22.11.2015   První zprávy
Údery ruského letectva na turkmenská osídlení v Sýrii, v příhraničních oblastech s Tureckem, „mohou vést k vážným následkům“, uvádí deník Daily Star. Upozorňuje tak na neuralgický bod v napjaté situaci.Turecké ministerstvo zahraničí varovalo Moskvu. Kromě toho Ankara vyzvala Kreml k okamžitému ukončení vojenských operací v této oblasti. Podle deníku to vše, spolu s dřívějšími hrozbami turecké strany Rusku, vytváří riziko zahájení třetí světové války, upozorňují chmurně noviny.
Turecké ministerstvo zahraničí varovalo, že ruské údery na osady Turkmenů v severní Sýrii, poblíž syrsko-turecké hranice „mohou vést k vážným následkům", poznamenal Daily Star. Jak uvedlo turecké ministerstvo zahraničních věcí Turecka, byly tyto oblasti podrobeny „těžkému" bombardování ruského vojenského letectva. Turecko je tradičním spojencem Turkmenů v Sýrii, kteří bojují proti Asadově režimu. A stejně tak varovalo Kreml před dodávkami zbraní Kurdům na území Sýrie.

Turecké ministerstvo zahraničí si pozvalo na koberec ruského velvyslance, a Moskvu vyzvalo k okamžitému zastavení vojenských operací nedaleko hranic s Tureckem, upozorňuje článek.

Turecko a šest zemí vyzvaly Rusko k ukončení akcí v Sýrii!

Tato situace podle deníku „vytváří riziko zahájení třetí světové války". Daily Star připomíná, že Turecko je člen NATO. Jeho pozemní síly jsou druhými největšími v NATO. Ankara varovala Kremlu, že „po opakovaném porušení“ vzdušného prostoru Turecka ruskými letadly, je turecká armáda připravena letouny sestřelit. V případě, že Turecko „bude napadeno Ruskem", všichni členové NATO by byli nuceni vrátit úder,poznamenaly noviny.

V závěru Daily Star píše, že Moskva a Ankara zastávají v syrském konfliktu nepřátelské pozice. Zatímco ruská vojenský síla pomáha syrskému prezidentu Bašáru Asadovi udržet se u moci, Turecko usiluje o svržení syrského „diktátora", dodal článek.

Turecko ale hraje v syrském konfliktu podivnou dvojí hru. Vyjadřuje sice podporu americké koalici v boji proti Islámskému státu, ale dosud se jeho armáda soustřeďovala na útoky proti Kurdům, kteří bojují s IS. Řada informací také svědčí minimálně o tiché podpoře Erdoganova režimu bojovníkům IS - ať už výkupem ropy, financováním či přepravou zbraní.

Jozef Banáš,rozhovor

Lubomír Vylíčil
22.11.2015  Protiproud

Květa Pohlhammer Lauterbachová
22.11.2015  E-republika

Každý rok inkasuje Francie ze svých 14 bývalých kolonií 440 miliard eur. Je těžké mluvit o nějaké spravedlnosti, když se bývalé koloniální velmoci – týká se to ale především Francie - nemohou obejít bez vydírání a vykořisťování těchto zemí.

Bohumil Sobotka vyjadřuje soustrast obětem teroristického útoku v hotelu v hlavním městě Mali. Dne 20. 11. 2015 ozbrojenci napojení na al-Kájdu přepadli hotel Radisson Blu v hlavním městě Bamaku, zajali 170 lidí jako rukojmí a při dobývání hotelu padlo asi 27 z nich. Nevinné oběti teroru je třeba uctít, ale také je nutno hledat příčiny.
 

Litujme a analyzujme

Máme se připojit ke spolupráci v boji proti mezinárodnímu terorismu. Nejdříve však musíme mít jasno v tom, kdo je vlastně terorista. Co dělají naši vojáci v Africe? Kdo tu seje vítr a sklízí bouři? Kdo chrání pouze tvrdě zájmy nadnárodních koncernů a finančních korporací na účet místních obyvatel? Co se týká případu Mali, jde z naší strany o podporu tzv. "socialistické", ale pro finanční aristokracii pracující Hollandově vládě. Premiér Sobotka plně legitimizuje postup bývalého ministra zahraničí Schwarzenberga a jeho tehdejšího premiéra Petra Nečase, který se v roce 2013 v souvislosti s vysláním kontingentu do Mali vyjádřil, že „musíme svou zemi bránit i daleko za našimi hranicemi.“

Děkujeme pěkně, my čeští daňoví poplatníci. Budeme se tedy velmi divit, až za našimi branami nebudou již utečenci ze Sýrie, Afghánistánu, nebo Iráku, nýbrž uprchlíci z Mali, Středoafrické republiky, Kamerunu, Toga či dalších afrických zemí. A v republice Mali je dle Wikipedie 85 % obyvatel ze 14,5 milionů muslimského vyznání. Bohumilu Sobotkovi vůbec nevadí, že nás tato legrace má přijít na pakatel - 270 milionů korun z našich daní, a to z rozpočtu ministerstva obrany: Zaplatíme si tím v Africe nové nepřátele. Ani mu nevadí, že zrazuje voliče, když sleduje politickou linii kritizovaného bývalého politika, který slouží evidentně jiným zájmům, než těm českým. Ne, není důvod mít strach z teroristů, je důvod mít strach z lidí bez tváře a charakteru, jako je Bohumil Sobotka. Ze stejné líhně socialistů, jako je francouzský prezident Francoise Hollande.
 

Politika Hollanda: státní teror k omezení svobody

Socialistická vláda francouzského prezidenta Hollanda ztělesňuje přímo dokonale obránce zájmů finanční aristokracie. Slovo "socialistický" je používáno pouze jako krycí maska, neboť se socialismem, nebo sociálně demokratickou politikou toho má věru málo společného. Viz náš článek Ideový rozpad francouzských socialistů. Vláda byla zvolena díky slibům, že „úspory nejsou naším cílem“ a okamžitě na to na vrcholu recese a stále rostoucí nezaměstnanosti prohlásila politiku úspor jako nejvyšší dobro pro ekonomiku země.

Podívejte se na vývoj zadluženosti státu, který aspiruje i s příjmy ze svých bývalých kolonií být dalším Řeckem. Podle toho to také ve Francii vypadá.
 

Mali jako Falklandy

V konfrontaci se sociální opozicí ve Francii se rozhodl Hollande upoutat pozornost od ekonomických problému země, zejména růstu nezaměstnanosti a poklesu výkonu ekonomiky, zavedením agresívní a reakcionářské vnitřní a zahraniční politiky. Sem patří i intervence v Mali. Viz náš článek Francouzská intervence v Mali, první otazníky. Jak sdělil tehdy jeden z úředníků Hollandovy vlády jednou deníku Le Point, doufali socialisté, že Mali bude pro Francii něco jako úspěch konzervativní Železné lady Thatcherové ve válce o Falklandy v roce 1983. Britská premiérka tehdy také doufala, jí tato válka zajistí úspěch ve volbách. Jacques Chirac řekl v roce 2008: "Francie je odkázána na příjmy z Afriky, bez kterých by se propadla do ekonomické bezvýznamnosti". Podívejte se na mapu koloniálního francouzského impéria v Africe z roku 1936.



Války v bývalých koloniích a francouzská politika vůči koloniím přinesly Francii pouze nenávist. Každý rok inkasuje Francie ze svých 14 bývalých kolonií 440 miliard eur. K tomu viz náš článek Hledej uran, najdeš francouzskou armádu v Mali a v Nigeru. Je těžké mluvit o nějaké spravedlnosti, když se bývalé koloniální velmoci – týká se to ale především Francie - nemohou obejít bez vydírání a vykořisťování těchto zemí.
 

O čem se nemluví, když dnes litujeme Francii

Podmínkou osvobození 14 francouzských afrických kolonií v šedesátých letech dvacátého století bylo, aby tyto země používaly jako měnu frank, přesněji FCFA frank (měnu pro francouzské kolonie v Africe). Tyto země musely odevzdat do Paříže 85 % svých devizových rezerv, zlata především. O nich již dále nemohou rozhodovat. Nestačí-li jim oněch 15 %, které zůstaly k dispozici, musí si půjčovat u francouzské vlády za běžný úrok. Paříž kontroluje od roku 1961 měnové rezervy svých bývalých kolonií, seznam je dlouhý: Benin, Burkina Fasso, Guinea Bissau, Pobřeží slonoviny, Mali, Nigérie, Senegal, Togo, Kamerun, Rovníková Guinea, Čad, Kongo, Středoafrická republika, Gabun.

K tomu musí bývalé kolonie platit tzv. "koloniální dluhy" za infrastrukturu vybudovanou v dřívějších dobách, to jsou ony miliardy eur ročně. Francie má dále ve smlouvách zakotveno předkupní právo na suroviny z nově objevených zdrojů. Francouzské koncerny mají privilegované postavení při získávání zakázek a trhů, takže zásobování, finančnictví, doprava, energetika a zemědělství jsou plně v jejich rukou. Od samého počátku byly jako podmínky „osvobození od koloniální nadvlády“ udržení francouzštiny jako úředníka jazyka, francouzské školství a francouzský vojenský systém.
 

Elity musí dělat to, co chtějí Francouzi

Jinak hrozí atentát nebo svržení vlády. V posledních 50 letech to bylo 67 pučů ve 26 afrických státech. V 16 případech šlo o bývalé francouzské kolonie. Jeden příklad za všechny. Když se vzbouřil první prezident Toga Sylvano Olympio a odmítl podepsat pakt o pokračování kolonizace, začala Francie požadovat koloniální výkupné ve výši 40 % rozpočtu TOGA roku 1963. Prezident se postavil proti a začal vydávat vlastní měnu. Za 3 dny byl zavražděn a vláda svržena. Atentátník, příslušník Francouzské cizinecké legie Guassingbe Eydema, dostal od tamního francouzského velvyslanectví odměnu ve výši cca 550 dnešních eur (britský Telegraph). Za 4 roky byl pak s pomocí Francouzů zvolen za prezidenta, kde vytrval do roku 2005. Ostatně výborný článek, který jde do hloubky, uveřejnil Ivo Krieshofer na CFP.




Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 550 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme!

Související články:

• Clintonová osobně dosvědčuje debakl americké politiky v Libyi
• Hledej uran, najdeš francouzskou armádu v Mali a v Nigeru
• Francouzská intervence v Mali, první otazníky
• Americká armáda chce trvale zůstat v Africe
• Státní teror v Libyi a v Jemenu, privátní teror na nevinných novinářích v PařížiChucpe italského premiéra
• Válka v Mali prakticky bez výstřelu
• Proč máme uprchlíky: odtajněné maily Hillary Clintonové
• Hledej uran, najdeš francouzskou armádu v Mali a v Nigeru
• Keňský president obviněný ze zločinů proti lidskosti bojuje proti terorismu

Ivan David
22. 11. 2015
Je moc pěkné, když se někdo snaží vystupovat jako „svědomí národa“, je otázka, jestli ho za takového pokládá národ. Novinářům se opravdu nepodařilo, aby jim národ uvěřil, že jsou hlídacími psy demokracie. Hlídacími psy, to ano. Matematik Kechlibar napsal: „Někdy si člověk odnese zajímavější postřeh od prodavače jablek než od docenta astronomie.“ zde Sdílím jeho zkušenost, „docenti astronomie“ nebo profesoři čehokoli se však domnívají, že vysoko ční nad plebsem.


