Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

P.C. Roberts: Válka je na obzoru – není už příliš pozdě ji zastavit?

0
0

8. 12. 2015     zdroj
Jednou z pouček vojenské historie je ta, že jakmile se spustí mobilizace na válku, nabírá tato mobilizace hybný moment, od něhož už nelze další vývoj kontrolovat. Může to být to, co se – dosud nerozpoznáno – odehrává před našimi zraky? Na posledním zasedání OSN prohlásil ruský prezident Putin, že Rusko už nemůže dále snášet takový stav věcí, jaký ve světě je. A o dva dny později, na výzvu syrské vlády, zahájilo Rusko válku proti Islamskému státu (IS). 



Úspěšně zničilo armádní skladiště IS a pomohlo syrské armádě získat zpět řadu oblastí, dříve obsazenýh silami IS. Rusko kromě toho zničilo tisíce ropných zásobníků, jejichž obsah poté, co býval odtransportován do Turecka a tam prodáván rodině současného tureckého gangstera, představoval zdroj, z něhož se IS bohatě financovala.

Washington ruská rozhodnost na okamžik omráčila. A v obavě, že by rychlý úspěch takovéto rozhodné ruské akce mohl washingtonské vazaly v NATO odradit od další jejich podpory pro válku Washingtonu proti Asadovi i proti jeho dosavadnímu využívání loutkové vlády v Kyjevě k nátlaku na Rusko, zaranžoval ve spolupráci s Tureckem sestřelení ruského bombardovacího letadla. A to bez ohledu na předchozí domluvu s NATO, že v oblasti ruského vzdušného prostoru nad Sýrií k žádným leteckým střetnutím nebude docházet.

Washington pochopitelně svou odpovědnost za sestřelení ruského bombardéru popřel, ale okamžitě využil umírněnou ruskou reakci na tento útok k tomu, aby znovu začal Evropu ujišťovat o tom, že Rusko je jen papírovým tygrem. A západní presstitutky se k této kampani okamžitě připojily, když jim tón udal článek deníku Wall Street Journal s titulkem TURCI SESTŘELUJÍ RUSKÉHO PAPÍROVÉHO TYGRA.

Umírněnou reakci ruské vlády na tuto západní provokaci využil tedy Washington k znovuujištění Evropy o tom, že se vůbec nic neriskuje, pokud se bude na Rusko tlačit dál, a to jak na Středním východě, tak na Ukrajině, v Gruzii či v Černé Hoře, či kdekoli jinde. Washingtonský útok na Asadovu vojenskou sílu je tak i nadále využíván k tomu, aby kontinuálně naočkovával evropským vládám víru v to, že zodpovědné chování Ruska, tvrdošíjně se vyhýbajícího válce, není ničím jiným než výrazem jeho strachu a slabosti.

Je nejasné, do jaké míry rozumějí ruská a čínská vláda tomu, že jejich nezávislé politické linie, vyhlášené prezidenty Ruska a Číny 26. září, považuje Washington za „vnější hrozbu“ americké hegemonii.

Základnou americké zahraniční politiky je totiž závazek zastavit růst takových mocností, které by byly schopny zabránit Washingtonu podnikat jeho jednostranné akce. Schopnost Ruska a Číny právě toto činit, tak pro USA dělá z obou těchto zemí palebný cíl..

Washington nemá nic proti terorizmu. Washington úmyslně vytvářel terorizmus po mnohá léta. Terorizmus je zbraní, kterou zamýšlí destabilizovat Rusko i Čínu tím, že jej bude exportovat do jejich oblastí s muslimským obyvatelstvem.

Washington využívá jak Sýrii, tak Ukrajinu k tomu, aby na jejich příkladu demonstroval impotenci Ruska. A to nejen směrem k Evropě, ale i k Číně, které chce dokázat, že impotentní Rusko je pro ni spojencem málo atraktivním. A tak se pro Rusko staly jeho zodpovědné reakce na provokace vlastně přítěží, protože povzbuzují k dalším provokacím.

Řečeno jinak: Washington a slepá důvěřivost jeho evropských vazalů postavily lidstvo do velmi nebezpečné situace, když ponechaly Rusku i Číně jen tyto dvě možnosti: buď taktéž přijmout americké vazalství, nebo se připravit na válku.

Putinovi je třeba vzdát čest za to, že svými zodpovědnými reakcemi na provokace, diktovanými snahou vyhnout se válce, klade hodnotu lidského života mnohem výš než Washington. Nicméně však Rusko musí učinit též něco pro to, aby přimělo země NATO uvědomit si, že jejich přizpůsobování se vůli Washingtonu je může také něco stát. Rusko by se např. mohlo rozhodnout, že je nesmyslné prodávat energii evropským státům, které jsou s ním de fakto ve válečném stavu. Se zimou, která nás čeká, by ruská vláda mohla oznámit, že Rusko nebude prodávat energii členským zemím NATO. Rusko by tak přišlo o peníze, ale bylo by to lacinější, než ztratit suverenitu či válku.

Aby uzavřelo konflikt na Ukrajině, anebo jej vyeskalovalo do takového stupně, v němž by se už ocitl mimo zájem Evropy se na něm dále účastnit, by Rusko mohlo přijmout žádost těch ukrajinských oblastí, které si přejít být znovu připojeny k Rusku. Kdyby i poté chtěl Kyjev v konfliktu pokračovat, musel by pak zaútočit na Rusko sám..

Ruská vláda až dosud vsázela na zodpovědné neprovokativní reakce. Tento její diplomatický přístup, spoléhající se na víru, že evropské vlády, při vědomí, že jejich zájmy se vůbec nekryjí se zájmy Washingtonu, přijdou jednoho dne přece jen k rozumu, nedošel uplatnění. A s rizikem, že se budu jen opakovat, tedy tvrdím: umírněné reakce Ruska na provokace využil Washington jen k vykreslení Ruska coby papírového tygra, ze kterého není třeba mít žádné obavy. Takže zde máme ten paradox, že ruská rozhodnost vyhnout se válce, válku naopak přibližuje.

Zda ruská média či ruští lidé tomuhle skutečně rozumějí či nikoliv, není tak důležité, ale je důležité, aby tomu rozuměly ruské ozbrojené síly. Stačit by jim např.mohl pohled na složení letectva, které NATO vyslalo „k boji proti IS.“ Jak poznamenává Georg Albert, jak francouzská, tak britská letadla, jež směrem k Sýrii vystartovala, jsou stihačky, vybavené jen pro vzdušné souboje,a nikoliv tedy stroje, vybavené pro útoky na pozemní cíle. Jde tedy o hrozbu pro ruské bombardéry, a nikoliv pro IS.

Není pochyb o tom, že Washington žene svět do Armageddonu a Evropa mu umožňuje tak činit. Washingtonem koupené a placené loutky v Německu, Francii a Britanii jsou buď hloupé, lhostejné či bezmocné na to, aby z washingtonského sevření unikly. A jestliže se neprobudí Rusko, nelze se válce vyhnout.

Překlad: Lubomír Man


Klaus připravil důchodce o 333 miliard

0
0

8. 12. 2015 CzechFreePress

Psal se rok 1993. Tehdejší ministr financí Václav Klaus – později prezident republiky (v neblahé paměti) přišel na „geniální“ nápad. Dlouho mu ležel v žaludku fakt, že existoval důchodový fond v celkové výši přes 330 miliard korun – tedy fond pro důchody lidí, kteří celý život pracovali a poctivě si tyto peníze ve státní kase nastřádali, aby na stará kolena měli z čeho žít. To bychom neznali Klause, kdybychom si mysleli, že to nechá jen tak být. Kdepak!

Klaus tento důchodový fond zrušil spojením se státním rozpočtem. Peníze pro důchodce, naráz – jako mávnutím kouzelným proutkem, zmizely… A cesta k jejich vytunelování byla otevřena… Už tu byla rezerva pro různé pokoutníky-lobisty, hochštaplery, tuneláře, tedy budoucí miliardáře tuzemské i zahraniční provenience!

(A také pro „nepřizpůsobivé…“)

Milí (nejen) důchodci, když se zahledíme na to, co se děje od doby hadrového puče, vidíme jen stálé zhoršování životních podmínek nás lidí – a naopak stálé zvýhodňování zbohatlické galérky.

A vládnoucí pravicová chunta se už ani nesnaží mluvit o nějakém zlepšení, prostě jen útočí na levicová hnutí, zejména komunisty, „že prý za všechno mohou oni“. Přitom za minulého režimu sice nebylo nic moc, ale všichni lidé měli životní jistoty – prostě všem nám bylo nesrovnatelně lépe, i když jsme nebyli v KSČ! A všechno se pro běžné lidi stále zlepšovalo, zatímco teď se vše stále zhoršuje!

Vládní chunta si teď vzala na paškál důchodce a chce z nich vymačkat ještě to málo, co jim zbylo. Snižuje valorizaci důchodů, i když všechno se nehorázně zdražuje. Stejně dopadli i invalidé. Z původního měsíčního příspěvku 2 000.- teď na 3. stupeň invalidity dostávají postižení jen 800.- Kč, což je tedy hodně velké ožebračení…

Prý nejsou peníze… 

A KDE JE TĚCH 333 MILIARD, co z důchodového fondu ukradla Klauzova vláda v 90 letech ??? Chceme je zpátky!  

Nezajímá nás, že to oni a jejich kamarádíčkové z kapitálových kruhů rozkradli!

Chceme zpět důchodový fond, na který jsme celý život ukládali peníze!

Ať se na něj složí ti, kteří ho rozkradli!

Neuvažujte o miliardách pro katolické flanďáky, kteří sami by měli splácet mnoho miliard za to, že po mnoho staletí diskriminovali, konfiskovali majetky a vraždili lidi!

Dejte tyto peníze do důchodového fondu a dalších fondů pro sociální účely!

Stejně vy a vaši velmi bohatí kamarádíčkové půjdete po volbách (nejlépe předčasných) do propadliště dějin!

Ročníky 1989 a výše si to nepamatují, ve školách jim vymazávali mozky.


- - - 

Z internetové diskuse pod článkem vybíráme:


Jaroslav Tichý:
Přes uvedenou "Klausovu výpůjčku" bez vrácení, což byla nejen zlodějna, ale i krok v rozporu se zákonem o státním rozpočtu a tedy i trestný čin, byl průběžný důchodový systém až do r. 2004 v přebytku. Pak si z něj ale půjčili Topolánek s Kalouskem dalších 70 mld. Kč, opět bez vrácení a systém začal mít problémy.

Individuální šetření lidí nic nevyřeší, pokud jejich úspory následně někdo ukradne. A je teprve druhotné, zda to budou politici z důchodového účtu či bankovní úředníci či nějaký podvodník z bankovního účtu jednotlivých "zodpovědných" střádalů.

Oproti době, kdy kancléř Bismarck vymyslel tento průběžný důchodový systém v tehdejším Prusku (nejde o nějaký výmysl komunistů, aby bylo všem jasno), došlo ale k mnohým změnám. Jednak k těm, na něž musel reagovat již tehdy Bismarck (prodloužení věku důchodců - tedy prodlužováním doby odchodu pracovníků do penze).

Jednak k těm, které za Bismarcka byly nemyslitelné. K těm patří postupné odevzdání (či rezignace na výkon) státní moci finanční a velkopodnikatelské sféře a s tím související nárůst nezaměstnanosti. Jde o jedno. Práce nezmizela, té je stále dost. Často jde ale o práci, která nepřináší potřebnou míru zisku, ač je pro společnost - stát, města či obce – potřebná.

Podnikatelé se o ni tedy nebudou zajímat, banky ji nebudou financovat a stát či jeho samostatné správní celky její výkon zajišťovat nebudou, neboť tyto činnosti již přesunuly (outsorcovaly) na podnikatele.


Výsledkem pak je to, že:

a/ nezaměstnaní, často nikoliv vlastní vinou, jsou nuceni namísto do práce chodit si pro podpory v nezaměstnanosti na pracovní úřady a
b/ příspěvky do průběžného důchodového systému od pracovníků klesají, neboť ubývá těch zaměstnaných, a za ty na podpoře stát ještě přispívá alespoň nízkou částkou do systému na jejich budoucí důchody.
Když si k tomu ještě přidáme špatný výběr příspěvků do důchodového systému ze strany některých zaměstnavatelů, kteří sice zaměstnancům z mezd za tímto účelem peníze strhnou, následně je ale do průběžného důchodového systému neodvedou, dále pak zaměstnávání pracovníků "na černo" apod. je jasné, že důchodový systém je ohrožen.

Bodejť by nebyl. Za takových podmínek bude ale ohrožen jakýkoliv systém.

My ovšem, jak se stalo v poslední době "dobrým zvykem", se snažíme řešit pouze následky, nikoliv příčiny. A jsme často upřímně udiveni nad tím, že to nefunguje. Mezi tyto kroky patří i nápad s dalšími pilíři důchodového systému s odkazem, ať si ti zodpovědnější ještě na důchod šetří.

Nápady s dalšími pilíři, kdy peníze do nich vložené si rozeberou finanční společnosti na své náklady či je prošustrují v často pochybných investicích či transakcích, a přitom ještě oslabíme současný důchodový systém, nemá smysl komentovat, zvláště pak za současné a trvající ekonomické situace ve světě.

Zapojení nových technologií do praxe a tím i podstatné zvýšení produktivity práce by problém řešilo. Jenže to by předpokládalo další nárůst nezaměstnanosti a tedy masové zahájení výplaty minimálního příjmu občanům, a to bez ohledu na to, zda pracují či nikoliv, s čímž finanční oligarchie nikdy dobrovolně souhlasit nebude. (Proč peníze rozdělovat mezi lidi, když je tato oligarchie může ukrást pro sebe).

Je nicméně skutečností, že vyvrcholení další periody Kondratěvovy křivky již nastalo, takže lze očekávat i posuny ve společnosti reagující na technický vývoj, který je v předstihu před vývojem společnosti (obecně).

- - - 
Miroslav Dvořák    
Dějiny se opakují. Taktéž s. Babiš "vyzvedl"peníze ležící na stole ČEZu, odůvodnil tím, že je zúročí. Nevím, zda se tím někdo dále zabývá, zřejmě s nimi hospodaří v zájmu nás všech.

- - - 
Jakub Svoboda 
Průběžný důchodový systém je jedno velké letadlo. Měl by být úplně zrušen. Mělo by být zrušeno sociální pojištění a každý by se měl na staří zajistit sám.
Miroslav Dvořák 
Sice hezká myšlenka, ale v praxi: v r. 1967 jsem koupil dům vč. 1220m parcely a výdaji (notář atd.) za 100 000 Kčs. Místo financí do domu peníze uložit i na NEJVYŠŠÍ možný úrok (krátká výjimka u KB v 90. letech - vklad 1 milion = úrok přes 15 %), tak v současné době i se zúročenou částkou nepořídím ANI stejnou parcelu! Vydírají nás banky, zvyšujeme platy a ještě si tleskáme. Otvíráme až podezřele moc nůžky. Přidáme si 3%, což ve 20 000 = 600 Kč, ale jak sám poslanec Jandák okouzlil parlament slovy: proč bychom si nepřidali 13 - 16% , LIDÉ NÁS STEJNĚ NEMAJÍ RÁDI.. Ono i ta tři procenta ve 100 000 není slavných 600 ale 3 000. Jandák má pravdu,že?! A odbory? Ti se tím chlubí, tím že nás všechny okrádají. Kde končí slavní nej odboráři? Nejvyšší mzdy bych zastropoval. A nějaké padáky - velké odstupné? NEKONEČNO.
Jan Zvoník 
Jak jednoduché, proč už jste to nenavrhl vládě a panu B. Příklad zaměstnanec má 65.- na hodinu, nájem v místě kde je práce (Praha) za jednu díru + služby cca 9000.-, kolik je ještě možné šetřit na důchod, asi hovno. Nechte si vaše kecy pro maminku

Merkelová a Sobotka hlavní protagonisté filmu....?

