Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Sýrie v Rusku nahradí turecké citrusy

$
0
0

9. 12. 2015    zdroj a zdroj
Sýrie hodlá dodat do Ruska asi 700 tisíc tun citrusů, aby nahradila obdobné turecké produkty, jejichž dovoz do RF byl zakázán. Uvedl to vedoucí syrské průmyslové komory Faris Shehab. Informoval o tom francouzský televizní kanál BFMTV.Podle něj již byla první dávka citrusů odeslána do Ruska. Shahabi dodal, že do Ruska bude dodáváno i další syrské zboží, například textilní výrobky.


Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr, Vladimíra Grulichová

Ne pravda a láska, ale poctivost a slušnost by měli být být krédem politiků (a podnikatelů)

$
0
0
Jiří Baťa
9. 12. 2015
Nepřekvapuje, že představitel ODS opět vysílá falešné SOS, protože se jim vláda nabourává do jejich programu, postaveném na obhajobě zájmů podnikatelů coby zaručených voličů (a sponzorů) pro potřeby voleb, které by je měly vynést znovu do popředí politické moci.


Nemám v úmyslu obhajovat práci nebo činnost vlády, protože ta zdaleka nanaplňuje své programové prohlášení ani z pozice vlády ani z pozice předvolebního předsevzetí a slibů koaličních stran. Dokonce mohu říct, že nejen neplní, ale dokonce zbaběle uhýbá slibům, daných voličům, např. církevní restituce. Na druhé straně nelze nevidět, že i to málo pozitivního, co se vláda snaží učinit trvale, resp. jak jsem předeslal je programově napadáno a negováno ODS, případně TOP 09. Předseda ODS pan Petr Fiala kdykoliv se vyjadřuje k nějakému záměru vlády, si neodpustí nejen záměr kritizovat, ale především demonstrovat jeho neúčelnost, neprospěšnost, nebo dokonce až škodlivost. Jakkoliv se rád odvolává na občany ČR, myslí a v popředí jeho zájmu jsou především podnikatelé a jim podobní činitelé.

Přiznávám, že nejsem zasvěcen do tajů IT a proto mě není zcela jasná technologie EET, nicméně jako laik říkám, že to princip a logiku má. Myslím, že ta logika a princip je pro záměr EET rozhodující, IT problémy technického rázu se dají dříve či později vyřešit, nebo doladit. To dobře vědí i představitelé opozice, pan Fiala, Kalousek nebo Stanjura, ale oni mají naprogramovanou povinnost tomuto technologickému pokroku za každou cenu zabránit. Nakolik bude (nebo by byla) EET přínosem ve výběru daní úspěšná, je sice otázka, přesto však představitelé opozice jako např. pan Fiala již dopředu ví, že tento záměr bude neúčelný, neprospěšný a dokonce, na co klade velký důraz, že to prý „zničí“ až třetinu podnikatelů. Trumfuje různými prognózami, představami, úvahami, potenciálními dopady na ekonomiku atd., atd.

Podobná, ne-li stejná situace nastává v případě jednání vlády o novele zákona o DPH, kde jmenovaný pan Stanjura používá cca stejné argumenty, jako je slyšet od pana Fialy v případě EET. Také vyčítá vládě nepřipravenost, nedostatečnou komunikaci, vláda prý dostatečně neposlouchá jejich argumenty, podnikatelé nejsou připraveni a podobné důvody. Myslím, že v obou záměrech vlády, tj. jak v případě zavedení EET, tak novely zákona o DPH je úmysl opozice jasný, zachovat stávající stav jak ve výběru daní, tak zachování systému DPH. Společným jmenovatelem jsou již jednou zmínění podnikatelé a to podnikatelé ne ledajací. Proto operují takovými obezličkami, jako že vláda nekomunikuje s veřejností a s podnikateli, ti na to nejsou připraveni, v případě zavedení je to zruinuje, projeví se to na ekonomických výsledcích státu atd.

Pozoruhodné je, že už dnes řada podnikatelů již např. EET akceptuje a realizuje a nelze říct, že by zrovna krachovali (výjimka potvrzuje pravidlo) a jak se říká, poctivého nepálí. Výhrady, že ještě nejsou podnikatelé na zavedení a změny připraveni, lze chápat a považovat za ubohou výmluvu a trapné hodnocení podnikatelů, kteří si rozhodně nemohou stěžovat na možnost se novinkám přizpůsobit. V žádném případě nejde o podnikatele přištípkáře, nějaké prodavače v trafice, sekáčích nebo bazarech, ale o zavedené firmy, o které sami politici mají zájem pro jejich solventnost a možnou podporu formou darů nebo sponzorství. V případě těch menších a méně prosperujících firem vláda dává různé úlevy jak časové, tak finanční, ale páni politici by si „když už, tak už“ asi přáli, aby to stát těmto podnikatelům jednak zaplatil všechno a realizoval to za nějakých pět let!

Ostatně sám pan Stanjura se vyjádřil více než možná chtěl: novelu zákona o DPH by měla vláda odložit nejméně o rok, nejlépe navždy. Totéž platí i pro EET. Ministr financí A. Babiš má pravdu v tom, že poctiví podnikatelé se nemají čeho obávat a ti nepoctiví se buďto polepší, nebo to budou právě oni, kteří na to „dojedou“! To už záleží na nich. Je-li pravda, že většina podnikatelů je poctivých, potom skončí-li nějaký ten „vyčůránek“, zas až tak velká škoda to pro ekonomiku státu nebude.

Ne pravda a láska, ale poctivost a slušnost by se měla měla stát krédem politiků a potažmo podnikatelů, učit a prosazovat tyto kladné vlastnosti už ve školách. Na pravdu a lásku jsme už jako občané a společnost neslavně „dojeli“, potřebnou nápravu lze vidět jen v poctivosti a slušnosti jak v práci, tak jednání lidí a politiků zvlášť.



Jiří B a ť a , 8. prosince 2015

Stanovisko Českého mírového fóra k sestřelení ruského bojového letounu tureckou stíhačkou a k situaci v Sýrii

$
0
0
9. 12. 2015
1. Vyzýváme občany České republiky, vládu i prezidenta, jakož i všechny politické subjekty k jasnému oficiálnímu odmítnutí tohoto nedůstojného hazardu se světovým mírem, který opět předvádí tzv. transatlantické spojenectví. Účinný boj proti terorizmu je možný pouze ve spolupráci s Ruskou federací a syrskou vládou.

2. Vyzýváme českou veřejnost, vládu i politické strany k aktivní podpoře tureckých demokratů, odborů, občanských hnutí a kritických žurnalistů, kteří kladou odpor totalizující islamizaci Turecka a kteří jsou vystaveni stále silnějším represím současného režimu.

3. Vyzýváme adresáty naší výzvy, aby oficiálně vyjádřili hluboký respekt Syrské arabské armádě, která de facto bojuje i za nás. Doposud – ani čtrnáct dnů po události – tak oficiálně za naši zemi nikdo neučinil. Syrská armáda bojuje za svoji vlast proti vnější intervenci a za to jí patří uznání, respekt a čest.

