- rozhovor -
27. 11. 2015  ParlementníListy
 
Snaha oddělovat imigraci a terorismus a takřka je stavět do protikladu, jak to činí někteří politici včetně premiéra Bohuslava Sobotky, je podle vojenského analytika a publicisty Lukáše Visingra sice pojetí velmi líbivé a humanistické, ale totálně odtržené od reality. I proto působí předseda české vlády v dnešní krizové situaci až zoufale, ne-li směšně, když se snaží se vyrovnat daleko silnějším osobnostem, jako je na prvním místě prezident Miloš Zeman a dále ministři Andrej Babiš a Milan Chovanec.



Po teroristických útocích v Paříži upozornil před hlasováním o tříměsíčním prodloužení výjimečného stavu v Národním shromáždění francouzský premiér Manuel Valls na hrozbu použití chemických či biologických zbraní teroristy. Také britský ministerský předseda David Cameron varoval, že se teroristické skupiny jako Islámský stát či al-Káida pokusí získat chemické, biologické a radioaktivní bojové prostředky. Je reálné, že by se jim to podařilo, a jaká je dostupnost takových zbraní?

Považuji to za reálné a předpokládám, že k takovým útokům dojde. Jednoduché chemické zbraně jako třeba yperit se dají leckdy vyrobit z věcí, které úplně normálně koupíte v každé drogerii a papírnictví. Také vytvořit biologické zbraně není nějak složité, v podstatě se to dá zvládnout i v laboratoři na úrovni slušné univerzity či vědeckého ústavu. V obou případech by se jednalo o poměrně malé objemy, pro klasické vojenské použití určitě nepostačující, ale na teroristický útok někde ve městě by to bylo až dost. Také k radioaktivním materiálům se lze dostat, třeba ve formě zářičů v nemocnicích či výzkumných ústavech, a pak by se dala zhotovit ta obávaná „špinavá bomba“, jakou chtěla před lety odpálit al-Káida v Los Angeles. Kromě toho čekám, že se islamisté pokusí třeba o útoky na chemické závody, protože únik některých látek by měl účinky srovnatelné s masivním nasazením chemických zbraní. Lákavě můžou vypadat i útoky na jaderné elektrárny, jenže ochrana atomových reaktorů bývá přece jen příliš silná na to, aby teroristé mohli jen tak snadno způsobit radioaktivní zamoření. Ale přesto očekávám, že dojde k útokům na elektrárny, rozvodny a vlastně celou energetickou síť, jelikož masivní „blackout“ by zcela určitě způsobil nejen obrovské ztráty a škody, ale také velký psychologický šok, což je koneckonců to, o co teroristům především jde.

Průzkum provedený deníkem The Sun ukázal, že 19 procent britských muslimů projevuje určitou náklonnost pro ty muslimy, kteří odcestují do Sýrie, aby se připojili k Islámskému státu. Je taková podpora v podstatě jednoho z pěti muslimů potvrzením extremismu a radikalizace a jak s tím může Velká Británie bojovat?

Ten průzkum víceméně koreluje s dalšími podobnými názorovými průzkumy, které proběhly mezi západoevropskými muslimy a naprosto rozdrtily to klasické tvrzení, že fundamentalistů a extrémistů je jen mizivé procento. Ne, je to zcela jistě daleko víc, v některých zemích je to podle všeho nadpoloviční podíl muslimů, kteří zastávají názory, jež jsou s moderní sekulární demokratickou společností neslučitelné. Podpora pro evropské bojovníky IS stejně jako třeba dříve často deklarovaná podpora pro palestinské sebevražedné atentátníky z toho pak logicky vyplývá. Je otázkou, nakolik je to skutečně problém vzniklý až v posledních letech a nakolik něco, co existovalo vždy a čemu se až dnes začala věnovat větší pozornost. Osobně se kloním spíše ke druhé možností, ale nepochybným faktem je, že ten závažný problém tu máme a že je to téma pro policii, nebo ještě lépe pro zpravodajské služby. Prostě je potřeba si konečně jasně uvědomit, že v rámci evropské muslimské populace existuje nikoli zanedbatelná menšina, jež skutečně představuje potenciální bezpečnostní hrozbu. Metod boje existuje více, od těch takřka „měkkých“ typu anti-islamistické propagandy, až po „tvrdé“, což by mohlo zahrnovat třeba i internace a deportace osob, u nichž bude vzhledem k jejich chování konstatováno, že se jedná o jasné a hrozící nebezpečí pro Evropu, resp. celý Západ.

Z tohoto pohledu je ještě varovnější situace ve Francii, protože loňský průzkum ICM Research ukázal, že se založením chalífátu v severní Sýrii a Iráku souhlasilo šestnáct procent dotázaných, v Británii sedm procent a v Německu pouze dvě procenta, přičemž kladný postoj k Islámskému státu projevilo dokonce 27 procent Francouzů ve věku mezi 18 a 24 lety. Jakým směrem mohou ovlivnit postoje Francouzů teroristické útoky v Paříži 13. listopadu, ale také vyhlášení výjimečného stavu nebo zintenzívnění útoků na pozice Islámského státu?

Je jasné, že dojde k dalšímu rozšiřování odstupu „bílé“ francouzské populace a muslimů, respektive přistěhovalců z Afriky a Blízkého a Středního východu. Přestože značná část francouzských muslimů se od Islámského státu a terorismu verbálně hlasitě distancuje, většinová populace už jim to asi přestává věřit. A určitě se to odrazí na francouzské politické scéně, jelikož prezident Hollande teď v té krizové situaci možná nasbírá nějaké body, ale pochybuji, že by mu mohla dlouhodobě pomoci jeho podpora vůči imigraci, třebaže od ní teď alespoň trochu couvá. Celá ta situace jasně nahrává francouzské pravici. Předpokládám, že spoustu víceméně levicových voličů odebere socialistům Národní fronta a že hodně zaboduje Nicolas Sarkozy. Jsem ovšem každopádně opravdu zvědavý, jak se bude evropský politický mainstream tvářit, jestli Marine Le Penová vyhraje francouzské parlamentní, nebo dokonce prezidentské volby, protože to teď považuji za velmi reálný scénář. A to bude jenom začátek, protože strany, které jsou většinou médií titulovány jako euroskeptické, xenofobní, šovinistické, populistické či krajně pravicové, mají našlápnuto na vítězství nebo dříve nevídané volební zisky v řadě evropských zemí. Dříve mnohdy živořily na kraji spektra, ovšem naivní a krátkozraká politika evropských rádoby elit pro ně zapracovala jako nejdokonalejší volební kampaň.

Jak byste hodnotil dosavadní ruské vojenské angažmá v Sýrii a počátky spolupráce s Francií při útocích na pozice Islámského státu?

Myslím, že Rusové si zatím vedou více než dobře a že ukazují, jak se zlepšili od ne právě moc ukázkových výkonů v Čečensku a Gruzii. Naučili se výborně zvládat navádění přímé letecké podpory ze země, takže mohou účinně podporovat syrskou vládní armádu. Konečně se naučili také používat zbraně s přesným laserovým a družicovým naváděním, takže se už asi víceméně vyrovnají Američanům, pokud jde o přesnost zásahů řádově v metrech. Ale hodně používají i neřízené bomby, protože dnešní zaměřovací systémy letadel dovolují trefovat se i s takovými zbraněmi s přijatelnou přesností a Rusové se snaží udržet intervenci „cenově efektivní“, takže přesnými bombami neplýtvají. Nesmíme samozřejmě zapomínat na to, že poprvé nasadili také strategické bombardéry Tu-95MS a Tu-160, střely s plochou dráhou letu odpalované z těchto letadel a také střely Kalibr-NK z lodí. Předvedli světu, že výrazně snížili náskok USA a jejich známých a obávaných střel Tomahawk. Pokud jde o spolupráci s Francií, zřejmě zatím půjde hlavně o sdílení zpravodajských informací a koordinaci letů, aby nad Sýrií nedošlo k nějakým nechtěným incidentům. A je to velmi důležité i ze symbolického hlediska. Je však smutné, že Francie musela zažít takový strašlivý útok, aby si konečně uvědomila, že i navzdory některým neshodám, které jsou v mezinárodní velmocenské politice koneckonců přirozené, představuje Rusko v boji proti islamistům důležitého spojence Západu.

Extremisté z Islámského státu se chlubí tím, že stojí za zničením ruského airbusu nad Sinají s 224 lidmi na palubě. Co všechno tento jejich hrůzný čin může ovlivnit?

Pokud si mysleli, že tím Rusko od operací v Sýrii odradí, tak projevili naprosto neuvěřitelnou hloupost. Copak nějaké čečenské teroristické útoky v Rusku měly účinek na vedení operací na Kavkazu? Ano, vlastně měly, a sice ještě tvrdší postup vůči povstalcům. Přesně to jsme mohli vidět i teď, protože každému je asi jasné, že dálkové bombardovací letectvo poslali Rusové na Islámský stát hlavně jako odpověď na potvrzení zpravodajských služeb, že ten Airbus zničila bomba islamistů. A pokud se vedení IS domnívalo, že reakce Vladimira Putina na teroristický útok takového měřítka bude podobná jako reakce slabošských západoevropských politiků, tak se opravdu katastrofálně spletli. Jestli Rusové brali na někoho nebo něco ohledy, tak po tomto je zaručeně brát přestali. Ostatně celý styl ruských náletů na město Rakka ukazuje, že Rusové se na nejvyšší míru rozzlobili a pravděpodobně hodlají to město víceméně srovnat se zemí. To asi vypadá brutálně, avšak exemplární brutalita je bohužel to jediné, čemu islamisté rozumějí. Proti islamistům je podle mě adekvátní nasazovat víceméně cokoli včetně vyhlazovací války; a teď to vypadá, že se konečně začali někoho bát. Rusko evidentně nechce nikoho přesvědčovat a „získávat srdce a mysl“, ale chce vyslat jasnou zprávu, že kdo takovýmto způsobem zaútočí na ruské občany, toho postihne nemilosrdná odplata.


Co může pro boj s Islámským státem znamenat sestřelení ruského bombardéru Su-24M na turecko-syrské hranici?

Určitě to znamená velkou komplikaci ve spolupráci Ruska s NATO, protože Turecko je pořád členskou zemí Aliance. Bohužel – chce se mi k tomu dodat. Jelikož tu zemi již řadu let ovládají islamisté a je jasné, že záměry Turecka v arabském světě jsou v absolutním rozporu se zájmy Západu i Ruska, protože Turecku by určitě nejvíc vyhovovaly islamistické vlády. Proto Turci podporují řadu syrských islamistických opozičních skupin a existuje i stále silnější podezření, že přinejmenším tolerují Islámský stát. S tím ostatně může souviset i sestřel Su-24M. Nejvíce se tvrdí, že Turci reagovali na fakt, že ruské letouny útočí na jejich hlavní spojence, tj. syrské Turkmeny, kteří bojují proti Asadovi, ale je tu ještě faktor ropy. V Rusku se totiž velmi hlasitě ozývá tvrzení, že Turci tím vyjádřili svou nespokojenost s tím, že Rusové začali systematicky likvidovat ropný průmysl Islámského státu. Od toho Turci nakupují lacinou ropu, jenže to, jak teď Rusové ničí islamistům rafinérie a cisterny, ty obchody likviduje. Také ale zkrátka mohly selhat nervy tureckému pilotovi nebo si „jen“ chtěl vystřelit na Rusa. Jisté však je, že Moskva na to velmi tvrdě odpoví. Ostatně už oznámila, že se všemi útočnými letouny budou operovat stíhací letadla jako vzdušné krytí a že se na základně v Sýrii rozmístí i komplety protivzdušné obrany dlouhého dosahu S-400 Triumf. A vůbec by mě nepřekvapilo, pokud by Rusové tento incident Turkům při první příležitosti adekvátně oplatili.

Primář psychologického oddělení Vojenské nemocnice Brno Jiří Brančík v České televizi uvedl, že motivací pro teroristické útoky v Paříži je nenávist. Podle něj je v tom víra a tito lidé prostě věří v to, že je třeba bojovat proti jinému způsobu života a prosazovat svoje, nehledají nějaké zdůvodnění. Co si o takovém tvrzení myslíte?

Je to možná trochu zjednodušující, ale do značné míry to skutečnost vystihuje. Prostě se jedná o ryzí fanatismus, absolutní a bezohlednou posedlost jednou ideologickou, resp. náboženskou myšlenkou. Je smutným omylem se domnívat, že kdybychom udělali nebo neudělali to či ono, tak by islamisté teroristické útoky nepáchali. Nejde o to, co děláme, ale kdo jsme, protože pro ně jsme nepřátelé prostě už jenom díky tomu, že jsme západní společnost, jež stojí na jakýchsi hodnotách, které lze shrnout jako antické, židovské a křesťanské. To fanatikům stačí, protože je dráždí už jen samotná existence něčeho jiného, něčeho, co nepodléhá jejich islamistickému vidění světa. Tohle je právě typické pro totalitní ideologie, jako byl nacismus a jako je dneska islamismus. Absolutní netolerance vůči jiným hodnotám. Islamismus je despotická, násilná a nenávistná ideologie, která zcela nepokrytě usiluje o ovládnutí a zotročení celého světa. A tak jako u nacismu platí, že s ničím menším se islamisté nikdy nespokojí. Totalitní ideologie jsou „černobílé“, uznávají jen absolutní vítězství bez kompromisů a ústupků. Právě proto se přece i nazývají „totalitní“, protože jim jde o totální kontrolu. Islamismus buďto zvítězí, nebo skončí tak jako přes 70 lety nacismus, tedy strašlivou a zničující porážkou, která bude muset být také totální, jelikož nic jiného proti takovému nepříteli nefunguje.

Premiér Bohuslav Sobotka vydal prohlášení, že nebezpečí představují teroristé, ne uprchlíci, že rizikem pro evropskou bezpečnost jsou bojovníci Islámského státu, ne ti, kteří před nimi utíkají. Myslíte si, že tím může uklidnit zjitřenou atmosféru, která se projevuje i v tom, že vedení Prahy z obav o bezpečnost raději zrušilo slavnostní rozsvěcení vánočního stromu na Staroměstském náměstí?

Snaha úplně oddělovat imigraci a terorismus, respektive takřka je stavět do protikladu je sice pojetí velmi líbivé a humanistické, ale bohužel totálně odtržené od reality. Mezi uprchlíky určitě je i mnoho těch, kteří opravdu prchají před Islámským státem. V případě žen, dětí a starých lidí to chápu, ale naprosto nechápu, proč prchá tolik mladých, zdravých a silných mužů. Pokud jde o politické uprchlíky, proč nežádají výcvik a zbraně, aby mohli bojovat proti islamistům, vyhnat je a vybojovat si Sýrii zpátky? Když o něco takového nežádají, pak se opravdu vnucuje názor, že jde v lepším případě o ekonomické imigranty, v horším případě o jakousi kamufláž něčeho, co by se dalo nazvat takřka infiltrací Západu. Navíc je už snad jasné, že tento proud imigrantů slouží islamistům jako metoda, jak dostat své bojovníky na Západ. Nepochybně stále platí, že je správné pomáhat slabým a potřebným, avšak nelze požadovat, abychom to činili bez ohledu na vlastní bezpečí. Tím se dostávám ke druhé části, to je ke zrušení rozsvícení vánočního stromku v Praze. Z čistě bezpečnostního hlediska to logiku má, jenže bohužel to vypadá i jako ústupek a projev strachu. Bojíme se, a proto se zříkáme našich západních tradic. Není to snad právě to, co teroristé chtějí? Teď si ještě můžeme vybrat, zda stromek rozsvítíme, nebo ne, ale pokud by vyhráli islamisté, tak by nám zaručeně na výběr nedali.

Balancuje česká vláda úspěšně mezi mezinárodními závazky na jedné straně a bezpečím země na druhé? Nebo je více poplatná nahoru evropské většině, či dolů vyděšeným voličům?

Balancuje zcela jistě, ale jestli úspěšně, o tom se dá dost pochybovat. Mám silný dojem, že se premiér Sobotka pokouší zavděčit všem, takže se ve výsledku nezavděčí nikomu. Evropská unie a lidsko-právní organizace nás kritizují za údajně špatné zacházení s uprchlíky, ale český volič má zjevně úplně jiný názor, který dá ve volbách najevo. Bohuslav Sobotka nikdy nebyl nějakým zvláště silným typem politika, v dnešní krizové situaci působí však někdy až zoufale, ne-li směšně, když se snaží vyrovnat daleko silnějším osobnostem, jako je na prvním místě prezident Miloš Zeman a dále ministři Andrej Babiš a Milan Chovanec. A mimochodem, toho posledně zmíněného považuji za jednu z velkých budoucích nadějí ČSSD, protože pochybuji, že premiér Sobotka svými slovy a skutky sociální demokracii nějak pomáhá. Premiér si podle mě pořád nejen dostatečně neuvědomuje, že politika většiny zemí EU je naprosto nesmyslná a sebevražedná, ale navíc podceňuje to, jak to vnímají čeští voliči. A když už nehledí na voliče, nemohl by myslet aspoň na svou stranu? Tvrdě řečeno, Evropská unie v téhle podobě za pár let zaručeně skončí. Český volič tady však bude dál a nejsem si jistý, jak moc bude ochoten dát hlas ČSSD. Zejména pokud se hnutí ANO podaří přesunout odpovědnost za problémy s imigrací právě na sociální demokraty, zatímco samotné hnutí ANO se bude profilovat stále výrazněji nejen proti imigraci, ale také proti dnešní podobě evropské integrace.