Pokládají svoje domněnky za chytré postřehy, aniž si uvědomuji, že pramení z Českého rozhlasu, který zaslechli cestou do práce, z České televize, kterou nechali běžet při večeři nebo z MFDnes, kterou kupuje jejich zaměstnavatel do knihovny. Neplatí, že čím je pracovník vědecké nebo vzdělávací instituce výše v hierarchii, tím vyšší jsou jeho lidské hodnoty a vyslovené soudy moudřejší.

Včera se „studenti a profesoři“ sešli na Albertově, aby motivováni „pravdou a láskou“ zaútočili na prezidenta republiky. Řečnili jen někteří, sami mezi sebou demokraticky vybraní. Ti, kteří jejich názory nesdílejí, nepromluvili. Podle titulku v Parlamentních listech jich bylo několik tisíc zde. V textu článku jich zbyly už jenom dva tisíce. Z řad politiků dorazili například šéf poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek a politolog ze stejné strany Marek Ženíšek. To aby bylo jasné, ke komu mají rektoři názorově nejblíže a kdo pro ně reprezentuje odkaz 17. listopadu.

Zástupci Pražského Majdanu donesli ukrajinskou vlajku a portrét Václava Havla, abychom nepochybovali, k jakému typu demokracie se shromáždění hlásí. Nechyběla gruzínská vlajka, chyběla vlajka Tibetu. Prezidentská vlajka nebyla, vlály trenýrky, symbol ubohosti vlajkonošů. Vhodné místo pro vystoupení rektorů a prorektorů... Prezidentu Zemanovi vyčítali účast entomologa docenta Konvičky na jeho akci. Také vědec…

Rektor Mikuláš Bek se zviditelnil prohlášením: „Češi jsou plebejský národ. Je plebejství lokajské, klanící se velmocím a odreagovávající se na slabších. Dříve na Židech, nyní na uprchlících." Logická struktura výroku je opravdu slaboduchá, ale nikoho nenechává na pochybách, že autor je obdivovatelem absolventa lesnické průmyslovky Karla Schwarzenberga. Je totiž šlechtic, tedy nikoli plebejec. Opovržení českým národem je pro tuto společnost typické, ale nestydí se takové věci vykřikovat česky na Albertově mezi budovami Karlovy Univerzity, která plebejsky vznikla z iniciativy plebejského národa oddělením od pražské německé univerzity. Myslím si, že jedné velmoci se účastníci tohoto shromáždění klanějí. Nevím, jestli je to plebejské, ale lokajské je to určitě.

„Demokracie není nikdy zcela v bezpečí a ohrožují ji i ti, kteří rozdmýchávají primitivní nenávist“, pronesl prorektor Martin Kovář, aby rozdmychal primitivní nenávist. Dostalo se mu potlesku.

Protože „akademici“ nesdělili s čím z projevu prezidenta Zemana konkrétně nesouhlasí, připomeňme celý jeho projev po částech:

"Vážení spoluobčané,
prosím Vás, abychom na zahájení dnešního shromáždění uctili památku obětí islámských teroristických útoků v Paříži minutou ticha."


Nesouhlasí snad studenti a rektoři s minutou ticha?

"Děkuji Vám, a nyní mi dovolte, abych především poděkoval organizátorům tohoto shromáždění za pozvání, protože bychom si všichni měli v klidu a míru připomenout památku obou sedmnáctých listopadů, jak 17. listopadu 1939, tak 17. listopadu 1989"


Mají snad studenti a rektoři proti klidu a míru a proti památce sedmnáctých listopadů?

"Co tato dvě výročí přes propast času padesáti let spojuje? Myslím si, že jsou to dvě věci. Za prvé, nesouhlas našeho národa s okupací, ať už zjevnou v případě německé okupace, nebo špatně skrývanou, ale existující v případě okupace sovětské."


Souhlasí snad studenti a rektoři s okupacemi?


"Tento národ si zaslouží, aby si vládnul sám a aby mu nikdo, opakuji nikdo, z vnějšku nediktoval, co má a co nemá dělat."


Přejí si studenti a rektoři, aby si nádor nevládnul sám a aby nám někdo z vnějšku diktoval co máme dělat? Obávám se, že velmi mnozí ano. Pak to mají říci jasně a neschovávat se za „pravdu, lásku a demokracii“.


"Ale druhá vzpomínka na oba sedmnácté listopady je možná stejně závažná. Tehdy lidé vyšli do ulic, aby protestovali proti manipulaci, aby protestovali proti tomu, že je jim vnucován jeden jediný správný názor, že jsou navlékáni do svěrací kazajky, názorové uniformy, a že nesmějí myslet jinak, než jim předepisuje ten, kdo jimi manipuluje."

Nesouhlasí snad studenti a rektoři s touto tezí? 

"Dnes žijeme ve svobodné společnosti, kde vymývání mozků je obtížnější, než bylo v minulosti, ale to neznamená, že neexistuje."

Domnívají se snad studenti a rektoři, že vymývání mozků neexistuje? Nebo mají vymyté mozky, že vytrvalé pokusy a vymývání mozku nevnímají?

"Existuje manipulace, která má spoustu krásných názvů. Řeknu Vám jenom tři. Někdo se prohlašuje za „value leaders", čili hodnotové vůdce, a prohlašuje o sobě, že právě on je oprávněn říkat nám, jaké hodnoty máme, a tedy i jaké nemáme, sdílet."

Možná tady Zeman zasáhl naduté „elity“.

"Jiný se prohlašuje za takzvaný „opinion leader", tedy za vůdce veřejného mínění. A zpravidla jsou to rádoby elity, které se tímto způsobem snaží pouze zviditelnit, aniž by je kdokoli zvolil, a tedy oprávnil k takovému postoji."

Nebo se jich dotklo toto?

"A to úplně nejstrašnější označení se jmenuje „opinion makers", tedy tvůrci veřejného mínění. Lidé, kteří se takto nazývají, pohrdají občany, domnívají se, že občané jsou něco jako plastelína nebo něco jako těsto, které je možné hníst do tvaru, který vyhovuje manipulujícímu. A my nejsme těsto, my nejsme plastelína. My všichni, kteří jsme se tady sešli, se snažíme myslet samostatně."

Není toto ta největší hrůza pro „elitu“?


"Byli jsme svědky mnoha a mnoha mediálních masáží, ale jednu bych chtěl zmínit samostatně, protože hýbe celým národem. Je to mediální masáž týkající se migrační krize. Domnívám se, že je zapotřebí tolerance vůči odlišným názorům, že každý má právo ve svobodné společnosti tento názor vyjádřit, ale také že opačný názor nesmí být ve skutečně svobodné společnosti umlčován a označován různými nálepkami nebo dokonce nadávkami, jako je: „extremisté, xenofobové, islamofobové, rasisté nebo fašisté".

Domnívají se studenti a rektoři, že opačný názor má být umlčován? Vadí jim odmítání nálepek, které by rádi rozdávali?

"Nálepka či nadávka není argument a prokazuje pouze myšlenkovou nedostatečnost těch, kdo ji vyslovují."

Domnívají se, že nadávka či nálepka je argument? Obávám se, že ano, jejich duchaplné výroky o tom svědčí.

"Stejně tak argumentem není řev, a právě řev je projevem fašistů, právě řev je projevem stáda, které se zde sešlo minulý rok."

Chtějí se snad studenti a rektoři hlásit k vrhačům vajíček? Myslím, že velmi mnozí ano. Bývalý rektor a nyní poslanec Zlatuška chránil před vrženým vejcem paní Albrightovou svým rozměrným tělem pokrytým talárem. O lidem přímo zvoleném prezidentu Zemanovi prohlásil demokrat Zlatuška, že měl být odveden přímo z pódia, kosovskou řeznici chránil.

"Náš národ není xenofobní, v tomto národě, v této zemi, žije více než půl milionu cizinců a dokáží najít soužití s naší kulturou, jsou přijímáni přátelsky a nejsou s nimi žádné problémy, naopak naší společnosti prospívají. Ale jejich kultura je plně slučitelná s evropskými hodnotami. Není to kultura vrahů a není to kultura náboženské nenávisti."


Je toto pro studenty a rektory nepřijatelný xenofobní výrok?


"Když se ptám, co způsobuje migraci, pak vím, že velká většina těchto ilegálních migrantů jsou mladí, dobře živení, muži."

Domnívají se snad studenti a rektoři, že to není pravda?

"A já se ptám, proč tito muži nebojují za svobodu své země proti Islámskému státu. A pokud přicházejí ze zemí, kde se nebojuje, ptám se, proč nepracují pro svoji vlast a pro její zvelebení, aby jejich země překonala dosavadní zaostalost."

Co je na takových otázkách závadného?

"Hlas prezidenta republiky má být hlasem národa, nikoli hlasem médií, nikoli jejich mediální troubou."

Má být prezident hlásnou troubou médií?

"I když přiznávám, že bych měl pohodlnější život, kdybych hlasem médií byl. Novináři, kteří píší každý den o něčem jiném, aniž by čemukoli rozuměli, by mě vychvalovali, jak krásné projevy pronáším. Ale dostal bych se do rozporu se svým národem."

Není tomu tak?

"A proto bych Vás závěrem chtěl vyzvat, udělejme všechno proto, abychom i nadále žili ve svobodné společnosti, kde si budeme vážit rozdílnosti svých názorů, kde o nich budeme diskutovat, kde budeme argumentovat a kde nebudeme podléhat vymývání mozků."

Co je pro studenty a rektory na těchto tezích závadného?

"Děkuji Vám za Vaši pozornost a setkám se s Vámi opět příští rok. Na shledanou."

Nehorázné poděkování?

Je evidentní, že studenti a rektoři i funkcionáři TOP09, kteří mluvili na tleskali na Albertově, prezidentův projev ani neslyšeli, ani nečetli a tedy nemohou o něm přemýšlet.A nebo měli mozek zatemněný nenávistí.

Jsou vedení instinktem lokajů, kteří drží s panstvem a vlastním národem pohrdají .

Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc. 
22.11.2015  České národní listy 

Občansko-etnicko-náboženská válka v někdejší Jugoslávii, od začátku v 1991 cílená výrazně proti srbsky a všestranně propagandou i finančně podporovaná Západem (USA, Evropská unie /EU/ - obzvláště Německo, NATO) s cílem zničení multietnické a prosperující Jugoslávie, vyvrcholila agresí NATO proti „Malé Jugoslávii“, SRJ (Srbsko+Černá Hora) 24.března 1999, kdy tato organizace bez povolení Radou bezpečnosti OSN, tedy vlastně jako teroristická, zločinecká organizace, 78 dnů a nocí bombardovala „Malou Jugoslávii“, převážně Srbsko, s tisíci mrtvých a zmrzačených, s obrovskými materiálními škodami, s devastací zevního prostředí, s doslova zase zločineckým, z vojenského hlediska zcela zbytečným, použitím „ochuzeného uranu“ Američany. 

