Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Teroristé IS mají problémy s penězi, žoldákům snížili měsíční platy

0
0
6.12.2015 První zprávy

Nejbohatší teroristé na světě Islámský stát ještě vloni měli příjmy kolem 2 milard dolarů, nyní po úspěšných operacích v Sýrii a Iráku mají problémy se zdroji peněz.



Vůdce tzv. chalifátu, na jehož území by mělo žít podle odhadů šest až devět milionů lidí, se dostává do problémů, potřebuje dobýt nová území a získat kořist.

Podle amerického Boston Globe, teroristé byli po úspěšných náletech vytlačeni z osad, které jim odváděly peníze a to také zhoršilo finanční pozici IIS. Navíc, většina finančních prostředků byla jednorázových, šlo o rabování, konfiskace, vydírání, obchodní zboží. Hodně peněz vynakládá Islámský stát na žoldáky, kterým však musely být omezeny mzdy ze 400 na 300 dolarů měsíčně.

Podle odhadů ministerstva financí USA, vývoz ropy přináší Islámskému státu kolem 40 milionů dolarů měsíčně za posledních půl roku. V roce 2015 teroristé získali něco kolem dvou miliard dolarů.

Obchod s ropou, do kterého byl zapojen turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan, značně utrpěl v důsledku ruských náletů. Ruští piloti zničili nákladní automobily a další objekty na těžbu ropy. V poslední době se k bombardování připojilo i francouzské letectvo.

Kromě ropného podnikání, podnikal Islámský stát i v obchodu a s produkcí heroinu. Mohl by tak získat miliardu z obchodu s heroinem z Afghánistánu na financování svých teroristických operací. Islámský stát rozšířil svůj vliv během posledních 12 měsíců ve velké části Afghánistánu.


(rp,prvnizpravy.cz,bostonglobe,foto:arch.)

"Nás nerozdělíte !" - protest proti šíření protiruské propagandy ve veřejnoprávních médiích a na středních školách.

0
0

"Nás nerozdělíte!"​​​​


Praha - dne 9. prosince 2015 v 16.00
Velkopřevorské náměstí na Malé Straně.

Akce se koná za každého počasí, k dispozici bude horký čaj pro zahřátí. Kdo může, nechť si přinese českou, či ruskou vlajku. ​Respektujte, prosím, že tuto akci nepořádá žádná politická strana ani hnutí, jejich symboly proto nechte doma, stejně jako nenávist, která je výsledkem špatných emocí a propagandy, nikoliv zdravého rozumu a sebevědomí.

Na shromáždění promluví také MUDr. Marek Obrtel, jenž také zazpívá několik moravských a ruských písní.

Ve středu 9. prosince se ve Velkopřevorském paláci od 16.30 koná konference, nazvaná "Historie, versus propaganda". Jejím organizátorem je ÚSTR, mediálním partnerem Radio Svobodná Evropa. Záštitu nad touto akcí převzala ministryně školství, Jiří Dienstbier a Karel Schwarzenberg, jenž také na konferenci vystoupí.

Hlavními řečníky bude ruský profesor Andrej Zubov, Michael Romancov, Josef Pazderka z ČT, Irina Lagunina z Radia Svobodná Evropa a další lidé šířící protiruské nálady v naší společnosti.

Ti, kteří se snaží naší veřejnost přesvědčit, že Rusko je "Říše zla" ohrožující svět, mají prakticky neomezený přístup do médií a jejich činnost financuje štědře stát. Organizace "Člověk v tísni" v rozporu s Všeobecnou deklarací lidských práv, na níž se sama odkazuje (čl.19: "Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoliv prostředky a bez ohledu na hranice"), nechce sjednat vyrovnaný přístup do médií i zastáncům jiných názorů, ale naopak se snaží ovlivnit dětské mysli zavedením jednostranně zaměřeného výukového programu na středních školách o "ruské propagandě".  

(Více viz https://www.jsns.cz/cz/lessons/4/Soucasna_ruska_propaganda.html?theme=82)

Budeme k tomu všemu mlčet? NE! 

My občané této země považujeme Rusko za přítele a v této nelehké době i za přirozeného spojence.

Požadujeme, aby zvláště veřejnoprávní média informovala o dění v Rusku objektivně. Protěžování lidí v médiích, pro které je démonizace Ruska patrně smyslem života (Romancov, Mitrofanov, Libor Dvořák, Votápek, Fištejn, Šír a další), musí skončit. Chceme, aby byl dán hlas i názorům odlišným, neboť ČT má ze své podstaty přinášet informace nestranné a vyvážené.

Požadujeme také, aby byl zastaven na středních školách výukový program "Současná ruská propaganda", nebo aby byl změněn na zvyšování dětské odolnosti proti jakékoliv propagandě a reklamě.

Je Hitler gentleman?

0
0


6. 12. 2015   
Údajně nalezeno ve vile bratří Čapků. Pravděpodobně jde o falzifikát zde.

 

Čína podpořila údery Ruska proti teroristům v Sýrii.

0
0
6. 12. 2015 Sputnik 
Příslušné prohlášení učinila mluvčí čínského MZV Hua Chunying 5. 12. 2015. Zdůraznila, že Peking vždy podporoval protiteroristickou operaci Ruska v Sýrii. Tím spíš, že plně odpovídá mezinárodnímu právu, poněvadž se uskutečňuje na žádost syrské vlády.

Čínská diplomatka dodala, že v Pekingu vždy podporovali úsilí různých států, včetně Ruska, zaměřená na zajištění světové bezpečnosti.

Podle jejích slov, Peking věnoval pozornost výzvě prezidenta RF Vladimira Putina, adresované světovému společenství, k vytvoření společné protiteroristické síly s pravomocemi od OSN.

Čína rovněž vyzývá světové společenství k společným úsilím v boji s terorismem, k rozšíření kontaktů a koordinaci akcí pod záštitou OSN, a tento postoj odpovídá přístupu ruské strany, zdůraznila mluvčí čínského ministerstva zahraničí.

V adventním čase poněkud neadventně o solidaritě

0
0

Stanislav A. Hošek
6. 12. 2015
Na úvod si dovoluji upozornit čtenáře, že hodlám psát o solidaritě chápané jako konkrétní aplikaci „bratrství“ z všeobecně známého hesla Velké francouzské revoluce. Za druhé si dovoluji upozornit, že v žádném případě nehodlám pojem solidarity nějak zkoumat v celé jeho šíři, nýbrž se zaměřím pouze na jeho používání při popisu vztahu k migrantům a v podobné souvislosti.


Solidarita a současná migrace do Evropy

I kdybych uznával solidaritu za jeden z pilířů projevu lidskosti jedinců, což v mém způsobu myšlení nepřipadá v úvahu, tak bych byl velice uvážlivý argumentovat tímto etickým pojmem v případě každé migrace, té dnešní, masivní do Evropy, tím více.

Výzvy politiků k solidaritě s uprchlíky, považuji za mnohostranně licoměrné. Z úst představitelů, ba i občanských aktivistů bývalých koloniálních mocností, ji považuji v lepším případě za podvědomé umrtvování výčitek svědomí, v tom horším za pokrytecké sebeobelhávání a v tom nejhorším za vědomý podvod na vlastním, především chudnoucím obyvatelstvu.

Poslechl jsem si v nedávném projevu poslance polského sejmu, pana Kaczynského, že země Východní Evropy nikoho nekolonizovaly, takže nemusí mít jakýsi pocit povinnosti napravovat své minulé hanebnosti přijímáním uprchlíků. Je to pravdou jenom zčásti, protože ony státy sice skutečně nikdy neměly kolonie, ale zprostředkovaně se někteří jeho občané, tak zvaným „svobodným“ obchodem, obohacovali na úkor kolonizovaných. Ku příkladu v každé naší obci byly kdysi obchody s koloniálním zbožím, v nichž si mohli obyvatelé koupit za slušný peníz zboží z Orientu, jež v koloniích obchodníci získávali obrazně řečeno „za korálky“. Takže ani politici zmíněných zemí, kteří dneska horují pro přijímání uprchlíků v „množství větším, než únosném“, v mých očích nejednají upřímně, ale s podobnou motivací jako politici bývalých kolonizátorů.

Za velký podvod považuji, když politici vyzývají k solidaritě, leč jaksi výběrově k těm osobám, jimž se povedlo dostat až do Evropy. Tedy k solidaritě s méně potřebnými, protože ti skutečně nejubožejší, na útěk ani nemají prostředky.

Za absolutně nejhnusnější a doslova za zločinnou tragikomedii považuji skutečnost, že k solidaritě s uprchlíky vyzývají politici, jejichž země válčí v regionech, z nichž lidé musejí kvůli válečnému utrpení utíkat. Kdyby to nebylo tak nelidsky otřesné, tak by šlo o učebnicovou ukázku absurdní komedie. Bohužel, v celé své realitě jde o zločinné chování politiků, ne jenom o politickou chybu, jak to pojmenoval již jmenovaný bratr tragicky zemřelého polského prezidenta.

Válka je vedle genocidy nejtěžším zločinem proti lidskosti. Každý, kdo v jedné ruce drží meč, s nímž zabíjí a druhou háže skývy chleba těm, jež ve skutečnosti zabít nestihl, je netvor. Bohužel, takové chování mi připomíná něco mnohem obecnějšího.

Dobročinnost a solidarita

Pokrytecká solidarita politiků válčících států k uprchlíkům, utíkajícím před onou válkou mi, nevím proč, vybavuje jeden z projevů člověčenství v adventním čase.

Vždycky jsem považoval za snobství, když dámy šlechtických rodů, či později fabrikantů a jiných příslušnic vznešené společnosti, se zabývaly dobročinností. Filantropie, charita, dobročinnost a já nevím, jak se dneska všelijak nazývají všechny ty společnostní jevy, o kterých moje přímočará babička říkávala, že jde o „vznešenou žebrotu“, mají v sobě skrytou stejnou absurditu, jako onen symbolický válečník s mečem v jedné ruce a skývou chleba v druhé. Jakoby ocylindrovaní pánové vytvářeli ve svých fabrikách a bankách bědné a jejich okrinolínované souputnice pouze některým z nich prokazovaly údajnou solidaritu.

Ne, v žádném případě ani takové jednání není solidaritou, spíše naopak.

Copak lze považovat za solidaritu různé nadace, které spotřebovávají většinu příspěvků a darů na svou vlastní režii, nebo dokonce pokrytecky na akce pořádané pro své členy!

Copak lze považovat za solidaritu charitu, kterou vykonávají instituce dokonce pro zisk?

Copak je solidaritou filantropie spočívající v rozdávání kondomů?

Copak je solidaritou příspěvek na vzdělávání africké dívce, která v konečném jenom hůře prožívá pocity nerovnoprávnosti, ponížení a celkového utrpení vyplývajícího z postavení ženy v domácím prostředí?

Ne. Nic z toho není solidaritou. I to obrovsky záslužné celoživotní poslání matky Terezy nelze nazvat solidaritou. Je to pořád a pořád dokola, jenom zmírňování utrpení náhodným několika jedincům z miliard.

Pokud uprchlíkům, či jakýmkoliv ubožákům pomáhají řadoví občané živelně i poněkud organizovaně, pak to v mých očích není solidaritou, leč všelidským projevem milosrdenství, útlocitnosti, či všeobecným mravním étos pomáhat potřebným. I když každému z nich patří dík, alespoň za to. Solidarita je v mých očích mnohem víc.

Solidaritou, skutečnou a ne pokryteckou solidaritou, je v prvé řadě teprve odstraňování příčin lidských běd.

Napsal jsem na začátku tohoto textu, že se budu věnovat solidaritě pouze v souvislosti s masivní současnou migrací do Evropy, takže jeho pokračování se bude týkat především tohoto problému.

Skutečné projevy solidarity

Pokud bychom my Evropané chtěli být alespoň trochu poctiví sami k sobě, museli bychom projevovat svou solidaritu s utíkajícími přinejmenším ve dvou směrech. Museli bychom vykonat vše k zastavení existujícího a znemožnění každého budoucího válečného běsnění a za druhé své ladem ležící biliony kapitálu kdesi v daňových rájích doslova vrhnout na investice do infrastruktur chudých zemí a vybudování v nich hospodářských podniků odpovídajících jejich potřebám a prioritám a ne našemu zisku.

V současnosti žije jen v bojujících zemích víc jak půl miliardy lidí. V nejchudších zemích prý víc jak miliarda, a určitě šest miliard lidí žije hůře než Evropané a Američané. Je vyloučeno všem pomoci současně používanými metodami. Když nedokážeme poskytnout útočiště ani všem válkou strádajícím, pak vůbec nemáme šanci poskytnout v bohatých zemích místo všem, kdo chtějí žít lépe a, mluvme si pravdu, konzumněji.

Ke skutečné pomoci je proto bezpodmínečně nutné použít naprosto nové metody. K čemuž musí být motivací především úplně nové metody myšlení. Jen takový přístup může být opravdovou solidaritou, uplatňováním onoho ideálu „bratrství“, tentokrát v celoplanetárním měřítku.

Bohaté země díky svým politikům pouze planě žvanící o solidaritě by se měly začít chovat „bratrsky“ solidárně. Tedy jinak, naprosto nově. Jsou podle mého soudu povinné v prvé řadě zastavit veškerý prodej zbraní komukoliv. Především prodej munice by měl být absolutně a bezodkladně zakázán. V tomto případě se proti takovému opatření odvolávat na svobodu podnikání, či svobodný obchod, by mělo být zákony zakázáno, jako je zakázán souhlas s genocidou. To je v mých očích jeden maličký příklad onoho nového myšlení kolem principu solidarity.

Základní a vlastně kdysi prvotní důvod ke vzniku států bylo zajišťování bezpečnosti jeho příslušníků. Je nutné tento zakladatelský princip člověčenstva začít uplatňovat v planetizujcím se lidstvu, čili v té mediální globální vesnici. Už Einstein po válce navrhoval OSN kupříkladu založení světové armády, která by se chovala jako planetární policie. Mocní tehdejšího a fakticky i současného světa to považovali a považují za projev myšlení senilního starce, v lepším případě za naivitu či utopii. Jenže k opravdové záchraně lidstva před sebezničením, je bezvýhradně potřeba takového nového, zdánlivě utopického až naivního myšlení. Skutečně nového, které se ke zmíněnému návrhu génia přírodovědy co nejvíce přiblíží, nebo bude ještě dokonalejší.

Jsem hluboce přesvědčen, že naprostá většina rozumných lidí dokáže již dneska navrhovat desítky konkrétních opatření, směřujících k ideálnímu cíli odzbrojeného světa, v míru žijícího lidstva a dokonce ve vzájemné spolupráci se realizujících lidí. Tragedií je, že v podmínkách přelidňující se planety se začínají spíše projevovat jevy doprovázející každé přemnožení určitého druhu. Jenže lidstvo je vybaveno jedinečnou výjimečností ve vesmíru, vysoce vyspělým mozkem. Je proto doslova jeho povinností, díky zákonům evoluce, užít mozku ke svému zdokonalování a ne ke své likvidaci. V tom vidím ono zásadní nové myšlení. V mých očích evoluční význam rozumu ve vesmíru.

Skutečná solidarita je podle mého přesvědčení úplně nezbytný princip pro zachování lidstva a ne jenom jakýsi dobrovolný pocit jeho slušných jedinců projevující se pomocí těm, které náhodně uznají za potřebné, či dokonce jen náhodou potkají na své cestě životem. Solidaritou v mých očích není ani placení vyšších daní, čímž se často vychloubají úspěšnější mezi námi. Solidaritou dokonce není ani Evropany tak pyšně adorovaný sociální stát, i když ten má alespoň náznak solidarity ve své systémovosti a ne nahodilosti.

Bohaté země, bohaté instituce a bohatí jedinci se prohřešují prvoplánově proti principu solidarity, když pod jejich vládcovstvím, jsou oni stále bohatší a bohatší a vedle nich živoří miliardy. Vrcholem jejich pokrytectví jsou mezinárodní výdaje na zbrojení až v desetinásobné výši v porovnání s výdaji na program OSN pompézně nazývaný „Odstraňování chudoby“. Nejinak je t o i s programem ochrany lidí ohrožených klimatickými změnami, bez ohledu na to, zda je podíl člověka na nich alespoň nějaký, nebo vůbec žádný. Až budou výdaje na zbrojení tak setinou investic do národohospodářství chudých zemí, pak mohou současní mocní hovořit o svém jednání jako o solidaritě a teprve potom se mohou dovolávat solidárního chování i od svých obyvatel.

Ministerstvo obrany RF překvapila prohlášení USA o ropě DAEŠ: zavání to přímou podporou

0
0

6. 12. 2015   zdroj a zde a zde
USA mají veškeré potřebné technické prostředky pro zachycení dodávek ropy DAEŠ do Turecka, bylo řečeno Ministerstvem obrany Ruska. Ministerstvo obrany Ruska je překvapeno prohlášeními, že USA nevidí, jak probíhá pašování ropy od teroristů do Turecka. Oznámil to oficiální zástupce ruského ministerstva obrany, generálmajor Igor Konašenkov.


Podle něj se takové výroky podobají přímé podpoře, uvádí TASS.

Agentura připomníná, že již dříve mluvčí amerického ministerstva zahraničí novinářům řekl, že fotografie Ministerstva obrany Ruska, které ukazují stovky nákladních aut s ropou v Rusku zakázané teroristické skupiny "DAEŠ" jsou pravé. Poznamenal však, že "na fotografiích není vidět hraniční přechody s autocisternami, které překračují hranice."

Konašenko zdůraznil, když komentoval vyjádření zástupce ministerstva zahraničí USA, že taková prohlášení USA vyvolávají úsměv.

Připomněl, že Ministerstvo obrany Ruské federace předložilo kromě satelitních snímků i video důkazy z prostředků objektivní kontroly, které zaznamenaly, jak autocisterny nejen projíždějí přes kontrolní stanoviště na turecké hranici, ale činí tak bez zastavení.

"Když američtí představitelé říkají, že nevidí, jak se dodává pašovaná ropa teroristů do Turecka, to už není vychytralost, to zavání přímou podporou," dodal oficiální zástupce Ministerstva obrany RF.

