Tereza Spencerová
7.12.2015  Literární noviny

Západ se sice snaží od turecké politiky v Sýrii distancovat, k veřejné kritice se ale – v době, kdy má Ankara v rámci migrační krize Evropskou unii „na lopatě“ – neodvážil.

Od sestřelení ruského bombardéru se Erdoganovo Turecko ocitlo v defenzívě. Obamova administrativa až dosud nad jeho nadstandardními vazbami na Daeš zavírala oči, bez ohledu nad to, že Daeš popravoval i americké občany – vidina dávno stanoveného, ale s postupem času stále méně reálného cíle, tedy svržení Bašára Asada, byla očividně lákavější, než vlastní „boj proti terorismu“. Podle bývalého šéfa CIA Michaela Morrella tak USA například neútočily na ropná zařízení Daeše, protože „nechtěly způsobit ekologickou katastrofu“, a umožňovaly tak Daeši, aby bohatl prodejem ropy z Iráku a Sýrie do Turecka po 20 dolarech za barel, tedy za poloviny ceny na světových trzích.

Rusko mezitím dál stupňuje tlak na Turecko. K sérii tvrzení, že se na lukrativním obchodu s ropou, kterou v Sýrii krade Daeš, podílejí přímo příbuzní prezidenta Erdogana, ruské ministerstvo obrany zveřejnilo mapy a satelitní snímky hlavních koridorů, jimiž byla ropa do Turecka pašována. Západ se tím dostávcá do nepříjemné pozice. Pokud totiž kilometry dlouhé kolony cisteren viděli ruští piloti a satelity, jak to, že je po více než rok „války proti Islámskému státu“ neviděli piloti a satelity z USA? Reakce Západu na ruské mapy je adekvátně neuchopitelná. Zatímco například německý bulvární deník Bild ruské snímky označil za podvrh, Time pochybuje, že by Turecko na obchodu s ukradenou ropou vydělávalo, americký Brookings Institute pochybuje, že by s ropou od Daeše obchodoval přímo Erdoganův syn Bilal, americké ministerstvo zahraničí po prvotních odmítavých postojích připouští, že Turecko od Daeše ropu sice kupuje, ale „v nevýznamném množství“, turecká opozice nebo rakouský Die Presse ruskou verzi tureckých kšeftů potvrzují, německý Handelsblatt mluví o Erdoganovu synu Bilalovi jako o „ropném ministrovi Daeše“ a americký Buzzfeed v rozsáhlé reportáži rovnou popisuje, jak pašování a kšefty s touto ropou probíhají přímo v Turecku. To své si tedy může vybrat skoro každý.

A zatímco Vladimir Putin do Ankary vzkazuje, že sestřelení ruského bombardéru bude „nejednou litovat“, Západ se podle ruských zdrojů snaží od Turecka distancovat, hlasitou kritiku svého spojence v NATO si ale až na výjimky nechává pro zákulisní jednání. Praktické kroky jsou ale čitelnější -- USA už například vzaly zpět svůj nápad s posílením turecké letecké role v jejich „válce proti Daeši“, Německo se s Tureckem nechce dělit o zpravodajské informace, protože se obává, že Ankara hraje „dvojí hru“, lídr nizozemských pravicových radikálů Geert Wilders Turkům vzkázal, že „nejsou v Evropě vítáni“, budova tureckého kulturního centra v Marseille skončila v plamenech… Svůj význam přitom mají i názory z USA. Někdejší vrchní velitel NATO generál Wesley Clark, který si svého času „zprivatizoval“ Kosovo a v plánu měl „podnikání“ i v dobyté Sýrii, má za to, že Daeš svými útoky na šíity slouží především zájmům Turecka a Saúdské Arábie, a šéf sněmovního podvýboru pro Evropu a Eurasii Dana Rohrabacher zdůrazňuje, že Bašár Asad (stejně jako Saddám Husajn) nepředstavuje pro USA nebo NATO žádnou hrozbu, a „pokud členství v NATO znamená chránit Erdogana, tak by v NATO neměl být on, nebo my“.

Racionálnější lidé ve Washingtonu možná v koutku duše uvažují podobně, Bílý dům i Evropa ale navenek dávají raději přednost tradiční těkavosti a hře na to, že mají nezpochybnitelné právo rozhodovat o tom, kdo kde a komu bude vládnout. V době, kdy Francie „už nevěří“, že je třeba Asada zbavit moci, a Berlín kolem Asadova osudu lavíruje, ministr zahraničí John Kerry USA minulý týden prohlásil, že Asadova demise by byla „pro všechny vzpruhou“ a Daeš by pak byl „poražen během několika měsíců“. Zmínil přitom nutnost utvoření jednotné přechodné vlády s rebely, což je ovšem jádrem ruského plánu, který USA neustále odmítají. Barack Obama, který má na „triku“ asi sedm „nevítězných“ válek, týž den vyjádřil naději, že „Putin pochopí“, že Rusku v Sýrii „hrozí další Afghánistán“, a že proto Asada sám odstraní, byť příčinná souvislost mezi oběma tezemi není zřejmá. John Kerry hned následující den otočil a připustil, že by se rebelové přece jen mohli spojit s Asadovými jednotkami i v době, kdy by Asad byl stále ještě u moci, ale prý by bylo velmi těžké je k tomu přesvědčit. Po tomto veletoči, jímž USA fakticky akceptovaly Asada v čele Sýrie, se ale Kerry nejspíš zalekl sám sebe, vrátil se ke Clausewitzovi a pohrozil Rusku a Íránu„odvetnými opatřeními“, pokud budou Asada dál podporovat a „blokovat politický proces“ v Sýrii. A k tomu Washington – současně s neustálým prodlužováním protiruských sankcí kvůli Ukrajině -- chce, aby Rusko zrušilo své sankce proti Turecku…

 
Plynové intermezzo

Mimochodem, v otázce ruských sankcí se „nehraje“ jen o politiku nebo ztráty tureckých exportérů na ruském trhu. Turecko odebírá polovinu své spotřeby zemního plynu z Ruska, přičemž právě přes Turecko měl původně proudit zemní plyn do Evropy. Nyní je ale projekt Blue Stream zastaven v rámci ruských sankcí (a náhradní zdroje Turecko zatím hledá marně, protože za současné politické i čistě technické konstelace nepomohou Ázerbájdžán, ani Katar, natož pak Irák, který je stále více pod vlivem Íránu). Sama EU si před časem z ideologických důvodů (pod tlakem USA) zablokovala projekt South Stream a aktuálně sílí odpor především (proamerických členů EU) Polska a Pobaltí proti projektu Nord Stream 2… Jinými slovy, zatímco Erdogan chce nové zdroje zemního plynu hledat „s boží pomocí“, EU se v koordinaci s NATO pomalu ale jistě vmanévrovává do situace, kdy si všechny dostupné kohoutky uzavře sama.


Důkazy (a protidůkazy)

Ale zpět. Recep Erdogan sice dál drží v rukou všechny „uprchlické“ trumfy, s nimiž je s to vydírat celou EU, ale jinak se ocitá v izolaci -- „dovoluje“ si na něj už i sousední Irák, který považuje vyslání stovky tureckých vojáků k Mosulu, kde prý mají cvičit místní oddíly k boji proti Daeši, za agresi. A syrský ministr bytové výstavby a rozvoje Muhammad Valíd Ghazál mezitím přijel na průlomovou návštěvu do Káhiry, kde má – jako vůbec první člen syrské vlády od roku 2012 -- jednat nejen s egyptskou vládou, ale i představiteli celého regionu. Egypt je navíc připravený nahradit turecký vývoz do Ruska, stejně jako Tunisko nabízí ruským turistům svá letoviska místo těch tureckých. To vše za situace, kdy – po sestřelení ruského letounu -- Turecko „pozastavilo“ své beztak jen vzácné nálety proti Daeši, nijak nereaguje ani na to, že syrská armáda se spojeneckými lokálními nebo šíitskými oddíly obsazuje další body na společné hranici, a turecké letectvo porušuje už jen vzdušný prostor Řecka.

Sama Ankara se tváří v tvář ruským mapám a snímkům „ropného průmyslu“ Daeše hájí tím, že Rusku beztak nikdo neuvěří, protože jeho obvinění se podobají „sovětské propagandě“. Prezident Erdogan přešel do protiútoku a slíbil důkazy o tom, že se na kšeftech s ropou od Daeše podíleli i „známí ruští šachisté“, čímž měl nejspíš na mysli dlouholetého šéfa šachové federace FIDE, oligarchu Kirsana Iljumžinova, kterého USA nedávno zařadily na sankční seznam s obviněním, že zprostředkovával nákup ropy od Daeše pro syrskou vládu. (Mimochodem, stalo se tak krátce poté, co FIDE uznala slavného šachistu a Putinova kritika Garriho Kasparova vinným z korupce a na dva roky ho odstranila od šachů.)

Do „přehazované“ se vložil i Írán s tím, že „pokud Turecko není o ropných obchodech s Daešem informováno, rád mu důkazy dodá také“. Mohou se podle všeho týkat vazeb Erdoganovy vlády na organizovaný zločin, přes který byly Daeši do Sýrie údajně dodávány bezpilotníky. (Rusko už mezitím začalo Íránu dodávat protiletecké systémy S300.)


Homs i hranice

Zatímco Ankara nejspíš přesně neví, jaký má být její další krok (a v médiích se objevují „podezřele načasované“ poukazy na Izrael a jeho ropné kšefty s Daešem), po devíti týdnech ruského bombardování a postupu pozemních operací syrské armády Damašek v týdnu oznámil ovládnutí Homsu, třetího největšího města Sýrie. Stalo se tak mimo jiné i po sérii jednání o zastavení palby, díky čemuž se z města o minulém víkendu stáhly poslední dva tisíce džihádistů, přičemž další asi dvě stovky se jich vládě rovnou vzdaly.

 
Dokončení textu ZDE

video

Zdeněk Jemelík

Břetislav Olšer

Zbyněk Fiala  
7.12.2015 Vaše věc

Nenechme se mýlit. Průmysl roste, ale táhnou jej auta, na která ještě nedolehl skandál s emisemi. Těžko se mu však budou moci vyhnout, protože s poklesem emisí v dopravě se počítá v závazcích, které jsou nyní přijímány na pařížské klimatické konferenci. Vedle toho však vidíme prudký pokles energetiky, chemie a hutnictví. Jsou dokladem toho, že starý model průmyslu, postavený na průměrných technologiích, bezohlednosti k prostředí a extrémně nízkých mzdách, je dokonale vybydlen?

Také v říjnu pokračoval výrazný pokles produkce v energetice (meziročně o 12,6 procenta), v chemii (o 21,2 procenta) a v hutnictví (o 3,8 procenta). V pozadí jsou pokračující nízké ceny ropy, revoluční změny v energetice a nový hospodářský model v Číně. Je to vidět i na statistice nových průmyslových zakázek. V chemii jich bylo na konci třetího čtvrtletí o obrovských 28,5 procenta méně než loni. V hutnictví byly v říjnu nové zakázky deset procent pod průměrem roku 2010, zatímco výroba aut počítá ve stejném srovnání s přírůstkem o 85 procent.  (ZDE)

Vzhledem k exportnímu charakteru českého průmyslu je nutné sledovat také vývoj poptávky v zahraničí. Zneklidňující je zjištění ze čtvrtletního výzkumu podnikatelské důvěry v britském průmyslové asociaci EES, kde dosud vládla největší konjunktura, že firmy začaly brzdit tempo přijímání nových pracovníků a investic. Je to první signál změny, ale o propouštění a snižování zatím nemluví. (ZDE)

V Česku možná průmysl už začal přezbrojovat, což by se dalo vyčíst z meziročního prudkého nárůstu dovozu strojů a dopravních prostředků, který meziročně stoupl o 17 procent. Může jít o signál modernizace, ale odečíst musíme pouhé zdražení dovážených technologií po umělém oslabení koruny, které ČNB udržuje už dva roky se zarputilostí hodné lepší věci.

Stále tu však vidíme dvě české ekonomiky. Ta část, která je orientována ven, má nyní nové zakázky o 57 procent vyšší než roku 2010. Zato tuzemské zakázky se nemohou odlepit ode dna, v říjnu byly vyšší jen o jediné procento než před pěti lety. Ekonomika, která nemá zázemí v domácím trhu, může mít těžko nějakou zářivou budoucnost. Tohle je klíčový problém naší hospodářské politiky.

Překvapivý je pokles říjnové stavební produkce meziročně o 1,3 procenta. Letošní říjen měl o jeden pracovní den méně, takže reálně jsme na nule. Inženýrské stavitelství roste o 7,6 procenta, jak se snaží v prodloužené sezóně na rozestavěných dálnicích zachránit evropské fondy před propadnutím, ale pozemské stavitelství kleslo o 5,8 procenta. Počet dokončených bytů dokonce klesl o 16,9 procenta oproti loňsku.

Mike Whitney
7.12.2015 Zvědavec

Skutečně zdecimovanou zemi poznáte, když dvěma hlavními spojenci Washingtonu v jeho válce proti Sýrii jsou dva největší inkubátory teroristů na planetě. Mluvím o Saúdské Arábii a Turecku, oba státy jsou řízeny oddanými islámský fanatiky, odhodlanými šířit násilný džihád do všech čtyř koutů Země. Ne že by USA neměly krev na rukou také. Mají, ale to je jiné téma.

Jde o to, že když se pokoušíte udat svoji podvodnou válku proti terorismu veřejnosti, pak byste si možná měli dvakrát rozmyslet, než se sčuchnete s velkým sultánem Erdoganem a králem Sek-sek z Riyadhu. Už letmý pohled měl přinutit PR tým Bílého domu k úprku. Tím myslím, jestli si nemohli raději na tento boj najmout zářně čistý Island, jen aby přesvědčili veřejnost, že probíhající válka v zastoupení není naprostým podvodem. Kterým je.

To vše má ukázat, že nikoho ve vládě již zdání netankuje. Obama udělá, co udělat chce, a když se vám to nelíbí, polibte si!

Není toto oním vzkazem?

Samozřejmě, že ano. Ale podívejte se, jak se tato apatie přesouvá i do dalších oblastí vládnutí, jako, řekněme, do strategického plánování. Vezměte si například Sýrii, kde vědátoři z mozkových trustů dostali úkol přijít s plánem na svržení sekulárního režimu, aniž:

1 – by to vyvolalo násilný odboj,
2 – spustilo rozsáhlé protiválečné demonstrace po celém světě a
3 – vedlo ke stovkám či tisícům obětí na americké straně. 

Jinými slovy, naši vážení vůdci nechtěli další Irák, což je pochopitelné.

V každém případě to byl základní úkol. Takže mozkoví myslitelé přišli s vynikajícím plánem najmout sunitské bojůvky, které bude CIA financovat, vyzbrojovat, cvičit a nasazovat v Sýrii, aby to tam rozstřílely, rozpoutaly peklo a pak svrhly režim syrského prezidenta Bashara al-Assada. Aspoň tak zněl plán.

O čtyři a půl roku později je toto místo horším svinstvem, než Irák. Polovina obyvatel je buď mrtvá, nebo vyhnaná z domova, civilní infrastruktura je v troskách a dosaženo nebylo ničeho. Ničeho. Assad je bezpečně ukryt v Damašku, nastrčené džihádistické figurky jsou na útěku a všichni nenávidí USA více než kdy předtím.

Skvělej plán, co? Jaké to má mouchy?

No to, že nyní se Washington nachází zatlačen ke zdi a zbývá mu pár skvostných možností, jejichž součástí není přímá konfrontace s Moskvou. Samozřejmě, že tomu všemu se bylo možné vyhnout, pokud by Bílý dům byl ochotnější vyjednávat řešení konfliktu před několika měsíci ve Vídni. Ale místo toho tvrdohlavý Obamův tým se rozhodl trvat na své jednotvárné mantře „Assad musí odejít“, která zarazila jakoukoliv dlouhodobou dohodu nebo návrh příměří. Takže nyní Ruskem vedená koalice zaznamenala významné zisky na zemi, opětovně dostala pod kontrolu řadu klíčových měst, dálnic a leteckých základen na západě a jihu, zatímco donutila USA podporované teroristy utíkat na východ k Raqqa. Tento vývoj donutil Washington k nouzovému postoji, jehož součástí pravděpodobně bude i letecká podpora tureckých sil na zemi, až budou nasazeny v severní Sýrii, aby obsadily a držely oblast dostatečně velkou pro „bezpečnou zónu“, což je neškodně znějící pseudonym používaný médii, aby se zastřel fakt, že turecké plány na anektování území suverénní Sýrie jsou, mimochodem, válečným aktem.