Tato agrese byla zdůvodňována do nebe volajícími výmysly a lží o genocidě Albánců na Kosovu, kterým dnes už nikdo seriózně myslící nevěří. Jejím následkem bylo vyhnání z Kosova a Matohije a jejich oloupením řádově 230 000 Srbů a Romů, více tisíc jich bylo zavražděno nebo zmizelo. Stovky z nich byly zavražděny jen proto, aby některé jejich orgány mohly být prodány k transplantacím do zahraničí, jak to zveřejnila práce švýcarského senátora-vyšetřovatele Dicka Martyho, který z těchto zločinů obžaloval i významné předáky, ministry, kosovských Albánců, včetně Hashima Thaciho. Psala konečně o těchto kosovsko-albánských vrazích a jejich zločinech ve své knize i hlavní prokurátorka tribunálu v Haagu ICTY Carla del Ponte (2008), která jistě Srbům a Romům nijak nestranila. A svět zcela zapomněl na smutný osud prosrbských kosovských Albánců, kteří, pokud neutekli z Kosova, byli povražděni.

Pak přišla loupež Kosova, jeho odtržení od Srbska v roce 2008, téměř obratem uznaná Západem, který vše „pečlivě“ připravil, ve které svou špinavou roli při tom rychlém uznání samostatnosti Kosova, sehrál i náš tehdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

Byla to doba pro moje nejvnitřnější JÁ velmi složitá. Do konce 80tých let XX.století jsem celkem neochvějně věřil Západu, hlavně oficiálním Spojeným Státům (USA), Evropské Unii, NATO paktu. A pak přišel bolestivý zlom důvěry, který se nicméně pomalu chystal řadou událostí už v osmdesátých letech XX. století, některé z nich ale už i kolem války 1939 - 45 při trapné zradě statečného srbského generála Mihailoviće. Proto se o tom všem zmiňuji, včetně dalšího obrovského propagandistického výmyslu, blafu Západu, kolem krvavých událostí nazývaných SREBRENICA, v této kapitole doplněné „Inventury v 90 letech“.

Mnoho roků dramatické události a jejich odezva, včetně těch narůstajících dezinformací s jménem SREBRENICA, dřímaly pod povrchem dění a čekaly, až je jejich proti srbští spolutvůrci využijí. Copak někdo ze Západu a z bosenské strany během Daytonské konference koncem 1995 mluvil o pozdějším „zlatém hřebu západní proti srbské propagandy“, o vymyšlené vraždě (popravě) před necelým půl rokem (tedy v červenci 1995) 8 000 zajatých muslimských mužů a chlapců, což by jim jistě mohlo v té době (tedy opakuji v roce 1995) „diplomaticky“ i propagandisticky prospět. Ale nikdo se o těch 8000 údajně postřílených - popravených v Daytonu nezmínil, protože se to vůbec nestalo ! A protože se to tak nestalo, nemluvila tehdy o tom počtu ani k dezinformacím vždy pohotová Madelaine Albrightová, později nazvaná, v magazinu americké kultury Chronicles, vzhledem k událostem na Kosovu, „balkánská řeznice“. V oblasti Srebrenica se odehrálo mnoho násilí a nepravostí během let 1992-95, kterých se účastnily obě strany, ale důležité je si uvědomit, kdo to všechno začal - Srbové přece Jugoslávii rozbít nechtěli, nechtěli násilnou secesi Chorvatska a Slovinska v červnu 1991, nechtěli protiústavní, násilné odtržení Bosny a Hercegoviny (6.dubna 1992), které svým způsobem již vyprovokoval jako zločin proti míru (dle kritérií soudu v Norinberku) německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher, za podpory Vatikánu, v Maastrichtu 17.prosince 1991, svým předčasným uznáním Chorvatska a Slovinska za samostatné státy.

To jsem si uvědomil v roce 2014 na smutném hřbitově Potočari (navštívil jsem ho spolu s čtyřmi členy FAMU - viz o tom přiloženou kapitolku), nedaleko Srebrenici, kde jsou oficiálně pohřbeni muži - Bosňané (Muslímové), údajné oběti genocidy. Nikdo nestranný ale nekontroloval, nesměl kontrolovat, kdo tam je skutečně pohřben. Zda údajně „popravený“, nebo padlý v těžkých bojích (tedy ne popravený) ustupující muslimské 28.divize (podle řady odborníků v těch bojích padlo do 3-4 000 Bosňanů - Muslimů), nebo v urputných bojích posledních 2-3 let kolem Srebrenici (1992-95), v loupežných výpravách srebrenické posádky proti srbským vesnicím, kterých tato posádka řádově přes 50 vyloupila (dokonce snad až celou stovku), zničila a jejich obyvatele vyhnala nebo pobila. Některé z těch zničených vesnic jsem navštívil.

Dnes je pojem SREBRENICA spojen nejenom s pojmem různě udávaného zločinu, ale i s pojmem podvodu až lži. Publicista George Pumphrey nazval svůj obsáhlý článek o Srebrenici již před 17 lety (Bonn, Německo: Dialogue, Vol. 7, Nr.27-28, str.108-142, podzim-zima 1998) „The Srebrenica Massacre“: A Hoax? (=podfuk, bouda, kanadský žert). Co dnešnímu pojmu SREBRENICA dává málo věrohodnosti, je jeho absolutní jednostrannost. Podle srebrenického oficiálníého narativu, fabule, byli vražděni jen Bosňané (Muslimové), nebyly ale povoleny mezinárodní kontroly různých nálezů, nebyla povolena přítomnost srbských forenzních odborníků u masových hrobů, nic nebylo řečeno o masakrech v srbských vesnicích kolem Srebrenici, že zmizelo srbské obyvatelstvo Srebrenici (jeho původních 28% obyvatel), nic nebylo řečeno, že násilnosti začali Muslimové a Chorvati a jejich již připravené para vojenské skupiny, bojůvky kolem jednostranného prohlášení samostatnosti Bosny a Hercegoviny (BaH) 6.dubna 1992. Propaganda kolem Srebrenici zcela mlží a vymýšlí si o významnosti důkazů za použití DNA mrtvých, které absolutně nedovedou určit ani čas a ani příčinu smrti., tj.jak kdo a kdy zahynul. Při tom je surově umlčován jakýkoli kritický nesouhlas s mantrami kolem Srebrenici.

Britský premiér David Cameron, jeden z největších viníku (podporovala ho i Hillary Clinton) zničení státu Libye, spolu s francouzským prezidentem Sarkozym, a tím i katastrofální invaze uprchlíků do Evropy, chystal tvrdě závaznou a zcela jednostrannou, nesmyslnou rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která by doslova zakazovala jakékoli pochyby o narativu o „genocidě“ v Srebrenici. Pochybovat o tom by mělo být téměř trestné. Tuto trapnou rezoluci na štěstí vetovala Ruská federace. Pojem genocidy a strašné počty postižených v Rwandě, v nacistickém Německu, v Armenií v Turecku za Války 1914-18, ve vyhlazovacích táborech Srbů ustašovského Chorvatska (1941-45) byl jasný, ale kontroverzní okolnosti v otázce Srebrenici, kde se násilností dopouštěly obě strany a ve kterých neuvěřitelná propaganda Západu nevěděla kam až zajít se svých výmyslech!? Zmatek západních i muslimských medií je vyvolán i tím, že se v něm míchají zahynulí v bojích (tedy „legálně“ zahynulí), oběti údajných poprav se zcela neověřenými a neskutečně zveličenými jejich počty, že se volně míchají tzv. nezvěstní s údajně popravenými. Nikde se nepřipomínají ti četní členové bosenské srebrenické 28. divize, kteří zahynuli v četných bojích s jednotkami bosenských Srbů (uváděli to i oficiální mluvčí OSN !) a které vůbec tedy nelze zařazovat jako „popravené“. A nepřipomínají se ani ti, kteří padli v bojích mezi samotnými muslimy.

Než začne nějaká diskuse o Srebrenici, měly by se uvést základní strohé demografické údaje a některé historické skutečnosti z té doby (1992-95), o kterých zglajchšaltovaná západní i naše media moc neinformovala. Podle sčítání lidu z 1921 a 1931, žilo v Srebrenici 49% a 50% Srbů (před válkou v 1941 to bylo 17 766 duší), těch zbývajících kolem 50% byli Bosňané (Muslimové). V roce 1991 to už bylo jen 28% Srbů (9 381), hlavně díky masakrům v Bosně a Hercegovině (BaH) během 1941-45 v ustašovském pro Srby, Židy a Romy genocidním Nezávislém státě Chorvatsko (NDH), kterému Hitler a Mussolini dali i Bosnu a Hercegovinu. Počet muslimských obyvatel se výrazně zvyšoval, byl 17 332 (1931) až 28 118 (1991). V opštinách (větších obcích, okresech) Srebrenica a sousední Bratunac žili Srbové v 93 různých osadách. Do dubna roku 1993, po násilném prohlášení secese BaH v dubnu 1992, bylo zničeno v okrese Srebrenica 81 srbských osad, tamní Muslimové nezničili jen vesnice Crvica, Liješće, Petrića a Skelani, ve kterých přežívalo 860 Srbů, tedy jen 9% (!) původního srbského obyvatelstva (M.Ivanišević : Pole neštěstí, 2014). Takže 91% tamních Srbů bylo do dubna 1993 nejen oloupeno a vyhnáno, ale ze značné části i povražděno a osady zničeny (počty vyvražděných kolem Bratunce a Srebrenici se udávají na 900-1100, ze srbských osad východní Bosny se udávají na 1 500 až 3 000).

Ještě před 6. dubnem 1992, kdy Západ uznal BaH jako samostatný stát, proti protestům Srbů z BaH, přepadla 1.března 1992 tlupa muslimsko-chorvatských extremistů, chátry, srbskou svatbu u tzv.„starého“ kostela v Sarajevu, zabila ženichova otce Nikolu Gardoviće, těžce zranila pravoslavného kněze. Na den prohlášení samostatnosti BaH (6.duben 1992) se mladý Muslim v Sarajevu pokusil zavraždit populárního (i mezi Muslimy a Chorvaty) děkana lékařské fakulty, Srba, profesora Borišu Staroviće, který dostal kulku do krku a do plic. Profesora zachránila vícehodinová operace. S autorem článku se velmi spřátelil za návštěv prof. Dolečka, jako visiting professora v Republice Srbské (BaH).