4. Vyzýváme prezidenta České republiky a členy vlády k aktivní diplomacii ve prospěch skutečného řešení syrské krize. Vyzýváme je k tomu, aby zaujali jasnou pozici v rámci NATO, EU a na mezinárodním poli (OSN). Politickou a diplomatickou podporu zaslouží také Ruská federace.

Objasnění stanoviska ČMF

Během vzdušné operace leteckých sil Ruské federace v Sýrii proti teroristickým skupinám nedaleko hranice s Tureckem došlo k vážnému incidentu. Turecká stihačka sestřelila ruský stíhací bombardér SU-24, teroristé operující v oblasti jednoho z pilotů usmrtili, okolnosti jsou dostatečně známé.

Kdo instrumentalizuje koho?

K události samotné tolik: i kdyby platila turecká verze případu (m.j. nelogická a plná rozporuplných výpovědí), zbývá pouze jedna nejasnost. Snaží se Ankara zatáhnout USA a NATO do vlastní strategie mající za cíl vzkřísit neo-osmanskou říši a přitom odpoutat pozornost od systematické islamizace vlastní společnosti? Nebo je tomu naopak - a NATO využívá koloniální ambice Erdoganovy AKP k posílení vlastních sil v regionu?

Obecně

Turecko není obětí islamistického teroru, ale přinejmenším spolupachatelem. Pokud by Damašek a Moskva uplatnily stejná „pravidla boje proti terorizmu“ tak, jak je praktikuje Ankara kupříkladu v Iráku proti PKK, musely by ruské stíhačky bombardovat tábory džihádu a jeho přísunové cesty již na území Turecka.

Režim Erdoganovy AKP podporoval od samého počátku ozbrojené skupiny snažící se násilnou cestou svrhnout prezidenta a vládu Syrské arabské republiky, ať již vystupovali pod hlavičkou FSA, al-Nusry, Syrské Brigády Turkmenů, Brigády Sultána Abdulhamida, ISIL / ISIS nebo IS. Nerozhoduje název, ale cíle a ty byly a jsou jasné: zničení sekulárního státu a nastolení sunitsko-islamistické totality po vzoru golfských monarchií – pod vojenskou kontrolou Turecka v americké režii a za podpory Evropské unie.

O všestranné aktivní turecké (a saudskoarabské / katarské) podpoře syrskému džihádu se obecně ví. Jestliže jsou cesty, po kterých putují do Sýrie zbraně i evropští džihádisté, a převaděči, tzv. turecké spojky známé investigativním tureckým žurnalistům a západním televizním stanicím, které s nimi dokonce vysílají rozhovory, musí o nich logicky vědět turecká vláda (policie, tajná služba, armáda), americký nebo francouzský prezident. V době satelitů, tajných služeb a odposlouchávacích zařízení, o kterých se Orwellovi ani nesnilo, není možné, aby tyto aktivity západním státům unikly. Americká NSA (a další služby), která je schopná odposlouchávat německou kancléřku a další hlavy evropských států, nic neví o těchto tureckých aktivitách? Jestliže neví, potom je na nic a měla by se rozpustit. Pokud jsou jí známé, musí vysvětlit, jak je možné bojovat proti terorizmu a zároveň ho přinejmenším pasívně podporovat.

To, co nedávno zažila Paříž, zažívají občané Sýrie již pátým rokem. To, jak je propaganda západních masmédií falešná, dosvědčuje fakt, že do míst pod kontrolou syrské armády se již navrátilo více než milion syrských uprchlíků.

Stav věci

Jediný stát, který v Sýrii vojensky operuje v souladu s mezinárodním právem, je Ruská federace. Všichni ostatní, členové tzv. antiteroristické koalice proti IS pod vedením USA, se opět pohybují mimo jeho rámec. Tato situace představuje další těžkou ránu pravidlům civilizovaného soužití mezi národy / státy a zároveň vyvolává nebezpečí nekalkulovatelného vojenského konfliktu. Pokud by k němu došlo, ponesou za něj plnou morální, politickou i mezinárodně-právní zodpovědnost ti, kteří k tomu sami sobě udělili „mandát“ a kteří si s děsivou samozřejmostí osobují právo podle vlastního strategického scénáře vojensky intervenovat v cílových zemích bez souhlasu jejich vlád.

Antiteroristická koalice s Erdoganovým režimem a golfskými feudály je výsměchem demokracii, právu i zdravému rozumu. NATO navzdory známým faktům Turecko politicky i vojensky podporuje a po sestřelení ruského letounu dokonce hodlá vojenskou přítomnost zvýšit. EU se nechá vydírat pomocí migrantského náporu, který je z velké části produktem politiky Ankary vůči Sýrii. A ČMF připomíná to, o čem Evropská unie a Spojené státy mlčí: Saudská Arábie - za tichého souhlasu všech - bombarduje Jemen a "vyrábí" další masovou migrační vlnu, která nezaplaví golfské monarchie, ale Evropu.

Otazníky

Zatímco mezinárodní diplomacie Ruské federace a její postoj v syrské krizi byly a jsou zcela jasné a konzistentní, vyvolává náhlý obrat zemí, které ještě donedávna aktivně hrály roli garantů životaschopnosti syrského džihádu, přinejmenším pochybnosti a otazníky. Jde o vítězství politického realismu, který sice nedovoluje otevřené spojenectví s ruskou a syrskou vládou, který nicméně pochopil vážnost situace a alespoň zákulisně s nimi koordinuje vojenský postup proti IS?

Nebo se politický realismus obrátil tradičně destruktivním směrem a vzhledem k poznání, že pádu Damašku lze dosáhnout pouze za cenu III. světové války, se snaží syrskému státu uštědřit co možná největší kolaterální škody? Příklad: proč britská letadla bombardují syrská těžiště ropy v okamžiku, kdy ruské vzdušné útoky úspěšně decimují konvoje transportující „islamistickou ropu“? Proč se Londýn namísto toho nezasadí za efektivní kontrolu přísunových cest IS na syrsko-turecké hranici a nezaujme jasný postoj vůči špinavé hře Ankary? Přitom by bylo zcela jednoduché pohnat k zodpovědnosti její odběratele. A lze vyloučit, že masivní přítomnost NATO na syrském nebi nesměřuje k vytvoření autonomních území „osvobozených“ od IS (bojovníci IS se náhle "transformují" do "umírněné" podoby nebo na čas zmizí v Turecku, aby se později pod jiným jménem objevili tam, kde je jich za potřebí) s cílem zpochybnit územní celistvost SAR? Podle nejnovějších zpráv pronikla turecká armáda bez souhlasu tamních vlád jak na irácké území u Mosulu (prý - svět se nestačí divit!! - kvůli výcviku kurdských Pešmergů), tak do syrské pohraniční oblasti, aby tam ochránila transport nafty z území kontrolovaných Islámským státem. Nebo navíc zajistila teroristické aktivity turkménských "soukmenovců"? Co na to NATO a EU? Jak se k tomu všemu postaví Česká republika?

