na svém „Dalíkovi“ panu Pokorném. Zato Miloš Zeman do Bakaly neurvale tluče jako kladivem. A tak nastala chvíle, kdy všechny ohledy šly stranou a oba kumpáni z mokré čtvrti skandální privatizace si opět padli do náručí. Sobotka k tomu však musel udělat jeden rozhodující krok: Zaútočit na Zemana, jako dosud nikdy. Proč se tak stalo?
Zbabělcovo příliš pozdní odpoledne
Normálně by se k ničemu takovému nerozhoupal. Jenže prezident na Albertově znamenal pro socialisty šok. Dokonce i tradiční Zemanovo křídlo v ČSSD zalapalo po dechu. Nikoli pro to, CO TAM ŘEKL, ale ŽE TAM BYL. I když shromáždění neorganizovali ani Konvičkovci (Blok proti islámu), ani Velebovci (Strana práv občanů), ani Černochovci (Úsvit, ukradený Tomio Okamurovi), byli zde vedle prezidenta hlavními řečníky. A jednoznačná podpora, kterou Miloši Zemanovi vyjadřovali v přímém přenosu ČT, znamenala pro absolutní většinu veřejnosti, která s prezidentem v jeho obavách z islámu a migrantů souzní (a vice versa), poměrně jasný politický signál: Tohle jsou ti, kterým důvěřuji.
Blíží se krajské volby a není pochyb, že migrantská apokalypsa bude jejich významným tématem – přestože ji nemohou příliš ovlivnit. Je ale pravděpodobné, že lidé ve své většině nebudou ochotni volit „vítače“. A ČSSD se proto zatím snažila mít alespoň dvě tváře, dva názory: Jednak tu, kterou mystifikačně předvádí ministr vnitra Chovanec (bububu, migranti), jednak tu kterou má autenticky ministr Dienstbier (vítejte, soudruzi běženci!). Sobotka pak navíc vyvažoval svým typickým ano-ne tábor Zemanových příznivců a odpůrců uvnitř strany.
Jenže i Zemanovce Albertov vyděsil. I jim jde přece o posty v regionech. Typicky to předvedl Jaroslav Foldyna: „Chodím tradičně na akce na podporu prezidenta, ale tentokrát jsem potkal zfanatizované lidi, které jsem tam doposud nikdy neviděl,“ dal se slyšet v médiích. Jasně. Ti lidé příliš jako tradiční voliči socialistů opravdu nevypadali. Mladá a mladší generace. Podpora pro ČSSD nikde. Spíš naopak. Obě křídla socialistů se proto ve strachu spojila.
A to rozhodlo. Teprve to byl signál pro notorického zbabělce Sobotkova typu, že se může odhodlat vystřelit proti Hradu. Jenže ani on nejspíš nedocenil, co tím v médiích rozpoutá. A je tak jen otázka, jak brzy bude své „odvahy“ litovat.
Užitečný idiot
Kavárna totiž ve skutečnosti Sobotku nemusí. Je jí trochu eklhaft, jako skoro každému. Použije ho jen jako užitečného idiota, beranidlo proti hradní tvrzi, která se tak ale současně stává posledním pevným bodem veřejnosti, na kterou už vítačské manipulace mainstreamu nezabírají, protože ví, že jí jde o krk. Poměrně přesně tento rozpor vyjádřil – kde jinde než v Bakalových HN – Petr Honzejk:
„Takhle jsme Bohuslava Sobotku ještě neviděli. (...) Najednou místo ustaraného technologa politického provozu sledujeme skutečného premiéra, vědomého si, že existují hodnoty vyšší než aktuální žebříčky popularity.“
O něco dál pak pokračuje vysvětlením, o co tu skutečně jde. Nikoli o migranty, islám či xenofobii, ze které Sobotka prezidenta politicky korektně obvinil, ale: ...
„Pro Sobotku je však střet s hnědnoucím prezidentem nesmírně rizikový. Bez části dosavadních Zemanových voličů nemůže ČSSD vyhrát volby.“A pak přichází výkladové finále pražské kavárny:
„Úder od Sobotky si (Miloš Zeman) nedá líbit a souboj si patřičně vychutná - mimo jiné i proto, že bude moct dát znovu průchod starému nepřátelství vyvolanému „zradou" Sobotky a jeho lidí při prezidentské volbě 2003. Souboj bude klíčový pro budoucnost Česka. Netvrdíme, že Sobotka v něm reprezentuje pravdu. Ale Zeman reprezentuje nenávist určitě. Proto je v tuto chvíli třeba stát za premiérem.“
Krása nechtěného
Občas se to stane, že krásou nechtěného o sobě někdo prozradí víc, než chtěl. Petr Honzejk tím objasnil, že Sobotka, Foldyna a spol. se tímto svým krokem stali zajatci a rukojmí „kavárny“. Ta jim dává jasně najevo, že je pouze použije ve svém boji se Zemanem – a pak vyplivne. Jestli to nevědí už v této chvíli, dozvědí se to brzy. Pro „vítačskou“ havlistickou „pravdo-lásku“ Zeman samozřejmě reprezentuje „nenávist“. Projevuje se totiž jako český občan, což euro-světo-občany uvádí do stavu nepříčetnosti.
Bohuslav Sobotka tak se svou stranou vykročil ke knížeti, Kalouskovi – a vlastně celé Páté koloně, která má podle instrukcí z Berlína a Bruselu také k nám přivést migrantskou apokalypsu a rozvrátit zemi a národ. S tím opravdu volby vyhrát nemůže. Narozdíl od Bakalovců či Babišovců totiž nemá v rukou ani média – a ta se předvolebně budou věnovat především „svým“: ANO a TOP 09.
Půjde o existenci
V jednom má ale pan Honzejk (v zastoupení celé kavárny) krásou nechtěného rovněž „recht“: Souboj této promigrantské nové koalice proti prezidentu Zemanovi bude pro budoucnost naší země klíčový.
Proti většině veřejnosti a jejímu prezidentovi tak od této chvíle stojí uzounká skupina „elit“, politiků volených i nevolených, ale s obrovskou mocí. Jde jim nejen o jejich luxusní existence z našich peněz. Jsou součástí široce založeného experimentu, který nás má připravit o vlast, identitu a budoucnost našich rodin. Máme proti nim k dispozici málo zbraní. Ta volební je jednou z posledních.
Podle posledního průzkumu (i tak jistě „cinknutého“) agentury SANEP hodnotí prezidenta Zemana kladně 67 procent z 1102 dotázaných. Jeho postoj k uprchlické a migrační krizi oceňuje 72%, hájení ekonomických a národních zájmu° 68%, přístup k Číně 62% a jeho zahraniční politiku schvaluje téměř 60% respondentů. Příznačně tuto informaci z celého mainstreamu zaznamenala pouze televize Nova.
Jako drobnůstku v samém závěru svých Televizních novin.
↧
Blízkovýchodní konfrontace mezi Ruskem a USA: vítězství a problémy
22. 11. 2015 zdrojBez ohledu na to, jak plodná nyní budou jednání o syrském urovnání, USA se zde ještě pokusí situaci zvrátit, soudí Rostislav Iščenko. Několik posledních dnů přineslo ze syrské fronty mnoho pozitivních zpráv: Zaprvé, armáda Bašára Asada s podporou ruských VKS byla konečně s to prolomit ve svůj prospěch průběh bojů v oblasti Aleppo a je blízko k dosažení strategického úspěchu (jak v čelení chalifátu, tak i v boji s proamerickými povstalci).
Zadruhé, USA veřejně pod tlakem Ruska přiznaly, že souhlasí s vyloučením svých spojenců, Austrálie a Japonska, z formátu jednání o urovnání syrské krize.
Zatřetí, Rusko našlo potenciální "konstruktivní opozici", připravenou k jednání s Asadem o své účasti v poválečném formátu syrské moci.
Začtvrté, USA souhlasily s uznáním "An-Nusry", hlavního protivníka Asada, do té doby kandidující na titul "umírněná teroristická" organizace, za špatnou ("neumírněnou") teroristickou strukturu.
Zapáté, Kerry vyjádřil přesvědčení, že proces politického urovnání v Sýrii začne v nejbližších týdnech.
Na první pohled jsou hlavní cíle Moskvy dosaženy, zůstaly k realizaci pouze mezinárodní právní procedury, nezbytné k legalizaci nové politické reality. Nespěchal bych však s oslavami vítězství.
Co může Obama
Nevylučuji, že americký ministr zahraničí Kerry může vyjadřovat skutečnou pozici prezidenta Obamy, čelícího v různých obdobích své vlády s různým stupněm úspěšnosti jestřábům Washingtonu. Obama očividně nemá rád balancování na pokraji jaderného Armagedonu. Kromě toho vyžadovala koncepce, o kterou se Obama opíral, když šel k moci, obětování výhradní světové hegemonie USA (sdílení břemene vedení s jinými mocnostmi) a zaměření se na domácí ekonomické a sociální problémy.
Pokusy o stažení vojáků z Afghánistánu a Iráku, souhlas s provedením reformy MMF a vzdát se blokovacího podílu USA při rozhodování Fondu a mnoho dalších (méně nápadných) kroků Obama prováděl právě v rámci dané koncepce, která je někdy nespravedlivě nazývána "nový izolacionismus."
Nyní utrpěli ve vnitropolitickém boji američtí jestřábi, kteří nebyli s to adekvátně posoudit situaci při rozpoutávání syrského a ukrajinského dobrodružství, předpovědět rozsah a rozhodnost akcí Ruska, dobu trvání a ožehavost krize, jež unavila americké spojence (což dramaticky snížilo jejich spolehlivost), řadu podstatných porážek. Obama získal zpět v letech 2012-2014 ztracený prostor pro vnitropolitické manévrování.