Simultánka Vladimíra Putina

0
0

- jb -
8.12.2015  Ucho 24
Znalost šachu patří ke kulturní výbavě ruských politiků. Není divu, málokterá hra dokáže tolik naučit strategickému myšlení a sebeovládání. Uvědomil jsem si to, když jsem si četl Poslání přednesené ruským prezidentem Vladimírem Putinem ve čtvrtek v Kremelském Georgijevském sále. Zhruba třetina projevu byla určena jak domácímu tak zahraničnímu publiku, a právě ta ve mně vyvolala asociace spojené se šachovými partiemi hranými s více protivníky na více šachovnicích. Tomu se říká simultánka.





Tu dokáže hrát jen velmi dobrý šachista a může uspět jen tehdy, když od samého počátku má iniciativu a vnutí protivníkovi svůj styl hry. Soudobému vedení Ruské federace je třeba přiznat, že toto zatím zvládá na výtečnou. Velmi mu nahrávají chyby, kterých se dopouštějí hráči na druhé straně.

Bez ohledu na to, zda se to odehrává na Ukrajině nebo na Blízkém východě, charakter jejich počínání je téměř stejný – bezradnost a pasivitu v hledání odpovědí na ruské kroky doprovázejí nepromyšlené radikální reakce s použitím prvků terorismu. Za posledních několik týdnů jsme to viděli na Krymu, který čelil bombovému útoku na přívod elektrické energie a následné blokádě prováděné radikály z Pravého sektoru a organizací Krymských Tatarů na Ukrajině. Odstřižení od ukrajinské elektřiny nakonec učinilo poloostrov více ruským než byl předtím. Materiálně i duchovně.

Sestřelení ruského vojenského letadla a barbarské zavraždění pilota patří do stejné kategorie. Tureckému prezidentovi se nepodařilo (a nepodaří) dostat Rusko do konfliktu se státy NATO (tedy i s námi), takže následkům svého neuváženého činu bude muset čelit sám. Zatím postupně přichází o zbytky své dobré pověsti. Nepochybuji o tom, že ruská rozvědka již dávno shromáždila relevantní důkazy o obchodních i politických spojeních Turecka (a specielně blízkých příbuzných prezidenta Erdogana) s tzv. Islámským státem. Teď je (určitě s lítostí, neboť jejich diskrétní použití by přineslo více užitku) postupně zveřejňují a počkají si na jejich vnitroturecký dopad. Ani v Orientu nelze dlouhodobě přežít ztrátu tváře.

V Sýrii se situace na bojišti musí vyvíjet o něco lépe, než jsme zatím informováni. Jinak si neumím vysvětlit jediný úlet v projevu V. V. Putina, který posléze opravoval jeho tiskový mluvčí – výrok o tom, že syrská armáda je pod ruským velením. (K úspěchu je třeba se přihlásit včas.) Pasáž o Sýrii považuji za nejsilnější část projevu.

Ruský prezident charakterizoval současnou podobu bojiště jako zónu chaosu a hrozeb celému civilizovanému světu a protivníky syrského prezidenta Bašára Asáda nazval náboženskými tmáři. Také řekl, že mezinárodní terorismus a tzv. Islámský stát nelze porazit silami jedné země s ohledem na to, že má nepřetržitou finanční podporu a využívá nové stěhování národů. Doporučoval společnou operaci pod mandátem OSN. V této souvislosti mě zaujaly velmi ostré vyhrůžky na adresu tureckého prezidenta.

Nicméně bát by se asi měly ty státy a politici, o nichž přímá řeč nebyla. Nechrání je členství v NATO, dlouhodobě podporují vnitřní ruský terorismus, jsou bohatí a slabí. Za současné situace je to například pro Katar doslova smrtící kombinace. Logika války je neúprosná...

Ne láska, ale peníze jsou mocná čarodějka!

0
0
Jiří Baťa  
8. 12. 2015
Někde není něco v pořádku, napsal Tomáš Vacka v "Czech free press" o dorovnání platů soudcům (http://www.czechfreepress.cz/kauzy/nekde-neni-neco-v-poradku.html) a já nemohu, než souhlasit. Ostatně pan Vacka není zdaleka jediný, kdo se nad touto nehorázností pozastavuje a postup vlády kritizuje. 

Například pan Michal Malý se ptá, zda v případě, že by měli důchodci spočítány své důchody ze stejného „chybného“ základu jako soudci a politici, podá skupina senátorů podnět Nejvyššímu či Ústavnímu soudu na jejich zvýšení a zpětné proplacení? Odpověď je nasnadě - sotva!

Podívejme se však na ten platový zádrhel u soudců z jiného pohledu a sice, kdo tento stav způsobil, resp. zavinil. Podle současné ministryně M. Marksové (MPSV) prý tak stát napravuje špatný výpočet, který uplatňoval uplynulých dvanáct let. Znamená to, že stát , resp. příslušné ministerstvo svým způsobem o tomto nedostatku vědělo, za celá léta se nemělo k tomu tento nedostatek napravit. Takto by to zřejmě pokračovalo dál, kdyby se jistá soudkyně nezačala domáhat doplacení platu ze špatně stanovené platové základny a protiústavně snížené platy v letech 2011-12. Na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vyhověl domáhající se soudkyně o doplacení, vláda se rozhodla dikci NS částečně vyhovět. Nicméně, dvanáct let se vědomě toleroval tento nedostatek, jako by se čekalo, že se na to zapomene. Nezapomnělo. Na co se ovšem zapomnělo je, že resort spravedlnosti MPSV má nejen mzdovou účtárnu, ale také nějaký kontrolní orgán, resp. existuje NKÚ, který provádí (jak je patrné z různých informací) část a hluboké kontroly v různých institucích, včetně ministerstev. Jak je možné, že po dobu dvanácti let tento nedostatek neodhalili, aby mohla být provedena náprava? Není tedy vina, kromě účtárny MPSV na vině také NKÚ? Na kom je tedy odpovědnost? A bude někdo za tento hrubý nedostatek nějak postižen? Lze se důvodně domnívat, že se to přejde, protože nějaké odpovědnost na státních úřadech zřejmě neexistuje. Navíc, jak je výše uvedeno, nebýt oné soudkyně, domáhající se doplatku, kdož ví jak, kdy a zda vůbec by se k této chybě došlo, zda by se k ní někdo přihlásil, nebo zda by to NKÚ vůbec někdy odhalil!

Velmi zarážející je zjištění a skutečnost, že si soudci takříkajíc o svých platech rozhodují sami! Pravda, není to tak doslovně, nic méně na výši platu se nemalou měrou podílí. Totéž platí o poslancích a senátorech. Kde je podobná možnost v jiném zaměstnání, spolupodílet se na výši platu? Soudci, ale také poslanci, senátoři a ministři prý mají na dorovnání platů zákonný nárok. Zákonný znamená, že zákon musel někdo navrhnout, projednat a schválit. A byli to zase poslanci, senátoři a vláda, kteří platy projednávali i se soudci, aby se naplnila litera zákona. Pan Malý se k tomu vyjadřuje, že je to velká sprostota a nehoráznost? Já si myslím, že je to především nemorálnost a sorry, nenažranost. Ono vůbec nejde o nějakou závist, jak by se někdo z této branže mohl domnívat, ale tady jde o etiku, moráku, spravedlnost, zkrátka o čest! A tady zřejmě narážíme na problém, jak dalece jsou tito lidé schopni vnímat a hlavně akceptovat pojem zvoucí se "čest". Ten je zcela jistě pro výše jmenované pojem dostatečně známý, ale v podmínkách naší české oligarchické demokracie neaplikovatelný, spíše nežádoucí a nepotřebný. To, že dnes soudci berou 25 násobek životního minima a chtějí třicetinásobek, nebo že berou šestinásobek průměrného důchodu a chtějí sedminásobek, to o jejich morálním kreditu příliš nesvědčí. Není proto od věci zmínit další skutečnosti, o kterých píše pan Malý.

Hasiči, záchranáři, policisté, horská služba, různé pohotovosti a další, co "makají" bez ohledu na čas a odměňování, ti co zachraňují lidské životy, ti nárok na slušné peníze nemají? Zkoumali či zabývali se poslanci, senátoři, úředníci MPSV, ale i odbory a jiné orgány, zda mají lidé těchto profesí "nastavené" platy s ohledem na jejich náročný výkon pracovní činnosti? Není pochyb, že poslanci, senátoři a soudci budou předhazovat svou důležitost, výši platu jako pojistku proti možné zkorumpovanosti soudců, ale proboha, copak to je nějaká pojistka, která by v tom někomu překážela? Když bude soudci nabídnut úplatek 5 milionů, tak může mít plat milion měsíčně, stejně těch 5 milionů vezme, co si budeme povídat. A že se společnost bez nich neobejde? Domnívám se, že v současné době se bez nich i obejdeme, protože ani poslanecká sněmovna, senát a všechny součásti ministerstva spravedlnosti (státní zastupitelství, všechny stupně soudů, včetně špiček policie ČR) nás přesvědčují o tom, jaký jsme (ne)právní stát, jak se věci neřeší a když ano, tak ne spravedlivě! Kolik bylo stíháno a odsouzeno lidí velmi bohatých nebo vysokého postavení? A k tomu ještě ta Klausova amnestie, kterou Ústavní soud neshledal nezákonnou, resp. neuměl (nebo nechtěl tomu zabránit. Proč asi?

Nejnemorálnější na tom všem je, že jakkoliv vláda konstatuje trvalý nedostatek financí na realizaci řady investic a potřebných plateb v době, kdy má republika pět set padesát tisíc nezaměstnaných, průměrný důchod činí 11.050 Kč, v době, kdy životní minimum činí 3.410 Kč, na hranici bídy žije cca jeden milion a pod touto hranicí téměř 350 tisíc občanů této republiky, soudci se cestou žalob (svým způsobem vydíráním) vydupali dorovnání svých desetitisícových platů a na úkor všech nedostatkem postižených a trpících občanů si soudci a soudkyně, potažmo poslanci a poslankyně, senátoři a senátorky přijdou na statisícové doplatky, které státní rozpočet mimořádně zatíží o více jak jeden a půl miliardy korun (to je částka jen pro soudce). Odstupující ministryně spravedlnosti Válková se nechala dokonce slyšet, že ještě státu ušetří 4,4 miliardy, protože prý díky "porozumění" soudců, kteří podali žaloby, se doplatky pokrátí o zmíněnou částku. To je úspěch, za který si zaslouží se všemi poctami - odejít!

Soudci prý mají tolik práce, že si ji musí nosit domů (chudáci) a proto se domnívají, že mají nárok dostat přidáno. Osobně bych tento důvod neviděl jako ten hlavní, nicméně výše uvedené důvody v situaci, kdy ani stát, ani občané nejsou finančně dostatečně uspokojováni, kdy ale na druhé straně stát rozdává plnými hrstmi nefachčenkům a nepřizpůsobivým na sociálních a jiných dávkách (mám-li se slušně vyjádřit a neurazit), tyto doplatky by neměly být realizovány, notabene se zpětnou platností! Jenže je to zřejmě marný boj se ministerskými a soudcovskými "větrnými mlýny". Soudci nejsou žádní "hej počkej", je to privilegovaná, u nás často korumpovaná, neobjektivní sorta lidí, na které nikdo nikdy neměl, nemá a mít nebude!

Stát má peníze na korupci, na zakázky bez výběrového řízení, miliony vydává na úhradu a placení různých pokut, arbitráží a penále, výdaje státu navzdory proklamacím a slibům o šetření oproti loňskému roku narostly. Stát prostě má i při deficitním rozpočtu stále mnoho "neodkladných", velmi sporných plateb a výdajů, jen nemá na potřeby těch, kteří si toho opravdu, ale opravdu poctivě zaslouží: hasiči, záchranáři, obyčejní poctiví policisté, zdravotní personál, nemocní, invalidní lidé, postižené děti a řada dalších, třeba i lidé s životním minimem a i důchodci. Zkrátka, není nad rozvinutý český kapitalismus a jeho demokracii, tolik proklamované lidská práva a bezbřehou spravedlnost!

Devátý týden ruského zásahu v Sýrii: Říše vrací úder

0
0

The Saker
8.12.2015 Zvědavec

Vzhledem k pozoruhodnému úspěchu ruského zásahu v Sýrii, aspoň doposud, by nemělo být překvapením, že anglo-sionistická říše bude chtít vrátit úder. Jedinou otázkou bylo jak a kdy. Odpověď na tuto otázku nyní známe.

24. listopadu turecké letectvo udělalo něco v současné historii naprosto bezprecedentního: záměrně sestřelilo vojenské letadlo jiné země, ačkoliv bylo naprosto zjevné, že toto letadlo nepředstavovalo pro Turecko nebo Turky jakoukoliv hrozbu. Ruský internet je plný více či méně oficiálních úniků o tom, jak to bylo provedeno. Podle těchto verzí Turci drželi 12 F-16 na hlídce podél hranice, připravených k útoku, letouny byly naváděny letadlem AWACS a „kryty“ F-15 amerického letectva pro případ bezprostředního ruského protiútoku. Možná. Možná ne. Ale sotva na tom záleží, protože naprosto nepopiratelným je, že USA a NATO si okamžitě tento útok „přivlastnily“ tím, že poskytly svoji naprostou podporu Turecku. NATO zašlo až tak daleko, že prohlásilo, že vyšle letadla a lodě na ochranu Turecka, neboť to bylo Rusko, kdo napadl Turecko. Co se týká USA, tak ty nejen plně podpořily Turecko, ale nyní rovněž kategoricky popírají, že existují nějaké důkazy, že Turecko kupuje ropu od Daesh. Nakonec, jak bylo možné očekávat, USA nyní vysílají útočnou skupinu letadlové lodi Harry S. Truman do Středozemního moře, oficiálně k útoku na Daesh, ale, ve skutečnosti, na podporu Turecka a s cílem vyhrožovat Rusku. Dokonce i Němci nyní vysílají svá letadla, ale se specifickými rozkazy nedělit se o žádné informace s Rusy.

Karikatura kreslíře a ilustrátora NaT: http://natcartoons.daportfolio.com/

Takže co se tu děje?
 