Co může přinést změněný přístup některých zemí ve vztahu k migrační krizi, kdy Srbsko a Makedonie začaly povolovat přechod přes své území jen uprchlíkům ze Sýrie, z Afghánistánu a z Iráku, a stejný krok chystá i Slovinsko?

Ony budou povolovat přechod? To je opravdu zajímavé, pokud si uvědomíme, že se tady stále bavíme jen a jen o ilegální imigraci. Představa, že se imigranti budou nějak zajímat o to, kudy můžou a kudy nemůžou procházet, když se budou pokoušet dostat do Německa, Francie či Švédska, mi připadá podobně slabomyslná jako evropské kvóty na rozdělení uprchlíků. A jak se bude přesně určovat, kdo odkud přichází? Bude se věřit tomu, co imigrant prohlásí? Pokud to celé bude mít nějaký efekt, tak snad jedině ten, že to pomůže ilegálním převaděčům přímo tady v Evropě. Imigranti se neustále budou snažit proniknout před hranice do schengenského prostoru, protože dobře ví, že v okamžiku, kdy se dostanou na jeho území, respektive na teritorium Evropské unie, tak už v podstatě vyhráli, jelikož deportace imigranta z EU je prakticky skoro nemožná, a tudíž jim je pochopitelně úplně jedno, jaké zákony při tom poruší. Koneckonců, v současnosti platné dohody a konvence jim na to vlastně dávají svým způsobem právo. Z tohoto důvodu je také na místě se seriózně ptát, jak dlouho bude možné tady mít pravidla, která byla vytvořena v situaci, kdy byly počty imigrantů o dva řády menší. Několik zemí už otevřeně prohlašuje, že ta pravidla zkrátka nedokáže dodržovat, takže je podle mě jen otázkou času, než některé státy ty příslušné smlouvy nebo konvence regulérně vypoví.

Klíčový pro další vývoj migrační vlny bude postoj Německa. Kancléřku Merkelovou za politiku otevřených dveří už kritizují ministr vnitra a financí i její straničtí kolegové. Přesto v sobotu odmítla na sjezdu sesterské CSU výzvu, aby stanovila strop pro přijímání migrantů a naopak přijímání uprchlíků označila za megavýzvu. Může tedy postoj Německa vůbec něco změnit?

Postoj Německa určují primárně jeho politici a sekundárně veřejnost. V této chvíli je klíčový názor Angely Merkelové a jejích spojenců z CDU a SPD, je však otázkou, jak dlouho to ještě bude trvat, protože nálady veřejnosti už se hodně mění. To je vidět jak na preferencích strany AfD, tak i na rozkolu mezi CDU a CSU, který je v dějinách německé politiky něčím skutečně nevídaným. Nechápu sice, proč kancléřka Merkelová trvá na svých postojích, ale nečekám, že by je teď změnila, ať už se stane cokoli. Jinak řečeno, do příštích parlamentních voleb se bude Německo zřejmě chovat víceméně stejně jako nyní, přestože se dá očekávat, že se proti tomu bude obracet jak stále větší část německých voličů, tak další evropské země, v nichž se budou po volbách měnit vlády. Slabina CDU je ale v tom, že v ní chybí nějaký silný vyzyvatel, který by se mohl skutečně seriózně postavit proti Merkelové a kterého by jako alternativu vnímali i voliči, protože kancléřka je navzdory svým chybám silnou osobností, která formuje německou politiku tak výrazně jako žádný jiný politik dlouho před ní. Roste sice nespokojenost s ní, ale přitom vlastně nikdo paradoxně neví, kdo by měl Merkelovou nahradit. Tenhle paradox může logicky rozseknout jediná věc, a to parlamentní volby, ve kterých se konečně ukáže, jakou má politika kancléřky Merkelové reálnou podporu a jak moc jsou Němci ochotni riskovat a dát po těch dlouhých letech šanci někomu jinému, neznámému.

Může něco zásadního pro postup Evropské unie ohledně migrační krize znamenat, že nová polská vláda volá po potřebě přehodnotit dohodu o přerozdělení uprchlíků podle kvót mezi země Evropské unie? Mohou uprchlické kvóty padnout pod stůl?

Zcela určitě padnou, jelikož jinak to z hlediska elementární logiky skončit nemůže. Jedná se o nesmysl opravdu výjimečných rozměrů dokonce i na poměry bruselské byrokracie. Vlastně se to ani nedá brát vážně a ilustruje to, jak jsou politické špičky většiny zemí EU úplně odtržené od faktické reality i od názorů voličů. Představa, že problém statisíců, brzy možná už milionů imigrantů vyřešíme tím, že je podle elegantní tabulky rozdělíme do států, které je nechtějí a ve kterých oni sami zůstat nechtějí, je jednoduše směšná. Něco takového nemůže nikdy fungovat a čistě ze zvědavosti by mě zajímalo, jestli někdo opravdu věří, že by to fungovat mohlo, nebo zda je to už jen zoufalá snaha udržet dojem, že EU má na všechno řešení. A jak známo, papír snese všechno, s realitou je to horší, ta se totiž elegantním tabulkám nepřizpůsobí. Pokud mají ty kvóty nějaký přínos, tak ten, že podobně jako další euronesmysly ukazují, že se na počátku určitě dobře míněný projekt evropské integrace dostal do slepé uličky. Nemyslím si, že by EU mohla přežít schválení kvót o více než několik málo let. Projekt Evropské unie může fungovat, dokud mu převažující část lidí aspoň trochu věří, resp. dokud věří té myšlence, ale tahle důvěra se rychle vytrácí. A až zmizí, zůstane jen ta směšná byrokracie, která bude produkovat hromady papírů, aniž by to někoho mimo Brusel jakkoli zajímalo.

Lze pozorovat posun v uvažování o migrační krizi i u jiných představitelů členských zemí Evropské unie?

První náznaky se objevují, ale zatím skutečně jen náznaky. Bude se muset stát ještě dost věcí, aby se začali evropští politici konečně probouzet a uvědomovat si, že tohle je skutečně vážná situace. V řadě zemí se vymění vlády, tak jako se to nedávno stalo v Polsku, kde strana Právo a spravedlnost vyhrála mimo jiné díky odporu vůči masové imigraci. V dalších členských zemích se tento scénář bude opakovat. Kromě toho se budou stupňovat problémy s imigrací a téměř jistě dojde k dalším teroristickým útokům, třeba i k masovým nepokojům v muslimských ghettech, jaká existují v řadě západoevropských měst. Někteří politici takříkajíc prozřou, zatímco jiní se tomu budou do poslední chvíle bránit, jenže ti pak prostě budou nahrazeni jinými, kteří budou chápat, jaká je realita. Do určité míry si dnes opakujeme konec 30. let 20. století, kdy většina evropských politiků pořád vyjednávala a ustupovala a organizovala konference, kdežto Hitler stále zvyšoval požadavky a sliboval věci, které nikdy neměl v úmyslu splnit, avšak ty západní politiky to vždy na chvíli ubezpečilo, že se vlastně nic neděje. Jen pár prozíravých mužů, jako byl Winston Churchill, opakovaně varovalo, ačkoli za to neustále sklízeli kritiku a ty nejhorší nadávky. Ale myslím, že to snad nejlépe vystihl Miloš Zeman, který v této souvislosti řekl, že bude vždycky raději tím Churchillem než Chamberlainem.

Foto: Peter Števkov
Popisek: Pochod imigrantů

28. 11. 2015       zdroj
Že Turecko v záležitosti sestřeleného ruského bitevníku SU-24 lže, víme ze tří důvodů.
Prvním je, že státy NATO lžou pokaždé, co otevřou ústa.
Druhým je, že turecké tvzení o tom, že letadlo se nalézalo ve vzdušném tureckém prostoru po dobu 17 vteřin, během nichž uletělo jen 1, 15 mile (1850 m), by znamenalo, že letělo tak kriticky pomalu, že mu každým okamžikem hrozilo zřícení. 


Při normálním letu by pak SU-24 musel na obloze hodně bláznivě kličkovat, aby mu zdolání vzdálenosti 1850 metrů trvalo tak dlouho.

Na tenhle jednoduchý matematický úkol, jak vidno, západní média nestačí.

Třetím důvodem je, že za předpokladu tureckého tvrzení o 17 vteřinách, po které bitevník SU-24 turecký vzdušný prostor narušil, nebyla by tato doba dost dlouhá na to, aby během ní kdokoli získal souhlas k aktu tak vážnému a bezohlednému, jakým bylo jeho sestřelení. Jestliže SU-24 letěl normální rychlostí, a nikoliv onou Turky uváděnou, při které by se stěží udržel ve vzduchu, pak by domnělé narušení tureckého vzdušného prostoru nebylo dost dlouhé na to, aby je vůbec někdo zaznamenal. Což neznamená nic jiného, než že sestřelení ruského letadla muselo být předem naaražováno. Turci totiž, vědomi si toho, že Rusové lehkověrně důvěřují zjednaným dohodám, včetně té poslední, že v prostoru nad Sýrií nedojde k střetům jednoho letadla s druhým, řekli svým pilotům, aby se právě po takovéto příležitosti po obloze porozhlédli.

Turecké vysvětlení Radě bezpečnosti OSN se prokazuje jako lež samo sebou. Píše se v něm: „Toto ráno (24. listopadu), obě letadla SU-24, neznámé národnosti, vstoupila do tureckého vzdušného prostoru. Tato letadla byla desetkrát varována – a to po dobu pěti minut – aby změnila směr.“

Jelikož SU-24 jsou ruská letadla, a jelikož Turci to velmi dobře vědí, jak pro ně může být národnost těchto letadel neznámá? A jestliže SU-24 trvalo 17 vteřin, aby proletěla vzdálenost 1850 m, pak by během pěti minut uletěla jen 20,29 míle, to je 32 646 m. Uvěří někdo tomu, že nadzvukové letadlo může letět takto kriticky pomalou rychlostí nikoliv jen 17 vteřin, ale celých pět minut?

Neočekávejte pravdu od žádné západní vlády či západního média. Ony vědí, že jejich občanstvo je natolik neinformované a nevědomé, že je mu možno nakukat doslova cokoli. Matrix se zde usadil už naprosto pevně. A Rusové by se k uvědomění tohoto faktu měli konečně probudit.

Překlad Lubomír Man

Václav Princ
27.11.2015

Nejsem psycholog, ale odborník by snad už mohl napsat k současnému stavu společnosti, že jsme jako národ, selhali a snad i zešíleli. Před 26 lety jsme v roce 1989 nechtěli totalitu, nechtěli jsme cenzuru, odsuzovali jsme ideologii, podle které jsme žili 40 let. Chtěli jsme svobodu a domnívali jsme se, že zbohatneme v kapitalismu. Slušelo by se po 25 letech neplánovaného hospodářství bilancovat. Ve vězeních máme v současné době zřejmě více trestaných, než tomu bylo před rokem 1989 a to ještě nejsou odsouzení ti, co rozkradli státní hospodářství, zničili průmysl a zemědělství. Přitom jsme mnoha trestaným pomohli na svobodu dvěma amnestiemi našich dvou prezidentů.

Máme zřejmě kvalitní poslance, že je volíme stále dokola a někteří z nich sedí v poslanecké sněmovně už 25 let. Máme demokracii a to dokazují záběry z poslanecké sněmovny, kde se obviňují bývalý ministr financí Miroslav Kalousek a současný ministr financí Andrej Babiš, který z nich si více nakradl a zbohatl. A nestydí se. Ve svátek osvobození naší vlasti ve II. světové válce od fašismu, nevzpomínáme na to, jak Pražané vítali Rudou armádu. Ve svátek Dne studentů 17. listopadu, nectíme památku Němci zavražděného studenta Karlovy univerzity Jana Opletala a zavražděných studentů zavlečených do koncentračních táborů, zavřených vysokých škol a nepřipomínáme si krizi kapitalismu, která vyvrcholila právě druhou světovou válkou. Kdybychom to dělali, zřejmě bychom byli dnes ostražitější.

Naše sdělovací prostředky nemají údajně žádnou cenzuru, ale asi to nebude zcela pravda, když má zřejmě větší část občanů dojem, že nám naše sdělovací prostředky nesdělují pravdu. Že nejenom lžeme, nectíme právo, neumíme se slušně chovat a ctít státní symboly, o tom svědčí útoky proti prezidentovi ČR zvolenému v přímé volbě a napadání jeho funkce už i ze strany předsedy vlády. Není to vše důsledkem chaosu a anarchie, do které se dostáváme? Nezačínáme pociťovat důsledky zadlužení našeho státu a jeho nekoncepčního vedení?

V roce 1989 neměla naše socialistická státní pokladna dluhy, ale dnes je má a každoročně stále narůstají již téměř ke 2 bilionům Kč. Vážení občané, vnímáte to, nebo zatím necítíte žádnou hrozbu? Ani naše děti a vnuci dluhy státní pokladny nesplatí. Jsme v situaci, kdy jsme ztratili potravinovou soběstačnost. Ačkoliv jsme vyváželi do světa elektrárny, cukrovary, textilky, sklárny a vyráběli jsme na vývoz stroje pro tyto výrobní podniky, dnes musíme dovážet nejenom cukr, kterého jsme měli dostatek. Nepatří nám už naše jediné přírodní bohatství, jako je voda a uhlí. V supermarketech nakupujeme dovozové zboží a české zboží budete těžko hledat.

Do roku 1989 jsme byli ideologicky zařazení do Východního bloku, účastnili jsme se ve Varšavské smlouvě, v RVHP a k Západu jsme hleděli s obdivem. Kritizovali jsme totalitu a pětileté plánování bylo ze strany mnohých protikomunistických intelektuálů terčem posměchu. Dnes nám to snad už dojde, že díky tomu, že nemáme potřebu plánovat, nám chybí nejenom technicky vzdělaní pracovníci, ale už nám chybí také lékaři, zdravotní sestry a dokonce i řidiči. Žádná vláda nám za posledních 25 let nepředložila žádnou koncepci, jak chce dál rozvíjet náš průmysl a zemědělství, energetiku, školství a zdravotnictví. Nikdo z poslanců Parlamentu ČR se neptá vlády, jaká přijme opatření, abychom splatili dluhy státní pokladny. Co má znamenat vrácení údajně církevních majetků církvím, které žádný majetek od 17. století snad ani neměly a co si někdo myslí, že jim patřilo, tak bylo všechno vytvořeno z práce poddaných a jenom jim bylo ukradeno.

Když o tom přemýšlím, v jaké době žijeme, co můžeme proti roku 1989 pozitivně hodnotit, nemohu se nezeptat. EU společně s USA řeší od konfliktu na Ukrajině sankce proti Rusku. Rusko a její prezident Putin jsou častým terčem sdělovacích prostředků. Kolem nás padají sestřelená letadla, dokonce se beze stopy ztrácejí, ohrožují nás nemoci jako prasečí, ptačí chřipka, potom krvácivá horečka ebola. Mám dojem, že si někdo zkouší na nás biologické a jiné zbraně. Možná také procházíme zkouškou, co si všechno necháme líbit. A moje otázka nakonec. Když proti Rusku vyhlašují EU a USA sankce, kterými chtějí Rusko donutit k čemu, nevím, proč stejným způsobem nevyhlásí EU, USA sankce proti Islámskému státu? Myslíte si, že je správné kupovat od teroristů ropu a dovážet teroristům potraviny a zbraně? Kdo tak činí, ten jistě neusiluje o mír na celém světě.
Autor Václav Princ je podnikatel z Českých Budějovic, je autor Holešovské výzvy. 
Foto: Hans Štembera, ParlamentníListy

28. 11. 2015    zdroj
Vrchní velitel VKS Ruska předložil faktický obraz útoku turecké stíhačky F-16 24. listopadu na ruský letoun Su-24M na obloze nad Sýrií. "V souvislosti se vznikem různých verzí okolností útoku tureckého stíhacího letounu F-16 na ruské letadlo Su-24M na obloze nad Sýrií 24. listopadu vás chci seznámit s celkovým skutečným obrazem této svou proradností bezprecedentní události.

Při provádění bojového úkolu 24. listopadu došlo v důsledku palební akce k mimořádné události: bojové ztrátě Su-24M s palubním číslem 83.

Vzlet z letiště Hmeymim byl proveden v 9 hodin 42 minut.

V 9 hodin 52 minut Su-24M vstoupil do oblasti detekce radaru tureckého letectva a byl v ní 34 minut .

Během vedení úderu na cíl, nacházejícím se ve vzdálenosti 5,5 km jižně od státní hranice Turecka, v 10 hodin 24 minut provedla posádka podplukovníka Peškova O.A. bombardování, po němž byla zasažena raketou "vzduch-vzduch" z letadla F-16 tureckého letectva, které vzlétlo z letiště 8. letecké základny, Diyarbakir, nacházejícím se na území Turecka.