Přesto si nemyslím, že se mu podaří dlouho udržet iniciativu ve svých rukou.
Zaprvé, sedm let, které uplynuly od jeho prvního zvolení, strávil v pozičním boji s politickými oponenty a nebyl schopen dosáhnout strategického průlomu.
Zadruhé, je odstupujícím prezidentem ("chromá kachna; lame duck"); rozběh kandidátů pro prezidentské volby v roce 2016 byl již zahájen a všichni Obamovu politiku kritizují. Takže je velmi nepravděpodobné, že bude schopen provést zahraničněpolitická rozhodnutí, která budou vyžadovat významné ústupky od Washingtonu a budou chápána americkými politiky a společností jako největší geopolitická porážka v celé historii USA.
V naprostém souladu s americkou tradicí budou od Obamy požadovat převedení řešení krize k rozhodnutí příštího prezidenta, který obdrží "mandát důvěry" lidu (a co je nejdůležitější, establishmentu) USA.
Blízkovýchodní rozložení
Je zde také významný aspekt, který nedovolí USA, aby souhlasily s urovnáním v existujícím formátu. Je to v rozporu s celou tradicí americké zahraničněpolitické aktivity a základními, koncepčními pojmy zajištění národní bezpečnosti USA.
V dnes vzniklé na Velkém Blízkém východě konfiguraci se výrazně posilují pozice Ruska v Sýrii a Egyptě. Írán v podstatě vytváří neformální protektorát na značné části Iráku. A konečně proíránští povstalci v Jemenu dost účinně bojují se saúdskou koalicí.
V budoucnu celkové posílení pozic Ruska a Íránu v regionu zajišťuje, že pod patronací Teheránu se jemenští Huthisté stanou přinejmenším součástí koaliční vlády, možná vytvoří i samostatnou vládu v zemi.
Pokud se pozorně podíváme na mapu, vidíme, že realizace tohoto scénáře, a v případě, že USA půjdou na významné ústupky v Sýrii, se stane téměř nevyhnutelnou, povede ke kontrole hlavních tras dodávek energií ze zemí v Perském zálivu Ruskem a Íránem (se spojenci).
Pod záštitou Ruska (v Sýrii rozmístěné prostředky protivzdušné obrany a obnovovaná Středomořská eskadra) Egypt bezpečně kontroluje Suezský průplav a Sýrie potenciální cesty uložení pozemních potrubí k pobřeží Středozemního moře. Írán je kdykoli schopný blokovat lodní dopravu v Hormuzském průlivu a z území Jemenu dostává podobnou možnost v úžině Bab-al-Mandeb. Ucelený suchozemský útvar svazových států od Severního ledového oceánu po Arabské moře a od Balúčistánu po Libyjskou poušť zcela uzavírá možnost jimi nekontrolovaného tranzitu ropy a zemního plynu ze Střední Asie (jak do Evropy, tak i k teplým mořím).
Mezitím vidělo Britské impérium do padesátých let dvacátého století, a pak jeho nástupce USA, svou vedoucí pozici právě při kontrole míst produkce a cest dodávek energie, získávané na Blízkém východě (především v zemích Perského zálivu).
Je možné, že by mohlo být upuštěno od strategie vojenské kontroly klíčových bodů v tomto směru, ale jiná neexistuje. Odmítnutí USA bojovat v Sýrii povede k tomu, že jejich spojenci v Saúdské Arábii, Kuvajtu, Bahrajnu, Kataru, Spojených arabských emirátech, kteří již uvažují o hledání nového patrona, okamžitě opustí bývalého hegemona.
Nebezpečí tvrdé odpovědi
Tato situace hrozí nejen ztrátou zahraničněpolitické prestiže a mezinárodní váhy. Při takovém scénáři vývoje událostí očekávají USA s vysokou pravděpodobností (téměř jistě) velmi silné hospodářské, finanční a za nimi i sociální a vnitropolitické otřesy. Nebezpečí je tak velké, že ve srovnání s tím, co se dálo na konci 80. let - začátkem 90. let se Sovětským svazem, se může zdát lehkým vánkem brízy na pozadí uragánu.
Proto jsem si jist, že bez ohledu na to, jak plodná nyní budou jednání o syrském urovnání, USA se zde ještě pokusí situaci zvrátit. S největší pravděpodobností nastane zhoršení současně s dalším výbuchem situace na Ukrajině. Ale tady to nezáleží na tom, co chce a nechce Obama - on to rozhodovat nebude.
Američtí jestřábi nemají kam ustupovat. V důsledku jejich mnohaletých systémových chyb, v důsledku systémové pochybenosti kurzu, který realizují po uplynulé dvě dekády, systém, který se snažili zakonzervovat, byl rozmetán a je blízko k agónii.
Při tom ani z pohledu svých názorů na zahraniční politiku USA, ani z hlediska svých vnitropolitických a ekonomických zájmů, jestřábi (neokonzervativci) nemohou ustoupit. Pro ně to bude znamenat politickou smrt a zkázu pro ně jedině přijatelného světa.
Proto čím více vítězství nyní dosahujeme, tím je více důvodů očekávat úsilí o tvrdou odpovědět - možná poslední (a tedy obzvlášť urputný) pokus americké vládnoucí elity, aby unikla před pro sebe katastrofální geopolitickou porážkou.
Nepřítel nespí, dokonce ani když s tebou vyjednává. Rostislav Iščenko, prezident Centra systémové analýzy a prognózy
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
↧
↧
Nedělní čtení pro velké a malé kluky - ruské námořní střely nové generace Klub / Kalibr
napsal PH
22.11.2015 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.comMilitária jsou oblíbeným čtením velkého počtu lidí mužského pohlaví od chlapců školního věku až po ty nejstarší. Právě pro ně přebíráme z Kosy dva navazující články, které podrobněji popisují ruský program lodních střel.
V minulých dnech (první díl vyšel 29.10.2015 - pozn.redakce NR) jste mohli číst nebo sledovat na videu akci ruského námořnictva, která zaútočilo na objekty v Sýrii pomocí střel Klub / Kalibr odpálených z lodí v Kaspickém moři.
Pro laiky překvapení, pro odborníky potvrzení vývoje v ruském námořnictvu. Pro pochopení tohoto vývoje se musíme vrátit do doby II. světové války. V průběhu válečných operací došlo k výrazným změnám v technice i strategii – definitivně byla ukončena role bitevních lodí jako královen oceánů a na jejich místo nastoupily letadlové lodě. Většinu bitev v Pacifiku rozhodovaly akce letadlových lodí a potopení gigantů jako Musashi a Yamato bylo symbolickou tečkou za érou bitevních obrů.
Na konci 2. světové války zde byly Spojené státy jako klíčová námořní velmoc, která se opírala o bojové skupiny letadlových lodí podporovaných křižníky a torpédoborci. Tyto skupiny byly schopny ofenzivních akcí na libovolném místě planety včetně výsadku na pobřeží a podpory vyloděných jednotek při bojových operacích v pobřežním pásmu.
Oproti tomu Sovětský svaz disponoval pouze malou námořní silou, která byla schopna plnit v omezené míře ochranu vlastního pobřeží, ale neměla kapacity pro operace na volném moři.
Cestou pro snížení dominance US Navy byla sázka na ponorkové loďstvo a protilodní řízené střely. Práce byly započaty ihned po zahájení studené války a prvním bojově použitelným systémem byla střela P-15 Termit (SS-N-2 Styx). Jejím nosičem se staly raketové čluny Projekt 183 R Komár. První zkušební odpal byl proveden v říjnu 1957 v Černém moři. Svoji funkčnost systém ověřil 21. října 1967, kdy egyptské střely P 15 potopily izraelský torpédoborec Eliat.
P-15 Termit
 |
| Odpálení střely Termit z raketového člunu Komár |
Vývoj protilodních střel pokračoval v souladu s vývojem protiopatření – lodních protivzdušných / protiraketových systémů, raketových a dělostřeleckých systémů – stačí zmínit systém Aegis, rakety Standard SM 1 a 2, systém RAM a systém Phalanx.