Prosté: Říše správně identifikovala slabinu ruských sil v Sýrii a rozhodla se použít Turecko, aby si zajistila prvek uvěřitelné popiratelnosti. Tento útok je pravděpodobně pouze prvním krokem mnohem větší kampaně na „zatlačení“ Ruska od turecké hranice. Součástí dalšího kroku, evidentně, bude i odeslání západních jednotek do Sýrie, z počátku coby „poradců“, ale nakonec jako zvláštních jednotek a předsunutých leteckých navigátorů. Americké a turecké letectvo zde sehraje primární roli, a německá a britská letadla budou občas působit pro zdání různorodosti, aby bylo možné mluvit o „mezinárodní koalici“. Co se týká Francouzů, uvízlých mezi svými ruskými protějšky a svými „spojenci“ z NATO, ti zůstanou stejně irelevantní, jako vždy: Hollande se sesypal, opět (jak jinak?). Nakonec NATO vytvoří de facto bezpečné útočiště pro své „umírněné teroristy“ na severu Sýrie a použije ho jako základnu k přímému útoku na Raqqa. Protože jakákoliv takováto intervence bude zcela ilegální, bude použit potřebný argument, tedy obrana turkmanské menšiny, R2P a to všechno. Vytvoření NATO chráněného bezpečného útočiště pro „umírněné teroristy“ by poskytlo první krok k rozbití Sýrie do několika menších státečků.

Pokud je toto skutečně plánem, pak sestřelení SU-24 vysílá silný signál Rusku: jsme připraveni riskovat válku, abychom vás zatlačili zpět – jste připraveni jít do války? Bolestivou odpovědí bude, že ne, Rusko není připraveno vést válku proti celé Říši kvůli Sýrii, prostě proto, že pro to nemá kapacity.

Jak jsem již zmínil mnohokrát, Sýrie je mimo schopnost ruské projekce moci (zhruba 1000 km), obzvláště pokud musí být tato projekce moci prováděna přes nepřátelské území (kterým Turecko rozhodně je). Doposud Rusové uspěli, skvěle, při organizování a podpory svých malých sil v Sýrii, ale to v žádném případě nenaznačuje ruskou schopnost podpořit velkou leteckou operaci nad celou Sýrií, nebo, o to méně, pozemní operaci. Faktem je, že ruský zásah v Sýrii byl vždy riskantní a obtížný, a Říši netrvalo dlouho, než ho využitkovala. Ačkoliv jsem velmi ostřelován mávači vlajek a „hurá vlastenci“ za to, že to říkám, faktem je, že Rusko nemůže „chránit“ Sýrii před USA, NATO či dokonce CENTCOM. Aspoň ne čistě vojensky. To neznamená, že Rusko nemá možnosti odvety. Rusko vždy používalo následující:

Ekonomické sankce: Rusko vyhlásilo řadu sankcí vůči Turecku, včetně zmrazení projektu Turecký proud. Navíc ruská turistika v Turecku – obrovský zdroj příjmů – se velmi pravděpodobně smrskne na svůj nepatrný zlomek: Rusové nebudou mít zakázáno cestovat do Turecka, ale žádné zájezdy nebo balíčky nebudou ruskými cestovními agenturami nabízeny. Některé turecké zboží bude v Rusku zakázáno a Turci nebudou zváni, aby se ucházeli o různé typy kontraktů. Celkově vzato tyto sankce ublíží Turecku, ale ne výrazným způsobem.

Politické sankce: Zde Rusko použije jednu ze svých nejděsivějších zbraní: pravdu. Ruské ozbrojené síly předložily ničivou řadu fotografií a videí natočených ruskými leteckými a kosmickými prostředky, dokazující, že Turecko, skutečně, kupuje ropu od Daesh. Obzvláště šokující na těchto důkazech je, že ukázaly skutečně obrovský rozsah pašování: na jedné fotografii bylo 1722 automobilových cisteren v regionu Deir Ez-Zor, zatímco na další bylo 8500 cisteren používaných Daesh k přepravě až 200,000 barelů ropy. Tato čísla znamenají, že nejen jde o pašování organizované na úrovni tureckého státu, ale že je také naprosto zjevné, že USA o tom vědí vše.

Západní média, předvídatelně, o skutečných důkazech ani nepípla, jen mluvila o „obrázcích, které Rusové ukazují“, ale škoda byla způsobena, obzvláště v dlouhodobém horizontu. Nyní všichni aspoň trochu inteligentní vědí, že Erdogan je prolhaný gauner. A co je důležitější, nyní se stalo nepopiratelným, že Turecko je nejen spojencem, ale i ochráncem a sponzorem Daesh. Nakonec, ve světle těchto důkazů, se rovněž stává dosti zjevným, proč se Turecko rozhodlo sestřelit ruský SU-24: protože Rusové bombardovali pašerácké trasy Daesh do Turecka.

Poslední rána prestiži a důvěryhodnosti Erdogana a Turecka přišla od Vladimira Putina samotného, v jeho výročním projevu k parlamentu:

Víme, kdo si plní kapsy v Turecku a nechává teroristy vydělávat na prodeji ropy, kterou ukradli v Sýrii. Teroristé používají tyto příjmy k najímání žoldáků, nákupu zbraní a plánování nelidských teroristických útoků proti ruským občanům a proti lidem ve Francii, Libanonu, Mali a v dalších státech. Pamatujeme si, že ozbrojenci, kteří působili na severním Kavkazu v 90. letech a na počátku tisíciletí, nacházeli útočiště a dostávali morální a materiální podporu v Turecku. Stále je tam nacházíme.

Zatím jsou lidé Turecka přátelští, nadaní a tvrdě pracují. Máme v Turecku mnoho dobrých a spolehlivých přátel. Dovolte mi zdůraznit, že by měli vědět, že je nestavíme na roveň jisté části současné vládnoucí elity, která je přímo zodpovědná za smrt našich vojáků v Sýrii.

Nikdy nezapomeneme její konspiraci s teroristy. Vždy jsme považovali zradu za nejhorší a nejostudnější věc a to se nikdy nezmění. Byl bych rád, kdyby si to tito lidé zapamatovali – ti v Turecku, kteří střelili naše piloty do zad, ti pokrytci, kteří se pokusili ospravedlnit své jednání a ukrýt teroristy.

Dokonce ani nechápu, proč to udělali. Ať je trápilo cokoliv, ať měli jakýkoliv problém, jakoukoliv neshodu, o které jsme nevěděli, mohlo to být vyřešeno jinak. Navíc jsme připraveni spolupracovat s Tureckem ve všech nejcitlivějších otázkách, které ho trápí: byli jsme ochotni zajít dál, kam naši spojenci zajít odmítli. Domnívám se, že jen Alláh ví, proč to udělali. A pravděpodobně se Alláh rozhodl potrestat vládnoucí kliku v Turecku tím, že jim vzal rozum.

Ale pokud od nás očekávali nervózní či hysterickou reakci, pokud chtěli, abychom se stali nebezpečím sami pro sebe, jakož i pro svět, tak toho se nedočkají. Nedočkají se jakékoliv reakce míněné naoko, nebo dokonce pro bezprostřední politický zisk. Nic takového nedostanou.

Naše jednání bude vždy vedeno primárně zodpovědností – vůči sobě, naší zemi, našim lidem. Nebudeme harašit zbraněmi. Ale pokud si někdo myslí, že může spáchat odporný válečný zločin, zabít naše lidi, a že mu to projde, a nebude ho to stát nic, jen zákaz dovozu rajčat, nebo pár omezení ve stavebnictví nebo jiných odvětvích, klame sám sebe. Připomeneme jim, co udělali, více než jednou. Budou toho litovat. Víme co dělat.

Samozřejmě, že ve společnosti skrz naskrz uvyklé na lhaní, neupřímnost a pokrytectví, jsou to „jen“ slova, a mohou být ignorována. Ale na Středním východě a ve zbytku světa jsou to silná slova, se kterými budou mít Turci obrovské problémy při „očištění“ své pověsti.

Vojenská opatření: Ta jsou omezená, samozřejmě, ale ne irelevantní. Zaprvé, Rusko nyní připustilo, že S-400 jsou nyní v Sýrii (mám podezření, že tam byly celou dobu). Zadruhé, Rusko začalo budovat druhou leteckou základnu, tentokrát v Shaayrat v centrální Sýrii. Pokud bude tato základna skutečně zbudována, pak nasazení několika ruských AWACSů či Mig-31 dává smysl. Zatřetí, Rusko nyní použije modernější SU-34, vybavené moderními raketami vzduch-vzduch, na severu Sýrie a ruská útočná letadla nyní budu doprovázena specializovanými letouny SU-30M. Tato kombinace opatření učiní pro Turky mnohem těžší takový útok zopakovat, ale osobně pochybuji, že takové záměry mají, aspoň ne v bezprostřední budoucnosti.

Vyhodnocení:

Abychom plně pochopili, co se nyní děje, musíme se podívat na větší obrázek. Prvním velkým důsledkem sestřelení ruského SU-24 je, že NATO se nyní stalo zločinnou aliancí. Nyní, kdy byl ustanoven válečným aktem Turecka vůči Rusku, protože tím ono sestřelení nepopiratelně bylo, precedent, může jakýkoliv člen NATO učinit totéž, zatímco se bude cítit aliancí chráněn. Pokud se zítra Lotyši rozhodnou bombardovat loď ruského námořnictva v Baltském moři, nebo pokud Poláci sestřelí ruské letadlo nad Kaliningradem, dostanou okamžitě „ochranu“ NATO, stejně jako nyní dostalo Turecko: USA budou plně prosazovat lotyšskou/polskou verzi událostí, generální tajemník NATO nabídne odeslání dalších jednotek do Lotyšska/Polska na „ochranu“ těchto zemí před jakoukoliv „hrozbou“ z „východu“ a světová korporátní média oslepnou k jakýmkoliv důkazům o lotyšské/polské agresi. To je extrémně nebezpečný vývoj, protože poskytuje silný popud jakékoliv malé zemi, aby si řešila svůj komplex méněcennosti „odvahou“ a „odhodláním“ postavit se proti Rusku, i když je to, samozřejmě, činěno z úkrytu, s NATO za zády.

NATO také záměrně eskaluje svoji válku proti Rusku tím, že připouští Černou Horu do aliance a obnovuje rozhovory o připuštění Gruzie. V čistě vojenském smyslu je začlenění Černé Hory do NATO bezvýznamné, ale z politického hlediska je to další způsob, jak si může Západ rýpnout do Ruska a říct „hele, začleníme dokonce i vaše historické spojence do naší Říše, a vy s tím nemůže udělat nic“. Co se týká Gruzie, tak hlavním účelem stojícím za diskusemi o začlenění do NATO je ospravedlnit „Saakašviliho linii“, tj. odměnit agresi vůči Rusku. Opět, Rusko s tím nemůže nic udělat.

Čelíme tudíž extrémně nebezpečné situaci:

  • Ruské síly v Sýrii jsou poměrně slabé a izolované
  • Turecko může, a učiní tak, pokračovat ve svých provokacích pod krytím NATO
  • Západ nyní připravuje (ilegální) intervenci v Sýrii
  • Západní intervence bude učiněna vůči Sýrii a Rusku
  • Politici NATO nyní mohou snadno získávat „vlastenecké“ body provokováním Ruska

Pokud vynecháme žvásty NATO o „obraně svých členů“, tak se nyní děje to, že Říše se nyní očividně rozhodla, že směřovat k válce je bezpečné, protože Rusko se neodváží „začít“ válku. Jinými slovy, je to hra, ve které jedna strana vyzývá druhou, aby s tím něco udělala. To je přesně to, na co Putin narážel, když řekl:
Pokud od nás očekávali nervózní nebo hysterickou reakci, pokud chtěli, abychom se stali nebezpečím sami pro sebe, jakož i pro svět, tak toho se nedočkají. Nedočkají se jakékoliv reakce míněné naoko, nebo dokonce pro bezprostřední politický zisk. Nic takového nedostanou. Naše jednání bude vždy vedeno primárně zodpovědností – vůči sobě, naší zemi, našim lidem.

Avšak imperiální hluboký stát nepochopil fakt, že Rusko nemusí mít na výběr a musí se Říši postavit. Ano, Rusové nechtějí válku, ale problémem zde je, že vzhledem k naprosto bezuzdné aroganci a říšskému přehnanému sebevědomí západní elity je každá ruská snaha vyhnout se válce interpretována západním hlubokým státem jako známka slabosti. Jinými slovy, zodpovědným jednáním Rusové nyní poskytují Západu popud jednat ještě nezodpovědněji. To je velmi, velmi nebezpečná dynamika, se kterou se bude muset Kreml vypořádat. Putin evidentně má něco v plánu, aspoň tak chápu jeho varování:
Ale pokud si někdo myslí, že může spáchat odporný válečný zločin, zabít naše lidi, a že mu to projde, a nebude ho to stát nic, jen zákaz dovozu rajčat, nebo pár omezení ve stavebnictví nebo jiných odvětvích, klame sám sebe. Připomeneme jim, co udělali, více než jednou. Budou toho litovat. Víme co dělat.

Netuším, na co mohl narážet, ale jsem si jistý, že nejde o nějaké prázdné výhrůžky: nebyla to výhrůžka nepřátelům Ruska, ale slib Rusům. Jistě že doufám, že existuje plán, protože právě teď jsme na kolizním kurzu vedoucím k válce. Na závěr je zde krátký citát Putina, nad kterým by se západní vůdci měli zamyslet:

Již před 50 lety mne leningradská ulice naučila jednomu pravidlu: Je-li rvačka nevyhnutelná, je nutné udeřit první.


Week Nine of the Russian Intervention in Syria: the Empire strikes back vyšel 5. prosince 2015 na thesaker.is. Překlad v ceně 858 Kč Zvědavec.

Pozvánka na protestní akci: Nás nerozdělíte!

0
0

Protest proti šíření protiruské propagandy ve veřejnoprávních médiích a na středních školách




Praha – Velkopřevorské náměstí na Malé Straně,

dne 9. prosince 2015

v 16.00 hod.


Na shromáždění promluví a také zazpívá několik moravských a ruských písní MUDr. Marek Obrtel.


Akce se koná za každého počasí, k dispozici bude horký čaj pro zahřátí. Kdo může, nechť si přinese českou, či ruskou vlajku.
Respektujte, prosím, že tuto akci nepořádá žádná politická strana ani hnutí, jejich symboly proto nechte doma, stejně jako nenávist, která je výsledkem špatných emocí a propagandy, nikoliv zdravého rozumu a sebevědomí.

Ve středu 9. prosince se ve Velkopřevorském paláci od 16.30 koná konference, nazvaná „Historie versus propaganda“. Jejím organizátorem je ÚSTR, mediálním partnerem Radio Svobodná Evropa. Záštitu nad touto akcí převzala ministryně školství, Jiří Dienstbier a Karel Schwarzenberg, jenž také na konferenci vystoupí. Hlavními řečníky bude ruský profesor Andrej Zubov, Michael Romancov, Josef Pazderka z ČT, Irina Lagunina z Radia Svobodná Evropa a další lidé šířící protiruské nálady v naší společnosti.

Ti, kteří se snaží naši veřejnost přesvědčit, že Rusko je „Říše zla“ ohrožující svět, mají prakticky neomezený přístup do médií a jejich činnost financuje štědře stát. Organizace „Člověk v tísni“ v rozporu s Všeobecnou deklarací lidských práv, na níž se sama odkazuje (čl.19: „Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoliv prostředky a bez ohledu na hranice“), nechce sjednat vyrovnaný přístup do médií i zastáncům jiných názorů, ale naopak se snaží ovlivnit dětské mysli zavedením jednostranně zaměřeného výukového programu na středních školách o „ruské propagandě“.