Za České mírové fórum:

Vladimíra Vítová
Petr Schnur
Ivan Müller

V Praze dne 7. 12. 2015
cmf@centrum.cz

Záměry USA s Islámským státem

$
0
0


Yekta Uzunoglu
9. 12. 2015
Zbraně, které USA a Evropa posílají Kurdům, slouží USA jako alibi. Současný Islámský stát porazit lze, ale chybí k tomu politická vůle. Pokud já vím, tak nějaká vážná úvaha a plán k poražení Islámského státu ani neexistuje. Spíše je pravdou opak, stratégové v USA a v EU jsou s jeho existencí smířeni. 

Jejich vnitřní argumentace zní: „Lidstvo jenom ve dvacátém století vidělo daleko krutější režimy, a také se vlastně nic nestalo. Třeba Pol Pot a tak dále. Ten Islámský stát vedle nich zase tak krutý není a časem, až začne skutečně fungovat jako stát, se brutalita částečně ztratí v jeho vlastních strukturách. Konkrétním případem přeci může být třeba Hizballáh, který se z teroristické organizace stal součástí libanonské vlády i státu.“ Akorát chtějí Islámskému státu vymezit jeho hranice a dát najevo, že ty hranice překročit nesmí. Je to velice naivní a pohodlný postoj. Proto se mi také část koaličních náletů jeví spíše jako výcvik pilotů než reálné snažení.

Kurdové jsou jediní, kdo proti IS skutečně bojuje, a jediní, kdo ho dokázal v Iráku i Sýrii skutečně porazit. Ale chybí jim především zbraně. Ty, co Evropa a USA posílají, slouží jen jako alibi! Třeba Česko poslalo Kurdům v Iráku, těm v Sýrii nikoli, dvanáct milionů nábojů do „kalašnikovů“, které by stejně muselo pracně a nákladně likvidovat. Ale odkud mají Kurdové brát kalašnikovy či jiné zbraně ráže 7,62, to už nikoho nezajímá! Nebo Německo poslalo osmdesát raketometů MILAN a do nich tisíc raket, ale fronta mezi iráckými Kurdy a IS je delší než osm set kilometrů!

Nesmírným neštěstím Kurdů je, že nemají moře, a jsou přitom ze všech stran obklíčeni státy, které podporují buď IS anebo šíitské islamistické milice. Největší díl viny lze ale jednoznačně nalézt u Obamovy administrativy a EU. Americký Kongres totiž už před časem schválil přímé dodávky zbraní Kurdům, poté však Obamova administrativa udělala vše pro to, aby byl návrh vetován! Proč? Vždyť přeci, alespoň navenek, bojují proti IS!

V České republice je odlišný postoj státu vůči Kurdům od postoje lidí. Je to důsledek mé třiačtyřicet let trvající zkušenosti s ČSSR, ČSFR a ČR. Je třeba zde rozlišit jednu zásadní věc. Postoj těchto státních útvarů vůči Kurdům od postoje českého a slovenského národa. Oba jsou naprosto odlišné. Hlavně Češi měli vždy sympatie vůči Kurdům, ale jejich stát nikoli. Státní politika, formovaná někdy po druhé světové válce, sázela na státy, nikoli na národy, které eventuálně ani svůj stát nemají. Masaryk byl v tomto ohledu naprosto jiný. Sázel třeba na Židy a dějiny mu později daly za pravdu. Vyplatilo se to. Těch několik málo Kurdů v ČSSR, ČSFR a ČR bylo státem vždy perzekvováno, protože nemáme stát. Ani jisté statečné postoje, pro které si velice vážíme Václava Havla či Miloše Zemana, tento postoj státu nezměnily.

Podepisuje se na tom do jisté míry snaha o paušalizaci postojů vůči celým národům, což je zásadně špatné. Já jsem nikdy výraz Turci, Němci či Japonci v takto paušalizujícím významu nepoužíval! Bylo by příliš primitivní nějaký národ paušalizovat. Na svém blogu jsem napsal: „Někteří místní Turci.“ Jinak z etnologického, jazykovědného a etického hlediska: Ano, Turci jsou jiní než indoevropské národy či národy, které v dějinách vybudovaly feudalismus a následně národní státy. A o těch „některých místních Turcích“ a jejich zločinech za posledních dvacet let byly publikovány stovky článků a padla řada rozsudků v Česku, Polsku, Německu, Rakousku, Řecku a tak dále.
Je tragické, co se dnes děje pod záminkou boje proti Islámskému státu. Turecká armáda útočí a bombarduje místo Islámského státu pozice bojujících Kurdů. Nejde v žádném případě o nedorozumění ze strany Turecka. 

Blízký východ je džungle, ve které se vyznat není snadné ani pro ty největší odborníky. Loni se do masmédií – dost záhadně – dostala nahrávka přísně tajného jednání státních špiček Turecka, kde se připravovalo zinscenování „casus belli“, tedy vyprovokování vojenského střetu, který by tureckému státu poskytl záminku pro invazi do Sýrie. V tomto jednání Hakan Fidan, šéf turecké tajné služby, navrhoval: „Pošlu do Sýrie čtyři muže, pokud to bude třeba, nechám je na nás zaútočit, a pak už můžeme...“ Situace se mi jeví tak, že loňský plán byl nyní realizován. Patrně ten, kdo zmíněný záznam loni pořídil a vypustil do médií, aby onomu útoku zabránil, letos tento starý plán podporuje. A Turecku rozhodně nejde o boj proti IS, ale o „politický make-up“ pro toho, kdo byl přistižen při spolupráci s IS.

S tím novým make-upem chce Turecko oslnit zbytek světa a získat podporu pro svůj základní a skutečný záměr, tedy pro boj proti nejefektivnějším protivníkům Islámského státu, Kurdům. Utekly tři roky od vyhlášení příměří a současně utekly tři roky vytrvalého porušování příměří ze strany tureckého státu. Po třech letech provokací to vypadá, že „turecký“ Kurdistán opět zachvátí boje mezi tureckým státem a kurdskými jednotkami.

K té válce s Kurdy Turecko jednoznačně dovedly kurdské úspěchy v boji proti IS na frontách v Iráku i Sýrii, a to přes přímou tureckou podporu IS. Poslední kapkou pak pro Erdoganův režim byl historický úspěch převážně kurdské Demokratické strany lidu (HDP) v červnových volbách. Proto se i jediná šance na smíření Kurdů a Turků, tedy liberální promírová HDP, stává terčem brutálních represí. To je jasný signál, jaký je postoj Erdoganovy vlády. Signál vcelku pochopitelný. Recepa Tayyipa Erdogana i spoustu jeho ministrů chrání před vyšetřováním mnoha, především ekonomických, deliktů jejich imunita. Potřebují válku nebo alespoň předčasné volby v takových podmínkách, v nichž vyhrají. Potřebují, aby nevznikla opoziční koalice odhodlaná zbavit je imunity a začít nejen s vyšetřováním těchto deliktů, ale i dalších protiprávních zásahů, například do justice, svobody slova, činnosti neziskovek, školství a dalších. Nakonec uvedu jednu perličku. Prezidentský palác, který pro sebe Erdogan nechal postavit na ploše několikanásobně větší, než je Václavské náměstí, po těchto volbách turecký Nejvyšší soud prohlásil za černou stavbu. Právě nezávislé soudy, funkční demokracii a vládu práva nemůže Erdogan ve své zemi dovolit!