Vrcholem byl raketový systém P 700 Granit (SS-N-19 Shipwreck). Systém umožňoval vést palbu na lodě protivníka do vzdálenosti 550 km. Střela měla autonomní systém samo-navedení – aktivní-pasivní radiolokační hlavici a IČ kanál. Řídící počítač střely na základě radiolokačního obrazu cíle a jeho elektromagnetických emisí dokázal nastavit prioritu cílů. Ve finální fázi letu střela prováděla nahodilé úhybné manévry, používala systém radioelektronického boje pro oklamání antiraket a proti systémům typu Phalanx byla vybavena pancéřováním. Specialitou byl mnoho-variantní útočný program – odpal v salvě a spolupráce raket v rámci salvy při řízení letu i samotném útoku. Cíl byl ničen konvenční 750 kg hlavicí nebo nukleární ráže 500 kT TNT.
 |
| P 700 Granit |
 |
| Granit odpálený z křižníku |
Sovětské vedení si bylo těchto problémů vědomo a hledalo řešení – jak zvýšil možnosti malých a středně velkých lodí při překonání obrany svazů letadlových lodí a přitom zachování rozumných rozměrů protilodních raket jako takových. Zde se stal vrcholem raketový systém 3M-80 Moskit (SS-N-22 Sunburn). Střela je dvoustupňová – raketový startovací motor + náporový letový motor, který umožňuje dosáhnout rychlost 2,5 násobku zvuku. Střela využívá aktivní / pasivní radiolokační hlavici; je odolná vůči rušení a má schopnost se navádět na zdroj rušení. Při útoku je schopna úhybných manévrů s vysokým přetížením. Cíl ničí konvenční 300 kg hlavice nebo nukleární ráže 200 kT TNT. Zavedena byla do výzbroje v roce 1983 a následně modernizována – zvýšení doletu a zlepšení systému navedení. V době zavedení do výzbroje překonávala všechny lodní obranné systému včetně systému Aegis; teprve modernizace systému Aegis spolu s raketami Standard SM 2 block III, Aster A15 a RAM umožnila účinnou obranu. Střela byla zavedena do výzbroje sovětského / ruského a čínského námořnictva.
 |
| Moskit |
"Nabíjení" Moskit na námořní základně v Sevastopolu
Posledním – a nejméně známým předchůdcem – je systém 3K10 Granat (SS-N-21 Sampson). Střela byla vyvíjena v období 1976 až 1982 jako reakce na zavedení střel s plochou dráhou letu BGM 109 Tomahawk do výzbroje US Navy. Střela má obdobný tvar jako známější Tomahawk – doutníkový trup, ze kterého se vysouvá pohonná jednotka, křídla a ovládací plochy na zádi. Naváděcí systém kombinuje inerciální navigaci s porovnáním snímaného terénu s mapou v paměti palubního počítače. Střelu je možno vypouštět z torpédometů ráže 533 mm z maximální hloubky 40 metrů, po startu je odhozen raketový urychlovač a začíná pracovat proudový motor. Letová rychlost je 0,7 Mach (cca 720 km/h), maximální potvrzený dolet je 3 000 km.
 |
| Střela Granat |
Na základě zkušeností z vývoje, výroby i nasazení výše uvedených typů a vývoje výzbroje potenciálních protivníků – námořnictvo USA a zemí NATO rozhodlo sovětské a později ruské vedení o vývoji nového systému raket, které měly plnit následující požadavky:
* Schopnost útočit na pozemní, hladinové i podhladinové cíle
* Schopnost integrace do výzbroje hladinových pravidel, ponorek, námořního letectva i pobřežní obrany
* Redukce rozměrů s cílem umožnit instalaci systému na lodě s výtlakem 500 t a výše
Systém P 900 Klub / Kalibr (SS-N-27 Sizzler)
Systém byl vyvinut kanceláří NPO Novator v Jekatěrinburgu, které je znám konstrukcí protiletadlových systémů jako Krug, Buk a S-300V. Vývoj byl zahájen po roce 1985 a výsledkem byl technologický demonstrátor 3M51 Alfa (nebo Birjuza). Následovaly další demonstrátory a v současnosti je k dispozici celá rodina střel, která se skládá z těchto variant:
1) 91RE – protiponorkové střely vybavené torpédem
2) 3M 14 – křižující střela proti pozemním cílům
3) 3M 54 – protilodní střela v nadzvukovém / podzvukovém provedení
 |
| Skupina střel Kalibr |
Protiponorková 91 RE
Střela tvoří aerodynamické tělo s hlavicí v podobě 324 mm samonaváděcího torpéda. Střely v provedení 1 nebo 2 se liší pouze v startovacím motoru – provedení pro podvodní nebo hladinový odpal. Verze 1 je určena k podvodnímu odpalu z maximální hloubky 150 metrů, celková váha střely je 2050 kg a celkový dosah 50 km při rychlosti 2,0 Machu. Verze 2 je určena k hladinovému odpalu, celková váha střely je 2900 kg a celkový dosah 40 km při rychlosti 2,5 Machu.
Protilodní střela 3 M 54
Nadzvuková verze je třístupňová střela se schopností podvodního nebo hladinového odpalu. Po odpalu jsou vysunuty křídla a ocasní plochy a střela pokračuje v letu ve výšce 10 až 15 m nad hladinou moře. Po dobu letu je naváděna inerciální soustavou, ve vzdálenosti 30 až 40 km o cíle je aktivován radar. Ve vzdálenosti 20 km od cíle střela přechází na nadzvukovou rychlost až 2,9 Machu, klesne na 3 až 5 metrů nad hladinu moře a provede zteč cíle. Střela má délku 8,22 metru, hmotnost 3655 kg, dolet 220 km a je vybavena 200 kg průbojnou hlavicí.
Podzvuková verze je pouze dvoustupňová – nemá třetí stupeň s raketovým urychlovačem. Profil letu je shodný s nadzvukovou verzí, pouze zteč cíle je provedena standartní rychlostí – 0,6 až 0,8 Machu. Nižší rychlost má pozitivní vliv na ostatní parametry – hmotnost 3210 kg, dolet 275 km a je vybavena 400 kg průbojnou hlavicí.
Protizemní střela 3 M 14
Podzvuková křižující střela určená k útoku na pozemní cíle. Střela je dvoustupňová – startovací raketový motor a podzvukový letový stupeň poháněný proudovým motorem. Řídicí systém je vybaven rádiovým výškoměrem pro režim kopírování terénu, inerciální navigační soustavou s možností korekce letu dle dat ze systému Glonass a systému mapování terénu. Let probíhá ve výšce 20 m nad mořem nebo 50 – 150 metrů nad pevninou. Cíl je identifikován dle souladu s digitální mapou nebo dle souřadnic – střela tak může útočit na skryté cíle. Cíl je ničen konvenční hlavicí (klasická hlavice nebo kontejnerová) o hmotnosti 400 kg.
Dolet pro EXPORTNÍ verzi je uváděn 300 km při rychlosti 0,6 až 0,8 Machu. Zde je důležité poznamenat, že exportní verze jsou omezeny režimem MTCR – dolet může být maximálně 300 km. Pro ruské námořnictvo daná omezení neplatí a neoficiálně je uváděn dolet 2000 km.
Systém Klub / Kalibr je unifikovaný systém umožňující plavidlům vybaveným 533 mm torpédomety nebo univerzálními odpalovači UKSK provádět útoky na pozemní, hladinové i podhladinové cíle. Hladinové cíle můžou být napadeny v nadzvukovém režimu, který usnadňuje překonání protiraketové obrany lodi. Pozemní cíle mohou být napadeny variabilními bojovými hlavicemi včetně kontejnerových (ideální pro útok na soustředění vojenské techniky). Podhladinové cíle mohou být napadeny torpédy, které jsou dopraveny do oblasti cíle nadzvukovou rychlostí, což rozšiřuje zónu obrany a snižuje možnost ponorky opustit oblast, kde byla detekována.
 |
| Odpálení střely Kalibr z raketonosné fregaty kaspické flotily "Dagestan" - cíl ISIL v Sýrii |
Samostatnou kapitolou jsou možnosti systému UKSK včetně jeho instalací – ale to je na další článek – pokud bude laskavý čtenář chtít.
- - -
Pokračování v pojednání o raketovém systému Klub / Kalibr. (Na Kose vyšlo 21.11.2015 - pozn.red. NR)
A protože je lépe jednou vidět než dvakrát slyšet nebo třikrát číst, je zde několik fotografií:
 |
| Kontejnerová verze – protilodní a protizemní rakety včetně dronu (vrtulníku) pro identifikaci cílů |
 |
| Nadzvuková verze protilodní střely 3M54 |
 |
| Nakládání střely Klub do útočné ponorky |
Než se dostaneme k odpalovacímu systému UKSK, který je tématem tohoto článku, musím provést malou odbočku. Ta bude věnována systému P 800 / 3K55 Onyx/Jachont – SS-N-26 Strobile. Tato raketa je nástupnicí obávané rakety 3M-80 Moskit (SS-N-22 Sunburn) – viz předchozí článek – a je základem pro úspěšný rusko-indický projekt BrahMos.
Práce na jejím vývoji byly zahájeny v roce 1982 v konstrukční kanceláři Mašinostrojenie OKB 52. V roce 1987 byly provedeny první zkušební odpaly z korvety Nakat. Zkoušky byly úspěšně ukončeny v roce 1992 a okamžitě byly zahájeny zkušební podvodní odpaly z útočné ponorky. Komplexní program zkoušek byl ukončen v roce 2002 a raketa byla přijata do výzbroje. Raketa patří do kategorie „vystřel a zapomeň“ s profilem dráhy nízký/vysoký/nízký a je schopna odpalu z lodí, ponorek a pozemní baterií. Významným datem je únor 1998, kdy byla podepsána dohoda s Indií na rozvoj raketového kompletu BrahMos. Střela ve své konstrukci vychází ze střely P-80 Zubr (SS-N-7 Starbright), která byla původní výzbrojí sovětských torpédoborců před nástupem střely Moskyt. Spojuje v sobě vlastnosti střely Moskyt – nadzvukovou rychlost a schopnost letu nad mořskou hladinou – s vlastnostmi střely Granit – spolupráce střel v rámci salvy, schopnost výběru nejdůležitějšího cíle ve skupině lodí a sofistikovaný systém navádění.
Původní určení – boj proti hladinovým plavidlům – je v rámci projektu BrahMos rozšířen o útoky na pozemní cíle. Dále byla střela integrována do výzbroje letadel rodiny SU 27 používaných ruským a indickým letectvem.