Hned po vyhlášení samostatnosti začaly muslimské i chorvatské mnoho měsíců předem připravované bojůvky, později i jejich vojsko, svou vražednou práci proti bosensko-hercegovským Srbům po celé BaH, nejen kolem Srebrenici. Již podruhé v XX.století muselo srbské obyvatelstvo, aby zachránilo holé životy, opustit 9.května Srebrenicu, když tam Muslimové 8.května 1992 zavraždili soudce a člena bosenského parlamentu Srba Zorana Zekiće. Dění z té doby v Srebrenici vylíčil britský tlumočník v Bosně G.R.Thornton (TIME, 23.června 1993):

-„Zapomněli jste se zeptat a zjistit, co se stalo se Srby, kteří představovali 30% obyvatel Srebrenici. Ve chvíli, kdy válka propukla (tj.jaro 1992), byli vyhnáni ze svých domovů s příručními zavazadly a zatímco prchali, Muslimové divošsky stříleli na muže, ženy a děti na útěku…“

Koncem zimy 1992-93 velitel bosenské armády Safer Halilović přerušil po n-té příměří a začal od Tuzly a Srebrenici ofenzivu na všech frontách. Právě se formující Vojsko Republiky Srbské, pod velením generála Ratka Mladiće (zvolen 12.5.1992 za velitele VRS), tuto ofenzivu brzy zastavilo, obklíčilo Srebrenicu a obsadilo osady Cerska a Konjevića Polje. A už 3. března 1993 hlásal veliký nápis v londýnském Financial Times: -„Stovky zemřely, když Srbové dobyli muslimskou enklávu.“ Z tepla bělehradského hotelu hlásila Laura Silber o „stovkách mrtvých na ulicích“. Generál P.Morillon, velitel UNPROFORu hned navštívil obě osady a ŽÁDNÉ MRTVOLY NA ULICÍCH tam nenašel. „Kachna“ nevyšla a generál Morillon si znepřátelil muslimské úřady a západní novináře. Unikly jim další hrůzné „kachny“.

Ve stejné době běsnila v BaH během 1993 i velmi krvavá válka mezi Bosňany (Muslimy) a Chorvaty. Byla to doba, kdy ještě muslimští mudžaheddini, „importováni“ do BaH Západem, hlavně Američany, uřezávali hlavy nejen zajatým Srbům, ale i Chorvatům a kdy Usama bin Ladin jezdil s bosenským (muslimským) pasem.. V té době vojsko chorvatského generála Tihomira Blaškiće zmasakrovalo v osadě Ahmići 100 muslimských civilů, probíhaly krvavé boje kolem Mostaru. kde. 8. listopadu 1993 chorvatský tank zničil slavný „Starý most“ přes Neretvu (Chorvati to přiznali !). Podle lhářů z Newsweeku (3.ledna 1994) to udělali Srbové. Muslimská vojska pak převzala iniciativu a pronásledovala poražené chorvatské jednotky HVO (Hrvatsko Veće Odbrane - Chorvatská Rada Obrany). Při jednom setkání, generál Mladić autorovi vyprávěl, jak jeho Vojsko Republiky Srbské zachránilo kolem 40 000 prchajících HVO a chorvatských civilů a umožnilo jim ústup do chorvatské části BaH. Srbové je živili, jejich raněné léčili. O tom západní media nic v té době nehlásila, postěžoval si Mladić. Chorvatští vojáci přísahali, že proti „bratrům Srbům“ už nezvednou zbraně. Slib nedodrželi. Washington je začátkem 1994 doslova „dokopal“ k plné spolupráci s Muslimy proti Srbům, i když se vzájemně nenáviděli.

Srebrenicva se pod tlakem Západu stala na jaře 1993 chráněným, demilitarizovaným městem. Byl to drzý podvod, protože tam zůstala celkem dobře vyzbrojená 28.bosenská divize (údajně, i když asi poněkud přehnaně, 10-15 000 mužů), všestranně Západem podporovaná, pod velením Nasira Oriće. I západní media psala o něm jako o surově proti srbském muži, zodpovědném za vyloupení, vyvraždění a zničení mnoha desítek srbských vesnic východní Bosny. Tím se Orić chlubil i před západními novináři. Tvrdě postupoval i proti svým Muslimům. O zločineckých postupech jeho „srebrenické mafie“ psal významný muslimský předák Ibran Mustafić, který v Srebrenici přežil dva atentáty (Die junge Welt, 27-28.července 1946). Šéf srebrenické policie za války Hakija Meholjić publikoval překvapivou zprávu v sarajevském časopise Dani (5000 muslimských hlav za vojenskou intervenci. Dani, 22.června 1998), že v roce 1993 americký prezident Clinton nabídl muslimskému předáku Izetbegovićovi, aby pustil Srby do Srebrenici a když tam zabijí 5 000 muslimů, že Amerika vstoupí do války proti Srbům . Izwetbegovi´to prý odmítl

Poslední loupežná výprava srebrenické posádky byla v červnu 1995, kterou vlastně „chránilo“ 460 mužů holandského praporu („Dutchbat“) před pronásledujícími srbskými jednotkami. V mnoho měsíců trvajících bojů kolem Srebrenici, padlo podle Mladiće 1 200 Srbů a 2 000 Muslimů. Švédský generál Lars-Eric Wahlgren (UNPROFOR) nepříjemně překvapil Západ i vládu v Sarajevu, když v dubnu 1993 řekl o stížnosti, že Srbové přerušili příměří a že bombardují Srebrenicu, že tam bylo 50 mrtvých civilů: “Bosenské jednotky nejdříve bombardovaly srbské pozice, Srbové jen opětovali palbu“. A jako „náhodou“ bylo bosenské dělostřelectvo právě umístěno v oblasti, kde bylo mnoho civilů…Jak už to bylo zvykem v bosensko-chorvatském Sarajevu, aby se mohla šířit zpráva, že Srbové bombardují a zabíjejí civily…

Naše media a většina medií Západu neuváděla, jak vojáci i důstojníci toho Dutchbatu potvrzují srbské zprávy. Jeho velící důstojník, podplukovník Tom Karremans o Mladićovi mluvil s úctou. Šéf štábu holandské armády generál Hans Couzy měl veliké nepříjemnosti se svým ministrem obrany Jorisem Voorhoevem, který od něho požadoval, aby armáda (její příslušníci v Srebrenici) potvrzovala to, co chtělo NATO, že Srbové páchali v Srebrenici po obsazení vraždění, což generál jednoznačně odmítal. A 1.srpna 1996 šel do důchodu, ale ještě před tím jmenoval Toma Karremanse plukovníkem. Očití svědci Dutchbatu tvrdili o několika stech, možná do tisíce, mrtvých Muslimů kolem pádu Srebrenice. Někteří z nich mohli být zřejmě i popraveni, což je už jistě veliký zločin. Kapitán M. van Schouten z Dutchbatu velmi ironizoval zprávy o událostech v Bratunci, kde se v době jeho přítomnosti nic nedělo, a západní media mluvila o masakrech.

Koncem jara 1995 bosenská vláda odvolala ze Srebrenici své vedoucí představitele, včetně generála Oriće. A v Chorvatsku bylo už připraveno 140 000 chorvatských vojáků, masivně vyzbrojených Německem, strategicky pod velením amerických penzionovaných generálů, za pomoci bomb NATO letadel, aby vyhnali (a oloupili) 230 000 Srbů z jimi po staletí obývaných oblastí Chorvatska (Krajina).

Nevelká srbská jednotka VRS, 500 - 1 000 mužů, podstatně menší než zbývající 28. bosenská divize, s pěti tanky, bez většího odporu 11. července obsadila Srebrenici. Pro muslimské civily, hlavně ženy, děti, staré lidi (přes 20 000) a vojáky, kteří se vzdali, VRS přistavilo, i přes chronický nedostatek pohonných hmot, autobusy, které je bezpečně odvezly do Tuzly, pod bosenskou kontrolou. Většina vojáků 28. divize se ale nevzdala a začala se za těžkých více dnů trvajících bojů probíjet komplikovaným terénem do Tuzly (něco přes 60 km). Při tom padlo, podle představitelů OSN „legitimně“, v bojích, 2 až 4 000 ozbrojených bosenských vojáků, řada z nich v minových polích, tisíce se vzdaly. Během Daytonských jednání (prosinec 1995) bosenský předák Alija Izetbegović tvrdil, že při tom padlo v bojích kolem Srebrenioci, že Srbové tedy zabili, 1 000 Muslimů. Vůbec nemluvil o tisících popravených, i když by se mu to v té době jistě hodilo.

Paní Albrightová koncem léta krátce ukazovala v Radě bezpečnosti (10.srpna) jakési letecké snímky o údajných popravách zajatců. Jako „tajné“ je později už ukázat nechtěla. Jejich informativní, takto podaný, potenciál byl velmi malý, bylo prý nutné vědět, co se na leteckých snímcích má vlastně hledat.. Mělo to odvrátit pozornost od obrovské etnické čistky a zločinů. které provedla chorvatská armáda v Chorvatsku začátkem srpna 1995. kdy bylo vyhnáno 230 000 Srbů-starousedlíků. a zabitých bylo hodně přes 1 000, během vyloupení a devastace Srbské Krajiny, za vydatné pomoci Západu. Před čistkou v květnu a srpnu 1991, žilo v Chorvatsku 581 600 Srbů (12,2%), po čistce (2001) už jen 202 600 (4,54%). Proti Chorvatsku OSN žádné sankce nezavedla, náš prezident Havel proti tomu nijak nebrojil..

Začaly se objevovat zprávy, že je od doby bojů kolem Srebrenici v červenci 1995 nezvěstných přes 7 000 Bosňanů, což se zvýšilo na 8 000 a že zřejmě byli srbskou armádou povražděni. Pak se uvádělo, že to bylo vlastně popraveno mnoho zajatých bosenských vojáků, těch 8000. Objevily se seznamy nezvěstných, kteří byli hned, bez jakéhokoli ověření, uvedeni jako zavraždění (popraveni). Začalo se mluvit i o genocidě, proto byl počet údajně popravených zvýšen na 8 000 i víc. Tím, že zabili muslimské muže, vhledem k přísnosti zvyků, byla údajně ohrožena celá muslimská populace, jejich ženy (vdovy) nebudou už moct, nebudou už smět, mít děti…Ale pro Bosňany se tu objevila i nemilá záležitost. V seznamech údajně povražděných (popravených) bylo zjištěno snad až kolem 3 000 Bosňanů, kteří byli ve volebních seznamech (1996), a kteří tedy (i když „mrtví“) se účastnili voleb...