Konašenkov také konstatoval, že americká strana má všechny technické prostředky, které jsou nezbytné k zachycení pašování ropy od teroristů do Turecka.

"Doporučujeme jim, aby se podívali na videa ze svých dronů, kterých je, mimochodem, nad syrsko-tureckou hranicí a roponosnými oblastmi kontrolovanými teroristy v poslední době třikrát více", uzavřel generálmajor.

Igor Konašenkov také poznamenal, že Rusko je překvapeno prohlášením hlavy Pentagonu o tom, že letectvo USA ničí poslední měsíc pouze ziskové ropné společnosti teroristů v Sýrii a Iráku.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Tiskové prohlášení Miloslava Ransdorfa k jeho zatčení ve Švýcarsku dne 3.12.2015.

0
0

6. 12. 2015
K této věci, o které česká média informovala obšírně, ale zcela nepravdivě mohu uvést následující:
Dne 3.12.2015 jsem v doprovodu tří slovenských občanů jejíchž iniciály jsou P.G., A.D. a J.H. navštívil Kantonalbank Zürich, abych se pokusil otevřít komunikaci mezi Kantonální bankou Zürich a panem V.H. majitelem významného konta v této bance s nímž kantonální banka již téměř 10 let nekomunikuje. 

(pozn. red. srovnejte valencikpise a zde)

Bylo to divné i proto, že panu V.H. pravidelně chodily výpisy z této banky. Lidé kolem pana V.H., především jeho manažer, pan P.G. se domnívali, že mohu s bankou otevřít komunikaci a proto mne vybavili plnou mocí, která mne k tomuto jednání opravňovala.

Musím kategoricky odmítnout tvrzení, které se objevilo v českých médiích, že bych byl majitelem jakéhokoliv účtu v Kantonální bance. A zároveň tvrdě odmítám tezi, že by šlo o výběr jakékoliv sumy z této banky. Šlo jen o to otevřít možnost komunikace s bankou. Je prostě absurdní, aby ten, komu chodí výpisy z účtů, neměl s bankou, kde má konto, kontakt. Ale, k žádnému setkání se zástupci banky nedošlo. Jediný pracovník banky, který byl k dispozici, byla žena z recepce. Chtěli jsme pouze, pokud nedojde k jednání, aby nám banka dala prohlášení, že s námi jednat nebude. Místo bankovních úředníků se dostavila Security a poté policie. Tuto policii povolala banka, aniž s námi jednala. Bylo nám slíbeno, že někdo přijde a vyjádří se. Aby prý k tomu mohlo dojít, říkali zástupci policie, máme poskytnout příslušné dokumenty. Řekli jsme, že je poskytneme. Nikdo z banky však nepřišel, po určité době řekli zástupci policie, že by je chtěli prostudovat na místě, na své služebně. Nešlo tedy o zatčení v bance. Byli jsme převezeni na policii a teprve tam jsem se dozvěděl, že mám odevzdat všechny věci, peníze, pas, úplně všechno včetně opasku na kalhotách a že jsem zatčen. Ptal jsem se na důvod. Bylo mi řečeno, že mne banka obvinila, že jsem falšoval příslušné dokumenty. Ptal jsem se na důkazy. Policejní důstojník, který se představil jako Michael, příjmení si již nepamatuji, řekl, že to bude předmětem vyšetřování a prověřování. On prý pouze připravuje podklady pro jednání na kriminální policii. Ptal se mě, zda chci tlumočníka. Řekl jsem, že ne a po celou dobu pobytu jsem všechna jednání vedl německy. Byl jsem umístěn v policejním vězení na Kasernenstrasse 9 v Zürichu, byl jsem donucen odevzdat boty, léky, úplně všechno. Léky mi byly podávány vězeňskou stráží. Ke všem výslechům jsem chodil spoutaný, s rukama za zády.

Následujícího dne jsem byl vyslýchán kriminální policií, komisařem Neiningerem. Sdělil jsem mu, že jsem se žádného falšování dokladů nemohl dopustit, že jsem kopie dokumentů obdržel až bezprostředně před návštěvou banky. Neinineger mi sdělil, že je trestné i předkládání falešných dokumentů bance. Já jsem mu odpověděl, že ani to neobstojí. Nebylo totiž komu údajně falešné dokumenty předložit. Na všechny mé zpřesňující dotazy odpovídal neochotně a neurčitě. Odmítl stejně jako jeho předchůdce, umožnit mi kontakt s rodinou a mou kanceláří.

Teprve 4.12.2015 večer v 17.45 hod. jsem byl vyslechnut panem A. Fischbacherem, pracovníkem Státního zastupitelství. Tento výslech trval do 18.30 hod a byl veden opět v německém jazyce. Musím konstatovat, že Dr. Fischbacher měl vůči mně nejkorektnější vystupování. Kladl věcné otázky a já mu na všechno po pravdě odpovídal. Umožnil mi telefonický kontakt s rodinnými příslušníky a mou kanceláří. Tvrdil mi, že jako cizí státní příslušník musím ještě absolvovat jednání na Migračním úřadu ve stejné budově a že teprve poté mohu dostat povolení k výjezdu za hranice. Řekl mi, že k tomu dojde možná již tento večer, ale nejpozději zítra tj. 5.12.2015 ráno. Pracovnice Kantonální policie mne odvedla do vězení s tím, že Migrační úřad již nepracuje a že pro mne přijdou sami ráno, ale neví kdy. K žádné návštěvě Migračního úřadu však nedošlo.

5.12.2015 kolem 10. hod. jsem byl odveden k propuštění a převzal své osobní věci aniž jsem měl možnost je zkontrolovat. Prý není čas. Z věznice jsem odešel, pokud si dobře pamatuji v 10.18 hod.

Poté jsem vyzvedl svůj automobil v hotelu Marriott a vydal se do České republiky a na cestě jsem se vyspal, protože po několika dnech nevyspání (výpadky dodávek léků a inzulínu ze strany vězeňské služby) jsem se cítil velmi unaven. Šokovala mne, poté, co jsem měl možnost seznámit se s chováním českých médií, organizovaná štvanice proti mé osobě. Zarážející jsou militantní výroky evropského poslance Pavla Svobody, který o celé věci neví vůbec nic.

Proto, že mám čisté svědomí a ničeho, co by bylo v rozporu se zákonem, jsem se nedopustil, žádám, aby byly zveřejněny, pokud existují, kamerové záznamy mého jednání ve Švýcarské konfederaci v budově Kantonální banky.

Z nich se veřejnost dozví, jaká je pravda.

6.12.2015 Miloslav Ransdorf

Izraelský historik a autor bestsellerů promlouvá o soužití s muslimy. Trochu jinak, než byste možná čekali

0
0

- rozhovor -
6. 12. 2015 ParlementníListy

Když nevznikne stát Palestina, poroste na Středním východě moc podobných center zla, jako je Islámský stát. Říká izraelský historik Šlomo Sand, jehož knihy se staly v mnoha zemích bestsellery, v obsáhlém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. Hovoří i o tom, proč se stal ateistou, o vytváření identit národních států, škodlivosti historie, Evropské unii, islámu a tak dále. V Česku nyní vychází jeho kniha Jak byl vynalezen židovský národ, kterou vydává nakladatelství Rybka Publishers. V reakci na aktivity kolem Islámského státu, která také vyšla v ParlamentníchListech.cz, se ke konci podivil nad politikou sankcí, když řekl: „Půl století okupujeme jiné lidi a nikdy kvůli tomu na Izrael nepřišly žádné sankce.“ 


Různé sankce jsou uvalené na Rusko, Írán, Sýrii a KLDR. Divíte se, že dosud nikdo neuvalil sankce na Izrael. Není to kvůli tomu, že Evropa cítí vinu za druhou světovou válku a holocaust a na druhé straně Izrael ochraňuje velmi silná, vlivná a bohatá sionistická lobby hlavně v USA?

Musíme opravdu zachránit Izrael od sebe sama. Nemyslím si, že politické vedení Izraele se může přeměnit v liberální sílu, která přestane ostatní okupovat. Proč západní svět ohledně toho nic nedělá? Vaše dva důvody jsou správné. Je to kvůli svědomí. Nicméně občas takové svědomí může člověka dostat do role, ve které spoluvytváří novou vinu. Evropa si toho není vědoma a nevytváří větší nátlak na Izrael hlavně kvůli holocaustu. Druhým problémem je opravdu sionistická lobby ve Washingtonu. Nejde však jen o americké Židy, ale i o evangelíky, kteří velmi nekriticky podporují vše, co Izrael dělá. Palestinci se tak ocitají v roli těch, kterým skoro nikdo nemůže pomoci. Doufám, že mladá generace židovské Ameriky tuto situaci změní. Mnoho mladých se za politiku Izraele, s níž pokračuje v útlaku, stydí.

Takové pocity vnímáte i u svých studentů?

Ano. Bydlím v Tel Avivu, což není Izrael. Jde sice o dost ošklivé město, ale velmi liberální, otevřené a sekularizované. Učím třicet let na univerzitě, přičemž mnoho mých studentů je militantními pacifisty. Nemyslím si však, že by někdo v Izraeli mohl změnit situaci uvnitř země. Speciálně v době konfliktu s Islámským státem a v současné atmosféře, která dělá vše mnohem tragičtější, se Izrael cítí velmi dobře. Říkají, že palestinský odboj je stejný jako Islámský stát (ISIS). Jsem absolutně proti této interpretaci. Nemůžeme zlikvidovat národní hnutí Palestinců, ale lze zlikvidovat ISIS. To je velký rozdíl. Skončit s ISIS musejí lidé ze Středního východu, a ne bombardování cizích mocností. V Palestině nyní lze vidět poslední vlnu odporu. Mladí lidé přelézají zeď s noži v rukou, nemají střelné zbraně. Je tedy jasné, že ani Hamás, ani palestinské autority jim nepomáhají. Jde o spontánní odpor zoufalých lidí, jde o nesouhlas s útlakem. Běžní Izraelci jako já proti tomu útlaku také protestují, ale nestačí to. Potřebujeme pomoc z celého světa. Konflikt mezi Izraelem a Palestinou napomáhá tomu, že mladí lidé ztratí mozek a pud sebezáchovy, stanou se z nich zvířata a obrátí se proti západnímu světu. Když bude mladým muslimům v Paříži jasné, že Francie bojuje proti okupaci Palestinců Izraelem, pomůže to tam k lepšímu soužití muslimů a ostatních obyvatel. Jde o součást určitého řešení.

Máte podobné ideje jako izraelský historik žijící ve Velké Británii Ilan Pappé...

Ohledně kritiky Izraele, ne ohledně řešení problému. Ilan Pappé je můj dlouholetý kamarád. Rozdílné přístupy máme v tom, že osobně věřím, že řešením problému Izraele nemůže být jeden stát, jak si myslí Pappé. Ne, protože bych byl proti. Mohu s Palestinci žít bez problémů ve vzájemném sekulárním státě. Nicméně si nemyslím, že po tak dlouhém konfliktu by oni mohli a chtěli žít v jednom státě. Nejsem ani přesvědčen, že by to chtěla současná židovsko-izraelská společnost. Kdyby to bylo možné, věřím v řešení Pappého. V tomto momentě by Palestinci krátkodobě možná i takové řešení přijali, ale Izrael dělá vše pro to, aby to nešlo. Bydlím ve velmi rasistické společnosti. Řešení jednoho státu není podle mě dlouhodobé řešení.

Napsal jste knihu Jak jsem přestal být Židem. Proč jste se tak otevřeně zřekl vlastního národa?


Snažil jsem se v ní s veškerým respektem k židovskému náboženství vysvětlit, že nevěřím, že kulturně sekulární Židé existují. Já jsme Izraelec. V podtitulku knihy také bylo: pohled Izraelce na tento problém. Jsem Izraelec se židovskými kořeny. (Poznámka redakce: V tomto momentě přestáváme slovo Žid v odpovědích používat s velkým písmenem, protože jsou podle Sanda židé hlavně vyznavači náboženství, jako křesťané či muslimové. Podle něj totiž židovský národ v etnickém smyslu neexistuje a celý dějinný příběh židů je konstruktem, který se zrodil v hlavách sionistů.) Oba mí rodiče jsou židé. Pro mě je ale nejdůležitější, že jsem izraelský občan. Nicméně Izrael sám sebe nedefinuje jako stát všech Izraelců, ale jako stát všech židů na světě. Takový stát pro mě není opravdovou demokracií, i kdyby nikoho neokupoval. Chci stav, jaký je v Česku, kde každému občanu jeho stát více či méně přináleží. V Izraeli to tak není. Americkému režisérovi Woody Allenovi z New Yorku náleží Izrael mnohem více než mým izraelsko-palestinským studentům, kteří jsou izraelskými občany. Jsem pro izraelský stát, a ne pro židovský stát. Být, či nebýt židem by mělo být pro každého soukromou záležitostí. A proč jsem knihu uvedl tak provokativním titulem? Žít v Izraeli jako žid je privilegium, jste člověk první kategorie. Protože jsem se narodil v židovské rodině a znám historii židů v Evropě, nedokážu akceptovat, že bych měl patřit do nějaké privilegované vrstvy. Mí rodiče a prarodiče žádnou privilegovanou vrstvou v Polsku, v porovnání s katolíky, nebyli. To je důvod, proč nechci být žid v Izraeli. Chci být Izraelcem.

Chápu, jste rovnostář. Nechcete, aby v nějaké zemi žili lidé, ať jsou to muslimové, katolíci či židé, jako občané první, druhé či dokonce třetí kategorie...

Přesně tak. To je moje pozice a to je důvod, proč jsem tu knihu napsal.

Nejste pro ostatní „chucpe“ Žid? Dávají vám to nějak najevo?

V roce 2008 byla v hebrejštině publikována kniha Jak byl vynalezen židovský národ, která nyní vychází tady v Česku. První kniha mé trilogie a hned se stala v Izraeli po devatenáct týdnů bestsellerem. Dostal jsem tisíce dopisů z celého světa. Převážná většina z nich byla přívětivá a milá. Na druhou stranu mě v Izraeli část lidí kvůli ní nenávidí. Nesnášejí mě, protože jsem v ní napsal, že židovství je náboženství, a ne rasa či národ. Z mého výzkumu je to jasné. Izrael je národ. Ale židé národem nejsou. Francouzi, Němci, Italové, Poláci, Češi národy jsou, protože většinou mluví jedním jazykem, žijí dohromady a mají sekulární kulturu. To není případ židů. Hodně židů nechce žít pohromadě, nechtějí se přestěhovat do Izraele. Na druhou stranu je pravda, že židovství bylo v historii velmi důležitým náboženstvím pro západní svět. Nikdy však nešlo o národ. Sionisté ale s vytvořením takového národa v Palestině uspěli. Nicméně kdo je více Izraelcem? Já, nebo sionisté z USA? Myslím si, že jsem více Izraelcem než sionisté celého světa. Rozumíte tomu?

Rozumím tomu velmi dobře. Nicméně jste mi odpověděl na předchozí otázku jen zčásti...

Hodně lidí je proti mě. Dost profesorů mě napadá. Není to lehké. Přestože nejde o opravdovou demokracii, protože nepatří Izraelcům, ale židům z celého světa, žiji ve velmi otevřené společnosti. Vždyť učím téměř třicet let na univerzitě v Tel Avivu. Když jsem mezitím přestal, požádali mě, abych pokračoval. Izrael je plný paradoxů. Z jedné strany jde o rasistickou společnost, z druhé o velmi pluralitní a liberální systém. Možná více než některé země ve východní Evropě.

Žádný národ ale nikdy nebyl zcela konzistentní. Jak rasově, tak ani jazykově. Všechny „národy“ jsou více či méně homogenní, všechny země jsou dějinnými „melting poty“, tedy tavicími kotlíky různých kultur... 

Pokusím se to vysvětlit. Nevěřím, že před pěti sty lety existovaly český národ, česká národnost. Byly to země Koruny české. Většina lidí, kteří žili na tomto území, neměla o tom, že jsou Češi, ani ponětí. Na vesnicích měli svou vlastní kulturu. Neexistovalo rychlé spojení, takže obyčejní lidé ze vzdálenějších oblastí spolu až tak moc nekomunikovali. Na mnoha místech dnešního Německa se hovořilo tak odlišnými dialekty, že si lidé ani neuvědomovali, že jsou Němci. To samé ve Francii a v dalších evropských zemích. Fenomén národností je nový, starý zhruba dvě stě let. Byly to konstrukce. Pro budování národností nestačí jen jazyk a stát, ale i imaginární historie. Musíte najít lidi, kteří věří, že Česko a Češi byli a jsou věční. Židé se sionismem to mají stejné. Prohlašují, že jsou první národ v historii, starý čtyři tisíce let. To jsou ale mýty a legendy. Myslím si, že je v Evropě a do jisté míry i v ostatním světě konstruování národností více či méně u konce. Proto bychom se měli začít vypořádávat s blufy, žvásty či lži o minulosti. V mé knize Jak byl vynalezen židovský národ píšu, že se, jestliže chceme budoucnost, od historie musíme osvobodit. Žijeme v době, kdy většina věří, že je její budoucností minulost. Lidé řídí auto s velmi zašpiněným předním sklem a bez stěračů, které jede dolů. Vidí však okolí jen ve zpětných zrcátkách. Ostatně ty stěrače jim ukradli lidé jako Hitler, Mao, Stalin, Castro, Pol Pot a další. Myslí, že i když skoro nic nevidí, mohou tak auto řídit. Studentům říkám, že je třeba pořídit nové stěrače. Jeden z nich mi nedávno opáčil: „Ne profesore Sande, my musíme to přední okno rozbít.“

Vy tedy nevěříte, že bez historie není budoucnost?