Technicko-taktická data jsou obdobná jako o Moskytu – rychlost letu je 2,0 až 2,8 násobek rychlosti zvuku, hmotnost bojové hlavice 200 až 250 kg (konvenční, nukleární nebyla potvrzena) a dosah od 120 do 300 km dle profilu letu. Střela je zavedena do výzbroje Ruska, Vietnamu, Indie, Indonésie a Sýrie – v případě Sýrie byl vyvinut nátlak ze strany USA a Izraele proti dodávce těchto raket a místo jejich lokace v Sýrii bylo cílem izraelského útoku.
 |
| Střelu Onyx/Jachont v barvách společného projektu BrahMos |
Ukončili jsme naši odbočku – její význam za chvíli poznáte – a můžeme se věnovat samotnému odpalovacímu systému UKSK. Systému UKSK je reakcí na vývoj výzbroje západních plavidel. Klíčovými momenty je nástup systému Aegis (US křižník Ticonderoga v roce 1983) a zejména US křižník Bunker Hill vybavený prvním vertikální vypouštěcím zařízením VLS Mark 41. Toto zařízení umožnilo uložit do jednotlivých buněk širokou škálu výzbroje – protizemní střely Tomahawk, protiletadlové střely Standard a protiponorkové střely Asrock. Loď mohla naložit výzbroj dle charakteru operace a útočit na pozemní, hladinové, podhladinové a letecké cíle. Naproti tomu většina sovětských plavidel nebyla schopna útoku na pozemní cíle (nebylo to cílem sovětské doktríny) a navíc byly pro různé druhy střel používány různé typy kontejnerů. Kontejnery typu VVZ (vertikální vypouštěcí zařízení) byly sice používány, ale pouze revolverového typu (mají větší prostorové nároky) a pouze pro protiletadlové střely. Evropa za Spojenými státy nezůstala pozadu – vyvinula vlastní VVZ typu Sylver.
Vedení sovětského námořnictva proto zadalo projekt vývoje VVZ schopného odpalovat různé typy střel z vyvíjené rodiny Klub/Kalibr včetně nové střely 3K55 Onyx. Vývoj probíhal v koncernu Morinformsystem – Agat JSC a byl dokončen v roce 2003. První odpalovací zařízení UKSK byla instalována na indických fregatách třídy Talwar, které jsou modifikací projektu 1135.1 Krivak.
 |
| Kontejner typu Club-K |
Zavedení UKSK modulů do výzbroje ruského námořnictva – nové korvety a fregaty + modernizace stávajících torpédoborců Udaloj a nukleárních křižníků Kirov – výrazně zvýší možnosti plavidel z následujících důvodů:
1. Plavidla mohou útočit na pozemní, hladinové i podhladinové cíle
2. Plavidla mohou vést boj na větší vzdálenost – 40 km podhladinové, 300 km hladinové a 2000 km pozemní cíle
3. Útok na hladinové a pozemní cíle v nadzvukovém režimu (výrazně klesá možnost obrany)
Samotné UKSK má následující parametry – rozměry 9,58 x 2,18 x 2,28 metru, hmotnost 7 tun – tyto hodnoty platí pro modul s 4 střelami. Nyní několik obrázků:
 |
| Model UKSK s 8 střelami + UKSK instalované na korvetě Buyan M – Projekt 21631 |
 |
| Schéma základního modulu pro 4 střely |
Na závěr zajímavé video od výrobce – ukazuje montáž a bojové nasazení UKSKvčetně raket systému Klub/Kalibr a Onyx/Brahmos:
http://concern-agat.ru/en/production/missile-systems-land-and-sea-based-missile-systems/3r-14uksk-kh-ship-general-purpose-firing-system
Námětem pro samostatnou kapitolu jsou konkrétní instalace – třídy plavidel v rámci ruského, indického, indonéského a vietnamského námořnictva a především možnosti nasazení včetně dopadu na strategické možnosti námořních sil uživatele. Ale to je na další článek.
↧
Zachyceno na videu. Islámský stát v rozpacích. Ruské letectvo ničí tucty ropných cisteren ISIS
22. 11. 2015 AC24
Když 16. listopadu útočící US letouny ISIS zničili 116 ropných cisteren (údajně po shození letáků varujících „nevinné“ řidiče, aby se vzdálili), tak se to vydávalo za projev změny strategie. Obamova administrativa „nějak“ hrozně podcenila prospěch, který má ISIS z podloudného obchodu s ropou, když přitom přecenila škody, které US válečné letouny způsobily ropné infrastruktuře této skupiny.
Navíc, jak poukazuje Bloomberg, Pentagon trvale odmítal útoky na cisterny ze strachu z vedlejších škod. „Nikdo z těch chlapů není z ISIS. Necítíme, že by bylo správné je odpařit, a tak už rok sledujeme toky ISIS ropy,“ řekl Bloomberg expert na Irák z Washingtonského institutu pro blízkovýchodní studia Michael Knights.
V tom by vás měla pár věcí udeřit do očí. Zaprvé pokud není zrovna jasné, proč by mělo záležet na tom, že administrativa „podcenila“ částku, jakou ISIS vydělávají z ropy. Je to rozdíl mezi 100 miliony $ a 400 milion $ ročně, což by bylo docela významné, kdybyste mluvili o korporaci, ale tohle je teroristická skupina. Jistěže na tom záleží, když vydělávají čtyřikrát více, než jste mysleli, pokud hodnotíte jejich operační schopnosti, tak čím více peněz máte, tím více můžete přeci udělat, ale nemělo by na tom snad záležet při formulování strategie na zmaření jejich schopnosti produkovat ropu? Není to tak, že můžete říci „no, oni vydělávají jen 100 milionů $ ročně, tak to je dobré, ale teď, když vydělávají 400 milionů $, tak jim to musíme zarazit.“
Zadruhé, odkdy si USA dělají starosti ohledně vedlejších škod, pokud jde o „teroristy“? Jak odhalil v nedávných sériích investigativních reportáží Intercept, 90% těch, co zabily údery dronů, nebyli zamýšleným cílem útoků. Není tomu tak, že v CIA by si této statistiky nebyli vědomi pokaždé, když zmáčknou spoušť na MQ9 Reaperu.
Takže jistě USA mohli přecenit účinek svých náletů na schopnosti produkce ropy Islamistickým státem a možná fakt Pentagonu dělalo starosti zabíjení nevinných řidičů cisteren, ale rovněž by tomu mohlo být tak, jak tento týden naznačoval Sergej Lavrov, že US se až dosud záměrně vyhýbaly zasahovat ISIS opravdu bolestivě, aby ji udržely ve hře, a zajistily, že bude moci nadále účinně destabilizovat Assada. Když je odříznete od obchodu s ropou, tak ztratí schopnost bojovat s režimem.
Každopádně ohledně ISIS a ropy existuje spousta dalších naléhavých otázek a my vám doporučujeme přečíst si „Nejdůležitější otázky o ISIS, které nikdo neklade,“ teď ale už přejděme k Rusku a k úsilí Kremlu vyprázdnit Bakr al-Bagdádímu peněženku.
Podle mluvčího ruského generálního štábu generálplukovníka Andreje Karpatova: „Ruské letectvo zničilo asi 500 cisternových vozidel ilegálně převážejících ropu ze Sýrie do Iráku ke zpracování.“
„Islamistický stát (IS, bývalý ISIS/ISIL) i s dalšími extremistickými skupinami v posledních letech na území pod jejich kontrolou zorganizoval operace tzv. ‚ropovodů na kolech‘,“ pokračoval Kartaplov s dodatkem, že „ruská letadla za pouhých pár dnů zničila 500 cisternových vozidel, čímž militantům silně omezila schopnosti ilegálního exportu ropy a v souladu s tím i jejich příjmy z pašování ropy.“
Video z ruského ministerstva obrany:
Zdroj: zerohedge.com
↧
Pohyb na frontách v Sýrii (9.-20.11. 2015)
22.11.2015 E-republika
Poslední rezoluce RB OSN uznává Frontu al-Núsra a všechna seskupení spojená s al-Kájdou za hrozbu mezinárodnímu míru a bezpečnosti. Tak jsme zvědaví, co tím Francouzi vlastně myslí.
Poslední vývoj na frontách jsme v redakci sledovali do začátku listopadu, viz článek Vojenská situace v Sýrii (do 4. 11. 2015). Přečíst doporučujeme pro ty, kteří tuto rubriku nesledují pravidelně, je tam přehled starších analýz. Jako obvykle začínáme perličkami, aneb Amerika náš vzor. Kéž by! Poslechněte si hlas zdravého rozumu, čili senátorku Tulsi Gabbardovou ze Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických. Tato milá dáma hezky a klidně řekla na videu, jak a proč musí skončit americké politické porno v Sýrii.
Boje o Deir Ezzor
A nyní k Sýrii, zpráva ruského ministra obrany stojí za kliknutí, protože shrnul stručně výsledky ruského bombardování. Podle Institute for Economics and Peace (IEP) za poslední 4 roky přišlo do Sýrie a Iráku bojovat kolem 30,000 teroristů a žoldnéřů. z toho z Evropy nejméně 8,000 od roku 2011. Viz poslední Global Terorism Index za 2015. Někdo by ho měl zpracovat podrobněji, je to pastva pro depresivní oči.
Nedávné ruské střely s plochou dráhou letu (pro US nepříjemně dlouhého) zabily v oblasti Deir Ezzor asi 600 islamistů. Oči pro pláč má hlavně Francie, která v této oblasti pilně podporovala zejména al-Núsru. Ta se ovšem spojila s ISIL, aby dobyla Asadem chráněné letiště posazené uvnitř zóny teroristů Islámského státu. Je to stejná historie jako nedávno osvobozená základna v Kuwejru obklíčená dva roky. Podívejte na starší, ale platný obrázek bojových linií Deir Ezzor.