A tady se stala nečekaná věc. Chorvat z BaH Dražen Erdemović se sám přihlásil jako svědek, který se spolu se skupinou dalších 7 vojáků v š e c h národností (Chorvatů, Muslimů, Slovinců, Srbů) z jakési 10. Sabotážní jednotky VRS, prý účastnil 16. července 1995 popravy během necelých 5 hodin celkem 1 000 až 1 200 zajatých Bosňanů (Muslimů). On sám prý jich samopalem zabil (popravil) 70-100, podle rozkazu nějakého jím zcela neznámého (!) podplukovníka. Popravované přivezlo prý v té době 15 až 20 autobusů, skupinka je popravovala vždy po 10 a nechávala je na louce, nedaleko farmy Braněvo u vesnice Pilica. A tady je hned několik nesrovnalostí. Popravě podle Erdemoviće velel obyčejbý vojín Brana Gojković, i když byl přítomen a zabíjel i důstojník, Slovinec Franc Kos. Je divné, že popravu nařídil „popravčím“ nějaký neznámý podplukovník, bez písemné dokumentace. A je dost časově nesmyslné, že by těch několik „katů“ se vším všudy (včetně Erdemoviće) mohlo tak rychle a tolik lidí přiváženými v autobusech popravit. Nejdivnější je při tom to, že mnoho roků soud v Haagu znal jména všech „katů“ a nikdo z nich, kromě Erdemoviće, nebyl zatčen a souzen, ačkoli jejich adresy byly dobře známé. I velitel celé té „sabotážní jednotky“ poručík Milorad Pelemiš, který o tom mluvil i v mediich, nebyl nijak omezován, vyslýchán. K zatykání těch vrahů pak došlo teprve po řadě let, když novinář Germinal Čivikov (pracoval pro Die Deutsche Welle), žijící od 1975 v Haagu, vydal v 2009 knihu SREBRENICA. Korunní svědek (SREBRENICA. Der Kronzeuge), na jejímž obalu píše: „Krok za krokem (Civikov) odhaluje, jak se Tribunálu dosud dařilo, že pravděpodobně nejhroznější zločin v Evropě po 1945 nechal definovat jedinému korunnímu svědkovi. Důvěryhodnost tribunálu o Jugoslávii je po přečtení této knihy ze základu otřesena. Pochybení a manipulace jednoho od začátku naskrz politického soudu se tu často objevují. Erdemović se dostal do Mezinárodního trestního tribunálu pro někdejší Jugoslávii (ICTY) v Haagu, který ho odsoudil nakonec jen na 5 let (za popravu 70-100 jim uvedených zajatých), z kterých si odseděl jen 3 roky a pak se stal „korunním svědkem“, a tento mnohonásobný vrah byl propuštěn a s rodinou dostal novou identitu kdesi na Západě a pak při několika soudech se srbskými důstojníky a dokonce i s prezidentem Miloševićem a Dr.Karadžićem, odpapouškoval stejná prohlášení, podle pokynů těch, kteří ho pro ICTY soudili v Haagu (původně byl nicméně prohlášen za psychicky neschopného vypovídat !). Zkušený právník Milošević, ale i Dr. Karadžić, mu pokazili řadu tvrzení, uvedli ho do rozpaků, které jednoznačně znehodnotily jeho výpovědi. Z toho ho až trapně „vysekával“ soudce Richard May, který Miloševićovi tvrdě vzal slovo, když Erdemović začal „kazit“ svou roli.. Soud zřejmě nechtěl (do této doby), veřejně vyslýchat mnohonásobné vrahy od farmy Branjevo, aby „nepokazili“ soudu vyhovující naučené věty Erdemoviće, podle pravdu příliš často obcházejícího scénáře, který připravil zcela jednostranný ICTY.

A pak se stala ještě jedna nepříjemná věc pro tvrzení obžaloby o 1 000-1 200 popravených: Nenašla se jejich těla. U Branjeva bylo objeveno jen 132 (153 ?) těl. Někteří měli prý svázané ruce a prý i zavázané oči (mudžaheddini mívali vždy černou pásku kolem čela !), což by potvrzovalo akt, zločin popravy. I to je hrozné číslo, ale udělat z toho 1 000 až 1 200 popravených je také strašné. Když se soud ICTY tázal velitele UNPROFORU generála P. Morillona při soudu s Miloševićem, proč to Srbové udělali, řekl jim jasně generál, že to byla pomsta Srbů za dřívější masakry v srbských vesnicích v oblasti Srebrenici. Tato jeho slova rozzuřila přítomné Muslimy, kteří chtěli proto soudně stíhat francouzského generála, že řekl pravdu, kterou západní úřady i media nechtěly připustit.

Po jím popsané popravě zajatců navštívil dodatečně Erdemović a jeho kumpáni nějakou krčmu, kde se opili a prý se údajně kolem dělby „odměny“ za popravu pohádali, zazněla i střelba, Erdemović byl několika zásahy do břicha těžce zraněn, ale vojenská nemocnice v Bělehradě ho zachránila. Při výslechu Miloševiće vyšlo v náznacích najevo, že mohlo jít o „nějaké francouzské zlato“, prý kolem 12 kilogramů (odměna za vykonaný zločin ?). Erdemović se přiznal, že o tom slyšel. Pak se rozšířily zprávy, že to vše bylo dílem francouzské tajné služby, která tím zločinem měla poškodit dobré jméno Srbů. Toto není zcela bez logiky, protože jinak byly běžné vyměněny bez „poprav“ doslova tisíců vzájemně zajatých. mezi Chorvaty, Muslimy, Srby. Byly i zprávy o tom, jak někteří z účastněných vedoucích zločinu (včetně jejich žen), nakupovaly různé drahé věci.

Je trapné, že světová i naše media zcela bagatelizovala rozsáhlou publikaci (300 stránek) „MASAKR V SREBRENIVCI - Důkazy, Souvislosti, Politika“ (Tne Srebrenica Massacre. Evidence Context, Politics) připravenou americkým univerzitním profesorem E.S.Hermanem, za účasti řady významných odborníků, včetně pracovníků OSN v Bosně (P.Corwin), západních novinářů, jako Creative Commons Attribution. Non-Commercial (2011). V práci se jako počty mrtvých Bosňanů uvádějí stovky. Profesor Herman uvádí osm druhů podvodů, mytů o Srebrenici, při čemž připomíná podobné neuvěřitelné lži členů State Departmentu i samotného prezidenta Clintona o statisících (objevovalo se až číslo 500 000 !!!) pobitých Albánců na Kosovu v roce 1999, aby Američané a Západní svět „spolkli“ NATO agresi a zločiny proti Srbsku v roce 1999. A při tom ten počet prokazatelně zabitých nejen Albánců, ale i Srbů a Romů na Kosovu dosahoval 6 000. Herman tvrdě ironizuje s dezinformacemi, nesmysly Clintona (v mytu číslo devět), který řekl že akce NATO na Kosovu byla úspěšná, že zajistila multietnickou, tolerantní demokracii. A při tom se Kosovo podle pravdy stalo útočištěm kriminálu a hlavním městem Evropy pro obchod z drogami a sexem, protože na Kosovu proběhla další nevídaná etnická čistka, již druhá za sebou, po té v Chorvatsku proti Srbům v roce 1995, také sponzorované tím „hodným Západem“, Německem, USA, EU.

Profesor Herman se právem děsí nad dalšími hroznými dezinformacemi podporovanými Západem v Bosně a Hercegovině, které jen pomáhají zvyšovat mezi etnickou a mezi náboženskou nenávist.

23. 11. 2015      zdroj
V Nalčiku (hlavní město Kabardinsko-balkarské republiky RF (KBR) na severním okraji Kavkazu, poznámka překladatelky) byla zlikvidována dílna na výrobu po domácku vyráběných výbušných zařízení, dvě bomby, připravené k použití, byly zneškodněny. Bylo to oznámeno Národním protiteroristickým výborem. Informovala o tom agentura RIA Novosti.

Dílna se nacházela v bunkru objeveném během protiteroristické operace v KBR. Během ní bylo 22. listopadu zlikvidováno 11 teroristů. "Přístupy k základně byly zaminovány a bunkr byl zamaskován a připravený k dlouhodobému pobytu. V místě střetu bylo zjištěno značné množství střelných zbraní a střeliva", bylo řečeno v Národním protiteroristickém výboru.

Bylo také konstatováno, že extremisté se zabývali přepravou místních obyvatel do Sýrie, aby se tam podíleli na činnosti teroristických skupin. Teroristé rovněž připravovali zločiny na území severního Kavkazu včetně využívání po domácku vyrobených výbušných zařízení v místech hromadného pobytu lidí, uvádí "Interfax" sdělení Národního protiteroristického výboru.

...bylo oznámeno, že tito extrémisté byli součástí gangu, který přísahal věrnost "Islámskému státu", organizaci, která je v Rusku zakázaná...


Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

23. 11. 2015     zdroj
Tři vůdcové pobaltských zemí prohlásili, že nevstoupí do žádné koalice proti "Islámskému státu," který je v Rusku zakázaný, společně s Ruskem. Prezidenti Lotyšska, Litvy a Estonska to oznámili po setkání v Palanze v Litvě. Každý z prezidentů pobaltských států, z nichž žádný nemá svůj vlastní podstatný vojenský pontenciál, představil své zdůvodnění tohoto postoje:

"Litva se nebude podílet na žádné nové koalici, jíž se Rusko účastní nebo se chce zúčastnit,"řekla prezidentka Litvy Dalia Grybauskaiteová.

Estonský vůdce Toomas Hendrik Ilves, když argumentoval odmítnutí své země účastnit se takového sdružení, nazval Rusko "agresorem".

Lotyšský prezident Raymond Vejonis zase vyzval, aby nebyla převáděna pozornost od Ukrajiny k situaci na jižních hranicích Evropské unie.

Připomeňme si, že, jak informovala Pravda.Ru, po sérii teroristických útoků, které otřásly Paříží 13. listopadu, francouzský prezident Francois Hollande hovořil o vytvoření široké koalice proti "Islámskému státu." Slíbil, že v Rusku a USA projedná otázku koordinace činností v boji proti teroristům.

"Dobře vím, že v různých zemích jsou různé zájmy, různé koncepce a někdy dokonce i různí spojenci. Ale v tomto případě je nutné zničit armádu, která je hrozbou pro celý svět, ne pouze pro jednotlivé země,"řekl francouzský prezident.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

23. 11. 2015        zdroj
Politika počítá dosud s tím, že blížící se zima odradí mnoho lidí od útěku do Evropy. Experti nyní varují: I přes chlad přijde ještě více uprchlíků než dosud.Zatímco o víkendu na stranickém sněmu CSU eskaloval spor mezi kancléřkou a šéfem CSU Horstem Seehoferem o uprchlickou politiku, varují evropské zpravodajské služby a mezinárodní organizace pro uprchlíky před dalším nárůstem neřízeného přistěhovalectví.

Podle informací „ Welt am Sonntag“ hlásily v minulých týdnech tajné služby do Berlína, že nastávající příchod zimy v Evropě nepovede rovněž k trvalému poklesu počtu přistěhovalců.

Zejména v kancléřství se v létě a na podzim spekulovalo, že klesající teploty zpomalí putování uprchlíků směrem do Německa. Nevypadá to tak – právě naopak. Bezpečnostní úřady vycházejí zejména z toho, že i studené roční období nepovede k trvalému poklesu počtu přistěhovalců. Cílem velkého množství uprchlíků je stále Německo.