Nyní přeskočme k minulému týdnu:

Někteří čtenáři si možná povšimli znepokojivých titulků, jako tohoto ve Wall Street Journal: U.S. Urges Turkey to Seal Border („USA vyzývají Turecko, aby zapečetilo hranice“).

Nebo tento z Reuters, který se objevil v pondělí: NATO allies act to strengthen Turkey’s air defenses („Spojenci NATO posilují vzdušnou obranu Turecka“).

Proč, ptáte se možná, by Obama chtěl, aby Turecko uzavřelo hranice nyní, když kůň již opustil stodolu? Tím myslím, že Bílý dům více než 3 roky věděl, že převážná část džihádistů prochází na své cestě do Sýrie přes Turecko, stejně jako věděl, že ropa ISIS je přepravována přes Turecko. To vše věděli, protože mají ty své zatracené špionážní satelity a AWACSy kroužící nad místem. Vlastně se zatracenou jistotou viděli davy vousatých vyvrhelů mířících na jih v houfech. Takže proč je tak naléhavé uzavřít hranici nyní, neboť nakonec škody již byly napáchány, ne?

Mohlo by to mít něco společného s faktem, že Putinovy legie se přesunují na sever, aby zapečetily hranici? Mohl by zde být alternativní cíl, mohly by například USA a Turecko připravovat scénu pro vtrhnutí do Sýrie, které by zajistilo území potřebné pro onu slavnou bezpečnou zónu?

To si, zdá se, myslí většina analytiků, aspoň ti, kteří nebyli kooptováni oficiálními médii. Ale proč se do toho NATO tak náhle plete? O co jde? Nakonec Putin se zdráhal dokonce i poslat své letectvo do syrského konfliktu. Neplánuje snad napadnout Turecko, nebo tak, nebo jo?

Samozřejmě, že neuvažuje o napadení Turecka. To by postavilo Rusko proti NATO v planetárním žhavém boji na smrt. To by možná potěšilo některé magory ve Washingtonu, ale všichni ostatní by se scénáři s hřibovitými mraky raději vyhnuli.

Takže co se skutečně děje?

Zde se vrátíme k Moon of Alabama, který poskytl toto vynikající shrnutí ve svém posledním článku s názvem „Skuteční 'sympatizanti teroristů' chtějí vést válku proti Sýrii … a Rusku“. Zde je výňatek.

„Kdo inicioval tento náhlý spěch v řadách vlád NATO získat od parlamentů bianco šeky na vedení dlouhé války v Sýrii? Nejen v Británii, ale také ve Francii a Německu?

Německá vláda otočila na obrtlíku, z „naprosto žádné intervence v Sýrii, nikdy“ k „veďme válku proti terorismu v Sýrii“, aniž by měla podporu v OSN nebo mezinárodním právu… Kdo to inicioval? Jednoduchý středně velký teroristický útok v Paříži provedený nějakými Belgičany a Francouzi nemůže být jediným důvodem tohoto překotného kvapu.

Zavolal Obama a požadoval podporu svých plánů? Jaké jsou?

Cítím, že se chystá past, pravděpodobně prostřednictvím zrádného Turecka, kterou by se nějak vyhrožovalo Rusku, nebo ho do toho zatáhlo, do širší války. To by znamenalo i vojenské útoky na východě Ukrajiny nebo na Krymu, jakož i v Sýrii. Obama požadoval podporu Evropy v případě, že se tato záležitost vymkne z rukou. Žádný jiný důvod, který by vysvětloval současnou paniku, jsem nenašel. Teroristé, které „Západ“ podporuje v Sýrii, jsou v problémech. Skuteční sympatizanti teroristů jim rychle potřebují přijít na pomoc. Je to začátek totální války proti Sýrii a jejím ruským ochráncům.“ Terrorist Sympathizer's Want To Wage War On Syria … And Russia

Toto se děje? Zjistil turecký prezident Erdogan, jak oblafnout spojence z NATO a přimět je ke střetu s Ruskem, který mu pomůže dosáhnout jeho cíle – svrhnout Assada a ukrást syrské území?

Těžko říct, ale něco se evidentně změnilo. Nakonec ani Francie, ani Německo, ani Británie nebyly ještě před pár týdny ohledně toho nadšením bez sebe. Nyní jsou všichni vzrušením bez sebe a připravení na třetí světovou válku. Proč to?

Ach, milý, to je záhada, záhada, která byla odhalena v úvodníku, který se objevil v úterním vydání tureckých novin Hurriyet Daily News. Zde je výňatek:

„Zesílení vojenské spolupráce mezi zeměmi NATO proti ISIL a vršení jednotek NATO poblíž turecké hranice se Sýrií proběhlo souběžně s nedávným uzavřením dohody mezi Ankarou a Bruselem o syrských uprchlících a reaktivaci žádosti Turecka o vstup do EU.“ („Western forces pile up on Turkey-Syria border“

Dobrá, takže Erdogan vypracoval dohodu s dalšími zeměmi NATO. Proč je to tak významné?

No koukněme se na tento výplod z Today’s Zaman: „Erdoganův poradce, Burhan Kuzu, to shrnul ještě pregnantněji: „EU konečně pochopila vzkaz Turecka a otevřela svůj měšec. Co jsme řekli? 'Otevřeme své hranice a vypustíme na vás všechny syrské uprchlíky,'“, uvedl Kuzu ve svém kontroverzním tweetu…“ (EU bows to Turkey’s threat on refugees says Erdoğan advisor“ Today’s Zaman).

Vydírání? O tom tu mluvíme, o vydírání?

Určitě to tak zní.

Shrňme si to: Erdogan záměrně vypouští desítky tisíc syrských uprchlíků do Evropy, aby tlačil na politiky EU, kteří rychle ztrácí podporu obyvatel a čelí meteorickému vzestupu pravičáckých stran. A pak se dozvíte, že Merkel, Hollande a všichni ostatní vůdci EU se snaží uzavřít dohodu s Erdoganem, aby držel uprchlíky v Turecku.

Nestalo se to právě takto? Až na to, že zde postrádáme jeden důležitý faktor, neboť podle prvního úvodníku „Zesílení vojenské spolupráce mezi zeměmi NATO proti ISIL a vršení jednotek NATO poblíž turecké hranice se Sýrií proběhlo souběžně s nedávným uzavřením dohody mezi Ankarou a Bruselem.“

Chápete? Takže šlo o protislužbu, o které nechce nikdo mluvit. Jinými slovy, Německo, Francie a Británie souhlasily s podporou Erdoganova bláznivého plánu provádět vojenské operace v Sýrii a riskovat vážný spor s Ruskem, aby si zachránil svoji mizernou politickou kariéru.

Páni, jestli tohle není průser, pak už nevím co.

napsal/přeložil geo
7. 12. 2015  Eurasia24

Když americký velvyslanec v Moskvě John Tefft v minulých dnech komentoval rozhodnutí ruské prokuratury označit jako nežádoucí organizaci Americko-ruský fond ekonomického rozvoje a právního státu, řekl následující:

„Vnímáme toto rozhodnutí ruských orgánů jako záměrný krok s cílem další izolace Rusů od celého světa. Věříme, že Rusové si jako všichni lidé zaslouží, aby měli přístup k myšlenkám a možnost uplatnit svá práva bez strachu z odplaty. Vyzýváme ruskou vládu, aby dodržovala své mezinárodní závazky respektováním svobody projevu, možností pokojného shromažďování a ctěním právního státu.“

Podle ruské Generální prokuratury Americko-ruský fond ekonomického rozvoje a právního státu (The U.S. Russia Foundation for Economic Advancement and the Rule of Law) představuje ohrožení základů ústavního pořádku země a bezpečnosti ruského státu. Nic naplat, pan Tefft si svůj kolovrátek neodpustil. Ani nemohl, je jeho úkolem vypouštět tato slova.

Jenže i pan Tefft asi pochopil, že Rusové v těchto prázdných slovech už nic nehledají. Důkazem budiž to, že ve svém tiskovém prohlášení – při vědomí podpory kroků ruského vedení naprostou většinou národa – použil v kontextu „izolace“ slovo „záměrný“. Ano, to, co Západ nazývá procesem izolace Ruska, je ve skutečnosti proces suverenizace Ruska. Národně-osvobozenecký boj, kterému velí Vladimir Vladimirovič Putin.

Rusko se odpojuje od globálního parazitického systému a nevidět to může už jen slepý. Tento proces nabývá na dynamice, a jestliže se utržený ruský vagón vzdálí do nenávratna, bude to smrtící rána pro globální parazity.

Vladimir Putin po získání prezidentského mandátu v roce 2012 začal pomalu, rozvážně, jak je mu vlastní. Jeho aktivita jen pozvolna začala nabírat na rychlosti. Ale nyní už jsme svědky doslova smršti opatření, která Rusko „izolují od celého světa“. Možnosti vnější kontroly Ruska rapidně klesají a každý týden přicházejí nové zprávy, které to potvrzují.

Zde je výčet těch hlavních za poslední měsíc:

Začalo testování obchodování s novým, ruským standardním typem ropy. Pokud se tento proces podaří dovést do úspěšného konce, stane se reálným záměr přechodu na obchodování s ropou v rublech;

Podle nového nařízení z listopadu musí ruská centrální banka odvádět drtivou většinu svého zisku do státního rozpočtu. Mimochodem, toto opatření se už velmi záhy výrazně promítne do ruské ekonomiky, do které „náhle“ přitečou další miliardy rublů na financování federálních rozpočtových výdajů. Opatření navíc přichází v době, kdy Rusko sestavuje rozpočet předpokládající nižší příjmy z prodeje ropy, takže miliardy navíc jsou pro Rusy určitě dobrou zprávou. A propos: i přes v mainstreamu neustálé omílané „hospodářské problémy Ruska“ byla nezaměstnanost v zemi v létě lehce nad pěti procenty, což je údaj, ze kterého jsou naopak v Česku „analytici nadšeni“;

Rusko zarazilo činnost organizací Open Society Foundation a Open Society Institute’s Asistance Foundation globálního oligarchy, podrývače a neochvějného globalisty Sorose. To je naprosto zásadní krok, který mimo jiné umožní klidné a opravdu demokratické konání prezidentských voleb v roce 2018. Výrazně také klesají možnosti rozleptávat ruskou spolčenost prostřednictvím umělého vyvolávání etnických a náboženských sporů;

Ruská generální prokuratura označila za nežádoucí aktivity The U.S. Russia Foundation for Economic Advancement and the Rule of Law, který cílil mimo jiné na oblast vzdělávání. Univerzitní půda, zejména technických a ekonomických „vuzů“, tak přestane být zanášena kluzkým liberalistickým hnojem;

Státní duma schválila zákon, který Rusku umožňuje neplnit verdikty mezinárodních justičních orgánů. Rusko se tak například konečně zbavuje jařma Evropského soudu pro lidská práva, pod jehož jurisdikci spadlo na smrt oslabené v druhé polovině devadesátých let;

Urgentní stavbou energetického mostu na Krym a naprostým ignorováním pokusů o vydírání ze strany Západu (jakože Ukrajiny) Rusko dále upevnilo spojení se svým Krymem, čímž dalo Západu najevo, že nehodlá nikomu ani o píď ustupovat a dělat cokoliv pro zrušení ekonomických sankcí, které pomáhají ozdravit strukturu ruské ekonomiky;

Což se zanedlouho projeví v tom nejdůležitějším národohospodářském aspektu, totiž v naprostém zabezpečení domácího trhu vlastními nejedovatými potravinami, jak vyhlásil Vladimir Putin ve svém projevu o stavu země. Ruské obyvatelstvo se tak dostane z pod kontroly všech šmejdů, kteří ovlivňují vývoj populace ve světě prostřednictvím zdravotně závadných „potravin“ a vydělávají na tom neskutečné peníze. Izolace? I tak se to dá nazvat;

A konečně: Rusko pokračovalo v mohutných nákupech zlata.

Není náhoda, že jak Rusko zrychluje proces odpoutání se od globálního parazitického systému, roste na něj tlak, který má podobu nejen teroristických a přímých vojenských operací, ale lze očekávat také další akce á la vražda Borise Němcova nebo protest kamioňáků proti mýtnému. Vždy se to udá ve správný čas a na správném místě, ale fungovat to už nebude.


Ilustrační foto: kremlin.ru

Yekta Uzunoglu
7. 12. 2015     Rukojmí
Erdogan si neuvědomuje , že „les jaux sont faite“ - hra je dohrána. Budoucnost naší společné civilizace je jen a jen na Vás, na nás, na občanech evropského kontinentu , kteří mají větší moc než kdejaké instituce!
Kde se vlastně bere nenávist zbytku Evropy vůči jejímu východnímu sousedovi Rusku?

 

Víme, že tato nenávist během posledních 250 let opakovaně vedla Evropu ke slepé podpoře Osmanské říše a později Turecka proti Rusku – a tato nenávist opakovaně dovedla Evropu až na pokraj propasti.

Jako původem neevropan si kladu otázku PROČ?

Jak je známo, v roce 1774 došlo po dlouhých válkách k dohodě mezi Ruskem a Osmanskou říší.

Roku 1783 Rusové dobyli Krym, který dle božských i lidských zákonů patřil jim. Ale v tu chvíli stála skoro celá křesťanská Evropa po boku islámské říše, jejíž sultán byl zároveň islámským chalífou!
S její podporou se také sultán mezi lety 1853-1856 pokoušel dobýt Krym zpět. Válka skončila až v situaci, kdy i Rakousko dalo carovi své ultimátum a po boku sultána-chalífy tak proti křesťanskému Rusku stála prakticky celá Evropa, celý křesťanský svět, tedy kromě Řecka, které až moc dobře vědělo, co osmanská nadvláda znamená pro nemuslimy i neturky.

Neetická a nekřesťanská podpora Francie a Anglie Osmanské říši započala integraci islámského chalífátu a jeho ideologie do Evropy – a to skrze válku s další křesťanskou zemí.

Evropa tak nejenže zachránila svého odvěkého nepřítele, jenž byl v té době díky vnitřním i vnějším okolnostem na pokraji zhroucení, ale přímo mu prodloužila jeho život.

Osmanská říše tak například mohla nadále brutálně utiskovat etnické menšiny a zejména okupované křesťany. Zatímco se evropské mocnosti přetahovaly o přízeň „istambulské prostitutky“, která šla bez ohledu na morálku vždy s tím, kdo zrovna nabízel nejvíc, odnášely tuto politiku celé křesťanské národy Arménů, Asyřanů, Řeků, Gruzínců, a takřka polovina Balkánu a východního středomoří.
Přitom stačilo tak málo!

Zatímco se Rusové pouze snažili vymanit „své“ křesťany z područí islámského chalífátu, povstala koordinovaně většina Kurdistánu jako jediný "islámský národ" a tím stála "po boku" Ruska.

Rusové spolu s místními arménskými spojenci byli až ve městě Kars, odkud to ke kurdskému národnímu povstání proti Sultánovi a Chalífovi nebylo zas tak daleko.

A i toto kurdské povstání nepotlačili samotní Osmané, nýbrž německý křesťan - německý polní maršál von Moltke!

Nebýt podpory západní Evropy, mohla být tehdy snadno poražena nejen Osmanská říše, ale v důsledku i celý islámský svět. Namísto toho podpořila Evropa chalífát a ten se všem porobeným, neposlušným křesťanům, jezídum a "islámským" Kurdům později pořádně pomstil.

Další kapitolou evropsko-islámských námluv byla první světová válka, při níž byli Osmané podporováni pro změnu Německem a Rakouskem. Německé bitevní křižníky Breslau a Goeben při ní, jakoby "zestátněné" a pod tureckou vlajkou, s posádkou v tureckých uniformách a přejmenované na „Midilli“ a „Yavuz“, avšak stále pod německým velením přešly do osmanských služeb a bombardovaly ruské přístavy Sevastopol, Novorossijsk a Oděsu, čímž pomohly zatáhnout Rusko do války. Paralelně s tím „křesťanské“ Německo poklidně přihlíželo, či dokonce podporovalo genocidu téměř 2 milionů křesťanských Arménů, Asyřanů a anatolských Řeků, byzanců.

Když při zákeřných tahanicích po druhé světové válce Stalin požadoval pro Bospor a Dardanely neutrální status, aby Turecko už nikdy nemohlo ohrozit Rusko či SSSR, poskytly okamžitě evropské a transatlantické mocnosti Turecku bezpečí pod ochrannými křídly NATO!