Zde drží bojovou morálku už dva roky legendární drúzský generál SAA Issam Zahreddine, který velí cca 2.500 mužům obklíčeným na základně už dva roky. Rusové bombardují zdejší ISIL v Deir Ezzor ostošest, ale to nestačí na zahájení frontové ofenzívy. Jsou tam asi nejkrvavější boje s teroristy a podle zpráv Hizballáhu zde bojuje za demokracii výkvět francouzského džihádu. Jejich kolegové se zatím postarali o pařížské atentáty.
Boje o dálnici M5 Hama-Aleppo
Ze strany od Latákije je vidět jasný postup ofenzívy, kterou pilně podporují ruské vrtulníky a stíhačky, aby dostaly teroristy dál od své základny. Šipky ukazují posun Asadových spojenců od začátku září do poloviny listopadu 2015.
Poslední přehled South Front z 19. 11. najdete kliknutím zde a video zde. Rusové zdvojnásobili bombardování a leteckou podporu a jsou ochotni spolupracovat s Francií při leteckých úderech.
Poslední vývoj v Latákiji u turecké hranice vypadá následovně. Zde už fakticky začalo "rolování koberce", tedy vytvoření jednotné fronty, která teroristy tlačí k turecké hranici, odkud jsou zásobováni.
Další pozitivní vývoj jde směrem na M5, kde bylo za měsíc dobyto asi 500 km2 území. Ale SAA a spojenci zatím nemají pod kontrolou celou dálnici, jen krátké úseky. Ztráta M5 v ofenzívě ISIL tehdy Západem nepřímo podporovanému, to byla katastrofa. To ještě nebyly atentáty v Paříži, že ano, jen v Sýrii. Asad začal doopravdy prohrávat a už se vesele dělila Sýrie, jako před 3 roky. Jenže přišli ti zlí Rusové a vše je jinak, protože se starají stejně pilně jako Západ a wahabisté od Saúdů a z Kataru o své zdejší investice. Jenže Rusové jsou na straně legální moci, na rozdíl od Západu podporujícího teror. Přidali jsme mapu z 9. listopadu pro přehlednost, ale je jasné, kam míří hlavní ofenzíva SAA.
Ztráta přišla v červnu 2015 a dobytí M5 bude věcí cti pro SAA. A také tím bude prakticky dokončeno odřezání teroristů na jihu v Hamě a v Damašku.
Stagnace na frontách
Ofenzíva zatím stagnuje v Idlíbu, ale aspoň tam SAA po 18 měsících ani nic neztrácí. Stejně tak se pomalu přibližuje uzavření hranice s Tureckem, odkud masivně proudí teroristům výzbroj NATO. Takto vypadá už rok zásobování ISIL z Turecka.
U hranic v Latákiji je namačkáno kolem 15 tis. teroristů ISIL a dalších skupin, asi ví proč. Pokud SAA na jedné straně a Kurdové na druhé straně uzavřou hranice s Tureckem, je konec. Zhruba podobná stagnace vládne u Golan, kde Izrael zatím drží svou odnož islámských teroristů v dobré bojové kondici. Jak vidíte na videu, dobrému reportéru stačí jediná vtipná otázka, a rozmete celou propagandu Izraele ohledně Golan.
Jistěže Izraelci neléčí raněné teroristy, jen "oběti války v Sýrii". Jenže místo normálního demografického rozložení žen a dětí je zde na oddělení 90 % mladých chlapů s průstřely. To se pak vojenskému doktorovi-humanistovi těžko něco vysvětluje a raději vyhodí reportéry z nemocnice pryč.
Postup Kurdů
Západ se rozhodl, že pomůže Kurdům a zničí Asadovy ropné terminály, které v rámci "boje proti terorismu" bombardovali Francouzi. Asad tyto útoky označil za nezákonné a byly provedeny bez souhlasu syrské vlády, stejně jako v případě bombardování elektrárny a trafostanice v Aleppu skrze USA. Západ zatím ISIL nechá v klidu vozit cisterny do Turecka, aby bylo na válku. Rusové to ovšem k žalu demokratů překazili a rozbombardovali jak cisterny, tak stánky s občerstvením pro řidiče tahačů, kteří vesele jezdí tuto trasu už nejméně dva roky. Celkem jde ze Sýrie do Turecka asi 60,000 tun ropy denně a za facku se prodává na "černém trhu" a to s obratem 1,5 miliónu dolarů denně. Za to ISIL už dva roky bere peníze na zbraně z NATO a od wahabistických režimů, nyní i z Ukrajiny. Jak známo, tak v této zemi je na prodej naprosto vše, a celá země k tomu. Klíčový je postup Kurdů u Hasaky. Tmavým okrem jsou naznačena území dobytá v poslední době.
Ale Kurdové mezitím začali drancovat šíitské vesnice a městečka ve svém "chalífátu" a Západ pochopitelně mlčí. Ale vletěl na ně Hizballáh s nepřímou podporou Íránu, protože vlastní souvěrce si vraždit nenechají. Takže se věci jakž takž urovnaly a boje "spojenců" proti ISIL pokračují dál, ale každý na své frontě.
Na závěr jsme si nechali francouzského generála jménem Jean-Bernard Pinatel ze starých De Gaullových časů. Už se na to nemůže dívat a je v důchodu. Tak řekl pravdu, viz tuto zajímavou analýzu o angažmá Francie (a teroristů) v Sýrii z geopolitického a z koloniálního hlediska. Naši vojáci v záloze, viz tematické číslo 2015-8 (Vojáci v záloze, stát v ohrožení) by si měli tohoto generála více všímat, viz jeho publikované články, zejména toto video.
Poslední RB rezoluce o koordinaci boje proti teroristům Islámského státu a al-Kájdy navržená Francií žádá o likvidaci bezpečného útočiště, které si vytvořili teroristé ve své části Iráku a Sýrie. Dokument uznává Frontu al-Núsra a všechna seskupení spojená s al-Kájdou za hrozbu mezinárodnímu míru a bezpečnosti. Tak jsme zvědaví, co tím Francouzi vlastně myslí.
- - -
Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde. Děkujeme!
Související články:
- Vojenská situace v Sýrii (do 4. 11. 2015)
- Otazníky kolem vládního chemického útoku v Damašku
- Nervový plyn sarin mají teroristé Al-Nusry a použila jej i vládní armáda
- Bitva o Sýrii, strategický přehled
- Bude senátor McCain na seznamu amerických teroristů?
- Fakta o Sýrii XIII. aneb kdo vlastně bojuje
- Bude senátor McCain na seznamu amerických teroristů?
- Fakta o Sýrii (II.)
- Postřehy z Izraele I
- Politické a náboženské násilí v Bahrajnu
↧
Evropský Gulag: francouzská zóna, či proč Západ potřebuje válku s terorismem
22.11.2015 Zvědavec
Tím, že vpustily obrovské množství muslimů, vládnoucí kruhy Evropy dostaly do rukou účinný nástroj kontroly nad společensko-politickou situací na kontinentu. Do hlav Evropanů již čtvrtstoletí vtloukají nutnost „střetu civilizací“.
Za autora této myšlenky je považován Samuel Huntington, ale jako první s ní přišel britský orientalista a vojenský rozvědčík Bernard Lewis, který představil islám jako zpátečnické náboženství poháněné nepřekonatelnou nenávistí k Západu. V tomto plánu je západní civilizace definována jako „žido-křesťanská“, což zároveň slouží jako argument ve prospěch spojení Evropy a Izraele proti islámu.
Ne náhodou je národně-vlastenecká (nacionalistická) tématika v Evropě v poslední době směřována ke střetu s islámem coby hlavní hrozbou pro „evropskou identitu“. Nacionalistický tábor se stále více solidarizuje s evropským sionismem, což silně zostřuje střet a vytváří předpoklady pro dramatický konflikt radikálního islámu s nacionalisty kdykoliv se to bude hodit pánům Evropy. Oběťmi tohoto střetu budou všechny strany.
V této situaci se muslimští přivandrovalci mění na mechanismus řízení politických procesů, s jehož pomocí, za manipulace s pocity a vědomím Evropanů, může vládnoucí třída dosahovat rozličných výsledků. Obzvláště dobře to funguje ve Francii, neboť zde se na jedné straně vytvořila největší islámská enkláva v Evropě a na druhé straně zde působí vlivné sionistické struktury.
Na to přímo poukázal bývalý francouzský ministr zahraničí Roland Dumas, který kdysi vytýkal během svého vystoupení v BFMTV současnému francouzskému premiérovi Manuelu Vallsovi, že je pod vlivem sionistické lobby. Nutno poznamenat, že Dumas je jeden z ojedinělých francouzských diplomatů, kteří neskrývají své sympatie k palestinské věci, a otevřeně kritizuje politiku Izraele. Pro jeho protivníky je takový postoj „obyčejný antisemitismus“ a „nezodpovědné výroky“. Nicméně o existenci sionistické lobby ve Francii nejednou mluvil i Francois Mitterand, který uvedl, že tuto lobby neidentifikuje s židovskou komunitou.
Nutno vzít v úvahu, že ve Francii existují paralelně mimo státních institucí řízení stínové struktury, z nichž klíčovou je zednářská organizace „Století“ (Siécle), do které patří mnoho představitelů francouzské elity (1). Na téže stínové úrovni probíhá pečlivá koordinace tajných služeb zemí EU, USA a Izraele. To vše natolik rozšiřuje možnosti manipulace s francouzským veřejným míněním, že rozlišit spontánní procesy od dobře řízeného chaosu je prakticky nemožné. Proto teroristické činy jako nástroj zastrašování (skutečné objednatele masových vražd v Paříži 13. listopadu nikdo nikdy neurčí) hrají důležitou roli v posílení kontroly „občanské společnosti“ ze strany vládnoucích kruhů.