Všechny nacionalismy z devatenáctého století byly vytvořeny na historických mýtech. O totalitarismech od nacismu po komunismus ani nemluvě. Podle mě by bez historické legendy o teutonech a árijcích nacismus nikdy takovou moc nezískal. Dodnes, když počítám, jaké nám historie přinesla pozitivní a negativní věci, si uvědomuji, že nám obecně přinesla hlavně samá negativa. Nevěřím, že by se první světová válka udála bez pokřiveného vyučování historie na středních školách po Evropě. Hlavní funkcí historie totiž tehdy bylo vybudování národů. Vybudovat národ znamená vymyslet minulost, velmi dlouhou minulost. Pak je třeba nepřítele. Nejsem proti historii, ale říkám, že dodnes bylo funkcí výuky historie vytvořit negativní emoce. Nemyslím si, že studia historie je třeba omezit či zakázat, vždyť jsem profesorem historie. Je ale třeba vědět, že nemůžeme řídit auto, kde vidíme svět jen ve zpětných zrcátkách. To by přivodilo další katastrofy. Budování historie je vždy závislé na budoucnosti. Vybudovat minulost je třeba vždy s perspektivami do budoucnosti.

Nemyslím si, že je samotná historie takový zločinec. Například když člověk hovoří s rasisty, stačí jim říct, že homo sapiens sapiens, tedy člověk moudrý, se po světě rozšířil z Afriky, takže jejich pra, pra, pra... rodiče byli černí, a je vymalováno...

Položil jsem si ohledně historie tisíce otázek. Věřím tomu, že většina knížek o historii jsou mýty s poznámkami pod čarou. Vy se svým příkladem však hovoříte o antropologii.

Nicméně i pravěk je historií lidstva... 

Jsem pro antropologii. Spolu nyní ale hovoříme o bližší historii, o lidmi pokroucené historii. Ptám se, proč ve většině států na světě, pro lepší pochopení, třeba těch pod vedením Stalina, Saddáma Husajna, Maa, lidé studovali hlavně historii. Moc nestudovali antropologii či filozofii. Proč se třeba dnes masivně nestuduje komunikace, aby se lidé stali kritičtějšími k informacím, jaké přijímají. Můžeme pokračovat ve studiích historie, ale bez fasád, které dodnes má. Myslím si, že antropologie na střední škole, abychom věděli, že všichni přináležíme k jedné rase, je mnohem důležitější. Podobně důležitá k tomu, abychom vybudovali novou a lepší společnost s uvědomělejšími lidmi, jsou studia práv. Antropologie, filozofie, komunikace či právo vůbec nejsou méně důležitější než historie.

Takže si myslíte, že znásilňování bližší historie různými ideologiemi bylo tak drastické, že se z ní stala nemocná, až psychicky narušená dáma?

Zhruba tak. Byla znásilňována skoro pořád. Ve všech totalitních režimech byla historie velmi důležitá. Mezi těmi všemi historiky v nacistickém Německu byl snad jen jeden antinacistický profesor historie. Měl židovskou ženu a pak musel do exilu. Za Stalina byla v SSSR většina historiků prorežimních. Ostatně to lze říci i o Československu.

U ostatních zemí nevím, ale není až taková pravda, že jsme měli v Československu mezi historiky samé poskoky bývalého režimu... 

Dobře, ale všichni ti svobodně smýšlející buď měli s režimem problémy, anebo utekli do exilu. Přesto musím říct, že se v Československu proti režimu stavělo mnohem více spisovatelů či filozofů. Historici byli vždy velmi konformní a oportunističtí, protože nejdůležitější odvětví studia historie je založené na nacionalismu. Jsem pro jiné proporce mezi historií, antropologií, filozofií, právem a ekonomií. Myslím si, že politická ekonomie musí být také vyučována mnohem dříve, aby lidé věděli, co s nimi bude dělat kapitalismus, až skončí se studiem. Nejsem pro to, aby se zavřely všechny katedry historie. Na univerzitách bývá mnohem větší kritická otevřenost i debatní disciplína. Nicméně na školách a gymnáziích by vyučování historie mělo dostat jiné proporce. Když se zapojí třeba filozofie, naučí to mladé lidi přemýšlet. Jak přemýšlet. Ne, co si myslet.

Podobné ideje jsou popsány ve vaší poslední knize, která česky ještě nevyšla, Soumrak dějin?

Kniha se zabývá faktem, že ani v západní společnosti není funkce historie správná. Historie je v ní velmi důležitá disciplína kvůli nacionalistické funkci vybudovat a udržet národ, stát. Nicméně teď, kdy jsou národy a státy na mapě víceméně pevně ohraničeny, historie začíná být mnohem méně důležitá. Musíme mít nějaké vize, co budeme o historii učit. Ohledně těch vizí se na nás snáší soumrak. Nevíme, co budeme učit.

Věříte, že se Izrael zbaví svých etnokratických či nacionalistikých manýrů?

V roce 1948 jsme si přivlastnili toto území kvůli tragédii židů v Evropě. Vybudovali jsme etnonáboženský stát. Proč? Protože první definice tohoto státu nebyly o republice, o sekularismu, ale o židovství. Mám na univerzitě studenty, palestinské Araby, kteří jsou občany Izraele. Hovoří hebrejsky jako já, jako mateřským jazykem. Chtějí se cítit jako Izraelci, ale stát Izrael je nenechá, aby se s ním identifikovali. Nemůžete se stát židem bez víry, ale můžete se vždy stát Izraelcem. Dveře jsou v tom otevřené jako do baru, ale izraelská vláda se chová jako dost naštvaný vyhazovač. Myslím si, že jestli jsme Izraelci, musíme zachránit náš stát a pomoci vedle něj vybudovat Palestinu. Jen svobodný stát Palestina může být totiž plotem proti Islámskému státu a dalším teroristům. Jen palestinský stát může být obranou Izraele proti té džungli okolo. Jestliže nevznikne Palestina, poroste na Středním východě moc podobných center zla, jako je Islámský stát.

Když židy jako národ neuznáváte, jak a proč proti nim podle vás vznikla tak hluboká nenávist na celém světě, která vyvrcholila holocaustem?


Nejsem žid a nejsem sionista. Nelze to ale zaměňovat. Sionismus není židovství a naopak. Má kritika židovství jako náboženství je stejná jako má kritika křesťanství či islámu. Je to v ideologické úrovni. Má kritika sionismu je na politické úrovni. Nemíchám to. Nenávist k židům začala velmi brzy, protože pomohla ve starověké historii vytvořit křesťanství. Jak už jsem říkal, k vytvoření určité identity je třeba nepřítele. Je nutné vytvořit hranice této identity. Když se podíváte na vítězství křesťanství nad židovstvím ve starověku, bylo třeba ukázat, že křesťanství je opravdové náboženství. Muselo se tedy rozhlásit, že jsou židé špinaví, chamtiví a zabíjejí děti. Protižidovství je zakořeněno v křesťanství hlouběji než strach z islámu. I když dnes žijeme v bláznivém světě. Termín židokřesťanství či židokřesťanská civilizace je menší pravdou než termín židoislámská civilizace. Brány mezi židovstvím a islámem byly totiž vždy více otevřeny než brány mezi židovstvím a křesťanstvím. Nesnáším lidi, kteří dnes hovoří o židokřesťanství. Nicméně moderní antisemitismus či moderní židofobie vznikla z potřeby vybudovat národnosti, státy. Za problémy budování novodobých národů, ve střední a centrální Evropě je to nejlépe vidět, byli nejčastěji obviňováni židé. Hodně židovských intelektuálů chtělo být hlavně Němci, mnoho z nich bylo i velmi nacionalistickými Němci. Theodor Herzl, otec sionismu, se na univerzitě snažil být německo-rakouským nacionalistou. Hlavně v době, kdy se dostal do Vídně z Budapešti, chtěl být supergermánem. Nicméně Němci ho nechtěli, protože definice němectví musí být etnická a žid nemohl být opravdovým Němcem. To je důvod, proč jej za sionismus nemohu vinit. Ostatně ve Francii to bylo na konci devatenáctého století podobné. Jsou totiž nacionalismy zahrnující více původů a ty, které jsou exkluzivní. Když nejste čistý slovenský katolík, nejste Slovák.

Říkáte, že k vybudování kolektivní identity je třeba nepřítele. Nebuduje si z tohoto úhlu pohledu Evropská unie vlastní identitu skrze nesnášenlivost k islámu?

Výborný postřeh a dobrá otázka. Podle mě je součástí budování Evropské unie, a vytvoření její identity ještě bude obrovská práce, i islám jako nepřítel. Nicméně to až tak jednoduché není. Někteří Evropané říkají, že muslimové jsou neoddělitelnou součástí starého kontinentu. Jiní, jako maďarský premiér Viktor Orbán, si myslí, že muslimové nemohou být opravdovými Evropany. Většina muslimů se dokázala integrovat do lokálních kultur. Ekonomický růst způsobuje, že jejich děti nemají sociální a ekonomickou budoucnost. Hlavně ve velkých městech ztrácejí naději. Žijí v ghettech a dělají problémy. Takže se dnes muslimové dostávají do pozice, v níž byli kdysi židé. Věřím, že muslimové jsou noví židé Evropy. Unie potřebuje nepřítele. Silně křesťanská Evropa kdysi vytlačila muslimy. Tam, kde zůstali, bylo tehdy území Osmanské říše. Na Středním východě naopak mnoho křesťanských komunit existuje více než tisíc let a islám je nezlikvidoval. Dnes je situace opačná. Všechny tyhle věci nebudou pro lidi moc populární, ale měli by se nad nimi zamyslet.
 
 - - - 


Poznámka VD:Pan profesor Šlomo Sand se mýlí, klade-li vznik národního povědomí do období evropského romantismu. Stačí připomenout spor o Univerzitu Karlovu v předehře husitských válek, stejně jako ono husitské heslo "Bijte Němce - papežence!" a zjišťujeme, že v našich zemích existovalo národní povědomí již na začátku 15. století


Foto: Archiv Rybka Publishers
Popisek: Izraelský historik a autor v Česku aktuálně vyšlé knihy Jak byl vynalezen židovský národ Šlomo Sand




Šlomo Sandse narodil roku 1946 v rakouském Linci polským Židům, kteří přežili holocaust. V roce 1948 se s rodinou přestěhoval do izraelského města Jaffa. Od roku 1965 žil a pracoval v komunistickém kibucu Yad Hanna. Jako voják bojoval v Šestidenní válce, což jej přiklonilo k radikální levici. Po studiích na několika univerzitách, například v Paříži, se stal profesorem historie specializujícím se na dějiny nacionalismu a politické dějiny dvacátého století. Přednáší na Fakultě humanitních studií univerzity v Tel Avivu v Izraeli, ale učil i v USA a Francii. Mezi jeho nejznámější knihy patří Intelektuálové, pravda a moc: Od Dreyfusovy aféry po válku v Perském zálivu (2000), Jak byl vynalezen židovský národ (2008), Jak byla vynalezena Země izraelská (2012), Jak jsem přestal být Židem (2013) a Soumrak dějin (2015). Většina z nich byla přeložena do mnoha světových jazyků.

Válka nenažranců-Sýrie 21.století (díl I.)

0
0
Jaroslav Fišer
6.12.2015   Rukojmí
Napjatá situace na středním východě je pastvou pro řadu taky novinářů, kteří bez uzardění píší svoje komentáře, aniž by si něco o tom alespoň přečetli. Bohužel, často to slouží zastření pravého původu událostí v Sýrii a Iráku. Způsob provedení současných válečných akcí si vyžádá dlouhodobé úsilí a zásadní přesuny na geopolitické mapě. Lidské ztráty u obyvatel regionu nebudou podstatné pro průběh konfliktu. Částečně důležité budou ztráty USA a EU, pokud „noha jejich vojáka“ vstoupí na válečné území. Ale i o tyto ztráty půjde až v druhé řadě.

Pro pochopení některých souvislostí je možno předložit několik skutečností, které vychází ze skutečných událostí a dohledatelných faktů. Teprve z nich lze vyvozovat nějaké závěry, které nebudou mít hodnotu na objednávku placených komentářů. Pokusím se předložit některá fakta, která lze dohledat v řadě západních a východních zdrojů, včetně arabských. Pro rozsáhlost problematiky je článek rozdělen na dvě části. Těm, co jsou závislí na masáži bulvárních zdrojů a agitek, nabízím BLESKOVÉ shrnutí v desateru v tomto duchu. Dalším podrobnostem se tak nemusí věnovat.

1. Za všechno mohou imperialisté z / USA /Ruska/ EU/ arabských států/ Číny – vyber potřebné. 2. Konflikty v Sýrii vyvolávají /Židé/Arabové/komunisti/kapitalisti/ilumináti – vyber. 3. Obama/Putin/ jsou ochránci světa/satani/zaprodanci/maniaci/andělé – vyber. 4. Výsledkem násilí bude /klid/ ráj na Zemi/lepší zítřky/ bezpečnost/teplo v zimě – vyber. 5. V Sýrii nejde o plyn ale jen o demokracii jako v Iráku, Libyi, Afganistánu, Vietnamu, Čečensku. 6. Obyvatelé regionu si po ukončené válce budou žít ze svého nerostného bohatství. 7. Vypěstovaný Islámský stát musí být zničen, fanatičtí vrazi ohrožují naši skvělou kulturu. 8. Podpora „umírněných islamistů“ přinese klid v Evropě a lidská práva místo šári´i. 9. Po návratu bojovníků zpět do Evropy je vyznamenáme řádem Čestné legie za boj proti totalitě. 10.Pravdu má vždy televize/rozhlas/internet/hospoda (vyber).

Ostatním nabízím něco k zamyšlení, nejlépe s mapou v ruce. Není totiž důležité, co je na povrchu Sýrie, ale co je v tomto regionu pod ním. Pro 21. století bude kromě boje o vodu důležitý i boj o plyn, i když se vědci na západě domnívali do konce šedesátých let, že plyn je jen dočasnou surovinou a bude do 100 let vyčerpán. Opak je pravdou a jeho využití jako ekologické suroviny a zdroje pro výrobu dalších chemických látek bude dlouhodobé. USA se v minulosti zaměřily především na ropu a ovládnutí regionů s ropou. Trochu jim uhnul ze zaměřovače plyn, ne však Rusku. Po nástupu Putina Rusko vyběhlo na trať závodu o plyn. Nechtělo se pouštět do soutěže o ropu, protože dlouhodobá „práce“ USA a jeho spojenců přinesla dominanci v této komoditě. Což se ukázalo i ve způsobu řešení krize v Iráku, kdy bylo nutné za každých okolností, a každým možným způsobem, rozbít region. Původní „opatrovatelé“, Velká Británie a Francie nedokázali situaci udržet a proto zásah zbyl na USA. Další bitva se tak nyní odehrává o plyn.

Podívejme se na největší prokázaná ložiska plynu ve světě z roku 1990: Rusko,Turkmenistán, Ázerbájdžán, Gruzie a Írán v okolí Kaspické pánve, Sýrie a Libanon, Katar a Egypt. Proč tedy Sýrie a Libanon v roce 2014? Tři plus jeden důvody. První, protože existují ještě ložiska pravděpodobná, a ta v Sýrii se v roce 2010 již posunula do prokázaných a „cena regionu“ bude obrovská. Druhý – spočívá ve snaze rozdělit spojenectví Irán-Sýrii a zabránit tak transportu plynu do Evropy společnostem NIORDC (National Iranian Oil Refining & Distribution Company), SPC (Syrian petroleum company), AFPC (Al Furat Petroleum Company Syriaa pracující i pro SPC) a DALŠÍ kooperující společnosti v Sýrii. Tím by se uvolnil prostor pro plyn společnosti Exxon-Mobil z ložisek na pobřeží Kataru a společnosti SAUDI ARAMCO z polí Saudské Arábie.

Třetím důvodem je spojenectví Ruska a Sýrie (dříve i Irák, což už se podařilo demontovat).Důležité je říci, kdo jsou ty další společnosti v Sýrii. Kromě domácích společností SPC a kooperující AFPC jsou velkým vlastníkem těžebních práv kanadský SUNCOR, INA NAFTAPLIN sídlící v Egyptě a STROYTRANSGAZ vlastněný z části Gazpromem. Kanadská SUNCOR v důsledků sankcí a nestability regionu po roce 2011 omezila využití, stejně tak AFPC v důsledku sankcí západu omezila spolupráci s firmou SHELL, Total a dalšími. Výrazné investice v Sýrii firmy STROYTRANSGAZ zajistily již od roku 2008 otevření nových plynových polí. V roce 2010 celá Sýrie vytěžila více jak 300mld kubických stop plynu. Následný konflikt a sankce snížily těžbu v roce 2013 pod 200mld.

Z hlediska vlády nad plynem v tomto regionu tak USA a západním spojencům ujel vlak, a to i přesto, že vlastnili první informace o obrovských nálezech plynu v Sýrii, Palestině a přilehlého šelfu. Od roku 2000 totiž norské firmy Ansis a Sagex v Sýrii veřejně-skrytě prováděly průzkumy země a objevily obrovské zásoby syrského plynu, větší než ty katarské. Poté firmu ANSIS koupila firma Veritas SSGT, vlastněná F-US konsorciem. Podle arabských a některých britských pramenů byla data předána vládám Francie, USA, Británie a Izraele (s velkou pravděpodobností skončili i ve zpravodajské svodce ze středního východu na stole Putina). Informovaná koalice F, USA, GB a IZ měla na základě toho připravit plán na odstavení Sýrie, její rozdělení a převzetí těžebních práv v regionu. Na diplomatickém poli bylo prvním výsledkem vyhlášení Assada za teroristu a diktátora s tím, že jeho chemické zbraně ohrožují světový mír. Rusko celkem rychle přesvědčilo Assada, a chemické zbraně za mezinárodní pomoci, byly zlikvidovány. Což zhatilo prvotní rychlý plán, a jak H. Clinton ve slabém okamžiku vyhlásila, tak „Rusko za to zaplatí“. Zřejmě začalo platit i Ukrajinou.