Přestože je celé evropské civilizaci a Spojeným státům známo, že v současném Turecku je zatýkáno více novinářů, než kdekoli jinde na světě a stovky jich jsou vyhozeny z práce jen proto, že se kriticky vyjadřovali k některým každodenním otázkám, přestože je Evropě a USA známo, že dvacetimilionový kurdský národ nemá v Turecku sebemenší práva a to včetně práva učit ve své rodné zemi svůj vlastní kurdský jazyk, že turecká letadla bombardují své i cizí nevinné občany a civilisty kurdského původu jako nepřátele, že křesťané a nemuslimové nemají svá ve skutku základní práva ( papírově je mají, ve skutečnosti nikoliv), že lidem zvolené kurdské starostky jsou vládou protiprávně odvolávány a vězněny, že ti nejprominentnější novináři Turecka nyní sedí ve vězení, jen protože dělali svojí práci – psali o tureckých dodávkách munice Islámskému státu, přestože je celé Evropě i USA známo, že prominentní kurdští právníci jsou za bílého dne před očima veřejnosti stříleni na ulici, že široce populární zástupci kurdské demokratické opozice jsou terčem opakovaných pokusů o atentát, přestože je Evropě a USA velmi dobře známá turecká podpora Islámskému státu (která vykrystalizovala naposledy v říjnu v oficiálním prohlášení předsedy vlády Davutoglu, který slíbil letecky bombardovat – mimochodem Spojenými státy přímo a oficiálně podporované – jednotky YPG, pokud by zaútočily na Islámský stát přes Eufrat), že Turecko je jedinou tranzitní zemí pro desetitisíce zahraničních džihádistů nyní bojujících v Sýrii… přes to všechno podporují Spojené státy a Evropa Turecko jen proto, aby mohli z historických a geopolitických důvodů hnát proti Rusku svého vzteklého psa?
Po výčtu aktuálních zpráv o politickém dění v Turecku je namístě uvažovat o dosavadní bezvýznamné roli Turecka v mezinárodní politice jako o jediné správné.

Erdogan a jeho „vláda“ byli v pozici, kterou jim určila historická nutnost a obezřetnost - a to v trvalé izolaci od zbytku světa!

Erdogan teď poskytl svou zákeřnou službu, v podobě sestřelení letadla, aby se vrátil do náruče USA a EU?

Dejme tomu, že turecko-islámská „etika“ tyto „radikální" obraty vnímá, jako prostředek pro „comeback“ a navrácení slávy Osmanské říše.

Ale co Evropa a USA , kde je jejich křesťanská etika?

Uvědomují si, že bez rozmyslu doslova vypouští džina z láhve?

Evropo, USA, národy a lidé, probuďte se, tohoto džina z láhve bude těžké vracet zpět!

To, co Turecko provádí na svém území svým občanům, bude provádět jinde, dostane-li k tomu oprávnění v podobě otevřených finančních zdrojů, a nedejbože přijetí do EU!

Budoucnost naší společné civilizace je jen a jen na Vás, na nás, na občanech evropského kontinentu , kteří mají větší moc než kdejaké instituce!

napsal/přeložil ea24
7. 12. 2015  Eurasia24

„Mír a stabilita“ v Černém moři bude nyní zajištěna dohledem raketového torpédoborce amerického námořnictva USS Ross a uskupení lodí stálé připravenosti NATO. Lepší způsob jak „zmírnit napětí“ v tomto regionu patrně neexistuje.
Bojová plavidla amerického námořnictva a flotily NATO vstoupila do vod Černého moře 3. prosince, o čemž s nadšením informovaly turecké portály a publikovaly snímky těchto plavidel, proplouvajících přes turecké průlivy. Informace pak byla potvrzena oficiálním prohlášením amerického námořnictva.

Bojová plavidla mají svojí přítomností posilovat „připravenost a spolupráci spojenců a partnerů“.

Za NATO jsou v Černém moři přítomny fregaty Francisco de Almeida (Portugalsko), Blas de Leso (Španělsko) a Winnipeg (Kanada).

Jak dlouho zde mají setrvat, nebylo upřesněno, nicméně dohoda z Montreux umožňuje lodím nečernomořských zemí zůstat v tamních vodách nanejvýš 21 dnů.

Je jisté, že tato bojová plavidla jsou od prvního okamžiku sledována silami Černomořské floty Vojenských námořních sil Ruské federace. Bedlivě je sledují ruské radary a bojové Bastiony ze břehu. Ze vzduchu je kontroluje ruské letectvo.

Neznamená to žádné zvláštní napětí v regionu, spíše běžnou praxi: přesně tak bývají doprovázena zahraniční bojová plavidla i v jiných zemích.

V březnu tohoto roku do vod Černého moře vstoupila skupina až šesti plavidel NATO v rámci cvičení s Tureckem a Rumunskem.

V květnu se na Černé moře „podíval“ americký raketový torpédoborec Ross, taktéž v zájmu „podpory partnerů“ – Ukrajiny a zemí NATO. Pobyl zde také křídlatými raketami vyzbrojený torpédoborec USS Jason Dunham.

A osádka amerického torpédoborce USS Donald Cook opravdu dlouho nezapomene velmi blízké seznámení s ruským Su-24, který nejenže jedenáctkrát přiletěl „přivítat“ toto plavidlo, ale mimochodem také vypnul celý Aegis, kterým je tento supertorpédoborec vybaven.

Koneckonců, citujme slova vysoce postaveného důstojníka Ministerstva obrany Ruské federace.  

„Flotila NATO nepředstavuje reálnou hrozbu, je to spíše, abych tak řekl, tlak na Rusko a podpora Ukrajiny. Ty bojové jednotky, které se nachází v akvatoriu, ani kdyby chtěly, nemohly by způsobit významnou škodu Černomořské flotile nebo teritoriu Ruska. Navíc, v případě agrese vůči Rusku, by délka jejich zbývajícího života činila pět až deset minut,“ ujistil.

Zdroj: Warfiles.ru Ilustrační foto: http://mil.ru

napsal/přeložil ea24

Ilustrační foto: http://mil.ru

7.12.25015   První zprávy
Letecké síly mezinárodní koalice vedené USA provedly nálet na muniční sklad syrské armády v provincii Deir ez-Zor na východě Sýrie. Začala tak nebezpečná konfrontace s Ruskem?

Dmitrij Stěšin
7. 12. 2015 zdroj
Bývalý šéf izraelské tajné služby "Nativ" sdělil "KP", proč vede prezident Turecka tak agresivní politiku. Proč se Erdogan chová tak agresivně? Co by mohlo být důvodem? Vždycky se tak chová, nejenom  agresivně, ale provokativně. Tak tomu bylo s Izraelem, když přivedl situaci až k úplnému vyostření. Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

7.12.2015   Střípky ze světa
Vážení členové Rady federace! Vážení poslanci Státní dumy! Občané Ruska!
Chtěl bych začít letošní Poselství slovy díků ruským vojákům, kteří bojují s mezinárodním terorismem.
Zde, v Georgijevském sále, historické síni ruské vojenské slávy, jsou dnes přítomni vojenští piloti, příslušníci Ozbrojených sil – účastníci protiteroristické operace v Sýrii.Připojit se k nám našly v sobě sílu Helena Jurijevna Peškovová a Irina Vladimirovna Pozyničová, které ztratily manžely ve válce s terorismem. Hluboce se před vámi a rodiči našich hrdinů skláníme.
Prosím uctít památku padlých vojáků, kteří položili život při plnění svých povinností, památku všech ruských občanů, kteří zemřeli rukou teroristů.
(Minuta ticha.)
Vážení kolegové!
Rusko již dávno stojí v přední linii boje s terorismem. Je to boj za svobodu, pravdu a spravedlnost. Za životy lidí a budoucnost celé civilizace.

Víme, co znamená agrese mezinárodního terorismu. Rusko na ní narazilo v polovině 90. let a naše země a její občané zažili brutální teroristické útoky. Pamatujeme si, jak byli zajati rukojmí v Buďonovsku, Beslanu, v Moskvě, nemilosrdné výbuchy obytných domů, železniční neštěstí vlaku Něvskij express, teroristické útoky v moskevském metru a na letiště Domodědovo.

Tyto tragédie si vyžádaly tisíce životů. Je to hoře, které zůstane navždy s námi, s naší zemí, s rodinami a blízkými nevinně zemřelých.

Trvalo téměř deset let, než se podařilo zlomit banditům páteř. Prakticky jsme vytlačili teroristy z Ruska, ale dosud vedeme nesmiřitelné boje se zbytky ilegálních banditů. Avšak toto zlo stále dává o sobě vědět. Před dvěma lety byly spáchány teroristické útoky ve Volgogradu. Zrovna nedávno se obětí teroristů stal ruský civilní letoun nad Sinajským poloostrovem.

Je nemožné porazit mezinárodní terorismus silami pouze jedné země, a to zejména v podmínkách, kdy hranice ve světě jsou fakticky otevřené, a svět navíc prožívá nové stěhování národů, kdy teroristé dostávají stálou finanční podporu.

Hrozba terorismu narůstá. Stále není vyřešen problém Afghánistánu. Situace v této zemi je alarmující a nevzbuzuje optimismus, a ještě nedávno stabilní, mimochodem, dostatečně prosperující země Blízkého východu a Severní Afriky – Irák, Libye, Sýrie - se proměnily v zónu chaosu a anarchie, z níž pramení hrozba celému světu.

A my přece víme, proč se to stalo. Víme, kdo chtěl svrhnout nepohodlné režimy, hrubě vnutit svá pravidla. A co vzniklo v důsledku toho? Navařili pěknou kaši, zničili státnost, rozhádali lidi mezi sebou, a pak už jen, jak se u nás v Rusku říká, umyli si ruce, když otevřeli cestu radikálům, extremistům a teroristům.

Zvláštní nebezpečí pro nás pochází z ozbrojenců, kteří se soustředili v Sýrii. Je mezi nimi mnoho osob původem z Ruska, ze zemí SNS. Dostávají peníze, zbraně, hromadí síly. A když zesílí, zvítězí tam, pak se nevyhnutelně ocitnou u nás s cílem rozsévat strach a nenávist, provádět bombové útoky, zabíjet, mučit lidi. Musíme se s nimi utkat a zničit je na vzdálených přístupech.

To je důvod, proč bylo rozhodnuto o vojenské operaci na základě oficiálního pozvání legální, legitimní syrské vlády. A v Sýrii naše Ozbrojené síly bojují především za Rusko, brání bezpečnost právě našich občanů.

Armáda a námořnictvo Ruska přesvědčivě ukázaly svoji bojovou připravenost, své zvýšené schopnosti. Moderní ruské zbraně působí účinně a cenná praxe jejich využití v bojových podmínkách se bude zobecňovat a bude sloužit k dalšímu zdokonalování naší vojenské techniky a zbraní. Děkuji inženýrům, dělníkům – všem, kdo pracuje v podnicích vojensko-průmyslového komplexu.

V boji s terorismem Rusko prokázalo svoji vysokou odpovědnost a své vůdcovství. Tyto rozhodné kroky našly podporu v ruské společnosti. A v takovém zcela určitém postoji našich občanů se zrcadlí hluboké pochopení totální hrozby terorismu, projev opravdového vlastenectví a vysokých morálních kvalit, přesvědčení, že národní zájmy, svou historii, tradice, naše hodnoty je třeba chránit.

Poučení z minulosti se v plné míře objevilo před světovým společenstvím. Historické paralely jsou zřejmé.

Ve 20. století neochota včas spojit úsilí v boji s nacismem byla zaplacena desítkami milionů životů, nejkrvavější světovou válkou.

Dnes stojíme opět tváří v tvář ničivé, barbarské ideologii a nemáme právo připustit, aby znovuzrození tmáři dosáhli svých cílů.

Je třeba odhodit všechny spory a nesrovnalosti, vytvořit jedinou silnou pěst, jednotnou protiteroristickou frontu, která bude působit na základě mezinárodního práva a pod záštitou Organizace spojených národů.

Každý civilizovaný stát nyní musí přispět k porážce teroristů, potvrdit svou solidaritu – a nikoli slovy, nýbrž konkrétními činy.

To znamená – žádný azyl pro bandity. Žádný dvojí metr. Žádné kontakty s jakýmikoliv teroristickými organizacemi. Žádné pokusy využít je pro vlastní cíle. Žádný zločinný, krvavý byznys s teroristy.

My, například víme, kdo si v Turecku mastí kapsu a nechává vydělávat teroristy na prodeji v Sýrii uloupené ropy. Právě za tyto peníze bandité verbují žoldáky, nakupují zbraně, organizují nelidské teroristické útoky namířené proti našim občanům, proti občanům Francie, Libanonu, Mali a jiných států. My si pamatujeme i to, že právě v Turecku se skrývali a dostávali morální a materiální podporu ozbrojenci, kteří řádili na Severním Kavkaze v 90. letech minulého století a na začátku nového tisíciletí. Také ještě dnes je tam vídáme.

Přitom turecký lid je dobrý, pracovitý a talentovaný. Máme v Turecku mnoho starých a spolehlivých přátel. A já chci zdůraznit: oni musí vědět, že neklademe rovnítko mezi nimi a částí dnešní vládnoucí špičky, která je přímo zodpovědná za smrt našich vojáků v Sýrii.

Nezapomeneme na toto napomáhání teroristům. Zradu jsme vždy považovali a budeme považovat za nejhorší a ostudnou věc. Ať to vědí ti v Turecku, kdo střílel do zad našim pilotům, kdo se pokrytecky snaží ospravedlnit své činy a zamaskovat zločiny teroristů.

Vůbec, vážení kolegové, nechápu, proč to udělali. Jakékoliv otázky, jakékoliv problémy, jakékoliv rozpory, které jsme ani neviděli, bylo možné řešit zcela jiným způsobem. A nejen to: byli jsme připraveni spolupracovat s Tureckem na nejcitlivějších pro něj záležitostech a byli jsme ochotni pokročit tak daleko, jak jejich spojenci nechtěli dojít. Asi jenom Alláh ví, proč to udělali. A zdá se, že Alláh se rozhodl potrestat vládnoucí kliku v Turecku tím, že jí sebral rozum a uvážlivost.

Ale nedočkají se od nás nervózní, hysterické, nebezpečné, jak pro nás, tak i pro celý svět reakce. Reakce vypočítané na jakýsi vnější efekt nebo dokonce na momentální vnitropolitickou potřebu. Tohle se konat nebude.

Těžištěm našich akcí bude především odpovědnost vůči naší zemi, vůči svému lidu. Nechystáme se a nebudeme řinčet zbraněmi. Ale pokud si někdo myslí, že podlý válečný zločin, zabíjení našich lidí, kterého se dopustili, odnesou rajčata nebo jakási omezení ve stavebnictví a dalších odvětvích, pak se hluboce mýlí. Ještě nejednou jim připomeneme, co udělali. A nejednou budou litovat toho, čeho se dopustili. Víme přitom, co musíme udělat.

V dnešní době jsou na odpor proti terorismu zmobilizovány naše Ozbrojené síly, zpravodajské služby, orgány na ochranu práva. Ale uvědomit si svou odpovědnost by měli všichni: mocenské orgány, politické strany, struktury občanské společnosti, hromadné sdělovací prostředky.

Síla Ruska spočívá ve svobodném rozvoji všech národů, v rozmanitosti, harmonii kultur, jazyků a našich tradic, ve vzájemném respektu, dialogu pravoslavných a muslimů, stoupenců judaismu a buddhismu. Musíme tvrdě bojovat proti jakýmkoliv projevům extremismu a xenofobie, opečovávat shodu mezi našimi národy a konfesemi. Je to historický základ naší společnosti a ruské státnosti.

V roce 2016 se budou konat volby do Státní dumy. Obraceje se na lídry stran a účastníky budoucího volebního procesu, na všechny společensko-politické síly, bych chtěl citovat významného historika Nikolaje Michajloviče Karamzina. Napsal toto: "Kdo si neváží sám sebe, toho, bez pochyb, také jiní respektovat nebudou. Neříkám, že láska k vlasti nás musí zaslepit a přesvědčovat, že jsme ze všech a ve všem lepší. Ale Rus by měl znát svou cenu".

Ano, můžeme se dohadovat o způsobech řešení těch či oněch problémů. Ale musíme uchránit svoji soudržnost, uvědomovat si, že to nejdůležitější pro nás je Rusko.

Předvolební soutěž musí být poctivá a transparentní, má probíhat v rámci zákona, s respektem k voličům. Při tom je nutné zajistit bezpodmínečnou důvěru veřejnosti k výsledkům voleb, jejich silnou legitimitu.

Vážení kolegové! Předpokládám, že v programech kandidátů na poslance bude žádoucí pozornost věnována problematice boje proti korupci. Tyto otázky opravdu znepokojují společnost. Korupce je překážkou pro rozvoj Ruska.