Dnes, jak jsme již psali, je hlavním úkolem evropských elit vytvoření Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP), dohody, která má být podle plánu podepsána v r. 2016. Toto partnerství musí vést k naprosté kontrole nad ekonomikou ze strany korporací a k přebudování sociální sféry s nutným propadem životní úrovně obyvatel. TTIP může být účinná jen za podmínky, že bude nastolena tvrdá politická kontrola společnosti a totální elektronická kontrola jednotlivců.
Ne náhodou probíhaly souběžně s rozhovory o liberalizaci obchodu mezi EU a USA i tajné rozhovory o vytvoření společného prostoru kontroly populace. Experty šesti členských států EU byla vytvořena tajná zpráva předjímající vytvoření sféry transatlantické spolupráce v oblasti „svobody, bezpečnosti a justice“ do r. 2014. Vznik takové sféry by fakticky podřídil obyvatele zemí EU americkým úřadům. A mimo to je TTIP krokem k vytvoření transatlantického Shromáždění a transatlantické Politické rady pro koordinování zahraniční a bezpečnostní politiky.
Avšak je zde problém: pokud je americká společnost po přijetí Vlasteneckého zákona typicky policejním státem, tak Evropané se svých politických svobod vzdávají obtížně. Změnit takovou situaci mohla jen jedna událost, představující pro Evropany jejich 11. září.
Počínaje válkou v Libyi probíhalo v Evropě plánované rozdmýchávání tématu džihádu coby hlavní hrozby pro bezpečnost. Na podzim 2014, na vrcholu anti-islámské propagandy, byl ve Francii ve zrychleném řízení přijat protiteroristický zákon navržený ministerstvem vnitra, který byl nejtvrdším ze všech zákonů, které tato země poznala: silně omezil svobodu pohybu, svobodu projevu, komunikaci a informace. Podle §1 tohoto zákona mohou správní orgány zkonfiskovat pas nebo průkaz totožnosti člověku podezřelému z plánování odjezdu do zahraničí v podmínkách, kdy jeho návrat může narušit národní bezpečnost.
Další a tvrdší krok byl učiněn po události Charlie Hebdo. Pro boj s „barbarským islámským fundamentalismem“ byl přijat nový zákon o sběru informací, který začal platit 3. října 2015. V souladu s ním jsou aplikovány nové technologie sledování a získávání informací, vytváří se nový kontrolní orgán, mající širší pravomoci u vydávání rozhodnutí o shromažďování údajů atd.
Tento zákon, některými označován za „francouzský Vlastenecký zákon“, vyvolal ve Francii ostrou kritiku a označili ho za zákon porušující soukromí a za příklad masové kontroly společnosti. Mnozí pozorovatelé zdůrazňují, že tento zákon je silně neúčinný v boji s terorismem, zato však podstatně omezuje práva občanů.
V polovině října začalo ve Francii pravidelné rozdmýchávání situace, jehož důvodem bylo zostření situace v Izraeli. 18. října v Paříži, z iniciativy Svazu židovských studentů Francie, proběhla demonstrace na podporu Izraele, na které vystoupil známý sionista a profesionální intelektuální terorista Bernard-Henri Levy, který označil izraelské události za „třetí intifádu“ a odsoudil „palestinské teroristy“. A 1. listopadu v Paříži proběhl VI Mezinárodní kongres zástupců rady židovských institucí Francie (CRIF), kterého se zúčastnilo 1400 lidí – dvakrát více, než vloni. Hlavním tématem diskusí na kongresu bylo nebezpečí vzestupu salafismu ve Francii, aktivizace islámských fanatiků mezi přistěhovalci a popularita myšlenek islamismu mezi Francouzi (18 tisíc jich odjelo bojovat do Sýrie). Přičemž s těmito kritickými příspěvky vystoupili ti, kteří dříve obhajovali islám a muslimy kvůli jejich schopnosti přizpůsobit se francouzské kultuře. Obzvláště ukázkovým byl hodinu a půl trvající projev ministra vnitra Bernarda Cazeneuveho, který řekl: „Chtěl bych vyjádřit svoji víru v budoucnost všech francouzských židů, ujistit, že Republika je ochrání, jak ukázala poslední rozhodnutí během tohoto roku. Republika je ochrání, neboť bez francouzských židů přijde Republika o svoji nejcituplnější a živou část.“
A za 12 dní, pozdě večer 13. listopadu, došlo v Paříži k největším teroristickým útokům v historii země, po nichž se situace radikálně změnila.
Prezident Hollande řekl, že země se nachází ve válce. Hned po něm to zopakoval i Sarkozy, ve francouzské televizi, kanálu TF1. Navíc Sarkozy uvedl, že tato válka bude trvat dlouho. Po zdůraznění nutnosti radikálně posílit vnější bezpečnost navrhl dát sledovat 11,500 podezřelých osob (nacházejících se na zvláštních seznamech) a dát jim elektronické náramky, aby bylo možné znát, kde se nachází, kam jdou a co dělají. Sarkozy navrhl také vytvoření „středisek pro deradikalizaci“, kam by byli posíláni „ti, kteří mohou podlehnout extremismu“, a aby lidé s dvojím občanstvím nezůstali ani na minutu na francouzském území (no pak by ve Francii nezbyl prakticky žádný žid – p.p.). Ty, kteří navštěvují džihádistické stránky, je nutné považovat za džihádisty a podniknout vůči nim patřičná opatření.
„Islámský stát“ (IS) byl prohlášen za nepřítele č. 1. Informoval o tom prezident CRIF Roger Cukierman a vyzval všechny západní státy, aby daly islamistům ráznou odpověď. Stejné téma, ale profesionálněji, rozvíjel i „francouzský Huntington“, profesor Institutu politických věd v Paříži, člen výše uvedené organizace „Století“, člen klubu Bilderberg, Gilles Kepel, který pravidelně publikuje na stránce CRIF. Během svého dvouhodinového vystoupení na kanálu France-2 vyložil oficiální verzi o nové teroristické síle na Blízkém východě a vyzval k vržení všech sil do boje s hlavním nepřítelem Evropy.
Francii čekají velké změny. Nepůjde ani tak o zahraniční politiku a přechod k aktivním vojenským akcím v Sýrii nebo o změny politiky ve vztahu k uprchlíkům, jako o vnitřní přestavbu režimu, který dovolí zavést ve francouzské společnosti systém totální kontroly jednotlivců coby nutný krok k vytvoření celosvětové elektronické vlády.
Významným krokem v tomto směru se stalo vyhlášení mimořádného stavu, který byl za celou historii Francie vyhlášen 5krát, přičemž třikrát během válečných podmínek za války v Alžíru, jednou v době války v Nové Kaledonii v r. 1984 a naposledy v r. 2005 za Sarkozyho, v době prudkých střetů na předměstích hlavního města. Režim mimořádného stavu umožňuje zakázat pohyb lidí a automobilovou dopravu, nařídit pobyt na určených místech; zakázat vstup do institucí lidem podezřelým z toho, že mohou narušit aktivity veřejných úřadů; nařídit neopouštět místo pobytu komukoliv, jehož činnost může být nebezpečnou pro obecný pořádek; dočasně uzavřít místa pro shromažďování; přijmout opatření ke kontrole médií a další.
Při vystoupení 16. listopadu ve Versailles před parlamentem Hollande sdělil, že je nutné prodloužit mimořádný stav na tři měsíce, k čemuž je potřeba přijmout nový zákon. Zákon z 3. dubna 1993 o mimořádném stavu již neodpovídá současným technologiím, hrozbám a výzvám. Jaké změny budou provedeny zatím není jasné, ale podle všeho půjde o zjednodušení využívání nového zákona o výzvědných informacích. Hollande také informoval o nutnosti změny ústavy: článků 16 a 36, které podle jeho názoru zastaraly, protože nepředjímají stav obležení. Mimo to budou vytvořeny tisíce nových míst u policie, včetně protiteroristických služeb a pohraniční policie. Nakonec Hollande vyzval vedení EU k zavedení systematické kontroly na hranicích Evropské unie.
(1) См. Ratier E. Au cœur du pouvoir. Enquête sur le club le plus puissant de France. Paris, FACTA, 2011.
Европейский ГУЛАГ: французская зона, или Для чего Западу нужна война с терроризмом vyšel 19. listopadu 2015 na Fondsk.ru. Překlad v ceně 697 Kč Zvědavec.
↧
↧
Merkelová v pasti: Soumrak bohů začal
Angela Merkel už může jen ztratit: pokud tedˇ svou uprchlickou politiku změní, je politicky zruinovaná. Bude-li v ní pokračovat, hrozí jí svržení. Její největší chyba: Nebojí se konfrontace se svým vlastním národem, ale provést potřebný krok správným směrem se bojí. Merkelová totiž nepodpořila spolupráci států proti válečným štváčům, kteří vyvolali emigrantskou vlnu. To bude její zhoubou.