Při analýze videozáznamu indikátoru vzdušné situace, který jsme obdrželi z řídícího střediska letectva a protivzdušné obrany Sýrie, byly zjištěny souřadnice vzdušného cíle, který letěl rychlostí 810 km/h ze strany Turecka ve směru ke státní hranici s kursem 190 stupňů.

Po přiblížení se turecké stíhačky k letounu Su-24M na vzdálenost rovnající se vzdálenosti odpálení rakety - 5-7 km, což svědčí o přítomnosti letounu F-16 nad územím SAR, stíhačka provedla ostrý manévr vpravo s poklesem a zmizela z obrazovky indikátoru vzdušné situace.

V souladu s materiály objektivní kontroly prostředků protivzdušné obrany byl turecký letoun ve vzdušném prostoru Sýrie 40 sekund a pronikl do hloubky 2 kilometrů na její území, ruský bombardér nenarušil státní hranici Turecka.

Odpálení rakety potvrzuje posádka letadla velitele. Po bojové akci na cíl a manévru vlevo na kurz 130 stupňů pozoroval po své levici plamen a závoj bílého kouře, což hlásil vedoucímu letů.

V 10 hodin 25 minut zaznamenal vedoucí letů zmizení radiolokační kóty na indikátoru kruhového snímání letounu Su-24M. Na jeho další výzvy a výzvy posádky letadla velitele podplukovník Peškov O.A. neodpovídal.

Potřebná doba příletu letadla F-16C z letecké základny (Diyarbakir) z pozice pohotovosti na zemi k místu odpálení rakety je 46 minut (z toho 15 minut příprava a vzlet, 31 minut doba letu k místu vypuštění).

To znamená, že zachycení letadla Su-24M z pozice pohotovosti na zemi z letiště Diyarbakir je nemožné, protože potřebná doba příletu je o 12 minut více, než je skutečná doba útoku na cíl.

Zároveň výsledky objektivní kontroly radaru Sýrie potvrzují zjištění ve vzduchu dvou F-16C v oblasti pohotovosti od 9 hodin 11 minut do 10 hodin 26 minut po dobu 1 hodiny 15 minut v nadmořské výšce 2400 metrů, což svědčí o předem plánované akci a připravenosti stíhaček jednat ze zálohy ve vzduchu nad územím Turecka.

Je třeba poznamenat, že ukončení manévrování stíhacího letadla v oblasti pohotovosti a zahájení rychlého zaujmutí palebného postavení proběhlo 1 min. 40 sek. před maximálním přiblížením se Su-24M k syrsko-turecké hranici. Způsob výstupu letounu F-16C do zóny povoleného spouštění (ne po křivce stíhání) svědčí o navedení stíhačky z velitelského stanoviště na zemi.

Akce tureckého letadla po vystřelení raket nad územím Sýrie - rychlá otočka se ztrátou výšky a ústup pod dolní hranicí detekční zóny systémů protivzdušné obrany - také hovoří o proradné a plánované operaci posádky.

Zároveň nebyl prostředky objektivní kontroly letiště Hmeymim a letadla velitele zaznamenán ani jeden požadavek posádky tureckého letadla k našim pilotům na dříve dohodnuté frekvenci.

Překvapující je odhodlanost tureckých médií vysvětlovat incident.

Útok rakety "vzduch-vzduch" byl proveden pilotem F-16 tureckého letectva v 10 hodin 24 minut a už za 1,5 hodiny byl videozáznam s pádem letadla umístěn na "Youtube" tureckou soukromou televizní společností.

Úhel záběru umožňuje určit možnou polohu operátora. Nachází se na území kontrolovaném radikálními teroristickými skupinami přistěhovalců ze severního Kavkazu a bývalých sovětských republik.

Operátor znal čas a místo, z něhož by bylo možné pořídit exkluzivní záběry.

Rychlý příchod band teroristů na místo přistání pilota a zveřejnění videa s daným incidentem na internetu během jedné a půl hodiny svědčí o informování teroristů předem o připravované provokaci s cílem zajištění její videodokumentace a umístění záběrů na sociálních sítích v internetu.

Všechny tyto skutečnosti jasně svědčí o přípravě zničení letadla s předstihem a také o přípravě informačního pokrytí těchto akcí s použitím tureckého letectva, nezákonných ozbrojených formací, tureckých zpravodajských agentur s aktivní podporou médií.

Vedení letecké skupiny Ruska po podepsání 23. října 2015 memoranda o vzájemném porozumění mezi Ministerstvem obrany Ruské federace a Ministerstvem obrany Spojených států amerických, které vede koaliční síly, přísně dodržovalo opatření pro předcházení incidentům mezi vojenskými letadly Ministerstva obrany Ruska a koaličních zemí, účastnících se operace.

V souladu s těmito dohodami byla z velitelské stanoviště ruského letectva na letecké základně "Hmeymim" předem poskytnuta zástupcům amerického letectva informace se specifikací oblasti použití naší dvojice bombardérů Su-24M a o obsazené letové hladině.

Proto vyvolávají prohlášení různých tureckých oficiálních představitelů o tom, že neznali příslušnost našeho letadla, rozpaky.

Kromě toho turecké vojenské vedení hrubě porušilo všechny mezinárodní zákony o pořadí akcí na ochranu státních hranic ve vzdušném prostoru.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

28. 11. 2015     Solidnet
Gang ovládá tuto zemi: gang, který je tupý, iracionální a nemorální. Dnes jsme toho svědky znovu. Jižní hranice Turecka jsou vážně narušovány. Tyto hranice překračují gangy ISIS; překračují je ropné konvoje, sponzorující temnou islamistickou nezkrotnost a Erdoganovu rodinu; překračují je džihádistické oddíly, které jsou ponechávány v našich městech; přecházejí přes ně balíky TNT, aby vybuchovaly na našich náměstích; překračují je zranění džihádističtí psychopati, aby byli ošetřeni v našich nemocnicích… A premiér žvaní o tom, „kdokoli naruší naše vzdušné či pozemní hranice“.

Ahmet Davutoğlu, premiér: „Zcela odmítáme, že bychom pozorovali území žádné jiné země. Po opakovaných varováních, podle bitevních (domluvených) pravidel, a nehledě na všechna ohrožení, je našim mezinárodním právem a povinností přijmout veškerá opatření proti komukoli, kdo naruší naše vzdušné či pozemní hranice.“

Všichni státní činitelé v Turecku jsou podněcováni, od nejvyšších až po okresní správu, aby podporovali válku a masakry, k nimž dochází v sousední Sýrii. A premiér bezostyšně mluví o tom, že „neohrožujeme území žádné jiné země“.

Naše zem skutečně velice ohrožena

Toto ohrožení představuje koalice, jejíž „zahraniční politika“ je tím, co dělá z Turecka strážce islamistických gangů, a představuje si, že zatahování země z jednoho dobrodružství za druhým je důkazem svrchovanosti. Největší hrozba, jaké čelíme, je tato koalice AKP, spojené s ISIS, s arabskými šejky, Al Kaidou a četnými zpravodajskými službami.

Proto je nepodstatné, zda ruský letoun narušil naše hranice či ne. Je nepodstatné zda NATO, jež podporuje tento gang, ovládající naši zemi, sehrálo roli v tomto útoku a schválilo jej či ne; zda podpoří Erdogana či ne. V určitém bodě to všechno ztrácí význam.

Nemá žádný význam, zda Putin, který koná v souladu s vlastními plány a zájmy, je skutečně osvoboditelem národů v oblasti či ne. Důležité je právo Syřanů a jejich legitimní politická činnost na ochranu sama sebe před islamistickým terorem.

Důležité je právo našeho lidu zbavit se válečných štváčů a drzých gangů. Důležité je bojovat proti imperialismu a zpátečnictví; změnit řád tohoto systému. Hrozba je zjevná. Stejně tak je zjevný způsob, jak ji zažehnat.


Prohlášení Komunistické strany Turecka  26. 11. 2015, www.solidnet.org

Stanislav A. Hošek
28. 11. 2015
Předesílám, že nejsem optimista, ani pesimista. Nejsem rovněž ten správný, vědecky myslící skeptik. Jsem podle svého mínění realista a podle mého okolí bohužel s příliš idealistickými představami o budoucnosti. Jeden z mých vysokoškolských učitelů mne navíc kdysi dávno odnaučil používat slovo „věřím“, když mému staršímu kolegovi prý oznámil, že je sice dobrý křesťan, ale špatný inženýr. 


To když mu kolega svůj výpočet určité konstrukce zdůvodnil slovy, věřím, že je správný. Za třetí se vyhýbám záměrně obratu „já si myslím“, protože už moje babička říkávala, že myslet, znamená nic nevědět, což ona, coby jaderně mluvící žena, vyjadřovala podstatně drsněji. Tolik na úvod následujícího textu.

Obecně o boji s terorismem

Patřím k lidem, kteří jsou spíše pozitivně nakloněni silové akci Ruska v Sýrii. Jen doufám, že tým Putinových poradců a především on sám, si jsou vědomi jedné zásadní pravdy o terorismu. S terorismem je to totiž jako s blbostí. Vždyť konec konců terorismus je z hlediska lidskosti ta nejstupidnější forma blbosti. A jako nad každou blbostí nelze definitivně zvítězit, ale je, podle našeho klasika, naprosto bezpodmínečné s ní neustále bojovat. Ruská armáda spolu s Asadovou a spojenci, sice mohou zásadně zdecimovat teroristy v Sýrii, ale ti jednak mohou změnit působiště a především později s ještě větší silou mohou udeřit opět.

islamistický terorismus je při tom všeobecně ještě odolnější proti porážce, než mnohé jiné ideologie teroru. Je totiž prakticky nemožné zvítězit nad společenstvím, jehož příslušníci považují smrt v boji šířícím jejich víru za způsob možného dosažení věčného ráje.

Náboženský boj s islamistickým terorismem

Čím déle sleduji marný boj Západní kultury s islamisty, tím víc nabývám přesvědčení, že je mohou rozhodujícím, nebo alespoň účinným způsobem porazit jenom muslimové samotní. Vycházím nejen z životního stylu jednotlivých muslimů, ale i z dlouhodobé tradice organizace a chování muslimských náboženských obcí. Vliv jejich učenců a přirozenou autoritou vybavených duchovních, skýtá podle mne šanci zásadně omezit islamistický terorismus.

Nejrespektovanější muslimští duchovní vůdci a učenci už dávno se měli pokusit o zorganizování věroučného summitu. Nějaké obdoby křesťanských koncilů. Prosazovat na dobu jeho konání alespoň ukončení ozbrojených střetů mezi jednotlivými svými „sektami“. Na zmíněných setkáních, která by mohla trvat i několik let, by se měli pokusit dopracovat závazného výkladu Koránu ve věci terorismu. Korán jej sice zakazuje, leč v jiných částech svého textu vyžaduje po věřících šíření víry i ozbrojeným násilím. Pokud by se povedlo kodifikovat závazný výklad, že terorismus je nejen zločinem, ale je konečným znemožněním získání věčného ráje, či dokonce důvodem k propadnutí věčnému zavržení, možná by se vytvořila šance na zásadní omezení terorismu.

Lidstvo zná širokou škálu manipulací a používá je často až k vymývání mozků motivujícího osoby ke špatnostem, ba až zlu. Uvedená manipulace by byla alespoň ku prospěchu celé lidské civilizace. Na tomto místě si dovoluji zdůraznit, že představitelé křesťanských náboženství měli při každé příležitosti setkání s představiteli islámského náboženství žádat od svých kolegů provedení závažných kroků k omezení terorismu. Pokud to nedělají, pokud jsou pasivní v té věci, tak se nepřímo podílí na tragediích, které postihují i jejich „ovečky“.

Rovněž političtí reprezentanti Západu mají nepřeberné množství příležitostí k působení na kolegy z muslimských zemí, zvláště když ti jsou zároveň vysokými duchovními představiteli islámu. Neustálým jejich žádostem o prosazení potřebného věroučného výkladu přece nejde věčně odolávat.

Občanská obrana proti terorismu

Největší zkušenosti s životem v prostředí stálého ohrožení terorem, má bezesporu Izrael. Evropa by se měla velice účinně učit ze zkušeností jeho policie, ale především všech občanů. Již od útlého věku by se ve školách, ale i v rodinách, měly vychovávat děti k bedlivému pozorování okolí. Občané by se měli doslova trénovat v postihování sebemenších maličkostí a změn ve svém okolí. Naučit se co nejúžeji spolupracovat s policií a tak předcházet možným tragediím. Každý stát a vlastně každá obec by si měla vypracovat styl civilní obrany, protože i sebepočetnější policie nikdy není schopná uhlídat všechno. S terorismem se s největší pravděpodobností budeme muset učit a naučit žít. Pokud se to občanským způsobem nepovede, staneme se nakonec všichni obětí permanentní nadvlády Velkého bratra, což by byl konec svobody ba i zdání demokracie.

Alexandr Razuvajev
28. 11. 2015 zdroj
Teroristické útoky v Paříži vyvolaly pochopitelně diskuse o pravděpodobnosti opakování tohoto scénáře v Rusku. Pravděpodobnost toho se nyní opravdu zvýšila. Terorismus je součástí hybridních válek. V souladu s tím lidé, kteří jsou náchylní k islamofobii (a takových je mezi Rusy, bohužel, ne tak málo), již provedli paralelu mezi Ruskem a Evropou. I v Evropě i v Rusku je poměrně silná muslimská složka. V souladu s tím je podle jejich názoru v Rusku velmi vysoké riziko opakování pařížských událostí.

Celkově jsem si už dávno všiml, že strach, měnící se někdy v hysterii, mají z islámu obvykle slabí a zakomplexovaní lidi. Inteligentní dámy, které nemají trvale normální práci a nedaří se jim v osobním životě. Ale to jen tak, osobní invektiva. V podstatě jde o následující poznámku.

Rusko není Evropa. Je zásadní rozdíl mezi ruskými a evropskými muslimy. Pro Evropu jsou přistěhovalci nebo jejich potomci dokonce i ve druhé a třetí generaci mentálně a kulturně zcela cizí. Jsou v nejnižší části sociální pyramidy surové třídní společnosti a nemají v podstatě žádnou možnost uniknout ze sociálního ghetta. Jsou z velké části cizím tělesem, které se v zásadě nehodlá přizpůsobit se evropským pravidlům hry (stejně jako Evropané se nechystají ho přijmout k sobě).

Naši ruští muslimové jsou historickou součástí našeho imperiálního ruského národa, chcete-li, součástí ruského geopolitického projektu nebo ruského světa. Vedoucí Ústřední duchovní muslimské správy Ruska, muftí Talgat Tadžutdin doporučil těm, kteří hoří touhou vytvořit chalifát, aby se přijeli do Ruska podívat, jak už na území ruského státu existuje. "Když jsme spolu, je to chalifát. U nás se tento "chalifát" nazývá Svatá Rus," prohlásil muftí při zahájení XIX. Světového ruského národního sboru v Moskvě. "Pokud nevěří, ať přijedou, podívají se, jak my, 193 národy, pravoslavní, ortodoxní věřící, židé, buddhisté, a dokonce i komunisté, žijeme," dodal muftí.

...Nedávno jsme si připomněli významné datum. 16. listopadu 1941 vojáci z 316. střelecké divize, zformované v Alma-Atě (nyní Almaty, bývalé hlavní město Kazachstánu) a Frunze (nyní Biškek, hlavní město Kirgizie), pod velením generálmajora Alexandra Vasiljeviče Panfilova zastavili německé tanky, deroucí se do Moskvy. Rusko je velké, ale není kam ustoupit - za námi je Moskva! Dříve tuto větu panfilovců znal každý ruský školák. Nyní je jiná doba. A objevily se síly, které si přejí nás rozhádat v zájmu blízkovýchodních monarchií nebo zemí západního bloku. Je dobře známo, že nad Ruskem není možné vyhrát ve válce, ale je možné ho rozbít zevnitř.


Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

28. 11. 2015  ParlamentníListy

Voliči poražených protivníků Miloše Zemana ovládli tradiční média a upírají většině, aby v nich její zástupci mohli také promlouvat k veřejnosti. Petr Žantovský na to upozorňuje v souvislosti s děním kolem výročí 17. listopadu. Analytik se pozastavuje i nad tím, jak veřejnoprávní média referují o sestřelení ruského bitevníku tureckou armádou. A připomíná, že úplně stejně jako dnes Česká televize se v druhé půli 80. let chovala státní televize, když se domnívala, že soustavným lhaním vygumuje pravdu.


Do minulého roku pražský Albertov nijak nelákal studenty k tomu, aby si na něm připomínali události 17. listopadu 1989. Změnilo se to až v minulém roce, kdy tam však dorazili protestovat proti prezidentu Miloši Zemanovi, který u příležitosti 25. výročí odhalil pamětní desku. Ani letos jim evidentně o vzpomínání na své předchůdce nešlo, protože by asi přišli jindy než právě v době ohlášeného shromáždění na podporu prezidenta. Kupříkladu už po čtvrté hodině odpoledne nebyla na Albertově skoro ani noha. Ale taková připomínka bez přítomnosti médií a bez toho, aby si mohli zanadávat na hlavu státu, by nebyla to pravé ořechové nejen pro studenty, ale – což je smutnější – ani pro akademické funkcionáře, o některých politicích už vůbec nemluvě. A tak svolali „náhradní“ oslavu 17. listopadu o pět dnů později.

„Z řečniště to politikou jen dunělo, ačkoli v médiích hojně citovaný student David Hurný z Přírodovědecké fakulty se nechal slyšet, že by se nemělo dovolit, aby 17. listopad byl kýmkoli zneužíván k osobním politickým cílům. Co to znamená v překladu? ‚Studentské‘ akce se účastnili Miroslav Kalousek a Marek Ženíšek z TOP 09, ale také šéf Unie muslimských obcí ČR Muneeb Hassan Alrawi či zástupci sdružení Pražský Majdan. Ukrajinci dokonce na jistý čas ovládli čelo průvodu z Albertova do centra města, přičemž skandovali hesla ‚Ukrajině svobodu‘ a ‚Rusové, ruce pryč‘. Jiří Dienstbier a Jiří Zlatuška využili výročí k bezostyšnému denuncování presidenta Zemana, přičemž zejména v případě Dienstbiera to představuje velký nevkus – zatrpkle poštěkává na toho, kdo jej porazil v přímé volbě prezidenta. To je dosti nestatečné,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.


Otevřené dveře do většinových médií mají hlavně Zemanovi odpůrci

Moc by ho zajímalo, jak by průběh náhradního připomenutí událostí 17. listopadu 1989 komentoval zmíněný student David Hurný. „To se asi nikdy nedovíme. Jeho historická role skončila víkendovým happeningem, jehož vlastní podstatu vyjádřil asi nejlépe děkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Bohuslav Gaš, který řekl: ‚Albertov patří studentům.‘ Teď už jen chybí, aby se vytvořil akční revoluční výbor, sepsaly seznamy třídních nepřátel a oprášily cely na Pankráci či na Borech. Bojím se však, že ani tuhle akci ‚vlastníci Albertova‘ nestihnou. Protože se může stát, že než se rozhoupou, budou pochodovat ulicemi našich měst docela jiní bojovníci. O ‚vlastníky Albertova‘ se však nebojím. Ti nejšikovnější si jistě najdou cestičku i k nim,“ myslí si mediální odborník.

Své si k tomu řekla i další neúspěšná Zemanova protikandidátka z přímé prezidentské volby, herečka Taťana Fischerová. „Prohlásila doslova, že ‚největší nebezpečí je v tom, že se prezidentovi nikdo nevyrovná v medializaci. Protože co on řekne, tak ihned otisknou veškeré deníky, ovšem kdo má jiný názor, tak už takovou publicitu nemá.‘ To je k popukání. Jestli někdo má ve většinových médiích v České republice absolutně otevřené dveře, jsou to Zemanovi odpůrci a oponenti. Naopak Miloš Zeman slouží většině novinářů jako fackovací panák. Paní Fischerová zřejmě žije v jiném světě, než zbytek naší populace,“ podotýká Petr Žantovský.
 
Neškodilo by připomenout množství lidí, za něž prezident mluví

Možná i v tom je podle něj důvod toho, že v prvním kole prezidentské volby oslovila 3,23 procenta voličů, zatímco Miloš Zeman 24,21 procenta. „Ve druhém kole, do něhož už paní Fischerová nepostoupila, získal Miloš Zeman 54,8 procenta, což činí přes 2,7 milionu hlasů. Možná by neškodilo si tu a tam tato čísla zopakovat, abychom věděli, jménem jakého množství lidí mluví Miloš Zeman a za kolik lidí Taťana Fischerová. A k těmto číslům pak připojit statistiku, kolik kladného hodnocení se dostává ze strany médií – a často zejména těch veřejnoprávních – Zemanovi, a kolik jeho odpůrcům. Vsadil bych se, že to budou čísla právě opačná,“ tuší mediální analytik a upozorňuje na to, že Taťana Fischerová tentokrát ovšem šlápla do pedálů opravdu zhurta.

Má tím na mysli větu „Nahnat nám strach a potom nás lépe ovládat – to je přesně to, o co šlo od zapálení Reichstagu Hitlerovi“, kterou pronesla na Zemanovu adresu. „To už není jen odvážná historická analogie, to je nařčení, jemuž by se, myslím, měl věnovat nějaký právník. Obecně: jestli někdo někomu nahání strach, pak jsou to lidé typu Fischerové. Ovládli tradiční média a teď vypočítávají – jako Vladimír Just – kdo další kromě nich smí a nesmí k národu promluvit, kdo je a kdo není konzumentem a nositelem práv plynoucích z ústavní Listiny, zejména svobody slova a politického přesvědčení. To je totiž přesně to, co voliči Zemanových poražených protivníků upírají většině, a ještě se ohánějí tím, že mluví jejím jménem. To už není jen nehoráznost, to je jasná snaha o diskriminaci těch, kdo mají odlišný názor,“ tvrdí Petr Žantovský.

Demokracie je i to, že zvítězí ten, kdo se nám nelíbí

Za větu týdne, která by zasloužila tesat do kamene, považuje výrok polského novináře Alexandra Kaczorowského, který zazněl v debatě na Filozofické fakultě právě na téma Zeman a 17. listopad: „Demokracie je i to, že zvítězí ten, kdo se nám nelíbí. S tím bychom neměli mít problém,“ řekl a vyjádřil nesouhlas s tezí, že dříve byla média lepší a nezávislejší. „Dělal jsem dvacet let novináře a myslím, že je naivní představa, že jsme měli nějaká svobodná média, která jsme najednou ztratili, protože místo německých majitelů je vlastní čeští oligarchové. I tehdy každý novinář věděl, komu ty noviny patří a co tam může a nemůže napsat,“ uvedl Alexandr Kaczorowski.

Polský žurnalista se v té souvislosti podivil naivní představě, že někdo mohl před patnácti lety přijít do Gazety Wyborczy a napsat něco proti Evropské unii, aby to otiskli. To označil za nesmysl, protože tak to nefunguje a za každým médiem jsou nějaké zájmy. „Dodejme, že za uvedenou debatou jsou také nějaké zájmy. Mezi organizátory najdeme Syndikát novinářů, což má být podle své preambule nepolitické cechovní sdružení, platformu Svobodu médiím, kde vidíme ‚nezávislé‘ a ‚nepolitické‘ osoby typu Hany Marvanové či Tomáše Klvani, a tak dále. Je tedy zřejmé, jaké zájmy stály v pozadí této debaty a co bylo jejím skutečným cílem. Ne posílit prostor pravdy a svobody, ale opět si uzurpovat právo na svobodné vyjádření a prosazování svých politických názorů jen pro sebe, ostatním je upřít,“ vysvětluje Petr Žantovský.
 
Česká média jen papouškují slova generálního tajemníka NATO
Hezkou pointu vysokoškolského antizemanovského happeningu vidí v názoru čtenáře Jana Novotného, který otiskla ve středu MF Dnes. „Stojí za to z něj část ocitovat: ‚Někteří rektoři vysokých škol zneužili vzpomínku na 17. listopad pro prosazování osobních ješitných zájmů. Bylo by pro ně prospěšnější, kdyby se raději podívali na webovou stránku Center for World University Rankings, kde nejlepší naše univerzita skončila na 270. místě. Doporučuji všem představitelům těchto škol, aby se začali zabývat řešením mizerné úrovně jejich alma mater, jinak nám bude svět ujíždět mílovými kroky. Zlepšením kvality výuky prospějí společnosti víc než planým řečněním na náměstích.‘To myslím nepotřebuje jiného komentáře než toho, že se opět prokázala pravdivost úsloví vox populi, vox dei,“ míní mediální odborník.

Událostí týdne je nesporně sestřelení ruského vojenského letadla tureckou armádou. „Je to samozřejmě událostí týdne i v našich médiích, která opět předvádějí, jaká jsou, komu a čemu slouží. Od rána do noci papouškují názor Jense Stoltenberga, který vyjádřil po zasedání NATO stanovisko tohoto paktu: agresorem je jednoznačně Rusko, které ohrozilo turecký vzdušný prostor a sestřelení letadla si zasloužilo. Přitom to byli sami Turci, kdo zveřejnil radarový snímek, z něhož je patrné, že ruský letoun byl sestřelen nad syrským územím. Turecko tam vbíhá úzkým výběžkem do syrského území, a tento výběžek zřejmě Suchoj Su-24 přeletěl při letu nad okrajovou částí Sýrie, což trvalo několik vteřin, jak řekli sami Američané,“říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Syrské anti-bašárovské guerilly jsou nazývány umírněnou opozicí

Velmi případně to podle něj okomentoval Milan Vodička z MF Dnes, když napsal, že to vypadá, jako že si Turci ruské letadlo vyčíhali, protože … Rusové bombardují jejich spojence. „Jaké? No přece syrské anti-bašárovské guerilly, něžně označované Barackem Obamou a našimi mediálními tlampači za ‚umírněnou liberální opozici‘. Připomeňme, že to byla pravděpodobně tato ‚umírněná liberální opozice‘, která na předměstí Damašku svrhla na civilisty biologické zbraně a způsobila smrt stovek Syřanů. Tento incident nebyl nikdy pořádně vyšetřen, a vzal bych jed na to, že kdyby viníkem byl Asad, už dávno bychom to z amerických úst slyšeli. To, že se o věci mlčí, znamená spíše, že na vině jsou Obamovi spojenci v ‚umírněné liberální opozici‘,“ domnívá se mediální analytik.

A poukazuje na to, že naši novináři však mají z drtivé části ve věci sestřeleného Suchoje jasno. „Ze všech médií se line unisono tvrzení, že Rusko svým přeletem uskutečnilo provokační akci, takže si smrt letců a pád stroje zasloužilo. Tuto tezi vynesl například hned v úterý v České televizi bývalý velvyslanec ve Spojených státech Alexandr Vondra, takže jeho vyjádření lze chápat jako víceméně oficiální stanovisko Spojených států. Česká televize toho večera předvedla další typicky veřejnoprávní variaci na téma ‚vyváženost diskuse‘. K věci se vyjádřil spolupracovník americké organizace NY University vedené Jiřím Pehem Tomáš Klvaňa, který prohlásil, že ‚Turecko jen brání svoje území‘, přičemž opomíjí fakt, že ruské letadlo bylo sestřeleno Turky nad územím Sýrie,“ připomíná Petr Žantovský.

„Vyvážené“ referování předvedl kromě televize i veřejnoprávní rozhlas

Druhý diskutující, politolog a bezpečnostní analytik Tomáš Šmíd z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, s publicistou Klvaňou ve všem souhlasil. „A dodal, že Turecko přece ‚trpělivě prosilo Rusko, aby nenarušovalo jeho vzdušný prostor‘. Oba debatující prohlásili, že nemají o věci dostatek informací, to jim však nebránilo ve vyjádření jasného a jednoznačného názoru, navíc totožného. Opravdu se v České televizi domnívají, že čím víckrát zopakují tutéž tezi, tím víc o její pravdivosti lidi přesvědčí? Neplatí to právě naopak, že tato zdánlivá jednoznačnost a jednohlasnost vyvolá ve veřejnosti nedůvěru a probudí její kritický rozum? Pak se v České televizi mohou soustavně divit, proč roste sledovanost webových portálů a klesá obliba tradičních médií. Sami jsou toho příčinou,“ ví mediální odborník.

Další pěknou ukázkou „vyváženého“ referování o věci předvedl ve středu ráno Český rozhlas plus, který požádal o názor vojenského experta Martina Kollera a bývalého konzula v Sankt Peterburgu Vladimíra Votápka. „Redaktor zcela zjevně nadržoval Votápkovi, dával mu větší prostor, zatímco Kollerovi skákal do řeči a nenechal ho domluvit, zejména v okamžiku, kdy Koller říkal věci jinak, než je redaktor zřejmě chtěl slyšet. Koller například podle pravdy upozornil na to, že letadlo bylo sestřeleno nad syrským územím, kde ruské letectvo operuje podle mezinárodního práva a bojuje proti ISIL, zatímco turecká armáda nemá v Sýrii co pohledávat. Provokace tedy zjevně přišla z turecké strany,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Je velkou otázkou, zda USA doopravdy chtějí zlikvidovat ISIL

Vladimír Votápek naopak do omrzení opakoval, že agresory jsou Rusové. „A když měl doložit tvrzení, kolikrát že se v nedávné minulosti měli Rusové dopustit nějakého narušení vzdušného prostoru, musel po pravdě říci, že za půldruhého roku jen jednou. V Pobaltí, a opět jen na pár sekund, a opět jen v geograficky obdobné situaci. Tato informace však běžnému, ne zcela soustředěnému, posluchači mohla uniknout, zato mu nemohlo uniknout, jak redaktor opakovaně nutí své hosty, aby přitakali jeho názoru, že Rusko ohrožuje spojenectví s NATO v boji proti ISIL. Přitom, jak opět správně pravil Koller, tady je ve hře úplně jiné spojenectví proti ISIL, totiž Ruska a Evropy,“ připomíná mediální analytik.

Turecko nebojuje s radikální islámskou teroristickou organizací, která se do poloviny minulého roku nazývala Islámský stát v Iráku a Levantě – zkráceně ISIL, případně též Islámský stát v Iráku a Sýrii – ISIS, nebo jen zkráceně IS, Daiš nebo Daeš. „Turecko bojuje s Kurdy, a zda chtějí USA doopravdy zlikvidovat ISIL, je velkou otázkou s nejasnou odpovědí. Je zřejmé, a propagandistické úsilí našich médií tomu odpovídá, že americký nátlak na Rusko přešel do další, horké fáze, kde zřejmě turecký případ slouží jako lakmusový papírek, kam až lze zajít. A tak je třeba se ptát: proč právě tomuto vojensko-politickému snažení dělají naši novináři takovou propagaci. Z hlouposti, nebo z nějakého skrytého zájmu?“ ptá se Petr Žantovský.
Česká televize se domnívá, že soustavným lhaním vygumuje pravdu

A závěrem nabízí ještě jednu ukázku toho, jak si naše veřejnoprávní média představují mediální službu veřejnosti. „Minule jsem upozornil na to, jak se ze dne na den změnil tón České televize referující o atentátech v Paříži. Zatímco v pátek 13. listopadu podle pravdy uvedla, že teroristé volali Alláhu akbar (Alláh je velký), den poté už podle ČT znělo z úst atentátníků věta Bůh je velký. Zjemnění významu mělo nepochybně odvést pozornost diváka od skutečnosti, že vraždící maniaci byli islamisté. Podobný případ se stal o týden později, kdy došlo ze strany Ukrajiny k odříznutí Krymu od elektrického proudu. Zatímco v neděli ČT podle pravdy oznámila, že za sabotáží stojí neonacistická organizace Pravý sektor a kyjevské orgány akci odsoudily, v pondělí bylo vše jinak, aspoň podle ČT,“ podivuje se mediální odborník.

Náhle šlo o akci „protiruských aktivistů“, kterou podle České televize Kyjev podporuje. „Teď se v tom vyznej, milý televizní diváku. Zkusím napovědět. Tu a tam pronikne do vysílání České televize omylem kousek opravdové skutečnosti a pravdivých informací, ale jakmile si toho příslušní hlídači ideové čistoty povšimnou, ČT se ihned polepší a vyšle k publiku ‚informaci‘ novou, ideově správnou. Nepřipomíná vám to něco z naší nedávné minulosti? Úplně stejně se chovala státní televize v druhé půli 80. let – domnívala se, že soustavným lhaním vygumuje pravdu. Opak byl pravdou, národ to jedině semklo a zradikalizovalo. Myslím, že se pomalu ocitáme ve velmi podobné fázi, jen v České televizi o tom ještě nevědí,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Susan Jones
28.11.2015 Zvědavec

Spojené státy a Rusko jdou po ropném průmyslu ISIS, s cílem zničit největší zdroj příjmů teroristů. Americké ozbrojené síly provedly v neděli, 22. listopadu, druhou vlnu útoků na (zaparkované) cisterny ISIS v Sýrii, ale útok nesplnil cíl.
„Cílem bylo zničit tam každé auto. Došla jim munice dříve, než to byli schopni udělat. Ale přáním bylo zničit každičké auto tam,“ řekl plukovník Steven Warren, mluvčí USA vedené koalice bojující s ISIS.

Na tiskovce v úterý Warren přehrál video s cisternami ISIS, bombardovanými či ostřelovanými kulomety ze vzduchu. Warren řekl, že všechna auta byla cílem, ale na videu jsou jen „dobré trefy, které by se vám měly líbit“.


Stejně jako v případě dřívějšího amerického útoku na cisterny ISIS Američané shodili letáky s varováním pro řidiče, že se blíží útok, takže cisterny se nehýbaly.

Warren označil nálety za „další příklad typu přesnosti, které jsme zde v koalici schopni“.

Americkými letadly bylo v neděli zničeno celkem 283 cisteren: „Padala bomba z A-10 a pak jste viděli kulomety, víte, střelbu z kulometů, která mohla přicházet buď z A-10, nebo z dělového člunu AC-130 Spectre.“

„To není film, kde prolétáte kolem a sypete to tam, auta vybuchují. Ne – napadají každé auto, nebo skupinu po dvou nebo třech. Je to kulomet, takže je zde jistý aspekt rozptylu, že? Víte, střelba není naváděna laserem… Takže jsou to jednotlivé útoky na auta, nebo dvě či tři auta; přesunout, zaútočit; přesunout, zaútočit.

„Takže cílem bylo zničit tam každé auto. Došla jim munice dříve, než to byli schopni udělat. Ale přáním bylo zničit tam každičké auto.“


Spolu s předešlým americkým útokem na cisterny ISIS americké ozbrojené síly jich nyní zničily 399, ale Warren neřekl, kolik jich zbylo: „Neřeknu vám celkový počet aut tam… ale při ničení aut nás stále čeká dlouhá cesta,“ řekl.

Warren také zpochybnil nedávné tvrzení Ruska, že zaútočilo a zničilo minulý týden 500 cisteren ISIS ve „stejném regionu“.

„Z toho, co jsme viděli, vypadalo jejich vyhodnocení bojových škod přehnané. Více než pravděpodobně ruské útoky nepřinesly výsledky, které tvrdili, že přinesly.“ (My jsme neschopní, takže všichni ostatní musí vypadat ještě neschopnější -- p.p.)

Warren řekl, že USA odhadují, že Rusko zničilo pouze asi 100 cisteren.


US Planes Left ISIS Fuel Tankers Unharmed Because 'They Ran Out of Ammunition' vyšel 24. listopadu 2015 na CNSNews. Překlad v ceně 160 Kč Zvědavec.
 
Poznámka editora:
Pitomější důvod si už neuměli vymyslet. Co bude příště? Nemohli útočit, protože pilota rozbolely zuby?

27. 11. 2015 AC24
Spolu s tím, jak jsou evropští demokratičtí zvolení vůdci (a lidé, které reprezentují) čím dál znepokojenější tsunami uprchlické vlny do svých zemí, což podněcuje volání po restrikcích bezvízového cestování a po skoncování s tzv. Schengenskou dohodou, tak nevolení vůdci EU lnoucí ke své centralizované moci, čím dál více varují před důsledky jakýchkoliv restrikcí. Jak hlásí EUObserver, president Evropské komise Jean-Claude Juncker varoval, že euro ztratí smysl, pokud se nebudou moci lidé volně pohybovat, aby jej volně používali.

President Evropské komise, který už volal po stálé evropské armádě, „aby ukázal Rusku, že to EU s obhajobou evropských hodnot myslí vážně,“ Jean-Claude Juncker ve středu při svém prvním projevu k Evropskému parlamentu od útoku v Paříži, který zabil 130 lidí, řekl, že padne-li Schengenská zóna bezvízového cestování, bude ohrožena i jednotná evropská měna. Jak hlásí EUObserver:

Juncker varoval, že euro postrádá smysl, pokud se nebudou lidé moci volně pohybovat, aby jej používali.

„Pokud nás opustí duch Schengenu… ztratíme více, než jen Schengenskou dohodu. Jednotná měna nedává smysl, pokud padne Schengen,“ řekl Juncker poslancům.

„Schengen je jedním z hlavních pilířů konstrukce Evropy,“ dodal.

Schengenský systém otevřených hranic je pod tlakem, jelikož členské státy EU se snaží zastavit příliv uprchlíků – když je množství vyhnanců na výši, jakou nikdo od konce II. světové války nezažil. Schengen má 26 členů, ale pár z nich nejsou státy EU. Je to jeden z největších úspěchů Evropské unie, že umožňuje volný pohyb lidí a zboží.

„Musíme uchránit ducha za Schengenskou dohodou,“ řekl Juncker, když přiznal: „Schengenský systém je částečně v kómatu.“

„Ti, kdo věří v Evropu, ti, kdo věří v hodnoty a principy a ve svobody musí do ducha Schengenu vdechnout nový život,“ uvedl.

„Jednotná měna nedává žádný smysl, když Schengen padne,“ opakoval.

Opětovně varoval před dáváním rovnítka mezi teroristy a uprchlíky, když říkal, že politici by neměli těžit z tragických pařížských útoků.

„Ti, kdo tyto útoky v Paříži provedli, ti, kdo tito útoky podnítili, jsou ti samí lidé, kteří nutí nešťastníky této planety, aby prchali, nezaměňujte je prosím,“ řekl Juncker.

Skutečnou pohnutku za tímto Junckerovým výpadem spatříme, když uvidíme, co má v plánu…

Juncker promlouvající v parlamentu, kde uvázla legislativa o sdílení dat o leteckých pasažérech, apeloval na poslance, aby vytvořili zákony pro cestování lidí letadly po EU.

Rovněž potvrdil, že Komise EU bude v prosinci protlačovat návrhy na celoevropský systém pohraniční stráže a pobřežní stráže a apeloval na účinnější spolupráci mezi evropskými zpravodajskými službami.

Více centralizace, více sledování a méně suverenity, a to vše pod pláštíkem ochrany vás evropští lidé.

Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com

28.11.2015 WertyzReport

Podle Guardianu EU poskytla americké ropné společnosti ExxonMobil přístup k tajným vyjednávacím strategiím, které jsou příliš citlivé pro zveřejnění. Činitelé dokonce požádali jednu ropnou asociaci o „určitá data“ k textu týkající se kapitole o energetice. EU se snaží do úmluvy vepsat neomezený dovoz americké nezpracované ropy a plynu do Evropy. Podle dalších dokumentů byl také konfederaci zaměstnavatelů BusinessEurope poskytnut kontakt na americké vyjednávače na Americkém Ministerstvu energetiky.
USA zakazují vývoj fosilních paliv 40 let, jenže podobnou politiku změnily vůči Mexiku letos v srpnu. Dřívější úniky dokumentů odhalily, že EU tlačí na to, aby USA umožnily vývoz ropy a plynu do Evropy. K tomu je potřeba vybudovat novou infrastrukturu, která podle odhadů průmyslu vyšla na 100 miliard dolarů. O vývozu amerického plynu do Evropy se hovořilo v souvislosti se snížením evropské závislosti na ruském plynu.

Různí aktivisté, kterým byly dané dokumenty ukázány, se okamžitě zhrozili a tvrdí, že dokumenty dokazují spolupráci mezi Evropskou komisí a nadnárodními společnostmi, které chtějí TTIP využít pro navýšení vývozu fosilních paliv.

V září 2013, evropští obchodní činitelé poskytli informace o stavu vyjednávání dvěma obchodním společnostem a 11 ropným a plynárenským firmám, mezi nimi byly i Shell, BP a ExxonMobil.

„Požádali jsme Europia (Evropskou asociaci rafinérů ropy) o další podporu pro surové materiály a energetickou kapitolu a o další určitá data, učinili jsme referenci na text o UA (dohodě o volném o obchodu mezi EU a Ukrajinou), vysvětloval to také dohodnutý text a nikoliv námi preferovaný výsledek,“ stojí v dokumentech. Europia odpověděla, že „se pokusí poskytnout další návrhy.“ Organizace, která se dnes jmenuje Fuels Europe, nedokázala zjistit, kdo se setkání zúčastnil. Ředitel společnosti Jonn Copper Guardianu řekl, že společnost měla dvě přání – plný přístup k nezpracované ropě a rozvinutější trh s plynem umožňující vyrovnání cen mezi USA a EU.

Dokumenty týkající se setkání s chemickou asociací Cefic, jejíž členy jsou také BP, Chevron a ExxonMobile, naznačují cenu amerického vývozu břidlicového plynu, zkapalněného plynu a nezpracované ropy. „Společnost předpovídá investice v USA ve výší 100 miliard dolarů, z toho 40 procent bude učiněno během následujících pěti let,“ stojí v jednom emailu. „Taková investice vyžaduje právní jistotu na straně obchodu.“

Vyjednávání a schůzky se sektorem fosilních palic zintenzivněla v roce 2014. Interní dokument o jedné schůzi v srpnu 2014 uvádí, že konfederace zaměstnanců BusinessEurope se zajímala o „proces a obsah“ vyjednávání. „BE se také zajímá o potenciální vyjednávače ve Washingtonu DC, na Ministerstvu energetiky. Budeme navazovat poskytováním užitečných kontaktní bodů ve Washingtonu.“ Podle Evropské komise jsou tyto kontakty poskytovány jako „běžná zdvořilost.“

Další otázky ohledně vazeb Evropské komise na ropný průmysl vyplývají ze začerněných dokumentů o setkání mezi zástupci společnosti ExxonMobile a evropským obchodním komisařem, dokument odhaluje „možné strategie, které Komise může přijmout během pokračujících vyjednávání se Spojenými státy.“ Dopis dokonce uvádí, že „taktické možnosti komise budou odhaleny, pokud je uvidí veřejnost.“ Evropská komise odmítla sdílení informací s ExxonMobil a říká, že začerňování dokumentů je potřebné pro ochranu interního komentáře.

Další cenzurované pasáže zahrnovaly komentáře o ekonomice v USA a dalších zemích, které by při zveřejnění „vystavily EU a další relevantní hráče riziku odvety.“

„ExxonMobil si velice moc cení práce na TTIP. TTIP může uspět, Obama totiž potřebuje skutečné výsledky.“ Firma uvedla, že jejími hlavními obavami byl „přístup k plynu,“ protože má terminál na vývoz LNG. Komisař odpověděl: „Komisař očekává, že TTIP zajistí přístup k plynu, USA nebudou mít nejspíš problém sloužit Evropské unii,“ uvedli činitelé.

Několik dalších dokumentů, a o i těch o schůzkách mezi ExxonMobil a General Electric, jsou zadržovány.

Zdroj: Guardian

Václav Danda
28. 11. 2015   ProtiProud
Václav Danda se zamýšlí nad finančními zdroji Islámského státu, které plynou nejen z prodeje ropy a vysvětluje, že ruské odhodlání tento špinavý byznys přerušit bylo jedním z motivů, proč prezidentu Erdoganovi náhle "přeskočilo"

Sestřelení ruského bitevníku nad Sýrií domnělými tureckými "spojenci" Moskvy v boji proti Islámskému státu vystupňovalo napětí a přiblížilo konfrontaci mezi Ruskem a NATO. Aliance se sice váhavě, ale nakonec jednoznačně za Turecko postavila, přestože všichni vědí, že šlo o zákeřnou "dýku do zad", jak ihned po incidentu konstatoval prezident Putin.

Turecko mezitím ze svého postoje rychle (ale pozdě) couvá. Prezident Erdogan náhle již tvrdí, že kdyby věděli, že jde o ruský stroj, jednali by jinak. To Rusko odmítá jako trapnou výmluvu. Jenže - proč tedy vlastně Turci takto jednali? Co tím sledovali? Šlo jen o chybu?

V žádném případě. Incident, který mohl spustit geopolitickou katastrofu nedozírných rozměrů a jenž bude mít dlouho dozvuky v mezinárodních vztazích, měl podle všeho docela přízemní důvod. Vypovídá však kromě jiného něco důležitého o zemi (členu NATO), před níž se dnes EU respektive kancléřka Merkelová plazí v souvislosti s migrantskou krizí.

Prachy, prachy, prachy...

Jedním z motivů, které Turecko vedlo k jeho šílenému činu, byla totiž nejen zvolna se rozbíhající spolupráce mezi Západem a Ruskem v boji proti ISIL (Daesh-Islámský stát v Iráku a Levante). Ještě podstatnější bylo z toho vyplývající ohrožení temných hospodářských zájmů Turecka, které na ropném obchodu s islamisty vydělává obrovské peníze. Zvláště pak sám prezident Erdogan a jeho rodinný klan.

Vladimír Putin před pár dny na summitu G20 v turecké Antalyi, vyděsil Západ a zejména Turky tím, že nemilosrdně vyložil karty na stůl: Oznámil, že Rusko má nezpochybnitelné zpravodajské informace o tom, jak je ve skutečnosti financován ISIL. A také že je rozhodnuto tento teroristický byznys (bez něhož by ISIL nemohl existovat) tvrdě potírat. Ruský prezident sice nezveřejnil konkrétní státy a jejich propojení s ISIL, ale i to, co médiím sdělil, stačilo, aby to vyvolalo v globálních elitách, jež stvořily a podporují ISIL, mírně řečeno nervozitu.

„Poskytl jsem příklady založené na našich datech o financování různých jednotek tzv. Islámského státu soukromými osobami. Tyto peníze, jak jsme zjistili, pocházejí ze 40 zemí a jsou mezi nimi i členové G20,“ uvedl ruský president na tiskové konferenci. „Ukázal jsem svým kolegům snímky pořízené z kosmu a z letadel, které jasně ukazují rozsah ilegálního obchodu s ropou a s ropnými produkty. Kolonu cisteren táhnoucí se desítky kilometrů tak, že i z výšky 4 000 až 5 000 metrů se táhne až za horizont,“ řekl dále Putin.

Není to jen Turecko

Putin se vyhnul přímému jmenování sponzorů. Místo toho mnohoznačně prohlásil „Potřebujeme podporu od Spojených států, evropských zemí, Saúdské Arábie a Turecka.“ Ihned po skončení summitu ustanovil prezidentským dekretem komisi ke koordinaci boje proti financování terorismu. Podle tohoto dekretu bude povinnost, aby ruský ministr spravedlnosti a centrální i regionální úřady ohlašovaly všechny podezřelé aktivity v této oblasti.

Kdyby podobné komise kontrolující finanční toky směřující k podpoře islámského terorismu zřídily i ostatní státy G20, byla by podle mnoha komentátorů zlomena moc ISIL nejpozději do půl roku. Je přitom všeobecně známo, že největší zisky má tato nejbohatší teroristická organizace v dějinách právě z prodeje ropy.

"ISIL má majetek v hodnotě 2,6 bilionu eur a její odhadovaný rozpočet na tento rok činí 2,5 miliardy eur,"řekl francouzskému deníku Le Figaro odborník na problematiku financování terorismu Charles Brisard. Když americká organizace Rand Corporation na podzim 2014 představila v Kongresu USA zprávu o financování IS, odhadla, že teroristé denně vydělají jeden až tři miliony dolarů. V případě nejvyššího odhadu by to vycházelo ročně v přepočtu na zhruba miliardu eur.

Brisard upozornil, že tito džihádisté jsou proto finančně soběstační, na rozdíl od teroristů z al-Kajdy, kteří čerpají hlavně z darů. Podle Brisarda ale také teroristé z ISIL dostali už asi 50 milionů eur právě z finančních darů. Jsou to peníze především ze dvou zemí v Perském zálivu - ze Saúdské Arábie a z Kataru.

Tři největší položky v příjmech tvoří podle něho ale především vydírání a obchod s ropou a plynem. Dohromady to vychází na 1,75 miliardy eur jen v tomto roce. Obohacují se ale i jinak, například prodejem ukradených starožitností na černém trhu, což jim vyneslo přibližně 30 milionů eur. Matematika je jednoduchá: čím více území obsadí, tím rostou jejich zisky. Přestože embargo nedovoluje teroristům vyvážet ropu, daří se jim exportem zpeněžit vekou část těžby Syřanům ukradeného černého zlata.


Všichni to vědí

Jak takový obchod ISIL s ropou vypadá, přibližuje reportáž listu Financial Times (FT):

„Na příjezdové cestě k východosyrskému ropnému poli Al-Omar se kamiony řadí do dlouhé fronty, která může dosahovat až šesti kilometrů. Čekají až měsíc, aby od tzv. Islámského státu nakoupily surovou ropu, jejíž cena se v závislosti na kvalitě pohybuje od 20 do 45 dolarů za barel. Podél silnice vedoucí k ropnému poli dokonce vyrostly stánky, které čekajícím kamionistům prodávají občerstvení. ISIL těží ropu na dalších osmi místech a je schopen vyprodukovat až 40 tisíc barelů denně. Spojené státy přitom dobře znají všechna naleziště, protože nad nimi měsíce přelétaly. Přesto z více než 10 tisíc amerických bombardování pouze necelých dvě stě zasáhlo ropnou infrastrukturu, která islamistům zajišťuje přežití, vyzbrojení a denní žold pro bojovníky, který tvoří 100 dolarů na hlavu spolu s drogami a viagrou.“

Kdo však od ISIL nakupuje?, ptá se FT, aby si vzápětí odpověděl: Všichni. Přátelé i nepřátelé, včetně tzv. povstalců, kteří by teoreticky měli proti islamistům bojovat. Prodejních mezičlánků je mnoho a pocházejí převážně z Iráku a Sýrie. Podle výpovědí iráckých obyvatel byla kupříkladu v ropných polích Ajil a Allas zahájena těžba ještě téhož dne, kdy je tzv. Islámský stát dobyl. „Přivedli s sebou odborníky, kteří se ihned ujali těžby, a další, kteří se zabývali finančními záležitostmi“, vysvětlil listu Financial Times jeden z místních šejků. „Z Mosulu a Kirkúku přijížděly stovky kamionů denně. Ačkoli islamisté tato ropná pole drželi pouze deset měsíců, vydělali na nich 450 milionů dolarů“, dodává.


Americké Toyoty

Islámský stát je ale kromě těchto aktivit vybavován svými zámořskými sponzory i nejmodernější technikou. Nedávno vzbudil značný rozruch skandál okolo aut značky Toyota. Všichni se ptali, kde vzal ISIS nekonečné kolony zbrusu nových bílých pick-upů s kulometnými hnízdy na korbách „ušitých na míru“ pro pouštní boj. Paradoxem bylo, že vyšetřování se ujalo americké ministerstvo financí.

ABC News ve svém článku píše: "Funkcionáři amerických protiteroristických složek požádali Toyotu, druhého největšího výrobce aut na světě, o pomoc při vyšetřování, jak se ISILu podařilo získat takové množství pick-upů značky Toyota, které jsou jasně vidět v propagandistických videích teroristů v Iráku, Sýrii a Libyi. Japonská automobilka odpověděla, že neví, jak ISIL získal tato vozidla a podporuje vyšetřování vedené americkým ministerstvem.

Podle listu by se ale namísto Toyoty měli vyšetřovatelé ptát hned vedle, na americkém ministerstvu zahraničí. Minulý rok bylo oznámeno, že americké ministerstvo zahraničí odesílá "flotilu" nákladních aut Toyota do Sýrie, které jsou určeny pro tzv. "umírněnou" opozici ze Svobodné syrské armády (FSA), která je jak víme s ISIL v úzkém kontaktu, čile s ním obchoduje a společně bojují proti Bašáru Asadovi. Záhada, jak se dostaly stovky identických nových nákladních automobilů Toyota do rukou ISIL v Sýrii, je tedy zřejmě vyřešena. Ptát se Toyoty, odkud pocházejí auta amerického ministerstva zahraničí by tedy bylo jen černým humorem. Není divu, že když Vladimír Putin na tyto skutečnosti Obamu na jednání G20 upozornil, vyvolalo to velkou vlnu nevole.



Erdoganův rodinný klan

Ještě nepříjemnější bylo ale deklarované ruské odhodlání rozbít obchody ISILu a zastavit jeho financování přes Turecko. Je veřejným tajemstvím, že právě Turecko je v obchodech s IS zapojeno nejen jako stát, ale je na něm zainteresováno přímo i rodinnými vazbami prezidenta Erdogana. Jeho syn je nejen tureckou opozicí obviňován, že vydělal jmění na ropě kradené Islámským státem. Bilal Erdogan podle těchto informací vlastní několik námořních společností. Je také součástí rozsáhlé nadnárodní pašerácké sítě s islamisty z ISIL, kteří pomáhají roztáčet kola velkého migračního experimentu a umisťovat mezi tzv. „uprchlíky“ své „bojovníky“ připravované na rozpoutání občanské války v Evropě.

Bilal Erdogan údajně podepsal smlouvy s evropskými společnostmi, aby vozily ukradenou iráckou ropu do různých asijských zemí. Turecká vláda podle těchto zpráv kupuje uloupenou iráckou ropu, z obsazených iráckých vrtů. Námořní společnosti Bilala Erdogana vlastní speciální přístaviště v Bejrútu a Ceyhanu, která nakládají ropu ukradenou Islámským státem na tankery směřující do Japonska.

Gürsel Tekin, místopředseda turecké republikánské lidové strany, říká: „Bilal Erdogan vězí až po krk ve spolupachatelství terorismu, ale dokud jeho otec bude v úřadu, bude imunní před jakýmkoli soudním postihem.“ Tekin vysvětluje, že Bilalova námořní společnost obchodující s ropou ukradenou Islámským státem, BMZ Group, je rodinný podnik; podíly v BMZ vlastní blízcí příbuzní prezidenta Erdogana, kteří zneužívají veřejné fondy a berou si nezákonné půjčky z tureckých bank.

Sümeyye Erdoganová, prezidentova dcera, podle těchto informacíprovozuje tajný nemocniční tábor v Turecku u syrské hranice, kam auta turecké armády denně přivážejí množství raněných džihádistů ISIS, aby je tam ošetřili a poslali zpět do bojů v Sýrii. Podobné tábory jsou i na hranicích s Izraelem, kde jsou údajně ošetřování rovněž džihádisté z ISIL zase izraelskými zdravotníky.

Podle francouzského publicisty a geopolitického experta Thierry Meyssana Erdogan nejen otevřeně spolupracuje s islamisty a poskytuje jim logistické zabezpečení, ale „zorganizoval i drancování Sýrie, demontoval všechny továrny v ekonomickém srdci Sýrie Aleppu a ukradl jejich zařízení i stroje. Rovněž zorganizoval loupež archeologických pokladů a vytvořil mezinárodní černý trh s památkami z Antiochie.“

28. 11. 2015       Tabletmedia (velmi kráceno, red. doporučuje přečíst celý text z původního zdroje)
Rozhovor Karla Hvížďaly s Petrem Robejškem, českým politologem, ekonomem a sociologem žijícím v Německu. Kromě velmi výstižných odpovědí na zásadní otázky naší současnosti je velmi dobře patrný rozdíl mezi Karlem Hvížďalou hlasatelem stereotypů západoevropského mainstreamu a vědcem Petrem Robejškem nahlížejícím na společenské procesy bez předpojatosti.

Karel Hvížďala: Nedávno jste řekl: „Představa o tom, že po celé Zemi bude vládnout demokratický systém a tržní ekonomika, byla iluzorní od samého začátku. Ti, kteří ji zkoušeli na Ukrajině zrealizovat, narazili – to je negativní vysvědčení pro Evropskou unii a její chování jako aktéra světové politiky.“ Proč si to, jako sociolog, myslíte? Nebyla snaha EU nalézt společný jazyk s Ruskem a navázat skutečné partnerství logická? Nebylo by to výhodné pro obě strany?

Petr Robejšek: EU nehledala společný jazyk. Mluvila pouze svým jazykem a říkala: „To vám přece nemůže vadit, že chceme Ukrajinu integrovat do evropských struktur. Vždyť jsme demokraté nic vám neuděláme.“ Ti, kteří to mysleli vážně, byli naivní, protože EU pro Rusko představuje ohrožení a Rusko pro EU taky.

Oba aktéři samozřejmě nemají společný jazyk, ve smyslu sugesce dojmu, že mají společné zájmy. Něco takového neexistuje ani v EU samotné. Její členské země mají jenom některé společné zájmy, ale nikoliv společný jazyk. Vždy existují rozdílné národní zájmy jednotlivých států, a ty je třeba vnímat a přesto hledat možnou shodu v jednotlivostech. To EU neudělala a Spojené státy to nikdy udělat nechtěly. Ukrajinské obrození je z větší části americký projekt k oslabení Ruska a Evropy.

Karel Hvížďala: Jenže rubl klesl pod 80 dolarů, recese za druhý kvartál 2015 činí 4,6 procenta, Rusové jsou bez možnosti si půjčit v zahraničí, takže kvapně mění rubly za dolary, vyvádějí peníze do zahraničí nebo tam dokonce odcházejí. Od začátku roku 2015 do července to bylo 240 000 lidí, a to za situace, kdy Rusko vymírá (my jsme se ještě učili, že SSSR má 240 milionů lidí, dnešní Rusko má 143). Když se i jako neekonom podívám na tamní situaci, musím se optat, jestli právě na tom, že Vladimír Putin vidí v Evropské unii nepřítele, Rusko neprodělalo?

Petr Robejšek: Ještě jednou. Rusko vidí v EU konkurenta a EU vidí totéž v Rusku. Přesto mohou tu i onde spolupracovat. Pokud jde o to, kdo více prodělal na sankcích, čísla nestačí. Podstatná je totiž zatížitelnost společnosti. Rusko je zatižitelné a evropské státy nikoliv. Sankce proti Rusku se staly bumerangem pro EU samotnou. Rusko má teď vyrovnaný státní rozpočet, měnové rezervy ve výši 350 miliard dolarů a státní fond se 150 miliardami dolarů.

Propad exportů do Ruska ohrožuje jenom v Německu 150 000 pracovních míst. Rakouský institut Wifo hovoří o tom, že v celé Evropě jsou v této souvislosti ohroženy dva miliony pracovních míst. To vše bylo jasné předem každému, kdo chtěl vidět. Proč k tomu EU nepřihlédla a slepě se vrhla do rozporů s Ruskem, je mi záhadou.

Karel Hvížďala: Obecná chudoba v Rusku přesto roste: místopředsedkyně vlády Olga Goloděcová řekla, že rok 2014 „končíme s 15,7 milionu chudých, vlivem inflace jejich počet poroste“. Myslíte, že na nedostatek jsou Rusové historicky tak zvyklí, že nabídne-li jim Vladimir Putin pocit velmoci, tento stav zkousnou?

Petr Robejšek: Ruské ekonomické potíže jsem již relativizoval a zmínil i zatížitelnost ruské společnosti. Ta jistě není nekonečná, ale je podstatně vyšší, než si zřejmě umí představit západní politici.

A i kdyby nakrásně došlo k ohrožení pozice Vladimira Putina, není to žádná dobrá zpráva. Padne-li Putin, nepřijde na jeho místo kulatý stůl prozápadních demokratů. Přijde někdo, kdo se Západu bude líbit ještě méně. A opět se musím ptát, jak je možné, že Západ není schopen realisticky posoudit situaci v Rusku?

Západní politici a pravděpodobně i větší část jejich poradců zřejmě nejsou schopni pochopit, že ruská společnost není ve své podstatě ani stejně konzumně orientovaná, ani stejně individualisticky strukturovaná jako většina jejich společností.

Svou roli přitom zřejmě hraje také klasické téma „přání otcem myšlenky“. Nerad to říkám, ale v některých případech mylné analýzy Ruska může svou roli hrát i prostá nekompetence. Pohybuji se ve sféře „kremlologie“ přes třicet let a nebylo by to pro mě překvapení.

A konečně: svou roli asi sehrál také nepochybný americký tlak na Evropany, aby Washington podporovali v jeho ofenzivní pozápadňovací politice na Ukrajině .

Karel Hvížďala: The Economist jde ještě dál a v srpnu 2015 upozornil i na nebezpečí rozpadu Ruska, protože „ruský stát není vnímán jako garant práva, ale jako zdroj bezpráví a korupce“.

Petr Robejšek: Jestli takhle The Economist opravdu argumentoval, tak kvalita jeho analytiků povážlivě poklesla. Příčinná závislost mezi rozpadem a tím, že „ruský stát není vnímán jako garant práva, ale jako zdroj bezpráví a korupce“ předpokládá, že o jeho rozpadu rozhoduje nějaká „vnímající“ autorita. Kdo by to měl být? Pán bůh nebo The Economist?

Karel Hvížďala: Ještě k ekonomice: vidíte v půli roku 2015 v Rusku nějaké projekty, které by se pokoušely o skutečnou restrukturalizaci jejich ekonomiky a vyvedly Rusko ze současné situace? Pokles DPH v roce 2015 se odhaduje minimálně na tři procenta a odtok kapitálu z Ruska se zvyšuje z původně odhadovaných 90 na 115 miliard dolarů. Inflace prý dosáhne 12 procent. Pokud neexistují, tak by pak Rusko skutečně řešilo své problémy stejně jako to činilo často v minulosti: expanzí...

Petr Robejšek: To je opět spíše magie čísel a navíc pouze momentální pohled. Důležité je, že ruská vláda nemusí ani zdaleka jednat tak fixovaně na ekonomické statistiky.

Západní analytici a vlády jsou povětšinou schopné myslet pouze v číslech a tabulkách. Pojmy jako je vlastenectví, oběť a národ na Západě neznamenají skoro nic a hlavně je tam nikdo neumí „spočítat“. To s nimi raději nekalkulují vůbec. A to je velká chyba, protože pak není obraz Ruska úplný.

Karel Hvížďala: Někdy se mi zdá, že Vladimír Putin je vskutku v zajetí 19. století, jak dokazuje třeba poslední vznesený nárok na část území v Arktidě. Chce 1,2 milionu kilometrů čtverečních, protože se domnívá, že tam jsou velké zásoby plynu a posiluje tam svou vojenskou přítomnost. ... Jenže přece dnes už síla státu se neodvíjí hlavně od velikosti území a velikosti armády, ale od informací, špičkových technologií a velikosti trhu, který je stát schopen saturovat.... Není i v tomto problém?

Petr Robejšek: Ano, síla státu se dnes mnohdy odvozuje od špičkových technologii a informací, ale i dnes pořád ještě více platí klasická měřítka, jako je třeba velikost území (i kvůli potenciálním nalezištím surovin) a síla armády. Ne náhodou investují USA a Čína do obrany obrovské sumy.

A ještě jeden mocenský faktor je velmi důležitý. Totiž odhodlání sílu i použít, tedy opravdu důrazně a důsledně bojovat. V tomto ohledu Rusko Západ jednoznačně převyšuje.

A v „zajetí 19. století“? Podstata politiky je pořád ještě taková, jak ji v 15. století popsal Niccollo Machiavelli. Politika je i dnes dosahování cílů pomocí derivátů moci. A západní Evropa by si měla co nejrychleji uvědomit, že čím více bude hrát americkou hru a zatlačovat Rusko do defenzivy, tím pravděpodobnější je, že Moskva bude doopravdy reagovat tak, jak citujete.

Karel Hvížďala: Vy jste před koncem roku 2014 prohlásil, že za současnou krizí vztahů mezi EU a Ruskem je z části nepochopení Ruska a vlastní sebepřecenění Západu. Myslíte si stejně jako němečtí Zelení, že Západ měl či mohl reagovat citlivěji na oslabené Rusko? Co mohl, podle vás, udělat jinak?Petr Robejšek: Oslabený je spíše Západ. Jsem dokonce přesvědčený o tom, že jeden z motivů, proč se v rusko-ukrajinském sporu Evropané angažovali, bylo to, že chtěli svoje oslabení zakrýt zahraničním dobrodružstvím a pomocí kontrolované eskalace posílit rozpadající se evropskou jednotu tváří v tvář ruskému nebezpečí. Moc se jim to, zdá se, nepovedlo.

Co mohl Západ udělat jinak? Vyjednávat a ne hrozit. Hrozit mohu jenom tehdy, když jsem schopen svou hrozbu také uskutečnit. To Západ nedokáže. Dnes již vidíme, že se jednotná pozice ohledně sankcí rozpadla dříve, než mohla Rusko opravdu citelně postihnout.

Karel Hvížďala: Jak vnímáte konflikt s Ruskem v porovnání s konfliktem naší civilizace s tzv. Islámským státem?

Petr Robejšek: Rusko-Západ je konfliktní linie, která přetrvá podstatně déle než konfliktní linie Západ a IS. Ale na druhé straně se Rusko tradičně považuje za obránce křesťanství proti islámu a je i ve svých národních zájmech přirozeným spojencem Západu v konfliktu s IS.

Z důvodů, které jsou zřejmé a pro USA dosti nelichotivé, však byla ruská spolupráce v boji proti IS dosud odmítána. No, a teď bojuje Rusko samo a zdá se, že za pár týdnů dosáhlo podstatně větších úspěchů než USA a západní spojenci za rok. To je pouze další lekce v realistické politice.

Karel Hvížďala: Jenže Rusko tvrdí, že podporuje legitimní vládu v Sýrii, a to přece není pravda: Ta vláda je tam tyranská, již Asadův otec Háfiz potlačil velmi krvavě na počátku osmdesátých let povstání vedené muslimskými bratry a stejně jeho syn Bašár bombardoval opozici a používal nedovolené bojové prostředky proti vlastnímu obyvatelstvu. Taková vláda přece nemůže být legitimní...

Petr Robejšek: Víte, to všechno je spíše rétorika. Asadova vláda má formální insignie zvolení ve volbách, o kterých si právem myslíme své, ale moc nám to nepomůže. Rusko si totiž myslí něco jiného. Ostatně i Západ si svého času myslel své třeba i o NDR a přesto s ní spolupracoval.

Karel Hvížďala: A nejde Rusku jen o to, jak píší zahraniční novináři, vrátit poměry z 20. století, kdy diktatury byly legitimními partnery demokratického Západu, s nimiž si dělily svět? Chceme to?
Petr Robejšek: To, co chceme, si můžeme nadefinovat, ale vzápětí se musíme ptát, co můžeme. Třeba na co máme sílu a odhodlání ji použít. A novinářům, kteří chtějí být bráni vážně, by nemělo dělat potíže pochopit, že svět bude rozdělený vždycky, mimo jiné i proto, že velmi mnoho ne-li většina mezinárodních aktérů nesdílí západní představy o uspořádání světa.

Po studené válce byla populární koncepce tzv. „soft power“ (hodnotové přitažlivosti západního modelu), kterou zformuloval Joseph S. Nye. Jeho teze jsou přitažlivé, ale bohužel nikoliv pravdivé.

A jen na okraj. Je ahistorické a metodologicky problematické domnívat se, že to, co bylo dříve, je vždycky horší než to, co je dnes. To je zjednodušující lineární myšlení podle vzoru „vede se mi den ode dne lépe“.

Karel Hvížďala: A jak máme myslet Evropu v roce 2015 ve stínu autokrata Vladimíra Putina, který by rád obnovil sféru vlivu bývalého Sovětského svazu?
Petr Robejšek: Evropa si svůj hrozivý stín vytváří sama, protože se nechá svými velmocenskými sny vtahovat do neuskutečnitelných projektů, jako jsou Spojené státy evropské. Protože její elity nedokážou rozeznat a preferovat zájmy většinové společnosti a obsluhují místo toho zájmy vlivných (finanční průmysl) nebo hlasitých (exponentni politické korektnosti) menšin. Protože vládne účelově a ne účelně.

Účelové vládnutí charakterizuji jako obsluhování zájmů silných nátlakových skupin na úkor prospěchu většinové společnosti. Tento způsob vládnutí se na operativní úrovni projevuje tím, že zahlcuje společenský systém normami ve jménu ekonomizace (podřízení organizace a fungování společnosti potřebám trhu) a politické korektnosti (zásahy do společnosti s cílem zajistit práva všech na všechno). Obojí je škodlivé a má v sobě potenciál ke vzniku totalitární společnost.

Karel Hvížďala: Jenže stejným směrem se vyvíjí i Rusko. Podle Katje Gloger (v Rusku studovala a pracovala 25 let jako autorka Sternu, která právě zveřejnila knihu Putins Land) v roce 1989 na otázku, jestli má Rusko nepřátele, odpovědělo kladně jen 13 procent, v roce 2013 to již bylo 78 procent. Zároveň konstatuje, že čím jsou Rusové vzdělanější, tím větší nostalgii mají po Sovětském svazu, i když tuto dobu jako dospělí nezažili. Televizní moderátor Dimitrij Kiseljov srovnává pochvalně Putina se Stalinem?

Petr Robejšek: Časopis Stern nemohu ani po čtyřiceti letech života v Německu přijmout za mnou respektovaný zdroj. Stejně tak musím odhlédnout od toho, že výsledky výzkumů veřejného mínění jsou vždy velmi problematické. Když je přesto vezmu vážně, nabídl bych interpretaci, která by neměla paní Gloger vůbec překvapit; byla přece při tom.

Přelom 90. let byl vyvrcholením perestrojky, ověnčené pojmy jako „společný evropský dům“, „mírová dividenda“ a hlavně nadějemi obyčejných Rusů na získání západního blahobytu. Pak přišel Jegor Gajdar a Boris Jelcin, a po nich již jenom deziluze. Jeffrey Sachs a Anders Åslund vnutili pod záštitou MMF Rusku „šokovou terapii“, která přinesla pouze šok, ale nikoliv terapii. No, a rok 2013 již patří do nového normálu, ve kterém zklamané ruské obyvatelstvo a mezitím i velmi zaproblémovaný „vítězný“ Západ zažívaly peripetie nového vymezení pozic a sil ve světě.

A pokud jde o pana Kiseljova. Mediální podkuřovače právě vládnoucích najdeme v Rusku stejně jako Západě. Právě na příkladu komentářů ve Sternu to lze dlouhodobě dobře studovat. Stern a jeho komentátoři na to mají právo, ale to ještě neznamená, že mají i pravdu. A totéž platí i o panu Kiseljovi. Mimochodem, pane Hvížďalo, skvělé téma na knihu by bylo to, v jakých formách a z jakých důvodů se vždycky znovu tolik intelektuálů snaží zavděčit vládnoucím. Studijního materiálu je nekonečně mnoho.

Karel Hvížďala: Bojíte se Putinových výhrůžek, že v krajním případě by mohl použít i jaderné zbraně?
Petr Robejšek: Vždy máme spoustu důvodů se bát. Abychom si v nich udělali pořádek, je radno posuzovat pravděpodobnost hrozby, a máme-li odpovídající vliv, tak tuto pravděpodobnost snižovat. Ano, použití jaderných zbraní je představitelné, a to nejenom ze strany Ruska. Aby Evropané tuto hrozbu ze strany Ruska snížili, měli s ním zacházet alespoň z poloviny tak vstřícně, jak zacházejí se Spojenými státy.

Rozhovor naleznete v týdeníku pro smartphony a tablety Dotyk č. 48/2015.

29. 11. 2015   zdroj a zdroj
Podle Bílého domu vychází ze Sýrie hrozba mezinárodního rozsahu, která prostupuje po území Turecka. Americké orgány vyvíjejí na Turecko tlak a požadují posílení kontingentu na hranici se Sýrií, aby byly zablokovány tranzitní trasy teroristů a příliv zahraničních žoldáků, uvádí The Wall Street Journal.

Zdroj vydání v Bílém domě řekl, že se jedná o úsek hranice v délce 100 km, pro jejíž ochranu bude potřebné dělostřelectvo a více než 10 tisíc pěšáků.

"Pravidla hry se změnila. Dost znamená dost. Hranici je nutno uzavřít. Je zde hrozba mezinárodního rozsahu, vychází ze Sýrie a prostupuje po území Turecka," uvedl zdroj.

Podle deníku turecké orgány uznaly nutnost uzavření hranic, ale považují čísla USA za nadsazená. Výměnou za posílení hranic počítá Ankara s pomocí při řešení problému uprchlíků a podporou při vytvoření bezpečnostní zóny v Sýrii.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Valerij Pjakin
29. 11. 2015 Outsidermedia Ukrajinský dluh, krach MMF a USA a pěrestrojka Evropy * Násilné přerušení dodávky elektřiny na Krym * Konec ukrajinské státnosti * Minské dohody * Demise Jaroše * Vojenská spolupráce Francie a Ruska v Sýrii * Teroristický útok v Mali * Putinova vnitřní politika

- vlk -
29.11.2015 Kosa zostračili vlkovobloguje.wordpress.com

Babiš v politice a zejména v té české, je prostě průšvih. Zejména, když je ještě návdavkem ministrem financí a ANOšéfe! a vede trvale politické preference. Je zjevné, že pokud se nestane nic, dnes sotva předvídatelného, bude příštím premierem. Čímž se staneme naprosto oficiálně další systémovou Ukrajinou. Ne nebojte, nechci vám vsugerovat, že nás snad v dohledné době čeká občanská válka. Jen v několika málo letech stihneme to, na co v Kyjevě potřebovali více než 20 let - že oligarchvé převezmou zemi do své správy jak de facto, což je stav , který známe už minimálně dvě dekády, tak de jure. 

Takže v téhle šílené disciplině, v pomyslném mistrovství Evropy oligarchů, bereme bronz. Po italském zlatu Silvia Berlusconiho, ukrajinském Porošenkově  deroucím stříbru….

Jsou medailová umístění, která bych si opravdu rád odpustil. Leč smůla - nezáleží to vůbec na mně. Nadkritické množství občanů volí koblihu, Vodňanské kuře nebo bezmasé špekáčky… A já to musím akceptovat.

A Andy, který sliboval, že zatočí se zlodějnami, že má odborníky, že bude vybírat daně jako o závod, že ušetří miliardy přes centrální nákupy, že všude, kde se objeví borec z ANO šéfe! se nebude prázdně kecat, alébrž pilně makat…

Ačkoli je praxe více než zdrcující – daně se lépe nevybírají, ale je fakt, že nedoplatky na daních klesly. Ne proto, že by Babiš uměl vybrat od dlužníků to, co předchozí vlády ne, ale proto, že část starých dluhů odepsal. Pokud jste to nezaznamenali, tak podle veřejně dostupných informací ovšem zdaleka nejvíc měl odpustit v tom neplacení sám sobě - konkrétně 1,48 !!!!! z celkově odepsaných 5,82 miliardy – viz

http://file.mf.cz/727/4-01-16-E15-0210.pdf

Uznejte, že takovéhle hospodaření ministra financí opravdu nemá chybu. A v ostatních, předvolebních bombastických vyhlášeních to není lepší. Centrální nákupy zatím žádnou obrovskou úsporu nevygenerovaly, maká se tak, že když Babiš předkládá ve sněmovně klíčové zákony, je na dovolené a jeho odborníci v Praze, Brně, Ústí a řadě dalších měst evidentně selhávají a už jen bojují o to, aby zůstali ve vedení měst. Bez ohledu na to, s kým se kvůli tomu spojí… O kvalitách jeho odborníků svědčí i fakt, že dva z šesti původně za ANO nominovaných ministrů už byli, pro nezvládnutí úřadu odvoláni. A případ Kleslová a její mnohočetné obročnictví v ČEZu a pražských městských firmách demonstruje, že nejméně prominentním členům ANOšéfe! nic lidského není cizí.

Jenže bodrý český občan je zřejmě raněný slepotou a Babiš i nadále neotřesitelně kraluje všemožným politickým průzkumům. Naprosto to nechápu. Tedy po stránce elementární logiky a schopnosti reagovat na prokazatelná fakta.

Pes /všimněte si – pes, nikoli vlk :)/ je zakopán v tom, že lidé dávají před skutečností přednost uměle vytvořené virtuální pseudorealitě. Vytvářené specialisty z reklamní branže. A tady, jak si ukážeme, podává jak Babiš, tak jeho okolí naprosto špičkové výkony! A na občana Koblihu to platí naprosto dokonale! Mimo jiné, že mu to ušetří přemýšlení. Je dost vytížen rozhodováním, jestli si koupí kuřecí /sic!/ špekáček nebo opékáček!

Uvedu případ z pátku. Respektive dva.

Ten první z Babišem kontrolovaného tisku. Ta koupě se mu začíná velmi a velmi vyplácet! Mám na mysli konkrétně páteční Lidovky (ze 27.11.2015) konkrétně z hlavní strany téhle tiskoviny.

Tzv. otvírákem – tedy hlavním článkem toho vydání je článek s v pravdě barnumským nadpisem – Extremista a jeho byznysmeni.

Lidovky, se záviděníhodným mravokárným důrazem, zde řeší docenta Konvičku, jeho politické ambice (dokonce i napoleonský komplex!!!) a muže, kteří mají stát v pozadí jeho sdružení – politické podnikatele. Konkrétně jmenují Víta Bártu a kmotra Hrdličku. Jak asi ten článek vypadá si dovede představit i člověk postižený Downovým syndromem. Takže ho sem nedám, Ušetřím vás toho. Ale ne úplně. Místo něj předhodím redakční sloupek, který byl hned vedle toho úžasného artiklu také na první straně. Je to dílo mého dlouholetého lidoveckého „oblíbence“ Martina Zvěřiny. Který se v redakci drží jako klíště, ať jí šéfuje kdokoli. A jeho písmena, která na dané téma vytvořil, tak to je opravdu nářez! O ten vás ochudit nehodlám:


Myslím, že nejsem úplně nešikovný, pokud jde o psaní komentářů. Nicméně mi nezbývá než veřejně prohlásit, že něco takového, co stvořil Zvěřina, bych opravdu nikdy nedokázal. Psát pro Babišovy Lidovky a bavit se o projektech politických podnikatelů, konstatovat, jak moc to vynáší těm, kteří je zřídí i těm, co do nich nastoupí a jmenovat Bártu, sázkařského kinga Valentu a pár dalších, připomenout tragéda Pepu Dobeše, následně úpěnlivě varovat před nebezpečím, které pro stát a jeho demokracii představuje Konvička, celou tirádu zakončit dotazy, kolik si my, voliči od takových necháme namluvit a vyjadřuje naději, že Konvičku moudří čeští voliči smetou stejně, jako kdysi jiného české demokracii velmi nebezpečného polykače brouků a důchodce Kremličku, to je tedy absolutní výkon!!!

Ačkoli Zvěřina je pro mne normálně dost těžko stravitelný, tak tentokrát bych jej bez mrknutí oka, kdybych mohl, nominoval do soutěže. Planetární demagog roku!

Ano, čeští podnikatelé v politickém byznysu si určitě nahrabali obrovské sumy. Nicméně, aby někdo podepsal sám sobě odpustek za 1,5 miliardy? Tak o tom si všichni ti Valentové, Hrdličkové, Bártové, Janouškové, Rittigové, atd. mohou jen nechat snít! Za předpokladu, že článek v E15, který jsem vám před chvílí nalinkoval, stojí na reálu!

A Konvičkova nebezpečnost? Nebo dokonce Kremličkova? Ve srovnání s Babišem jako místopředsedou vlády a ministrem financí??!!!! To je naprostá groteska!

Zajímalo by mne, jestli Zvěřina někdy slyšel písničku Uhlíře a Svěráka Panský kočí. Pokud ne , vřele bych mu ji doporučil. Konkrétně třeba tenhle verš:

Kočí pánům prozradí,
co se šustne v podhradí.
Za tepla donese,
v pase při tom ohne se.
Za tepla donese,
v pase při tom ohne se.

Nicméně posmívat se Zvěřinovi? Ne! Každý z nás se musí uživit… Přihlédněme navíc k tomu, že i Zvěřina má limity a svého mistra! V osobě samotného Andyho. Respektive jeho PR poradců! Tím se dostáváme k příkladu č. 2.

Je to v podstatě jen pár dnů, co vláda jednala na svém zasedání o tom, zda se Česká republika připojí nebo nepřipojí ke slovenské žalobě na způsob hlasování o kvótách a rozhodla, dle mého správně, že nikoli. Na Kose bylo už opakovaně vysvětlováno proč je tento krok kontraproduktivní a Slovensko by se ho NYNÍ mělo zdržet! Ale ještě jednou to zopakuji:

- jde o klasickou zbraň na jedno použití. Slováci ji vytáhnou ohledně silového hlasování o jednorázovém přerozdělení 160 000 migrantů. Které skončilo výsledkem celá EU proti Slovensku, Rumunsku. Maďarsku a ČR. U Evropského soudního dvora není žádná šance, že by za tohoto poměru sil, jeho kolegium rozhodlo proti většině 23 zemí a zejména všem velkým státům. A navíc nás dost pravděpodobně čeká hlasování daleko důležitější – o kvótách automatických. Kde rezultát v podobě 23-4-1 , zejména po Paříži, nepřipadá v úvahu. A kde výsledek, pokud vůbec, bude daleko těsnější a každý jeden ze soudců bude vázán svým osobním pohledem na problematiku a svou zemi. Ačkoli to nesmí. Takže jestliže ve věci „malých “ kvót bude Slovensko, podle všeobecného očekávání – poraženo, znamená to, že až se bude osudově lámat chleba, bude mít Evropský soudní dvůr svůj precedens, od kterého, když nebude chtít vypadat jako spolek kašparů, se bude muset držet. Protože z té jednorázové zbraně už bylo, nevhodně a nesmyslně – vystřeleno!

Česká vláda se tedy rozhodla správně. Nota bene – jestli žalobu podá jeden, dva nebo tři státy je naprosto lhostejné. Do výsledku se to nijak nepromítne. A Fico to dělá zejména proto, že má před volbami.

Koukal jsem jako na zjevení, když mne v pátek potrefila informace, budu Babiše přímo citovat, že:

Já se zeptám kolegů, jestli nechceme přehodnotit náš přístup.
Musíme možná ještě i zvážit, jestli se nepřidáme k té žalobě, co dalo Slovensko na kvóty, protože kvóty jsou nesmysl.

zdroj: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/babis-zalobu-jeste-zvazme-sobotka-nechapu-tu-zmenu_363774.html

Babiš má kolem sebe opravdu extratřídu tzv. spin doktorů!!! To se musí nechat! Pokud ty formulace vymyslel on sám, vůbec se nedivím, že vydělal ten obrovský balík, který ho posunul mezi nejbohatší lidi planety. Je génius. V technologii moci a jejím užívání!! O to více bych se ho ve vrcholné politice bál a o to rychleji by ji měl opustit! V našem zájmu. Ale o to jistěji tam naopak zůstane. Protože těmi dvěma jednoduchými větičkami získal zase několik procent hlasů. A jeho jediní konkurenti – socani, jich okamžitě několik procent ztratili. Protože spolu s lidovci, podle očekávání – Babiše a jeho PR poradců reagovali očekávaným způsobem – Babišův požadavek odmítli. Neb už bylo hlasováno. Přesně tohle Babiš totiž chtěl, aby se stalo!

On je, pro občana Koblihu, přece ten, co by se se zlým Bruselem rval, ale zrádný Sobotka mu v tom zabránil!!! Takhle to bude vnímat občan Kobliha! Zejména když mu vydatně, ve vytváření téhle pohádky pomáhají veřejná sdělovadla, jak předváděla třeba ČT v sobotních večerních zprávách!!!

Ale jak že to říká Babiš? Staví na vládu tvrdý požadavek – ve smyslu – chci a vyzývám vás, abychom se připojili k Ficově žalobě a neuspokojuje mne výsledek minulého hlasování vlády a proto nekompromisně chci nové hlasování? Ani nápad! On sděluje

Já se zeptám kolegů, jestli nechceme přehodnotit náš přístup.
Musíme možná ještě i zvážit, jestli se nepřidáme k té žalobě,….

Já se zeptám! Musíme MOŽNÁ ještě i zvážit…

Žádný tvrdý a nesmlouvavý požadavek. Ne, on nadhodí jen udičku a ví, jaká bude odpověď. Na zbytku už popracují mainstreamová sdělovadla, včetně těch jeho a pana Koblihu. Ten se myšlením nijak obtěžovat nebude, takže mu očekávaně vyjde, že Babiš chtěl,ale srab Sobotka nikoli!!!

Absolutně dokonalé! Těm, kteří zatím nedocenili dokonalost tohoto Babišova mediálního tahu vysvětlím, proč Babiš nepřišel s tím tvrdým požadavkem na nové hlasování. Protože si to, jako ministr financí, který co nevidět bude muset na mnohá jednání do Bruselu, naprosto nemůže dovolit. Pokud nechce být za ošklivé kačátko typu Varoufakis, s kterým se nikdo nebude bavit. A tím méně, že nejspíš bude příštím premiérem! Proto. V Bruselu potíže tím svým – Já se zeptám kolegů a možná ještě zvážit nebude mít problém! Na dotazu přece není nic špatného – on nic neinicializoval, vláda zůstala na svém postoji. Takže v centrále EU to za něj odpracoval Sobotka. A doma? Tak tam hlasy, jak už řečeno, nepochybně narostou. Opět to za něj odpracoval Sobotka!

Opravdu mistrovský kousek! Dokonalá práce! Dokumentuje, proč se Babiše a manipulací jeho propagandistické mašiny mimořádně bát!

-uv- 
28.11.2015  E-republika

Zpráva předpovídá globální investice do čisté energie dosáhnou 7,4 biliónu do roku 2040. Obnovitelné zdroje bude poskytovat asi čtvrtinu světové elektrické energie a vítr bude asi hlavní zdroj.

Od 30. listopadu do 11. prosince 2015 se bude v Paříži konat Světová klimatická konference pod francouzským předsednictvím (UNFCCC). Od konference se očekává, že připraví předpoklady pro uzavření trvalé a závazné dohody na ochranu klimatu. Konferenci pořádá země, která podporuje terorismus v Sýrii kvůli ropovodům a plynovodům z Kataru, a předtím ze stejného důvodu vybombardovala Libyi. A to nemluvíme o francouzské koloniální politice v Mali a v Nigérii kvůli těžbě uranu (Mali aneb Licoměrnost premiéra Sobotky). Proto nemá smysl čekat žádné zázraky. Navíc naše články ukázaly, že fosilní korporátní dinosauři nemají absolutní zájem na ochraně životního prostředí, natož na snížení emisí a na potlačení globálního oteplování. Viz článek Noční můra jménem TPP: Je to horší, než jsme si mysleli. A protože tyto korporace z velké části ovládají jimi koupené či instaurované západní politiky, moc změn se čekat nedá. Ale vývoj ukazuje určité změny a je dobré se na ně podívat.


Vývoj obnovitelných zdrojů

V Česku známe „výhody“ obnovitelných zdrojů skrze vytunelovaný solár, který si takto nachystali vysloužilí politikové všech stran, alias „solární baroni“, než šli do politického zapomnění. Jinde se situace vyvíjí úplně jinak, například v Německu, kde vzniklo nové odvětví s deseti tisíci pracovními příležitostmi, vysoce kvalifikovanými. Viz článek Německo zapojuje největší větrné parky do sítě. Navíc má tato energie i jiné výhody, což ukazuje Dánsko, které využilo větrné možnosti ve stejném nepoměru, jako neschopné Česko neumí využít geotermální energii (Dánsko má alternativní, sociální, lacinou a demokratickou elektřinu). Obnovitelné zdroje tedy produkují pracovní příležitosti, demokracii opřenou o družstevní vlastnictví výrobních prostředků, podporují komunitní podnikání v regionech, snižují emise a tím i globální oteplování, nutí k šetření energie, mění styl dopravy, zabraňují odlesnění a dalším nepříznivým ekologickým účinkům. První mapa ukazuje, jak vypadají plány zemí ohledně obnovitelné energie.



Graf jasně ukazuje, že všechny země hodlají do roku 2030 investovat prakticky jen do dvou směrů, tj. do výroby alternativní energie a do úspor vyrobené energie. Všechny ostatní směry mají ve srovnání s těmito dvěma menší důležitost, a navíc na nich dost závisí (např. emise skleníkových plynů). Další mapa ukazuje, jak by se měla změnit energetická situace v hlavních spotřebitelských zemích světa.




Brazílie, Čína, Evropská unie, Indie, Indonésie, Japonsko, Mexiko a Spojené státy dohromady představují 65 procent světové poptávky po energii. Pokud se vezmou jejich záměry, pak množství čisté energie v roce 2030 bude dvojnásobné proti současnému stavu.

Problémy s definici obnovitelných zdrojů

Různé země mají různé definice tzv. "čisté energie". Například v USA se tam paradoxně nepočítají vodní elektrárny. Indie, Čína a Mexiko tam řadí jaderné elektrárny. Čína plánuje zvýšit dodávky jaderné energie téměř 900 procent a tak chce pokrýt polovinu své celkové "čisté energie" do roku 2030. Je pravda, že jaderná energie nevypouští skleníkové plyny, ale dnes se ukazují rovnocenné obavy týkající se nákladů na výrobu této elektřiny, na bezpečnost a demontáž, na uskladnění zamořených částí. Ohledně situace v Česku viz nás článek Proč nás Temelín zničí. Podívejme se na podíl energetických zdrojů ve světě podle International Energy Agency (IEA).




Tato zpráva předpovídá globální investice do čisté energie dosáhnou 7,4 biliónu do roku 2040. Obnovitelné zdroje budou poskytovat asi čtvrtinu světové elektrické energie a vítr bude asi hlavní zdroj.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde. Děkujeme!

Související články:

• Dánsko má alternativní, sociální, lacinou a demokratickou elektřinu
• Energetická soběstačnost a politická svoboda
• Obnovitelné zdroje energie na český způsob
• Smrtelné ticho kolem Fukušimy
• Vattenfall vydírá Německo za zavřené atomovky
• Den poté
• Svoboda, demokracie a periferie
• Staří Němci? Vyvézt za hranice a zapomenout
• Noční telefonát
• „Proti všem“ po 600 letech

Rado Miko
29.11.2015 Outsidermedia

Ukrajina zakázala Ruským společnostem využívat vzdušný prostor Ukrajiny. Což je další krok podřezávaní si vlastní větve. Znamená to další propouštění zaměstnanců v letecké dopravě. Ukrajina ročně přijde o 50 milionů USD za neuskutečněné přelety letadel RF. Nevrátí se jí všechny investice do letištní infrastruktury spojené s mistrovstvím Evropy ve fotbale v roce 2012.

Přeprava poklesla o 40 %. Po pádu malajského Boeingu 777 s označením MH17 už přes Ukrajinu nelétají žádné západní společnosti. Z ukrajinského trhu odešli všechny zahraniční společnosti. Zánik konkurence znamenal zvýšení cen o 34 %. Letecká doprava se dostala na úroveň roku 2006.

Ukrajinci masově používali leteckou společnost AEROFLOT nejen k letům do RF, ale kvůli nízkým cenám i pro lety do oblastí východní Asie. Kvůli geniální ekonomickým tahům Jaceňuka mají radost okolní státy, které doufají, že Jaceňuk bude ještě dlouho u vlády. „Sériová“ výroba letadel na Ukrajině představuje 1 až 3 kusy letadel Antonov. Malý výrobce letadel ATR (se sídlem v Toulouse, Francie- pozn.NR) například vyrobí ročně 50-60 letadel.

Česko svojí politikou nezaostává za Ukrajinou. Po zavedení sankcí se ruský vlastník Letu Kunovice, Aircraft Industries, a.s., rozhodl přenést výrobu L 410 do Jekatěrinburgu a investoval tam už 460 mil. korun. Zda úplně přenese výrobu, nikdo neví.

Michail Stavrev
29.11.2015
 
Když Luftwaffe bombardovala v dubnu 1941 Bělehrad, němečtí piloti stříleli na své srbské kolegy, kteří bezvládně viseli na padácích po prohrané bitvě o nebe nad svým hlavním městem. Ano, za druhé světové války se stalo hodně špinavostí, ale tato, byť na oko nevýznamná, měla zásadní smysl. Byla předělem v chápání vojenské cti. Mezi bitevními letci vládla nepsaná pravidla, která byla nastavená už v bojích první světové války. Němci tyto zásady zcela odhodili ve jménu své údajné nadřazenosti. A nebyli jediní.

Když Američané a Britové bombardovali ten samý Bělehrad na pravoslavné velikonoce 1944, byl to takový masakr, že Němci i Srbové nechali válku válkou a věnovali se společně hašení a záchranným pracím. Anglo-američtí letci srovnali se zemí i zoologickou zahradu, kterou charakterizuje fotka slona rozervaného na kusy. Těžko říct nakolik pomohla spojencům k celkovému vítězství splašená zvěř v ulicích hořícího Bělehradu, ale konec druhé světové války byl dalším předělem v chápání válečné morálky.

Když letecký svaz tří bombardérů B-29 pod vedením Paula Tibbetse shodil atomovou pumu Litle Boy na Hirošimu, lidstvo dospělo do nové fáze používání zbraní hromadného ničení. Ještě více lidí však zemřelo při bombardování Drážďan fosforovou municí. Vypařené mrtvoly v Hirošimě, Nagasaki a Drážďanech však byly jen předehrou k další vývojové fázi zbrojní industrie a významné posunutí morálních mantinelů politických elit, především té demokratické části světa. Technologie smrti se dále zdokonalovala. Nejvíce lidí zahynulo za použití napalmových bomb během kobercových náletů v Korejské válce a ve Vietnamu.

Když sovětské rakety sestřelily 1. května 1960 americké špionážní letadlo U-2 byl jeho pilot Gary Powers odsouzen na deset let. Byl však po kampani západních médií velkoryse Sověty propuštěn po 21 měsících. Mnohem více nepříjemností však Powers zažil doma, protože CIA mu nevěřila, že nepřistál sám a nepředal Rusům svůj stroj dobrovolně. Tento sestřel byl také epochálním zlomem, jelikož raketová technika ukázala schopnost zničit jakýkoliv letoun a nebe se, alespoň z pohledu velkých mocností, nadobro zavřelo. Většina zemí však dodnes nedisponuje prostředky schopnými účinně likvidovat cíle nad výškou šesti kilometrů, takže jsou stále zranitelné letadly velkých mocností, jak ukázal osud Súdánu, Jugoslávie, Iráku, Libye a dalších států.

Když irácká protivzdušná obrana sestřelila během operace Pouštní bouře v roce 1991 italský bitevní bombardér Tornado, padli piloti Bellini a Cocciolone do zajetí. Oba pak vystoupili v irácké televizi a litovali svých činů, dokonce plakali. Celý západní svět od Los Angeles po Sydney lkal o nelidském mučení, porušovaní válečného práva a mezinárodních úmluv. Oba piloti však zůstali živí.

Když syrští Turkmeni rozstříleli ruského letce ze sestřeleného Su-24, žádný nářek slyšet nebylo. I tento incident však znamená předěl v chápání válečné morálky. Na celé události je zarážející především to, že ruský bitevník nebyl varován (především) ze svých zdrojů. Kapacita, kterou má nyní Rusko ve Středozemí, na to musí mít potenciál. Skutečnost, že ruský stroj nebyl takto jištěn, napovídá, že s podobnou situací se asi nepočítalo. Výraz „nůž vražený do zad“ je zcela na místě. Naše a západní média se snaží incident udržet na lince Moskva – Ankara, ale má mnohem větší dosah. Týká se i důvěryhodnosti NATO jako takového.

Zdeněk Jemelík
29. 11. 2015       jemelikzdenek
Aktivista spolku "Šalamoun" Zdeněk Jemelík popisuje stav a průběh procesu v němž jde o desítky miliard pro fotovoltaickou mafii, jejichž vyplacení překáží představitelky ERÚ Alena Vitásková a Michaela Schneidrová. Odvolání Aleny Vitáskové z funkce odmítl prezident Miloš Zeman.

Trestním řízením u Krajského soudu v Brně, veřejnosti známým jako proces s předsedkyní Energetického regulačního úřadu Alenou Vitáskovou, ač se jí z větší části vůbec netýká, se soustavně zabývám od jeho začátku. V úvodním článku „ Jak se dělá monstrproces“, původně vyžádaném, ale nevydaném Lidovými novinami, jsem se pokusil shrnout základní poznatky, nutné pro orientaci v něm . Navázal jsem pak dalšími články, jež jsem později soustředilnasvémbloggu. Zdá se, že jejich řada se konečně blíží ke konci.

Proces se podivuhodně vleče. Hlavní líčení od zahájení dne 2. června 2014 bylo zprvu vedeno intenzivně, ale v r.2015 se více nesoudí než soudí. Od 2.dubna 2015 do 19.října 2015 se hlavní líčení nekonalo a hned 20. října 2015 bylo další jednání odročeno na 10. až 12. listopad 2015. Ani v listopadu se nepodařilo realizovat plánovaný program a účastníci řízení se znova sejdou v soudní síni ve dnech 1.-3. a 9.-11. prosince 2015. Nezbývá než doufat, že se tentokrát podaří dokončit dokazování a dojde na závěrečné řeči, možná i ne vynesení rozsudku. Příčinou opakovaného odročování byla neúčast předvolaných svědků. Ale hlavní zdroj průtahů, tedy půlroční přerušení hlavního líčení je věcí organizace soudu.

Obžalované představitelky ERÚ Alena Vitásková a Michaela Schneidrová žádné důvody k průtahům dosud nezadaly. Nadbytečné ztráty jejich času a energie jdou ke škodě státu, který je okrádán o jejich pracovní výkon. Kromě toho doplácejí enormním zvýšením nákladů na obhajobu a dopady zákona o státní službě (postavení mimo službu, poloviční plat, popř. nemožnost zastávat funkci).Trpí za geniální nápad spojit jejich věc s řízením proti osmičlenné skupině obžalovaných, zapletených do vydání licencí dvěma fotovoltaickým elektrárnám o silvestrovském večeru r.2010. Bez vlastního zavinění jsou kráceny v právu na rychlé vyřízení věci.

Bojovné „drzé holce“ Aleně Vitáskové, zjevně odsouzené tajemnými temnými silami k uštvání, průtahy v soudním řízení nepřinesly úlevu. Naopak jejich časový prostor vyplnily nové trampoty v podobě trestního stíhání kvůli jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní Energetickéhoregulačníhoúřadu. Pod záminkou vyšetřování velmi jednoduchého, průhledného a hlavně sporného provinění policie věnuje Energetickému regulačnímu úřadu obtěžující pozornost.

Souběžně vedla Alena Vitásková neúspěšný boj proti přijetí novely energetického zákona, která přinesla omezení nezávislosti Energetického regulačního úřadu, zkrátila její funkční období proti smluvnímu ujednání a nahradila její funkci pětičlennou radou. Nezávislý úřad se stane přívěškem Ministerstva průmyslu a obchodu, jemuž budou držitelé „trafik“ členů rady vděční za jmenování. Vedlejším produktem přijetí novely je riziko zvýšení cen energií pro koncovéspotřebitele .

Nezanikne-li její funkce v důsledku působnosti novelizovaného energetického zákona, její protivníci se mohou těšit, že jako trestně stíhaná nebude moci zastávat funkci, bude-li od 1.1.2016 podřazena pod zákon o státní službě.

V poslední době Alena Vitásková vyvolala přímo bouři nevole prohlášením, že do cenového rozhodnutí pro r. 2016 nezahrne podporu obnovitelným energetickým zdrojům (majitelům solárních a vodních elektráren či bioplynových stanic), které nemají tzv. notifikaci, čili jejichž podpora nebyla schválenaEvropskoukomisí.

Ve hře je 42 miliard, jejichž nevyplacení by přivedlo některé majitele obnovitelných zdrojů do velkých ekonomických nesnází. Vyjednání notifikací s Evropskou komisí je v pravomoci Ministerstva průmyslu a obchodu.

Úsilí o vytlačení Aleny Vitáskové z vlivu na ekonomiku podnikání v energetice je nepřehlédnutelné, i když koordinaci akcí z jednoho místa nelze prokázat. Důvody k němu vyplývají ze souvislostí s historií obnovitelných zdrojů, zejména fotovoltaických elektráren. Na počátku jejich zavádění chytří lidé v tichosti nastavili ekonomické podmínky pro poskytování podpory obnovitelných zdrojů tak, že umožnily jejich majitelům dosahovat nemravně vysokých příjmů. Podnítili tím obrovský zájem investorů, jenž vedl k zahlcení Energetického regulačního úřadu žádostmi o licence. Vedení úřadu nápor organizačně nezvládlo, nastal chaos. Když pak stát se zpožděním zjistil rozsah škod a bez výstrahy přístup k zvýhodněným sazbám dotací časově omezil, nastal obrovský tlak na získání licence do konce r.2010 za každou cenu, třeba i cestou nezákonného jednání. Vzniklo ideální prostředí pro bujení korupce. Kdyby protikorupční policie důkladně rozkryla vlastnickou strukturu některých fotovoltaických elektráren, možná bychom se divili jménům počestných veřejných činitelů, tiše se podílejících na jejich zisku.

Alena Vitásková podnikla různé kroky, které ohrožují příjmy držitelů neoprávněně nabytých licencí, ale vynášejí také na denní světlo otázku po odpovědnosti původců počátečních nesmyslných cenových pravidel a také po zavinění bývalého vedení ERÚ, za jehož působení docházelo k nezákonnostem při vydávání licencí. Vývoj směřuje i ke zkoumání možného korupčního pozadí vydání některých licencí včetně možného majetkového propojení některých veřejných činitelů se solárním byznysem. V zkratovém vidění ohrožených je Alena Vitásková veřejný nepřítel č.1, kterého je třeba „zaříznout“. Nenapadá je, že „drzá holka“ nedělá nic mimořádného, co by dělat nemusela, takže její nástupce bude pokračovat v jejích šlépějích.

V každém případě atmosféra ve vládnoucích kruzích je pro Alenu Vitáskovou krajně nepříznivá. Nestrannost a nezávislost soudu při rozhodování o jejím osudu bude proto vystavena náročné zkoušce.