Dnes úředníci, soudci, strážci zákona, poslanci všech úrovní jsou povinni předkládat prohlášení o příjmech a výdajích, o vlastněných nemovitostech a aktivech, včetně zahraničních.

Nyní bude podléhat zpřístupnění taktéž informace o smlouvách, zakázkách, které státní a obecní úředníci plánují uzavřít s firmami svých příbuzných, přátel a blízkých osob. Situace, v níž existují náznaky osobního zájmu, střetu zájmů, se okamžitě dostane do zóny zvýšené pozornosti kontrolních orgánů a orgánů činných v trestním řízení. A samozřejmě, občanské společnosti.

Doslova před několika dny mi účastníci projektu Všeruské lidové fronty "Za poctivé veřejné zakázky" vyprávěli o jimi zjištěných skutečnostech zneužití, o zjevném porušování. Žádám Generální prokuraturu, orgány činné v trestním řízení, aby okamžitě reagovaly na podobné informace.

Zákon musí být tvrdý vůči těm, kteří vědomě spáchali těžký trestný čin, způsobil škody na životě lidí, zájmům společnosti a státu. A samozřejmě, že zákon by měl být humánní vůči těm, kteří klopýtnou.

Dnes je fakticky téměř každý druhý trestní čin, který se dostane před soud, spojen s malými, drobnými trestnými činy, a lidé včetně zcela mladých, putují do míst odnětí svobody, do vězení.

Pobyt ve vězení, samotný fakt výkonu trestů má obvykle negativní vliv na jejich další osud a často vede k recidivám.

Žádám Státní dumu, aby podpořila návrhy Nejvyššího soudu Ruska o dekriminalizaci řady článků Trestního zákoníku a převedení trestních činů, nepředstavujících velké společenské nebezpečí, do kategorie správních deliktů, ale se zásadní podmínkou: opakování podobného deliktu se má kvalifikovat již jako trestný čin.

Je třeba zvyšovat nezávislost a objektivitu soudního procesu. V této souvislosti navrhuji posílit úlohu instituce porotců, rozšířit výčet trestných činů, které mohou projednávat. A vzhledem k tomu, že porotu z 12 osob není vždy snadné vytvořit, – je mi známo stanovisko lidsko-právních organizací, které vycházejí z toho, že by to mělo být přesně 12 porotců, ale, opakuji, není snadné vytvořit takovou porotu a navíc, mám-li být upřímný, je to drahé, takže je možné uvažovat o snížení počtu porotců do pěti až sedmi lidí, přičemž je bezpodmínečně nutné zachovat plnou autonomii a nezávislost poroty při rozhodování.

Vážení kolegové! V loňském roce jsme čelili vážným ekonomickým výzvám. Klesly ceny ropy, dalších našich tradičních exportních položek, byl také omezen přístup ruských finančních institucí, společností na globální finanční trhy.

Vím, že mnoha lidem se nyní nežije snadno. Potíže v ekonomice se promítají do příjmů a celkově do životní úrovně našich lidí. A dobře si uvědomuji, že si lidé kladou otázky: kdy překonáme potíže a co pro to budeme dělat?

Situace je opravdu složitá, ale - o tom jsem již hovořil, chci to zopakovat – není kritická. Již dnes pozorujeme pozitivní tendence. Průmyslová výroba a kurz národní měny jsou vcelku stabilizované, existují náznaky poklesu inflace, ve srovnání s rokem 2014 jsme zaznamenali podstatné snížení odlivu kapitálu.

Ale to neznamená, že se můžeme uklidnit a čekat, že se nyní vše zázračně změní, anebo jen čekat, až se zvýší ceny ropy. Takový přístup je v zásadě nepřijatelný.

Musíme být připraveni na to, že jak období nízkých cen surovin, tak možná i vnější omezení se mohou protáhnout a budou trvat dlouho. Pokud nebudeme nic měnit, prostě projíme naše rezervy a tempa růstu ekonomiky se budou pohybovat někde kolem nuly.

To ale není vše. Za současnými problémy nelze přehlížet hlavní trendy globálního vývoje. Rychle se mění obrysy světové ekonomiky, vznikají nové obchodní útvary, probíhají radikální změny v oblasti technologií.

Právě teď se vyznačují pozice zemí v globální dělbě práce na desetiletí dopředu, a my jsme schopni a povinni zařadit se mezi lídry. Rusko si nemůže dovolit být zranitelné. Musíme být silní v ekonomice, v technologiích, v odborných kompetencích, plně využívat dnešní příznivé příležitosti, které již zítra mohou zmizet.

Samozřejmě, že mocenské orgány by měly naslouchat lidem, vysvětlovat podstatu vznikajících problémů a logiku svého postupu, vidět v občanské společnosti a v podnikání své rovnocenné partnery.

Jaké cíle by se měly stát pro nás klíčovými?

Za prvé. Konkurenční výroba je doposud soustředěna především v surovinových a těžebních odvětvích. Jen změnou struktury ekonomiky dokážeme řešit rozsáhlé úkoly v oblasti bezpečnosti a sociálního rozvoje, vytvořit moderní pracovní místa a zvyšovat kvalitu a úroveň života milionů našich lidí.

Je důležité, že máme úspěšné podniky v průmyslu, v zemědělství, v malém a středním podnikání. Úkolem je, aby se počet takových firem zvyšoval rychle a ve všech odvětvích. Na dosažení tohoto cíle by měly být zaměřeny naše programy náhrady dovozu a podporu exportu, technologické modernizace výrob a přípravy odborných pracovníků.

Za druhé. Je třeba vzít v úvahu, že nyní se řada odvětví ocitla v rizikové zóně. Je to v první řadě stavebnictví, automobilový průmysl, lehký průmysl, železniční strojírenství. Pro ně by vláda měla nabídnout speciální programy podpory. S finančními zdroji pro tento účel se počítá.

Za třetí. Je třeba podpořit lidi s nízkými příjmy, nejzranitelnější kategorie občanů, konečně přejít ke spravedlivé zásadě poskytování sociální pomoci, aby ji dostávali ti, kteří to opravdu potřebují. Zejména je třeba vzít v úvahu individuální potřeby osob se zdravotním postižením, zvláštní pozornost je třeba věnovat otázkám jejich profesní přípravy a zaměstnávání zdravotně postižených.

Hodně jsme udělali v oblasti demografie, vzdělávání, zdravotnictví. Základní orientační body v těchto oblastech byly stanoveny v květnových výnosech z roku 2012. Samozřejmě, že život přináší své úpravy, dokonce významné úpravy, ale teď, při současných problémech se odpovědnost za blaho lidí jen zvyšuje a já žádám, aby tyto výnosy byly brány co nejzávažněji. Je třeba usilovat o jejich naplnění.

Za čtvrté. Je třeba dosáhnout rovnováhy rozpočtu. Samozřejmě, není to samoúčelný cíl, ale významná podmínka makroekonomické stability a finanční nezávislosti země. Připomínám, že podle výsledků plnění federálního rozpočtu roku 2016 nesmí jeho deficit přesáhnout tři procenta, i kdyby naše příjmy byly nižší než očekávané. Soustřeďte na to svou pozornost, vážení kolegové, poslanci Státní dumy a členové Federálního shromáždění, celkově - Rady Federace. To je důležitá otázka. Právě jsem řekl, že finanční stabilita a nezávislost země spolu naprosto souvisí. Prosím, vycházejte z těchto klíčových, základních úvah.

Plánování rozpočtu, každý rozpočtový cyklus je třeba začínat z jasného stanovení priorit, je třeba se vrátit k určující roli státních programů v tomto procesu. Je třeba podstatně zpřísnit kontrolu nad pohybem veřejných prostředků, včetně federálních a regionálních dotací podnikům, průmyslu a zemědělství.

Jsem toho názoru, že se mají převádět konečnému příjemci pouze prostřednictvím státních účtů. Příjmy státu se nesmí vytrácet, jak se říká, mimo pokladnu. Kvůli "stínovým" schématům při placení cla, spotřební daně na alkohol, tabák a pohonné hmoty a maziva rozpočet každoročně přichází o stovky miliard rublů. Jde o přímou krádež.

Navrhuji vytvořit jednotný, komplexní mechanismus správy daňových, celních a jiných fiskálních plateb. Zde existují různé varianty, opakovaně jsme je v poslední době projednávali. Očekávám od vlády konkrétní návrhy. Spolu s tím opět chci zdůraznit: v příštích letech se daňové podmínky pro podnikání nemají měnit.

Za páté. Musíme dále posilovat důvěru mezi vládou a podnikatelskou sférou, zlepšit podnikatelské klima v zemi.

V letošním roce jsme vcelku dokončili realizaci plánů, vyznačených v rámci národní podnikatelské iniciativy. Dynamika je dobrá, ale zastavit se samozřejmě nelze.

Vláda společně s Agenturou strategických iniciativ, předními obchodními sdruženími by měla pokračovat v systémové práci na zlepšení podmínek podnikání, neustále monitorovat právní prostředí na místech.

Považuji svobodu podnikání za důležitou hospodářskou a společensky významnou otázku. Právě tím, tedy svobodou podnikání, rozšířením této svobody musíme odpovědět na všechna omezení, která se nám snaží vnutit.

To je důvod, proč jsme poskytli tak široké pravomoci nově zřízené Federální korporaci pro rozvoj malého a středního podnikání. Prosím ministerstva a úřady, gubernátory, vedoucí činitele všech regionů Ruské federace, státní společnosti a banky poskytovat jí veškerou potřebnou součinnost.

Průzkumy ukazují, že podnikatelé zatím nevidí kvalitativní posuny v činnosti kontrolních a dozorujících úřadů. Všechny pokyny k tomu již dávno a mnohokrát jsou uvedeny. Tolik toho jsme již řekli na tento účet, stále krátíme tyto pravomoci. Někde je zkrátíme, jinde opět narostou. Celá armáda kontrolorů stále brání v práci poctivým podnikatelům. To neznamená, že kontrola není třeba. Samozřejmě, je třeba kontrolovat. Ale prosil bych Vládní komisi pro správní reformu společně s podnikatelskými sdruženími, aby do 1. července 2016 předložila konkrétní návrhy na odstranění přebytečných a duplicitních funkcí kontrolních a dozorujících orgánů.

Chtěl bych také uvést údaje, které připravilo jedno z našich podnikatelských sdružení. Za rok 2014 zahájily vyšetřovací orgány téměř 200 tisíc trestních řízení s tzv. ekonomickou skutkovou podstatou. K soudu dorazilo 46 tisíc z uvedených 200 tisíc, dalších 15 tisíc případů se rozpadlo u soudu. Ukazuje se, pokud to spočítáme, že rozsudkem skončilo jen 15 procent případů. Přitom drtivá většina, asi 80 procent, 83 procent podnikatelů, na nichž bylo uvaleno trestní stíhání, zcela nebo částečně ztratili svůj byznys. Čili přitlačili na ně, oškubali a propustili. A to, samozřejmě, není to, co potřebujeme z hlediska podnikatelského prostředí. Tohle je přímá destrukce podnikatelského klimatu. Prosím vyšetřovací orgány a prokuraturu věnovat tomu zvláštní pozornost.

Zdůrazňuji, prokuratura by měla více využívat jí dostupné nástroje kontroly kvality vedení vyšetřování. Vím, že se diskuse na toto téma vedou už dávno, co ještě je třeba dát prokuratuře. Víte, vždyť jsme svého času vyšetřování od prokuratury schválně oddělili, aby se zajistila nezávislost vyšetřování, bylo to vědomé rozhodnutí. Dnes, připomínám, má prokuratura takové nástroje, jako je zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání, odmítnutí schválit obžalobu, nebo dokonce odmítnutí podpory obvinění u soudu. Je třeba aktivněji používat to, co je k dispozici, a teprve poté budeme schopni analyzovat, co se děje v praxi.

Kromě toho, domnívám se, že v průběhu vyšetřování věci s ekonomickou skutkovou podstatou je třeba uvalovat vazbu jako krajní opatření a používat kauci, zákaz cestování, domácí vězení. Zdůrazňuji, že role orgánů činných v trestním řízení a soudnictví spočívá v tom, aby chránily hospodářství, občany před podvody a zločinci a zajistily práva, majetek, důstojnost všech, kteří dodržují zákon a poctivě podnikají.

A ještě jedno téma. V loňském roce byla vyhlášena amnestie kapitálu, vracejícího se do Ruska. Mezitím byznys nespěchá, využít této příležitosti, a to znamená, že navrhovaný postup je složitý, záruky nestačí. Pozoruji také diskuse, které probíhají nyní ve společnosti na toto téma. Říká se, že to, co jsme udělali, a ta rozhodnutí, která byla přijata, jsou o něco málo lepší, nežli podobná řešení z minulých let, ale dnes i to nestačí. Prosím vládu, aby konzultovala, provedla další konzultace s podnikatelskými kruhy, s Nejvyšším soudem, s orgány činnými v trestním řízení a v krátké době provedla příslušnou korekci, a samotnou amnestii navrhuji prodloužit ještě o půl roku.

Vážení kolegové! Stát poskytne veškerou potřebnou podporu těm, kteří jsou ochotni jít dopředu a být lídry. Takový systém budujeme v dialogu s podnikatelskou sférou na základě jejích požadavků a úkolů, které stojí před naší zemí.

Finanční podporu projektům náhrady dovozu již poskytuje Fond rozvoje průmyslu. Jeho programy podnikatelé potřebují. Navrhuji, abychom v příštím roce navýšili kapitál Fondu ještě o 20 miliard rublů.

Taktéž garantujeme stabilní daňové a další základní podmínky pro investory, kteří jsou ochotni investovat do projektů náhrady dovozu. Slouží k tomu mechanismus, který se nazývá speciální investiční smlouva. Navrhuji v rámci těchto smluv poskytnout regionům právo snížit až na nulu sazbu daně z příjmu. Někteří vedoucí pracovníci přímo žádají o to, aby investoři mohli pokrýt své kapitálové náklady na vytvoření nových výrob.

Samozřejmě víme také o starostech regionálních lídrů. A proto subjekty Federace musí mít pobídky k posílení své ekonomické základny. Proto zvyšování příjmů regionu v důsledku realizace takových projektů nesmí mít za následek snížení federálních dotací.

Jsme připraveni garantovat poptávku, spojenou s realizací těchto programů a těchto projektů. Navrhuji udělit vládě právo nakupovat bez soutěže až 30 procent produkce, vyrobené v rámci speciálních investičních smluv.

Ale všechno ostatní musí jít na svobodný trh, a to včetně zahraničního, aby společnosti neztratily motivaci, hlídaly kvalitu, snažily se snižovat náklady.

Víte, když se takové programy dělaly v jiných zemích, tak tam, aby byl nárok na podporu ze strany státu, musely plnit i tvrdší podmínky: určité množství produkce muselo být nutně realizováno na zahraničním trhu. Proč? Díky tomu výrobce usiloval o to, aby produkoval kvalitní výrobky.

My říkáme, že budeme garantovat vlastní trh. Podmínky máme u nás trochu jiné, než v těch zemích, které se chovaly tímto tvrdším způsobem. Ale je třeba vycházet z toho, že produkce, která se má vyrábět, musí mít tu nejvyšší mezinárodní úroveň. Opět chci zdůraznit, budeme podporovat právě konkurenčně schopnou domácí výrobu. Nikdo nesmí propadnout iluzi, že se schová za náhradou dovozu a podstrčí státu a občanům náhražky, anebo ležáky, navíc hodně předražené. Rusko potřebuje společnosti, které jsou nejen schopny zajistit pro zemi moderní kvalitní produkci, ale také dobýt světové trhy. Pro podporu těm, kteří jsou připraveni k takové práci, bylo vytvořeno Ruské exportní centrum.

Kromě toho navrhuji, aby se růst objemu nesurovinového exportu stal jedním z klíčových ukazatelů činnosti resortních úřadů a také vlády jako celku.

Považuji rovněž za správné realizovat iniciativu obchodního společenství a vytvořit agenturu pro technologický rozvoj, které bude pomáhat podnikům při získávání domácích a zahraničních patentů a licencí ingeneeringových služeb. Vstup na zahraniční trhy a expanze ruských výrobků se musí stát přirozenou strategií rozvoje národního podnikání, celé ruské ekonomiky. A samozřejmě je potřeba překonávat stereotypy, věřit ve vlastní možnosti. Pokud půjdeme dopředu, výsledek se určitě dostaví.