Angela Merkelová, německá kancléřka a vůdce strany CDU v minulosti rozhodně odmítala členství Turecka v EU. Pod tlakem pokračujícího přílivu uprchlíků z tureckých táborů však "nejmocnější žena na světě" poníženě prosí u tureckého prezidenta Erdogana. Slibuje mu rychlé pokračování jednání o přistoupení Turecka k EU v případě, že by si ponechal uprchlíky v Turecku. Pro naladění tureckého vládce prezentovala Merkelová ještě další návnadu: miliardy euro a osvobození od vízové (??) povinnosti pro turecké občany. Vítaná návštěva Merkelové v Turecku zvedla také Erdoganovy volební preference. Ve své tísni kancléřka dokonce naznačila, že podpoří uznání Turecka jako "bezpečné země původu" pro účely azylového práva. To je groteskní. Turecko je nyní od mezinárodního práva a "evropských hodnot" dále než kdy předtím. Faktem je, že v roce 2015 jsou v Turecku beztrestně vražděni Kurdové, demonstranti kritičtí vůči vládě mláceni pendreky, nepohodlní novináři a prokurátoři zatýkáni a přeřazováni. Kdo nastavuje laťku právního státu tak nízko, jako naše kancléřka, bude mít problém vůbec najít zemi, která by pak jako bezpečná země původu nemohla být klasifikvána.
Různé blogy hodnotí ústupky Merkelové vůči Ankaře jako uslintané patolízalství. I když forma této kritiky je nezdvořilá, obsahem je správná. Její z nouze vynucená nonšalance při zacházení s našimi základními hodnotami se projevila, když ministr vnitra Thomas de Maiziere řekl:. "Nemůžeme vždy lpět na morálním kodexu" V prostém textu to znamená: Pokud je počet uprchlíků dostatečně velký, nebudeme se s právem na azyl nijak párat. Toto vysloví ministr vnitra! Německo se však snaží nevzbudit dojem vydíratelnosti v otázce uprchlické krize. A to ani v situaci, kdy vláda jako poslední baštu proti uprchlíkům používá proislamistu Erdogana . Mimochodem, je také otázkou, zda se vůbec podaří Erdoganovi zadržet zoufalé lidi, rozhodnuté k migraci do Evropy.
Bezmocnost německé politiky se odráží i ve skutečnosti, že nechutná zadržovací dohoda s Tureckem je prezentována jako "boj proti příčinám migrace." Tento naivní trik má odvést pozornost od skutečných příčin. Každý rozhovor s uprchlíky ukazuje, co bylo skutečně příčinou jejich útěku. Jsou to zuřící války v jejich domovských zemích, smrt, demolice domů, vysídlení, ztráta živobytí, náboženské pronásledování a extrémní chudoba. Pokud se tito lidé rozhodnou po několikaměsíčním pobytu v tureckých, libanonských nebo jordánských lágrech s ohledem na tamější bezperspektivní situaci později pokračovat v jejich cestě dále do Evropy, pak toto jistě nelze vnímat jako prapůvodní příčinu jejich rozhodnutí, ale jen jako poslední úsek jejich započaté křížové cesty.
Proč je naše oficiální politika tolik vzdálena poctivé diskusi o příčinách migrace? Odpovědˇ je jednoduchá. Je politicky schůdnější odradit uprchlíky od tažení do Evropy prostřednictvím peněz , než pojmenovat skutečné příčiny přistěhovalectví, především intervenční války a vykořisťování celých národů. To by se totiž rovnalo přiznání vlastní viny za válečné konflikty posledních let, a tím i zodpovědnosti za masový exodus.Nutnou konsekvencí by pak bylo ukončení účasti na nesmyslných válečných dobrodružstvích západních vojenských aliancí.
Je nejvyšší čas prokázat odvahu. Ono totiž už i zastáncům tvrdé linie ve velení NATO začíná docházet, že války od Afghánistánu až po Sýrii nepřinesly kromě miliónů mrtvých a nikdy nekončícího proudu uprchlíků vůbec nic. Neměli bychom si nic nalhávat: milióny lidí, kteří se v současné době hromadí v "detenčních centrech" na blízkém východě jsou tam jen dočasně. Jednoho dne budou jako novodobý trójský kůň vpuštěni do Evropy. Naší jedinou šancí je tudíž bojovat s příčinou migrace. Avšak jádrem současné německé a evropské uprchlické politiky je jen nekoordinované šťourání se v důsledcích exodu.Organizuje se více či méně úspěšně sčítání, distribuce a ubytování uprchlíků. Na víc už síly nestačí.
Během léta počet uprchlíků díky dobře míněným ale zavádějícím prohlášením kancléřky Merkelové o neomezenosti azylového práva nepředvídatelně rostl. Ale již podzim ukázal, že sociální vnímavost má své meze. Tím začalo období nejkontroverznějších návrhů na obranu proti uprchlíkům: zabezpečování hranic v severní Africe, Turecku a na západním Balkáně, budování zadržovacích středisek na vnějších hranicích EU, pokus o rekonstrukci státních struktur v Libyi, hon na převaděče, zřizování "hotspotů", tranzitních zón, omezování azylového práva uprchlíků ze zemí sužovaných občanskou válkou a zákaz přistěhovalectví pro rodinné příslušníky migrantů. Nejpozoruhodnější je návrh na snížení počtu afghánských žadatelů o azyl tím, že budou posíláni zpět do své domovské země (model "útěku z deště pod okap").
Jak absurdní tato úvaha je, dokazuje skutečnost, že podle zprávy německého velvyslanectví v Kábulu je dnes oblast pod kontrolou Talibanu větší než na začátku vojenského zásahu NATO v roce 2001... ...Naproti tomu některé členské státy EU dlouho neřečnily a začaly stavět ploty (Maďarsko, Slovinsko). Jiní uvažují, že je budou následovt (Rakousko, Chorvatsko). Ještě jiní chtějí omezení vstupu (Švédsko, Bavorsko). Díky těmto nekoordinovaným husarským kouskům je evropský azylový systém (zvaný Dublin II), v troskách. Ztráta dublinského systému je však snesitelná, protože není v principu spravedlivý. Státy uvnitř EU jsou totiž méně vystaveny uprchlické zátěži než státy hraniční. Znepokojující je, že stále více zemí vidí svou spásu v ostnatém drátu a návrátu k striktní nacionalistické politice.
Evropská unie se zvrhla v jednosměrnou ulici: Peníze ano, solidarita ne. Nestoudný egoismus některých států (připouštějící uprchlíky, pokud vůbec, tak pouze v Mini-porcích - a to jen ve formě zbožných křesťanů),viditelně rozděluje Evropu. "Evropská unie se může rozpadnout. A to se může stát neuvěřitelně rychle, pokud uzavření-se nahradí politiku vzájemné solidarity",řekl Lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn.
I německá kancléřka nedávno varovala před "koncem Evropy." Rozhodující je, že nikoli přesycení uprchlíky nebo "islamizace" přivede Evropu do nebezpečí, avšak ztráta evropské solidarity ano... ...nezbytné změny v politice nebude snadné dosáhnout, a rozhodně ne přes noc. Kromě toho panuje obava, že státy, které nejsou přímo dotčeny přívalem uprchlíků, budou nadále v klidu "relaxovat". Také se proslýchá, že uprchlická krize je výlučně "německý problém".
Chcete-li znát odpovědi, musí být vyřčeny nepříjemné otázky: - Jak dlouho se dá ještě akceptovat, že některé evropské státy nesou celé břemeno uprchlického dramatu, zatímco viníci hrají mrtvého brouka? - Co mluví proti tomu, aby příslušné množství uprchlíků bylo na plavběschopných lodích přepraveno do "země neomezených možností", nebo zemí jejích neúnavných válečných přisluhovačů? - Proč kritizovat ruskou vojenskou intervenci v Sýrii, když jsme v minulosti k jiným intervencím jen přihlíželi a mlčeli? - Pojmenovat strůjce dnešní občanské války (Francie, Velká Británie, USA), a nabádat je, aby upustili od jednostranných kroků, které by byly v rozporu s mezinárodním právem.
Pro Novou Republiku přeložil A.Frey
↧
Bezpečnost českého státu... Odpovědné instituce by měly vůči občanům, státu a vlastní civilizaci plnit povinnosti, které jim vyplývají už ze samotného zákona, jímž byly zřízeny!
22.11. 2015 Rukojmí
Občanům České republiky nezbývá nic jiného, než hlasitěji vyzývat odpovědné instituce, aby vůči občanům, státu i vlastní civilizaci začaly plnit povinnosti, které jim vyplývají už ze samotného zákona, jímž byly zřízeny. Činnost a působnost těchto složek v demokratických státech upravuje zákon. Tyto státní bezpečnostní složky nejsou nijak produktivní: nic neprodukují, pouze zajišťují bezpečnost občanů a jejich činností, podnikání a majetku – a přitom dodržují a respektují platné zákony. K tomu jsou placeny z daní, které odvádí produktivní část společnosti.
Bezpečnost státu jako instituce zajišťují dle zákona takzvané bezpečnostní složky. Jména a označení těchto složek se v závislosti na konkrétním státu i vymezení jejich působnosti mění. Činnost a působnost těchto složek v demokratických státech upravuje zákon. Tyto státní bezpečnostní složky nejsou nijak produktivní: nic neprodukují, pouze zajišťují bezpečnost občanů a jejich činností, podnikání a majetku – a přitom dodržují a respektují platné zákony. K tomu jsou placeny z daní, které odvádí produktivní část společnosti.
V totalitních zemích se tyto složky, placené z daní produktivní části společnosti, stávají represivními silami stojícími nad občanem, disponují řadou privilegií a slouží státu, nikoli jeho občanům. To byl i případ bývalé ČSSR, kde byla některá elementární práva občanů soustavně potlačována a kde měl občan z těchto složek i jejích příslušníků oprávněný strach. Obzvlášť, jednalo-li se o tzv. tajné služby.