Zároveň byl ale spuštěn druhý, dlouhodobější a náročnější plán. Výsledkem tak byl vznik koalice skupin, které se vymezovaly proti Assadovi a jeho politice. Na stránkách internetu lze dohledat hlavně francouzské prameny o tom, jak se pořádaly „konference“ o svobodné Sýrii a obrušovaly se hrany mezi rozdílnými zájmy kmenových a jiných seskupení. Dostali výraznou pomoc ve výzbroji a instruktorech a zahájily tak současnou dlouhodobou válku v regionu, která se nakonec proměnila v dobře vyzbrojený islámský stát, který i přes boje proti USA a jejich spojencům splnil alespoň jeden účel zřejmý při pohledu na mapu. Tím je přetnutí spojnice mezi Sýrií a Iránem, a pochopitelně oslabení vlivu ruských společností v Sýrii. Dle dnešních zpráv stojí ISIL na dohled Bagdádu.

Kde asi soudruzi plánovači udělali chybu? Jedna se nabízí – ložiska plynu v Sýrii, s celkem dobrým dosahem do Evropy, odsunují v každé variantě na druhou kolej plyn z Kataru a S. Arábie – zřejmě nepozvané členy na plynovou žranici. Nebyl a není problém za katarské a saudské peníze dát do pohybu fanatické sunitské bojovníky a celý region rozvrátit. Což si již zkoušely tyto státy dlouhodobě v minulosti. Možným výsledkem tak může být buď dlouhodobá nestabilita bránící využití ložisek plynu, nebo dokonce i vznik islámského státu, který se může ujmout využití obrovských strategických zásob.

Existuje však skrytý, čtvrtý důvod. Ten se týká plánované výstavby plynovodů Nord Stream, South, Stream a Nabucco. A zde hraje velkou úlohu i Turecko, které se v celém konfliktu chová téměř schizofrenicky. Další k tomu v druhém díle.

Mapa ukazuje region s obrovskými zásobami plynu pod územím Sýrie, které stojí i za zájmy Izraele o Palestinu a Libanon.

Čína proti vtahování Černé Hory do NATO: vzdejte se myšlení studené války

0
0
6.12.2015   Eurasia
Vtahování Černé Hory do NATO vadí nejen samotným obyvatelům této balkánské země či Ruské federaci. Proti vstupu Černé Hory do aliance se staví také Čína, podle níž by se „mezinárodní společenství mělo vzdát myšlení studené války“. Na svém webu to uvádí Čínský rozhlas pro zahraničí, zatímco korporátní média tuto skutečnost prakticky ignorují.Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Chua Čchun-jing 3. prosince na jednání o vstupu Černé Hory do NATO řekla, že „mezinárodní společenství by se mělo vzdát myšlení studené války, vytvořit nové ideály o společné, komplexní a trvalé bezpečnosti a spolupráci“.

Poukázala na to, že „mezinárodní společenství by mělo společně vytvořit spravedlivý bezpečnostní model ohledně společného budování a společného sdílení“.

Svoji nevoli v otázce vstupu Černé Hory do NATO už vyjádřilo Rusko. Podle velvyslance Ruské federace při alianci Alexandra Gruška je vstup Černé Hory „geopolitickým řešením, které zkomplikuje situaci na Balkáně a destabilizuje situaci v samotné zemi,“ informuje Sputnik ČR.

Vtahování Černé Hory do NATO vyvolává silnou nevoli mezi samotnými obyvateli země a bylo jedním z důvodů nedávných masových protestů v Podgorici. (geo)

AB Matrix

0
0
Pavel Letko 
6.12.2015  E-republika

Kalouskův vztek na Babiše ukazuje, že jsme svědky odchodu generace tunelářů z české politiky, kteří žili z toho, že pomáhali jiným krást a tunelovat a brali za to tučné výpalné. Otázka je, zda bude korporátní systém Babiš lepší než to, co jsme měli dosud.


Dokument Víta Klusáka o Andreji Babišovi se celkem povedl. Zařadil se mezi průměr, což v České republice vlastně znamená špičku tohoto žánru. Je jasné, že na film se těšili především Babišovi odpůrci a většinou nebyli zklamáni. Ne, že by film odhalil něco špatného, co nebylo známo, nebo že by nastavil současnému ministru financí nějaké neznámé zrcadlo. Ale jistí lidé, a není jich málo, při pohledu na Babiše či pouhé zmínce jeho jména rudnou vzteky a naprosto ztrácejí střízlivý úsudek.
 

Pan Rada – hvězda večera

Lídrem skupiny lidí nenávidějící Babiše se v tomto dokumentu stal pan Bohumír Rada. Přitom jeho vystoupení bylo snad nejúsměvnější ze všech. Tento podnikatel si stěžoval, že podniká jenom na 800 hektarech, přičemž mu Babiš slíbil v memorandu možnost hospodařit na 1 500 hektarech. To jsem měl pláč na krajíčku, nad takovou nespravedlností. Pouze 800 hektarů! S panem Radou soucítím, a „myslím to upřímně“. Zvlášť, když se orientuje v obchodu a hospodaření podle memorand, jak nám důrazně tvrdí.

Také další stížnost je pozoruhodná. Podle pana Rady se podniky patřící Babišovi snažily své produkty draho prodávat a přitom levně nakupovat suroviny. To je ovšem v očích Babišových nepřátel kolosální sobectví. Pan Rada totiž tak dlouho draho nakupoval a levně prodával, až se dostal do stamilionových dluhů. A tak je to zřejmě podle společnosti „Antibabiš“ v pořádku. Vstupujeme do nové fáze kapitalismu, kde vedení obchodních společnosti nemyslí na svůj zisk a dividendy akcionářům, ale výhradně na blaho všech ostatních. Takový argument podpořil i další „antibabišovec“ tvrzením, že když se sešli tři podnikatelé od prvovýrobce po prodejce, někdo z nich navrhl, že by se o zisk tak nějak po soudružsku rozdělili. Na to proradný Babiš prý reagoval slovy „ale já chci všechno“. Prostě takové typické kapitalistické krédo. Jenže moderní je zřejmě podle našich „antibabišů“ uzavírat kartelové dohody natruc všem a ještě to vydávat za lidumilství, které hatí jen Babiš.

Nedosti na tom. Podle pana Rady v uzenářských podnicích patřících pod Babišovo impérium se přidávají do uzenin nějaké mražené polotovary z kůží a odřezků, zatímco dříve se asi dělaly uzeniny výhradně z libových panenek, šunek, stehýnek a kotlet pocházejících ze zdravých prasátek, kuřátek či kraviček vesele pobíhajících v ekologických farmách pana Rady. No to je mi ale překvapení a skandální odhalení. Do potravin a uzenin zvlášť se dává kdejaké svinstvo, ale v Česku jsme odhalili viníka - Babiše. Pokud vás zajímá, co dávají do hamburgerů v USA, podívejte se na článek Aktivista Jamie Oliver donutil McDonalda dát do "růžového slizu" méně chemie.
 
Je Babiš v konfliktu zájmů?

No samozřejmě, že je. Zcela viditelně a transparentně. Je to tedy nový jev, který nás musí zneklidňovat? Ano i ne. Připomeňme si některé minulé předsedy vlád, Klause, Topolánka, či Nečase. Ti snad nebyli v konfliktu zájmů? Pan Topolánek měl například svého Dalíka. Nebo Dalík svého Topolánka, těžko říci. To nebyla „berlusconizace“ české politiky? Vzpomeňme na úžasné mužné foto pana Topolánka na Berlusconiho mejdanu. O Nečasovi škoda mluvit, jeho působení a činnost jeho někdejší milenky a současné manželky hodnotí v současné době česká justice. Že bude měřit spravedlivě, o tom není pochyb. Česká justice více jak 25 let po osvobození soudí rovně a spravedlivě. To vidíme všichni i podle prvních rozsudků v kauze Nagyová a spol. A Nečas není Rath, že ano.

O Klausově působení „mimo střet zájmů“ nejlépe hovoří jeho amnestie. Jinak je škoda o jeho činnosti ztrácet další slova. To platí i o hlavě českých „antibabišů“ - Miroslavu Kalouskovi.

 
Dělá nám Babiš ostudu?

Tak to těžko. V Klusákově dokumentu hovoří obstojně anglicky, francouzsky i česky, pravděpodobně umí výborně po slovensky a podle vládních zdrojů i německy. V zahraničí je zvyklý reprezentovat, a jako je dnes vzorem úspěšného kapitalisty, mohl z něj být stejně tak i výborný soudruh ověnčený řadou státních vyznamenání. Andrej Babiš je prostě nadaný a zrozený pro úspěch. Není rebelem či prorokem. Prostě umí v každém režimu jít nahoru za každou cenu, což dokazuje hlavně skutkem, občas i slovem.
 

Představuje Andrej Babiš nebezpečí?

Nepochybně. Kapitalismus, jak nám ukazují dějiny, je totiž velmi nebezpečný. Pan Babiš reprezentuje pravicově orientovaného podnikatele a nyní i lidového politika. Položil si zřejmě základní otázku. Proč bych měl uplácet, přesvědčovat a lobbovat, což je většinou jedno a to samé, abych prosadil své zájmy v korporátním systému moci a peněz? Jako před ním Kalousek a další si to zařídil tak, aby mu politika (a tím i byznys) běžely z našich daní. Nyní si může nastavit ve státě takové podmínky, aby prosadil své, a možná i obecné, zájmy. Tak proč do toho tahat ty věčné žvanily, co neumí nic jiného, než kecat? Schovávají se jen za kolektivní rozhodnutí, osobní odpovědnost a riziko nenesou a nejsou zvyklí nést. Jen ukusují z koláče, který pečou soukromníci, vlastníci firem v Česku i ve světě. Je tedy třeba přestat žvanit a začít dělat, aby firma ČR prosperovala a mohla tak co nejlépe obstát v mezinárodní konkurenci. Kalouskův vztek na Babiše ukazuje, že jsme svědky odchodu generace tunelářů, kteří žili z toho, že pomáhali jiným krást a tunelovat a brali za to tučné výpalné, z české politiky. Otázka je, zda bude korporátní systém Babiš lepší než to, co jsme měli dosud.

Budoucnost patří koncernům, korporacím a oligarchům. Tak, jako je tomu ve Spojených státech, Rusku, Ukrajině či Africe. Politici vystupují jen jako placení řečníci těchto korporací. Tu a tam se někdo pokusí vymanit z jejich vlivu jako v Rusku Putin, ale v České republice jsme vždy byli papežštější než papež. Takže někdejší komunističtí soudruzi ze Sovětského svazu se na nás mohli naprosto spolehnout, stejně jako dnešní majitelé korporací ze Spojených států amerických.

Vnímáte-li tedy kapitalismus a neviditelnou ruku trhu jako výhonek svobody oligarchů a poslední stadium vývoje člověka a společenského uspořádání, pak je Babiš tou pravou volbou. Pravicové strany to vědí, a proto svého konkurenta upřímně nenávidí. Babiš je prostě pravičák každým coulem - má peníze i moc a nic z toho dobrovolně nepustí nikomu jinému. Žijeme v tržním hospodářství, a proto je A. Babiš přinejmenším v České republice jedním z nejlepších „tržních hospodářů“. Výběr daní, snížení dluhu a bič na zloděje se pomalu chystají, protože čas bývalé gardy už skončil. Řekněme si to jasně, modří soudruzi: už není z čeho krást a všechno tunelářské svinstvo je hned vidět. Proto ve druhém kole korporátního fašismu už vládnou oligarchové přímo, a ne zkorumpovaní politici jako to bylo dřív.

A až budou jednou v zářivé budoucnosti světem a Českou republikou hýbat práva člověka, úvahy o naplnění lidské existence, osvobození člověka od nadvlády člověkem, bude současný Babiš velmi špatnou volbou. Podtrhuji „současný“. Protože pak už by neměl přezdívku Bureš ani jméno Babiš, ale nejspíš „český Gándhí“. Jak se však zdá, lidský život je přece jenom na takové tři proměny příliš krátký. Musíme se spokojit se současnou polohou Andreje Babiše, pravicovou jako řemen, a volit podle svého rozumu i srdce. Vzhledem k tomu, že nepatřím k fanouškům ani pravice, ani současné reality (pseudo)demokracie, ani vlády korporací, Babiš pro mě dobrou volbou není.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme! 



Související články:

Irák pohrozil Turecku odvetnými vojenskými akcemi

0
0
6.1.2015   První zprávy
Šéf iráckého parlamentního bezpečnostního výboru Hakim al-Zamili označil vstup tureckých vojsk na irácké území porušením suverenity Iráku a pohrozil odvetnými vojenskými akcemi proti Turecku.Irácké ministerstvo zahraničí vydalo informaci o invazi tisíců tureckých vojáků do Iráku. Na irácké území vjely desítky tanků a obrněných vozidel. Irácký premiér Haider al-Abadi kritizoval akce Turecka s tím, že turecká armáda by měla "okamžitě opustit území Iráku."
Townhall: Turecko se pod Erdoganem stává nepřítelem NATO!

Na druhé straně, turecké vojenské orgány uvedly, že vojáci byli posláni do oblasti v blízkosti města Mosul na severu Iráku v počtu 130 k vojenském výcviku iráckých kurdských bojovníků.

Agentura Reuters citovala zdroj z Pentagonu, ketrý uvedl, že akce Turecka nebyly koordinovány s americkou protiislámskou koalicí.
Jiří Kouda,Prvnízprávy

My Slované jsme úžasný a mocný národ a naši nepřátelé to moc dobře vědí!

0
0


Ladislav Kašuka
6.12.2015 blog idnes
Slované spojme se a budeme svobodní a neporazitelní!!! Nemusíme posluhovat Němcům a Američanům, je nás dost na to, abychom si mohli určovat vlastní zákony a pravidla!
V historii jsme mnohokrát jako jeden velký národ prokázali, že dokážeme přežít všechny strasti a zvítězit nad každým nepřítelem! Nesčetněkrát někdo chtěl slovanské národy zotročit, podrobit si je, nebo dokonce vyhubit. Nikdy se to však nikomu nakonec nepovedlo a jen díky naší slovanské velkodušnosti, která se snoubí s odvahou, kterou nosíme hluboko ve svých srdcích spolu s láskou k rodině a vlasti, jsme oněm dobyvatelům poté, co byla jejich vojska poražena, nevzali jejich životy a zemi, tak, jako to chtěli udělat oni nám!

Naše slovanské národy zastavili v minulosti Turky, Švédy, Francouze i Němce, islamisty, barbary, křižáky, napoleonská vojska i nacistické stvůry, a když se nenecháme poštvat našimi nepřáteli jeden proti druhému, porazíme znovu, pokud to bude třeba úplně každého, protože na světě není síla, která by nás mohla zlomit, pokud to neuděláme my sami! Naši nepřátelé, kteří se velice často přetvařují a dělají, že jsou našimi partnery a spojenci, znají naši sílu a pamatují si dobře své prohry z minulosti, a proto vedou svůj boj v současnosti jinak, chytřeji a mnohem zákeřněji!

Rozděl a panuj, je nyní heslem těch, kteří nám jdou po krku! Stejně jako v minulosti je jim trnem v oku naše slovanská síla, náš obrovský životní prostor a naše nerostné a přírodní zdroje! Pokud se však konečně přestaneme krčit před Washingtonem a Bruselem a uvědomíme si, že nejsme jen Češi, Slováci, Poláci, Ukrajinci, Srbové atd., ale hlavně SLOVANÉ, a že jsme společně s Ruskem jeden obrovský, silný a neporazitelný národ a začneme se podle toho chovat, rázem se vše změní!

PS: Většinový slovanský genom obyvatel ČR a SR:

Ani profesor historie nemusí mít vždy pravdu, zvlášť v pohledu na současnost

0
0
Jiří Baťa
7. 12. 2015
Zaujal mě článek v Parlamentních listech.cz „Takový rozhovor o Ukrajině tu dlouho nebyl. Uznávaný profesor Rychlík to vzal zevrubně od cara“ zde, pořízený PL.cz v jejich tzv. půlnočním rozhovoru s panem profesorem Janem Rychlíkem, významným znalcem moderních dějin slovanských národů, především Ukrajiny. 


Domnívám se, že není důvod bezmezně věřit všem historickým faktům, které pan profesor jako svůj osobní historický názor vyslovil v souvislosti s Ukrajinou, kolem které se de facto vedl celý rozhovor. Historiků zaměřených na stejnou tématiku je v ČR víc a z vlastní zkušenosti, byť jen okrajového zájmu mohu konstatovat, že co člověk-historik, to odlišný historický názor, v tomto případě na existenci Ukrajiny. Nicméně to nepovažuji za podstatu problému, o kterém se chci v této souvislosti zmínit.

Poznamenal jsem, že pan profesor může (ale také nemusí) mít pravdu v otázce historie Ukrajiny v návaznosti na existenci SSSR a později Ruské federace, nicméně z rozhovoru vyplývá několik podstatných skutečností. Pan profesor Rychlík stručným výkladem historie Ukrajiny a Ruska přešel k současnosti, kdy poznamenal, že není žádný rusofob, má rád Rusko jako zemi a obdivuje ruskou kulturu. Rusky běžně čte i mluví, v Rusku má osobní přátele. Netají ovšem před nikým, že v žádném případě není obdivovatelem prezidenta Putina a jeho politiky. Především jeho politiky vůči Ukrajině. Tato slova velmi připomínají europoslance J. Štětiny (TOP 09). Je to náhoda nebo vzácná shoda? Zásadní rozdíl mezi oběma je však v odpovědi na sugestivní otázku, zda se pan profesor bojí Ruska. Odpověděl že on osobně se Ruska nebojí, zatím co pan Štětina prý má z obav z Ruska snad i kopřivku.