(Více zde
Dnešní protiruská propaganda je stejně hloupá, jako ta rakousko-uherská

Budeme k tomu všemu mlčet? NE !

My občané této země považujeme Rusko za přítele a v této nelehké době i za přirozeného spojence. Požadujeme, aby zvláště veřejnoprávní média informovala o dění v Rusku objektivně. Protěžování v médiích lidí, pro které je démonizace Ruska patrně smyslem života (Romancov, Mitrofanov, L.Dvořák, Votápek, Fištejn, Šír a další), musí skončit. Chceme, aby byl dán hlas i názorům odlišným, neboť ČT má ze své podstaty přinášet informace nestranné a vyvážené.

Požadujeme také, aby byl zastaven na středních školách výukový program „Současná ruská propaganda“, nebo aby byl změněn na zvyšování dětské odolnosti proti jakékoliv propagandě a reklamě.
 


Zdeněk Dobiáš Kratochvíl
8.12.2015
Související články:

Fašounská prdel, ať se spláchne do hajzlu. A taková hezká prsatá holka to bejvala. Takto konverzovali redaktoři ČT, když u konkurence mluvil prezident

0
0

8. 12. 2015      ParlamentníListy
Nedělní Partie na TV Prima, které se 29. 11. zúčastnil prezident Miloš Zeman, měla pozoruhodnou dohru na sociálních sítích. Schytali to tam zejména moderátoři pořadu Terezie Kašparovská a Tomáš Hauptvogel, kteří prý byli k prezidentovi zcela nemístně servilní. Zejména někteří jejich kolegové z České televize se u počítače skutečně rozparádili.

Sportovní redaktorka Darina Vymětalíková na svůj Twitter napsala: „Moderovat je z lat. moderare. Moderátor má zprostředkovat všechny názory a dotazy společnosti přiměřeným způsobem.Takže Partie moderovaná nebyla.“*/

Ještě ostřeji to pojal její kolega Jakub Szántó. Ten na svém Facebooku sdílel přepis jedné z otázek moderátorky Terezie Kašparovské na prezidenta Zemana. Tu zajímalo, co prezident soudí o nápadu ministra spravedlnosti Roberta Pelikána „chránit islám v rámci zákona“, navíc když sám má v rodině muslimského konvertitu. K tomu byl přiložen slavný ministrův tweet, citující výňatky z paragrafu trestního zákoníku, podle kterého za veřejné projevy nenávisti k náboženství je možné jít na dva roky za mříže.

O PARTII S PREZIDENTEM ZEMANEM SI PŘEČTĚTE ZDE

Redaktor Szántó k dotazu moderátorky poznamenal: „TV Prima nevratně zhnědla. Odporné lezení do prdele fašounské stoce, která se snažá dominovat veřejnému diskursu. Tak ať tam Prima vleze a už zůstane,“ napsal Szántó. A pak pochválil své redakční kolegy Tomáše Drahoňovského a Jana Nováka, že Primu opustili a přešli raději „k nim“ do ČT.

Tím však výživná diskuse nad primáckými moderátory nekončila. Jedna z diskutujících poznamenala na adresu Terezie Kašparovské, že by „měla jít umejt ústa mýdlem a preventivně se u toho profackovat“. Tato myšlenka Jakub Szántó zaujala a připsal k ní: „Savem a pak se tak jako tak spláchnout do hajzlu. Taková hezká prsatá holka to bejvala...“.

Po dalších příspěvcích kalibru „jsem v šoku“ vstoupil do debaty i pochválený ex-primák Tomáš Drahoňovský. Ten připustil, že tato otázka neměla nikdy padnout, bylo by však prý nefér z ní vinit moderátorku. „Na Primě často není moderátor autor otázek. Přicházejí k němu shůry. Pak už je to jen otázka žaludku, sebereflexe a hypotéky,“ poznamenal.

Facebook Jakuba Szántó:

TV PRIMA nevratně zhnědla. Odporné lezení do prdele fašounské stoce, která se snaží dominovat veřejnému diskurzu. Tak ať tam Prima vleze a už zůstane. Dobře jste udělali, Honza Novak, Tomáš Drahoňovský a další!

*/ paní redaktorka V. by se měla věnovat sportu a neplést se do oblastí, ve kterých bloudí. Moderare v latině znamená mírnit, zklidnit. Moderátor by tedy měl být člověk, který tiší, zklidňuje bouřlivou debatu dvou vzájemných odpůrců. Debata je v tomto pojetí brána jako druh dramatu. Viděli jste někdy za posledních 26 let takovou debatu v ČT? V televizi nejsou moderátoři, ale manipulátoři, cenzoři, spin-doktoři. Ale to vy víte, netřeba opakovat známou pravdu. (pozn.red. NR vd)


Foto: Repro TV Prima

Popisek: Prezident Zeman v Partii 

Smutná prognóza realita: mnozí z těch, kteří se neutopili, umrznou

0
0
Oldřich Průša
4. 12. 2015
Z počátku zimy v r. 2013 si pamatuji zprávu domicilovanou v Kyjevě, která konstatovala, že „během posledních několika dnů Ukrajina hlásí 56 umrzlých osob.“ Pak začal tzv. Majdan a tak tam buď přestalo trvale mrznut, případně to přestalo novináře, jejich tiskové i zahraniční agentury a média na pomy shůry trvale zajímat.


Evropa v posledních dnech s úlevou konstatuje, že v posledním měsíci poklesl počet utopených mířících z Turecka do Řecka a z Libye do Itálie a na Maltu. Ze špatných zpráv, je to ta trochu lepší.

Ovšem jen zdánlivě. Ty „neutopence“ čeká příchod zimy. Nejsou zvyklí, oblečení, ubytovaní tak, jak byla tehdy většina Ukrajinců. Nabízí se takováto výzva: „Ubytujte je, na množství nehleďte."

Člověk v tísni bude v TV a rozhlasových studiích hlásat a připomínat lidu i lid v tísni. Další „neziskovky“, charity, církve budou potvrzovat, že „čím méně státu, tím lépe“. Desetiletí platí poučka, že čím chudší stát, tím více loterií, aktuálně heren, kasin apod. nověji též charity, nadace …..

Bude jaksi opomenuto, kdo jim přispívá, z čeho žijí jejich aparáty, kdo jim k tomu nezisku přispívá. Kupodivu je to stát zahraniční organizace, nadace a empatická část obyvatel, kteří si to mohou dovolit. Občané jsou velmi soucitní, ale tento problém těžko vyřeší.

Je mi líto, že problém, který je zákonitý se zvládnout nepodaří v plně šíři. Sníží se nezaměstnanost - budou se kopat hroby. Kopat budou i migranti, aby se zahřáli.

Bohužel.

Irák by mohl k vyhnání tureckých vojsk ze své země usilovat o „přímou vojenskou intervenci Ruska“

0
0

8. 12. 2015 AC24

Turecko, když jde o eskalaci na Středním východě, tak si prostě nemůže pomoct. Erdogan zaprvé záměrně znovu rozdmýchal konflikt mezi Ankarou a kurdskou PKK, aby tak strachem dohnal veřejnost k vynulování výsledků demokratických voleb. Pak Turci u syrské hranice sestřelili ruské bojové letadlo. Nakonec Erdogan v kroku, který by docela dobře mohl být snahou o ochranu pašeráckých tras ropy od Islamistického státu, poslal do Bashiqy kousek severovýchodně od Mosulu 150 vojáků a dva tucty tanků, čím rozzuřil Bagdád.
 
 
Tento odpor podtrhuje fakt, že Irák, pokud jde o boj proti ISIS, nechce pomoc od NATO. Iráčané obecně věří, že US se s Islamistickým státem válí v pelechu a můžete se vsadit, že Rusko s Íránem lačně Bagdádu poradí, aby byl, pokud jde o vypakování vysoce podezřelé turecké přítomnosti u Najmy, velice důrazný.

Připomínáme vám, že Írán si v Iráku zařídil značný jak politický, tak vojenský vliv. Irácká vojska se ukázala být při obraně země proti postupu ISIS převážně neúčinná a tak do toho vstoupily íránskými Quds podporované šiítské milice včetně organizace Badr, Asaib Ahl al-Haq a Ktaib Hezbollah, aby tu mezeru zaplnily.

Samozřejmě, že to znamená, že v Iráku stojí Ajatolláh vysoko, a když přijde na loajalitu, tak jak ti militanti, tak spousta iráckých zákonodárců přísahala věrnost Teheránu a konkrétněji Qassemu Soleimanimu. Háček je v tom, že Írán nebude stát stranou, aby Americe s Tureckem dovolil spočinout na půdě Iráku ještě více nohami, kvůli čemuž jen hodiny poté, co Ash Carter oznámil, že Pentagon je nachystán vyslat více US vojáků speciálních operací, tak Kataib Hezbollah pohrozil, že je bude lovit a zabíjet. Vůbec není náhodou, že premiér Haider al-Abadí odmítl přítomnost více US vojáků jen o pár okamžiků později.

Teď dal Abadí Turecku 48 hodin, aby stáhlo své vojáky z Iráku nebo jinak.

Nebo jinak co? můžete se ptát. No, jinak Bagdád bude apelovat na Radu bezpečnosti OSN, kde nejspíš Rusko s Čínou irácký nárok podpoří.

To je ale jako řešení pro některé irácké politiky trochu moc měkké, takové jako Hakim al-Zamili, šéf irácké parlamentní komise bezpečnosti a obrany, který v neděli řekl, že Irák „by brzy mohl Rusko požádat v reakci na tureckou invazi a porušení irácké suverenity o přímou vojenskou intervenci.“

Irák má kapacity tyto síly odrazit a vyhnat je z iráckého území. Rovněž bychom mohli požádat Rusko, aby v reakci na turecké porušení irácké suverenity vojensky intervenovalo,“ řekl Al-Araby al-Jadeed.

No, víte, kdo to je? Hakil al-Zamili je někdo.

V roce 2007 jej zatkla irácká a americká vojska, když zastával vysoký úřad na ministerstvu zdravotnictví. Zamiliho obvinili, že posílá miliony dolarů šiítským militantům, kteří následně unášeli a zabíjeli irácké civilisty. Sunnitské civilisty. Konkrétněji US Zamiliho podezírali ze „zneužití jeho pozice k vedení darebné jednotky Mahdího armády, tj. šiítské milice, která přísahala věrnost klerikovi Mokhada al-Sadrovi,“ jak v té době referoval New York Times s dodatkem, že byl obviněn, že „zaplavil výplatní pásky ministerstva zdravotnictví militanty, čímž zpronevěřil americké peníze určené k placení za irácký přetížený zdravotní systém, a že zneužil zařízení a služeb ministerstva zdravotnictví za účelem sektářských únosů a vražd.

Zde je zajímavé tvrzení od NPR z roku 2010 po parlamentních volbách:

Při včerejších pátečních modlitbách ve slumu Sadr City v Bagdádu přilákal velkou pozornost jeden muž v šedém obleku, když kazatelé mluvili o P.A. Po kázání, které pochválilo jak ozbrojený, tak politický odpor k okupaci Iráku, mnozí lidé z mnohatisícového davu spěchali, aby se protlačili dopředu a pogratulovali Hakimu al-Zamilimu, který si jasně vydobyl rozhodný mandát jako poslanec parlamentu za Bagdád.

Ač je tady v Sadr City celebritou, prohlašují ho mnozí Iráčané za válečného zločince, jelikož Zamili byl náměstkem ministra zdravotnictví během zuřící irácké občanské války, a je obviňován, že ministerské gardy přetvořil na šíitská komanda smrti, co unášela a vraždila stovky sunnitů.

Další činitel ministerstva, který Zamiliho udal, se ztratil a předpokládá se, že je mrtev.

Poté, co byl Američany uvězněn a zadržován déle než rok, Zamiliho irácký soud po krátkém procesu osvobodil.

Kdybych skutečně byl do těch zločinů zapleten, tak by mě soudy usvědčily,“ řekl Zamili.

Správně. Ovšem problém je v tom, jak už říkáme měsíce, že šíitští politici spolu s Íránem podporovanými milicemi teď kontrolují Irák, který se v podstatě přetvořil na kolonii Teheránu.

Nedojde k žádnému jednostrannému rozhodnutí ze strany US nebo Turecka o umístění vojsk do této země, jemuž by Bagdád nevzdoroval, a všichni obeznámení vědí, že když se Bagdád vzpírá, tak to znamená, že Írán nesouhlasí.

Jak Zamiliho varování objasňuje, Irák (a tudíž Írán) se nebude ostýchat povolat z Moskvy velké kvéry, když bude mít pocit, že to situace vyžaduje – a militanti se nebudou ostýchat útočit na nájezdníky z této „invaze“.

„Turecké zájmy v Iráku teď už budou legitimním cílem kvůli tureckému útoku na irácké území,“ uvedla v prohlášení jedna z šíitských milicí Kata’ib Syyid al-Shuhada z Lidové mobilizace. Podobně i Harakt al-Nujaba Turecko nazvala „teroristickým státem“. Připomínáme vám, že tyto skupiny mají reputaci, že se prý nebojí nikoho, kromě Chameneího samotného. Ne US, ne Turecka, ne ISIS ani nikoho jiného:


Uzavřeme to tím, co řekl Zamili po zřízení v Bagdádu sídlící společné zpravodajské buňky sestávající z činitelů Íránu, Ruska, Sýrie a Iráku: „Je tu nápad na formalizaci vztahů s Íránem, Ruskem a Sýrií. Chceme plnohodnotnou vojenskou alianci.“

* * *

Jako bonus trochu vybarvení od ISW:
Nedávné vyslání tureckých vojsk do severního Iráku se liší od minulých misí ve třech rysech. Zaprvé Turecko tuto akci zjevně neprovedlo, aby přímo omezovalo PKK, protože kolem Bashiqy žádná významná aktivita PKK není. Tato základna je také umístěna příliš daleko od dalších prioritních území PKK, včetně Sijaru západně od Mosulu, aby ji šlo účinně použít jako opěrného bodu pro budoucí operace proti PKK. Zadruhé turecký batalion vyslaný do této oblasti je uvnitř Sporné vnitřní hranice (DIB) Kurdistánu, kde je značná kurdská populace, ale zůstává to mimo Irácký Kurdistán. Turecko má nejspíš v úmyslu podpořit Barzaniho a KDP se zabezpečením kontroly nad DIB spolu s tím, že své síly umístí tak, aby mohly uplatňovat větší vliv při účasti na budoucích operacích při opětovném obsazení Mosulu, před tím etnicky rozrůzněného města obývaného Araby, Kurdy a Turkmeny. Zatřetí vyslání Turků přišlo jen čtyři dny poté, co ministr obrany Ashton Carter oznámil, že do Iráku budou vyslány další US síly speciálních operací (SOF), aby vedly přepady a sběr zpravodajství v Iráku a Sýrii, což je prohlášení, které obecně odsoudily šiítské politické strany, a ty hrozí kvůli němu hlasovat o nedůvěře proti ministerskému předsedovi, čímž premiéra Abadiho nutí veřejně přítomnost zahraničních pozemních sil v Iráku odmítat. Turecká vojska byla tudíž vyslána ve zvláště citlivé době.