Dlužno konstatovat, že dnes, po 25 letech života v demokracii, tento svérázný represivní syndrom přetrvává. Vzpomeňme si, že první republika netrvala ani 21 let. Jestli se i po 25 letech musí občan bát policistů, státních zástupců, soudů a tajných služeb, není to vina občana. A není to ani tak, že by snad občan trpěl nějakou paranoiou či fobií. Je to to holý důsledek faktu, že stát nikdy účinně nevytvářel demokratické právní bezpečnostní složky sloužící občanům. A je přímo tristní, že tyto složky jsou stále nad občanem. Jejich kontrolní mechanismy existují často pouze na papíře a „fungují“ jen jako nástroj mocenského boje v rámci politicko-ekonomických struktur.
Je k zamyšlení, jestli za tento stav nemůže i samotný občan, který se již 25 let nechává manipulovat politickými stranami. Nacházíme se ale v době, kdy si tyto složky, které se doposud chovaly jako nezodpovědné panstvo, konečně musí uvědomit, že nejen občan, nejen stát, ale že celá civilizace, kterou tento národ pomáhal vytvářet, je v největším ohrožení za poslední staletí. Toto tvrzení není z nějaké sci-fi, nebezpečí je reálné a stojí před branami naší civilizace.
Nejsem tak naivní, abych začal věřit tomu, že tyto složky si zmíněné nebezpečí konečně uvědomí a najednou v sobě najdou sebereflexi potřebnou k tomu, aby jejich představitelé přestali upřednostňovat osobní zájmy a začali se chovat v zájmu své civilizace.
Jak introvertní, egocentrické a otupělé jsou tyto složky, to se nám ukázalo na příkladu Francie. Před čtrnácti lety al-Kajda zaútočila na Ameriku. Následně začaly bouchat bomby ve Španělsku, Anglii a Asii. Tyto bomby nikoho z bezpečnostních složek nepoučily, dokud to v lednu 2015 „nevybuchlo“ v redakci Charlie Hebdo. Každý průměrně vzdělaný občan této civilizace tehdy doufal, že se konečně bezpečnostní složky evropského kontinentu probudí a opustí svou lenost, svou letargii a své absurdní interní boje a budou se snažit dělat to, od čeho jsou jejich příslušníci placeni – tedy chránit nejen evropské občany, ale i civilizační hodnoty evropského kontinentu.
Poslední útok v Paříži bohužel dokázal, že se bezpečnostní složky z Charlie Hebdo nepoučily vůbec nijak. Nelze tedy očekávat, že se nějak poučí alespoň nyní. Ano, možná by se poučily, kdyby příbuzní obětí pařížského masakru začali s hromadnou žalobu o odškodnění na příslušníky Informační služby Francie. Přitom je stav práva i demokracie ve Francii mnohem lepší, než v České republice, kde nejsou bezpečnostní složky tak často jen instrumenty v rukou politicko-ekonomických subjektů.
Proto občanům České republiky nezbývá nic jiného, než hlasitěji vyzývat odpovědné instituce, aby vůči občanům, státu i vlastní civilizaci začaly plnit povinnosti, které jim vyplývají už ze samotného zákona, jímž byly zřízeny.
Občanům České republiky nezbývá nic jiného, než hlasitěji vyzývat odpovědné instituce, aby vůči občanům, státu i vlastní civilizaci začaly plnit povinnosti, které jim vyplývají už ze samotného zákona, jímž byly zřízeny. Činnost a působnost těchto složek v demokratických státech upravuje zákon. Tyto státní bezpečnostní složky nejsou nijak produktivní: nic neprodukují, pouze zajišťují bezpečnost občanů a jejich činností, podnikání a majetku – a přitom dodržují a respektují platné zákony. K tomu jsou placeny z daní, které odvádí produktivní část společnosti.
Bezpečnost státu jako instituce zajišťují dle zákona takzvané bezpečnostní složky. Jména a označení těchto složek se v závislosti na konkrétním státu i vymezení jejich působnosti mění. Činnost a působnost těchto složek v demokratických státech upravuje zákon. Tyto státní bezpečnostní složky nejsou nijak produktivní: nic neprodukují, pouze zajišťují bezpečnost občanů a jejich činností, podnikání a majetku – a přitom dodržují a respektují platné zákony. K tomu jsou placeny z daní, které odvádí produktivní část společnosti.
V totalitních zemích se tyto složky, placené z daní produktivní části společnosti, stávají represivními silami stojícími nad občanem, disponují řadou privilegií a slouží státu, nikoli jeho občanům. To byl i případ bývalé ČSSR, kde byla některá elementární práva občanů soustavně potlačována a kde měl občan z těchto složek i jejích příslušníků oprávněný strach. Obzvlášť, jednalo-li se o tzv. tajné služby.
Dlužno konstatovat, že dnes, po 25 letech života v demokracii, tento svérázný represivní syndrom přetrvává. Vzpomeňme si, že první republika netrvala ani 21 let. Jestli se i po 25 letech musí občan bát policistů, státních zástupců, soudů a tajných služeb, není to vina občana. A není to ani tak, že by snad občan trpěl nějakou paranoiou či fobií. Je to to holý důsledek faktu, že stát nikdy účinně nevytvářel demokratické právní bezpečnostní složky sloužící občanům. A je přímo tristní, že tyto složky jsou stále nad občanem. Jejich kontrolní mechanismy existují často pouze na papíře a „fungují“ jen jako nástroj mocenského boje v rámci politicko-ekonomických struktur.
Je k zamyšlení, jestli za tento stav nemůže i samotný občan, který se již 25 let nechává manipulovat politickými stranami. Nacházíme se ale v době, kdy si tyto složky, které se doposud chovaly jako nezodpovědné panstvo, konečně musí uvědomit, že nejen občan, nejen stát, ale že celá civilizace, kterou tento národ pomáhal vytvářet, je v největším ohrožení za poslední staletí. Toto tvrzení není z nějaké sci-fi, nebezpečí je reálné a stojí před branami naší civilizace.
Nejsem tak naivní, abych začal věřit tomu, že tyto složky si zmíněné nebezpečí konečně uvědomí a najednou v sobě najdou sebereflexi potřebnou k tomu, aby jejich představitelé přestali upřednostňovat osobní zájmy a začali se chovat v zájmu své civilizace.
Jak introvertní, egocentrické a otupělé jsou tyto složky, to se nám ukázalo na příkladu Francie. Před čtrnácti lety al-Kajda zaútočila na Ameriku. Následně začaly bouchat bomby ve Španělsku, Anglii a Asii. Tyto bomby nikoho z bezpečnostních složek nepoučily, dokud to v lednu 2015 „nevybuchlo“ v redakci Charlie Hebdo. Každý průměrně vzdělaný občan této civilizace tehdy doufal, že se konečně bezpečnostní složky evropského kontinentu probudí a opustí svou lenost, svou letargii a své absurdní interní boje a budou se snažit dělat to, od čeho jsou jejich příslušníci placeni – tedy chránit nejen evropské občany, ale i civilizační hodnoty evropského kontinentu.
Poslední útok v Paříži bohužel dokázal, že se bezpečnostní složky z Charlie Hebdo nepoučily vůbec nijak. Nelze tedy očekávat, že se nějak poučí alespoň nyní. Ano, možná by se poučily, kdyby příbuzní obětí pařížského masakru začali s hromadnou žalobu o odškodnění na příslušníky Informační služby Francie. Přitom je stav práva i demokracie ve Francii mnohem lepší, než v České republice, kde nejsou bezpečnostní složky tak často jen instrumenty v rukou politicko-ekonomických subjektů.
Proto občanům České republiky nezbývá nic jiného, než hlasitěji vyzývat odpovědné instituce, aby vůči občanům, státu i vlastní civilizaci začaly plnit povinnosti, které jim vyplývají už ze samotného zákona, jímž byly zřízeny.
↧
Deutsche Welle píše:,, politická pohádka " Merkelové končí... Kancléřku čeká období neúspěchů
Kancléřka Německa Angela Merkelová, kterou nejednou uváděli jako nejvlivnějšího politika Evropy a dokonce světa, je teď nucena pozorovat, jak „splaskává“ její autorita. Nejspíše politická pohádka Merkelové končí a teď kancléřku čeká období neúspěchů, píše Deutsche Welle.
Pověst Merkelové se nebudovala na tom, co dělala, ale spíš na tom, jak to dělala: po dlouhém očekávání přijímala důležitá rozhodnutí pouze v té chvíli, kdy souhlas většiny byl už zaručen. Byla v čele společnosti, kde všichni se všemi souhlasili, a dobře ovládala umění mlhavých a důmyslných formulací. Celkově byl její politický směr nudný, ale uklidňující, ale pouze do té doby, dokud se do země nepřivalil mnohamilionový proud uprchlíků.
Schopnost Merkelové zmrazovat konflikty a odkládat řešení problémů se ukázala jako nevhodná v situaci migrační krize. Jejím základním aktivem bylo umění učit se z chyb jiných lidí, ale přišla doba, kdy udělala chybu ona sama. Teď nastal zlomový okamžik, kdy Merkelová musí rozhodnout, co dělat s miliony uprchlíků, a jestliže kancléřka nemá plán, situace se může zvrátit v její odstoupení z funkce a nové volby v zemi. Merkelová dávno mluvila o připravenosti znovu se ucházet o funkci kancléřky v roce 2017, ale to bylo dlouho před politikou „otevřených dveří", uzavírá autor článku
↧
More Pages to Explore .....