Příkladem toho je naše zemědělství. Ještě před deseti lety jsme prakticky polovinu potravin dováželi ze zahraničí, byli jsme kriticky závislí na dovozu, nyní patří Rusko mezi exportéry. V minulém roce činil vývoz zemědělské produkce téměř 20 miliard dolarů. To je o čtvrtinu více než zisk z prodeje zbraní, nebo přibližně třetina příjmů z exportu plynu. A takový skok udělalo naše zemědělství během krátkého, ale plodného období. Obyvatelům venkova patří velký dík.

Domnívám se, že je třeba stanovit si úlohu na národní úrovni a do roku 2020 plně zabezpečit vnitřní trh domácími potravinami. Nejen že můžeme sami sebe nakrmit, vezmeme-li v úvahu své zdroje půdy a vody, což je obzvláště důležité. Rusko je schopné stát se největším světovým dodavatelem zdravých, ekologicky čistých, kvalitních potravin, které již u některých západních výrobců už dávno zmizely, tím spíše, že poptávka po takových výrobcích na světovém trhu neustále roste.

Aby bylo možno vyřešit problémy takového rozsahu, je nutno soustředit zdroje na podporu především těch zemědělských firem, které vykazují vysokou efektivitu. Právě to je princip, na němž se má vytvářet program rozvoje agrárního a průmyslového komplexu (APK), mám na mysli velké, střední i malé podniky – všechny mají být efektivní. Prosím, aby tomu Ministerstvo zemědělství věnovalo zvláštní pozornost.

Je nutno začít obhospodařovat milióny hektarů orné půdy, které nyní leží ladem, jsou v rukou velkých vlastníků půdy, přičemž mnozí z nich nemají valný zájem zabývat se zemědělstvím. Poslyšte, jak dlouho už o tom mluvíme? A kde nic, tu nic. Navrhuji odebírat nepoctivým vlastníkům zemědělskou půdu, která není využívána účelně, a prodávat ji v dražbě těm, kteří ji chtějí a mohou obhospodařovat.

Žádám vládu, aby k 1. červnu 2016 připravila konkrétní návrhy, včetně návrhů normativních aktů. Žádám poslance Státní dumy a všechny členy Federálního shromáždění, aby provedli úpravy legislativy v průběhu příštího roku a během podzimního zasedání příštího roku přijali příslušné zákony.

Potřebujeme vlastní výrobní, skladovací technologie, technologie zpracování zemědělské produkce, vlastní fond osiv a plemenný fond. To je mimořádně důležitý úkol. Jsme v tomto směru ještě velice zranitelní. Prosím, aby se do řešení tohoto úkolu zapojily významné výzkumné ústavy, Ruská akademie věd, jakož i podnikatelská sféra, která již úspěšně aplikuje moderní vědecké studie.

V minulém poselství bylo oznámeno spuštění národní technologické iniciativy, její horizont je 15-20 let, avšak praktická práce probíhá již nyní. Ukázala, že máme mnoho silných týmů, které jsou schopny navrhnout a realizovat novátorské nápady. A v takových směrech, jako jsou neurotechnologie, bezpilotní technologie v letectvu a v dopravě obecně, systémy skladování a distribuce energie, má Rusko šanci, aby se mezi prvními protlačilo na světové trhy, přičemž už v nejbližší době, v nejbližších letech.

Řešení prioritních úloh, především spojených s technologickou modernizací, je třeba svěřit ústavům zaměřených na rozvoj. Máme jich víc než dvě desítky. Upřímně řečeno, z mnohých z nich se, bohužel, staly opravdová uložiště «špatných» dluhů. Je třeba v nich provést očistu, bezpodmínečně optimalizovat strukturu a mechanismy této práce. Vím, že jak vláda, tak centrální banka na tom teď aktivně pracují.

Pro obnovu hospodářství musíme aktivněji využívat investiční potenciál vnitřních úspor. Žádám centrální banku a vládu, aby předložily návrhy ohledně rozvoje trhu s korporativními obligacemi, o kterém jsme také již nejednou mluvili. Je nezbytné zjednodušit proceduru jejich emise a nákupu. Aby bylo pro investory, občany, výhodné vkládat prostředky do rozvoje domácího reálného sektoru, navrhuji, aby kupónový příjem z těchto obligací byl osvobozen od daní, včetně daně z příjmů fyzických osob.

V průmyslu i v zemědělství, v dopravě i v bytové výstavbě se nyní realizují či jsou připraveny ke spuštění desítky velkých projektů. Měly by mít kladný dopad nejen na jednotlivá odvětví, ale také stimulovat komplexní rozvoj celých území. Jsou to samozřejmě především soukromé projekty.

Aby se tyto projekty rychleji a efektivněji realizovaly, je nutno provést velmi konkrétní změny v legislativě, zrušit administrativní překážky, poskytovat pomoc v rozvoji infrastruktury, v pronikání na zahraniční trhy. Tyto otázky často přesahují rámec jednoho resortu, proto navrhuji vytvoření mechanismu doprovodu nejvýznamnějších projektů. Mohla by se tím zabývat zvláštní projekční kancelář. Prosím předsedu vlády, Dmitrije Anatoljeviče Medveděva, aby předložil návrhy, týkající se fungování takové struktury.

Mimochodem, jedním z projektů se může stát vytvoření velkých soukromých ruských společností ve sféře elektronického obchodování, aby ruské zboží bylo dodáváno prostřednictvím Internetu do všech zemí na světě. Máme co dodávat.

Vážení kolegové! Máme zájem o širokou obchodní spolupráci se zahraničními partnery, vítáme investory, kteří jsou zaměřeni na dlouhodobé působení na ruském trhu, nehledě na nynější ne vždycky jednoduché podmínky. Velice si vážíme jejich příznivého vztahu k naší zemi, k těm přednostem, které zde vidí pro rozvoj svého podnikání. Naše země se zapojuje do integračních procesů, což otevírá dodatečné možnosti pro prohlubování hospodářských vztahů s Ruskem.

Již jsme se dostali na kvalitativně novou úroveň spolupráce v rámci Euroasijské ekonomické línii, byl vytvořen společný prostor s volným pohybem kapitálu, zboží a pracovní síly. Bylo dosaženo zásadní dohody o propojení euroasijské integrace s čínskou iniciativou «Ekonomického pásu Hedvábné stezsky». Byla vytvořena zóna volného obchodu s Vietnamem. V příštím roce uspořádáme v Soči summit Rusko – ASEAN. Jsem přesvědčen, že budeme moci vypracovat společný vzájemně výhodný program spolupráce.

Navrhuji společně s kolegy z Euroasijského ekonomického svazu zahájit konzultace s členy ŠOS (Šanghajské organizace spolupráce – pozn. překl.) a ASEAN, jakož i se státy, které se připojují k ŠOS, o vytvoření případného ekonomického partnerství. Naše státy společně tvoří podle parity kupní síly téměř třetinu světového hospodářství. Takové partnerství by se v první etapě mohlo zaměřit na otázky ochrany investic, optimalizace procedur pohybu zboží přes hranice, otázky společného vypracování technických standardů pro výrobky příští technologické generace, na vzájemné zpřístupnění trhů služeb a kapitálu. Je samozřejmé, že toto partnerství musí být vytvářeno na zásadě rovnoprávnosti a s přihlédnutím k zájmům všech zúčastněných.

Pro Rusko takové partnerství vytvoří v zásadě nové možnosti pro zvyšování dodávek potravin, energetických zdrojů, ingeneeringových, vzdělávacích, zdravotnických a turistických služeb do Asijsko-tichoceanské oblasti, dovolí nám hrát vedoucí úlohu ve vytváření nových technologických trhů, jakož i obrátit velké globální obchodní toky směrem na Rusko.

Budeme pokračovat v modernizaci dopravní infrastruktury. Budeme rozvíjet mohutná logistická centra, taková jako Azovsko-černomořský dopravní uzel, Murmanský dopravní uzel, moderní přístavy na Baltu, na Dálném východě, budeme upevňovat systém meziregionální letecké přepravy, mimo jiné i v severních a arktických oblastech. Na jednom z nadcházejících zasedání Státní rady podrobně posoudíme stav tuzemských vodních, říčních cest.

Spojovacím článkem mezi Evropou a ATR (Asijsko-Tichooceánský region – pozn. překl.) se má stát Severní mořská cesta. Aby se zvýšila její konkurenceschopnost, máme v úmyslu rozšířit režim úlev svobodného přístavu Vladivostok i na klíčové přístavy na Dálném východě. Žádají nás o to podnikatelé, kteří pracují v tomto pro nás strategicky důležitém regionu Ruska.

Sociální a hospodářský rozvoj tohoto regionu je velice důležitou národní prioritou. Investoři již vyjadřují vážný praktický zájem o nové mechanismy fungování, které jsme navrhli, včetně území zrychleného rozvoje.

Nařizuji vládě, aby urychlila rozhodování ohledně vyrovnání sazeb energií pro ty regiony na Dálném východě, v nichž jsou tyto sazby podstatně vyšší než je ruský průměr. Poslance prosím, aby operativně posoudili zákon o bezplatném poskytnutí půdy na Dálném východě občanům.

Během posledních let byly investovány značné zdroje do přestavby Chabarovsku a Vladivostoku. Lidé ty změny vidí. Dalším dynamicky se rozvíjejícím centrem Dálného východu se má stát Komsomolsk na Amuru. Je to město s legendární historií, s moderním průmyslem, zahrnujícím nejmodernější technologie, který produkuje žádané zboží pro civilní potřeby a úspěšně spolupracuje i s vojenským průmyslem. Městská a sociální infrastruktura je zde však dosti zchátralá.

To se týká i celkového vzhledu města, sportovišť, kulturních objektů, zdravotnických a vzdělávacích zařízení. To vše neodpovídá potenciálu, který má Komsomolsk na Amuru, mimo jiné i proto je sem těžké přilákat mladé perspektivní odborníky, které podniky v regionu zoufale potřebují. Myslím si, že v rámci existujících programů je třeba soustředit zdroje a urychleně je použít na řešení problémů Komsomolska na Amuru. Samozřejmě, že to nelze udělat ze dne na den, ale každopádně je potřeba pochopit, co dělat a jak dělat, jakým tempem.

Vážení kolegové! Máme dlouhodobý program, který nesmí být závislý ani na volebních obdobích, ani na současné konjunktuře. A je jasné, že to je zachování národa, výchova dětí a objevení jejich talentu – to je to, co určuje sílu a budoucnost jakékoli země, naši zemi nevyjímaje.

Chtěl bych začít demografickými otázkami. Už tři roky po sobě v Rusku pozorujeme přirozený nárust počtu obyvatelstva. Ano, zatím není velký, ale je. Co chci zdůraznit? Podle všech prognóz jsme už měli spadnout do nové demografické jámy, ještě jedna generace a zazněla by ozvěna 90. let, což nám říkali a předpovídali odborníci na demografii, mimo jiné i z Organizace spojených národů. To se ale neděje. Především je to proto, že polovina dnešních novorozenců jsou druhé, třetí a další děti. Rodiny chtějí vychovávat děti, věří v jejich budoucnost, věří ve svou zemi, počítají s podporou státu.

V příštím roce skončí program mateřského kapitálu. Už se dostal do více než šesti a půl miliónu ruských rodin, včetně rodin na Krymu a v Sevastopolu. Ale nám je jasné, že všechny tyto naše snahy jsou zatím nedostačující, aby se podařilo zahojit demografickou ránu z minulosti, kterou Rusko dostalo.

Samozřejmě chápeme, jak je to složité pro rozpočet, jde o velké peníze. Už dřív jsme říkali, že budeme muset spočítat, jestli to budeme moci ustát, jak říkají finančníci, jestli to budeme moci všechno spolehlivě garantovat a zaplatit. Můžeme, nehledě na žádné problémy. Považuji za nezbytné prodloužení programu mateřského kapitálu ještě minimálně o dva roky.

Jedním z nejdůležitějších opatření demografické politiky je rozvoj předškolního vzdělávání. Během posledních tří let bylo nově vytvořeno zhruba 800 tisíc míst v mateřských školách. Prakticky ve všech regionech Ruska jsou pro děti od tří do sedmi let tato zařízení dostupná. Vím, že předseda vlády tomu věnoval zvláštní, osobní pozornost. Děkuji, Dmitriji Anatoljeviči.

Zatím se však konkrétní rodiny, každopádně jich je dost, i nadále potýkají s problémy ohledně přijetí dítěte do mateřské školy. A dokud toto trvá, nemůžeme si myslet, že problém je vyřešen. Žádám vládu i vedoucí představitele regionů, aby tomu věnovali zvláštní pozornost.

Nyní něco ke zdravotnictví. Hlavní výsledek veškeré naší politiky v této sféře je prodloužení délky života. Za deset let je to o více než pět let a v tomto roce, podle předběžného odhadu, bude průměrný věk vyšší než 71 rok. Avšak problémů, které budeme muset řešit, je samozřejmě ještě velmi mnoho.

Od příštího roku přechází ruské zdravotnictví v plné míře na systém pojištění. Přímou povinností pojišťoven, zapojených do systému povinného zdravotního pojištění, je hájit práva pacientů, a to i v případech, kdy jim bylo bezdůvodně odmítnuto poskytnutí bezplatné lékařské pomoci. Pokud toto pojišťovna nedělá, musí nést odpovědnost, což může vést až k zákazu činnosti v rámci systému povinného zdravotního pojištění. Žádám vládu, aby zajistila v tomto směru co nejpřísnější kontrolu.

Dále. Podstatně jsme zvýšili rozsah využití nejmodernějších technologií ve zdravotnictví. Připomínám, že v roce 2005 bylo v Rusku provedeno 60 tisíc operací s využitím nejmodernějších technologií (60 tisíc!), v roce 2014 už to bylo 715 tisíc. Poprvé v dějinách země jsme začali významný podíl takovýchto operací provádět bez dlouhého čekání, což je opravdu úspěch.

Je však třeba chápat, že některé operace jsou drahé – zpravidla jsou prováděny v nejvýznamnějších federálních zdravotních zařízeních a klinikách. Pro financování takových operací navrhuji v rámci systému povinného zdravotního pojištění buď vytvořit…. dlouho jsme o tomto tématu přemýšleli – nebo do systému vkládat peníze navíc. Jsou zde poslanci, vedoucí vládní činitelé, gubernátoři, kteří vědí, co se ve skutečnosti děje v praxi. Systém povinného zdravotního pojištění je teritoriální, především podporuje teritoriální zdravotnická zařízení. Ředitelé velkých federálních klinik, kde se právě provádí většina operací za pomoci nejmodernějších technologií, jsou samozřejmě velice zneklidněni nedostatkem financování. Proto pro financování takových zařízení a provádění takových operací navrhuji, aby byla v systému povinného zdravotního pojištění vytvořena zvláštní federální část. Prosím, aby nezbytné legislativní změny byly schváleny již během jarního zasedání.

To však nestačí, jelikož zatímco my tady rozhodujeme, lidé by přece jen neměli trpět. Je potřeba zajistit nepřetržité financování lékařské pomoci, která využívá nejmodernější technologie, a to i přímo z federálního rozpočtu, do té doby, než bude schváleno toto rozhodnutí.

Víte také, že v rámci národního projektu Zdraví proběhla výrazná modernizace rychlé záchranné služby. Nakoupili jsme velký počet moderních resuscitačních sanitek a jiné techniky. Je jasné, že čas plyne a automobilový park vyžaduje opravy, obnovu. Už uplynulo deset let. Je to odpovědnost jednotlivých subjektů Ruské federace, které především musí zajistit vyřešení tohoto úkolu, najít rezervy.

Poslyšte, když jsme to dělali před deseti lety, dobře si vzpomínám, že jsme se domluvili takto: my nalijeme federální peníze a pak se už musí do toho zapojit regiony a udržovat to na určité úrovni. To se ale nestalo. To je velká škoda. Chápu, že jsou problémy, ale, jak už jsem mnohokrát říkal, je třeba správně stanovovat priority. Není možné pořád čekat, že teď se všechno zhroutí a my zase dostaneme peníze z federálního rozpočtu. Jak to tak vypadá, bude nutné to udělat, samozřejmě. Ale to není to, na čem jsme se dohodli. V každém případě žádám jak vládu, tak regiony, aby se k této otázce hned vrátily, společně se nad ním zamyslely a vyřešily jej.