Turecko si rovněž udržuje úzké vztahy s klíčovými hráči v severním Iráku. Turecko už od roku 2013 spolupracuje s regionálním presidentem Kurdistánu Masoudem Barzanim, zvláště na vývozu ropy přes ropovod Kirkuk-Ceyhan. Barzani má s Tureckem společnou nedůvěru k PKK a KDP s PKK v současnosti soupeří o kontrolu nad okresem Sinjar. Turecko má také úzké vztahy s bývalým guvernérem provincie Ninewa Atheelem al-Nujaifim, který udržuje tábor bývalé místní policie a arabských bojovníků v Bashiqě zvaný „Národní mobilizace“. Turecká podpora byla pro Atheela al-Nujaifiho podstatná, aby byl povýšen na guvernéra v roce 2009. Turecko má nakonec úzké vztahy s Osamou al-Nujaifim, bratrem Atheela a vůdcem sunnitského bloku Etihad v Radě reprezentantů (CoR). Turecko nejspíš těchto konexí využije, aby si zajistilo větší kontrolu nad ozbrojenými a politickými hráči, kteří se budou účastnit zpětného dobytí Mosulu. Zvláště bude Turecko nejspíš podporovat Njaiffis od sunnitských Arabů, s nimiž Turecko ještě nerozvinulo vztahy.

Vyslání tureckých vojsk vyvolalo silné odmítání napříč celým iráckým politickým spektrem. Irácký ministerský předseda Haidar al-Abadi a irácký president Faud Masoum toto vyslání příkře odsoudili jako porušení irácké suverenity a požadují, aby Turecko provedlo okamžité stažení. Všechny hlavní šiítské strany toto vyslání odsoudily jako porušení irácké suverenity s tím, že vůdčí činitel Sadristů volal po iráckých náletech proti tureckým silám, pokud zemi neopustí. Další člen pro-Malikiho CoR navrhoval, že by k vyhnání tureckého batalionu mohly intervenovat „ruské síly“.

US nejspíš v této záležitosti na Turecko tlačit nebudou, jelikož anonymní US obranné zdroje poukazují, že US o tureckých záměrech „věděly“. Avšak íránské zástupné milice by mohly udeřit na Turecko jinde v zemi. Írán nejspíš nařídil íránským zástupným milicím, aby 2. září unesly 18 tureckých stavebních pracovníků, aby na Turecko tlačily, aby nařídilo Tureckem podporovaným rebelům, aby spolupracovali na příměří kolem obležených měst s šíitskou většinou Fu’ah a Kifriya v severní Sýrii. Únosy poskytly na Turecko dostatečnou páku a unesení pracovníci byli propuštěni, jakmile syrští rebelové umožnili místní příměří. Írán by mohl uplatňovat podobné akce proti tureckým zájmům v Bagdádu a v jižním Iráku.

Tato situace by se mohla dále eskalovat, pokud na toto vyslání začne Írán pohlížet jako na hrozbu svým strategickým cílům v Iráku nebo v Sýrii. Írán na irácké půdě odmítá jakákoliv zahraniční vojska kromě jeho vlastních a podporuje Patriotickou unii Kurdistánu (PUK), tj. Barzaniho rivala v irácké kurdské politice ve snaze soupeřit s ním o kontrolu nad úřadem regionálního presidenta Kurdistánu. Íránští zástupci se rovněž nedávno 12. listopadu násilně střetli s Pešmergou v Tuz Khurmato ve východním Salah al-Din.

Šiítské strany této epizody využijí k nátlaku na premiéra Abadiho, aby rozhodně odmítl zahraniční intervenci, zvláště pokud jsou ty zprávy, že Turecko s Barzanim podepsalo dohodu o zřízení trvalé turecké základny v Bashiqě, pravdivé. Tyto výzvy by mohly US zkomplikovat plány na vyslání dalších Sil speciálních operací (SOF) do Iráku jako „speciální expediční úkolové síly“, které budou provádět v Iráku a v Sýrii přepady a sběr zpravodajství.

Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com

Dalajláma vyzval k dialogu s DAEŠ

0
0
8. 12. 2015    zdroj  a původní zdroj
14. dalajláma vyzval k dialogu se zakázanou teroristickou organizací DAEŠ. Duchovní vůdce tibetských buddhistů to řekl 7. prosince v rozhovoru s italskými novinami La Stampa.

"Musíme naslouchat, chápat, tak či onak projevovat úctu. Jiná cesta není,"řekl dalajláma.

Mluvil o soucitu, který je nutno projevovat všem stranám. "Udělejte to svým srdcem," vyzval. Jako příklad soucitu uvedl duchovní vůdce postoj Německa k problému uprchlíků: "Bylo velmi štědré: přijalo je a nakrmilo."

"Každý člověk má své vlastní náboženství a svou pravdu, ale ve společnosti musí být mnoho náboženství a mnoho pravdy,"řekl dalajláma. Zdůraznil, že islám je mírumilovné náboženství.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Fox News odstranil z vysílání dva komentátory za necenzurní výroky na adresu Obamy

0
0
8. 12. 2015        zdroj      původní zdroj
Dva televizní komentátoři amerického televizního kanálu Fox News byli 7. prosince na dva týdny odvoláni z práce za necenzurní výrazy v živém vysílání na adresu Baracka Obamy. Toto rozhodnutí přijalo vedení televizního kanálu, oznámila agentura CNN.



"Ralphem Petersem a Stacey Dash byly vyřčeny komentáře, které byly zcela nevhodné a nepřijatelné pro naše vysílání," okomentoval rozhodnutí vyšší výkonný viceprezident televizního kanálu Bill Shine.

Výrok Stacey Dash režiséři částečně "zapikali", ale tiráda Peterse se dostala do vysílání celá. Oba komentáře se týkaly provolání amerického prezidenta k národu.

Peters je ve studiu "strategickým analytikem" a má hodnost podplukovníka, upřesňuje CNN. Použil necenzurní výraz v rozhovoru s moderátorem Fox Business Channel Stuartem Varney. Moderátor vyzval spolubesedujícího, aby se za vyřčené omluvil, což ten učinil. Ale dále v rozhovoru dodal: "Můj výběr slov byl nesprávný, ale moji náladu, myslím, sdílí mnozí."

Stacey Dash je moderátorkou talk show "Outnumbered" na kanálu Fox News. Po odstranění z vysílání napsala ve svém Twitteru, že "se ráda zodpoví za svůj komentář."

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Stát, který nekontroluje svoje hranice neexistuje!

0
0


Petr Robejšek

9.12. 2015   Rukojmí

Co se to stalo se světem za poslední dva roky? Tuto otázku nám položila posluchačka paní Marie, která se starala o své nemocné děti a dění u nás a ve světě nesledovala. Když se vše obrátilo k dobrému, nestačila se divit, kde se "probudila". Svět předtím nebyl dokonalý, ale byl nezpochybnitelně bezpečný, ale dle jejích slov se nyní ocitla ve společnosti, která naplno směřuje k válce. Hostem Martiny byl český politolog, ekonom, zakladatel Institutu 2080, komentátor a publicista, žijící v Německu Doc. Dr. Petr Robejšek.
Směřuje svět k válce? Host: politolog, ekonom a publicista Petr Robejšek. Moderuje Martina Kociánová.
Martina: Pane Robejšku, vyvrátil byste pocit paní Marie, anebo ne?

Petr Robejšek: Já bohužel musím souhlasit s pisatelkou, že pravděpodobnost válečného scénáře stoupá. Ale neřekl bych, že je akutní. Také bychom museli hovořit o tom, jakou válku myslíme, protože válek je spousta a jde o to, jestli je to světová válka nebo válka na evropském kontinentu někde na jihu. Ale v každém případě se válečný konflikt stává pravděpodobnější, než byl.

Martina: Vy jste teď řekl, že se stává válečný konflikt pravděpodobnější. Jakého typu podle vás?

Petr Robejšek: Válka, o které se v tomto kontextu dá hovořit, je obyčejně označována jako asymetrický konflikt. To znamená nerovnovážný: na jedné straně u západoevropských zemí jsou regulérní vlády, armády, bezpečnostní složky, na té druhé straně je cosi jako guerilla, partyzánská válka, jednotlivci, skupinky, které nelze jednoduše lokalizovat a tudíž s nimi i bojovat.

(„To, co lidem dělá momentálně největší starost, je nejistota, pocit nebezpečí, strach z toho vyjít na ulici a stát se obětí nějakého útoku.“)

Ta asymetričnost se ještě týká způsobu boje. Západní státy si za léta svého vzestupu k nejúspěšnější civilizaci moderní doby přibraly určitý morální balast. Navalily na sebe omezení své akceschopnosti a v tomto případě obranyschopnosti. A to v naději, že dokáží svět ovlivnit svým příkladem.

Západní společnosti se orientují na pojmy, jako je rovnost, tolerance, spravedlnost. To je univerzální všeobecná platnost západních hodnot po celém světě.

Z chování politických a mediálních elit naší civilizace je zřejmé, že mají zodpovědnost za to, co se děje všude na světě a to ve srovnání právě s těmito hodnotami.

I když je to nepsané, myslíme si, že musíme prosadit lidská práva taková, jaká jsou u nás, všude na světě. Když se nám to nepodaří, musíme my nést důsledky toho, že se nám to nepodařilo.

Naše civilizace má nepřítele, který bojuje naprosto bezohledně, jehož hodnotový systém se pohybuje úplně v jiných rozměrech, který má jakousi teistickou náboženskou dimenzi spojenou s naprostou bezohledností vůči tomu, koho ty válečné akce postihnou.

Neřeší jakou zodpovědnost má tato partyzánská válka vůči morálním závazkům. Západ je v defenzivě, která je způsobená zejména tím, co si sám naložil, to znamená morální ohledy, které má vůči celému světu, včetně těch, kteří ho chtějí zničit.

Martina: Kdybychom se ovšem těch ohledů zbavili, po čemž mnozí volají alespoň do určité míry, co by nám z těch kořenů zůstalo?

Petr Robejšek: Život. Když tu argumentaci domyslíte do konce, tak o to jde. Je to skutečná válka, a byť i politici o ní těmito slovy hovoří, zatím se tak vůbec nechovali.

Prezident Hollande se tak začíná chovat až pod vnitropolitickým tlakem. Doufám, že mu to hodně dlouho vydrží, a sice až do vítězství. Nejsem si jistý, ale doufejme.

(„Ta válka je skutečně válka na život a na smrt, protože nepřítel, který vyzval západ, nezná slitování a považuje bitvu za dobojovanou až poté, co všichni jeho nepřátelé jsou porobeni nebo mrtví.“)

Velice úspěšná západní civilizace v hledání toho, co by mohla ještě vylepšit na své cestě k dokonalosti, vymyslela omezení, ochranu svobod, ochranu názorů, ochranu pohybu, ochranu všeho, co individuum jako základ úspěchu západní civilizace nějakým způsobem omezuje.

Vytvořili jsme si formy, systémy, normy, procesy, které umožňují každému se vzepřít zákonu ve jménu nějakého jiného zákona. To znamená, vytvořili jsme si normativní chaos, zablokovali jsme bezpečnostním a právním složkám vůbec možnost najít a postihnout viníka. To všechno ve jménu toho, že jsme tak humánní, liberální a úspěšní.

A když chceme přežít, tak musíme velkou část těchto svobod omezit. Tyto svobody byly proveditelné a uplatnitelné v rámci západní civilizace, ale nikoliv v konfrontaci s nepřítelem na život a na smrt. Není jiná cesta. Nebo se musíme porobit.

Martina: Co říkáte na názor, že v takzvané hybridní válce už jsme, jen jsme si toho mnohdy ani nevšimli a že nás do budoucna čekají než nějaké světové konflikty, spíše občanské nepokoje, občanské války?

Petr Robejšek: Vidím silnější potenciál v tom, že se jednotlivé státy od sebe vzdálí zájmově, názorově a případně z toho může i vyplynout cosi jako mezistátní konflikt. Mluvím o konfliktním potenciálu mezi státy v důsledku migrační krize.

(„Hybridní válka je módní pojem, často tak bývá v politické vědě, že něco, co je známé se pojmenuje jinak a všichni o tom hovoří.“)

Ale zdá se mi pravděpodobnější, že se tyto státy spojí ve společném strachu před zavalením touto migrační vlnou a budou to řešit tím, že zablokují cesty.

Migrační krize by se mohla vyřešit tím, že se z Evropy stane pevnost Evropa. Teď je jenom otázka, jak dlouho to bude trvat, než si politici tuhle nutnost přiznají a za jakých okolností k tomu, aby ta pevnost Evropa vznikla, dojde. Ty okolnosti nebudou hezké na pohled. To je jasná věc.

Martina: Vy jste teď řekl slovo pevnost, ale přesto, jak si myslíte, že by v tuto chvíli měla vypadat řešení, která by Evropská unie učinila a vzala za své?

Petr Robejšek: Tady vzniká cosi jako stát, protože máme pana prezidenta Tuska a máme cosi, jako ministryni zahraničí z Itálie. A jestliže tuhle tu hypotézu chci naplnit, tak ten hlavní, vlastně jediný nebo aspoň prvořadý indikátor existující státnosti je, že kontroluju svoje hranice. Stát, který nekontroluje svoje hranice, neexistuje.

A Evropská unie nebyla schopná zařídit kontrolu svých hranic. Nebyla schopná donutit Řecko, které žije z peněz ostatních Evropanů k tomu, aby začalo korigovat svoji dosavadní politiku a kontrolovat svoje hranice.

A jestliže mi někdo řekne, to je spousta ostrovů, velmi členitý terén, který se nedá kontrolovat, tak mu připomenu, ať se podívá, jak to dělají Turci, ať se podívá, jak to dělá Saudská Arábie, ať se vzpomene na to, jak to vypadalo za studené války v Evropě.

To jsou všecko nehezké obrazy a já chápu, že to mnohý nechce vidět, ale jestliže se ptáme, jestli je něco proveditelné a někdo říká, že to není proveditelné, tak já odkazuji na historické příklady, kdy to proveditelné bylo.

Je to otázka toho odhodlání, mít odvahu a vůli prosadit to, co předstírám, že jsem. Totiž stát nebo aspoň ta soustátí, které se vymezuje svými hranicemi. Když ty hranice dokáži vymezit, tak dokáži svoji existenci a zároveň dokáži i vyřešit ty problémy, které už mám, ale uvnitř těch hranic.

Musím napřed zastavit příliv, pak můžu řešit to, co mám uvnitř hranic. Nebude to jednoduché, ale vyřešitelné, ale jenom za předpokladu, že ten příliv nebude pokračovat.

Martina: Stoprocentně?


Petr Robejšek: Jsme dospělí lidé, takže víme, že ideální řešení neexistují, ale existují řešení 20% a existují řešení 90%. A tohle by bylo 90%.

Martina: Vaše iniciativa se jmenuje 2080 a to proto, že tvrdíte, že když změníš 20 % klíčových faktorů, tak ovlivníš 80 % reality. Co by tedy přesně mělo být těch 20 %?

Petr Robejšek: Uzavření hranic a zničení infrastruktury pašeráků lidí. Opravdové zničení. Ne, že něco koupíme, někde zaplatíme, někoho uprosíme, nýbrž to, co by udělaly Spojené státy na našem místě. Poslaly by tam komanda.

Viděli bychom, jak rychle by se ty problémy vyřešily. Samozřejmě, že bychom viděli krev, samozřejmě, že bychom viděli násilí, ale v tomto světě, jako v žádném reálném světě, neexistuje mír bez hrozby a násilí.