S tím souvisí i vlna uprchlíků směřujících do Evropy, ale tu je třeba vnímat a zpracovávat odborně a tudíž diferencovaně. Obzvlášť po druhé světové válce se začala demografie Evropy měnit nejen vnitroevropskou migrací, ale také imigrací ze zemí mimo Evropu, tedy hlavně z Turecka, Alžírska, Tuniska, Libye a Blízkého východu. Evropa tuto mimoevropskou imigraci potřebovala ke znovuvybudování válkou postižených a zničených států. A právě tehdy udělala zásadní chybu, že si imigranty nevybírala s ohledem na jejich schopnost a ochotu se integrovat. Těmito rozumem předvídatelnými sociálně-náboženskými otázkami se vůbec nezabývala. Druhá vlna migrace nastala po pádu železné opony, jenže ta byla opět vnitroevropská. I jen tyto dva příklady by měly evropským státníkům stačit, aby pochopili, že vnitroevropská migrace – evropských migrantů bylo daleko, daleko více, než těch z ciziny – se nikdy nestala zdrojem tak závažných sociálních konfliktů, kdežto mimoevropští imigranti ano. Nyní se Evropa opět nachází v podobné situaci jako po druhé světové válce. Potřebuje levnou pracovní sílu, aby mohla financovat důchody a podobně. A opět ignoruje sociální, a možná někdy až existenční, konflikty spojené s neevropskou imigrací. A je zde k tomu ještě „malý“ detail, že neevropští imigranti po druhé světové válce, tedy v padesátých a šedesátých letech, nebyli tak silně – aktivně či latentně – infikováni jistou náboženskou ideologií, jako je tomu nyní. To ještě zvyšuje riziko sociálních konfliktů.

Přitom tragické osudy migrantů je pro určitou politickou reprezentaci v Evropě snadné zneužít z hlediska proimigrační i protiimigrační politiky, o jevy snadno zneužitelné instrumentalizovanými masmédii. Pro celkovou analýzu tak závažné problematiky a následné syntézy nejsou ale jednotlivé tragikomické jevy podstatné. Politici a státníci by se podstatou těchto problémů měli zabývat objektivně a nechat při tom stranou své politické či kariérní zájmy. Situace je dost vážná na to, aby se konečně zachovali rozumně a rozhodovali v zájmu budoucnosti Evropy! Řešení této situace je složité, rozhodně základem je ustanovení ženevských konvencí z roku 1954 o politických uprchlících. A rozhodně bych omezil imigraci z „infikovaných“ zemí. Pro evropskou ekonomiku bych v případě její potřeby raději podpořil imigraci z východní Evropy, Balkánu či Latinské Ameriky, například do Španělska, nebo z Asie, třeba z Vietnamu či Kambodži.

Podívejme se, jaká je situace dnes. Ve Francii v prvním kole získala výrazné volební úspěchy Marine Le Pen a její nacionalistická Národní fronty, v České republice na sebe strhává pozornost Tomio Okamura. V celkovém pohledu na tento celoevropský problém jde sice jen o lokální akt, který ale může v budoucnu vyprovokovat jiné sociální konflikty. Zdá se mi, že Tomio Okamura pro sebe v politickém spektru marně hledá vhodné místo. Místo, kde se nachází teď, ale pro budoucnost této společnosti nic konstruktivního přinést nemůže.

Představitelé Evropské unie mají dnes ve svých rukou osud budoucí Evropy. Nerozhodnou -li právně, obávám se, že se Evropa rozpadne. Evropa je již delší dobu neproduktivní a sterilní. Neproduktivní ve všech oblastech normálního lidského života. Celá Evropa „žije“ z dluhu. V kultuře, ve výzkumu, ve vědě, ale především v duchovních věcech a etice je dlouhodobým trendem regrese až eroze! Islám může být faktorem zrychlujícím tento rozklad, ale nikoli hlavní příčinou! V lidských dějinách se tento motiv bohužel stále opakuje. Někde vznikne nějaká civilizace, dosáhne svého vrcholu, a najednou začne ztrácet svou regenerační schopnost a začne se rozpadat. Souběžně s jejím rozpadem někde jinde na zeměkouli vzniká jiná, „nová“ civilizace, jako je tomu opět v naší době. Evropa se rozkládá a v Asii rostou nové životaschopné státy. Doufejme, že se stane zázrak, že se Evropa vzpamatuje a v sebereflexi se začne regenerovat. Bohužel tomu nedávám velkou šanci.

Kam tlačí chalífát současnou civilizaci

$
0
0
Eduard Limonov
10. 12. 2015     zdrojPřiznám se, zpočátku jsem je nedoceňoval.
Zmátly mě jejich sandály, vousy, vlající kalhoty a černé prapory dětské pirátské republiky. Automaty vypadaly jako na hraní, jakoby inscenovali rockovou operu v irácké a syrské poušti.

Uřezané hlavy Američanů a Japonců pro mě také moc neznamenaly. Upřímně řečeno, nejsem obdivovatel Američanů, Japonci také nejsou můj, jak se říká, šálek čaje. Pohřbili (Japonci) v Asii během druhé světové války 17 milionů lidí, litovat je se nijak zvlášť nechtělo.

Ale když chalífát odstřelil náš ruský let ze Šarm aš-Šajchu (vlastní národ, jasně, je nejbližší), jsem si uvědomil, že máme co do činění s ďábelským temnem.

Samozřejmě, bombardujeme je v Sýrii, to ano, přitlačili jsme je, ale oni v odpověď kvalifikovaně útočí právě tam, kde nejsou očekáváni.

Vyrazili v Mali, na jiném kontinentu. Udeřili ve francouzské Paříži, do samotného srdce, 130 mrtvých. V Kalifornii dva jejich sebevrazi stříleli do 14 lidí. V londýnském metru vyskočil jejich psychopat se smrtícím nožem a s pokřikem "Za Sýrii!"

Ale co je nejdůležitější, najednou včera proběhla médii zpráva, že chalífát obsadil čtyři provincie ve východním Afghánistánu.

Za prvé, je to vedle nás, a je to Střední Asie, kde stárnou ještě sovětští Karimov a Nazarbajev, stačí škrtnout zápalkou a všechno vzplane!

Americká armáda stále v Afghánistánu zůstává, ale je jí tam trocha, a mužstvo jednotek Talibanu, pravděpodobně, snadno přechází pod prapory černého chalífátu (mimochodem, co je smyslem nahrazení našimi médii IS na DAEŠ? Založili chalífát, mají chalífa al-Baghdadi, takže je nazývejte chalífátem, je to jejich vlastní název).

Barack Obama vystoupil s televizním projevem z Oválné pracovny v Bílém domě.

Nemluvil o Afghánistánu, mluvil o Sýrii.

Předložil nesmyslný, upřímně řečeno, hloupý návrh. Prohlásil: "Příměří v Sýrii umožní USA, jeho spojencům a Rusku bojovat s teroristy "Islámského státu".

A co, "Islámský stát" také uzavře příměří? Ne, neuzavře, samozřejmě že ne. Bude útočit na ty, co příměří uzavřeli, zabíjet, zabírat další území.