Lidé si stěžují, že občas nechápou, proč se zavírají, nebo slučují například nemocnice, školy, kulturní a sociální střediska, různé instituce. Celou dobu mluvíme o nutnosti restrukturalizace sítě, v některých případech přebujelé. Ano, je to tak. Musíme však v tomto případě postupovat velmi pečlivě a chápat, že k tomu, abychom se dostali na určité ukazatele, není tou nejlepší cestou rušení zdravotnických a porodnických středisek ve střediskových obcích. Bohužel, i toho jsme svědky. Pak musí lidé jet více než 100 kilometrů, aby jim byla poskytnuta lékařská péče. To je přece naprostý nesmysl! Prosím vás, abyste k tomu přistupovali s maximální pozorností. Pověřuji vládu, aby do 1. března 2016 připravila a schválila metodiku optimálního rozmístění sociálních institucí. Musí být v regionech povinně aplikována. Je potřeba najít takovou formu, mimo jiné i právně podloženou, která by umožnila to provést.

V takových otázkách, jako je pomoc seniorům a invalidům, podpora rodin a dětí, je nutno více důvěřovat také občanské společnosti, neziskovým organizacím. Často pracují efektivněji, s upřímnou starostí o lidi, v jejich práci je méně byrokracie

Na základě výsledků občanského fóra pod názvem Společenství, které proběhlo v listopadu, navrhuji řadu konkrétních řešení.

Za prvé. Bude spuštěn speciální program prezidentských grantů na podporu neziskových organizací, které vyvíjejí činnost v malých městech a obcích.

Za druhé. Pro neziskové organizace, které se projevily jako bezúhonný partner státu, bude vytvořen právní status «nezisková organizace – vykonavatel společensky prospěšných služeb», bude jim poskytnuta řada úlev a preferencí. A nakonec, považuji za správné postupně poskytovat neziskovým organizacím až 10 procent prostředků ze sociálních programů určených pro regiony a obce, aby neziskové organizace mohly také poskytovat sociální služby, jež jsou financovány z rozpočtů. Vycházíme z toho, že všichni dobře známe platnou legislativu, nic nikomu nevnucujeme, ale prosím vedoucí představitele regionů a obcí, aby k tomu při své práci přihlíželi.

Vážení kolegové! Jak víte, letos 1. září proběhlo setkání s dětmi, které přijely do Soči do centra pro podporu talentovaných dětí Sirius. Opravdu máme velice zajímavé, cílevědomé děti a mládež. Musíme učinit všechno pro to, aby dnešní školáci získali vynikající vzdělání, aby se mohli zabývat tvůrčí činností, aby si mohli vybrat povolání podle svého, aby se realizovali. Aby nezávisle na tom, kde žijí, jaké materiální možnosti mají jejich rodiče, měly děti rovné příležitosti pro úspěšný start do života.

Každý rok se u nás zvyšuje počet školáků, během následujících deseti let jich bude o 3,5 miliónu více. To je skvělé, to je velmi dobře, ale je důležité, aby se tento růst neprojevil na kvalitě vzdělání a podmínkách studia, aby se úroveň, které jsme dnes dosáhli, i nadále zvyšovala. Ve školách jsou potřebná další místa. Na můj příkaz vláda společně s regiony připravila konkrétní plán akcí s tím spojených. Bylo rozhodnuto již v příštím roce poskytnout z federálních prostředků na opravy, rekonstrukce a výstavbu nových škol až 50 miliard rublů.

Pojďme se však podívat na tyto otázky v širších souvislostech. Pro získání dobrého vzdělání nestačí jen pohodlné budovy. Je nezbytná profesionální, motivovaná práce učitele, ty nejmodernější a nejnovější technologie výuky a samozřejmě také možnosti pro tvůrčí činnosti, sportovní aktivity, nástavbové vzdělávání. Samozřejmě, je třeba převzít to nejlepší, co bylo kdysi v domech pionýrů, kroužcích mladých techniků a tak dále, je třeba postavit práci na novém, moderním základě, kde bude mít své místo jak podnikatelská sféra, tak vysoké školy a univerzity.

Zastavím se u takové pozitivní skutečnosti, kterou je zvýšení zájmu mládeže o technické a dělnické profese, profese budoucnosti. Za poslední dva roky se zájem o technické vysoké školy zvýšil téměř dvakrát. V roce 2019 se bude v Kazani konat mistrovství světa profesionálních dovedností. Mimochodem, Rusko jako první země na světě začalo organizovat takové soutěže pro děti ve věku 10-17 let. Je důležité, aby tyto turnaje sloužily jako nápověda pro školáky, pro ty, kteří se teprve rozhodují pro budoucí povolání. Musíme vytvořit celý systém národních soutěží pro dělnické kádry. Navrhuji dát tomuto systému název Mladí profesionálové. To je velice důležité téma.

Zkrátka a dobře, ruské školství, nadstavbové a odborné vzdělávání, podporu dětské tvorby je třeba zaměřit na budoucnost země, na požadavky jednak lidí, v tomto případě mladých lidí, jednak na požadavky hospodářství, a mít při tom na zřeteli perspektivy jeho rozvoje. Tyto děti budou ještě muset řešit složité úkoly a musí být připraveny být vzorem, být nejen úspěšní ve svém povolání, ale být také slušnými lidmi s pevnou duchovní a mravní oporou.

Vážení kolegové! Nejednou před námi vyvstala zásadní, osudová volba cesty dalšího rozvoje. Jeden z takových mezníků jsme překonali v roce 2014, kdy došlo k opětnému připojení Krymu a Sevastopolu k Rusku. Rusko dalo o sobě znát v plné míře jako o silném samostatném státu s tisíciletou historií a slavnými tradicemi, jako o národu, který spojují společné hodnoty a společné cíle.

Se stejným přesvědčením konáme i nyní, když Rusko vede otevřený, chci to zdůraznit, otevřený, přímý boj proti mezinárodnímu terorismu. Činíme rozhodnutí a uplatňujeme je v praxi a víme při tom, že zhostit se úkolů, které před námi stojí, můžeme jenom my sami, avšak pouze společně.

Uvedu ještě jeden citát, naprosto nečekaný dokonce i pro mne, slova, která řekl člověk, který neměl nic společného s politikou. Jsou to slova Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva, která řekl před sto lety. Tady jsou: »Rozdělené nás hned zničí. Naše síla je v jednotě, ve vojsku, v přívětivém rodinném životě, zvyšujícím přírůstek národa, a v přirozeném růstu našeho vnitřního bohatství a mírumilovnosti.» Nádherná slova, adresovaná dnes přímo nám.

Rusko je však zároveň součástí globálního světa, který se rychle mění. Dobře chápeme složitost a rozsah existujících problémů – jak vnějších, tak vnitřních. Na jakékoli cestě rozvoje jsou těžkosti a překážky. Odpovíme na všechny výzvy, budeme postupovat tvůrčím způsobem a dosáhneme výsledků, budeme pracovat pro společné blaho a pro Rusko. Půjdeme vpřed společně a společně určitě dosáhneme úspěchu.

7.12.2015  Sputník
Následkem občanské války bude nakonec Sýrie rozdělena na části, z nichž jedna bude patřit Asadovi a alavitům, druhá sunnitům, a mezi nimi se budou nacházet základny Rusů a Íránců, předpokládá vydavatel novin Die Zeit Josef Joffe v interview německému vydání Der Tagesspiegel.
Josef Joffe je přesvědčen, že toto rozhodutí nebude stabilní, jelikož situace bude stále napjatá kvůli náboženské válce mezi šíity a sunnity.
Podle slov vydavatele XXI. století bude „zajímavé"— v tom smyslu, v jakém toto slovo používáme, když přejeme člověku, aby žil v zajímavé době.
Pozor na ruskou rozvědku: pilot vojenského letectva USA o kampani Západu v Sýrii Josef Joffe upozorňuje na neshodu zájmů zapojených stran: Rusko a Írán vtrhly do Sýrie, aby nedopustily násilné svržení Asada, zatímco Západ chce „vidět Asada v pekle". V současné chvíli jednotná vedoucí síla v regulování konfliktu není a nejsou ani reálné možnosti společných akcí. Izrael a Rusko našly způsob, jak spolu vycházet v Sýrii, ale své síly nespojily. Izraelci útočí na íránské dodávky hnutí Hizballáh a omezují se na to, že nekladou překážky Rusům, vysvětluje Joffe.

Vojenské vzdušné síly Německa a Velké Británie zřejmě domlouvají akce s ústředním vedením USA, a Francouzi postupují podle situace, poznamenal Josef Joffe. Turci očividně nekoordinují svou činnost s NATO, jelikož bojují především s Kurdy, a Saudská Arábie se zabývá Jemenem. „Obama se bojí vedení jako kočka vody", domnívá se Joffe.

Vydavatel novin Die Zeit je přesvědčen, že v Sýrii všechny strany potřebují dobrou leteckou dispečerskou službu, jelikož „nebe se stalo příliš těsné".

7.12. 2015

Thomas Piketty
7.12.2015  E-republika

Celkem 60-70 % HDP této oblasti se soustřeďuje v ropných monarchiích, které čítají ani ne 10 % populace. V ropných monarchiích si neúměrnou část této „many“ hromadí menšina, zatímco široké vrstvy obyvatelstva jsou udržovány ve stavu polovičního otroctví. Jenomže právě tyto režimy mají podporu západních mocností.

Částečnou odpovědí na terorismus musí být garance bezpečí. Postihnout Daesh, zatknout jeho rekruty. Ale musíme se také zamyslet nad politickými příčinami těchto násilností, nad příkořím a nespravedlnostmi, které na Blízkém východě vyvolaly důležitý ohlas, z něhož toto hnutí těží a v Evropě dnes probouzí krvelačné rekruty. Pokud pomineme krátkodobá řešení, jediná skutečná odpověď spočívá v uskutečnění – zde i tam – sociálního a spravedlivého modelu rozvoje. Je to evidentní fakt: střelný prach nerovností na Blízkém východě podporuje terorismus. K jejich vytvoření jsme ve velké míře přispěli. Daesh, „Islámský stát v Iráku a Levantě“, vznikl následkem rozložení iráckého režimu a obecněji následkem zhroucení systému hranic, stanovených v oblasti v roce 1920.

Po anexi Kuvajtu ze strany Iráku v letech 1990-1991 vyslaly koaliční mocnosti své vojáky, aby navrátili ropu emírům a západním společnostem. Při té příležitosti bylo zahájeno nové kolo technologických a asymetrických válek: několik stovek mrtvých v koalici, která vznikla pro „osvobození“ Kuvajtu, oproti několika desítkám tisíc obětí na irácké straně. Tato logika dosáhla svého vrcholu během druhé války v Iráku, mezi lety 2003 a 2011. Asi 500.000 mrtvých Iráčanů proti o něco více než 4.000 zabitých amerických vojáků. A to všechno kvůli pomstění 3000 mrtvých z 11. září, kteří nadto s Irákem neměli vůbec nic společného. Tato realita, zesílená extrémní asymetrií, co se týče ztrát na lidských životech a absencí politických řešení izraelsko-palestinského konfliktu, dnes slouží džihádistům k ospravedlnění všech jimi vykonaných krutostí. Lze jen doufat, že Francie a Rusko, země, které se do akce pustily po fiasku Američanů, napáchají méně škod a povzbudí méně rekrutů.

Když pomineme náboženský střet, je jasné, že ve svém celku je sociální a politický systém v regionu silně ovlivněn a učiněn zranitelným tím, že se tu koncentrují zdroje ropy v několika malých vylidněných zónách. Pokud prozkoumáme oblast, která se táhne od Egypta po Írán, prochází Sýrií, Irákem a Arabským poloostrovem, s celkovou populací kolem 300 milionů obyvatel, je možné konstatovat, že 60-70 procent HDP této oblasti se soustřeďuje v ropných monarchiích, které čítají ani ne 10 procent populace. Kromě toho, v ropných monarchiích si neúměrnou část této „many“ hromadí menšina, zatímco široké vrstvy obyvatelstva jsou udržovány ve stavu polovičního otroctví. Jenomže právě tyto režimy mají podporu západních mocností, které jsou velmi rády, když dostanou nějaké drobky, aby financovaly své fotbalové kluby nebo prodávaly zbraně. Nelze se tedy čemu divit, pokud naše lekce sociální demokracie nemají na blízkovýchodní mládež velký dopad.

Co se týče promluv o demokracii, bylo by lépe přestat s jejich pronášením pouze v momentu, kdy jsou volební výsledky podle našeho gusta. V roce 2012 byl v Egyptě zvolen prezidentem v regulérních volbách Muhammad Mursí, nikoli banální událost v historii arabských voleb. Jenže již v roce 2013 byl sesazen militanty. Ti neváhali popravit tisíce Muslimských bratří, ačkoli (právě oni) dokázali částečně suplovat nedostatky egyptského státu svou sociální činností. Za pár měsíců Francie všechno mávnutím ruky přešla, aby mohla prodat své fregaty a zmocnit se části přírodního bohatství země. Je to případ popření demokracie.

Zbývá jedna otázka: jak je možné, že si někteří mladí lidé, kteří vyrostli ve Francii pletou pařížské předměstí s Bagdádem a snaží se tam importovat konflikty, které se zrodily tak daleko? Neexistují pro to omluvy. Snad kromě poznámky, že nezaměstnanost a diskriminace uchazečů o zaměstnání situaci nezlepšují. Evropa, která před krizí dokázala přijmout migrační proud jednoho milionu lidí ročně, dnes musí spustit svůj program integrace. Byla to politika škrtů, která způsobila explozi národních egoismů a napětí identit. Pouze sociálním a spravedlivým rozvojem bude možné porazit nenávist.



Zdroj: la Repubblica, 22.11.2015
Přeložila Helena Hladilová 
Foto: The Guardian

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republiky přispět, klikněte zde. Děkujeme!



Související články:

• Fakta o Sýrii (IX.) aneb Bytí a nebytí dolaru
• Rusko dává Západu první šach po úmyslném sestřelení SU-24 Tureckem
• Nová vláda vítězné koalice v Mosulu
• Absurdní politika Západu ohledně teroristů ISIL
• Fakta o Sýrii XI. aneb Kdo válčí a proč
• Realita západního boje za demokracii
• Co se děje v Izraeli?
• Fakta o Egyptě (II)
• Fakta o Sýrii XVIII. a mediální manipulace světových médií
• Fakta o Egyptě VI. aneb Proč uspěli islamisté v Tunisu

8.12.2015   Parlamentní listy
EXKLUZIVNĚ Europoslanec KSČM Miloslav Ransdorf v exkluzivním rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vysvětluje složité nitky okolo svého případu. Podle něj se mohlo jednat o předem připravenou provokaci. Jedná se i o otázku židovského majetku ve švýcarských bankách. Ransdorf zmiňuje i podivné okolnosti svého zatčení a komu mohlo být ku prospěchu. Neozýval se, protože měl zdravotní potíže, a mrzí ho, že ho jeho strana nepodpořila.
Tento víkend se všechny sdělovací prostředky věnovaly vašemu zadržení pro údajné čerpání finančních prostředků ve švýcarské bance. Uvedl jste, že jste žádné prostředky nepožadoval. Můžete toto blíže vysvětlit?

Je to jednoduché. V minulosti se na mne obrátili určití lidé, že mají nepohyblivého známého. Tento známý měl údajně zdědit značné finanční prostředky ve Švýcarsku. Měl k tomu obdržet usnesení švýcarského soudu o tom, že tyto prostředky bude spravovat konkrétní banka ve Švýcarsku. Dále mu tato banka měla údajně posílat pravidelné výpisy účtu, ale jinak s ním nekomunikovala. Byl jsem požádán, zda bych se do této záležitosti nevložil a zda bych se nepokusil zprostředkovat kontakt mezi bankou a jejím klientem. Nakonec jsem se rozhodl, že se do případu vložím.

To se na vás může každý obrátit a vy se hned vkládáte do nějakých případů?

Obrátit se může každý. Většinou však není možné vyhovět všem. Tento případ měl však velmi specifické rysy, které mne zaujaly a pro které jsem se rozhodl, že to učiním.

O co se jednalo?

Švýcarsko je země bank. Pravděpodobně víte, že v průběhu druhé světové války bylo do švýcarských bank uschováno mimořádné množství finančních prostředků patřících zejména Židům. Vlastníci těchto prostředků se o ně často nedokázali přihlásit a banky je odmítaly vydat. Například až poté, co se celou věcí začali zabývat američtí právníci, došlo k tomu, že byly vydány prostředky v miliardových objemech americkým Židům. Lze oprávněně předpokládat, že podobné problémy se vztahují i k dalšímu židovskému majetku. Sedmdesát let od druhé světové války je velmi dlouhá doba. Lze tak předpokládat, že se o tento majetek již nikdo nepřihlásí. Považuji za správné, aby tento majetek sloužil veřejným účelům a nezůstával ve švýcarských bankách. Bylo by dobré vyvolat tlak EU na švýcarské banky, aby vznikl fond, kam budou z bank převedeny veškeré ukryté prostředky z takzvaných mrtvých fondů, a z něho budou vypláceny na humanitární účely. Vím, že se toto nemusí líbit zejména švýcarským bankéřům a že dělat takzvaného mrtvého brouka se může hodit. Mrzí mne, že EU zatím nevyvinula na rozdíl od Američanů dostatečný tlak na Švýcarsko, aby tyto prostředky byly využity tak, jak by podle mého názoru být měly.