Martina: Řekl jste, Spojené státy by tam poslaly komando, ale musím zmínit to, že USA nad Saudskou Arábií spíše drží takovou zvláštní ochrannou ruku, takže to moc razantně nevypadá.

Petr Robejšek: Já tím chci říci, kdyby se nalézali v podobné situaci Američané.

Martina: Znamená to, že Američany ty evropské potíže je nepálí?

Petr Robejšek: Američanům ty evropské potíže dokonce svým způsobem přijdou vhod, protože oslabují potenciálního vyzyvatele ohledně dominance ve světové politice. Kdyby se ale tato věc týkala pobřeží Spojených států, respektive pobřeží protějšího kontinentu, tak by si s tím poradila tak, jak jsem říkal.

To znamená, já mluvím o té odhodlanosti, která Evropě zcela chybí a o té odhodlanosti, kterou Američané mají. To se ukazuje už jenom na tom, že většina amerických států odmítá z důvodu bezpečnosti přijmout syrské utečence, které slíbil přijmout prezident Obama.

Oni už při tak malém riziku, jako je 10 tisíc Syřanů, jsou opatrní a odmítají něco takového udělat. Při daleko větším riziku jsou ochotní reagovat velice tvrdě a tuhle tu tvrdost Evropa potřebuje.

Tuhle tvrdost teď ukazuje pod tlakem vnitropolitickým prezident Hollande a doufám, že pro ostatní v Evropě bude příkladem.

Čtěte také: Správná rozhodnutí se dělají v politice až v době, kdy už nejde dělat nic jiného a v té situaci se právě nacházíme, říká Petr Robejšek

Martina: Před rokem v našem pořadu jste řekl, že politik udělá, co je dobré, až když nemá jinou možnost. Ale abychom mohli léčit, tak musíme znát příčinu nemoci. Vy jste hovořil o ztrátě odhodlanosti Evropy. Řekněte mi, kdy se to stalo? Kdy Evropa ztratila odhodlanost hájit sebe sama, své zájmy, své lidi?

Petr Robejšek: Když hovoříme o ztrátě odhodlanosti, tak mluvíme o dekadenci. O společnosti, o civilizaci, která je tak úspěšná, že už neví, co by a vymýšlí si věci navíc. To jsou právě ty věci, kdy každý má právo na všechno, tolerujeme úplně všechno. Věci, které jsou v logice dosavadního vývoje téhle civilizace srozumitelné a pomohly jí nahoru, jsou teď předefinované. Nebo se fixujeme na něco, co už dále zlepšovat nejde a děláme z toho právo všech na všechno.

Tolerancí vůči čemukoliv odhalujeme slabé křídlo a stáváme se napadnutelnými. A to je pro mě indikátor společnosti, která svůj úspěch nepochopila a považuje ho i nadále jako za cestu k ještě větší dokonalosti. A to je dekadence.

Pachatel má větší práva než oběť. To je zas něco úplně z jiné oblasti, ale když někdo spáchá nějaké zvěrstvo jako Breivik, tak se najde tisíce poradců, terapeutů, expertů, kteří řeknou „on za to ve skutečnosti nemůže“ a pak se najdou v případě, že by tito lidé v uvozovkách selhali, tak se najdou jiní, kteří řeknou „my s ním přesto musíme zacházet humánně“. To je dekadence.

Martina: Jak je možné, že západ své vlastní chyby včas neprohlédl? Protože ne všichni inteligentní lidé jsou přece dekadentní. Řada z nich se dokonce neostýchá označovat současnou společnost za nejinteligentnější v historii. Přece to není armáda inteligentních dekadentních sebevrahů.

Petr Robejšek: Inteligentní lidé ještě neznamenají, že se chovají rozumně. Géniové jsou často takoví lidé, kteří si neumí ani zavázat tkaničky. To znamená, oni jsou geniální, svým způsobem vyšinutí v určité oblasti, ale pro praktický život naprosto nepoužitelní.

Civilizace se ztrácí v intelektualismu a ztrácí tím pádem kontakt s praxí. V abstraktních rozměrech je samozřejmě pravdivé, že lidská práva platí univerzálně. Z katedry, v teplé kavárně i z kazatelny to zní pravdivě. V praxi to nepřežije ani den.

V praxi potřebujeme lidi, kteří vědí, že 100 % neexistuje. Existuje nejvýš těch 80%. A proto, abychom těch 80 dosáhli, se musíme ještě zatraceně snažit a musíme najít to, co je podstatné.

To znamená, my nemůžeme nikdy uskutečnit všechno, co bychom chtěli ve 100%. Musíme si říci, že něco je důležitější než jiné. Když jde o bezpečnost národa, tak je bezpečnost přistěhovalců druhořadá.

Bezpečnost těch, kteří trpí válkou kdekoliv jinde na světě je v tu chvíli druhořadá, když jde o bezpečnost skupiny, která se označuje jako národ. Ať už to je Francie, Německo nebo Česká republika. A ti nejinteligentnější to často nejsou schopní provést.

Martina: Jenomže tyto názory, které jste právě teď řekl, jsou v současné době velice často oštítkovány jako xenofobní nebo radikální. Myslíte si, že tedy je nějaká cesta k tomu najít zlatou střední cestu?

Petr Robejšek: Zlatá střední cesta neexistuje a oštítkování je mně celkem jedno, nezmění nic na podstatě. Když se se mnou někdo bude bavit o příčinách a v dialogu mi vyvrátí to, co jsem teď argumenty znázornil, tak si to rád poslechnu.

Ale ne to, že někdo o mně řekne, že jsem radikální. Arabové myslím mají docela pěkné přísloví „psi štěkají a karavana táhne dál“.

Já respektuju vysokou morální odpovědnost lidí, kteří se přimlouvají dejme tomu za migrační krizi. To se dá aplikovat na jakýkoliv problém, ať už to je ekologie, problém hladu, rovnosti nebo cokoliv jiného, ale teď je migrační krize nejaktuálnější.

Já je respektuji a svým způsobem obdivuji to, s jakou obětavostí se snaží pomoci. Ale obávám se, že tam něco chybí. To, co se často lidem stává, že nejsou schopni cítit a myslet zároveň. Cítit, to je to první, to je ten impulz pomoci.

A myslet, to je to druhé, nezbytné pro to, abychom tím, že pomáháme jiným, nezničili sami sebe a tím vlastně i ten důvod, proč ti jiní k nám chtějí.

To znamená cítit a myslet zároveň a proti tomu jsou právě někteří vysoce inteligentní lidé, kteří nejsou dostatečně imunní. To jim trošku chybí, tam je jenom ten cit a chybí rozum. Tuhle kombinaci potřebujeme. Cit a rozum.

Martina: Podle mnohých už Evropa nastoupila cestu k té trajektorii sebezničení. Jak to vidíte vy?


Petr Robejšek: Já jsem v tomto ohledu optimističtější. A to ze zcela racionálních důvodů. A sice když parafrázuji to, že politici dělají rozumné věci, jen když už není vyhnutí, tak to převedeme do existenciální roviny a pak se dá říct, děláme rozumné věci, když hrozí zánik.

A já si myslím, že to povědomí bezprostředního, vitálního, akutního nebezpečí se teď prosazuje, že se tou zvláštní konstelací migrační vlny a teroristických útoků svým způsobem znásobilo.

Vytvořilo to náladu, ve které radikální rozhodnutí a akce na obranu západní civilizace, jsou nejenom myslitelné, nýbrž zdají se být jako nutné. A já si myslím, kdybychom hledali pro tento pocit nějaký symbol, tak bych použil třeba ty záběry, které jsme viděli z Paříže. Tam lidé, kteří kladou svíčky na místě, kde byli jejich spoluobčané povražděni, jsou najednou něčím vylekáni a prchají přes to pole svíček.

To mohli čeští diváci vidět v televizi a každý si to může najít na youtube. Prchají ve zmatku přes to pole svíček, kterými chtěli uctít svoje mrtvé. Před tím, aby zachránili holý život.

Tato symbolika je, myslím, zatraceně silná a doufám, že se nemýlím, že je to asi to, co postihuje náladu a i odhodlání aspoň některých politiků na západě jednat konečně racionálně.

A k tomu přibude, abych trošku ubral z toho patetismu, i jejich osobní zájem na tom, být znovu zvoleni, jako je to v případě prezidenta Hollanda.

Raketový útok na IS z ruské ponorky Rostov na Donu operující ve Středozemním moři (VIDEO)

0
0
9.12.2015 Russkaja Vesna

Ruské vojenské síly zahájily 8.12. masivní raketové a letecké údery proti cílům v Rusku zakázané organizace Islámský stát a proti dalším extremistickým organizacím na území Syrské arabské republiky. Úder byl veden ruskými dalekonosnými bombardéry Tu-22 M3 ze základny na letišti v Mozdoku (Dagestan) a letouny skupiny Vzdušných a kosmických sil Ruské federace v syrském Hmejmimu. Přidala se i ponorka Černomořské floty toho času operující ve Středozemním moři. Oznámil to ruský vojenský televizní kanál Zvězda.


Mimo to palbu poprvé zahájila i ponorka "Rostov na Donu" a to z ponořené pozice salvou námořních řízených křídlatých raket "Kalibr". Výsledkem jsou zničená dvě důležitá velitelská stanoviště teroristické organizace ISIL v provincii Rakka.

Šedesát bojových letů proti třiceti teroristickýmh cílům v provinciích Rakka a Deir ez-Esm byly provedeny bombardéry dlouhého doletu Tu-22 M3 z letiště Mozdok. Dvě stě třicet osm vzletů provedla operativně-taktické skupina ruského vojenského letectva ze syrského letiště Hmejmim.

Výsledkem bylo 699 úderů na nepřátelské cíle.

Během masivních raketových a leteckých úderů bylo zajištěno krytím útočících letadel stíhačkami Su-30 na pozicích doprovodu ve vzduchu.

Po vyplnění bojových úkolů se všechny letouny vrátily na své základny.

Za čtyři dny bylo shozeno 1920 bomb různých druhů.

Zničeno bylo 70 velitelských stanovišť, 21 výcvikových základen bojovníků, 6xtováren na výrobu munice a výbušnin a 43 sklady se zbraněmi a materiálem, 6xskladovacích a zpracovatelských zařízení na ropu, a také další objekty.

V důsledku toho byly vytvořeny podmínky pro další útočné akce syrské armády ve spolupráci s dalšími ozbrojenými silami v provinciích Aleppo, Idlíb, Latákia a v horských oblastech provincie Palmyra.

Video odvysílané stanicí TV Zvězda:


Překlad a úprava textu vd

Uprchlík ze Sýrie: Na ulicích Rakky se povalují bezhlavá těla sťatých lidí

0
0
9.12.2015   První zprávy
Podle uprchlíka, pro ty, kteří se nepřipojili k teroristické organizaci v městě Rakka není žádné jídlo, žádní lékaři, žádné peníze. Obyvatelé žijí v neustálém strachu před udavači a ulice hlídají děti vyzbrojené samopaly. Obyvatelé vstupují do Islámského státu kvůli hladu, protože těm, kteří se nepřipojili k teroristům se nedodává žádné jídlo, žádná elektřina, žádné peníze - tak popsal novinářům CNN Syřan, který uprchl do Turecka, když předtím žil v „hlavním městě“ Islámského státu Rakka.


Podle člověka, který představil jménem Sulejman, z Rakky uprchli téměř všichni lékaři, a zbývající lze spočítat na prstech jedné ruky a všichni pracují pro Daeš (arabský název IS – pozn. red.). Ve školách jsou děti ve věku pět až jedenáct let společně v jedné třídě, ale učitelé ne vždy přicházejí učit, takže výuka prakticky není. Každý den stojí stovky lidí ve frontě, aby mohly dostat trochu jídla zdarma.

Sulejman popírá tvrzení IS, že se žije na jejich území jako v ráji. „Kdyby to byl ráj, tak bychom se nesnažit uniknout. Život je tam velmi těžký,"říká uprchlík.

Putin to vmetl G20 do tváře: Někteří z vás financují Islámský stát!

Děti a manželka Sulejmana prakticky nikdy neopustily svůj domov. Rakka, kdysi svobodné a prosperující město, se proměnila v noční můru s bezhlavými mrtvolami na ulicích, uvedla reportáž CNN. Občané žijí ve strachu z udavačů a město hlídají desetileté děti se samopaly, které byly vyškoleny v kempech Daeš, přidává Sulejman.

Podle něj je výsledek leteckých úderů na Rakku zanedbatelný, protože většina částí města je prázdná, a bojovníci IS používají sirény a evakuují se před nálety, uvedl televizní kanál. Údery na ropnou infrastrukturu teroristů vedly k vyšším cenám benzinu a zemního plynu, elektřina se zapíná ne na více než 12 hodin denně.

Po francouzských leteckých úderech Islámský stát přísně omezil používání internetu, aby nepřítel neodhalil jejich objekty. Ve městě se nachází asi deset internetových kaváren, které jsou pečlivě sledovány. Daeš se obává, že jeho členové mohou být v kontaktu s cizí rozvědkou, říká Sulejman. ,Dodává, že viděl, kolik lidí bylo sťato kvůli obvinění ze špionáže.
Jiří Kouda, První zprávy

Jak se dělají islámské majdany

0
0

Stanislav Blaha
9.12.2015  E-republika
 
Autoritativní prezident Ázerbajdžánu Ilham Alijev se snažil o dobré vztahy s Ruskem, Tureckem, s nímž ho váže historie a jazyk, i s Íránem, protože většina obyvatel jsou šíitové. Teď bude muset volit mezi stranami.

Nešťastný Ázerbajdžán

V ázerbajdžánské vesnici Nardaran nedaleko od hlavního města Baku byli před několika dny zabiti čtyři členové "extrémistické skupiny". Při akci zahynuli i dva představitelé pořádkových sil a bylo zraněno několik dalších lidí. Příčinou krvavého střetnutí byla podle ázerbajdžánského ministerstva vnitra a prokuratury hrozba ústavnímu pořádku ze strany hnutí "Sjednocení muslimů", které si dalo za cíl "uchopení moci a vznik náboženské vlády, jež bude zemi řídit podle zákonů šaríji".

Ázerbajdžánský tisk také informuje o tom, že zakladatelé "Sjednocení muslimů" prováděli nábor stoupenců v Baku i na ázerbajdžánském venkově a organizovali zločineckou skupinu ozbrojenou různými druhy střelných zbraní a výbušnými systémy. Nardaran byl podle bezpečnostních složek místem, kde se ilegálně scházeli lídři tohoto uskupení a kde organizovali protivládní povstání a připravovali své členy na teroristické útoky "proti představitelům státní moci". Sjednocení muslimů také šířilo mezi obyvatelstvem letáky s výzvami ve stejném duchu. To byl důvod, proč byla provedena rozsáhlá bezpečnostní akce, která měla za cíl ukončení nezákonné činnosti a zadržení členů skupiny v Nardaraně. Při ní byla po zásahové jednotce zahájena palba a hozen granát. Odvetnou palbou byli "zabiti čtyři a zraněno několik dalších extrémistů". Zahynuli také dva příslušníci orgánů činných v trestním řízení.