Těchto několik sotva postřehnutelných názorů však zcela bezpochyby ovlivňuje jeho další názor na současnost, pokud jde o další vývoj a budoucnost Ukrajiny. Pan profesor má jistě pravdu v tom, že další vnitřní vývoj Ukrajiny závisí především na Ukrajincích samotných, avšak nemohu souhlasit s tím že „Ukrajinské obrození je z větší části americkým projektem k oslabení pozice Ruska a Evropy“, je podle profesora Rychlíka papouškování postulátů současné ruské propagandy. Z vědeckého hlediska je to nesmysl. Nejsem vědec, nemohu tedy posoudit, jak dalece má pan profesor pravdu v tom, že tento názor je relevantní s vědeckého hlediska. Domnívám se však, že zde vědecké hledisko nehraje roli, protože fakta a skutečnosti jsou jasné už z logiky věci, tedy jednání a uplatňování zahraniční politiky USA. Nicméně z tohoto bohulibého konstatování přechází na historická fakta, které jsou však hodně vzdáleny zmíněné realitě. Pravda, týkají se jak Ukrajiny tak USA, avšak z hlediska historie, sahající až do 19. století, avšak méně či vůbec ne vypjaté a exponované současnosti. Je totiž všeobecně známo, a přiznali to i sami Američané, že do zubožené Ukrajiny investovali základních pět miliard dolarů s cílem „demokratizovat“ Ukrajinu od korupce, oligarchie, ale hlavně delimitovat závislost na Rusku, cíleně ekonomicky investovat do Ukrajiny výkupem nemovitostí, pozemků a průmyslových komplexů jak v samotné Ukrajině, tak na Krymu, kde USA hodlali (a také již částečně realizovali) založit důležitou základnu US army a NATO pro invazi do Ruska.

Tyto skutečnosti pan profesor Rychlík nezmiňuje, pokud je přímo úmyslně nezamlčuje a jeho výklad v této záležitosti vyznívá ve zcela jiné kvalitativní poloze. Zásadní závěr z jeho výkladu je, že Američané s tím (tj. s Ukrajinou) nemají nic společného. Nevím, nakolik je pan profesor přesvědčen, že tomu čtenář uvěří, vždyť takový závěr je však naprosto irelevantní, mimo logiku, neřku-li přímo zavádějící a který nekoresponduje s evidentními a prokazatelnými skutečnostmi, kdy nejen v posledních pěti letech, ale i v tragických dobách Majdanu USA sehráli svou (ne vždy chtěnou) všude přítomností svou účelovou roli. Ta vyplývá i z veřejně dostupných informací o zahraniční politice USA vůči Evropě, Rusku a jako prostředek k rozvratu vztahů Evropy a Ruska i využití Ukrajiny, díky jejich úplatným politikům. Nechci pana profesora podezírat z nějaké ideologické zaujatosti a pravicového hodnocení vývoje vnitřních událostí Ukrajiny a politiky V. Putina vůči ní. Avšak jeho rádoby nestranný názor vykazuje jasné kontury proti putinovského postoje, ke kterému se pan profesor mimoděk otevřeně hlásí.

Nechci polemizovat o dalších historických a dějinných detailech stran Ukrajiny nebo Ruska, jak vyplývá z rozhovoru pana profesora s Parlamentními Listy.cz, chci však vyjádřit svůj zásadní nesouhlas k věci, byť jde o stanoviska, hodnocení nebo názor renomovaného českého historika, odborníka na moderní dějiny slovanských národů, pana profesora Jana Rychlíka. V podstatě chci tímto jen poukázat, že (i jeho) názor na vidění světa, historie a dějinných událostí, včetně pohledu, hodnocení a názoru na mezinárodní politiku a s tím spojené souvislosti se nemusí, často ani nemohou, shodovat s jinými, Jakkoliv se vědec či historik snaží své výsledky bádání doložit svými fakty. Jsou to však fakta subjektivní, která mohou být snadno vyvrácena či zpochybněna jinou vědeckou kapacitou.

Otázka je, zda taková významná neshoda názorů v hodnocení vlivu a působení USA na ukrajinské události vyplývá z nevědomosti, omylu, nebo z politického úmyslu. U pana profesora bych to však bohužel viděl spíše na úmysl, protože člověk jeho formátu by se neměl mýlit v záležitosti natolik jasné, jako je všeobecně známé a ve světě pokrokovými silami odsuzované americké vměšování (včetně vojenského) do vnitřních záležitostí cizích států, notabene na jiném kontinentě, než jsou samy USA. Že by to pan profesor nevěděl?

Prezident Zeman v nejlepší formě. Promluvil z rádia o odvolání Sobotky, o Turecku i o vlastní kondici

0
0
6.12.2015   Parlamentní listy
Hostem dnešního, již čtvrtého, Prezidentského Press klubu Frekvence 1 byl prezident Miloš Zeman. Moderátor Luboš Xaver Veselý za hlavou státu vyrazil na zámek do Lán.Úvodem si oba muži vyměnili názory na ostříhání toho druhého. Prezident zároveň prozradil, že druhou adventní neděli prospal, následně pouze navštívil holiče a prý vypadá strašně. „Každý chlap, který je ostříhaný, vypadá nejmíň týden tak, že by neměl vycházet na veřejnost,“ zahájil prezident.

Moderátor Veselý zahájil celý pořad dotazem na kauzu komunistického europoslance Miloslava Ransdorfa, který byl v pátek zadržen ve Švýcarsku z důvodu pochybných finančních transakcí v jedné z bank. „O celé kauze nic nevím. A to by vlastně stačilo, neboť není důvod pokračovat dál,“ uvedl Zeman k osobě Ransdorfa, který má po americkém velvyslanci Andrewu Schapirovi dle prezidenta zákaz vstupu do jeho kanceláře. Důvodem je prý hyenismus, když Ransdorf chtěl, aby rodiče zavražděného Petra Vejvody jmenoval i s titulem předsedy jedné z komunistických buněk na Vysočině. „Ale jak znám Mílu Ransdorfa, je to člověk, který každému naletí,“ dodal s příkladem, jak prý europoslanec nakoupil za jeden milion korun bezcenné padělky obrazů evropských autorů. „Dokud nebudu znát závěry vyšetřování, nebudu se k tomu vyjadřovat,“ uzavřel tuto otázku.

CELÝ PREZIDENTSKÝ PRESS KLUB SI POSLECHNĚTE ZDE

Další otázka směřovala k nemocnému zpěvákovi Karlu Gottovi, který si před týdnem došel do Státní opery pro svého 40. slavíka. Prezident jeho gesto považuje za samozřejmé. „Ať už je to zpěvák, politik nebo kdokoliv jiný, setkání s lidmi nás nabíjí. Máme vždy radost, že tam ti lidé jsou, že nám tleskají, že nás mají rádi. A myslím si, že je to důležitá vzpruha při léčení jeho nemoci. Navíc, jak víte, já jsem mu popřál, aby se brzy uzdravil. Pronesl jsem prognózu, že vyhraje opět slavíka, což byla snadná prognóza, a stalo se. Zaplať pánbůh, že to vyhrál, neboť si to zaslouží,“ uvedl. Ke skupině Ortel, která je pranýřována za své xenofobní a extremistické texty, a přesto získala druhé místo mezi skupinami a její představitel Tomáš Ortel třetí místo mezi zpěváky, nechtěl Zeman hovořit. A neopomněl napomenout moderátora Veselého. „Xavere, při první otázce ze mě děláte policejního vyšetřovatele, při druhé hudebního kritika. Ani jedno nejsem. Dovoluji si vás upozornit, že mluvíte s prezidentem České republiky.“ Následně řekl, že zná pouze dvě skupiny – Beatles a Abbu.
Camfrňousek za to nestál

Další otázka směřovala ke konfliktu, ke kterému došlo mezi Tureckem a Ruskem, kdy turecké letadlo sestřelilo ruský letoun, jenž údajně přeletěl nad tureckým územím. „Ten, kdo to letadlo sestřelil, je padouch. A to z jednoho prostého důvodu. Díval jsem se na mapu, a ten kousek tureckého území je skutečným camfrňouskem. Já netvrdím, že do toho camfrňousku máte vlétat,“ uvedl s tím, že jeho přelet trvá dle jeho názoru asi deset vteřin. „Ale pokud tam jednou vletíte, tak uděláte nějakou nótu, nějaký bugr. Ale abyste nechal zabít dva piloty... Vem čert to letadlo, ale lidský život má velkou hodnotu, ten camfrňousek za to nestál,“ uvedl s tím, že dle vnímání slov ruského prezidenta Vladimira Putina, dojde k zastavení plynovodu. „Být na Putinově místě, tak to přesně takto udělám,“ ukončil toto téma. Naše civilizovaná společnost se dle něj rdousí ekonomickými sankcemi, nikoliv ozbrojenými konflikty.

A co otázka Schengenu? Schengen je dle naší hlavy státu vymoženost Evropské unie. „Nejde jen o to, že nemusíme ukazovat pasy na hranicích, ale vzniká tím pocit sounáležitosti, pocit evropanství. Je to psychologická hodnota, která má svůj význam,“ dodal. Ti, kteří podle něj navrhují jakýsi mini-Schengen, vlastně pořádně neříkají, jak by se ten dosavadní Schengen měl redukovat. Podle Jiřího Wolkera a jeho ‚stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě‘ to v Zemanovi vyvolává dojem, že Schengen bude redukován na Německo a přestane tak býti Schengenem.

„Schengen by se měl zcela jistě zachovat, i s Řeckem,“ uvedl dále prezident s tím, že řecká armáda by měla hlídat hotspoty, loďstvo by mohlo zase nelegální migranty posílat zpět do Afriky. Řecku je podle Zemana možné vyhrožovat nikoliv vyloučením ze Schengenu, ale z eurozóny. „Vydírání je jeden z politických nástrojů,“ dodal. „Řecko touží být v eurozóně a dělá vše pro to, aby zůstalo. Mohlo by se tak tedy říct, že pokud si neudělají pořádek a své loďstvo a armádu neurčí k řešení migrační krize, budou nuceni z eurozóny odejít,“ doplnil.

Vydírání je dle jeho slov pravdivé pojmenování toho, čemu se v politické korektnosti říká vzájemně přijatelná dohoda. Politicky korektním termínem jde vydírání nahradit slovy barter či deal, něco za něco.
Lánská schůzka číslo dvě?

A z jakého důvodu dorazil do lánského zámku v minulých dnech sociálnědemokratický hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek. „Šlo o lánskou schůzku číslo dvě?“ zeptal se Veselý s připomínkou první lánské schůzky, ke které došlo po minulých parlamentních volbách za zády předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky. „Hejtman Hašek přišel s maskou před obličejem,“ řekl s humorem Zeman a vyjmenoval další účastníky schůzky, mezi kterými byl i ministr dopravy Dan Ťok (ANO) a prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák. „Byl tady z titulu své funkce předsedy Asociace krajů ČR ohledně dopravní infrastruktury,“ dodal.

Řeč přišla i na nadcházející krajské volby, kde by měl být vyzyvatelem Michala Haška starosta Kyjova a předseda Svazu měst a obcí František Lukl. Kandidovat by měl podle všeho za ANO, i když je členem SPO. „Vycházím z toho, že Michal Hašek je dlouhodobě nejpopulárnějším hejtmanem ze všech 14 hejtmanů, když počítám i pražskou primátorku. Kdybych měl věřit průzkumům veřejného mínění, i když tam, jak víte, mám určitou skepsi, a měl bych vycházet z dlouhodobých průzkumů popularity, věřím spíše ve vítězství Michala Haška. Lukl by mohl skončit druhý a společně by mohli vytvořit funkční koalici,“ řekl prognózu Zeman.
Podpora od Babiše těší

Xaver Veselý se následně otázal, zda prezidenta potěšilo, že Andrej Babiš (ANO) v minulých dnech prohlásil, že je možné, že hnutí nebude nominovat svého kandidáta na prezidenta, ale podpoří právě současnou hlavu státu. „Samozřejmě mě to potěšilo,“ řekl prezident s tím, že o své kandidatuře se rozhodne až v březnu 2017.

A samozřejmě nemohlo chybět ani téma 17. listopadu 2015, kdy následně došlo kvůli prezidentovým slovům na Albertově k přestřelce s předsedou vlády Bohuslavem Sobotkou (ČSSD). „Považoval bych za korektní, kdyby politici, kteří mají rozdílné názory, a co by to bylo za politiku, kdyby byly stejné, si vyměňovali tyto názory z očí do očí. Jestliže ovšem premiér v Bakalových Hospodářských nízkonákladových novinách řekl to, co řekl, musel předpokládat, že budu reagovat,“ dodal s tím, že jinak by to bylo jasné znamení toho, že zdegeneroval, což se nestalo.

Ohledně generála Pilce, který je náčelník Vojenské kanceláře Kanceláře prezidenta republiky, hlava státu sdělila, že vzhledem k tomu, že Pilc přišel o prověrku na ‚přísně tajné‘, bude muset hledat nového generála pro tuto funkci. „Narozdíl od kancléře, který ze zákona tuto prověrku nepotřebuje, a nechal si ji dělat jen ze svého frajerství, tak náčelník ji potřebuje,“ dodal s tím, že se hodlá sejít s ministrem obrany a nechá si doporučit nového náčelníka.

Proč neodvoláte předsedu vlády, když vidíte, jak škodí našemu státu v otázce imigrace?“ přečetl Xaver první z dotazů posluchačů. Podle prezidenta by byli všichni překvapeni, kolik takovýchto dotazů dostal na Hrad Zeman v minulých dnech. „Kdyby si tito lidé přečetli Ústavu, tak by zjistili, že bohužel, opakuji, bohužel, nemá prezident takovou kompetenci,“ uvedl Zeman. „Odvolat ho může pouze tehdy, jestliže mu bude vyslovena nedůvěra Poslanecké sněmovny, což se zatím nestalo,“ doplnil.

Přijímání uprchlíků

Mezi dotazy posluchačů nechyběl ani ten na kancléře Mynáře, který na den státního svátku uspořádal zájezd demonstrantů z Osvětiman na Pražský hrad, následně byli vpuštěni do Hradu a provedeni jím. To se čtenáři nelíbilo. Hlava státu však kancléře hájí. „Takových prohlídek, jako byla z těch Osvětiman, bylo za dobu mého prezidentství asi 150, celkem 2500 lidí. Nebyl to žádný výlet do zakázaných prostor Pražského hradu, ale do normálních prostor Pražského hradu. Jediné, co bych kancléři vytkl, tak je fakt, že si lidé sedli na nějakou vzácnou pohovku. Ale nezasvinili ji, nemusela se čistit, takže je to jen drobný detail,“ dodal.

Ohledně přijímání uprchlíků a jim nabízeného sociálního systému v Česku se prezident opakoval ve svých dříve řečených tezích. „Narozdíl od Německa nenabízíme uprchlíkům žádné štědré sociální dávky. Nicméně je potřeba vzít v úvahu, že pokud uprchlíci, uzavřou-li se hranice Německa a Rakouska, budou mít Česko jako tranzitní zemi, a Němci budou ekonomické migranty vracet do zemí, odkud přišli, budeme je mít v našich detenčních zařízeních na velmi dlouhou dobu. A nebudeme mít možnost je vyhostit,“ uvedl prezident. „A tak opakuji jako kolovrátek – armádu na hranice a vracet nelegální migranty přímo z hranice a nepouštět je do vnitrozemí,“ řekl.

„Proč nevystoupíme ze zločinecké organizace NATO, když Turci a USA vyzbrojují Islámský stát?“ zeptal se další z posluchačů. „Nepokládám NATO za zločineckou organizaci. Pokládám ji za organizaci, která často dělá chyby, stejně jako jakákoliv jiná organizace. Pokud jde o to, že Turci pomáhají Islámskému státu, je to hypotéza, která mi přijde docela pravdivá, i když přímé důkazy nebyly potvrzeny. USA pomáhají nepřímo tím, že vpadly do Iráku, tvrdily, že tam jsou zbraně hromadného ničení, ale v podstatě způsobily rozvrat Iráku. Důsledkem rozvratu je vznik Islámského státu,“ uzavřel tuto otázku Zeman.
Hlas volajícího v poušti

A otázka na rozdělování národa? Podle slov prezidenta se snaží národ spojovat. „Když jsem bouřil proti islámské migraci, tak jsem byl tak trochu jako hlas volajícího v poušti. Já se nepřidal k většině veřejnosti, ale veřejnost se přidala ke mně,“ sdělil k tomu, že se rozhodně nepovažuje za populistu, který by mluvil jako většina veřejnosti.

Samozřejmě, že nechyběl dotaz na vánoční dárky a trávení Vánoc. Zeman prý již dárky nakoupené má, ale jaké neprozradil. Vánoce bude trávit v Lánech, neboť tam má pohodlí a dvě ženy, které se o něj velmi dobře starají, nemusí nic dělat, ani si vařit. V případě, že napadne sníh, vyrazí však na Vysočinu a na běžkách se rychlostí 3 km/h vydá zasněženou krajinou.

A co prezidentovo zdraví? „Moje okolí mi říká: Miloši, ty vypadáš pořád líp a líp. A já odpovídám: Ano, ale on ani ten výchozí stav nebyl špatný,“ zkonstatoval a zmínil své dvě nemoci, cukrovku a neuropatii, které jej pronásledují řadu let, ani se nelepší, ani nehorší. Podle svých slov však je zázrakem přírody, neboť v jeho věku mu přirůstají oční buňky. „Předpokládám, že v budoucnosti se pokusím o to, abych vyrostl,“ řekl.

Závěrem posluchačům popřál krásné Vánoce a prozradil, že ve vánočním poselství, které pronese o vánočních svátcích bude razit tezi, že je čas, aby u nás skončila blbá nálada.

Zacharova se zeptala, kdo zatelefonuje DAEŠ; Zacharova o Turecku: Fantomas se rozběsnil

0
0
7. 12. 2015   zdroj a zde a zde
Ministr zahraničí Velké Británie navrhl ruskému prezidentovi, aby zatelefonoval Bašáru Asadovi a ukončil "šílenství" syrské občanské války.


Oficiální mluvčí ministerstva zahraničí RF Marija Zacharova na své stránce na Facebooku komentovala slova britského ministra zahraničí Philipa Hammonda o tom, že telefonát ruského prezidenta Vladimíra Putina hlavě Sýrie Bašáru Asadovi by mohl ukončit konflikt v SAR.

Dříve britský ministr zahraničí Philip Hammond řekl, že ruský prezident může jedním telefonátem ukončit "šílenství" syrské občanské války. Politik hovořil o telefonátu syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi.

"To se stane, když pan Putin sejme sluchátko, zatelefonuje panu Asadovi a řekne mu, že hra skončila", řekl.

"Takže. Rozeberme si to. Pokud vše půjde tak, jak tvrdí britští kolegové, a po odchodu Asada se šílenství ukončí, kam v tom případě zmizí DAEŠ? Nebo jim také někdo zavolá a řekne, že hra je skončila? Pozor, dotaz: a kdo zatelefonuje DAEŠ," napsala Zacharova.


Zacharova o Turecku: Fantomas se rozběsnil

Tisková mluvčí ministerstva zahraničí RF Marija Zacharova komentovala i akce Turecka v Iráku a Sýrii.

Mluvčí ministerstva zahraničí RF komentovala na Facebooku zprávy médií o tom, že ministerstvo zahraničí Iráku předvolalo tureckého velvyslance v souvislosti s vojenskou přítomností Turecka v Iráku a že irácký prezident Fuad Masum obvinil Turecko z porušování mezinárodního práva.

"Současně Turecko přemístilo do Sýrie 2 tisíce teroristů do DAEŠ a dalších teroristických skupin, o čemž již psala média, a dnes to bylo potvrzeno Ministerstvem obrany Ruska", připomněla Zacharova.

"Toto všechno ne nepřímo, ale přímo dokazuje, že Fantomas se rozběsnil", prohlásila.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

2 x Ukrajina - země klesá ke dnu

0
0
7.12.2015  Prvnízprávy

Šok: Ukrajina už nedostane další úvěr od Mezinárodního měnového fondu! Ukrajinu přišlo přerušení dodávek elektřiny na Krym draho.







Šok: Ukrajina už nedostane další úvěr od Mezinárodního měnového fondu!

Ukrajina může se může dostat do velkých problémů, protože Mezinárodní měnový fond (MMF) uvažuje o pozastavení probíhající spolupráce mezi oběma stranami.

"Ukrajinská vláda nechce vzít v úvahu předběžné dohody a připravila úplně jiný návrh rozpočtu než ten, co navrhnul MMF," uvedl Jérome Vacher, zástupce MMF na Ukrajině.

"Natalija Natalia Jaresková, ukrajinská ministryně financí, slíbila nápravu, ale nic se neděje. Čeká se na schválení rozpočtu, který vláda předloží parlamentu," pokračuje Jérome Vacher.

Jérome Vacher varoval, že v případě, že Mezinárodní měnový fond pozastaví další spolupráci s Kyjevem, způsobí tím obrovské problémy pro ukrajinskou ekonomiku, která je stále v krizi. Proto také MMF nepřipravuje nový úvěr a s dalšími mezinárodními finančními by odstoupil od finanční podpory Kyjeva.

Michail Saakašvili řekl v září na tiskové konferenci po setkání s americkým velvyslancem na Ukrajině Geoffrey R. Pyattem, že při současném tempu rozvoje Ukrajiny bude trvat 15 let než se ekonomicky vrátí do dob bývalého prezidenta Viktora Janukovyče. Pro rychlejší "rehabilitaci" podle jeho názoru Ukrajina potřebuje radikální reformy.



Foto: Jednání MMF
Zdroj zde

Související:
Ukrajina: Jak z ekonomické krize ven? Pokračovat ve válce!
Jaresková: Jsem připravena kvůli dluhu jet i do Moskvy!

- - -

Ukrajinu přišlo přerušení dodávek elektřiny na Krym draho


Objevují se elektrické výpadky ve dvou okresech Chersonské oblasti, přes kterou jsou vedena elektrická vedení i na Krym.

"Důsledky přerušení dodávek elektrického proudu již pociťují i obyvatelé dvou okresů Chersonské oblasti," uvedl zástupce parlamentní strany Blok Petra Porošenka Igor Kononěnko.

"Všechno má svou cenu, naši lidé by měli vědět jakou cenu zaplatíme za blokádu Krymu," pokračoval Kononeěko na ukrajinském TV kanálu 112.

"Za prvé ve dvou okresech Chersonské oblasti již dochází k výpadkům dodávek elektřiny. Za druhé končí dodávky uhlí z Ruska a Donbasu pro naše elektrárny a to ohrožuje dodávky elektřiny pro celou Ukrajinu,"řekl Kononěko.

Elektřina je dodávána na Krym z Ukrajiny přes Chersonskou oblast čtyřmi větvemi, ale všechny byly poškozeny akcemi ukrajinských radikálů 22. listopadu. Od té doby byl Krym bez dodávek elektřiny a nutná elektřina potřebná například pro provoz nemocnic a podobně byla získávána pomocí agregátů.

Většina Krymu byla ale bez elektřiny, jak řekl starosta jednoho z krymských měst, asi se zvýší porodnost a tím by mohli splnit úkol daný Vladimirem Putinem o zdvojnásobení obyvatel Krymu.

Rusko začalo urychleně budovat náhradní elektrické připojení a 2.prosince "zapnul" Vladimir Putin el. připojení pro Krym z Ruska z Krasnojarské oblasti. Ale ještě toto připojení kapacitně nestačí a Rusko pokračuje v budování dalších elektrických vedení.

Úkolem číslo jedna je pro Rusko učinit Krym nezávislým na Ukrajině, ať už v dodávkách elektřiny, ale i potravin, vody a dalších komodit. Proto Rusko urychleně buduje most přes Kerčský průliv v délce asi 13 kilometrů.


 
Zdroj zde.

Související:
Porošenko a Jaceňuk zakázali dodávky potravin a elektřiny na Krym
 
(rp,prvnizpravy.cz,tass,fotoarch.)

Vítěz Miloš Zeman, převratný Babiš, blbec a korouhvička. Zdeněk Zbořil ani dnes nemá dobré zprávy pro ,,pravdolásku"

0
0

Vítěz Miloš Zeman, převratný Babiš, blbec a korouhvička. Zdeněk Zbořil ani dnes nemá dobré zprávy pro ,,pravdolásku"

Zdeněk Zbořil
7. 12. 2015 ParlamentníListy

Ve svém ohlédnutí za politickým děním uplynulého týdne se politolog Zdeněk Zbořil zamýšlí nad popularitou předsedy hnutí ANO Andreje Babiše i prezidentským půlvítězstvím Miloše Zemana. Pozornost věnuje připomenutí předsedy Evropské rady Donalda Tuska o možném zadržování nelegálních migrantů až na rok a půl, když za jejich nepoměrně kratší pobyt v detenčních zařízeních byla Česká republika pranýřována. A své si řekl i k rozhovoru syrského prezidenta Bašára Asada.

Nejpopulárnější český politik Andrej Babiš v rozhovoru pro sobotní deník Právo souhlasí s prezidentem Milošem Zemanem, že existuje souvislost mezi migrací a teroristy i v tom, že tzv. Islámský stát může zneužít uprchlické vlny. Vicepremiér také připomněl, že český prezident byl jedním z prvních, kdo v OSN mluvil o nutnosti bojovat proti ISIL, a také že byl kritizován za to, že jel za ruským prezidentem Vladimirem Putinem. A teď jezdí do Moskvy francouzský prezident François Hollande, který Vladimira Putina, jenž pro něj byl předtím agresor, označuje za spojence a společně podnikají nálety proti radikálům v Sýrii. Ministr financí Andrej Babiš rovněž připustil, že by hnutí ANO nemuselo v prezidentských volbách 2018 stavět vlastního kandidáta, a naznačil, že by mohlo podpořit právě Miloše Zemana.

„Přečetl jsem interview pana Babiše velmi pozorně a obával jsem se, aby čtenáři nereagovali pouze na marginální poznámku o tom, že hnutí ANO dnes nemá vyhlédnutého kandidáta na prezidenta, že nápad uvažovat o panu Stropnickém je předčasný a ve straně neprojednávaný a že v případě, že se takový kandidát nenajde, podpoří pravděpodobně jeho strana kandidaturu Miloše Zemana. Mnohem důležitější je pro mne Babišovo upozornění na zmatené chování evropských politiků včetně prezidenta Hollanda, jenž dříve prohlašoval, že prezident Bašár Asad musí odejít, ale nyní přiznává, že Asad musí být součástí řešení budoucnosti Sýrie. A také forma celého rozhovoru,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politický analytik Zdeněk Zbořil.
 
 
Babišovi nejde o ideologii, ale zajímá ho administrace státu
I na tomto rozhovoru se ukazuje, že popularita předsedy hnutí ANO a ministra financí Andreje Babiše není dána jen někdy více, někdy méně zmiňovaným populismem, ale tím, že pochopil nejstarší význam slova „politika“. „Pochopil, že to není ´přemílání´ politické filozofie nebo ideologie, ale že to je ´správa obce za účelem nějakého dobra´. Babiš na sebe neupozorňuje pravicovými nebo levicovými mávátky, nehledá za prosazováním zákona o elektronické evidenci tržeb obranu nebo ohrožení demokracie jako všichni jeho odpůrci, ale zajímá ho ´administrace´ státu. Malého, nebo velkého, ale hlavně s efektivně fungujícími strukturami nebo institucemi,“ konstatuje politolog s tím, že podobně mluví Andrej Babiš i o zahraniční politice.

Všímá si, že je to Babišův první, ale zato fundamentální komentář. „Není však mnohomluvný jako u většiny nebo snad všech českých politiků včetně profesionálů z Ministerstva zahraničí. Nezabývá se celosvětovými nebo kosmickými tématy, ale stačí mu několik slov nebo vět, navíc srozumitelných, aby vysvětlil, co si o současných událostech u nás i v zahraničí myslí a jak doslova říká, ´jaká je naše váha´, respektive, co s tím vším můžeme, nebo nemůžeme dělat. Je typickým politickým realistou, který je přesvědčen, že ´názory nemění jen blbec´, protože věci běží okolo nás, a když ´nemůžeme vésti, neměli bychom alespoň být vlečeni´, viz odkaz na Tomáše Baťu. Možná, že v tom je hlavní důvod jeho popularity, a nikoli v ovládání Agrofertu, jak o tom neúnavně mluví jeho kritici,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
 
 
Zeman je půlvítězem, ale problém s imigranty není u konce

Andrej Babiš naznačil možnou podporu Miloše Zemana v přímé volbě na začátku roku 2018, přestože samotný prezident ještě neprozradil, zda se bude o úřad hlavy státu znovu ucházet. Podobně i komentátor týdeníku Reflex Bohumil Pečinka jeho kandidaturu předjímá v textu pod titulkem „Zemanovo půlvítězství v prezidentské volbě“. Domnívá se, že nový většinový konsensus české společnosti v přístupu k migrantům ze zemí třetího světa, který se zrodil mezi létem a podzimem 2015, bude s velkou pravděpodobností ovlivňovat politiku v dalších deseti letech. A jedním z mluvčích tohoto proudu se stal právě Miloš Zeman, zatímco jeho odpůrci se ze zášti k němu automaticky postavili do táborů příznivců „vítací politiky“, čímž se postavili proti většinovému názoru české společnosti a stali se nevolitelnými.

Podle Bohumila Pečinky, který rozhodně nikdy nepatřil do tábora příznivců nynější hlavy státu, se tak Miloš Zeman stal dva roky před prezidentskými volbami v nevyhlášeném volebním soupeření půlvítězem. „Pan Pečinka má dnes určitě pravdu, ale vše závisí na tom, jak se problém s chtěnými i nechtěnými imigranty bude vyvíjet. Ani Evropskou unií podplacené Turecko se nemusí stát hrází proti přívalu z Východu, a konec konců i Turecko se dá obejít. Tři a půl miliardy eur pak vyletí komínem, respektive zmizí v nekontrolovatelném nákupu zbraní nebo něčeho jiného. Ty peníze přece nejsou jen pro Turecko, ale Tureckem mají jen protéct do některých evropských zemí, respektive jejich finančních ústavů. A pak nebude platit ´islám tady nechceme´, ale jenom ´má dáti, dal´,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
 
 
Ministerstvo vnitra snášelo urážky arogantních evropských nadutců

Zástupce ředitele think-tanku Evropské hodnoty Jakub Janda na svém profilu na Facebooku napsal ironickou prognózu toho, co nás čeká v následujících třech letech, mimo jiné konec Schengenu, z Řecka uprchlický tábor a obsazení nejvyšších postů v české politice. Predikce na rok 2018 od tohoto think-tanku, jehož zástupci vystupují aktivně v médiích včetně veřejnoprávní ČT, zmiňuje jako prezidenta Miloše Zemana, premiéra Andreje Babiše, vicepremiéra Milana Chovance a opozice prý bude rozštěpená jako na Slovensku, takže existovat bude už jen ze setrvačnosti. Působí to dojmem, jako by právě proti těmto třem politikům bylo nejvíce zapotřebí rozpoutat kampaň. „Nečetl jsem to, ale nelekl jsem se. Ale připomínám, jako individuální think-tank, že už prý Hérakleitos, který žil v letech asi 540-480 před naším letopočtem, řekl: ´Pes nejvíce štěká na toho, koho nezná!´“ glosuje politolog.

Milan Chovanec a dlouholetý ředitel Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra Tomáš Haišman jsou častým terčem útoků za to, že Česká republika umísťuje nelegální migranty do detenčních zařízení. Přitom v uplynulém týdnu předseda Evropské rady Donald Tusk uvedl, že by migranti měli být kvůli prověrkám možných teroristických hrozeb drženi až osmnáct měsíců, což je v souladu s unijním právem. „Slouží ke cti českým zejména vládním činitelům, že dávno před tím, než arogantní evropští nadutci si dokázali přiznat, že se mýlili, trpělivě snášeli a snášejí urážky, kterých se jim z Bruselu a dokonce i z Rady Evropy dostává. Evropské babylonské ´zmatení jazyků´ je však tentokrát opravdu mimořádné. A pan Donald Tusk je toho tragikomickým příkladem. V české lidové politice se pro toto chování objevuje už dávno před vznikem EU, EK a Evropské rady hezké pořekadlo o korouhvičce. Točí se vždy jen ve směru, odkud vane vítr nejsilnější,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.
 
 
Premiér Sobotka překvapil kritikou přebujelé politické korektnosti

Migrační téma nemohl pominout ani premiér Bohuslav Sobotka při svém vystoupení na sněmu slovenské vládní strany Směr-sociální demokracie. „Jsem stoupencem Evropské unie, ale vadí mi, že přebujelá politická korektnost, kterou zažíváme, brání v tom, aby se problémy pojmenovaly takové, jaké opravdu jsou. Politická korektnost brání také v tom, aby se reálné problémy začaly řešit,“ překvapil předseda české vlády. Uprchlickou krizi musíme podle jeho názoru zvládnout rozumem, ale také srdcem a Evropa nemůže jít přes hranice svého vlastního ohrožení. Těmito slovy se mnohem více přiblížil postojům svého nynějšího nejbližšího spojence Milana Chovance než názorům Jiřího Dienstbiera, jemuž se výrok o ohrožení Evropy sotva zamlouval.

„Vypadá to, jako kdyby pan premiér propadl ´babišismu´. Ale také je pravda, že pan ministr Chovanec byl vlastně první, kdo na tyto věci upozorňoval a musel proto snášet kaceřování od mnoha našich i evropských veřejných činitelů a lidí přesvědčených o své moci a neomylnosti. Ale berme to také tak, že pan Sobotka tato slova pronesl na sněmu Směru, že musíme vnímat vliv sněmovní atmosféry a tak trochu omluvu, že jsme se nepřipojili k žalobě Slovenska a Maďarska proti vnuceným kvótám, a to i přesto, že jde dnes už jen o leklou rybu unijní politiky. Pan Dienstbier je ovšem ve svých postojích vytrvalý a ´nepřizpůsobivý´, a tak asi bude záležet na panu premiérovi, vládě a dokonce i ČSSD, zda se jim podaří ´integrovat´ ho,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
 
 
Halík se Šiklovou si mohli s výzvou proti nenávisti mohli vzpomenout dřív

Kolegium Paměti národa zveřejnilo ve čtvrtek Adventní výzvu namířenou proti nenávisti, agresivitě a fašizaci části české společnosti. Jejím cílem je podle autorů varování, aby se neopakovalo to, co jsme prožili ve 20. století, kdy došlo k relativizování hodnot, za něž česká společnost bojovala. Autoři výzvy se také snaží upozornit na „nenávist, agresivitu a fašizující tendence nemalé části společnosti.“ Mezi prvními se pod ni podepsali katolický kněz Tomáš Halík, socioložka Jiřina Šiklová i kardinál Miloslav Vlk. „Je to hezké, ale možná že autoři a signatáři mohli s touto výzvou přijít o několik let dříve, kdy brala za své ´pravda a láska´, kdy nenávist a agresivita plnila denně stránky tištěných i audiovizuálních médií a oslavovala se ´podnikavost´ šibalů, mezi nimi i osob duchovních, kteří se neštítili ani zabíjet,“ komentuje politolog snahu podepsaných.

Do středu pozornosti se od pátku dostal europoslanec za KSČM Miloslav Ransdorf, kterého zadrželi společně se třemi občany Slovenska v bance v Curychu. Podle slovenského ministra vnitra Roberta Kaliňáka se pokusili o převod vysokého objemu peněz na základě dokumentů, které neodpovídaly skutečnosti. Europoslanec ve svém nedělním prohlášení uvedl, že se jen snažil o navázání komunikace mezi bankou a významným klientem. Je přesvědčen, že zákony nijak neporušil. „Přečetl jsem si vyjádření pana Ransdorfa, který celou záležitost vysvětluje a popírá, přesto zůstává řada otazníků. Proč si vybral jím neidentifikovanou společnost a proč zrovna ve Švýcarsku, kde nemá poslaneckou imunitu? Byl k tomu vyprovokován, nebo se z něho stal šejdíř evropského formátu, jako z mnoha jeho současných zastánců ´evropských hodnot´ ve strukturách Evropské unie?“ zamýšlí se Zdeněk Zbořil.
 