Co tím myslíte?

Nyní dochází k silnému útoku na Evropu. Přichází miliony uprchlíků, o kterých nikdo neví, kdo mezi nimi je. Jsem si jist, že mezi nimi jsou jak oběti války, tak i extremisté. Určitě by se podařilo zlepšit situaci v Evropě a zejména naši bezpečnost, pokud by byla přijata opatření směřující k pomoci obětem války v místě, odkud pocházejí. Přijetí těchto opatření by přispělo k uklidnění migrace do Evropy a extremismu v blízkosti státu Izrael. To by samozřejmě bylo i v zájmu této země. Myslím si, že by právě k tomuto účelu, tedy k ochraně Evropy a státu Izrael a ke zlepšení ekonomické situace nejchudších v místech konfliktů, měly být tyto prostředky použity. Z tohoto důvodu jsem považoval za vhodné si na jednom konkrétním, údajně problematickém případu ověřit postup švýcarských bank, když navíc osoba, po které se mělo dědit, měla mít podle některých zpráv židovské kořeny. V žádném případě se nemělo jednat o jakékoliv dědictví po příslušníkovi SS, jak se též spekuluje, či o majetek Židů, kteří si jej v bance za války uschovali. Mělo jít o dědictví po občance Švýcarské konfederace, která zemřela v roce 2005.

Tomu ověřování nerozumím...

Vnitřně jsem přesvědčen, že švýcarské banky mohly v minulosti mnohem kvalitněji postupovat a řešit nároky dědiců obětí druhé světové války. To, co mi bylo tlumočeno ohledně českého občana a jeho vztahu se švýcarskou bankou, která měla spravovat jím údajně zděděné prostředky, mi připadalo stejně absurdní. Chtěl jsem proto zjistit, co za celým případem ve skutečnosti je. Nechtělo se mi věřit, že by švýcarská banka jednala podobně i v záležitosti živého klienta. Proto jsem se rozhodl do věci vstoupit. S ohledem na mimořádnost věci nelze totiž vyloučit, že obrovská výše částky, která má být údajně v bance uložena, by mohla vést i banku k mimořádným krokům. Ověření vztahu bank ve Švýcarské konfederaci k dědicům mělo pro mne jako pro politika zásadní význam.

Měl jste za to něco slíbeno?

Ne, ale v každém případě otevření tohoto tématu na půdě Evropské unie by mohlo přispět k řešení problémů mnoha lidí, k omezení rizik spojených s migrací. Ta se dotýká nás všech a nejen mne jako politika. Šlo skutečně o zajímavé a pro nás všechny důležité téma a mé angažmá v něm by prospělo všem.

Co jste se rozhodl udělat?

Nejsem detektiv. Nemohu dlouhodobě zjišťovat údaje na soudech či v bankách. Dokonce to ani nechci, protože mám hodně vlastních jiných úkolů. V zásadě se mi zdálo, že existují následné varianty.

1. Dědictví existuje a z nějakého důvodu po deseti letech ještě není uzavřeno a banka nemůže jakékoliv finanční prostředky komukoliv uvolnit, nebo

2. dědictví existuje, bylo vyplaceno na účet nějaké banky a dědic dostal falešné papíry, aby se nepřišlo na to, že jej někdo ošidil, takže by bylo nezbytné povolat policii, nebo

3. dědictví existuje, banka jej spravuje, ale protože zjistila údaje o fyzických problémech klienta, pokračuje v činnosti, která se děla v souvislosti s tzv. židovským zlatem v minulosti, tj. téměř nic se nedělá, což by opětovně mohlo být důvodem pro zavolání policie, nebo

4. mohlo jít o podvod na banku. Ten mohl mít různé varianty:

a) někdo se chce neoprávněně dostat k finančním prostředkům banky. Toto je vysoce nepravděpodobné, protože když by neexistoval dědický účet, tak by nikomu nic nebylo vyplaceno, nebo

b) někdo se chtěl dostat neoprávněně k prostředkům někoho cizího, které byly na účtu u banky. Proti tomu by hovořilo to, že měly být vyhotoveny originály dokumentů přímo od vlastníka tohoto účtu. Je nepravděpodobné, že by někdo chtěl podvést banku a přitom uváděl veškeré své údaje.

Proto jsem se rozhodl, že se pokusím zjistit skutečný stav věci v údajně problematickém případu. Myslím si, že by postiženému pomohlo dokonce i to, když by zjistil, že dědictví není uzavřeno nebo neexistuje. Jsem si jist, že dědictví a tvrzená nekomunikativnost banky musí mít na postiženého psychické dopady.

Vy dědice znáte?

Dědicem má být český občan, který se na mne obrátil prostřednictvím své známé a svého manažera. Ta mi potvrdila, že jej osobně zná a že dědic má zdravotní komplikace. Zejména jsem pak v této věci komunikoval s panem P. G. Dědice osobně vůbec neznám. Bylo mi řečeno, že pan P. G. je jeho obvyklý zmocněnec.

Přepokládal jste, že si z banky odnesete nějaké peníze?

Podobných nesmyslů bylo na internetu a v bulváru zveřejněno mnoho. Pokud bych si chtěl údajné stamiliony eur odnést, musel bych k tomu mít rozměrné vozidlo. Pochybuji, že by v bance vůbec tolik peněz v hotovosti bylo. Nechtěl jsem ani udělat jakoukoliv dispozici s finančními prostředky. Nepodepsal jsem jakýkoliv doklad, který by banku zmocňoval k jakékoliv finanční dispozici. Skutečně jsem do banky šel pouze s dokumenty, které mi byly předtím předány panem P. G., abych zjistil, zda je o dané věci něco bance známo a proč údajně neodpověděla na dopis, který jí měl postižený poslat. To šlo rychle vyřešit a předpokládal jsem, že zjistí, jak co je.

Jste si jist, že dokumenty byly pravé?

Nikdo z nás si není schopen ověřit, zda, když mu kdokoliv cokoliv předá, se nejedná o podvod. Musí částečně důvěřovat a dle možností si údaje i prověřit. Vzhledem k tomu, že jsem však nepodnikl jakýkoliv krok k tomu, aby došlo k výplatě jakýchkoliv finančních prostředků, bylo riziko předložení falešných dokladů relativně malé. Jsem si jist, že pokud by chtěl kdokoliv později s účtem nakládat, že by si banka prověřila pravost všech dokumentů. Účelem návštěvy však nebylo cokoliv z banky získat. Šlo pouze o zjištění, zda je bance něco známo o nějaké situaci, zda dostala dopis postiženého a zda na něj odpověděla, a pokud neodpověděla, tak proč. Takovýto postup jsem považoval za zcela normální a předpokládal jsem, že během 5 minut při jednání s příslušným představitelem banky se celá situace nějak vyjasní a já odejdu, doufal jsem, že spokojen s poskytnutými informacemi, nebo že se zjistí podezřelé údaje, takže podle toho se bude dále konat. Věc se však vyvinula zcela jinak, než jsem očekával. Vzniká tak řada zvláštních podezření.

Co tím máte na mysli?

Neobvyklé bylo již samotné zadržení v bance. Přišli jsme do banky a já pracovnici v recepci požádal o zprostředkování kontaktu s někým z kompetentních pracovníků banky. Šlo samozřejmě setkání sjednat i předchozím telefonickým či písemným objednáním. Považoval jsem to však za natolik marginální a rychle vyřešitelné, že jsem se domníval, že je to ztráta času. Banku přece klienti navštěvují dnes a denně a většinou bez předchozího ohlášení. Nikdo z banky tak předem, jak jsem předpokládal, neměl ani možnost vědět, že se do banky dostavím. Místo zavolání kompetentního pracovníka banky však byla povolána bezpečnostní agentura a policie, údajně proto, že jsme vyvolávali konflikt a chtěli vybrat nějaké finanční prostředky z banky. Proti tomu hovoří nejen to, co jsem uvedl, ale zejména si nedokážu vysvětlit, jak již pracovnice recepce mohla vědět, že se něco chystá a co, když nedošlo k předložení žádných dokumentů. Zdá se, že o dané věci byla předem informovaná.

K tvrzení, že jsem jednal nestandardně, lze snad uvést pouze toto. Jenom blázen by vyvolával konflikty, které povedou k přivolání policie. Přestože nejsem žádný podnikatel, ale vědec, tak je mi takováto skutečnost zcela jasná. Abych prokázal, že se v bance nic nedělo, obrátím se v nejbližší době na Jeho Excelenci pana Markuse Alexandera Antonietu, velvyslance Švýcarské konfederace, s žádostí o pomoc, a to jak e-mailem, tak faxem. Požádám pana velvyslance, aby zabezpečil prostřednictvím orgánů Švýcarské konfederace zveřejnění na internetu audiovizuálních záznamů od našeho příchodu do banky až po odvedení na policii a o zjištění, proč mi švýcarské orgány neposkytly důslednou zdravotní pomoc (byly nedostatky v podávání léků) a nekontaktovaly naše státní orgány a případně, pokud je kontaktovaly, tak koho a kdy. Nepochybuji o tom, že takovéto záznamy existují. Neumím si představit, že by v peněžním ústavu nebyly průmyslové kamery a nezachycovalo se, co se v něm děje.

Mám enormní zájem na tom, aby všichni věděli, co se stalo. Kauza je medializovaná a poškozuje nejen mne, ale i Evropský parlament, Českou republiku a i politickou stranu, za kterou jsem byl zvolen. Nelze tolerovat, aby se šířily informace, které neodpovídají pravdě. Veřejnost má právo pravdu znát. Z tohoto důvodu se zároveň obrátím i na ministra vnitra Slovenské republiky pana Roberta Kaliňáka se žádostí o sdělení, z čeho čerpal údaje, které o celé kauze uváděl na internetu. Jsem si jist, že i údaje jím šířené přispěly k medializaci celé záležitosti. Nevylučuji přitom, že i on sám se stal obětí dezinformace. Chci zjistit, co za celou záležitostí je, a přispět k očištění svého jména a k odhalení toho, kdo se dopustil tak šokujících jednání.

Co tím máte na mysli?

Když vynechám skutečnost, že nás policie zajistila, tak je zde řada dalších otázek. Dokáži pochopit, že když banka zavolá na policii, že se policie dostaví. Stejně tak pochopím, že policie odvede lidi z banky a případně je zajistí. Samotný postup policie poté, co jsme se dostavili na policii, mne však šokoval. Jsem starší člověk, je mi přes 60 let a mám zdravotní neduhy. Třikrát jsem poslední den ráno žádal policii o léky na tlak, když byla jeho úroveň vysoko nad normál. Žádal jsem v cele večer i o inzulin, ale neúspěšně. Vyvolalo to zhoršení mého zdravotního stavu. Neumím si představit, že když si někdo stěžuje na zdravotní stav a žádá o léky, že se to setká s nezájmem. Právo na ochranu zdraví má každý podle Evropské úmluvy o lidských právech, jejímž signatářem je i Švýcarská konfederace.

Šokovalo mne, že i vůči osobě, u níž není vůbec zřejmé, zda se něčeho dopustila, může policie takto jednat. Dle mého názoru by měla policie poskytnout plnou ochranu zdraví komukoliv, a to dokonce i pachatelům trestné činnosti. Zatímco chápu možnost případného zajištění do prošetření věci, nerozumím tomu, proč jsem například musel být v poutech. Bojí se snad policie toho, že by nemocný skoro důchodce utíkal či někoho fyzicky napadal? Omezení pouty považuji za zcela zbytečné a dokonce zastrašující. Nemám ani protokol o tom, jaké listiny mi policie odebrala. Toto vše se stalo ve čtvrtek. V pátek již informací o mém zadržení byl plný internet. Přesto nedošlo k nápravě.

Pomohla vám nějak vaše diplomatická imunita?

Na nic takového jsem se neodvolával, a ani o ni nežádal. Dokonce ani nevím, zda se na celý případ vztahuje. Nemíním to ani zjišťovat. Jsem přesvědčen, že je správné, aby záležitost posuzoval nezávislý soud, pokud kdokoliv dospěje k závěru, že se jakýkoliv europoslanec něčeho dopustil. Právo na spravedlivý soud musí mít všichni, a toto právo nesmí být větší, či menší jen proto, že je někdo například europoslancem. Zachoval bych se podobně, jako v době, kdy jsem byl v našem Parlamentu a kde žádali poslanci o dobrovolné vydání. Nejsem zbabělec, ničeho jsem se nedopustil. Věřím, že v případě potřeby uhájím svou nevinu před jakýmkoliv nezávislým soudem.

Jak se zachovala Evropská unie, česká vláda a vaše strana, když se zjistilo, že jste zadržený?

To bych taky rád věděl. Já jsem žádal o zabezpečení kontaktu s rodinou, s kanceláří a se svým zastupitelským úřadem, policie mi to znemožnila. Za celou dobu, co jsem byl zadržován, mne nenavštívil nikdo z představitelů EU, a ani ČR. O tom, že by se o něco snažili představitelé mé strany, nevím. Nepotřeboval jsem, aby mi vylepšovali situaci, chtěl bych od nich pouze jediné, aby zabezpečili informaci o zadržení mé rodině a docílili toho, že budu mít léky. Bohužel se toto nestalo. Svým způsobem to chápu, když jsem opoziční europoslanec, který zrovna není vhod těm, co vládnou.

Kdy se o vašem zadržení dozvěděla vaše rodina?

V pátek 4. prosince 2015 probíhal výslech ohledně vazby na státním zastupitelství v Zürichu-Sihl, které je v areálu policejního vězení v Zürichu za účasti dr. Fischbachera, pracovníka státního zastupitelství. Vysoce oceňuji přístup státního zastupitelství. Jednalo se o profesionální výslech zahájený v 17:45. Po skončení výslechu v 18:30 hod. mi bylo oznámeno, že budu propuštěn z předběžného zadržení, ale měl bych sdělovat údaje o svém pobytu státnímu zastupitelství. To jsem samozřejmě slíbil, protože sám mám enormní zájem na celém prověření věci. Až díky státnímu zástupci dr. Fischbacherovi mi bylo umožněno kontaktovat moji rodinu a mou kancelář. Do té doby, přestože jsem byl zadržen v půl druhé předchozího dne, jsem nemohl nikoho vůbec informovat a požádat o pomoc. Nerozumím postupu policie.

Uvádíte, že nerozumíte postupu policie. Jak si jej vysvětlujete?

Nevím, a mohl bych pouze spekulovat. Zjistil jsem, že údaje o mém zadržení jako první v Čechách pravděpodobně získal pravicový týdeník Respekt, který je zveřejnil. Jak se takovéto informace dokáží dostat do sdělovacích prostředků v době, kdy o nich neví ani rodina zadrženého? Jak je možné, že pracovnice recepce ví, že někdo přichází a co bude chtít? Skoro to budí dojem připravené provokace a toho, že mne někdo dlouhodobě odposlouchával.

Naznačujete možnost provokace, kdo by na ní měl zájem?

Zájem může mít spousta subjektů. Nespekuluji. Staří latiníci se ptávali: Cui bono? Komu je to ku prospěchu? Je všeobecně známo, že vystupuji proti politice Německa ve věci imigrace. Kdo se nejvíc začal k mé záležitosti vyjadřovat? Již poté, co jsem byl propuštěn, jsem se dozvěděl, že předseda Evropského parlamentu Schulz chce ode mne podrobné informace. Měl jsem se vyjádřit prý do neděle. Toto dokonce, i kdybych byl svěží a odpočinutý, by nebylo ani technicky možné. Kdo začal proti mé osobě nejvíce vystupovat? Proti mně začali nejvíce vystupovat představitelé Evropské lidové strany. Členy této strany jsou mimo jiné Křesťansko-demokratická unie Německa, které předsedá významná podporovatelka migrace německá kancléřka. Z České republiky KDU-ČSL a TOP 09. Vztah KDU-ČSL k migraci je velmi dobře známý. Vláda, jejímž je tato strana členem, se nepřidala ke Slovensku a Maďarsku a nepodala žalobu na zrušení kvót. Fakticky tak přispívá k rozbití Visegrádské čtyřky, když již polští představitelé se za svůj dřívější postup omluvili. O specifickém postupu tak svědčí i vyjádření europoslance Pavla Svobody, ve kterém tvrdí, že jsem byl zatčen při pokusu o trestný čin.