Zpočátku bylo zatčeno 14 lidí, včetně lídra skupiny Tale Bagirzadeho, dnes už ministr vnitra Ramil Usubov při svém projevu v AzTV hovořil o 32 zatčených. "V důsledku uskutečněných operací bylo zabaveno šest samopalů, velké množství pistolí a výbušných zařízení. V tuto chvíli naše akce pokračují", řekl Usubov a dodal, že došlo už ke 23 případům potyček mezi policií a obyvatelstvem.

Dnes už se v Baku o členech skupiny nehovoří jinak než jako o "islámských extrémistech". Hovoří se o tom, že útočili na novináře. Ale aksakalové, tedy stařešinové Nardaranu říkají, že obyvatelé vesnice nikdy nepůjdou proti ázerbajdžánské vládě, ale že se je tímto způsobem "pokoušejí vyprovokovat". Podle Haqqin.az řekl jeden z aksakalů, Gadžiaga Nurijev, že mezi obyvateli Nardaranu a úřady nejsou žádné problémy. "Ta otázka má mnoho nuancí, které se musí vyšetřit. Dnes my, jako stařešinové obce, rokujeme s úřady o tom, aby napětí ustoupilo,"řekl Nurijev.

Ve stejné době došlo k rozsáhlé čistce v ázerbajdžánských bezpečnostních silách, zatčeno bylo téměř 30 vysokých důstojníků ministerstva vnitra a tajných služeb za zneužívání pravomoci, nelegální odposlechy, vydírání podnikatelů a nelegální obohacování. Znova se začal probouzet také ázerbajdžánsko-arménský konflikt o Náhorní Karabach.

A aby toho nebylo málo, v pátek tam vypukl požár státní ropné společnosti SOCAR, při kterém zemřelo více než 30 lidí.

Je to opravdu jenom náhoda, nebo to vše souvisí s napětím ve vztazích mezi Ruskem a Tureckem? Autoritativní prezident Ázerbajdžánu Ilham Alijev se doposud snažil udržovat dobré vztahy s Ruskem, Tureckem, s nímž ho váže historie a jazyk, i s Íránem (většina obyvatel jsou šíitové). Teď se, jak se zdá, bude muset rozhodnout.
 
 
NATO: Co nefunguje, stejně netřeba měnit

Nyní se podívejme na tuto historii z opačné strany Blízkého východu. Čína postupně vstupuje na kolbiště v Sýrii po boku Ruska. Důvod je jednoduchý. Přestala skákat podle Washingtonu a ten se ji pomstí tím, že připravuje teroristy v Sýrii, kteří budou dělat džihád v Číně. Tzv. Turkistan Islamic Party (TIP) bojuje proto Asadovi na území Sýrie, je zásobována z Turecka a její velitele od al-Núsry a al-Kájdy prošli výcvikovými tábory v CIA v Jordánsku. Tato pátá kolona džihadistů má působit v v bývalých asijských republikách SSSR, kde jsou největší zásoby zemního plynu na světě, včetně ropy. Pochopitelně má být cílem jejich útoků i Čína skrze nespokojené muslimské menšiny.

Ohledně Íránu jsme psali v článku Situace v Sýrii a okolí (září 2015). Totéž zkouší s podporou Izraele a USA také Saúdská Arábie v Íránu. Sporná oblast se jmenuje Chúzestán, viz tato mapa.



Žije zde národnostní minorita sunnitských salafistů, kterou začala pilně podporovat Saúdská Arábie v boji "za svobodu". Důvod této náhlé podpory je celkem jednoduchý. Írán trvale podporuje hútské bojovníky v Jemenu, na jejichž kmenová území útočí Saúdové s americkými zbraněmi a vzdušnou podporou izraelských stíhaček. Ale Saúdům se stalo totéž, protože šíitské kmeny oblasti Najran začaly válku společně s Húty za odtržení svého území od Saúdské Arábie. Důvodem je trvalý útlak, nedávné velice krvavé atentáty na saúdské šíity přímo při páteční modlitbě v mešitách. A dokonce nepomohl ani saúdský přímý úplatek 250 tis. dolarů každému najranskému kmenovému vůdci zvlášť.
 
 
Závěrem

Zdá se, že tzv. "boj proti terorismu" vedený Západem přešel do opravdu špinavé fáze. Skutečným nepřítelem je samozřejmě Rusko a všechno ostatní je vedlejší. Proto je třeba Rusku a Číně pilně okopávat kotníky, kde se dá. Nevyhnutelný pád dolaru bude možné na chvíli odvrátit třeba tím, že USA skrze povolnou a zmanipulovanou EU a NATO bude vytvářet "mírumilovné majdany" skrze připravené teroristické sítě v méně stabilních oblastech Ruska a jeho spojenců. Jak se zdá, tyto země jsou si toho dobře vědomi. A totéž se začalo dít i na Balkáně, viz aktivitu kosovských džihádistů, kterým Spojené státy pomohly k vlastnímu státu.

Výsledek takové zničující politiky? Pro EU to bude znamenat rozpad dalších nestabilních států do propasti zvané "failed state". V EU přibudou uprchlíci a teroristé. Jedno procento oligarchů bude mít legální důvod, jak a proč zrušit demokracii pro zbylých 99 % a jak je donutit platit novou válku, která vůbec nemusela být. V USA platí totéž, ale terorismus a uprchlíky nechají EU. Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem.


Zdroje zde

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 650 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde. Děkujeme!


Související články:

Paul Craig Roberts: Moskevské hlavolamy na hraně

0
0

9.12.2015   Střípky ze světa
Diplomatická zdrženlivost sází na Evropu, probuzenou z mrákot
Pokud se mobilizace k válce rozeběhne, od jisté chvíle je s to se vymknout kontrole. Právě to se dost možná, aniž nám to dochází, děje přímo před našima očima.Putin dal na Valném shromáždění OSN na srozuměnou, že kudy to svět bere teď, už to Rusko dál tolerovat nemůže. Dva dny nato zahájil na žádost syrské vlády válku proti „Islámskému státu“.  Rusko dosáhlo rychlých úspěchů při ničení zbrojních skladů ISIS i pomoci syrské armádě, vytlačující ISIS z dobytých území. Zlikvidovalo tisíce cisternových vozů, přepravujících ukradenou syrskou ropu do Turecka, kde se prodává rodině gangstera, jenž zemi momentálně vládne, a financuje ISIS.“


Washington rozhodný postup Ruska očividně zaskočil. Jak ze „strachu, že jeho vazalům z NATO vezme kuráž k další podpoře války proti Asadovi“ – tak k „tlaku na Rusko rukama loutkové vlády v Kyjevě“ – proto „zinscenoval sestřelení ruského stíhacího bombardéru Tureckem“. „Navzdory dohodě Ruska a NATO, že kde nad Sýrií operují ruské vzdušné síly, ke vzájemným střetům nedojde.“

Svou „odpovědnost za útok, za nějž se Turecko neomluvilo, popírá“. Tím víc se snaží „zdrženlivou odpověď“, jíž na něj reaguje Moskva, Evropě vydávat za důkaz, že „Rusko není než papírový tygr“. „Vytrubují to všechny západní prostitutky“ (a Wall Street Journal i „přímo tak znějícím titulkem“). Aby tím „Evropě namluvily, že nic neriskuje, bude-li na Rusko i nadále vyvíjet tlak na Středním východě, Ukrajině, v Gruzii, Černé Hoře a leckde jinde“.

Americký útok na Asadovy jednotky to dovádí ještě dál. Evropským vládám sugeruje, že právě „zodpovědný postoj Ruska, které chce válce předejít, je známkou strachu a slabosti“. Washington spatřuje v ruské a čínské suverenitě „existenční hrozbu své hegemonie“. Otázkou zůstává, nakolik si to uvědomují i vlády v Moskvě a Pekingu. „Nedopustit vzestup velmocí, které by jeho arbitrární kroky dokázaly blokovat, je základním stavebním kamenem zahraniční politiky Washingtonu. Rusko a Čína, které ten potenciál mají, to mění v terče.“

„Washington terorismu odpor neklade. Po řadu let terorismus programově generuje.“ Právě „terorismus je pro něj zbraní, jíž by rád Rusko a Čínu destabilizoval.“ Proto i „export muslimské populace do Ruska a Číny“.

Táž politika - v Sýrii, na Ukrajině i jinde – míří i přímo do jejich řad. Vše, čím se snaží vnuknout zdání, že se „Rusko na nic nezmůže“, má šířit i klam, že „díky té impotenci není ani atraktivním spojencem Číny“. Tím víc je „zodpovědná reakce na provokaci, podněcující provokací ještě víc, pro Rusko věcí povinností“.

„Washington a jeho evropští vazalové tím lidstvo ženou do krajně nebezpečné situace.“ „Rusku a Číně totiž dávají na vybranou jen mezi tím, že spolknou roli amerických vazalů, a přípravami na válku.“

„Putin si za to, že lidským životům přisuzuje větší hodnotu, než Washington a jeho evropští vazalové“ – „a na provokace vojenskou silou nereaguje“ - „zaslouží uznání. Rusko však musí podniknout i něco pro to, aby zemím NATO došlo, že se jim přisluhování agresi Washingtonu proti Rusku krutě nevyplatí.“

Rusko se „kupříkladu může rozhodnout, že prodávat energie evropským státům, jež jsou s ním fakticky na válečné noze, je absurdní“. A právě „na prahu zimy oznámit, že členským státům NATO energie neprodá“. „Rusko by sice přišlo o peníze, stále je to však vyjde laciněji, než ztráta suverenity či válka.“

„Má-li konflikt na Ukrajině skončit“ – či naopak „eskalovat na úroveň, kdy se z něj Evropa raději stáhne“ – lze „vyjít vstříc i žádostem odtržených provincií o reunifikaci s Ruskem“. Pokud by Kyjev stál o střet i pak, „musel by napadnout samotné Rusko“.

„Ruská vláda sází na zodpovědné reakce, které neprovokují.“ Na „diplomatické nástroje v naději, že evropské vlády dostanou rozum“. A „dovtípí se, že jejich národní zájmy a ty, které sleduje Washingtonu, se liší“ - a „přestanou jeho hegemonistické politice sekundovat“. Jenže právě to se zatím neděje. Tím snáz pak Washington „vydává zdrženlivé, zodpovědné reakce Ruska za důkaz, že je to jen papírový tygr, kterého není důvod se bát“.

Rusko „dělá vše pro to, aby k válce nedošlo“. Právě to ovšem – varuje tvůrce „reaganomiky“ – k „válce paradoxně může vést“. „Ať už to ruská média, ruský lid a ruská vláda jako celek chápou či ne, ruské armádě to zřejmé být musí. To jediné, co k tomu jejímu velení postačí, je vyhodnotit si složení sil, jež NATO vyslalo ´do boje s ISIS´.“

Ty „americké, francouzské a britské totiž představují stíhače, určené k úderům vzduch-vzduch, a nikoli na pozemní cíle“. Nejsou tam, aby „vzaly útokem ISIS na zemi, nýbrž coby hrozba pro ruské stíhací bombardéry, atakující pozemní cíle ISIS“.

„Washington žene svět do Armagedonu a Evropa tomu dává zelenou, o tom není pochyb. Loutky, které si koupil a platí v Německu, Francii a Spojeném království, jsou buď totálně na hlavu a lehkověrné, anebo bezmocné se z jeho chomoutu vysmeknout. Nedokáže-li Rusko probrat Evropu z mrákot, válce nemá co zabránit.“

Píše-li to i druhý muž Reaganova fiskálu – a šéfkonstruktér „reaganomiky“ – svět se skutečně musel změnit drasticky. K lepšímu ani náhodou.

Není třeba litovat Evropu, ale sebe...

0
0
Jevgenij Kopyťko
9.12.2015   Zvědavec
Takže, od začátku roku 2015 do Evropy přišlo více než 740 tisíc běženců ze zemí Blízkého východu a Afriky. Migrační krize zahnala Evropu do slepé uličky. Očekává se, že do konce roku počet žadatelů o azyl v Evropě přesáhne milion. Nejvyšší představitel Evropské unie pro zahraniční záležitosti a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová vyjádřila obecnou náladu Evropanů, když se vyjádřila, že Evropská unie nemůže najít řešení problému migrantů. Chce se položit otázku: možná ale nehledáte správné řešení na správném místě, vážené dámy a pánové?


Vždyť východisko už ukazuje rusko-syrská zkušenost. Po prohlášeních o získání kontroly nad osídlenými oblastmi na severu země ze strany syrské armády za podpory ruských Vzdušných a kosmických sil se Syřané začali vracet do svých domovů. Představitel Sýrie v OSN Bašár Džafarí uvedl na zasedání Rady bezpečnosti, že se vrátil už milion syrských běženců. Zdůraznil, že právě spolupráce s Ruskem vedla k tak povzbudivým výsledkům.

Na Západě ho nechtěli slyšet. Proč? Poté, co ruské vojenské letectvo zahájilo nálety na základny bojovníků Islámského státu v Sýrii, v EU a USA hned tvrdili a pokračují v takových tvrzeních, že Rusko pouze zvětšilo proud běženců. Dnes se sice protiruské nálady mění, i když pomalu, ale stěží se někdy změní zcela.

Nedávno si v Evropě náhle vzpomněli na slova Kaddáfího, který varoval několik hodin před svou smrtí: „Nebombardujete Libyi, ale zeď, která nepropouští Afričany a teroristy do Evropy!“ Vzpomněli si a kdosi to zhodnotil tak, že to byli právě Američané, kdo rozvrátil Magreb, aby zbavili Evropu identity a rozpustili její starobylou kulturu. Ale vždyť proti Libyi nešli jen Američané, ale také Francouzi a Italové toužící po levné libyjské ropě a plynu. Obecně je možné říci, že nyní jedí kaši, kterou si také sami navařili. Ale nespěchají s přiznáním svých chyb, proto závěry, přesněji jimi přijatá opatření, jsou neúčinná. Tak si to, jak se říká, pojďme osvěžit.

Začněme asi tím, že geografie zdrojů migrace značně přesahuje hranice Sýrie, Libye, Iráku, Afghanistánu. Zahrnuje Mauretánii, Maroko, Tunis, Alžír, Mali, Nigérii, Kamerun, Gabun, to znamená hlavně Afriku severně od rovníku. Senegal, Mauretánie, Západní Sahara a Maroko jsou zdrojem migrace přes Španělsko. Za svůj konečný cíl uprchlíci z bývalých francouzských kolonií považují přirozeně Francii. Tam směřují také občané Alžíru, Tunisu a Libye, kteří připlouvají přes Středozemní moře ke břehům Itálie a Řecka. Nicméně nejméně jedna třetina migrantů přichází přes Sýrii a Turecko a dále pokračují přes Balkán. Existuje také jedna exotická trasa. Jak píše deník The Wall Street Journal, část nelegálů směřuje do Evropy přes Norsko, kam se dostávají přes Murmanskou oblast v Rusku.

To znamená, že rozšířená verze o vlně migrace jako následku válek rozpoutaných NATO na Blízkém východě je, řekl bych, jakýmsi informačním krytím. Jistě, svůj podíl na probíhajících událostech války mají. Přinejmenším v Afghanistánu, Libyii, Sýrii a Iráku. Ale v Mali, Mauretánii, Čadu nebo Kamerunu nálety NATO neprobíhali a přesto v celkovém proudu migrantů utečenci z rovníkové Afriky tvoří téměř čtvrtinu.

To, co probíhá, zvláště když se podíváme dynamiku za poslední čtyři roky, je podobné spíš uměle vytvořenému a řízenému procesu. Z nějakého důvodu v období od podzimu 2013 do jara 2014 se množství těch, kteří si přáli dostat se do Evropy, prudce zvýšilo. Jestliže do roku 2011 migrační úřady EU mluvili asi o 20-25 tisících nelegálů za rok ze všech oblastí původu včetně Ukrajiny, pak začátkem roku 2014 bylo registrováno jenom z Afriky více než 90-100 tisíc migrantů. Pokud dříve velká část z nich směřovala především do Francie, tak nyní je konečným cílem jejich proudu Rakousko, Německo a Velká Británie. Například Němci očekávají do konce tohoto roku do své země příliv asi 1 milionu migrantů. Do Řecka a Itálie již dorazilo přibližně 300 tisíc nelegálů.

Podle vydavatele „MK – Aténského kurýru“ Fedora Ignatiadise se jedná „o celý byznys. Vyrábějí se falešné pasy - celé podzemní (tajné) továrny pracují pro tento obchod… Turecko a jeho vláda jsou v těchto nekonečných potocích běženců zainteresováni. To neskončí do té doby, dokud nebude radikálně vyřešena otázka občanské války v Sýrii.“

Pokud vezmeme v úvahu, že známá cena za „lístek do Evropy“ v průměru stojí 10 tisíc dolarů, dá se snadno spočítat, že proud nelegálů přináší nelegálnímu byznysu minimálně 10 miliard dolarů ročně, možná i 15 miliard. Náklady „turecké trasy“ jenom ze Sýrie dosahují 20-23 tisíc dolarů. Tyto částky jsou srovnatelné s objemem obchodu s drogami. Organizace masové migrace se účastní mnohé podzemní organizace včetně etnických. Například na Balkáně je tento obchod z významné části kontrolován albánskými a cikánskými skupinami. Jak uvádějí experti, zkušenost posledních 25 let ukazuje, že ty samé zločinecké syndikáty, skupiny a je chránící bývalí nebo současní příslušníci silových orgánů, zabývající se pašováním drog a nezákonným obchodem se zbraněmi, jsou aktivně zapojeni do zhotovování falešných dokladů.

Specialistka na kybernetické války 21. století Jelena Larinová si je také jistá, že „dnešní exodus do Evropy je velkým obchodem. Bez obrovského profitu by se důležité struktury nepustily do realizace tak rozsáhlého propagandistického, organizačního a logistického zadání. Je jasné, že se to nemůže dít spontánně nebo na nějakých dobrovolnických základech. Za celou operací stojí nejmocnější profesionální struktury. Přeprava milionů lidí po připravených trasách za podpory světových médií – něco takového jsme ještě neviděli.“

Hlavní západní média skutečně v pravou chvíli soustředila pozornost celého světa na tento problém. Ruská média nechápající globální cíl této mediální kampaně se rovněž aktivně zapojila do ospravedlnění tohoto procesu. A média, jak známo, jsou důležitým nástrojem manipulace obyvatelstva. Konkrétní fakt: V minulých dnech některé deníky uvedly, že fotografie utonulého syrského chlapce, která oblétla celý svět a získala si Rusko, byla naaranžovaná. Chlapec bohužel zahynul. Ale pak jej účelově přenesli na jiné místo, aby byla fotografie efektnější, srdcervoucí pro sentimentální evropské „publikum.“ Cíle bylo dosaženo: Před migranty se otevřely evropské dveře.

Jelena Larinová se domnívá :„Ale aby bylo možné si alespoň přibližně představit rozsah zdrojů stínové ekonomiky, odkazuji na hodnocení autora světového bestselleru tohoto roku „Zločiny budoucnosti“ (Future Crimes, pozn. překl.) M. Goodmana: Jen oblast kybernetické kriminality a pašování drog disponují prostředky ve výši asi 3 biliony dolarů, což jsou 3 procenta světového HDP. Je názor, že celkově světový zločin kontroluje minimálně 10-15 procent celého světového HDP.“ Zveřejněné údaje jsou plně srovnatelné s čísly, která odpovídají sféře mezinárodní migrace. „Je to strašná, soběstačná a nadnárodní síla, která může existovat pouze v spekulativně finanční ekonomice, kde se peníze vytvářejí v pravém slova smyslu ze vzduchu. Rozhodně nepotřebuje vědu, techniku a reálný inženýrsko-výrobní rozvoj. Zdrojem jejích peněz je chaos. Proto tato síla nejen proniká do legální politiky, ekonomiky, společenského života, ale také rozrušuje a chaotizuje celý svět, jednotlivé regiony i státy. Zvláštní operace „Běženci“ je dílo jejích rukou,“ je přesvědčená Larinová.

V řadách velké části expertů převažuje názor, že se ve světě za poslední desetiletí vytvořila mohutná aliance kriminálních a plně legálních skupin, struktur a organizací spojených se zpravodajskými komunitami, finančníky a nejvýznamnějšími médii. Mají přístup do nejvyšších politických kruhů na Západě včetně vládních. Uskupení této aliance jsou klíčovými pilíři globální kriminální ekonomiky, která skrze bankovní a finanční sféru přímo spolupracuje s legální ekonomikou.

V létě tohoto roku australský Institut pro ekonomiku a svět zveřejnil další zprávu, ve které připomněl, že ozbrojené konflikty na Zemi v roce 2014 stály asi 14 bilionů dolarů. Tato částka odpovídá 13,4 procentům světového HDP. Ve srovnání s rokem 2008 se výdaje na války zvýšily o 15,3 procenta.

Desítky miliard dolarů vydaných na války by stačily na to, aby se Blízký východ a Afrika změnili v „ráj na zemi.“ Ale byly vynaloženy na zabíjení lidí, rozvrácení mnoha zemí a ekonomik. Ale ne v blahobytné Evropě, ani syté Severní Americe. A tady nesmíme zapomenout, že západní civilizace je založena v historické perspektivě na bezprecedentním teroru, protože celá západní historie jsou neustálé války všech proti všem.

Afrika byla zpustošena evropskými podnikateli a obchodníky s otroky, kteří po staletí drancovali bohatství kontinentu. Drancovali také Indii, Čínu, Malajsii. Evropští příchozí s jejich zbraněmi a novými nemocemi prakticky zničili americké původní obyvatelstvo. Dvě třetiny obyvatelstva planety žily v koloniální závislosti na Západu.

Dnes se migranti tlačí do Evropy aby si také vzali zpět to, co v jejich zemích vydrancovali předkové dnešních Evropanů. Věří, že po letech totálního drancování jim Západ hodně dluží a je povinen je vydržovat.

Samozřejmě to není hlavní příčina přílivu migrantů do Evropy. Všechno, co je spojené s migračními procesy, probíhá uprostřed jednání mezi USA a EU ve věci vytvoření zóny volného obchodu. Toto Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) je oblíbený mezinárodní projekt Baracka Obamy, zvaný dokonce „Obamova doktrína.“ Podívejme se do minulosti. Po vytvoření světového koloniálního systému byla Evropa vyživována energií podrobených zemí. Po vytvoření Evropské unie se EU živila zdroji a postsovětským potenciálem zemí východní Evropy. Dnes přišel čas, aby USA žily z potenciálu EU.

Musíme poznamenat, že Amerika chce vytvořit v nejbližší době dvě ekonomické zóny se zeměmi EU a ATS. Dva regionální „ringy“ v čele s Washingtonem: Transatlantické partnerství a Transpacifické partnerství. Důvodem je vytvoření obrovských nových trhů bez účasti Číny, Ruska a dalších zemí BRICS. Sjednocení trhů USA a EU už v blízké perspektivě povede k zrušení jejich měn, dolaru a eura, s přechodem na novou transatlantickou měnu. To umožní zbavit se všech dluhů denominovaných v dolarech a eurech a začít novou ekonomickou expanzi.

Ale hlavní je to, že to pomůže udržet, ale i posílit rozkolísaný jednopolární svět. Pro takovou grandiozní ideu stojí za to zaplatit chaotizací Evropské unie. Podle mínění některých expertů, nyní přichází čas na „zmáčknutí“ EU a její vtažení do TTIP, dokud se ke vládě v klíčových státech nedostali národně orientovaní politici. Znamená to, že za vším tím Velkým exodem je třeba konkrétně hledat čí vůle, čí finance a čí geopolitický cíl za ním stojí. Jen tak se civilizační pozdvižení neorganizuje.

A není opravdovým cílem masové migrace do Evropy Rusko, nestane se většina mladých mužů – migrantů budoucími vojáky celoevropské armády, která bude vytvořena pod vedením a za peníze USA?

Američané si dali za cíl válku Evropy s Ruskem a od tohoto cíle neustupují. Tím spíš, že Ukrajina jejich naděje nenaplňuje.

Nicméně jsou si dobře vědomi, že v současném stavu NATO není schopné bojovat s Ruskem a v „modré“ a tolerantní Evropě není dost hořlavého materiálu pro válku. A tímto hořlavým materiálem se Evropa naplňuje. Počítat se proto bude s miliony migrantů a v důsledku toho s milionovou armádou. A tahle armáda bude za nějaký čas u hranic s Ruskem – v Pobaltí, Polsku, na Ukrajině, v Rumunsku a zřejmě ve Finsku. Pro vytvoření mocné armády v Evropě proti Rusku také USA organizovaly rozvrat Blízkého východu a severu Afriky. Takže se nemusíte o Evropu obávat…

Není důvod se divit, že během několika hodin po úderu tureckých vzdušných sil na ruský Su-24 v Sýrii Evropská komise schválila přidělení 3 miliard euro z rozpočtu EU. Minulou neděli EU toto rozhodnutí schválila. Prostředky mají jít na boj s migrační krizí – vytvoření koordinačních mechanismů a „zlepšení každodenního života běženců“ v Turecku. Jak se říká, vhodili do temné migrantské řeky tureckou štiku. Rusko-syrskou zkušenost s navracením běženců domů, o které se mluvilo na zasedání Rady bezpečnosti OSN, v Evropě ignorovali. A příliv migrantů do Evropy bude pokračovat do té doby, dokud se situace v Libyi a Sýrii neuklidní, uvedl šéfredaktor deníku Politics First Marcus Papadopulos. Má samozřejmě pravdu stejně jako mnohé jiné veřejné a politické osobnosti na Západě i v Rusku, ale situaci to nezmění, protože v sázce jsou takové ohromné peníze, že je těžké si to představit. Zbývá doufat v příznivý výsledek operace Ruska v Sýrii. Pouze ten může obrátit situaci ve prospěch zdravých sil. Je možné říci, že se dnes v Sýrii rozhoduje o budoucnosti celého světa.

Ostuda: Bohaté státy nechávají uprchlíky na Blízkém Východě na holičkách

0
0

9.12. 2015     zdroj
Bohaté státy světa projevují vůči uprchlíkům na Blízkém Východě bezpříkladnou ignoranci. Ani Světový program výživy, ani UNHCR/Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky při OSN/ nejsou dostatečně financovány. Místo toho, aby se pomáhalo zde, vydávají se miliardy na stále novější bomby, nebo jsou převáděny do Turecka. Kdo se pak diví, že uprchlíci chtějí za každou cenu do Evropy?


Zásobování syrských uprchlíků v oblasti Blízkého Východu podle Světového programu výživy /WFP/ není na rok 2016 zajištěno. Až do května příštího roku stále chybí přísliby v rozsahu 300 miliónů dolarů, řekla v úterý zpravodajské agentuře Reuters v Berlíně tisková mluvčí WFP. Spolková kancléřka Angela Merkelová již oznámila, že se v Londýně má konat konference dárcovských států, aby se zabránilo další uprchlické vlně směrem do Evropy. To je sice chvályhodná myšlenka – ale proč není možné na bohatém Západě tuto relativně malou sumu zaplatit nebyrokratickou cestou?

Místo toho se uzavírají pochybné obchody s tureckým prezidentem Erdoganem – zde peníze zjevně žádnou roli nehrají. Spolkový ministr financí Wolfgang Schäuble řekl v úterý v Bruselu po poradě se svými evropskými kolegy o plánované miliardové pomoci EU Turecku za účelem lepšího zabezpečení uprchlíků v zemi toto: „ Co asi vůbec nepůjde, abychom si poradili s Tureckem, protože nemůžeme sehnat těch 2,5 miliard. V tom byli všichni zajedno.“

Zároveň tečou stovky miliónů do krupobití bomb nad Sýrií, o kterém nikdo neví, k čemu slouží, který ale bude mít určitě za následek jednu věc: ještě více uprchlíků, ještě více utrpení, ještě větší katastrofu.

WFP dostal na rok 2015 k 8.prosinci podporu 850 miliónů dolarů, sdělila jeho mluvčí. „ To odpovídá 58 % nutné potřeby, abychom v současnosti zabezpečili více než čtyři milióny Syřanů v zemi a asi 1,4 miliónu uprchlíků v sousedních zemích potřebnými porcemi jídla a pomoci při výživě přes elektronické dobropisové karty“. USA a Německo přispěly dohromady padesáti procenty obnosu. Francie nepřispěla ani pětinou toho, co Německo – ale země se intenzívněji angažuje při zásobování uprchlíků v jiných částech světa.

Krácení přídělů jídla WFP pro syrské uprchlíky, zejména v Libanonu a Jordánsku, je považováno za důvod, že počet Syřanů, kteří chtějí přijít do EU, silně vzrostl. V říjnu mohla být měsíční sazba pro zabezpečení uprchlíků opět navýšena na 21 dolarů za měsíc – to ale stále odpovídá jen 80 % pravidelné sazby. Kromě toho může WFP zásobovat je část syrských uprchlíků. Kvůli finančnímu podzásobení musel WFP začátkem roku 2015 zanechat zásobování devíti uprchlických táborů v Turecku, řekla mluvčí.

Podobně to vypadá i u Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky při OSN /UNHCR/, který financuje ubytování. Pro zabezpečení uprchlíků v Sýrii došlo k 8.prosinci 2015 jen 43 % potřebných prostředků mezinárodního společenství, sdělila na dotaz organizace. Pro zabezpečení lidí v sousedních zemích Sýrie dostal UNHCR jen asi polovinu nutných prostředků / 58%/.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila Mgr. Zdeňka Holešová 
Deutsche Wirtschaftsnachrichten: Eine Schande: Reiche Staaten lassen Flüchtlinge im Nahen Osten im Stich

 

Ministerstvo obrany RF zveřejnilo video se spuštěním střely s plochou dráhou letu na pozice DAEŠ z ponorky

0
0

9. 12. 2015   zdroj a zdroj a zdroj
Ministr obrany RF, armádní generál Sergej Šojgu informoval vrchního velitele Ruské federace Vladimíra Putina o použití raketových zbraní a výsledcích bombových úderů na infrastrukturu teroristických skupin, které působí na území Syrské arabské republiky.


"Poprvé byly použity řízené střely "Kalibrus" z ponorky "Rostov na Donu" ve Středozemním moři", řekl Sergej Šojgu. Vystřelení raket bylo provedeno z pozice pod vodou. Cíle, na které byl veden úder, byly zničeny.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr, Vladimíra Grulichová
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live