 
Ironická nadsázka přesně vystihla pokleslost kritiků rozhovoru s Asadem

Česká televize odvysílala interview se syrským prezidentem Bašárem Asadem. Na redaktora Michala Kubala, který rozhovor vedl, se za něj snesla kritika ze všech stran. Ta se týkala jednak podoby kladených otázek, tvrzení syrského prezidenta, ale i toho, že rozhovor sestříhala syrská strana. Přitom Michal Kubal v živém televizním přenosu uvedl, že mu byl přítomen a výslednému sestřihu se dostalo pouze kosmetických zásahů ohledně přeřeknutí. Do houfu kritiků se nezařadil šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl, podle něhož jsou za útoky na Kubala jednak chuť po cenzuře, jednak závist, ale i frustrace z neschopnosti dlouhodobě překrucovat realitu. Následně sepsal svou verzi rozhovoru, kterou si podle něj vysnili někteří představitelé českých médií.
 
V té by Kubal dojel do Sýrie, jen aby Asadovi vysvětlil, že je „fašistická svině“ a že se s ním nehodlá bavit. Na úvod by Kubala Asad přivítal. „Dobrý den, pane redaktore. Vítejte v Damašku,“ řekl by a Kubal by se hned měl utrhnout: „Vůbec na mě nemluv, ty fašistická svině. Máš na rukou krev!“ Tak by zněla podle Plesla mediálně přijatelná verze rozhovoru, kterou by Kubal měl správně zakončit slovy „Didoprdele.“ „Já jsem to fiktivní interview sepsané panem Pleslem četl a nemám k němu co dodat. Samozřejmě se mně ty vulgarity nezdají, ale, bohužel, taková je dnešní úroveň veřejného politického diskursu. A jako ironická nadsázka to přesně vystihuje pokleslost – většinou dobře známou – páně Kubalových kritiků. K tomu přesnému pojmenování důvodu zloby vůči panu Kubalovi bych ještě přidal zbabělost a zištnost. Co kdyby náhodou někdo …“ nechává Zdeněk Zbořil myšlenku nedořečenou.

Putinův kritik Zubov je svým srovnáním Ukrajiny a Sýrie úplně vedle

K dění v Sýrii se vyjádřil i ruský historik, politolog a bývalý profesor Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě Andrej Zubov. Ruské letecké údery v Sýrii srovnává ve svém nejnovějším článku s děním na Ukrajině a ptá se, jak by se Vladimiru Putinovi líbilo, kdyby svrchovaný ukrajinský prezident Petro Porošenko požádal tureckého prezidenta Recipa Erdogana, aby mu pomohl vypořádat se s doněckými separatisty, povolil by vybudovat někde pod Čerkasy tureckou leteckou základnu a turecké letouny by začaly bombardovat Doněck a Luhansk. Dochází také k závěru, že když rozezlení místní obyvatelé, na něž už půldruhého měsíce dopadají ruské bomby a rakety zabíjející jejich blízké, zabili pilota, tak za to může ten, kdo vyvolává konflikt, provokuje. A ten v severní Sýrii provokuje Rusko, ne Turecko, které je v ní tradičně přítomno. Rusko se tam vojensky zapojilo bez souhlasu všech zainteresovaných zemí a hraje velmi riskantní hru.

„Pan Zubov se trochu mýlí. Jednak se pan Porošensko stal ´svrchovaným prezidentem´ až po provedení státního převratu, bůhví jakými silami organizovaného a provedeného. Svou legitimitu si potvrzoval různými aktivitami s importovanými diplomaty z USA, Evropy a dokonce i z Gruzie. Jeho hypotetická otázka, co by se Putinovi líbilo, či nelíbilo, nesvědčí o tom, že si svých čtenářů nebo posluchačů váží. Neví snad, že pan Porošenko volal po vojenské pomoci vlády některých evropských států, které se mu dostalo jen v omezené míře, že pan Jaceňuk tvrdil, že ve spolupráci s NATO zničí ´teroristy´ na jihovýchodě Ukrajiny a paní Tymošenková a někteří její obdivovatelé žádali Spojené státy, aby ´spálily Moskaly´, a to dokonce pomocí atomové pumy?“ podivuje se Zdeněk Zbořil.
 
 
V Sýrii se bojovalo a vraždilo téměř čtyři roky před zásahem Ruska

Podle něj Andrej Zubov dokonce významně snižuje svou akademickou vážnost, když tvrdí, že „Rusko“ vyprovokovalo konflikt. „Vždyť celý svět ví, že v Sýrii se bojovalo a vraždilo už téměř čtyři roky a stálo to pravděpodobně 250 tisíc lidských životů. A ti, kteří utíkali, ´neutíkali před Rusy´, ale před více, nebo méně ´umírněnou opozicí´. A kdo jsou to ty ´zainteresované země´, které mají ´souhlasit´? Ty, co sní o návratu ke svému koloniálnímu imperialismu nebo nadnárodní těžaři syrské ropy, kterou dnes kradou s pomocí z Turecka podporovaných gangsterů? Zajímalo by mě, co bude říkat, až zjistíme, že aféra Irangate není zapomenuta a že existují skupiny a organizace, které se snaží tohoto historicky nepříliš vzdáleného know-how využít,“ připomíná politolog téměř tři desítky let starý příběh, kdy se nejbližší poradci Ronalda Reagana zapletli do tajných dodávek zbraní Íránu.

Rusko jako jedno z opatření na sestřelení svého bitevníku tureckou armádou rozmístilo v Sýrii protiletecký a protiraketový systém S-400, který pokrývá vzdušný prostor Sýrie, významnou část Turecka, Libanonu, Kypru či Jordánska. „Ještě je třeba dodat, že v této oblasti létají letadla z Francie, Velké Británie, kotví tam bitevní lodě, jako kdyby tyto země vzpomínaly na 19. století, léta první světové války a krátkou dobu po roce 1945, kdy si zde rozdělovaly sféry vlivu, dosazovaly vlády a vladaře a vedly trestné výpravy proti všem, kdo se jim právě nelíbil a o kom se domnívaly, že hatí jejich plány. K tomu všemu vtrhla do Iráku turecká armáda, podle tureckého pana prezidenta, který ovšem nepatří mezi nejpravdomluvnější, za souhlasu Spojených států,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
 
 
Konflikt Ruska s Tureckem přestal být záhy bilaterální záležitostí
Politolog upozorňuje, že je to až příliš velká koncentrace ozbrojených mužů a jejich výzbroje na to, aby nedošlo k nějakému dalšímu incidentu. „Otázka na použité zbraně je samozřejmě spíše pro vojenské analytiky, kteří znají účinnost útočných a obranných systémů na místě a – netroufám si říci – vědí, které zabíjejí rychleji a účinněji. Ale jak se dnes ukazuje, zejména civilní obyvatelstvo, vraždí úspěšně. Od okamžiku, kdy NATO prohlásilo Rusko za nepřítele a sdělilo nám, že „stojí za Tureckem“, se zdá, že padá řešení konfliktu jako bilaterálního a musíme počítat s nějakou obdobou Berlínského kongresu, který v roce 1878 revidoval mírovou smlouvu, která ukončila rusko-tureckou válku. To je vidět i z toho, jak se do všeho pletou i ti, kteří v této oblasti nemají co dělat. A také ta ´šedesátičlenná koalice´, ať už se zdá být na první pohled jakkoli směšná, chce být při tom,“ poznamenává politolog.

Dalším z opatření Ruské federace bylo zastavení přípravných prací na projektu plynovodu Turkish Stream, kterým měl v budoucnu proudit ruský zemní plyn do Turecka a z něj dál do Evropy. To ještě zvýší význam projektu Nord Stream 2, který spočívá v rozšíření stávajícího plynovodu přivádějícího zemní plyn z Ruska do Německa po dně Baltského moře. Na něm se už začátkem září dohodla ruská plynárenská společnost Gazprom s evropskými partnery (s německými společnostmi E.ON a BASF/Wintershall, rakouskou OMV, francouzskou ENGIE a britsko-nizozemskou Royal Dutch Shell). Slovensko a šest dalších zemí z východní části Evropské unie v dopise místopředsedovi Evropské komise Maroši Šefčovičovi upozornilo na to, že projekt jde proti zájmům EU a obsahuje riziko další destabilizace Ukrajiny.
 
 
Když jde o prospěch silných zemí, mohou být evropské hodnoty ukradené

V tomto případě jsou zájmy „starých“ členských zemí a jejich společností více než nějaké sdílené evropské hodnoty, jimiž se při jiných příležitostech právě ony tak rády ohánějí. „Signatáři dopisu mají pravdu, ale copak nevědí, s kým se dohodli na ´vzájemné spolupráci´ a ´sdílení evropských hodnot´? Pokud jde o Nord Stream 2, nejde přece proti zájmům Evropské unie, ale ve prospěch zájmů některých zemí Evropské unie, a ty zajímají problémy ostatních jen omezeně. Nebo je dokonce nezajímají vůbec, protože jde o zájmy Royal Dutch Shell, OMV a těch dalších jmenovaných. Když jde o peníze, mohou nám – tedy některým – být evropské hodnoty ukradené. Jenom ne právě ty peníze. A bohužel, proroci zázraků tržní ekonomiky mají často také postranní úmysly a vědí, že i na těch největších trzích je to tak trochu jako na perském trhu,“ připomíná Zdeněk Zbořil.

Turecko v minulém týdnu prokázalo, jak pružně umí nahlížet na svrchovanost státních hranic. Zatímco několikasekundový přelet ruského bitevníku Su-24 trestalo sestřelením, na vyslání několika stovek svých vojáků do oblasti Mosulu na sever Iráku kvůli výcviku tamních kurdských jednotek mu nepřipadá nic špatného, přestože to Irák vnímá jako narušení své suverenity. Turecko udržuje s iráckým Kurdistánem velmi úzké vztahy, s vlastními a syrskými Kurdy je ale v ostrém konfliktu. „Pro mě je na celé krizi nejzajímavější to, zda může vzniknout samostatný Kurdistán. Zní to trochu cynicky, ale protože si pamatuji, jak se s Kurdy zacházelo a vlastně stále zachází, zdá se mi, že je na stole teze: Teď, anebo nikdy! A to pří vší vážnosti toho, zda se může ´nezávislost až do odtržení´ stát skutečnou suverenitou, nebo zda dojde jenom k dalšímu tahu na ´Velké šachovnici´, ve které nepůjde ani tak o svobodu a demokracii, ale o materiální nebo dokonce i lidské zdroje,“ říká politolog.
 
 
I kdyby Putin oznámil začátek zlatého věku Ruska, bude hrůza hrůz

Ruský prezident Vladimir Putin přednesl ve středu v Kremlu každoroční poselství o stavu země. Ekonomickou situaci v zemi označil za skutečně obtížnou, nikoli však kritickou. Podle něj je nutné počítat s nízkou cenou ropy, řada odvětví tak čelí riziku. „Jestli nic nezměníme, projíme naše rezervy a ekonomika neporoste. Kvůli aktuálním problémům nelze ztrácet ze zřetele globální tendence. Vznikají nová obchodní uskupení, mění se rysy světové ekonomiky. Můžeme a musíme zaujmout místo mezi vůdci. Rusko nemá právo být zranitelné,“ prohlásil Vladimir Putin. V této části projevu také uvedl, že nasazení ruské vojenské techniky bude mít v budoucnu celou řadu přínosů. Hovořil rovněž o vývoji zdravotnictví a demografii ruské populace.

„Zdálo se mi, že Putinův projev odpovídal realitě, ačkoli mě čeští monotematičtí glosátoři přesvědčovali o opaku. Podle nich, i kdyby Putin oznámil začátek ´zlatého věku Ruska´ by šlo o hrůzu hrůz. Ale přece jenom se mi zdá, že za těmi uklidňujícími slovy je určitá jistota a také vysvětlení toho, proč se bude zbrojit. Je sice pravda, že na prodeji zbraní se dá také vydělávat a přitom mluvit o míru. Doba, kdy Rusko intenzivně zbrojilo v zájmu svých geopolitických záměrů, není tak vzdálená. Mně se dnes jako ozvěna k této historii vrací slova ruského bělogvardějského emigranta, mimochodem ordonance Wrangelova, který mě překvapil – po všech svých útrapách z emigrace, pracovního tábora i místa přikázaného pobytu – větou: ´Ať je Rusko bílé, nebo rudé, jen když je velké!´“ dodává Zdeněk Zbořil na závěr ohlédnutí za politickými událostmi uplynulého týdne.
 
 
Foto: Hans Štembera
Popisek: Politolog Zdeněk Zbořil 

Uprchlíci XXXI. – že by konečně hrozil zdravý rozum?

0
0
- vlk -
7.12.2015 Kosa zostra neboli vlkovobloguje.wordpress.com

Tedy přesněji – že by konečně dostali záchvat zdravého rozumu evropští papaláši? Možná. Možná ne. Záleží na tom, z kterého že konce pojmeme počínání evropských elit z minulého týdne.


První evropskopapalášský výrok, který mne zaujal, byla hlubokomyslnost nizozemského ministra financí a zároveň šéfa euroskupiny Jeroena Dijsselbloema. Na tohohle pána mám docela spadeno už od konce zimy, kdy vedl „vyjednávání“ eurozony s Řeckem a to ve velmi jednoduché formě. Jediné, co od něj Řekové slyšeli, bylo typické holandské – zaplatit!

Nyní ten pán není příliš optimistický, pokud jde o další existenci stávajícího schengenského systému. Řekl to v rozhovoru s německým listem Handelsblatt.

Pokud bude v EU nadále nedostatek solidarity, nahradí ho „minischengen“, varoval nizozemský politik. (viz ZDE)

A následně to ještě rozvedl, abychom nebyli na pochybách, kdo za to může a co je „správné řešení“- podle něj v EU chybí solidarita tváří v tvář uprchlické krizi a politická vůle rozložit zátěž a lépe chránit vnější hranice EU.

Pokud se to nezmění, musí se podle Dijsselbloema země jako Nizozemsko, Německo, Švédsko, Rakousko a Belgie semknout do svého druhu „minischengenu“.

Takže si to shrneme – Německo a Švédsko, s velkou, ba příkladnou pomocí Rakouska jsou, svou migrační politikou, přímo zodpovědné za podzimní, v historii posledních 1 500 let v celém světě naprosto nevídanou migrační vlnu, s výslovnou podporou a souhlasem Holandska a Belgie – viz útoky na Orbána, který se snažil, seč mohl, ochránit vnější hranici Schengenu tam, kde mu jeho mandát umožnil něco opravdu konat. Nicméně byl za ošklivé kačátko skoro celé sjednocené Evropy! A nyní nám ti, co ho celou dobu kacéřovali, říkají, že pokud se s nimi nerozdělíme o JEJICH problém, tak budeme vyloučeni ze společného schengenského prostoru!

Musím uznat, že pan Dijsselbloem v žádném případě není žádný troškař! Vyloučil šmahem nejen všechny vandráky- žebráky z východní Evropy, ale rovnou také Dány, Finy, Španěly, Portugalce, Italy, Řeky, Lucemburčany, Maltu, Kypr, ale dokonce i Brity a zejména Francouze! Nemluvě už o přidružených Švýcarech, Norech, Lichtenštejnsku a Islandu… Zjednodušeně řečeno všechny okrajové i kvaziokrajové země EU s vnějším světem.

A těmhle všem prostě sdělil, jak si představuje ochranu oněch „vnějších“ hranic – dovolím si dovodit, že ve vlkově jednoduché češtině vlastně říká toto:

Buď se s námi rozdělíte o NÁŠ problém nebo zkrátka vám, za trest zadrátujeme hranice Německa, Rakouska, Švédska, Holandska a Belgie a to pro NÁS bude ta vnější hranice, kterou MY budeme střežit! A vy si s migrantskou vlnou u vás poraďte, jak umíte!

Ten pán říkal, že v EU chybí solidarita! A pak vymyslí tohle! Ale budu ve své jednoduché češtině a překladu toho, do holandský financminsitr vlastně sděloval, pokračovat. Ačkoli to nahlas neřekl.

On ví, že účinná obrana hranic současného Schengenu znamená tvrdý postup s užitím síly. A že jednou přijít zkrátka musí. Bez něj se žádná hraniční kontrola vynutit nedá. A že na Středozemním moři se žádné ploty postavit nedají. Jen potápět lodě. Jak ohledně italského pobřeží, tak i u řeckých ostrovů. A že tam si nikdo žádné použití síly nikdo z evropských politiků nedovolí. Protože by ho samozvaní elitářští ochránci všeobjímajícího dobra rozcupovali na kousky. Za přítomnosti televizních kamer a blesků fotoreportérů. Minischengen by jeho a jeho spřízněné duše této krajně nepříjemné a riskantní povinnosti zbavil! Na česko-bavorských hranicích plot, jak známo, vystavět celkem snadno lze. A jinde také. Ten plot by na ochranu těchto hranic před dalšími migranty docela postačoval. Násilí by nebylo třeba. A za migranty by byli odpovědni vždy ti na druhé straně ostnatého drátu! I jemu je jasné, že každá ze zemí mimo onen Minischengen by to vyřešila jedním jediným možným způsobem – totiž, že by zadrátovala svou hranici na východ směrem k Řecku a přenášela tak, podobně, jako Dijsselbloem, problém na své jižní a východní sousedy. Se všemi důsledky. A on a kámoši by si, v klidu, mohli umýt nad celou záležitostí ruce – my nic, my muzikanti, protože špinavou práci by nakonec musel dělat někdo jiný. A Dijsselbloem a Co by zcela jistě nešetřili ostrou kritikou nad zlovolnou nehumánností těch venku.

Kdyby náhodou někdo chtěl zpochybnit můj, výše uvedený překlad Dijsselbloemových kudrlinek do triviální češtiny, pak ho odkazuji na prohlášení Merkelové, které je jen o den starší:

„Solidární rozdělení běženců podle hospodářské síly a připravenost k zavedení trvalého mechanismu proto není žádná drobnost. Naopak to je rozhodující otázka pro to, zda může být schengenský prostor nadále udržen,” (zdroj zde)

Za sebe mohu jen a jen opakovat to, co už jsem několikrát napsal – Schengen je sice obrovská hodnota, ale jeho udržení, za každou cenu je těžký samoúčel, který dnes NENÍ řešením problému, nýbrž jeho součástí. Jen symbolem. A symbol, který se ukáže býti nefunkčním, musí ustoupit zdravému rozumu, který ovšem právě státy, členové projektovaného Minischengenu – NEOSVĚDČILI.

Dovolím si říci – zatím. Protože až přijdou příští velké volby v těchto zemích, může být všechno jinak. Jako v Polsku. Ale než se začnu zaobírat Polskem, musím ještě na skok odbočit do Lucemburska. To je momentálně předsednická země EU. A Lucemburčané navrhují, aby členské státy Schengenu měly možnost uzavřít své hranice až na dva roky. Dosud to pravidla umožňují na maximálně půl roku. Na plán upozornila nevládní organizace Statewatch se sídlem v Londýně.

Úpravu si podle dokumentu zveřejněného serverem EUobserver žádají „dosavadní výjimečné okolnosti představující vážnou hrozbu pro veřejnou politiku nebo vnitřní bezpečnost“.

Dokument navrhuje, aby „jeden nebo více členských států“ mohl znovu zavést kontroly „po celé délce nebo jen na konkrétních úsecích svých vnitřních hranic“.
(zdroj zde)

Pan Dijsselbloem evidentně prodělal jednorázový průnik selského rozumu, který vede k nějakému řešení. Nějakému, a u něj – špatnému. Průnik byl tedy stejně náhlý, jako krátký a nedostatečný. U Lucemburčanů byl evidentně o něco větší a delší. Ti mají za to, že Schengen by bylo možno vysadit nějakou zemí nebo skupinou zemí, třeba na dva roky. Kvůli terorismu!!! Tedy kvůli důsledku – nikoli příčině!!!! Postup, který mi evokuje člověka, kterému hoří barák a on přemýšlí o tom, že se kvůli tomu nemůže dívat na televizi…

Je zcela zřejmé, že v Holandsku, Německu a Lucembursku všechny tyhle proberou asi opravdu až parlamentní volby. Pokud dopadnou podobně jako v Polsku.

Psal jsem, že to byl, podle mého odhadu právě Donald Tusk, současný „prezident“ Evropské unie, kdo změnil polský postoj před silovým hlasováním o kótách a zapříčinil, že Poláci zradili dohodnutou pozici V4. Červenobílí voliči to následně jeho bývalé straně tvrdě spočítali a Jaroslaw Kaczinski je dnes v Polsku neomezených pánem s absolutní většinou v parlamentu. A Polsko okamžitě revokovalo svůj postoj k přídělovým kvótám. Což je obecně známo. A Kosa to psala už hodně dlouho před polským hlasováním.

Nicméně volební výsledky zřejmě Tuska zasáhly. A donutily k návratu k obyčejnému selskému rozumu. Minulý týden dával velké interview pro 6 předních evropských listů a intervjůky možná obcházely mrákoty, když na ně začal sypat následující:

- uprchlické kvóty nemají mezi zeměmi Evropské unie většinovou podporu,

- migranti by podle něho měli být kvůli prověrkám možných teroristických hrozeb drženi až 18 měsíců, což je v souladu s unijním právem,

- vyjádřil odstup vůči politice otevřených dveří, kterou vůči uprchlíkům uplatňuje německá kancléřka Angela Merkelová. Tu dokonce označil za „nebezpečnou“
(Zdroj zde
- vedle toho prohlásil, v narážce na výpalné Turecku, že ochranu hranic nelze outsorcovat na třetí zemi

jak jsem zaznamenal na ARD.

Okamžitě vypukla bouře! Selský rozum je přece a už hodně dlouho v oficiální Evropě zakázán.

Dám dva takové malé a řekněme váhově bezvýznamné příklady:

„Že pan Tusk nyní zaujal tento postoj, je vzhledem k jeho roli, kterou zastává, neslýchané. Má spojovat a problémy řešit, ne se stavět na stranu odpíračů,“ řekl starosta německého přístavního města Brémy a předseda Konference premiérů zemských vlád (MKP) Carsten Sieling.

Německá europoslankyně za Zelené Rebecca Harmsová chce, aby Tusk co nejrychleji své postoje vysvětlil. Podle ní předseda Evropské rady v otázce migrační krize jen přispěl k dalšímu rozštěpení členských států, také se prý zdá, že jedná podle vnitropolitických zájmů Polska.
(Zdroj zde)


Už chápete, proč jsem použil v titulku sousloví – že by konečně hrozil zdravý rozum?

Obávám se, že zatím to většinově nehrozí….

Mimochodem, ještě se na skok vrátím k Polsku. Varoval jsem ty z vás, kteří měli sklon jásat nad výhrou Kaczinského ve volbách, aby odložili jakýkoli bezbřehý optimismus. Že sice Varšava obrátí v migrační otázce, ale Kaczinski se postará o eskalaci problémů a Ruskem. Bohužel jsem měl pravdu.

Už to začalo a dokonce na dvou frontách

1 - Poláci znovu vytáhli smolenskou katastrof. A jakkoli Tusk s Putinem už tuhle záležitost uzavřeli, Kaczinski jí znovu zařadil do své agendy. A to dost drsným způsobem. Detaily zde.

Ještě k tomu dodám jednu informaci, kterou jsem zachytil – hodlá Tuska pohnat před soud pro vlastizradu. kvůli ukončení vyšetřování a podepsání protokolu s Rusy.

2 - Polsko požaduje odstoupení od smlouvy mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem z roku 1997. Podle ministra zahraničních věcí Witolda Waszczykowského jde o politicky motivovanou dohodu, která je právně neplatná a byla uzavřena v odlišné mezinárodní situaci. Dokument by měl být zrušen, aby Aliance mohla na polském území zřídit nové vojenské základny.

(Zdroj zde.

Ještě jste nadšeni z toho, jak dopadlo hlasování v Polsku? Že jako Brusel nyní uvidí? Nejsem, bohužel, ani překvapen, ani zaskočen. Ba právě naopak. A tohle je jen předehra k tomu, co se nejspíš bude mezi Varšavou a Moskvou odehrávat v blízké budoucnosti!

Leckdo z vás může mít nyní depku. Ať jí nepodlehne. Bude totiž hůř. Hned zítra. Protože chystám článek, kde se dozvíte, že migranti dokonce na svůj vandr k nám a na to, že Evropa má povinnost se o ně postarat a starat, mají dokonce regulérní právní nárok. Podle mezinárodního práva. Resp přijatého a platného mezinárodního dokument, který podepsalo nemálo států světa. Dokumentu, o jehož existenci jsem neměl před několika málo dny sebemenší tušení. A nic bych o něm nevěděl ani dnes, kdyby mne na něj nebyl upozornil jeden z Kosířů. Snad to stihnu spíchnout do zítra. Tak se ještě trochu dobře na ten zítřek vyspěte.

Dodatek:

když už jsem se zmínil o Polsku - Dnes ráno, po otevření internetu na mne vypadl tento článek (ZDE), který popisuje současné politické drancování polské politiky Kaczinským a jeho lidmi.

K otázkám vymývače mozků (OVM, ČT 24) z 6. 12. 2015: Za hájení veřejného zájmu - stíhání

0
0

Zdeněk Jemelík
7. 12. 2015     jemelikzdenek

Kdo očekával od Otázek Václava Moravce dne 6.prosince 2015 atrakci v podobě názorového utkání ministra spravedlnosti Roberta Pelikána s předsedou KSČM Vojtěchem Filipem, musel být zklamán. Česká televize v reklamě mluvila o duelu, ale ten se nekonal. 

Ač oba politici představují části politického spektra, které jsou od sebe velmi vzdálené, vystupovali jako zástupci jakési neformální „jednotné fronty“ za nedotknutelnost lidských práv, za potírání strachu z imigrantů a odmítání populismu. Je potěšitelné, že se shodli v názoru, že strach z následků imigrační krize nesmí vyústit do potlačování občanských práv a svobod ve prospěch moci orgánů vymáhání práva. Ministr spravedlnosti správně upozornil, že výsledky průzkumů veřejného mínění prozrazují nedostatečnou úroveň znalosti zákonů většiny populace a sklon volat po utužení režimu v opatřeních, která by patrně zasáhla někoho jiného než tazatele. V této souvislosti varoval, že každý se může stát podezřelým na základě neodpovědně podaného trestního oznámení a následně by se mohl dostat do vazby bez souhlasu soudu, pokud by zákonodárci vyslyšeli hlas populistů a vybavili by policii příslušnou pravomocí: policie nemá jinou možnost než šetřit každé trestní oznámení a využívat svých pravomocí. Připomněl jako odstrašující příklad věznici Guantanamo. Vytkl bych mu, že nezdůraznil, že proti přehmatům orgánů činných v trestním řízení nemáme spolehlivou ochranu, proto je na místě trvat na dodržování ústavní Listiny základních práv a svobod.

Tito hosté Václava Moravce se zásadně neshodli pouze v názoru na schválenou finanční pomoc Turecku. Poslanec Vojtěch Filip se zlobil, že peníze jdou do Turecka, které v mnoha ohledech neplní závazky člena Severoatlantické aliance a dokonce jedná aktivně proti zájmům aliance. Například obchoduje s ropou Islámského státu, nebrání odplouvání lodí s uprchlíky a bombarduje Kurdy, kteří jsou velmi účinnou složkou boje proti Islámskému státu a mimo jiné dostávají podporu z České republiky. Podle šéfa komunistů by podporu zasloužily spíše hraniční státy schengenského prostoru, zejména Itálie a Řecko, které by s její pomocí mohly zlepšit ochranu svých hranic. Robert Pelikán sice připustil oprávněnost výtek vůči Turecku, ale trval na tom, že tato země nese tíhu starostí s invazí uprchlíků. Naopak zlepšení ochrany vnějších hranic schengenského prostoru u přímořských států je podle něj iluzorní, protože nezbývá, než připustit přistání plavidel, která dorazila k jejich pobřeží.

V podstatě se oba účinkující nekonfliktně doplňovali. Právnické myšlení u obou převážilo nad politickou orientací. Robert Pelikán byl natolik nepolitikářsky korektní, že nevyužil příležitosti k ztrapnění protějšku, když Vojtěch Filip vysvětloval nepříjemnou záležitost zadržení europoslance Miloslava Randsdorfa švýcarskou policií.

Vojtěch Filip je zkušený politický harcovník, na jehož uvážlivé vystupování a argumentační pohotovost jsme zvyklí. Obvykle nevyvolává pohoršení, naopak může vyprovokovat kacířskou otázku, proč členové KSČM nesmí do vlády, ač bývalí členové předlistopadové zločinné KSČ mají stále obrovskou moc v justici, státních zastupitelstvích, policii, samosprávných orgánech a leckde jinde. Vypuzení KSČM z virtuálního klubu „demokratických“ politických stran je fakticky perzekucí jejích voličů, významné menšiny obyvatelstva. Při nedostatku kvalitních lidí ve všech parlamentních politických stranách by větší zapojení představitelů KSČM do státní správy bylo přínosem. Dodávám, že nesdílím ideologii KSČM, k věci se vyjadřuji z ryze pragmatického hlediska.

Vedle Vojtěcha Filipa je Robert Pelikán v politice naprostým nováčkem. Různá jeho vystoupení z poslední doby shodně s dojmem z Otázek jej ukazují jako člověka myslícího vlastní hlavou, nepodléhajícího davovým náladám, vědomého nezbytnosti ochrany lidských práv. Nedopustí-li se hnutí ANO vůči němu podobné zbrklosti, s jakou naložilo s bývalou ministryní Helenou Válkovou, má šanci vyzrát ve velmi rozumného politika.

Osvědčený manipulátor Václav Moravec se ani příliš nesnažil vyvést „neduelanty“ ze selankovité shody. Avšak nápadně ožil při vystoupení předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové. Dokonce i vpustil do pořadu zaskřehotání státního zástupce Radka Mezlíka o jejím zločinném počínání ve vztahu k fotovoltaickým elektrárnám, vlastněným rodinným klanem slováckého miliardáře Zdeňka Zemka. K vyvolání rizika ztrapnění využil horkého námětu rozhodnutí Aleny Vitáskové nezahrnout do cenového rozhodnutí pro příští rok 45 miliard Kč podpory obnovitelným energetickým zdrojům, jejichž nárok na finanční podporu nebyl potvrzen čili notifikován úřady Evropské unie.

Problematice zřejmě příliš nerozuměl, což mu nebránilo skákat paní předsedkyni do řeči. Znova a znova se pokoušel ji vyvést z míry upozorněním na mimořádné zdanění příjmů z provozu fotovoltaických elektráren či na nebezpečí zdražení tepla, a opakovaně házel pojmem „solární baroni“. Snažil se vyvolat dojem, že „drzá holka“ ponese plnou odpovědnost za případné zdražení tepla, dodávaného zdroji, jimž chce upřít finanční podporu.

Alena Vitásková se jím ale nedala vyvést z míry a klidně a srozumitelně nalila veřejnosti nepříjemně čistého vína. Údaje Ministerstva průmyslu a obchodu a audit Nejvyššího kontrolního úřadu potvrzují správnost jejího varování, které vysílá od nástupu do funkce, že Česká republika vyplácí na podporu obnovitelných zdrojů mnohem více, než je ekonomicky odůvodnitelné. Kdysi ji (ale také senátora Jiřího Čunka) někteří politici a novináři prohlašovali za šiřitelku poplašné zprávy, avšak dnes už se ví, že jde o tvrdou realitu. Průměrná návratnost investice do obnovitelných zdrojů je podle Aleny Vitáskové sedm let, ale neodpovědní lidé poměrně nedávno rozhodli, že se podpora bude vyplácet dvacet let. Jsou v klidu, někteří se snaží škodit Aleně Vitáskové, kde se dá. Nikdo je za uzákonění bezbřehého plýtvání veřejnými penězi nepronásleduje. Jejich zásluhou budou neúčelně vyplaceny stamiliony korun. V této situaci Alena Vitásková nemůže připustit vyplacení podpory zdrojům bez notifikace, které by ji v případě nedosažení souhlasu orgánů Evropské unie musely vrátit i s úroky. Velkou část z nich by to finančně zruinovalo. Odmítá spolehnout se na získání notifikace v prvních měsících roku, protože Ministerstvo průmyslu a obchodu vyjednává v této věci s Evropskou unií zatím neúspěšně již několik let, každý rok slibuje brzké vyřešení problému notifikací, ale sliby neplní. Nezávislá předsedkyně ERÚ nebere ohled ani na prohlášení vlády o přípustnosti vyplacení podpor, neboť odporuje unijním zákonům.

Jen tak na okraj svého vystoupení „uzemnila“ Václava Moravce kvůli pohrávání s pojmem „solární baroni“. Prohlásila, že rozhodující část podnikatelů s obnovitelnými zdroji jsou slušní lidé, kteří naletěli státu na vějičku výhodných dotovaných cen. Někteří utrpěli likvidační ztráty, protože licenci sice získali poctivě a včas, ale pak nedosáhli připojení na síť před koncem r.2010 a zvýhodněné sazby se nedomohli. Jiní vedle nich získali licenci v posledních hodinách r.2010, a to v některých případech nekorektním postupem, ale připojeni byli ještě včas a přitékají jim velké peníze.

Klidné, ucelené a zřejmě odborně fundované vystoupení Aleny Vitáskové je dokladem síly její osobnosti. Odmítáním vyplacení podpory obnovitelných zdrojů vzdoruje Ministerstvu průmyslu a obchodu, potažmo vládě. Z odpovědnosti za nevyřízení notifikací viní ministra Jana Mládka. Na otázku moderátora, zda si myslí, že ministr Mládek zaspal, suše odpověděla, že tvrdě usnul. Toto vše by si mohla beztrestně dovolit osoba, která má někým hodně mocným krytá záda a nemá nikde žádný „škraloup“. Tou ovšem Alena Vitásková rozhodně není, naopak zcela jednoznačně je „ohroženou zvěří“. Je obžalovaná za zneužití své pravomoci ve prospěch rodinného klanu Zemků a možná se dočká prvoinstančního nepravomocného rozsudku ještě před koncem roku. Kromě toho ji stíhají orgány činné v trestním řízení kvůli jmenování Renaty Vesecké její náměstkyní. Renata Vesecká byla sice v minulosti odvolána z funkce nejvyšší státní zástupkyně bez sdělení důvodů veřejnosti, ale přesto patří k nejzdatnějším příslušníkům komunity právníků. Protože nesplňuje formální podmínku několikaleté praxe v energetice, nesmí podle policie a státního zastupitelství zastávat funkci, která je podstatně méně významná než postavení nejvyšší státní zástupkyně. Plat, který pobírá za odvedenou práci při řádném výkonu funkce, orgány činné v trestním řízení považují za škodu, způsobenou státu (poznámka: nevtipkuji).

Aby toho nebylo málo, vládní koalice protlačila Parlamentem novelu Energetického zákona, kterou zrušila funkci předsedy Energetického regulačního úřadu a nahradila ji pětičlennou radou, jejíž členy jmenuje ministr průmyslu a obchodu. Vypořádala se tak jedním rázem jak s nenáviděnou předsedkyní Energetického regulačního úřadu, tak s nezávislostí úřadu (členové rady budou vděční za jmenování ministrovi průmyslu a obchodu). Opatření je ale zatíženo chybou: rada Energetického regulačního úřadu začne fungovat až od 1. července r.2017, ale funkce předsedy Energetického regulačního úřadu zanikne k 31. prosinci 2015. Kdo bude úřad řídit v mezidobí od 1. ledna 2016 do 1. července r.2017, je zatím ve hvězdách. Nad tímto řešením musel někdo hodně dlouho přemýšlet, než je objevil.

Našla se ještě další cesta k zbavení Aleny Vitáskové moci. Někteří politici a jimi podporovaný náměstek ministra vnitra pro státní službu Josef Postránecký usilují, aby její funkce byla od 1.ledna 2016 podřízena zákonu o státní službě. Pokud se jim to podaří, „drzá holka“ bude postavena mimo službu, neboť čelí trestnímu stíhání.

V každém případě čas, strávený sledováním dvou zmíněných částí pořadu nebyl ztracený. Třetí část je mimo okruh mých zájmů, proto ji nekomentuji.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live