Vnitřně jsem přesvědčen, že o tom, zda se někdo něčeho dopustil a zda došlo, či nedošlo k pokusu trestného činu, musí rozhodnout nezávislý soud. Jak se vyjádřil první místopředseda KDU-ČSL k celé věci. Uvedl na svém facebooku, že jsem chtěl ze švýcarské banky vybrat 350 milionů eur, tedy 9,45 miliardy korun. Prý jsem dle něj bílý kůň, respektive ne kůň, ale spíše vůl. Co o této věci věděl, že se mohl takto vyjadřovat? Proč nezachoval elementární slušnost? Nebo je tak naivní, že věří všemu, co kdo napíše? Já jsem se také nepřipojil k opozičnímu politikovi, který jej nazval naivním pasáčkem vepřů. Jsem asi na rozdíl od obou věřících politiků slušně vychován a dbám na mravnost. Ptám se: Jak však mohl vědět předseda právního výboru Evropského parlamentu europoslanec Svoboda bližší okolnosti případu, když je údajně neznaly ani naše státní orgány? Pokud je neznal, jak se mohl k věci veřejně vyjádřit? Neplatí snad u právníků presumpce neviny? Mám velmi nepříjemný pocit, že celá kauza může souhlasit s mým odporem k politice špiček Evropské unie a této strany ve věci imigrace, Sýrie a Ukrajiny. V ČR mi mnozí ani nemohou zapomenout můj odpor k takzvaným církevním restitucím. Důvodů k provokaci na mne je celá řada. Pevně doufám, že to tak není. Zájem však mohou mít i další.

Představitelé KSČM si stěžují, že se stranou nekomunikujtete. Vidíte to také tak?

Když jsem se dostal do ČR, začal jsem odpočívat, abych se alespoň trochu dostal do běžného zdravotního stavu. Jsem doslova zahlcen telefonáty, požadavky na rozhovory a tak dále. Neberu telefony téměř nikomu, protože se skutečně musím dát alespoň trochu do pořádku. Myslím, že na každého normálního člověka by nečekané zadržení v době, kdy se jde pouze zeptat, zda se něco stalo, působilo stejně otřesně. Navíc mne mrzí, že mi představitelé mé strany nevyjádřili podporu. Myslím, že mne znají natolik dlouho, že jim musí být jasné, že bych se vědomě na jakémkoliv protiprávním jednání nepodílel. Místo toho začínají zdůrazňovat, že jsem europoslancem de facto proti jejich vůli, že mám vyvodit odpovědnost z celé kauzy.

Jak jako europoslanec KSČM můžete být europoslancem proti jejich vůli?

Já dlouhodobě kritizuji to, že nedostatečně hájíme zájmy lidí. Nejsem z tohoto důvodu ve straně některými politiky oblíben. Z uvedeného důvodu mne dala strana až na 4. místo kandidátky, když samy špičky KSČM uváděly, že je reálný výsledek dva až tři europoslanci. Naštěstí mne znají lidé a získal jsem slušné množství preferenčních hlasů, že jsem se dostal až na druhé místo a byl zvolen.

Pokud by za vámi stáli lidé, měl byste se stát prvním?

To je složitější. Pokud není vyznačen žádný preferenční hlas, tak se hlasy přičítají tak, jak jsou kandidáti zapsáni na kandidátce. Pokud jsem získal preferenční hlasy a nebyl na 1. či 2. místě, znamená to, že mě museli lidé zvlášť vyznačit. Ti, co byli na kandidátce přede mnou, získávali zcela automaticky hlasy, nedošlo-li k vyznačení preferenčních hlasů. Šlo o mimořádnou důvěru voličů, která mne zavazuje.

Pokud jste naznačil několik možností, že by celá záležitost mohla být provokací vůči vám, co by tím kdo získal?

Jednak zastrašení a jednak varování ostatním, že mají držet ústa a krok. Osobně se však zastrašit nenechám a jediný závěr, který vyvodím, je to, že nepřestanu vystupovat proti škodlivé politice EU a Německa, ale i proti škodlivé politice některých představitelů naší země a mé strany. Zároveň vynaložím velké úsilí pro zjištění toho, co stálo za mým zajištěním a proč mi nebyla poskytnuta nezbytná zdravotní pomoc a proč orgány ČR a Evropského parlamentu vůbec nekontaktovaly zajištěného europoslance, přestože již na internetu byly informace o jeho zajištění známy.

Jak předpokládáte, že celá záležitost ve Švýcarsku dopadne?

Pokud se ptáte, jak dopadne záležitost dědice, tak věřím, že státní orgány ČR vstoupí s dědicem do kontaktu a samy budou zjišťovat, co se ve Švýcarsku stalo a zda někdo na dědice nespáchal trestný čin. Možná škoda je příliš velká. Stejně tak doufám, že naše i švýcarské orgány budou prověřovat, co se skutečně stalo a zda někdo připravoval budoucí podvod na banku, či něco jiného. Zároveň předpokládám, že orgány EU vysvětlí, jak chrání zájmy občanů EU, kteří jsou v zahraničí zadrženi a kterým není zpřístupněn kontakt s jejich zastupitelským úřadem, a ani poskytnuty léky. Co se týče mé vlastní záležitosti, tak jsem přesvědčen, že již skutečnost, že jsem byl propuštěn, mnohému nasvědčuje. Neumím si představit, že by za normálních okolností státní orgány propustily kohokoliv, kdo by chtěl spáchat takovou škodu, jakou jsem prý chtěl spáchat já. Co se týče představitelů naší státní moci a politiků, kteří se podrobněji k mé věci vyjadřovali, aniž by znali relevantní údaje, tak nepochybuji, že mají-li kousek cti v těle, že se mi omluví.

Proč jste vyhověl naší žádosti o rozhovor?

Je mi jasné, že nestačí, abych dal informaci na Facebook či jinam. Lidé musí mít možnost položit mi otázku. Může se stát, že to, co já považuji za důležité, může být pro jiného bezvýznamné a naopak. Zároveň však nejsem schopen komunikovat se všemi, nelze odpovědět na otázky všem, je to fyzicky vyloučeno. Neměl jsem proto jinou možnost, než se rozhodnout pro nějaké medium. Pokud bych dal rozhovor Haló novinám, předpokládám, že by byl dosah malý. Pokud bych jej dal například Mladé frontě či Lidovkám, nemohu vyloučit zkreslení. Vaše periodikum je relativně nezávislé. Oceňuji na něm, že umožňujete vyjádření představitelům levice i pravice, nikomu nestraníte a to se mi líbí. I v mé věci u vás vyšly názory z různých aspektů. V době, kdy vypukla kauza poškozující nás všechny, jsou třeba objektivní informace. Proto jsem souhlasil s tím, že mne navštívíte, přestože se necítím dobře a zase se, alespoň dočasně, odmlčím. Musím se dát zdravotně do pořádku. Děkuji vám za korektnost a doufám, že snad zveřejníte celý náš rozhovor.

8. 12. 2015    2:51, české titulky
 

8.12.2015   První zprávy
Letecké síly USA jsou znepokojeny tím, jak Turecko sestřelilo ruský bombardér a vyprovokovalo Rusko k umístění do Syrie protiletadlového raketového systému S-400, píše The National Interest.
Americká bojová letadla F-15 nikdy neobdržela rozkaz k obraně vzdušného prostoru Turecka v případě možného střetu s ruskými nebo syrskými letadly. Nicméně, poté, co Ankara sestřelila ruský Su-24 a vyprovokovala konflikt, se všechno může změnit, zdůraznil NI v článku pod titulkem: Proč nemohou americké F15 chránit Turecko před Ruskem.


Šest amerických stíhaček F-15C (McDonnell Douglas F-15 Eagle), jakož i šest bombardérů F-15E (McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle) je od listopadu na základně Incirlik v Turecku.

Air Force neočekávaly se, že Turecko sestřelí ruský bombardér, stejně jako nemohly předvídat reakci Ruska, které, krátce po útoku, dopravilo na pobřeží syrské Latakie raketový křižník Moskva, vyzbrojený silným systémem protivzdušné obrany Fort (mořská analogie systému protivzdušné obrany S-300). Jak deník píše, "děsivý komplex C-300 je smrtelnou hrozbou pro obyčejné bitevniky, jako jsou F-15 a F-16".

Kromě toho Rusko umístilo v Sýrii „hrůzostrašnější" protivzdušnou obranu - raketový systém S-400, který, podle NI, umožní zasáhnout cíle nacházející se hluboko na území Turecka, relativně beztrestně. Spojené státy také předpokládají, že by Rusko mohlo umístit do Sýrii víceúčelový těžký Su-30 cm a víceúčelové stíhačky Su-27SM.

Raketový komplex S-400 je schopný v Sýrii zničit jakýkoliv cíl

„Incident s Su-24 a následné rozsáhlé rozmístění ruských zbraní v Sýrii uvedly celou situaci do chaosu," citoval National Interest zástupce amerického letectva.

V současné době, Spojené státy a Turecko rozpracovávají dokument, podle něhož budou bojové letouny USA moci chránit turecký vzdušný prostor. O detailech dohody se ještě jedná

„Pravidla pro zapojení ozbrojené síly jsou nutné, aby se zabránilo opakování incidentu, kdy turecká armáda sestřelila ruský bombardér Su-24, který údajně překročil hranici na 17 sekund. Místo toho, aby ho Turci eskortovali mimo své území, tak ho sestřelili," konstatoval NI.
Jiří Kouda, První zprávy

Arman Abovjan
8. 12. 2015    zdroj
Prezident Vladimír Putin pronesl 3. prosince své každoroční poselství Federálnímu shromáždění, kde byl jedním z nejočekávanějších bodů problém o dalších vztazích s Tureckem, přesněji, o těch zásadách a o tom vektoru, kterého se bude Rusko držet s tímto, kdysi blízkým, dnes "úhlavním sousedem", Tureckem. 


Schválně jsem se přeřekl, právě sousedem, přinejmenším politika Ruské federace vždy zdůrazňovala dobré sousedské a spojenecké zázemí ve vztazích s Tureckou republikou. A právě tyto vztahy, v jejichž utváření Rusko a osobně prezident Putin sehráli klíčovou roli, zdůrazňují to negativní, co zaplavilo stránky světových médií.

Když analyzujeme "tureckou"část Putinova poselství, je možné jednoznačně učinit několik závěrů, zejména: údiv ruské strany a první emocionální výbuch z nelogického (na první pohled) zničení ruského letadla a následného zabití pilota se změnil na politiku dlouhodobého, mnohotvárného, kontrolovaného tlaku "na všech frontách ", přičemž i na tureckého prezidenta Erdogana, i na jeho "svitu". Přívlastky, které byly použity v poselství Putina, nenechávají nikoho na pochybách, že návrat k tomu formátu vztahů, které byly mezi Ruskou federací a Tureckem, nebude, a ve střednědobém horizontu se neočekává (přinejmenším dokud bude u moci Erdogan a spol.). Co znamenají na první pohled Putinovy "emocionální" eskapády o tom, že "rajčaty se to neskončí?" Skutečným rozsudkem pro vnímání Erdogana jako obchodovatelného soupeře, jímž je možné se zabývat, jsou však Putinova slova: "Jen Alláh ví, proč to udělali, a Alláh se rozhodl je potrestat tím, že je zbavil intelektu a rozumu." Ve vysoké politice mají často klíčový význam slova, v nichž je zakotven mnohoznačný podtext. Při překladu do srozumitelného jazyka, zbaveného diplomatické roušky, Putin vlastně sdělil následující: se šílenci, pomahači teroristů, pašeráky nelze a priori vyjednávat. Turecko se bude muset dlouho zodpovídat za tento krok, který Erdogan se svou klikou (samostatně nebo na pokyn ... to není důležité) provedl ve vztahu k Rusku. Kroky budou mít dlouhodobý a postupující charakter, kosmetickými opatřeními se Rusko tento problém řešit nechystá.

Vládnoucí špička Turecka v čele s Erdoganem je krok od toho, aby se stala pro ruské politiky stejně nevhodnou pro potřesení rukou, jako se svého času stal bývalý prezident Gruzie Michail Saakašvili po pokusech vyřešit vojenskými prostředky problematiku Jižní Osetie a zabíjení ruských mírových sil na hranici mezi Jižní Osetií a Gruzií v roce 2008. Všichni si pamatujeme staré záběry video kroniky těch dní s prezidentem Saakašvili, bezmocně žvýkajícím svou kravatu, a událostmi, které poté následovaly.

Jaký arzenál tlaku na Turecko Rusko má a čím může odpovědět Turecko.

Objektivně, ať se to komu líbí nebo ne, Rusko a Turecko jsou hráči zcela rozdílných váhových kategorií. A Rusko ztrácí konfrontací neúměrně méně než Turecko. Dokonce při zběžné analýze ekonomických, politických, diplomatických a vojenských možností Ruska a Turecka je zřejmé, že pokud Rusko použije alespoň polovinu ekonomických nástrojů, které má k dispozici, k vyvíjení tlaku na Turecko, pak hospodářská krize, rostoucí nezaměstnanost, stagnace celých odvětví tureckého hospodářství se stanou nevyhnutelnými. Ale nejde o to, že Turecko je v mnohém vázáno na "ruské zdroje", nejbolestivějšími jsou spíše čísla. Podle tureckých údajů asi 25% turistického toku na pobřeží Černého moře v Turecku zajišťovali turisté z Ruska a pouze v průběhu roku 2014 v obdržela turecká státní pokladna asi 12 miliard dolarů "ruských peněz". S poklesem počtu turistů z Německa, Rakouska, Nizozemska (hlavních zemí, které obstarávaly odvětví cestovního ruchu Turecka) v důsledku hospodářské krize v Evropě, byli právě ruští turisté "kyslíkovým přístrojem", který vlastně zachraňoval tento segment tureckého hospodářství před vyhynutím. Poznamenejme, že toto je jen jeden ze stovek "nástrojů" ekonomického tlaku, které Rusko má.

Diplomatická opatření působení také nechávají nikoho na pochybách o vyloženě ztrátové pozici Turecka. Minimálně stojí za to se podívat na spektrum otázek světového rozsahu, na nichž se podílí Rusko, a porovnat tytéž pozice Turecka. Například to nejbanálnější - stálé členství v Radě bezpečnosti OSN umožňuje Rusku udržovat v neustálém napětí ministerstvo zahraničí Turecka předkládáním různých rezolucí a návrhů, zároveň však pro Rusko nebude obtížné neustále mařit jakékoli iniciativy, namířené proti němu Tureckou republikou. A jak bylo uvedeno výše, Rada bezpečnosti OSN je jen jedním z mnoha diplomatických "nástrojů", které Rusko může efektivně použít v konfrontaci s Tureckem.

Vojenská opatření jsou posledním argumentem a ve svém důsledku nejnebezpečnějším. Turecko má velký a kvalitní vojenský potenciál, armádu, která je považována za vzorovou v NATO. Avšak bojové akce VKS Ruska v Sýrii, nesporná profesionalita ruské armády, účinná spolupráce se syrskou armádou, kvalitní a moderní zbraně, které jsou ve výzbroji RF v Sýrii, existence ruské vojenské základny v Arménii (mimochodem, vybavené nejmodernějšími druhy zbraní) a také otevřená podpora ruských iniciativ ve vojenské oblasti Řeckem a Kyprem, a konec konců také napjaté vztahy Turků s Íránem staví Turecko do obtížné pozice. Na jedné straně se v Turecku den ode dne rozhořívá už téměř čtyřicet let doutnající občanská válka mezi Turky a Kurdy. Nepokoje otřásají prakticky celým územím Turecka. Není dne, aby média neinformovala o dalších střetech turecké armády a kurdských povstalců. Na druhé straně generalita a střední velitelský personál jsou vyčerpáni mnohaletou čistkou vládnoucí strany Erdogana ve věci loajality k politice "neoosmanismu", jádro turecké armády je otevřeně nespokojené s politikou Erdogana a nejednou projevovalo nedostatek loajality. Zřeknutím se kemalistických principů, národně-demokratického modelu směrem k "islamizaci v duchu neoosmanismu" je Turecko právě tou ideologickou rzí, která rozežírá tureckou armádu zevnitř. Takže i tady je převaha na ruské straně ve všech ohledech.

Když to shrneme, hned poznamenejme, že jen opravdový blázen může vážně pohlížet na plnohodnotnou válku mezi Ruskem a Tureckem, ale apologické chování Erdogana živí pochybnosti o "politickém zdravém rozumu" tureckého politického esteblishmentu a, v důsledku toho, diktují ruské straně: vždy "se mějte na pozoru." Jak se říká, "kdyby náhodou něco..."


Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová