Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Starosta Nagasaki navrhl Obamovi, aby navštívil místa, na která byly svrženy atomové bomby v Japonsku

$
0
0
10. 8. 2015     zdroj
Americký prezident Barack Obama a další vedoucí představitelé jaderných mocností by měli vidět místa, na která byly svrženy atomové bomby v Japonsku, prohlásil starosta Nagasaki Tomihisa Taue.



"Obracím se na prezidenta (USA Baracka) Obamu a vůdce ostatních států, navštivte Nagasaki a Hirošimu, abyste viděli na vlastní oči, co se stalo před 70 lety", řekl při čtení Deklarace míru během obřadu k uctění památky obětí atomového bombardování USA 9. srpna 1945, uvádí TASS.

"Musíme vynaložit veškeré úsilí, aby ve světě nebyly jaderné zbraně, poznamenal starosta Nagasaki, když se obracel na světové vůdce. Je v naší moci, aby byl zajištěn svět bez jaderných zbraní a bez války".

Kromě toho vyjádřil starosta Nagasaki znepokojení v souvislosti s novým zákonem, který rozšiřuje pravomoci japonských sil sebeobrany.

"Po válce se Japonsko vydalo na mírovou cestu, ale nyní se mnohým stále více zdá, že ideologie míru, zakotvená v ústavě Japonska, může zakolísat," je uvedeno v Deklaraci míru.

V neděli začala v Parku míru v Nagasaki smuteční ceremonie za oběti atomového bombardování.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová


Ne, ne, ne a ještě jednou ne!

$
0
0
Jiří Baťa
10.8. 2015   Czechfreepress
Emailem mi byly zaslány fotografie, zachycující nevím zda sváteční či běžnou siestu muslimů v jednom českém městě. Tyto fotografie, ale i další tendence projevu životního stylu muslimů v podobě svébytné kultury, náboženství a jiných muslimských, resp. islámských zvyklostí včetně zákona „šariía“ se může časem uskutečnit v každém jiném městě naší republiky a my, domácí občané budeme jen tupě zírat, v co se to které místo ve městě mění.

Měli bychom se sami sebe ptát, co lze od takového spolužití očekávat, jaká budoucnost nás v případě našeho spolužití s nimi čeká a zda se s tímto způsobem „kulturního vyžití“ my občané, chceme ztotožnit. K autentickým fotografiím mohu ještě dodat, že za pozornost stojí jejich tradiční odívání , lépe řečeno zahalování žen od hlavy až patě(potažmo jejich hygiena), kdy kromě rukou od zápěstí k prstům jsou viditelné pouze oči. Z tohoto vyplývá, jak nesnadná je identifikace rozpoznat muže od ženy, jako potenciálního teroristu, nemluvě o tom, že teroristé, resp. teroristky jsou i mezi ženami!

Musím předeslat, že nejsem ani rasista, ale ani jinak nesnášenlivý vůči jiným národnostem, lidem jiné barvě pleti, náboženství, kultuře atp., protože pokud bych se s nimi setkal kdekoli v jejich rodné zemi, vážil bych se jich jako hostitele stejně, jako si vážím svých českých, moravských, slezských spoluobčanů, respektive evropských či jiných světových národností. Přesto však zásadně nesouhlasím a odmítám přijímat nikoli lidi k nám přibyvší (uprchlíky či běžence) jako takové, ať už to jsou muslimové, křesťané, obyčejní Arabové či Afroasiati, ale odmítám je jako nositele jejich typické kultury svého druhu, nám naprosto cizí, odlišné a nepochybně i nepřijatelné. Přidáme-li k tomu ještě stejně nám nepřijatelné islámské náboženství,zákony „šaría“ a potenciální výskyt islamistických radikálů včetně eventuálních teroristů, vychází z toho tato rovnice:
lidská shovívavost, pochopení, solidarita a sociální cítění

dehonestace české kultury, společenských zvyklostí, mravních zásad, potlačení křesťanství, stejně jako značnou (už dnes na domácí poměry nedostatečnou) ekonomickou náročnost, minimální, zda-li vůbec jaký společenský či jiný přínos , zvýšení bezpečnostního rizika, výskytu násilností a úměrně tomu odpovídající náročnost pro bezpečnostní a pořádkové složky atd.

Netvrdím, že je to nebezpečí bezprostřední, nicméně všechno často nějak nenápadně, nevinně začíná, aby z toho v nejednom případě byla tragedie, nebo katastrofa. Víme, že islamističtí radikálové se neradi spokojují s málem, mají stále větší nároky a jejich výhrůžky nelze brát na lehkou váhu. Nestane-li se nic během jedno, dvou, tří let neznamená, že je nebezpečí zažehnáno. Na druhé straně se jejich menšina bude velmi rapidně rozrůstat a nebude dlouho trvat, a ČR na tom bude za deset, dvacet let stejně jako Belgie, Anglie nebo Francie, tedy, že muslimové budou v zemi jako většina!

Také není od věci si uvědomit co se stane, když vytipovaní muslimští radikálové budou jimi známým způsoby prosazovat islamistický zákon „šaría“ a našinec jej bude odmítat. Je únosné ztratit hlavu, když se člověk zamiluje, ale zcela jistě ne ztratit hlavu, resp. být o hlavu kratší proto, že nesouhlasí se zákonem „šaría“. Nenechme si namlouvat, že není každý muslim radikál či terorista, což je sice pravda, ale ani k útoku na dvojčata 11. září či jiným atentátům a teroristickým činům nebyla zapotřebí žádná armáda a přesto pár jedinců bylo (údajně) schopno připravit o život skoro 3000 občanů USA. Teroristické útoky nejsou válečnými akcemi, ale krvelačnými mstivými akty nejradikálnějších islamistů. A dostane-li se takový člověk, resp. lidé k nám, do Německa, Maďarska, Polska, Anglie nebo kamkoli jinam, nikdo není schopen je jako nebezpečné bezprostředně rozpoznat zvláště, když uprchlíci, alias běženci nemají žádné a pokud ano, tak převážně jen nepravé doklady. Nemluvě o tom, že nelze nijak ověřit, zda mluví pravdu či lžou.

Kromě toho je třeba si také uvědomit, že jsme to nebyli my, kdo způsobil a zavinil situace v zemích, které její obyvatelstvo bylo nuceno opustit. Že na vině jsou především, ne-li jedině USA spolu se satelitními řiťolezci z EU a NATO, ale jsme to my a občané Evropy, kteří hlavně ponesou důsledky jejich nenažrané a militantní politiky. Vlády členských zemí EU, ale i samotní představitelé EU by měli usilovat o řešení nastalé situace nikoli cestou proklamace o potřebě solidarity, poskytováním azylu, ubytování atd. uprchlíkům a běžencům, ale hledat a realizovat řešení či opatření přímo v inkriminovaných zemích či státech. Otázka je, zda naši politici a představitelé EU vůbec znají stav a situaci v těchto zemích, zda je jim známo, jestli odchod či útěk tisíců běženců a uprchlíků je opodstatněný, odůvodněný, jsou-li tam skutečně takové tíživé podmínky, jak je uprchlíci uvádějí, kde a kdo je pro útěk připravuje, finančně zabezpečuje, cestu do Evropy organizuje atd. Myslím, že celá řada uprchlíků „prchá“ jen proto, že k tomu byli vyzvání a bylo jim dobře zaplaceno!

Pokud už se stane, že ČR přijme uprchlíky je více než nutné stanovit pro běžence, uprchlíky či asylanty, přijaté v ČR jednoznačné a nekompromisní podmínky pro dodržování českých zákonů, které jim musí být předloženy k seznámení a k podpisu s tím, že jejich nerespektování bude nekompromisně řešeno tvrdým postihem formou několikaletého vězení. Je to sice hodně nerovné ve srovnání s následky při vědomí, že pro islamistické radikály stačí říct, že odmítá zákon „šaría“ a člověk je o hlavu kratší, nicméně jsme ve srovnání s nimi, národ rozhodně kulturně a mravně civilizovanější.

Skutečností však zůstává, že jsou i mezi našimi politiky lidé, kteří budou nikoli nezištně apelovat na solidaritu, potřebu a pochopení pro uprchlíky, kteří poukazují na minulost, kdy utíkali naši lidé do ciziny a podobné hrátky na city. Jsou to lidé, kterým jsou americké dolary či eura bližší, než hájit zájmy České republiky a jejich občanů.

Hledání ztraceného marxismu

$
0
0
Martin Hekrdla
10.8.2015   Altpress
Daniel Bensaid (1946-2010) byl významným marxistickým filozofem, teoretikem i politikem trockistického hnutí ve Francii. Byl jedním z lídrů Revoluční komunistické ligy (LCR, později Nové antikapitalistické strany, NPA) a Sjednoceného sekretriátu IV internacionály. Jeho vliv – také prostřednictvím čtyř desítek knih a bezpočtu článků – zůstává v řadách světové antistalinské levice značný. Následující Bensaidovy úvahy o Marxovi a marxismu jsou vybrány z jeho odpovědí v interview pro deník L´Humanité z 2. prosince 2007.


Daniel Bensaid

Za marxistu se označuji jen zřídka, neboť historie toho slova nabyla vrchu nad smyslem, konotace nad významem. Protože toto slovo sloužilo k označení odlišných a protichůdných věcí, nemůže už být používáno nevinně, bezděčně, jen tak mimochodem. Jsou státní marxismy, marxismy stran… Dnes je nutné mluvit o tisíci a jednom marxismu. Tento pluralismus vyplývá stejně z rozporů jako z historických limitů Marxova myšlení. Je to otevřené dědictví, jak napsal Jacques Derrida. A dědictví, to není něco, co se uloží do skříně, nýbrž to, co s tím udělají dědicové.

Abychom objevili smysl, musíme se vrátit k tvrdému jádru, k titulu, který provázel Marxe skoro čtyřicet let, odRukopisů z roku 1844 do jeho smrti: Kritika politické ekonomie.

Vezměme příklad globalizace. Mnoho kritických duchů líčí, jak funguje, co jsou daňové ráje, finanční spekulace. Líčí všeobecnou komodifikaci, včetně samotného života. Ale to všechno je deskriptivní, popisné, nikoli explikativní, vysvětlující. Marxova síla je ve schopnosti anticipovat vývoj, a to v pouhých počátcích průmyslového kapitalismu. Když mluví o kapitalismu ve čtyřicátých letech 19. století, myslí tím konkrétně koho? Truhláře z pařížského předměstí Saint-Antoine, německé brusiče a krejčí šijící doma. Rozebírá rané počátky rodícího se mechanismu akumulace kapitálu. V současné době máme pocit permanentního zrychlování času, hysterizace každodenního života, napadení životního prostoru zbožní logikou, která okupuje všechno. To vůbec není pouze důsledek rozvoje technologií, byť i ty k tomu přispívají. Je to především důsledek akumulace kapitálu, který – aby unikl vlastnímu stínu – je nucen se roztáčet stále rychleji kvůli sobě samému jako derviš, aby kompenzoval každý pokles zisku.Truhlářská dílna v pařížské čtvrti Saint-Antoine (1880).

Abychom porozuměli našemu světu a nespokojili se s kritikou a obviňováním, zůstává pro nás Marxovo myšlení východiskem, i když jistě ne posledním slovem. Fernand Braudel napsal, že kdybychom chtěli doopravdy skoncovat s marxismem, bylo by třeba neuvěřitelné proměny současného slovníku. V něm jsou obsaženy prvky Marxova myšlení, které se staly každodenní prózou naší doby, a to i u těch lidí, kteří vůbec nejsou marxisty. Být marxistou znamená, uchovávat tyto nástroje porozumění světu nikoli proto, abychom je konzervovali, ale abychom je živili. Je to vědomí, že svět není reformovatelný retušemi, že je třeba ho změnit a že naléhavost změny je větší než kdykoliv předtím.

Existuje značné nebezpečí akademické rehabilitace Marxe, konstatované Derridou v jeho knize Marxovy přízraky. Marx je velký myslitel, a kdyby si nevzal do hlavy dělat politiku, mohl být napořád citován. Nicméně, dostal se do Plejád [Blibliothèque Pléiade, společenskovědní edice prestižního francouzského nakladatelství Gallimard – pozn. red.], zaujímá silnou pozici (Lenin má méně šancí vstoupit do Plejád), je částí panteonu myslitelů naší doby. Měl by však větší cenu, kdyby se svým psaním nezapletl s Pařížskou komunou. Ale přesně to je od Marxe neoddělitelné! Je ve skutečnosti postavou nového intelektuála, který v šedesátých letech 19. století akrobatickým způsobem spojil teoretickou práci na Kapitálu, publicistiku i provozování politiky v I. internacionále.

Derrida má pravdu: „Není budoucnost bez Marxe“. „Pro“ i „proti“ ano, ale ne „bez“. A když neoliberálové líčí Marxe jako vykopávku z 19. století, musím se smát. Oni sami jsou přece zahrabáni s Thomasem Hobbesem (1588-1679), Johnem Lockem (1632-1704) a Alexisem de Tocquevillem (1805-1859).

Marx je myslitelem současným, protože jeho i naší současností je kapitál, Marxovo alter ego. Marx vstupuje do neosobního mozku kapitálu jako tvůrce detektivního příběhu vstupuje do mozku a logiky sériového vraha. Dnes se ten mozek rozvinul, ale abychom pochopili, jak funguje, je třeba studovat Marxe.

Často je stavěna otázka rozdílu mezi „mladým“ Marxem a MarxemKapitálu jako autorem ekonomističtějším, produktivističtějším. Zdá se, že díla jeho zralosti nemají stejný tón, že po roce 1860 v nich už nenalézáme tutéž vášnivou útočnost, tutéž nesmluvavost jako v těch ze čtyřicátých let.

Nikdo není intelektuálně vyzbrojen z Jupiterova stehna. Existuje tedy i příběh formování Karla Marxe jako kohokoli jiného. Zcela na počátku je Marx liberálním demokratem. Až do obratu v letech 1843-1844, kdy pracuje proRheinische Zeitung, explicitně odmítá nazývat se komunistou. A pak přichází, jak napsal, rozchod se starým filozofickým myšlením zděděným po Hegelovi: základní texty tohoto rozchodu dozrávají v roce 1843 a jsou publikovány v roce 1844 v jediném díle Francouzsko-německých ročenek – O židovské otázce, Úvod ke kritice filozofie práva (kde se poprvé rozepisuje o proletariátu).

Následně přechází od filozofického a mnohdy lyrického žánru ke kritice, v níž snaha o formulační přesnost vyvolává strohý dojem. Zpracovávat statistiky anglických fabrik, schémata reprodukce… to není k smíchu! Engels k tomu poznamenal, že druhý díl Kapitálu bude suchý. Já myslím, že není. Kapitoly o zbožním fetišismu nebo o primitivní akumulaci v Anglii a podobné úseky té knihy jsou velmi poetické. Je to velké literární dílo, jeden z mála vědeckých ekvivalentů Proustova Hledání ztraceného času.

Marx na počátku vychází ze zboží, z toho nejbanálnějšího, co je po ruce, třeba tužka nebo brýle. A vytahuje z toho jako z magického klobouku abstraktní a konkrétní práci, užitnou a směnnou hodnotu, kapitál konstatntní a variabilní, fixní a oběžný, všechno… A jako tímto způsobem spletená smyčka zachycuje u Prousta znovunalezený čas, u Marxe je ve výrobním cyklu, oběhu a reprodukci zachycen kapitál z masa a kostí. Ne už jako pouhý skelet, ale jako živý obsah moderní tragédie.

Určitými teoretiky však byla postulována myšlenka, zvláště mladým Gramscim (a mohem později Negrim), že existuje Marx vzpoury a subjektivity – zejména v Rukopisech z let 1857 až 1858 – a že později tato dimenze z jeho díla zmizela. Cornelius Castoriadis, přestože byl osobností velmi kultivovanou, dokonce napsal, že v Kapitálu už není třídní boj. Nikdy jsem nepochopil, jak je možné vyrukovat s takovou nehorázností. V Kapitálu přece nenalézáme jen mechanismy vykořisťování, nadhodnotu atd., ale šlo i o politiku, o nezbytnou oporu pro kritiku Proudhona. Šlo o to ukázat, že nelze zrušit vykořisťování a útlak spravedlivým úvěrem a správným rozdělováním, jestliže nedojdeme až ke kořenům vytěžování nadhodnoty. Ale Gramsciho článek Revoluce proti Kapitálu zůstal slavný – revoluce jako planoucí subjektivita proti „chladné“ vědě, postoj opakovaný Antoniem Negrim v Marxovi za Marxem.

Nemůžeme rozřezat dílo na oddělené bloky. Rukopisy 1857-1858, jež někteří shledávají lyričtějšími, smělejšími literárně, jsou částí přípravných materiálů pro Kapitál. A kapacita rozhořčení a vzpoury je stále v Kapitálu přítomna – a subjektivita také. A přínosem ke spravedlivému rozhořčení a revoltám – ale k rozhořčení a revoltám zdůvodněným a zvládnutým – je, že se boj stává účinnějším.Auguste Comte

Část výhrad k Marxovu dílu ve Francii plyne z faktu, že jeho ideje splývají v našem vědomí s marxismem doktrinářským. Mnoho intelektuálů – ano, také já – bylo formováno nesmrtelnou Stalinovou brožurou Historický a dialektický materialismus, prací Georgesa Politzera Základní principy filozofie atd. Dalším důvodem je vydavatelský nezájem ve Francii. Rukopisy ještě nebyly přeloženy v roce 1968, Louis Althusser je neznal. Pak – trochu koketně – ve své knizeBudoucnost trvá dlouho – tvrdí, že četl v té době jen první dílKapitálu. Byla to právě neobeznámenost, která spojovala Marxe ve Francii s dominantním pozitivistickým čtením. Má se neustále za to, že Marx a Auguste Comte jsou podobní, ba stejní, ačkoli pro Marxe byl Comte „trojnásobný kretén“. V celém Kapitálu jsou o Comtovi asi dvě poznámky pod čarou zhruba v tomto smyslu: „Jak někdo může psát něco podobného třicet let po Hegelovi?“ To nebrání všem francouzským univerzitám, v každém případě tzv. humanitním vědám, aby byly ovládány comtismem. Littré byl přímým Comtovým dědicem, Durkheim rovněž. Lavissova historiografie, Jules Ferry a veškerý akademický aparát byl pozitivistický. A francouzské dělnické hnutí, alespoň jeho intelektuální část, bylo rovněž vrženo do tohoto pozitivistického hňupství. Bylo málo germanistů mezi jeho zakladateli, kromě Jaurèse a Sorela, a nebyl tedy přístup k pramenům…

Z toho plyne nesmyslná interpretace Karla Marxe jako scientisty. Marx konstatuje rozdíl mezi tím, co nazývá „německou vědou“ a „anglickou vědou“. Podle něj anglická věda, to jsou vědy exaktní nebo pozitivistické. Je plný obdivu – někdy až přepáleného – k pokrokům fyziky, chemie, geologie… A existuje věda německá, Wissenschaft, která není vědou ve francouzském (anglickém) smyslu, protože jde o dynamický proces poznávání. Velmi málo lidí ve Francii to bere v úvahu. A nejprve především Althusser, který v šedesátýchletech 20. století postavil svůj věhlas na jakémsi komplexu vědeckosti, na úsilí, aby marxismus byl natolik vědecký, že marxisté budou muset být uznáni akademickými celebritami za seriózní lidi – a ne pokládáni za zpolitizované signatáře drsných petic a za intelektuální partajní žoldnéře. Z toho vzešlo pátrání (nekonečné!) v Marxově díle po nevypátratelném „epistemiologickém zlomu“, jejž lze shrnout otázkou: Kdy se Marx stal vědcem a přestal být ideologem a filozofem? Nakonec Althusser objevil poklad: Marx se stal marxistou těsně před svou smrtí v roce 1883, v krátkém textuPoznámky o Wagnerovi. Už bylo načase!

Proč toto urputné hledání ostré hranice mezi peklem ideologie a zářivým světlem vědy? Abychom byli vědci po francouzsku. Výjimky jsou velmi řídké, jen málo lidí pochopilo, že u Marxe jde o jiné pojetí poznání. Je to Manuel Sacristan ve Španělsku, je to Blanchot ve Francii. V krátkém textu z Amitié nazvaném Tři Marxovy promluvyukazuje, jak Marx splétá své „tři promluvy“ – politiku, filozofii a vědeckou teorii –, které jsou ve francouzské kultuře tak oddělené, rozpletené a popletené.

Pád Berlínské zdi a zhroucení Sovětského svazu možná nakonec osvobodí Marxe – i tisíc a jeden marxismů – ze zajetí doktrinářských ortodoxií. V onom sousloví „tisíc a jeden“ zůstává problém a zároveň úkol: najít to, co v téhle pluralitě marxismů může ustavit jejich jednotu, to, co umožní odlišit legitimní interpretace od jednoznačných nesmyslů.

USA uznaly samostatnost Donbasu...

$
0
0
10. 8. 2015    zdroj
Spojené státy americké uznaly území dnešního Donbasu nezávislým na Ukrajině již v roce 1959, kdy Senát a Kongres USA přijaly rezoluci o Týdnu zotročených národů. Píší o tomto kanadská média. Jak bylo uvedeno, v souladu s americkým veřejným zákonem 86-90, opět potvrzeném v letošním roce, Ukrajina a území dnešních DLR a LLR patří k různým národním a politickým subjektům.


USA uznaly území dnešních DLR a LLR nezávislým na Ukrajině již v roce 1959, kdy Senát a Kongres USA přijaly rezoluci o Týdnu zotročených národů. Píše o tom Global Research, jak informuje tisková agentura RIA Novosti.

Publikace zdůrazňuje, že rezoluce, také známá jako veřejný zákon 86-90 ze 17. července 1959, je každoročně za posledních 56 let potvrzována. V jejím textu se zejména hovoří o tzv. Kazakii, jejíž území zahrnuje Donbas a Záporožskou oblast na Ukrajině.

V dokumentu jsou Ukrajina a Kazakija uváděny jako samostatné země a jejich obyvatelstvo jako samostatné národy "podřízené politice komunistického Ruska."

"Podle rezoluce mají oba národy právo na existenci," píše Global Research. Kanadské vydání uvádí, že v letošním roce byl dokument znovu podle tradice oficiálně schválen.

Týden zotročených národů se konal na konci července. Americký prezident Barack Obama při vystoupení v souvislosti s touto událostí řekl: "Vyzývám lid Spojených států, aby znovu potvrdil naše hluboké spojení se všemi vládami a národy oddaným svobodě, důstojnosti a příležitosti pro všechny."

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová

Luganská mládeže demonstrovala před sídlem mise OBSE

$
0
0
Alexej Toporov
10. 8. 2015   zdroj a zdroj
Obyvatele Novorossii stále více popuzuje postoj evropských pozorovatelů, kteří upřednostňují nevšímavost k ostřelování území republik ukrajinskými vojáky. 9. srpna v Lugansku demonstrovalo u místní pobočky mise OBSE několik set mladých lidí. Protestující skandovali "Lugansk je v krvi, OBSE mlčí", "OBSE - ostuda Evropy", "OBSE, pojdťe si promluvit!".


"Omrzelo nás, že (OBSE) nevidí, jak nás ostřelují a zabíjejí, řekl IA Regnum o účelu demonstrace účastník akce Jevgenij Gubarev. Pokud budou pokračovat ve stejném duchu, ať se klidí na Ukrajinu, kterou kryjí po celou tu dobu. Chceme si s nimi mluvit, předat jim stanovisko lidu, ale oni se zavřeli ve své kanceláři a nevycházejí k nám.

Podle Gubareva pohár trpělivosti mládeže přetekl po nedávných událostech v souvislosti s ostřelováním města Pervomajsk ukrajinskou armádou, během něhož zahynuli lidé, ale zástupci OBSE to nezaznamenali.

Dnes k účastníkum demonstrace nikdo nevyšel, ale aktivisté slíbili, že budou uskutečňovat podobné akce tak dlouho, dokud neuslyší jasné vysvětlení od vedení evropské mise pozorovatelů.

Alexej Toporov, Lugansk
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová

Kdo vykrádal Afriku?

Šialené obvinenie rakúskych špiónov – imigráciu do Európy platia Američania!

$
0
0
Juraj Poláček    zdroj a původní zdroj
10. 8. 2015
Rakúsky časopis Direkt priniesol informačnú bombu. Na základe výsluchov utečencov v rakúskych táboroch, zdroj vojenskej tajnej služby potvrdil médiu, že imigračnú vlnu pomáhajú financovať americké organizácie.


Na Medzičase sme už spomínali, že ilegálny prevoz do Európy stojí od 1500 dolárov do 15000 dolárov v závislosti od miesta nalodenia a cieľa. Najdrahšia je doprava z Líbye, kde sa ceny pohybujú okolo 10000 dolárov a viac. Je zrejmé, že pre mladých, často ešte nedospelých Afričanov, ktorých na lodiach najčastejšie vidno, s mesačným príjmom len okolo sto-dvesto dolárov, ide o nereálnu sumu. Odkiaľ na to majú?

Rakúska polícia a tajné služby imigrantov intenzívne vypočúvajú. Napr. tábor Traiskirchen má pre tieto účely okolo 100 ľudí. Podľa zistených informácií pochádzajú peniaze za prevoz z veľkej časti z Ameriky.Podľa zdroja Direkt, ide o organizácie z USA, ktoré zaplatili, vybudovali a neustále financujú štruktúru na prevoz ľudí zo Severnej Afriky do Európy. Už skôr poskytnuté dôkazy, že tento obchod v Afrike kontrolujú teroristi Al-Kajdy, Islamského štátu a zločinci, neznamená nič iné, len že Američania sa rozhodli zničiť Európu za každú cenu.A aby toho nebolo dosť, rakúsky informátor poznamenal, že ide o rovnakých ľudí, ktorí pred rokom organizovali Majdan na Ukrajine. Vieme, čo nasledovalo po Majdane a rovnaký úpadok, nepokoje a zabíjanie majú zrejme očakávať aj Európu
Komentár: Ak by to bola pravda, potrebujete ho?

Výzva Českého mírového fóra k řešení problému ilegální imigrace

$
0
0
10. 8. 2015    
ČMF vyzývá všechny politické strany a politická i občanská hnutí, napříč politickým spektrem ke spolupráci a k urychlenému aktuálnímu řešení nelegální imigrace do České republiky.

ČMF předkládá tyto návrhy řešení:


1. Okamžitě povolat na hranice České republiky vojáky a policisty a zabránit tak nekontrolovatelnému a protiprávnímu přílivu nelegálních imigrantů do naší země.

2. Okamžité projevení jasného politického stanoviska české vlády k zastavení vojenských intervencí USA a jejich "koalic ochotných" na Blízkém východě a v Africe.

3. Na základě co nejširšího konsensu je naprosto nezbytné urychlené řešení role České republiky na evropské i světové scéně a v mezinárodních organizacích.

Ozbrojené útoky na Irák a Libyi jakož i všestranná podpora tzv. rebelů v Sýrii způsobily rozvrat fungujících států, uvrhly celé regiony do naprostého chaosu a záměrně tím otevřely prostor pro vojenskou ofenzívu fanatického džihádu. Nastala přesně ta situace, před kterou od samého počátku varovali čeští i zahraniční odpůrci intervence NATO. Je zcela nepřijatelné, aby jedni v naprostém rozporu s mezinárodním právem vedli války, ničili země a zaznamenávali přitom miliardové zisky, zatímco druzí se musí jménem pseudohumanity potýkat s následky této šílené destrukce.

Podle oficiálních údajů, poskytnutých Ministerstvem vnitra, registruje Policie ČR každý den více než padesát nelegálních imigrantů na našem území. Kolik jich ale neregistruje? Počet uprchlíků stoupá každým dnem a každým dnem se zvyšuje hrozba, že přesáhne únosnou míru pro reálné řešení celé situace bezpečnostními orgány naší země. Přesáhne – li totiž počet imigrantů 5% populace, je již situace nevratná. 

Současná imigrace do Evropy, která nese známky cílené a řízené organizovanosti, s sebou přináší nekalkulovatelná politická a bezpečnostní rizika a naopak zcela předvídatelné sociální problémy. Navíc je dle posledních informací avizováno, že máme očekávat milion a půl uprchlíků z Ukrajiny. Nejde o empatii nebo naopak xenofobii vůči lidem v nouzi, ale o skutečnost, že se Evropská unie nechala instrumentalizovat ve prospěch geostrategických cílů USA a bývalých koloniálních mocností Francie a Velké Británie. Nyní za podporu této politiky, která rozvrací celou Evropu a tím i naši zemi, nebo alespoň za tichý souhlas platíme daň.

V prvé řadě je nutné pojmenovat a odstranit příčiny krize, nikoliv trpně snášet její důsledky až do další katastrofy, a proto České mírové fórum vyzývá všechny politické strany a politická i občanská hnutí k celonárodní diskuzi a sjednocení ke společnému postupu při hledání racionálního a efektivního řešení problému.


Vladimíra Levá Vítová, předsedkyně
Petr Schnur, místopředseda
Ivan Müller, místopředseda

cmf@centrum.cz                                                                                           

David Rath má pravdu, pan Veselovský je asi opravdu autenticky naivní

Euro-kazajka jako nástroj šokové doktríny v Evropě

$
0
0
Květa Pohlhammer Lauterbachová 
11. 8. 2015 E-republika

Euro mělo nasadit Evropě prostřednictvím euro-šokové doktríny svěrací kazajku, aby mohly velké banky v Řecku a dalších zemích vyloupit přírodní bohatství a státní majetek. Česko však euro-kazajku ani vlastně nepotřebovalo. I tak bylo dobyto a rozkradeno bez jediného výstřelu.



Washington´s Blog uveřejnil zajímavý článek týkající se vzniku a pozadí eura, který potvrzuje, že euro je instrumentáriem geopolitických zájmů k ovládnutí Evropy.

Několik let na našem webu argumentujeme, proč je z hlediska udržení suverenity státu a minimální svobody klíčové, udržet si právo tisknout vlastní peníze, i když se svoboda stává v současné době stále více pouhou iluzí. Vědět však znamená odpovědnost. Nevědomost politika neomlouvá. Platíme politiky z našich peněz. (Úplný text ZDE)
 

Co by měli politici vědět

Často je slyšet, že ten nebo onen stát by měl vystoupit z eurozóny a že euro je garancí míru nebo představuje protiváhu k americkému dolaru. Na druhé straně se troubí na poplach: Euro jako projekt ztroskotalo! Nic z toho není pravda.

Většina z nás si ještě pamatuje slova politiků, která bylo slyšet před zavedením eura:

1) Spojením Francie, Německa a jiných zemí v mírové politické unii se zabrání vzniku válek jako byla I. a II. světová válka („euro znamená mír“) a díky měnové unii se politika sjednotí.
Tento argument nechává nezodpovězeny některé otázky: Proč, když má euro sjednotit dříve znepřátelené strany, nevstoupily do eurozóny Velká Británie, Polsko, nebo dokonce Rusko? A jak vůbec souvisí „politický konflikt“, jako je 2. světová válka s měnovými záležitostmi? Bohužel naše učební plány z oblasti národohospodářských dějin a dějin obecně týkající se tohoto historického období k tomuto tématu říkají málo, anebo vůbec nic. O tehdejší měnové politice se diskutuje velmi málo.

2) Díky společné měně bude vytvořena jedna silná makroekonomická zóna jako protiváha k hospodářské síle USA a dolaru.
Americká investiční velkobanka Goldman Sachs se údajně podílela na falšování dat a statistik řeckého státního rozpočtu takovým směrem, aby Řecko mohlo vstoupit do eurozóny, a vydělala na tom 600 milionů dolarů. Jenže Goldman Sachs není banka, která by měla mít zájem na vytvoření nějaké konkurence americkému dolaru. Přesto bylo všechno drženo v přísné tajnosti až do vstupu Ŕecka do eurozóny. Celý podvod byl mohutně poháněn osobním intenzívním nasazením pozdějšího šéfa Goldman Sachs, Lloyda Blankfeina. Mimochodem, ten je od roku 2015 miliardářem.


Společná evropská měna byla vytvořena ze zcela jiných důvodů a měla za cíl zcela něco jiného

Říká se, že otcem eura je Robert Mundell. Žádný Evropan, nýbrž Američan. Narozen v Kanadě, vyučoval 40 let na univerzitě v Chicagu a za své dílo získal Nobelovu cenu za ekonomii. Euro nepřišlo na svět v Bruselu nebo v Berlíně, nýbrž v New Yorku na Columbia University v New Yorku. Na myšlenku zavést euro v Evropě navedl profesor Mundell britskou vládu vedenou Margaret Thatcherovou a americkou vládu vedenou Ronaldem Reaganem. Pozadí tohoto nápadu bylo vlastně zcela jednoduché.

Kapitalismus s sebou přináší dluhovou krizi. Proti ní lze bojovat na národní úrovni třemi nástroji:
  • Zvyšováním daní
  • Poklesem mezd
  • Monetární politikou

Jenže zvyšování daní a pokles mezd jsou u voličů jaksi nepopulární. Krize bývají tedy řešeny tištěním peněz a tak jsou náklady přenášeny přes inflaci postupně na bedra obyvatel.
 

Ekonomie strany nabídky – „piss on the poor economics“ dle Mundella

Pro laiky krátce vysvětleno: Klesající mzdy a padající ceny mají podnikům pomoci růst, což se prý odrazí pozitivně na pracovním trhu a na hospodářství celé země. Co je to za pitomost, která si rozhodně nezaslouží Nobelovu cenu, vidíme v praxi dnes. K čemu vytvářet haldy krámů, které ani nepotřebujeme, vytvářet nám nové „potřeby“, abychom neměli čas na děti, žádný volný čas a vzájemné vztahy (protože si ten nový „smartphone“ musíme pořídit, takže makáme od nevidím do nevidím), ničit přírodu, zamořovat oceány, atd…?

Nikdo nebral protiargumenty rozumných ekonomů vážně. A Alfreda Herrhausena, poradce a přítele Helmuta Kohla, který se stavěl proti zavedení eura, to stálo život. Ještě v roce 1994 a 1998 varovali poradci Helmuta Kohla, že připojení Řecka k euru bude znamenat bankrot během 18 měsíců. Helmut Kohl však diktátorsky přikázal jeho zavedení, přestože většina německého obyvatelstva se stavěla proti.
 

Proč bylo tedy euro zavedeno?

Problémy se zavedením jednotné měny byly známy dlouho dopředu. Euro je neflexibilní, což znamená, že členské státy v době krize a recese nemohou reagovat politicky a přijímat vlastní protikrizová opatření. Dalšími možnostmi zvládnutí hospodářské krize je omezení práv zaměstnanců, další pokles daní pro podnikatele a také omezení předpisů proti monopolizaci a zabránění další koncentrace kapitálu (viz dnešní TTIP smlouva).

Hlavně ale je tu další příležitost: přes uměle vytvořené a hnané zadlužování států, které si nemohou tisknout vlastní peníze – privatizace. Korporacím, jako je Goldman Sachs, se umožní tak přijít za hubičku k lukrativnímu majetku a rozšířit svou sféru vlivu ve finanční branži.„Euro mělo nasadit Evropě prostřednictvím euro-šokové doktríny svěrací kazajku, aby mohly velké banky v Řecku a dalších zemích vyloupit přírodní bohatství a státní majetek“, píše Washington Blog.

K tomu není co dodat. Česko však euro-kazajku ani vlastně nepotřebovalo. I tak bylo dobyto a rozkradeno bez jediného výstřelu.



Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 650 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republiky přispět, klikněte zde . Děkujeme!



Související články:

Ukrajinská svodka – JF a jeho výběr ze světového tisku

$
0
0


vybral, přeložil a sestavil JF
11. 8. 2015 Kosa zostračili https://vlkovobloguje.wordpress.com/

Přetiskujeme ´ukrajinskou svodku´ z Kosy, která přináší několik krátkých výtahů článků, které vyšly ve světvovém tisku za minulých 7 dní, a nějak se týkají ukrajinské krize.


Do středu pozornosti se dostává příhraniční strategie Turecka
Stratfor, 5.8. 2015
Satelitní snímky pořízené na syrsko-tureckých hranicích naznačují to, co Stratfor předvídal už před mnoha týdny, totiž že Turecko za pomoci USA zaútočí na ISILem ovládané území, přiléhající k Tureckým hranicím. Přestože USA a Turecko formálně obrátily svůj boj proti Islámskému státu v Syrii a obě země se shodly na tom, že v severní Syrii musí být vytvořena nárazníková zóna, není jasné, které ze syrských povstaleckých skupin budou použity při vytlačování Islámského státu z této oblasti.

Syrie: Chronologie toho, jak může skončit občanská válka
Stratfor, 29.7.2015
Syrský konflikt vstupuje do kritické fáze. Turecko konečně vstoupilo do bojů a podniká letecké útoky proti Islámskému státu v Syrii a využívá této příležitosti také k zásahu proti Kurdské Straně Pracujících v severním Iráku. Je v tom podporováno Spojenými Státy, které nyní mohou využívat leteckou základnu Incirlik, a které mají s Tureckem v této oblasti shodný zájem – v boji proti IS a v odstranění Bašára Assada od moci.

Geopolitika Syrské občanské války
Reva Bhalla, Stratfor, Geopolitical Weekly, 4.8.2015
Opakované zveřejnění stále platného týdenního přehledu z ledna 2014. Zatímco vojska syrského presidenta Asada se snaží znovu ovládnout území, ovládané stále roztříštěnějším povstaleckým hnutím, je nepřijatelné pro režim, silně podporovaný Ruskem a Iránem, na příkaz Washingtonu, přepouštět moc svým sektářským rivalům, zvláště když se USA již dohodly s Iránem.
Joseph P. Farrell má doktorát z teologie na Oxfordu, ale bádá v oblasti fyziky, alternativní historie a vědy a „podivných úkazů“.

Explose amerických a ruských raket: jde o nějakou skrytou válku?
Joseph P. Farrell, Giza Death Star, 2.8.2015
Kosíř  M.O. se se mnou rozdělil o tyto dva příběhy a své „vysokooktanové“ spekulace o tom, jak to mohlo být, a protože si myslím, že by na nich něco mohlo být, rozdělím se i já o ně s vámi. Nejprve malý kontext: k raketové fregatě USS Donald Cook, plující v Černém Moři, se přiblížil speciálně upravený bitevník Suchoj Su-25, který nejprve elektromagnetickým rušením dokonale umrtvil systémy lodi a poté na ni, úplně bezmocnou, slepou a s vypnutým zbraňovými systémy, podnikl dvanáct fingovaných útoků.

Čtvrtá průmyslová revoluce: nová německá průmyslová strategie
Joseph P. Farrell, Giza Death Start, 3.8.2015
„Internet Věcí, Velká Data, cloud computing a umělá inteligence mění způsob jak žijeme. Německo nyní přijalo strategii vývoje, která zahrnuje všechny tyto trendy, a doufá, že strategie povede k revoluci ve způsobu výroby.“

Francouzští a němečtí zbrojařští giganti se spojují do velkého zbrojního komplexu.
Joseph P. Farrell, Giza Death Star, 4.8.2015
Na základě myšlenky o čtvrté průmyslové revoluci a jejích důsledcích se rozebírá článek o slučování francouzských a německých zbrojních výrobců, který se objevil v online magazinu Sputnik. Výsledkem by , kromě jiného měl být např. společný tank další generace.

USA zahrnují ruská naftová pole do seznamu sankcí
Doina Chiacu,Yeganeh Torbati, Ekaterina Golubkova, Reuters, 7.8.2015
USA zahrnuly ruské ropné a plynové pole Južno-Kirinskoje do seznamu sankcí v sektoru energetického průmyslu, zaměřených proti aktivitám Moskvy na Ukrajině. Federální vláda řekla o tomto těžebním poli v Ochotském Moři, vlastněném Gazpromem, že kromě plynu obsahuje i značné zásoby ropy. Gazprom odmítl věc komentovat.

USA zahrnují ruská naftová pole do seznamu sankcí – reakce Kremlu
Doina Chiacu, Reuters, 7.8.2015
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov prohlásil, že toto rozhodnutí „dále poškodí naše vzájemné vztahy.“ Gazprom opět odmítl věc komentovat.

Zahrnutí ropných polí Gazpromu do seznamu sankcí poškodí vztahy USA – Rusko
Maria Tsvetkova, Jack Stubbs, Reuters, 7.8.2015

Ukrajina pohřbívá neidentifikované vojáky měsíce po bojích na východě
Mikhail Moskalenko,Alessandra Prentice, Reuters, 7.8.2015
Ukrajina pohřbila 57 vojáků, kteří poté, co zahynuli v konfliktu na východní Ukrajině, nebyli ještě ani po téměř roce identifikováni. Ukazuje se, jaké těžkosti přináší zemi zhoubný dlouhotrvající konflikt.

Podivný svět konspiračních teorií o MH17 – část 1
Aric Tole, Bellingcat, 7.8.2015
Přesně rok po tragickém sestřelu Malajsijského letu MH17 se vynořila řada nových konspiračních teorií včetně použití raket izraelské výroby, vypuštěných gruzínským letounem a řízení celé akce agentem CIA, pracujícím pro BBC.
Bellingcat konstatuje, že tyto  nové vyprávěnky jsou dalšími ze stále se zvětšujícího objemu nesmyslných teorií, které se těší různé úrovni podpory Kremlu a jeho mediálních prostředků. Toto je první část serie, která se pokouší katalogizovat tyto teorie.
Pozn: Doufejme, že v katalogu budou uvedeny i teorie serveru Bellingcat, které byl y prokazatelně  vylhané nebo postavené na naprosto nedostatečných analýzách. Viz článek Kosy

MH 17, Bellingcat, Spiegel, jeho šéfredaktor a Kosa

Tělo pilota MH17: další zatajování
Even His Family Was Blocked from It. Here’s Why.
Eric Zuesse, Global Research, 5.8.2015
I když tělo pilota mohlo být rozhodující součástí důkazů o tom, kdo a co a jak a proč byl sestřelen MH17, bylo ukrýváno dokonce i před lidmi, kteří měli největší právo je vidět. Tělo pilota letu MH17 mohlo obsahovat střely nebo jejich úlomky, které mohly dokazovat, že byl letoun sestřelen ukrajinským vojenským letounem, který úmyslně mířil na pilota, nebo mohl obsahovat pouze úlomky šrapnelové hlavice rakety, což by naopak odpovídalo tomu, že letoun byl sestřelen raketou země-vzduch. Ale malajsijská vláda zakázala všem tělo pilota spatřit, včetně nejbližších příbuzných. Ani malajsijská vláda až dosud neviděla zprávu holandského koronera a rozhodnutím ostatních účastníků vyšetřování (včetně Ukrajiny) nesmí nikomu kromě vyšetřovací komise, ani příbuzným, říct ani slovo.

Vyzbrojte se vědomostmi ! Global Research proti New York Times
Global Research, 9.8.2015
“Jsme zavázání ředitelům Washington Post, The New York Times, Time Magazine a dalších velkých novin, kteří se zúčastnili našich jednání a dodrželi slib diskrétnosti téměř 40 let. Bylo by pro nás nemožné připravit náš plán pro svět, pokud bychom během těch let byli vystaveni světlu publicity. Ale svět je nyní složitější a je připraven jít vpřed směrem ke světové vládě. Nadnárodní suverenita intelektuálních elit a světových bankéřů je jistě lepší než národní samořídící praktiky minulých století.“ – David Rockefeller, Bilderberg, 1991

Kongres USA a president Obama „oficiálně“ rozeznávají Donbas
George Eliason, Global Research, 8.8.2015
President Obama uznává právo Donbasu odvolávat se v první řadě na bratrství národů. Potvrzuje to nevědomky každý rok ve své funkci. „Resoluce ujařmených národů“, vydaná oběma komorami v roce 1959 a každoročně znovu vydávaná po celých 56 let jako „Prohlášení presidenta“ a známá také jako „Veřejný zákon 80-90“, potvrzuje uznání existence „Donu“ (Doněcká a Luhanská Lidová Republika jsou součásti země Cossackia) a existence budoucí Záporožské Republiky (dnes Zaporožje Oblasť). Cossackia je americký geopolitický název pro oblast, kde v dřívějším Sovětském Svazu a dnes v Rusku žijí kozáci. Uvedené prohlášení je v současnosti stále platné.

US propaganda je nejen falešná ale i absurdní
Eric Zuesse, Global Research, Strategic Culture Foundation, 4.8.2015
Je tak směšná, že ji žádná informovaná a inteligentní osoba nepřikládá žádnou váhu. Uráží inteligenci veřejnosti. Zde je typický příklad směšné US propagandy: 16.července vydalo ministerstvo zahraničí „Varování před cestami na Ukrajinu“.

Velvyslanec Galbraith: Dohoda s Iránem není dokonalá ale je lepší než jiné možnosti
Randolph T. Holhut, The American Reporter, 10.8.2015
Někdejší velvyslanec Peter Galbraith něco ví o diplomacii. Jako velvyslanec v Chorvatsku během občanské války byl při tom, když byla v roce 1995 podepsána dohoda, která ukončila tento vleklý a krvavý konflikt. Od té doby má jednoduché pravidlo pro ověřování takových dohod: „Měřítkem je, zda je dohoda lepší než všechny její alternativy.“

Měkká diktatura versus měkká a tvrdá selhávající imperiální demokracie
Edward S. Herman, Information Clearing House, Z Magazine, 8.82015
New York Times jsou velmi dobré noviny, pokud se do nich nezačne vměšovat ideologie a stranickost, což je bohužel dost často a má to velký dosah. NYT jsou totiž noviny imperiální supervelmoci, jejíž lídři dlouhodobě a pravidelně porušují mezinárodní právo a bezohledně používají svou velkou vojenskou a ekonomickou moc.

Ruské vlastenecké skupiny učí děti, jak bránit svou zemi
Ilya Rozhdestvensky, Meduza, New East Network, The Guardian, 10.8.2015
V malém městě poblíž Sankt Petěrburgu se skupina dětí připravuje na službu v ruské armádě. Celý večer od 7 hodin se děti mezi 5 a 17 lety učí jak bojovat a zacházet se zbraněmi.

Konfrontace USA – Rusko v Arktidě a boj o ropu. Ruské územní nároky na Arktický šelf.
Mapa ukazuje územní a vojenskou situaci v Arktidě a popisuje ruskou vojenskou angažovanost v oblasti. Arktický šelf je jedním z důvodů, proč by Spojené Státy chtěly destabilizovat Rusko.
arktida
Proč tolik muslimů nenávidí Západ
William R. Polk, Consortium News, 5.8.2015
Mnoho Američanů a občanů Západu je zmateno násilnou vášní, vyjadřovanou mnohými muslimy, ale důvody k jejich hněvu jsou skutečné, odvozené z „hlubinné historie“ protiislámských válek a koloniálního vykořisťování Středního Východu.

Rusko zakázalo kondomy zahraniční výroby (aby přimělo páry k ukázněnějšímu milování)
Alexandra Sims, The Independent, 10.8.2015
Kondomy byly přidány do seznamu zboží, které ruské ministerstvo průmyslu a obchodu zakázalo dovážet v rámci pokračujícího souboje se Západem kvůli ukrajinskému konfliktu.

Nebezpečí Evropské Ne-unie
Nat Parry, Consortium News, July 23, 2015
„Evropský projekt“ je pod nesmírným tlakem v důsledku třenic mezi východem a západem v souvislosti s Ukrajinou a mezi severem a jihem v souvislosti s Řeckem a uprchlíky a není jisté, zda se kontinentálním byrokratům podaří udržet EU vcelku.

Nová světová osa zla
Preston James, Ph.D, Veterans Today, 9.8.2015
Víme nyní určitě, že existence Al Kajdy a ISIL/Daeše byla umožněna a přiživována tajnou politikou USA a Izraele na základě objednávky těch několika málo osobností, které skutečně řídí běh věcí a řídí celý zbrojní komplex obou zemí.

Poplašná zpráva o měkké moci
Mike Lofgren, Consortium News, 2.8.2015
US oficiální činitelé milují myšlenku „měkké moci“, uplatňování nenásilných prostředků – od propagandy po kulturu – k donucení cizích zemí aby souhlasily s přáními Washingtonu.

Vladimir Putin, neúspěšný špion
Jim Hoagland, The Washington Post, 7.8.2015
Bývalý důstojník KGB, sedící proti mně zvedl ruku a přerušil můj monolog o Putinově „hybridní válce“ na Ukrajině. Měl jsem za to, že jde jasně o práci někoho, kdo byl formován tajnými službami. „Počkej, ve skutečnosti on nebyl jedním z nás“ namítl můj protějšek. Další veterán sovětské tajné služby u stolu pokýval souhlasně hlavou.

Proč se Evropa a USA zasekly u TTIP na boji o potraviny
Enrico Bonadio,nsnbc, 8.8.2015
Black Forest ham, Asiago, Gorgonzola, Gouda, a spousta dalších evropských místních potravinářských obchodních názvů je v ohnisku boje o potraviny v TTIP. Všechny jsou chráněny před napodobováním jinými výrobci v mnoha jiných zemích – ale ne v USA.

Proti Bakalovi je i Kožený žabař

$
0
0

USA ničí Evropu

$
0
0
Eric Zuesse
11. 8. 2015  Zvědavec

V Libyi, Sýrii, na Ukrajině a v dalších zemích na periferii či okraji Evropy uplatňoval americký prezident Barack Obama politiku destabilizace, a dokonce i bombardování a další vojenské pomoci, která vyhání miliony lidí z těchto periferních oblastí do Evropy, čímž se přilévá olej do ohně pravičáckých vater protiimigrantského postoje, a výsledkem je politická destabilizace v celé Evropě, nejen na jejích periferiích, ale třeba i v severní Evropě.

Shamus Cooke 3. srpna 2015 v článku Obamova „bezpečná zóna“ v Sýrii ji má přeměnit na novou Libyi uvádí, že Obama schválil americkou leteckou podporu Turecku pro jeho dříve nevynutitelnou bezletovou zónu nad Sýrií. USA budou nyní sestřelovat všechna letadla syrského prezidenta Bashara al-Assada, která budou mít za cíl extremistické muslimské skupiny, včetně ISIS, které převzaly obrovské kusy syrského území.

Cooke uvádí:
Turecko požadovalo tuto bezletovou zónu po Obamovi od začátku syrské války. Byla probírána po dobu celého konfliktu a dokonce i v posledních měsících, ačkoliv zamýšleným cílem byla vždy syrská vláda. A náhle je bezletová zóna skutečností – přesně tam, kde ji Turecko vždy chtělo – ale je označována za bezpečnostní zónu „proti ISIS“, místo svého řádného názvu: „bezpečnostní zóna ´proti Kurdům a syrské vládě´“.

New York Times 27. července uvedly, že:
„Podle tohoto plánu mají převzít území relativně umírnění syrští vzbouřenci, za pomoci amerického a možná i tureckého letectva.“

Nicméně Times, (jako obvykle) uvádějící stenografický přepis od zdrojů v americké vládě a pro ně (čímž provádí propagandu pro americkou vládu) nedefinují pojem „relativně umírněný“, a navíc všechny „relativně umírněné vzbouřenecké“ skupiny v Sýrii spolupracují s ISIS a pomáhají mu nacházet jakékoliv nemuslimy a odřezávat jim hlavy, či je někdy držet pro výkupné. Za Assada byla Sýrie neklerikálním státem a těšila se svobodě vyznání, ale to je všem syrským opozičním uskupením proti Assadovi cizí. USA jsou nyní, dokonce ještě jasněji než dříve, proti Assadovi a pro islamistické.

Seymour Hersh 17. dubna 2014 v London Review of Books uvedl, že bombardovací kampaň Obamovy vlády v Libyi v r. 2011 byla součástí širšího programu, s cílem dopravit plyn sarin z Libye Frontě al-Nusra v Sýrii, aby ji pomohla provést plynový útok na civilisty, který pak americká vláda mohla svalit na Assada, což by bylo záminkou pro bombardování, jaké již Obama tak úspěšně prováděl v Libyi. Oba diktátoři, Kaddáfí a Assad, měli spojenecké vazby na Rusko, a obzvláště Assad byl pro Rusko důležitý, jako tranzitní území pro dodávky ruského plynu, což nevyhovuje Kataru, který je hlavní potenciální hrozbou pro status Ruska coby hlavního dodavatele plynu do Evropy.

Obamovým hlavním cílem v mezinárodních vztazích, a v celé jeho vojenské politice, je porážka Ruska, vynucení si tam změny režimu, který učiní Rusko součástí americké říše, kdy Rusko přestane být hlavní zemí, která kontrole z Washingtonu vzdoruje.

Před americkým bombardováním Libye v r. 2011 žila Libye v míru a prosperovala. GDP na hlavu v r. 2010 činil podle MMF 12,357.80 dolarů, ale v r. 2011 se propadl na 5,839.70 dolarů – v roce, kdy jsme zemi bombardovali a zničili. (Hillary Clinton se slavně chvástala „přišli jsme, viděli jsme, zemřel!“). (A na rozdíl od amerického spojence v Saúdské Arábie byl tento GDP výrazně rovnoměrněji distribuován, a jak vzdělání, tak zdravotní péče byly socializovány a dostupné všem, dokonce i chudým).

15. února 2015 reportérka Leila Fadel z NPR uvedla „v situaci, kdy jsou ropná pole napadána, vypadá ekonomická budoucnost Libye bledě“. Oznámila: „Pověřený ředitel se dívá na produkci a ví, že budoucnost je bledá. „Nemůžeme vyrábět. Přicházíme o 80% naší produkce,“ říká Mustapha Sanalla, předseda libyjské Národní ropné korporace.“

Podle pokynů z Washingtonu MMF po r. 2011 neinformoval o GDP Libye spolehlivě a pravdivě, ale místo toho uvádí, že věci se v r. 2012 okamžitě vrátily k normálu (dokonce ještě více než k normálu: GDP na hlavu 13,580.5 dolarů), ale všichni vědí, že je to podvod; dokonce i NPR uvádí, že to není pravda. Odhady CIA, že GDP Libye na hlavu činil v r. 2012 23,900 dolarů (pro rok předtím žádná čísla neuvádí) jsou absurdní, kdy dále uvádí, že o rok později GDP Libye na hlavu poklesl jen mírně. Žádný z oficiálních odhadů není vůbec důvěryhodný, ačkoliv Atlantická rada se aspoň snažila vysvětlit věci upřímně, kdy ve své poslední systémové zprávě o ekonomice Libye 23. ledna 2014 uvedla:
Libye: V r. 2014 čelí ekonomickému kolapsu“.

Libye se stala velkým problémem Evropy. Miliony Libyjců utíkají z tamního chaosu. Někteří z nich utíkají přes Středozemní moře a končí v uprchlických táborech v jižní Itálii, a někteří unikají jinam do Evropy.

A Sýrie je teď další zemí, která je ničena, aby se dobylo Rusko. Dokonce i spolehlivě propagandistické New York Times uznávají, ve svých „zprávách“, že „jak turečtí, tak syrští vzbouřenci považují porážky prezidenta Bashara al-Assada za svoji hlavní prioritu“. Takže: americké bombardéry budou vynucovat bezletovou zónu nad částmi Sýrie, aby sesadily ruského spojence Bashara al-Assada a jeho sekulární vláda byla nahrazena islamistickou vládou – a celá ta věc s „anti ISIS“ je jen šaškárna; je to PR, propaganda. Veřejnost mnohem více zajímá porážka ISIS, než porážka Ruska; ale tak na věci nepohlíží americká aristokracie- jejím cílem je rozšířit americkou říši – rozšířit vlastní říši.

A podobně Obama svrhl v únoru 2014 i neutrální vládu Viktora Janukoviče na Ukrajině, ale to bylo pod podvodným krytím demonstrací za „demokracii“, místo pod podvodným krytím „boje s islámským terorismem“, či pod jakoukoliv jinou frází, kterou americká vláda používá pro oblbnutí hlupců při rozmisťování amerických základen, či při podporování zuřivě protiruské, rasistické-fašistické, či nacistické vlády za dveřmi Ruska, na Ukrajině. Stejně jako Libye žila předtím, než ji USA napadly a zničily, v míru, i Ukrajina žila v míru, než tam USA provedly puč a dosadily nacisty a zahájily tam etnické čištění, a než zničily i Ukrajinu.

Stejně jako v případě Libye a svržení Kaddáfího, Sýrie a stávající snahy svrhnout Assada, či úspěšného svržení ukrajinského demokraticky zvoleného prezidenta Viktora Janukoviče, to má vše jeden cíl – porážku Ruska.

Fakt, že celá Evropa sdílí devastaci, kterou Obama a další američtí konzervativci – či imperialisti – šíří, mocenskou elitu ve Washingtonu DC naprosto nezajímá, a pokud, tak snad jen jako další zajímavý aspekt této širší operace: oslabením evropských zemí, a nejen zemí na Středním východě, přibližuje Obamova válka proti Rusku Ameriku ke chvíli, kdy „zůstane stát jako poslední“, na konci chaosu a destrukce, kterou Amerika způsobuje.

Takže například v rámci americké mezinárodní strategie je fakt, že ekonomické sankce vůči Rusku enormně poškozují ekonomiky evropských zemí, dobrá věc, ne špatná.

Existují dva způsoby, jak vyhrát jakoukoliv hru: buď zlepšením vlastní výkonnosti, nebo zhoršením výkonnosti všech ostatních konkurentů. Spojené státy se nyní zcela spoléhají na druhý uvedený typ strategie.


The U.S. Is Destroying Europe vyšel 7. srpna 2015 na Global Research. Překlad v ceně 491 Kč Zvědavec.

Poláci zorganizovali dobrovolnické hlídky, které střeží polsko-ukrajinské hranice před vetřelci

$
0
0

   Hlavné správy


Pred nedávnom sa na poľsko-ukrajinskej hranici objavili dosť netradiční dobrovoľní pomocníci pohraničnej služby, ktorí pomáhajú strážiť hranice, ako sami uvádzajú, “pred banderovskými votrelcami”. 

Zakladatelia týchto netradičných dobrovolníckych pohraničných hliadok uvádzajú, že ich zorganizovali pred takmer mesiacom. Bola to svojrázna reakcia na problém, ktorý vznikol na Západnej Ukrajine – v Podkarpatskej Rusi, blízko poľských hraníc. Eskalácia násilia, mafiánske “vyúčtovanie”, boje medzi armádou, políciou a Pravým sektorom vyvolali obavy, že tento krvavý chaos sa môže premiestniť aj cez poľské hranice. Preto sa ich dobrovoľníci rozhodli strážiť a zastaviť prípadný prienik banderovcov na poľské územie.

Minulý týždeň sa v pohorí Bieszczady na poľsko-ukrajinskej hranici konalo taktické cvičenie protibanderovských hliadok (viď video). Dobrovoľní pohraničníci boli rozdelení do niekoľkých skupín a trénovali hlavne maskovanie sa v teréne, vstúp do akčného priestoru, vytváranie základne a dočasných monitorovacích staníc, orientáciu v teréne, ako aj spoluprácu a koordináciu motorizovaných hliadok.

Dobrovoľníci sa naučili orientovať v ťažkom teréne, definovať potenciálne slabé miesta na poľsko-ukrajinskej hranici, možné spôsoby prieniku do Poľska nelegálnych migrantov a militantov. Počas rozhovorov s obyvateľmi Podkarpatskej Rusi, ktorí žijú v bezprostrednej blízosti hranice, získavali cenné informácie o pohyboch cudzích osôb a vypracovali plány zamedzenia možným banderovským provokáciám.

Veľkú pomoc vo veci zabezpečenia logistiky počas cvičenia poskytli zástupcovia tunajšieho Prírodného národného parku. Organizátori cvičenia uviedli, že kampaň bude pokračovať aj v najbližších mesiacoch a do týchto hliadok budú prijímať aj ďalších záujemcov, ako zdôraznili, “na ochranu poľských hraníc pred banderovskými bandami.”








Video zde:



Související:



Gruzínka je po odchodu Avakova v čele Ministerstva vnitra Ukrajiny

$
0
0
11. 8. 2015    zdroj a zdroj
Ve vysílání "112 Ukrajina" bylo oznámeno, že první náměstkyní ministra vnitra Ukrajiny je dočasně jmenována Eka Zguladze. "Arsen Avakov odešel na dovolenou, dočasně bude ministra zastupovat Eka Zguladze", řekl mluvčí ministerstva Arťom Ševčenko. V současné době není známo, jak dlouho dovolená Avakova potrvá.


Dříve bylo oznámeno, že náměstkyně ministra vnitra Eka Zguladze není připravena vést policii na Ukrajině.

V prosinci 2014 kabinet ministrů Ukrajiny jmenoval Eku Zguladze první náměstkyní ministra vnitra. Tehdy prezident Petr Porošenko podepsal dekret, kterým jí bylo uděleno ukrajinské občanství.

Na rozdíl od svého šéfa nevede Eka Zguladze aktivní život v sociálních sítích a omezuje se na ojedinělé oficiální zprávy.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová

Politika jako děvka očima realitního žraloka

$
0
0


Lee Fang
11.8. 2015   Střípky ze světa
Groteskní snář, prostořeký miliardář Donald Trump
Žebříček republikánů, soutěžících o Bílý dům, vede Donald Trump. Co na srdci, to na jazyku. Shazuje tím i „pravdolásku“. Politiku, které ta prolhaná žluč čte z pysku, totiž líčí - jako kněžku lásky za prachy.Neskóruje tím jen po provinčních náměstích. Hlaholí to i do kamer. Naposled v televizní přestřelce kandidátů republikánských primárek. Sestřih a komentář vteřin pravdy pořídil Lee Fang na The Intercept. Tedy médiu Glenna Greenwalda, díky němuž je svinstvo, vynesené Edwardem Snowdenem, věcí veřejnou.
Trumpa chtěl jeden rival dostat do kouta citátem z jeho dřívějšího interview. „Když dáte“ – zaznělo tu o „politické elitě“ - „udělá vám, co si zamanete.“ Miliardář tu rukavici zvedl s gustem: „Ve vlastním zájmu tomu zkuste uvěřit. Když jsem si o něco řekl, pokud jsem cokoli potřeboval, většině těchto lidí jsem, aby bylo jasno, dával peněz mraky.“

Z desítky rivalů se ozvali jen dva. Výčitkami, že jim Trump na kampaň nedal ani floka. Senátor Marco Rubiodokonce s dodatkem, „jak k tomu přijde právě on, když Trump přispěl i na kampaň jeho konkurenta za demokraty“.

Guvernér Ohia John Kasich to pojal rovnou jako pragmatický kšeft: „Mně ale, doufám, dáte.“ Trump na to. „To zní dobře. To mi zní dobře, guvernére.“

A „realitní žralok to i rozvedl: ´Já byl byznysmen, já dával úplně všem. A víte co? Když si řeknou, já jim dám. A když pak kohokoli z nich potřebuju, ozvu se jim sám, klidně i za dva, za tři roky, a oni mi neodmítnou nic. To je ovšem bankrotářský systém.´“

Tím větší to vybudilo zvědavost, „co všechno za ty dárečky vyinkasoval. Trump na to: „Po Hillary Clintonové jsem chtěl, aby mi přišla na svatbu, a ona tam také přišla. Víte proč? Neměla na vybranou, protože i jí jsem dal.“

„I když to Trump jistě neměl v úmyslu,“ dodává The Intercept, „ilustroval klíčový problém dnešního systému financování kampaní. Sponzorský příspěvek klasifikuje zákon jako úplatek, jen je-li ´přímo za něco´. Jenže Trump si, jak to sám vysvětlil, za peníze politikům kupuje přístup a konexe, co mu to v podobě různých výhod vrací i s úroky. Podobné střety zájmů jsou volebním systémům, financovaným z privátních zdrojů, vlastní z podstaty.“

„Z pódia vůči tomu, jak americký politický systém popsal Trump, nehlesla jediná námitka. Vzalo to jako hotovou věc.“ Rand Paul prohodil už předtím, že „Trump si kupuje a prodává politiky všech barev“. K faktu samému, že „velcí sponzoři Trumpova kalibru si politiky kupovat a prodávat mohou, se na zadní bůhvíjak nestavěl“. A namítal vlastně jen „to, že si má kupovat výlučně republikány“. Trump kontroval lakonicky: „Jo, do těch jsem nasypal peněz mraky.“

Realitní žralok si dopřál i jinou indiskreci: „Systém amerického zdravotnictví je nastaven špatně proto, že pojišťovny mají politiky v hrsti.“

Na téma „peněz, korumpujících politiku“, pak přihodili i další kandidáti. Bývalý guvernér Arkansasu Mike Huckabee například následovně. „Problém je v tom, nakolik vládne politickému klimatu koridor k moci po linii Wall Street-Washington.“. Že „třída sponzorů krmí politickou třídu, která pak tancuje, jak třída sponzorů píská.“

Jadrný slovník volil i senátor za Texas Ted Cruz – „s lobbisty a partikulárními zájmy leze do postele spousta kariérních politiků z obou partají“.

„Poslední víkend se republikánští pretendenti o prezidentský post Rubio, Walker, Jeb Bush a Carly Fiorinazúčastnili privátního setkání sponzorů v jižní Kalifornii, pořádaného generálním ředitelem Koch Industries Charlesem Kochem. Trump jim ´tweetoval´ následující přání: ´Všem prezidentským kandidátům za republikány, co vyrazili do Kalifornie žadonit o peníze u Koch Brothers, držím palce. Máme co do činění s loutkami?“

Pravda se - praví žalmista – někdy zjeví i ústy pacholete. Tím pikantnější bývá z úst miliardáře, co se s ní nepáře.

Lavrov varoval Američany před osudovou chybou!

$
0
0
11.8.2015   První zprávy
Hlava ruského ministerstva zahraničí označila rozhodnutí Washingtonu chránit leteckými silami syrskou opozici proti vládním silám za osudovou chybu. A varoval USA před nepředvídatelnými následky.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov kritizoval iniciativu amerického prezidenta Baracka Obamy, podle které Američané budou posílat speciální síly do Sýrie, aby bojovaly proti teroristické skupině Islámský stát, a zároveň USA budou chránit tyto jimi vycvičené jednotky ze vzduchu v případě útoku vládních vojsk.

„Říkají nám, že nebudou útočit na syrské vojenské pozice v případě, že ty nebudou útočit na bojovníky, které připravili. Upřímně řečeno, je velmi snadné udělat chybu. připomínám, že na syrské půdě Američané nejsou, ale v Afghánistánu byli a používali bezpilotní letouny a špionážní údaje, ale přitom došlo k řadě případů, kdy místo Talibanu a Al-Káidy, bombardovali svatby a školní autobusy s dětmi. A chybovat v situaci, kdy Američané nemají přítomnost „na zemi", jako tomu bylo v Afghánistánu, je, myslím, velmi snadné. Otevřeně jsem varoval svého amerického kolegu, že fatální chyba by mohla uvrhnout situaci do stavu, že nikdo ji pak nebude moci kontrolovat," citovala Lavrova Rossijskaja Gazeta.

Podle něj ruská strana zvedla toto důležité téma v rozhovoru s ministrem zahraničí USA nejen na jednání ministerského fóra zemí ASEAN v Kuala Lumpur v Malajsii, ale také při návštěvě Lavrova v Kataru, ale Američané „bohužel, nejsou připraveni".

„Američané okamžitě řekli, že pokud by vládní vojáci vstoupili do jakékoliv střetu s těmito ozbrojenými skupinami, aby jim zabránily v jejich činnosti, tak na vládní síly zasáhnou letecké údery. Zeptal jsem se, jestli by nebylo jednodušší domluvit se, si sednout a podívat se na vše s účastí syrské armády a ozbrojených skupin, jakož i Kurdů. Nebylo by špatné rovněž připojit (ke společnému boji proti terorismu) i irácké Kurdy a armádu, protože ISIL pokrývá celé toto území,"řekl Lavrov.

Filip: Falešná hra Turecka a dvojí metr USA i NATO

Ruský ministr zahraničí zdůraznil, že všechny vnější pokusy vojensky intervenovat do ozbrojených konfliktů na Blízkém východě nikdy k ničemu dobrému nevedly.

Ruský názor v otázce boje proti teroristům na Blízkém východě je založen na vytvoření co nejšírší protiteroristické fronty, včetně syrské vládní armády a ozbrojených sil Kurdů, které se střetly se silami Islámského státu na svém území. Jiné zúčastněné země, jako jsou Spojené státy a Turecko, však nejsou s těmito stranami ochotny jednat.

Kyjev připravuje rozsáhlý útok proti DLR

$
0
0

11.8.2015   Sputník
Ukrajinské silové složky připravují rozsáhlou útočnou operaci na jednostranně vyhlášenou Doněckou lidovou republiku, sdělil novinářům zástupce velitele Sboru ministerstva obrany DLR Eduard Basurin.
„Velení ATO (antiteroristické operace) se dál aktivně připravuje na rozsáhlý útok na DLR a ukrajinská média aktivně šíří lži o všem, co se děje na východě Ukrajiny, a už se přitom odvolávají i na prohlášení monitorovací mise OBSE, přičemž počítají s auditoriem, které nebude prověřovat pravdivost těchto prohlášení", řekl Basurin.

Podle jeho slov rozvědka DLR dál zaznamenává přítomnost příslušníků a vojenské techniky ukrajinských ozbrojených sil u linie dotyku.

Kromě toho je podle jeho údajů v okolí několika obcí rozmístěna brigáda námořní pěchoty ukrajinských ozbrojených sil — jedná se zhruba až o dva tisíce mužů. Na ministerstvu obrany rovněž zdůraznili, že se aktivizuje vzdušná rozvědka protivníka používající zahraniční bezpilotní přístroje.

„Žádáme pozorovatele mise OBSE, aby byli i nadále garantem nezávislých a objektivních informací o událostech odehrávajících se na Donbasu", dodal Basurin.

Více: http://cz.sputniknews.com/svet/20150811/896175.html#ixzz3iWBze3M3

Ti co tvrdí, že je Rusko v krizi neví, o čem mluví!

$
0
0
Ladislav Kašuka
11.8. blog idnes
Rusko se prý nachází v ekonomické krizi, protože mu kleslo HDP. To je typický jednoduchý pohled tržním chaosem odkojeného západního ekonoma! To, že klesne růst hrubého domácího produktu, ještě neznamená krizi, jak se nám snaží západní politici a ekonomové vnutit!
Řekněme, že některá země, v tomto případě Rusko se díky nějakým nesmyslným západním sankcím a nižším cenám ropy, opravdu dostane do pozice, kdy začne vyvážet a vyrábět o něco méně surovin a výrobků, tedy mu klesne růst HDP. Vysvětlil Vám někdy někdo, proč to musí zrovna v případě Ruska znamenat krizi?!

Chápu, že v malých, nebo surovinově nesoběstačných zemích by to možná problém byl, protože když klesne vývoz toho, co produkuji, mohu kupovat méně toho, co potřebuji, tedy pokud to nechci dělat, jako například USA na dluh! Jenže zrovna v případě Ruské federace je to pouhé mámení a klam lidí západními lídry, kteří tím chtějí uklidnit své voliče v zemích, které díky protiruským sankcím sami ztrácejí značné finanční obnosy.

Ruská federace je totiž zemí, která by i v případě, že by došlo pro tuto zemi k nejhoršímu scénáři, tedy k nereálnému Obamovu snu, že zůstane naprosto ekonomicky izolována od zbytku světa, může v klidu přežít, koneckonců se to již jednou před druhou světovou válkou stalo a nakonec to pro tehdejší Sovětský svaz znamenalo největší růst HDP v dějinách lidstva (15% - 30% ročně).

Rusko je totiž zemí, která má úplně vše. Spoustu nerostných zdrojů i plochy k pěstování plodin, má pole, má tajgu, má hory, má řeky, má lesy, má moře, má ropu, má uhlí a v zemi všechny obyčejné i vzácné kovy a co je hlavní, má lid, který se při útoku zvenčí nesesype a nerozhádá, nýbrž se semkne, zesílí a napne všechny síly k tomu, aby se vlastními silami dostal z dočasných problémů, které mu způsobili jiní!

Ruské federaci může tedy dočasně klesnout HDP a dokonce i o více než o těch 5%, o kterých nyní halasně křičí do světa západní ekonomové, ale to ještě vůbec neznamená krizi, nýbrž pouhou reorganizaci hospodářství, které se přeorientovává v zahraničním obchodě jinam (do Asie) a v domácí produkci si určuje nové cíle a priority!

Pokud chcete opravdu hovořit o nějaké hospodářské krizi, mluvte a pište pánové ekonomové raději o USA, které mají jen federální dluh již okolo 150% HDP (a to ještě mají samostatné dluhy jednotlivé státy) a neotírejte se o zemi, která má dluh pohybující se jen okolo 16% HDP, což je hluboko pod světovým průměrem zadluženosti jednotlivých zemí!

USA ničí Evropu !

$
0
0
Eric Zuesse
11.8. 2015   Zvědavec
V Libyi, Sýrii, na Ukrajině a v dalších zemích na periferii či okraji Evropy uplatňoval americký prezident Barack Obama politiku destabilizace, a dokonce i bombardování a další vojenské pomoci, která vyhání miliony lidí z těchto periferních oblastí do Evropy, čímž se přilévá olej do ohně pravičáckých vater protiimigrantského postoje, a výsledkem je politická destabilizace v celé Evropě, nejen na jejích periferiích, ale třeba i v severní Evropě.

Shamus Cooke 3. srpna 2015 v článku Obamova „bezpečná zóna“ v Sýrii ji má přeměnit na novou Libyi uvádí, že Obama schválil americkou leteckou podporu Turecku pro jeho dříve nevynutitelnou bezletovou zónu nad Sýrií. USA budou nyní sestřelovat všechna letadla syrského prezidenta Bashara al-Assada, která budou mít za cíl extremistické muslimské skupiny, včetně ISIS, které převzaly obrovské kusy syrského území.

Cooke uvádí:
Turecko požadovalo tuto bezletovou zónu po Obamovi od začátku syrské války. Byla probírána po dobu celého konfliktu a dokonce i v posledních měsících, ačkoliv zamýšleným cílem byla vždy syrská vláda. A náhle je bezletová zóna skutečností – přesně tam, kde ji Turecko vždy chtělo – ale je označována za bezpečnostní zónu „proti ISIS“, místo svého řádného názvu: „bezpečnostní zóna „proti Kurdům a syrské vládě“.

New York Times 27. července uvedly, že:
„Podle tohoto plánu mají převzít území relativně umírnění syrští vzbouřenci, za pomoci amerického a možná i tureckého letectva.“

Nicméně Times, (jako obvykle) uvádějící stenografický přepis od zdrojů v americké vládě a pro ně (čímž provádí propagandu pro americkou vládu) nedefinují pojem „relativně umírněný“, a navíc všechny „relativně umírněné vzbouřenecké“ skupiny v Sýrii spolupracují s ISIS a pomáhají mu nacházet jakékoliv nemuslimy a odřezávat jim hlavy, či je někdy držet pro výkupné. Za Assada byla Sýrie neklerikálním státem a těšila se svobodě vyznání, ale to je všem syrským opozičním uskupením proti Assadovi cizí. USA jsou nyní, dokonce ještě jasněji než dříve, proti Assadovi a pro islamistické.

Seymour Hersh 17. dubna 2014 v London Review of Books uvedl, že bombardovací kampaň Obamovy vlády v Libyi v r. 2011 byla součástí širšího programu, s cílem dopravit plyn sarin z Libye Frontě al-Nusra v Sýrii, aby ji pomohla provést plynový útok na civilisty, který pak americká vláda mohla svalit na Assada, což by bylo záminkou pro bombardování, jaké již Obama tak úspěšně prováděl v Libyi. Oba diktátoři, Kaddáfí a Assad, měli spojenecké vazby na Rusko, a obzvláště Assad byl pro Rusko důležitý, jako tranzitní území pro dodávky ruského plynu, což nevyhovuje Kataru, který je hlavní potenciální hrozbou pro status Ruska coby hlavního dodavatele plynu do Evropy.

Obamovým hlavním cílem v mezinárodních vztazích, a v celé jeho vojenské politice, je porážka Ruska, vynucení si tam změny režimu, který učiní Rusko součástí americké říše, kdy Rusko přestane být hlavní zemí, která kontrole z Washingtonu vzdoruje.

Před americkým bombardováním Libye v r. 2011 žila Libye v míru a prosperovala. GDP na hlavu v r. 2010 činil podle MMF 12,357.80 dolarů, ale v r. 2011 se propadl na 5,839.70 dolarů – v roce, kdy jsme zemi bombardovali a zničili. (Hillary Clinton se slavně chvástala „přišli jsme, viděli jsme, zemřel!“). (A na rozdíl od amerického spojence v Saúdské Arábie byl tento GDP výrazně rovnoměrněji distribuován, a jak vzdělání, tak zdravotní péče byly socializovány a dostupné všem, dokonce i chudým).

15. února 2015 reportérka Leila Fadel z NPR uvedla „v situaci, kdy jsou ropná pole napadána, vypadá ekonomická budoucnost Libye bledě“. Oznámila: „Pověřený ředitel se dívá na produkci a ví, že budoucnost je bledá. „Nemůžeme vyrábět. Přicházíme o 80% naší produkce,“ říká Mustapha Sanalla, předseda libyjské Národní ropné korporace.“

Podle pokynů z Washingtonu MMF po r. 2011 neinformoval o GDP Libye spolehlivě a pravdivě, ale místo toho uvádí, že věci se v r. 2012 okamžitě vrátily k normálu (dokonce ještě více než k normálu: GDP na hlavu 13,580.5 dolarů), ale všichni vědí, že je to podvod; dokonce i NPR uvádí, že to není pravda. Odhady CIA, že GDP Libye na hlavu činil v r. 2012 23,900 dolarů (pro rok předtím žádná čísla neuvádí) jsou absurdní, kdy dále uvádí, že o rok později GDP Libye na hlavu poklesl jen mírně. Žádný z oficiálních odhadů není vůbec důvěryhodný, ačkoliv Atlantická rada se aspoň snažila vysvětlit věci upřímně, kdy ve své poslední systémové zprávě o ekonomice Libye 23. ledna 2014 uvedla: „Libye: V r. 2014 čelí ekonomickému kolapsu“.

Libye se stala velkým problémem Evropy. Miliony Libyjců utíkají z tamního chaosu. Někteří z nich utíkají přes Středozemní moře a končí v uprchlických táborech v jižní Itálii, a někteří unikají jinam do Evropy.

A Sýrie je teď další zemí, která je ničena, aby se dobylo Rusko. Dokonce i spolehlivě propagandistické New York Times uznávají, ve svých „zprávách“, že „jak turečtí, tak syrští vzbouřenci považují porážky prezidenta Bashara al-Assada za svoji hlavní prioritu“. Takže: americké bombardéry budou vynucovat bezletovou zónu nad částmi Sýrie, aby sesadily ruského spojence Bashara al-Assada a jeho sekulární vláda byla nahrazena islamistickou vládou – a celá ta věc s „anti ISIS“ je jen šaškárna; je to PR, propaganda. Veřejnost mnohem více zajímá porážka ISIS, než porážka Ruska; ale tak na věci nepohlíží americká aristokracie- jejím cílem je rozšířit americkou říši – rozšířit vlastní říši.

A podobně Obama svrhl v únoru 2014 i neutrální vládu Viktora Janukoviče na Ukrajině, ale to bylo pod podvodným krytím demonstrací za „demokracii“, místo pod podvodným krytím „boje s islámským terorismem“, či pod jakoukoliv jinou frází, kterou americká vláda používá pro oblbnutí hlupců při rozmisťování amerických základen, či při podporování zuřivě protiruské, rasistické-fašistické, či nacistické vlády za dveřmi Ruska, na Ukrajině. Stejně jako Libye žila předtím, než ji USA napadly a zničily, v míru, i Ukrajina žila v míru, než tam USA provedly puč a dosadily nacisty a zahájily tam etnické čištění, a než zničily i Ukrajinu.

Stejně jako v případě Libye a svržení Kaddáfího, Sýrie a stávající snahy svrhnout Assada, či úspěšného svržení ukrajinského demokraticky zvoleného prezidenta Viktora Janukoviče, to má vše jeden cíl – porážku Ruska.

Fakt, že celá Evropa sdílí devastaci, kterou Obama a další američtí konzervativci – či imperialisti – šíří, mocenskou elitu ve Washingtonu DC naprosto nezajímá, a pokud, tak snad jen jako další zajímavý aspekt této širší operace: oslabením evropských zemí, a nejen zemí na Středním východě, přibližuje Obamova válka proti Rusku Ameriku ke chvíli, kdy „zůstane stát jako poslední“, na konci chaosu a destrukce, kterou Amerika způsobuje.

Takže například v rámci americké mezinárodní strategie je fakt, že ekonomické sankce vůči Rusku enormně poškozují ekonomiky evropských zemí, dobrá věc, ne špatná.

Existují dva způsoby, jak vyhrát jakoukoliv hru: buď zlepšením vlastní výkonnosti, nebo zhoršením výkonnosti všech ostatních konkurentů. Spojené státy se nyní zcela spoléhají na druhý uvedený typ strategie.
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live