I Mezinárodní organizace pro migraci/IOM/počítá s nárůstem: „ Počty budou dále spíše stoupat“, řekl Frank Laczko, šéf globálního centra analýzy dat IOM. Sýrie jako země původu zůstane „ výzvou číslo jedna.“ „ Klíčovou otázkou je, co se stane s milióny Syřanů, kteří jsou již mimo svou vlast a vystěhovali se do sousedních zemí“, řekl Leczko.

Čtyři milióny Syřanů opustily zemi
Podle hodnocení zpravodajských služeb se situace v Sýrii den ode dne zhoršuje. Zodpovědné za to jsou například boje mezi vojáky Assadova režimu a ozbrojenými skupinami opozice. K tomu přistupuje stále se zhoršující zásobování potravinami a úpadek hospodářství. Podle analýzy je jen v Sýrii na útěku 7,6 miliónů lidí. Více než čtyři milióny již opustily svou vlast a žijí nyní v sousedních zemích.

Z pohledu Organizace pro pomoc uprchlíkům při OSN /UNHCR/ se situace v utečeneckých táborech v Libanonu a Jordánsku rovněž vyostřuje. Podle údajů mluvčí Melissy Fleming nejsou stále schopni pokrýt akutní potřeby uprchlíků z prostředků, které mají k dispozici. „ Proto musíme počítat s tím, že se ještě více lidí rozhodne vyrazit do Evropy“, řekla Fleming. Z přislíbených 4,5 miliard dolarů pro tento rok dostala UNHCR od zemí k tomuto datu na pomoc jen okolo dvou miliard dolarů.

Evropské zpravodajské služby považují za nutné mít rozsáhlou koncepci pro zvládnutí uprchlické krize. Jednotlivá opatření na trasách do Evropy mají pouze za následek přesun uprchlické vlny. Převaděči se už přizpůsobují intenzívnějším kontrolám ze strany Turecka, hlásí zpravodajské služby. V současnosti se například převádí více Afghánců do Itálie přes Libyi.

Služby se zřetelně vyjadřují kriticky k Turecku. Země bojuje nedostatečně proti ilegální migraci a kriminalitě převaděčů, uvádí se. Jako největší slabina je jmenována propustná hranice na moři s Řeckem. Navíc se zpochybňuje spolehlivost Turecka při boji s ilegální migrací. Služby se také obávají rostoucích konfliktů mezi tureckým obyvatelstvem a uprchlíky. V Turecku žijí asi dva milióny uprchlíků ze Sýrie.

Chladný a stejně i strohý popis situace postaví především kancléřství před nové problémy. Neboť v tvrzení Merkelové, že uprchlickou krizi dostaneme pod kontrolu silnějším zabezpečením vnější hranice EU, hraje Turecko ústřední roli. Pokud strategie Merkelové ztroskotá, počítají pozorovatelé nejpozději na jaře s návratem k národním hranicím uprostřed EU a s konečným ztroskotáním smlouvy z Schengenu.

Šéf CSU Seehofer uvedl ve svém projevu před stranickým sněmem CSU nový rekordní počet: Do Bavorska přišlo od září více než půl miliónu uprchlíků. Jen minulý víkend překročilo bavorské hranice 11 000 uprchlíků přicházejících z Rakouska. Od začátku roku bylo podle údajů bavorského ministra vnitra Joachima Herrmanna/CSU/ registrováno v Německu více než 900 000 uprchlíků. „ Pravda je na hranici“, prohlásil nedávno pro tyto noviny bavorský ministr financí Markus Söder. /CSU/ A na hranici není nic nového.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila Mgr. Zdeňka Holešová

23. 11. 2015     zdroj
Důkazy proti předpokládanému organizátorovi vraždy politika Borise Němcova, důstojníkovi praporu "Sever" Ruslanu Muchudinovi vyslovili do videozáznamu hlavní účastníci případu Zaur Dadajev a Anzor Gubašev.

23. 11. 2015 zdroj (kráceno) a zdroj

Spadnutí stožárů elektrického vedení v Chersonské oblasti, které dodávají elektrickou energii i na Krym, vedlo k nouzovému odpojení ukrajinských jaderných elektráren, oznámilo ukrajinské vydání Vesti.

Informoval o tom první náměstek ředitele společnosti "Ukrenergo" Jurij Kasič.

"Všechny tyto události vedly k nutnosti pomocného nouzového vypnutí z elektrické sítě dvou bloků v tepelných elektrárnách Pridněprovské a Uglegorské a k nouzovému snížení výkonu jaderných elektráren na Ukrajině o 500 MW. Je to Záporožská AE a Južnokrajinská. Chci zdůraznit, že takový nouzový režim jaderných elektráren je velmi nebezpečný,"řekl.

23. 11. 2015    zdroj
Německé úřady doufají, že ukrajinští veřejní činitelé začnou vyšetřovat zničení stožárů elektrického vedení na Ukrajině, což vedlo k zastavení dodávek elektřiny na Krym, řekl mluvčí ministerstva zahraničí SRN Martin Schaefer.

Odpojení elektřiny pro Krym je trestný čin, porušuje stávající dohody a musí být ukrajinskými orgány vyšetřen, řekl v pondělí na briefingu mluvčí ministerstva zahraničí SRN Martin Schaefer.

"Útoky na veřejnou infrastrukturu na Ukrajině, také pro zajištění Krymu elektřinou, jsou trestné činy. Očekáváme, že budou takto chápány odpovědnými ukrajinskými veřejnými činiteli a že budou vyšetřeny,"řekl Schaefer.

Dodal, že Berlín očekává obnovení dodávek elektřiny na Krym.

Minulý pátek byly v Chersonské oblasti na Ukrajině zničeny stožáry elektrického vedení, jež dodávají elektřinu na Krym, nyní jsou dodávky elektřiny z Ukrajiny na poloostrov zcela přerušeny.

Stoupenci blokády Krymu na Ukrajině nepouštějí opraváře k poškozeným elektrickým stožárům.

Podle krymských orgánů stojí za energetickou blokádou poloostrova lídři v Ruské federaci neregistrované organizace "Medžlis krymskotatarského národa", zejména Mustafa Džemilev. Již dříve inicioval potravinovou blokádu Krymu a otevřeně vyzýval k přerušení dodávek elektrické energie. V Ruské federaci je proti němu zahájeno trestní stíhání, na dobu pěti let je mu zakázán vstup do Ruska v souvislosti s extremistickými prohlášeními.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Lubomír Man
23. 11. 2015
Pár dní po útoku v Paříži se v bavorském městě Schirndingu na železniční trati Cheb-Norimberg a poblíž hranic s Českem konaly dvě manifestace. Jedna byla proti probíhající masové invazi uprchlíků do Bavorska, a druhá naopak pro ni. Na které myslíte že promluvil náš poslanec Karel Schwarzenberg? 

Ivan David
23. 11. 2015
S odvoláním na německé médium Deutsche Wirtschafts Nachrichten zde  došlo ke jmenování rumunské vlády (úřednické) jmenováním zástupců mezinárodních institucí  Evropské komise, MMF a amerického think tanku Freedom House. 


Na Ukrajině už jsou dál, jmenovali členy vlády dokonce bez státní příslušnosti (totiž získané ve chvíli jmenování). Řecko je likvidováno dluhy, které vytvořila někdejší pravicová vláda ve spolupráci s bankami (zejména německými). Takoví členové vlády mají za úkol plnit úkoly zahraničních a nadnárodních zájmových skupin.

Zájmem je nikoli stabilizovat, ale vykrádat vše, co ještě má hodnotu.

Otázka nezní zda, ale kdy bude na řadě Česká republika. Že po východní Evropě přijde na řadu Západní Evropa a Spojené státy americké (ovšem nikoli ti, kteří je ovládají a jim sloužící struktury).

To vše za předpokladu, že se nepodaří postavit společenské vztahy na nové základy a odmítnout NWO.

23. 11. 2015       zdroj a zdroj cca na 2:29 a zdroj
Hlasatel komentoval záběry leteckých úderů VKS RF: "Poprvé USA zasadily úder kamionům, které převážejí ropu". Americký televizní kanál PBS použil ve svém materiálu o teroristické skupině "Islámský stát" videozáznam úderů VKS RF na pozice teroristů, který před tím zveřejnilo Ministerstvo obrany RF. Novináři je však představili jako akce amerického letectva. Materiál byl odvysílán 19. listopadu.

Podle autorů materiálu údery, uskutečněné letectvem USA, zničily více než sto kamionů, přepravujících ropu. Jako doprovodný videomateriál byl použit záznam leteckého úderu VKS RF na jednu z rafinérií IS. Tento záznam byl zveřejněn Ministerstvem obrany Ruska, informovala íránská televizní stanice Press TV.

Hlasatel záběry komentoval: "Poprvé USA zasazují údery kamionům, které převážejí ropu". Více o náletech nebo o tom, kdo je prováděl, nebylo nic řečeno.

Press TV upřesňuje s odkazem na Pentagon, že 16. listopadu bylo skutečně oznámeno zničení 116 kamionů, přepravujících nezákonně vytěženou syrskou ropu, letectvem USA. Žádné videodůkazy nebyly zveřejněny.

 23. listopadu Ministerstvo obrany RF oznámilo, že pouze za posledních pět dní zničilo ruské letectvo více než tisíc autocisteren, které přepravovaly ropu. Dvě velké kolony vozidel, převážejících ropu, byly objeveny a zničeny nedaleko města Rakka. Jen za poslední dva dny uskutečnilo ruského letectvo 141 vzlet a zasadilo údery 472 objektům "Islámského státu," který je v Rusku zakázaný.

Stanislav Blaha
23.11.2015  E-republika

Kdo s čím zachází, s tím také schází. Dnes už bohužel naplněné heslo z naší několikaleté série článků "Fakta o Sýrii".
Kdo s čím zachází, s tím také schází. Dnes už bohužel naplněné heslo z naší několikaleté série článků "Fakta o Sýrii". Tak se ptejme: Proč Francie? Pokud nechcete číst celou naši sérii o Sýrii či Libyi, doporučujeme tento článek ze Zvědavce o prehistorii útoků.



Strůjci útoku

Podívejme se na některé profily pachatelů. A pokud vám připomínají staré dobré bijce z dob začínajícího Sturmabteilung během 30. let v nacistickém Německu (SA-mani), tak je to v době nezaměstnanosti a bezradnosti korporátního fašismu podobnost jistě zcela náhodná.

1. Útočník z klubu Bataclan – Ismael Omar Mostefai
Rodilý pětadvacetiletý Francouz alžírského původu z francouzského Charters. Osm záznamů v trestním rejstříku, přesto nikdy neuvězněn. Byl veden na seznamu islámských radikálů, na přelomu let 2013/2014 údajně několikaměsíční pobyt v Sýrii. (Zdroj zde.)

2. Útočník z klubu Bataclan – Samy Amimour
Rodilý osmadvacetiletý Francouz alžírského původu. Bezpečnostní složky v roce 2012 překazily jeho odchod do Jemenu a začaly ho vyšetřovat pro podezření z terorismu. Před dvěma lety Amimour odešel do Sýrie, a porušil tak podmínky kauce. Od té doby na něj byl vydán mezinárodní zatykač. Jeho rodina žije na pařížském předměstí Bobigny. Jeho otec tvrdí, že ho navštívil ve výcvikovém táboře ISIL a pokusil se jej marně přesvědčit, aby přestal bojovat a vrátil se do Francie. (Zdroj zde.)

3. Útočník z fotbalového stadionu – Ahmed Almuhamed
Jeden falešný pas na toto jméno byl nalezen u roztrhaného těla sebevražedného útočníka. Jeho otisky prstů se shodují s registračním formulářem, který muž udávající jméno Ahmed Almuhamed a syrské občanství vyplnil při příjezdu na řecký ostrov Leros. (Zdroj zde.)

4. Útočník z fotbalového stadionu – Bilal Hadfi
Dvacetiletý Francouz marockého původu studující v Belgii se dostal do hledáčku belgických tajných služeb poté, co na začátku tohoto roku navštívil Sýrii. Byl na něj vyhlášen mezinárodní zatykač. Zřejmě právě Hadfi je tím teroristou, u kterého ochranka stadionu našla vestu s výbušninami. Odpálil se v momentu, když ho začali prohledávat. Belgická policie čelí kritice poté, co se zjistilo, že čtyři z devíti útočníků přišli z Bruselu. (Zdroj zde.)

5. Útočník z fotbalového stadionu - Neznámý
U jednoho z těl sebevražedných útočníků byl nalezen také egyptský pas. Egyptské úřady tvrdí, že se jednalo o oběť útoku.

6. Útočník z restaurací – Ibrahim Abdeslam
Jednatřicetiletý v Belgii žijící francouzský občan alžírského původu. Nezaměstnaný vášnivý „hulič“, který podle jeho manželky v životě nevkročil do mešity a nezajímal se o politiku. V minulosti dvakrát ve vězení za krádeže. Právě on si pronajal černý seat, ve kterém byly následně policií nalezeny kalašnikovy a zásobníky. Ibrahim se odpálil u Cafe Comptoir Voltaire. (Zdroj zde.)

7. Komplic na útěku – Salah Abdeslam
Šestadvacetiletý Ibrahimův bratr je údajně tím, kdo si v Belgii pronajal vůz Volkswagen Polo, který ke koncertnímu sálu Bataclan dovezl tři sebevražedné útočníky. Ti tam poté zastřelili zhruba dvě třetiny z celkového počtu 129 obětí pátečních útoků. Na Salaha Abdeslama je vydán mezinárodní zatykač. Policisté bruselského rodáka nakrátko zadrželi už v sobotu ráno. Místní policie jej zběžně zkontrolovala na hranicích s Belgií u města Cambrai a nechala projet. (Zdroj zde.)

8. Mozek celé operace – Abdelhamid Abaaoud

Osmadvacetiletý Belgičan pocházející z bohaté rodiny s marockými kořeny, údajný mozek celé operace. Vězněn za ozbrojenou loupež. V Sýrii se přidal k ISIS, pátrá se po něm od lednové razie ve Verviers, kdy se vyšetřovatelům podařilo překazit chystaný útok větších rozměrů. Byl zastřelen při razii v St. Denis, druhým zastřeleným měl být údajně Abdelhamidův bratr Júnis. (Zdroj zde.)

Dali jsme schválně celou infostránku z francouzského ministerstva vnitra k tomuto pachateli. A tyto šílené borce nechaly tajné služby léta běhat a organizovat džihád pro Sýrii v celé EU. Bezpečnostní složky se obávaly, že teroristé přijdou do Evropy mezi uprchlíky, např. ze Sýrie. Ale zatím platí, že všichni známi strůjci pařížských útoků byli občané EU. Proto přecházeli hranice bez obtíží, i když byli na seznamech radikálů. Všichni dosud identifikovaní útočníci mají francouzské státní občanství. Všichni jsou v databázích tajných služeb a policie kvůli radikalismu anebo předchozí násilné trestné činnosti.
 

Kritické hlasy

Vybrali jsme také několik zajímavých citací na toto téma, například Kritika od francouzských Pirátů.

Pirátské listy napsal(a):

Chystat se na mír znamená přestat volat po válce. Provolávání Vallse, Sarkozyho a Le Penové prohlubují nenávist a zakrývají skutečné problémy. Již po desítky let západní mocnosti – a obzvláště Francie – vyrábějí a vyvážejí obrovské množství zbraní. Armády na Blízkém východě a v Africe podporují soukromé zájmy, které jsou velmi vzdálené obraně lidských práv a demokracie. Toto musí skončit. Západ, Francie, by měly rychle nastoupit na cestu solidarity, obnovy a sdílení bohatství k všeobecnému prospěchu. Chystat se na mír znamená bojovat za svobodu, a ne se ji snažit cynicky omezovat, jak se tomu děje po lednových útocích na Charlie Hebdo. Desítky represivních zákonů přijatých v posledních letech dále prokázaly svoji nefunkčnost. Nemá smysl snít o totální kontrole obyvatelstva pomocí drahých a neužitečných černých skříněk, stát by se měl soustředit na získání většího počtu lépe placených lidí schopných ochránit to, co je pro demokracii nejdůležitější: životy občanů a jejich svobodu. Chystat se na mír znamená bojovat proti násilí. Proti mezinárodnímu násilí páchanému na těch nejzranitelnějších lidech žijících v postkoloniálních diktaturách. Proti stále častějšímu a přehlíženějšímu násilí páchánému na skupinách obyvatel stojících na okraji naší společnosti. Zločinci, kteří zaútočili z 13. listopadu, musí být dopadeni a tvrdě potrestáni. Každý z nás se přitom musí ptát sám sebe na zmařené příležitosti a geopolitickou zbabělost našich zemí, které přivedly svět do současné dramatické situace.

Tereza Spencerová si v Literárních novinách taky nebere servítky.

Tereza Spencerová napsal(a):

Západní politici chtějí peníze, ropu, prodávat lukrativní zbraně, udržet si nadvládu nad světem, a přitom nemohou „na plnou hubu“ přiznat, co vše pro to dělají a koho všechno přitom podporují. Je přitom jasné, že bez ohledu na to, jak moc se budou snažit odblokovat „svou“ část světa od světa, v němž neúnavně pomáhají eskalovat chaos a zmar (o milionech mrtvých LIDECH nemluvě), jejich snahy budou logicky marné. A trapné, stejně jako když Francie pod vedením Francoise Hollanda nyní halasně podnikla „nálety na pozice Daeše“ v Rakká, byť bojovníci Daeše tyto pozice opustili už po prvních ruských náletech z počátku října. Jsme svědky jakési hororové šou. Politici v ní činí vše, co svým štědrým sponzorům, výrobcům zbraní a sčítačům HDP na očích vidí, a snaží se dělat, že nevidí osud obyčejných lidí v Libyi, Jemenu, Libanonu, Sýrii… a vlastně ani ve Francii.

Jiní zase upozorňují na zaběhaný scénář řízených provokací pod falešnou vlajkou.

Outsidermedia napsal(a):

----Už zase sebevražední atentátníci, co chodí do akce s pasy. Jeden je zastřelen, druhý se nechá vyhodit do vzduchu. A u jejich těl, ne někde v náprsní kapse nebo v autě, se najde neporušený egyptský a syrský pas. Že to nedává logiku? Nevadí, pozemní operace narychlo spíchnuté „koalice mstitelů“ proti IS a z toho nezbytně plynoucí konfrontace s Rusy v Sýrii bude. Stejně jako eskalace nenávisti mezi ovčany a Merkelovou „lehkomyslně“ pozvanými imigranty v Evropě, zadrátování hranic, omezení občanských práv a faktický rozpad EU. První prohlášení politiků po útoku, ještě předtím, než vůbec mohli znát jakékoliv relevantní výsledky vyšetřování, se nesla v jednotném duchu: „Jsme ve válce, občané, konečně si to uvědomte a chovejte se podle toho.“ Nerad sýčkuji, ale v Paříži v pátek 13. 11. 2015 proběhly Gliwice 3. světové války.

Marketing teroru

Člověk, který vypadá jako expert v oboru marketingu se pařížskému útoku z 13. listopadu podrobně věnuje na webu Medium.com.

Adam Hrubý napsal(a):

Alfou i omegou dobrého marketingu je práce s nejcennější lidskou surovinou — sentimentem. E&E: Evoke and exploit, tedy vyvolat a využít, je heslo vytesané v zasedačkách mnoha světových agentur. Paříž nezapomíná ani na jednu z těchto složek. Někdy se totiž marketéři snaží prodávat bez sentimentu a jindy se jim zase podaří vzbudit sentiment, který nemají zákazníci kde využít. Příkladem kampaně na podobné téma je nepříliš povedená tzv. uprchlická krize. Celá akce neměla žádnou identitu ani vhodné kanály k ukojení potřeb. Zadavateli se podařilo naplnit trh kvalitními a silnými emocemi (strach, lítost, zloba, nenávist, dojetí, kýč), ale cílové skupiny nedostaly šanci provést konverzi a stát se zákazníky. Chyběla dokonce standardní trička, placky či hrnečky s hesly. V sentiment managementu však #PrayForParis šlape jak hollywoodská romance. Zvládá jak vyvolat velké emoce, tak nabídnout jejich kanalizaci a pocit zadostiučinění.

Na závěr, prozatím

Nemůžeme bojovat proti středověkému klanovému a nábožensky nesnášenlivému myšlení středověkým klanovým myšlením, navíc vybaveným rasovým a náboženským podtextem. Je to cesta do pekel, i kvůli naší současné (a bohužel dočasné) technologické převaze. Špinavou jadernou bombu si dnes za pár miliónů z ukradené ropy opatří každý pitomec a nervový plyn sarin šel syrským teroristům z jejich chemických dílen v Turecku. Viz náš článek Nervový plyn sarin mají teroristé Al-Nusry a použila jej i vládní armáda.

A srovnejme reakci Putina a Hollanda na teroristický útok. „Demokrat“ Hollande svolá starosty a v prázdném a patetickém projevu oznámí, že kvůli teroristickému útoku v Paříži požádá o tříměsíční výjimečný stav. „Autokrat“ Putin pozve šéfy silových složek a ministra zahraničí a rozdá jim úkoly ve smyslu najít a potrestat všechny, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na sestřelení ruského dopravního letadla A321.

President Hollande dostal od parlamentu požadovaný tříměsíční výjimečný stav. Takže vláda pod vlivem korporátního fašismu nejprve organizuje teror v cizí zemi. K tomuto účelu nechá tlupu zločinců volně běhat po vlastní zemi, což je jediné rozumné vysvětlení nečinnosti evropských tajných služeb. Pak se vlastní teroristé vrátí domů, nebo ze strachu před prohrou v Sýrii už hned zůstanou doma. A doma dělají celkem logicky totéž, za co je cizí vlády platily v Sýrii. A na to konto tatáž vláda zruší na 3 měsíce demokracii a je otázka, v jaké formě ji znovu obnoví.

K tomuto scénáři připomeňme článek Masakr v Oděse 2014 a zapálení Říšského sněmu 1933. Jak vidíte, všechno tu už bylo, totiž loni a na Ukrajině. Nebo se podívejte na článek Pluralitní kolotoč Západu. Všechno jede podle plánu, jak je vidět.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde. Děkujeme!

 
Související články:

• Le Penová pro RT: Zahraniční a ekonomická politika EU je katastrofa
• Nepovedený majdan ve Venezuele
• Devět minut anti-propagandy o Ukrajině
• Úklidová četa českých humanistů
• Když chce Západ ropu, morálka počká
• Tancujeme tanec kostlivců na vlastním hrobě
• Orwellovský přístup ke konfliktu na Ukrajině
• Předvolební situace v britské Labour party
• Ukrajina: Země s mocnými nepřáteli
• Summit v Rize rozjel oficiální pohřeb EU

24.11.2015 Zvědavec

Upozornění: Zatímco autentičnost dokumentů uveřejněných Cyber Berkutem v této zprávě není potvrzena dalšími zdroji, byli jsme přesto schopni potvrdit, že Katar patřil k zemím zastoupeným na ukrajinském veletrhu Arms and Security. Šéfové pro výzbroj a státní zakázky katarského ministerstva obrany byli na místě přítomni.
To naznačuje, že katarská delegace zkoumala možný nákup ukrajinských zbraňových systémů:

UkrOboronProm byla rovněž mezi registrovanými společnostmi na kyjevském veletrhu. A zde je také video o komplexu protivzdušné obrany „Pečora-2D“ vyráběného na Ukrajině.



Michel Chossudovsky, Global Research, 23. listopadu 2015

Fakt, že infrastruktura ISIS v Sýrii a Iráku je zcela zranitelná nálety mezinárodní koalice, je nesporný. Během posledního týdne jen ruské letectvo a námořnictvo zasáhlo asi 826 cílů ISIS (výcvikové tábory, továrny na výrobu munice a výbušnin, sklady, ropné rafinerie a objekty přepravy) a způsobilo teroristickým skupinám a zdrojům jejich příjmů kritické škody. Sponzoři ISIS jsou zcela jistě odhodláni získat a dodat džihádistickým brigádám systémy protivzdušné obrany, dostatečně účinné, aby aspoň narušily aktivity koalice na syrské obloze.

V září 2015, vědoma si ruských plánů zahájit protiteroristickou leteckou kampaň, přijela katarská delegace z ministerstva obrany do Kyjeva, aby se tam zúčastnila veletrhu Arms and Security, konaného ve dnech 22-27. září 2015.
Dopis ředitele ukrajinské firmy SpecTechnoExport Pavlo Barbula ukrajinskému MZ se seznamem katarské delegace.

Dosáhli s UkrOboronProm (státní firmou pro obchod se zbraněmi) dohody o nákupu modernizovaného systému protivzdušné obrany „Pečora-2D“:


Pavlo Barbul píše náměstkovi Ukroboronservice, že jeho firma hodlá dodat systémy Pečora-2D ozbrojeným silám Kataru.

30. září Volodimir Kuruc, obchodní rada ukrajinského velvyslanectví v Kataru, píše svému obchodnímu kontaktu na Kypru Vasiliji Babyckému, řediteli Blessway Ltd.:




Děkuji za marocké a saúdské kontakty. Přišly ve správný čas. Místní byli v Kyjevě na veletrhu, chystají se koupit „Pečoru“ a něco závažnějšího. Záležitost dodávky bude řešena. Naše strana nebude schopna to udělat. Máte příležitost dobře si vydělat.

Zkuste si promluvit s lidmi od armády. Pravděpodobnost je vysoká, protože yankeeové souhlasili. Bulhaři a Turci o tom ví, trasa je stejná…

Povšimněte si, že je to tentýž Vasil Babickyj, který přeprodal 265 zastaralých polských protiletadlových automatických kanonů Saúdské Arábii (nakonec ISIS), které byly původně věnovány ukrajinskému ministerstvu vnitra.

Odhalené informace jasně naznačují, že katarské ministerstvo obrany organizuje dodávky ukrajinských systémů protivzdušné obrany teroristům v Sýrii přes Bulharsko a Turecko. Američtí důstojníci v Kataru smlouvy schválili. Vzhledem k tomu, že systém „Pečora 2D“ je schopen zasáhnout letadla až do výšky 21 km, může vyšetřování pádu A321 Metrojet na Sinaji dojít náhlého obratu…


Hackované emaily byly uveřejněny Cyber Berkutem 21. listopadu 2015.


Who is Behind the Air Defense System To “Protect ISIS” against Russian Strikes? vyšel 23. listopadu 2015 na Global Research. Překlad v ceně 211 Kč Zvědavec.

Tulsi Gabbardová
24.11.2015   Střípky ze světa
„Druhá fronta“ očima americké kongresmanky za Havajské ostrovy
Už se urodil i šťavnatý příměr. S „druhou frontou“ až ve chvíli, kdy ta první už hnala wehrmacht na Berlín.
Netají se tím ani na kamery CNN (viz přiložený originál). Černé na bílém to členka výboru obrany Sněmovny reprezentantů formuluje takto:
„Tady je 10 důvodů, proč musí Spojené státy s válkou za svržení Asadovy syrské vládu přestat: 

 Proto, že pokud se nám Asadovu syrskou vládu podaří svrhnout, otevře to dveře ISIS, al-Kájdě a jiným islamistickým extremistům, aby se Sýrie zmocnily. Nastanou genocida a utrpení rozsahu, vymykajícího se všem představám. Islámským extremistům padnou do rukou všechny zbraně, infrastruktura a vojenské kapacity syrské armády, a bude tak ještě nebezpečnější, než kdykoli dřív.
Proto, že spolčovat se s těmito islámskými extremisty a pomáhat jim k dosažení jejich cílů je v rozporu s bezpečnostními zájmy Spojených států a celé civilizace.
Proto, že peníze a zbraně, které CIA vkládá do svržení Asadovy syrské vlády, míří přímo či oklikou do rukou islamistických extremistických skupin, včetně odnoží al-Kájdy, al-Nusry, Ahraru al-Šam a dalších nepřátel Spojených států. Tyto skupiny tvoří na 90 procent takzvané opozice a na bojišti jsou naprostou dominantou.
Proto, že naše snaha svrhnout Asada dodává a bude dodávat sílu ISIS a jiným islamistickým extremistům, a měnit je tak v ještě větší regionální i globální hrozbu.
Proto, že tato válka a teror ISIS i dalších islamistických extremistů v Sýrii prohlubují chaos a krvavou lázeň, a soustavně tak zvyšují i počet Syřanů, nucených z vlastní země emigrovat.
Proto, že bychom měli vyvodit lekce ze svých minulých chyb v Iráku a Libyi, kde války Spojených států za svržení sekulárních diktátorů (Saddáma Husajna a Muammara Kaddáfího) vyvolaly ještě větší chaos a útrapy a umožnily islamistickým extremistům, aby se těchto zemí zmocnili.
Proto, že Spojené státy žádnou důvěryhodnou vládou či vládního předáka, schopné syrskému lidu přinést pořádek, bezpečí a svobodu, nemají.
Proto, že i pokud se Spojeným státům Asadovu syrskou vládu svrhnout podaří, v nejlepším z možných případů je to bude stát tisíce miliard dolarů i životy amerických občanů v marné snaze vytvořit novou Sýrii. Právě o to jsme se dvanáct let snažili v Iráku a nepovedlo se. V Sýrii bude situace mnohem těžší, než v Iráku.
Proto, že naše válka proti Asadově syrské vládě koliduje s naší válkou, mající rozdrtit ISIS, al-Kájdu a ostatní islamistické extremisty, kteří jsou naším nepřítelem skutečně.
Proto, že naše válka za svržení Asadovy vlády nás žene do přímého konfliktu s Ruskem, zvyšuje pravděpodobnost války mezi Spojenými státy a Ruskem i riziko nové světové války.“

Co takhle pozvat paní kongresmanku třeba do Otázek Václava Moravce? A místo dýchánků „spojenecké věrnosti“, na něž se ta „diskuse“ většinou scvrkne, jí dodat jak polemický žár, tak hlavně témata, která jsou na akutním pořadu reálně?

24.11.2015  České noviny
Češi se nejčastěji hlásí k sociálnědemokratickým politickým názorům. Celkem 34 procent dotázaných uvedlo, že s touto politickou orientací souhlasí nejvíc, případně na druhém místě. Liberální postoje jsou blízké 23 procentům obyvatel a ekologické 21 procentům lidí.Na dalších místech se umístily politické názory konzervativní, křesťanskodemokratický, socialistický, komunistický a nacionalistický. Odpověď "žádný" zvolilo jako první odpověď 11 procent lidí, jako druhou dokonce polovina dotázaných. Jedno procento lidí také uvedlo, že se hlásí k "jinému" politickému postoji.
Proti stejnému průzkumu před dvěma roky se o čtyři procentní body zvýšil podíl těch, kteří se hlásí k ekologickému směru. O devět procentních bodů naopak klesl podíl lidí vyznávajících "jiný" politický směr. Ostatní odpovědi se lišily minimálně nebo vůbec. "Od roku 2011 do současnosti se celková úroveň inklinace k politickým proudům stabilizovala, přičemž u jednotlivých směrů dochází jen k drobným a vesměs statisticky nevýznamným fluktuacím," uvedlo CVVM.

Průzkum zjišťoval i postoje lidí k některým otázkám, které souvisí s politickou orientací. Většina lidí si například myslí, že stát má zaručit, aby ten, kdo chce pracovat, pracoval. Stát by se také podle lidí měl postarat o sociální zabezpečení občanů. "V otázce přerozdělování za účelem dosažení sociální rovnosti, případně výraznějšího omezení sociálních rozdílů se ale česká veřejnost spíše kloní k tomu, že by to, co společnost vyprodukuje, nemělo být dále přerozdělováno a že každý má mít tolik, kolik vydělá," uvedlo CVVM.

Češi také výrazně tíhnou k maximalizaci svobod i k představě státu, který svobody a práva svých občanů hájí v případě jejich porušení. "Tento názor se mezi roky 2011 a 2013 statisticky významně posílil, avšak v letošním roce se u svobod vrátil na úroveň roku 2011. Proč k těmto názorovým posunům došlo, se můžeme jen dohadovat. Jedno z vysvětlení by mohlo být, že došlo k určité stabilizaci politické scény," podotkli statistici. Veřejnosti naopak není vůbec blízký model státu, který své občany preventivně omezuje a kontroluje.

Průzkum se uskutečnil od 5. do 12. října a zúčastnilo se ho 1045 lidí.