A další účastníci této chaotické občanské války s příměsí intervencí se nepřestanou navzájem zabíjet, přesněji, všichni nepřestanou zabíjet všechny. Jen po porážce chalífátu bude možné s velkým úsilím sjednat příměří.

Pochopitelně, Obama musel něco navrhnout. Ale proč nabízet neuskutečnitelný nesmysl?

Aby ve světě řekli: "Prezident Spojených států předložil návrh!".

A řekli. Celý svět hlubokomyslně zamračil a přikývl, vždyť prezident samotných Spojených, samotných Států!

A zatím vyhrkl nesmysl.

Skutečnost, že chalífát otevřel další frontu, čert ví kolikátou už v pořadí, že další skvrna sněti se objevila na mapě světa, se Obama snažil ponechat bez povšimnutí, protože, upřímně řečeno, nevěděl, co s chalífátem v Afghánistánu dělat. Chystal se přece stáhnout vojska z Afghánistánu a většinu z nich už stáhl, slíbil to voličům, ale co teď, přivést vojska zpátky?

Tak vidíte, USA se nyní budou snažit nevidět chalífát v Afghánistánu. Ale ten přinutí, aby ho viděli.

Kdo je v chalífátu a kdo není.

Ti dva z Kalifornie: žena byla v chalífátu, složila přísahu chalífovi al-Baghdadi přes internet. Že ho nezná osobně a že písemnou přihlášku nepředala, na tom nezáleží. Přísahala, to stačí. S takovými věci opravdoví věřící nežertují.

Všimněte si, že chalífát chytře uspokojuje touhu moderního člověka sebeobětovat se. Přísahou chalífovi člověk předává svou duši. Západní civilizace neví, co dělat s lidskou duší, duši otevřeně odmítá.

Ale chalífát duši bere.

Shromáždil kolem sebe nespokojené na této planetě. Ještě ne všechny nespokojené a je nepravděpodobné, že shromáždí všechny, ale mnohé, a jak vidíme, je internacionální na 100%. Nekonečně rozsáhlý v čase a prostoru, to není ubohé schengenské vízum.

Proč jsou černé temno?

Jsou černé temno, protože vyžadují podřízenost, kdo se nepodřídí, toho zničí.

Všechny ostatní formy života ničí.

S nimi není možné se domlouvat. Protože jsou černé temno. Přeměňují lidi na otroky.

Je to už druhý signál pro lidstvo po hitlerismu.

My ale nemáme žádný systém ideí a přesvědčení, který by byl schopen čelit. Máme mrzký oligarchický liberální kapitalismus, v němž je člověk člověku vlkem.

Tentokrát zvítězíme, samozřejmě, ale musíme se urychleně vzdát národních egoismů, hlásat více rovnosti, věnovat se lidským duším. Chci říci, že chalífát svým neomezeným násilím tlačí moderní civilizaci k tomu, abychom se změnili.

Jinak nás zničí pod praporem dětské pirátské republiky.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr, Vladimíra Grulichová
Autor je spisovatel a politik 

Biden: Ukrajina je nejzkorumpovanější na světě, ale…

$
0
0

Tereza Spencerová  
10.12.2015   LiterárníNoviny
USA – přinejmenším pro nejbližší budoucnost – ujistily kyjevskou moc o své podpoře tím, že vyloučily možnost předčasných parlamentních voleb, v nichž by strany současné vládní koalice podle průzkumů utrpěly debakl.


Důležitost, jakou Washington „svému“ Kyjevu přikládá, naznačily uplynulé dny, v nichž se provalilo, že USA ukrajinské armádě posílají zastaralé vybavení „jako z druhé ruky“ a americká, často i třicet let stará technika je v takovém stavu, že se rozpadá za jízdy. Pentagon ale kyjevské „ukřivdění“ zchladil prostým konstatováním, že posílá to „nejlepší, co má na skladu“.

S o to větším napětím proto byla očekávána návštěva Joe Bidena. Americký viceprezident je neoficiálně vnímán jako kurátor Ukrajiny v americké vládě, a jak sám podotkl, s kyjevským prezidentem Petrem Porošenkem „mluví víc než se svou manželkou“: „Je pravda, že jsem tu byl v uplynulých dvou letech jen čtyřikrát, ale na telefonu jsme spolu strávili skoro 1000 hodin,“ prohlásil, čímž zároveň naznačil, že kyjevské elity podle všeho žijí podle washingtonského času. Všeobecně se předpokládalo, že koho Biden na znervóznělé Ukrajině pochválí, ten ve funkci zůstane, koho zkritizuje, ten padne, přičemž za nejvíce rozvrzanou židli byla považována ta pod premiérem Arsenijem Jaceňukem, který prý v půli října „oslavil“ první miliardu na kontě. A mnozí si zkusili rychle přisadit. Například tragikomický oděský gubernátor Michail Saakašvili, který právě přišel o své gruzínské občanství, zkusil zamíchat kartami a posílit šance na svůj vlastní vzestup: připomněl, že korupce připravuje ukrajinský rozpočet každoročně o pět miliard dolarů, a ukázal přitom na „hlavní korupčníky“ v čele s dněpropetrovským Ihorem Kolomojským a některými lidmi z Jaceňukova okolí, aniž by přitom ovšem jmenoval kohokoli z okolí prezidenta/oligarchy Porošenka. Vzápětí ale „Jaceňukovci“ přešli do protiútoku a poukázali na to, že fondy, z nichž Saakašvili žije, pravidelně plní „velmi pochybné osoby“ (a znovu následovala jména). Do „naprosto zkorumpované“ vlády si kopla i někdejší hvězda oranžové revoluce a „plynová princezna“ Julia Tymošenková, která oznámila, že její strana nebude podporovat chaotický státní rozpočet na příští rok.

Karty tak byly rozdány, oprávněná špína oprávněně a spravedlivě rozházena, a už se čekalo jen na Bidena… nebo spíš na „Bosse“, jak napsal kyjevský Korrespondent.


Kyjev jako nástroj

Joe Biden se už od podzimu netají tím, že vysoká míra korupce může ochromit americkou podporu Ukrajině. Ruské ministerstvo financí v této souvislosti před pár dny oznámilo, že Obamova administrativa odmítá poskytnout záruky za ukrajinské dluhy, a sám Washington to nijak nevyvrací, čímž naznačuje, že příliš nevěří ve schopnost současného vedení Ukrajiny vypořádat se s ekonomickou krizí státu. O závažnosti „předbankrotové“ situace vypovídá i Mezinárodní měnový fond, který kvůli Ukrajině přepracoval své vlastní předpisy, aby mohl poskytovat úvěry Kyjevu i poté, co za pár dní vyhlásí bankrot vůči ruskému dluhu ve výši tří miliard dolarů. Sám MMF přitom ale varuje, že jeho „ukrajinský program“ je kvůli kyjevskému nedodržování dohod „v ohrožení“.

Joe Biden nyní za přísných bezpečnostních opatření vystoupil v kyjevském parlamentu, připomněl už oranžovou revoluci z roku 2004 a mimo jiné prohlásil: „Na světě nenajdete jinou demokracii, v níž by tolik bujel nádor korupce. Žádná jiná taková země neexistuje. Nestačí prostě jen zřídit úřad pro boj proti korupci, je třeba provádět nezbytné reformy justice, aby bylo možné pohnat konkrétní lidi k zodpovědnosti.“

„To není jen žlutá karta našim politikům, ale rovnou červená,“ soudí ukrajinský politolog Ruslan Bortnik. „Vztahy se ze stádia partnerských změnily v obviňující. Fakticky tím Biden dal této vládě poslední možnost.“

Zdrcující projev nicméně americkému viceprezidentovi nezabránil vyjádřit Ukrajině „plnou podporu“, pochválit reformy primátora zbankrotovaného Kyjeva Vitalije Klička a projevit radost nad vidinou další spolupráce s „přítelem a partnerem“ Jaceňukem. Z toho vyplývá, že premiér zůstává ve své funkci; „Boss“ Biden tím totiž fakticky – přinejmenším pro nejbližší budoucnost -- vyloučil možnost předčasných parlamentních voleb, v nichž by strany současné vládní koalice podle průzkumů utrpěly debakl. To vše očividně na principu dávné „doktríny Jeane Kirkpatrickové“, která už v 70. letech v rámci studené války obhajovala podporu všem možným diktaturám argumentem „jsou to sice diktátoři, ale naši“.


Novoroční problémy

Fakt, že Washington nevnímá Ukrajinu jako svého skutečného partnera, ale spíš jen jako nástroj k nátlaku ....Dokončení textu ZDE

Nizozemci o Ukrajině: Tato země chce do Evropy?

$
0
0

10.12.2015  Vaše věc
Obraz Ukrajiny v Nizozemí byl vážně pošramocen poté, co došlo k obvinění známých ukrajinských politických činitelů z vyděračství, píše list Ukrajinská pravda. Pro Kyjev je to o to nepříjemnější, že v dubnu 2016 budou v Nizozemsku rozhodovat o asociace Ukrajiny a EU.

V pondělí obvinilo Muzeum ve Frieslandu „ukrajinskou politickou elitu" z vydírání 50 milionů eur za návrat obrazů holandských mistrů, jež byly ukradeny z muzeu v roce 2005.
Podle údajů Holanďanů je na kriminální schéma napojen zástupce velitele praporu Organizace ukrajinských nacionalistů Boris Humenjuk, vůdce neonacistické strany Svoboda Oleh Ťjahnibok a exšéf tajné služby SBU Valentin Nalivajčenko.
Zpráva se dostala na první místa v holandských médiích. Televize označila příslušníky praporu OUN za zločince a neonacisty. Ukrajinská pravda činí závěr, že pro Kyjev došlo k „hrozné PR katastrofě." Agentura Sputnik cituje z komentářů v internetových verzích místních masmédií, kde je plno vpisů typu „A tato země chce do Evropy?"


Ruští novináři přinášejí důkaz, že na syrskou armádu zaútočil Západ

$
0
0



napsal/přeložil ea24
10. 12. 2015


Štáb ruské televize LifeNews přímo na místě leteckého úderu na základnu syrské armády v provincii Dajr az-Zaur pořídil záběry místa po útoku a přinesl důkaz, že agrese je dílem západní „koalice“ vedené Spojenými státy.

K leteckému útoku na syrskou armádu došlo v pondělí 7. prosince. Při úderu letadel na polní tábor s uskladněním munice zahynuli tři vojáci pravidelné syrské armády a více než deset jich bylo zraněno. Informaci o tom, že za útokem stáli západní „spojenci“, přinesly i korporátní sdělovací prostředky, vzápětí však do médií začala pronikat Pentagonem „spinovaná“ a agenturou AP šířená verzepopisu události, podle které útočily dokonce ruské letouny.

Pentagon doteď svoji vinu za útok nepřiznal, jelikož akce měla být vzkazem ruskému velení, zatímco světová veřejnost se pravdu dozvědět nemá. Její skrývání ale přináší stejný efekt jako argument Turecka, které stojíc prakticky tváří v tvář irácké armádě stále tvrdí, že jí přišlo do Iráku „pomáhat v boji proti terorismu“.

Na místo úderu v provincii Dajr az-Zaur se vypravili ruští novináři z televize LifeNews, kteří zde natočili pětiminutovou reportáž. Vojáci syrské armády jim tam ukázali část rakety západní výroby s nápisem MS-3A v latince:

Ministerstvo obrany Ruské federace ještě před tím prohlásilo, že bojová letadla dvou zemí západní „koalice“ se v den útoku na syrskou armádu nacházela nad Dajr az-Zaur. Ruské letectvo nad místem, kde se polní tábor nachází, v tu dobu vůbec nelétalo.

Foto: YouTube.com

NY Times obvinil Bidena ze styků s ukrajinskými korupčníky

$
0
0
10.12.2015 Sputnik

Americký list The New York Times uveřejnil skandální informaci o viceprezidentovi USA Joe Bidenovi, který navštívil včera Ukrajinu. Podle informace listu je Biden zapleten do korupčních schémat ukrajinských společností a prosazuje finanční zájmy své rodiny.


„Důvěra k antikorupčním výzvám Bidena byla podkopána styky jeho syna Huntera Bidena s jednou z největších plynových společností Burisma Holdings a jejím majitelem Nikolajem Zločevským", píše list.

Biden prohlásil, že víc mluví s Porošenkem než s manželkouPodle informace The New York Times se stal „lobbista Washingtonu" 45letý Hunter Biden členem řídící rady Burisma v dubnu 2014, kdy britští úředníci zablokovali v Londýně bankovní konta na 23 milionů USD, která patřila Zločevskému. Důvodem k blokování bylo vyšetřování případu vypírání peněz. „Avšak poté, co ukrajinští prokurátoři odmítli poskytnout dokumenty nezbytné pro vyšetřování, odblokoval britský soud v lednu Zločevského aktiva. Odmítnutí generálního prokurátora Ukrajiny spolupracovat se stalo objektem ostré kritiky ze strany amerického velvyslance na Ukrajině Geoffreyho Pyatta", praví se v článku.

Představitel Burisma Holdings odmítl tuto otázku komentovat pro The New York Times.


Americké imitace boje s DAEŠ a kolektivní mlčení NATO

$
0
0

11. 12. 2015   zdroj a zdroj
USA vedená mezinárodní koalice spíše imituje boj proti extrémistické skupině DAEŠ. Tento názor vyslovila během briefingu 10. prosince mluvčí ministerstva zahraničí Ruska Marija Zacharova, informuje TASS.


"Naše odhady zůstávají stejné, jsou neutěšené. Koalice spíše simuluje boj proti DAEŠ a působí na základě svého zpolitizovaného přístupu k situaci minimálně v Sýrii, což je v rozporu s mezinárodním právem. Nyní vidíme, že nejen v této zemi,"řekla.

Zacharova vyzvala koalici, aby zveřejnila svou koncepci boje proti terorismu v Sýrii a Iráku, protože "pochopit, kde země působí v rámci koalice, kde z pohledu vlastních zájmů, je téměř nemožné," uvedla agentura RIA Novosti.

Mluvčí ministerstva zahraničí vyjádřila naději, že Francie, Velká Británie a Německo budou připojením se k aktivním akcím koalice skutečným přínosem v boji proti terorismu.

Ministerstvo zahraničí RF: Ze všech kolektivní akcí NATO se nejlépe daří mlčení

Spojencům NATO se ze všech společných akcí nejlépe daří kolektivní mlčení. 10. prosince to prohlásila mluvčí ministerstva zahraničí RF Marija Zacharova, když komentovala reakci aliance na sestřelení ruského Su-24 tureckým letectvem.

"Pokud jde o proslulou solidaritu bloku, čím dále se rozvíjí, tím je zřejmější, že pokud se něco v NATO naučili dělat kolektivně, pak je to kolektivní mlčení", řekla.


Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr, Vladimíra Grulichová 

Svoboda a demokracie podle EU - smutný vtip.

Ničení Sýrie, aby se vytvořil Sunistán - USA bombardují syrskou vojenskou základnu. Turecko vtrhlo do severního Iráku

$
0
0
Mike Whitney
11.12.2015  Zvědavec

Jak souvisí americké bombardování syrské vojenské základny v Ayyash a turecká invaze do severního Iráku?

Obě tyto zdánlivě nesouvisející události jsou součástí širšího plánu na balkanizaci Středního východu, posílení kontroly tenčících se zdrojů Washingtonem, zatažení Ruska do nákladné a vleklé války a zajištění, že ropa Středního východu zůstane denominována v amerických dolarech.

Autor Joseph Koshore to takto shrnul v nedávném článku na World Socialist Web Site. Uvedl:
„Základní síla stojící za válkou v Sýrii je tatáž, jako ta, která motivovala imperialistické parcelování Středního východu jako celku: zájmy mezinárodního finančního kapitálu. Hlavní imperialistické mocnosti vědí, že pokud mají kecat do dělení lupu, musí si také odvést svůj podíl na zabíjení.“ (Nové imperialistické dělení Středního východu; The new imperialist carve-up of the Middle East).

Bingo. Nakonec válka proti terorismu je fíkovým listem vztahů s veřejností, aby se zastřel pokus Washingtonu vládnout světu. Je nemožné dát smysl rejdům po celém světě bez aspoň jistého pochopení, jak zdánlivě náhodné činy násilí a teroru zapadají do širší a komplexnější geopolitické strategie, s cílem vytvořit nový jednopolární světový řád, rozdrtit všechny vynořující se konkurenty a rozšířit americkou plnospektrální nadvládu na celou planetu.

Podívejme se na konkrétní věci: V neděli americká vojenská letadla bombardovala syrskou vojenskou základnu východně od Raqqa a zabila tři syrské vojáky a zranila třináct dalších. K incidentu došlo ve vesnici Ayyash v provincii Deir Ez Zor. Mluvčí koalice, americký plukovník Steve Warren, popřel zapojení USA do tohoto smrtícího útoku, navzdory faktu, že britský Syrský pozorovatel pro lidská práva potvrdil, „že nálet zasáhl vojenský tábor“. Podle tohoto pozorovatele – „Je to poprvé, kdy útok USA vedené koalice zabil vojáky syrské vlády.“ Warrenovo popření, které je odrazem reakce Pentagonu na jakákoliv tvrzení o jeho vině, naznačuje, že útok byl záměrnou provokací mající vyvolat odvetné útoky Ruska, které by pak ospravedlnily širší nasazení amerických jednotek a zbraní v této 4 a půl roku trvající syrské válce. Jestli nálety dostaly zelenou od Bílého domu, nebo od darebáckých elementů jednajících nezávisle v Pentagonu, je nejasné. Jasné však je, že útok na syrské jednotky, celých 30 mil od určeného cíle, nebyl omyl. Stojí rovněž za zmínku, že podle vojenské analýzy Jižního frontu se americký nálet shodoval s „rozsáhlou ofenzivou ISIS na vesnice Ayyash a Bgelia“. Jinými slovy, americký útok poskytl dostatečné letecké krytí teroristům ISIS, aby mohli provést svoji pozemní operaci.

Bylo to součástí plánu, nebo pouhá náhoda?

Méně než 24 hodin po útoku americká letadla bombardovala vesnici Al-Khan na severovýchodě Sýrie a zabila 26 syrských civilistů, včetně nejméně čtyř žen a sedmi dětí. Poselstvím, které tyto smrtící útoky amerických ozbrojených sil vysílají, je, že chtějí ovládnout vzdušný prostor nad východní Sýrií, kde plánují odstranění ISIS a zřízení de facto sunitského státu, konzistentního s plánem na rozbití Sýrie a Iráku do menších kantonů, řízených místními válečnými mafiány, islámskými fanatiky a americkými loutkami. O této záležitosti toho již bylo napsáno spousta, takže tomu zde nebudeme věnovat příliš času. Nedávný úvodník New York Times neokonzervativce Johna Boltona shrnuje základní koncept, který se jeví být podporován celou americkou politickou elitou. Zde je výňatek z tohoto článku:


„Dnešní realitou je, že Irák a Sýrie, jak jsme je znali, jsou pryč. … Místo aby se snažil opětovně vytvořit mapu po první světové válce, měl by Washington uznat novou geopolitiku. Nejlepší alternativou Islámskému státu v severovýchodní Sýrii a západním Iráku je nový nezávislý sunitský stát…

Tento návrh na sunitský stát se silně liší od vize rusko-íránské osy a jejích figurek (Hizballahu, pana Assada a Teheránem podporovaného Bagdádu). Jejich cíl obnovit iráckou a syrskou vládu v původních hranicích je cílem fundamentálně opačným vůči americkým, izraelským zájmům a zájmům přátelských arabských států…

Nový „Sunistán“ možná nebude Švýcarskem. Nejde o demokratickou iniciativu, ale o chladnou mocenskou politiku. Je to konzistentní se strategickým cílem vyhladit Islámský stát, který sdílíme s našimi spojenci a je dosažitelný.“ (John Bolton: To Defeat ISIS, Create a Sunni State).

Jak jsme řekli, Boltonův výplod je jen jedním z mnoha článků a politických dokumentů, které podporují rozparcelování Iráku a Sýrie a překreslení mapy Středního východu. ISIS, který je převážným výtvorem západních tajných služeb a jejich protějšků v Zálivu, je klíčovým komponentem tohoto celkového plánu. Umístěním teroristické organizace do epicentra světových dodávek ropy si člověk vytvoří odůvodnění pro zasahování do záležitostí ostatních suverénních zemí, kdykoliv se zlíbí. To pomáhá vysvětlit bombardování Ayyash a Al-Khan v severovýchodní Sýrii tento týden. USA ospravedlňují útok tím, že mávají zakrvácenou košilí „ISIS“, přičemž ve skutečnosti USA realizují jen vlastní úzké strategické zájmy. A zatímco USA formálně nezřídily bezletovou zónu v oblasti, je nyní jasné, že s operováním na východě Sýrie souvisí vyšší rizika, než která existovala ještě před pouhým týdnem, což je přesně vzkaz, který Pentagon chtěl poslat.

Stejné pravidlo lze aplikovat na invazi Turecka do severního Iráku, s 900 vojáky a 20 tanky, dle odhadů. Zaprvé, je zcela nemožné, aby Turecko zahájilo vpád bez toho, aby nejdříve dostalo povolení od Washingtonu. Všichni víme, jak násilně Obamova vláda reagovala, když Moskva bránila Krym po CIA řízeném puči v Kyjevě. Porovnejte si to s tlumenou reakcí zvláštního prezidentského vyslance Bretta McGurka, který na Twitteru uvedl toto: „USA nepodporují vojenské nasazení na území Iráku bez souhlasu irácké vlády.“ (Today’s Zaman).

To je vše? 5,000 amerických vojáků zemřelo v bojích v Iráku a vše, co může McGurk říct, je „Turecko, opravdu bys to dělat nemělo“?

Mějte na paměti, že Washington neuvalil na Turecko sankce, nezaútočil na jeho měnu nebo finanční trhy, ani nevyhrožoval válkou, jako v případě Ruska. Vlastně Obama Turecko dokonce ani nevyplísnil. Prostě se díval jinam a ignoroval záležitost zcela. Přirozeně, že to naštvalo amerického spojence v Bagdádu, iráckého premiéra Haidera al-Abadi, který vyhrožoval zásahem, pokud turecké jednotky neodejdou do 24 hodin.

Opět, turecký krok zapadá dokonale do celkové říšské strategie „dekonstrukce“ Sýrie a Iráku a jejich rozbití na menší neškodné státečky, které zůstanou v „permanentním stavu koloniální závislosti“ pro dohlednou budoucnost.

Co se týká islamistických fanatiků v Ankaře, tak ti se cítí zcela v právu pro zabírání území, o kterém si myslí, že jim bylo ukradeno po první světové válce. Turecký publicista A Haber, Cemil Barlas, to shrnul pro RT:
„V minulosti tato půda patřila nám; máme právo účastnit se jejího osudu. Navíc naši příbuzní žijí v těchto regionech. Zajímá nás, co se jim děje… Podle Barlase má Turecko právo na syrské a irácké přírodní zdroje a myslí si, že lidé, kteří tam žijí, nemají zisk z prodeje ropy, protože ty jdou všechny „diktátorovi“.“ (Sputnik News).

Turecká invaze do Iráku signalizuje začátek dlouhodobé okupace, která se pravděpodobně rozšíří do Mosulu. To vytvoří klíčové předmostí pro ovládnutí zdrojů a produktovodných koridorů, což udrží proud ropy do Turecka a do jižního přístavu Ceyhan. Turecký publicista Yavuz Baydar zmínil o událostech více:


„Zmocnit se opět Mosulu je zcela na vrcholu agendy. Zde existuje evidentní soulad zájmů mezi Tureckem, Kurdskou regionální vládou (KRG) a západními spojenci… Klíčovou postavou velkého obrázku je Khaled Hodja, vůdce Syrské národní koalice (SNC) úzce spolupracující s vůdcem KRG Masoudem Barzanim. Byl to on, kdo prohlásil, že budou v kantonu Rojava vytvořeny společné bojové síly.

Plukovník, který mluvil anonymně s Tunca Ögreten z Diken News v Istanbulu, plány potvrdil a dodal, že jde o formaci iniciovanou USA a Tureckem a že ji bude tvořit 5,000 mužů.

“…Tyto síly jsou podporovány USA a Tureckem, jak proti režimu (syrského prezidenta Bashara al-) Assad, tak k likvidaci Kurdů v severní Sýrii.“

Idris Nassan, náměstek ministra zahraničí Kobani, tvrdí, že tato nová síla by byla tvořena především členy skupin Ahrar al-Sham a al-Nusra a Turkmany.
Nassan spojuje poslední kroky s nastávajícím setkáním v Riyadhu, kde Saudové organizují novou alianci pro syrské opoziční síly. „Za výrazem „umírněné síly“ jsou Saúdská Arábie a Turecko“, řekl Nassan stránce Diken.“ (Co se skrývá za „mosulským krokem“ Turecka?; What lies beneath Turkey’s ’Mosul move’?“, Today’s Zaman)

Takže to vypadá, že byla uzavřena dohoda mezi Tureckem, KRG a Spojenými státy o zmocnění se severního Iráku a východní Sýrie, aby se vytvořil de facto sunitský stát, který bude společně ovládán Ankarou a Washingtonem. Vypadá to také, že Obama souhlasil s použitím nebezpečných džihádistických nastrčených figurek (alias teroristů) a jejich spoluprací s americkými zvláštními jednotkami při provádění budoucích vojenských operací. Takže zatímco snaha odstranit Assada byla dočasně utlumena, odhodlání zničit Sýrii je silnější, než kdy předtím.


Destroying Syria to Create Sunnistan. US Bombs Syrian Military Base. Turkey Invades Northern Iraq vyšel 9. prosince 2015 na Global Research. Překlad v ceně 609 Kč Zvědavec.

Neřešte islám, řešte problém

$
0
0

Připusťme nyní hypoteticky, že islám je skutečně takový, jak si o něm myslí ti, kteří před ním varují, tedy do morku kostí zkažený, a všichni muslimové jsou plemeno zlé, blbé a zločinné; terminologií Dračího doupěte zákonně zlé.  Co z toho plyne? Nic, přátelé, vůbec nic.

Proč? Protože na tom vůbec nezáleží. A proč na tom nezáleží? Protože islám, stejně jako všechny ostatní ideologie, jsou jen kecy. To podstatné jsou lidé, kteří těm kecům věří, ospravedlňují jimi svoje činy a posvěcují jimi prostředky, který užívají. Islám, ať je jaký chce, nespadl s nebe, ale vymysleli jej lidé. Je-li zlý, tak proto, že ho takoví vymysleli lidé. A proč ho takový vymysleli? Protože ho takový chtěli a potřebovali. A proč někdo něčemu takovému věří? Protože něčemu takovému věřit chce a potřebuje.

Neřešte islám, islám není problém, problém jsou lidé. Zakažte islám, zrušte ho, spalte všechny exempláře koránu a všechny muslimy dejte na převýchovu, zavřete je do lágrů, nebo rovnou zabijte, stejně tím nevyřešíte vůbec nic, protože lidé, kteří našli v islámu podporu pro svoji perverzi, si ji najdou jinde.

I kdyby islám mávnutím kouzelného proutku zmizel z povrchu zemského, lidé, kteří jsou frustrovaní, vystresovaní, zoufalí, nešťastní, zmatení nebo prostě zlí si najdou jiné transcendentální zdůvodnění svého běsnění. Zakažte islám a nevyřešíte vůbec nic. Řešte bídu, frustraci, zlobu a těch pár patologických jedinců, co se za islám schovávají, a možná vyřešíte problém.

Nezákonná propaganda českých presstitutů

$
0
0


Petr Štěpánek
11.12.2015  blog Petra Štěpánka
 

Výsledky prvního kola francouzských regionálních voleb opět nastavily kruté zrcadlo zdejší mediální scéně. Ale není to zrcadlo, kdo může za to, že naši novináři – a na prvním místě ti z veřejnoprávních médií – v něm mají křivou hubu. Pravdomluvné zrcadlo totiž prozrazuje, že zdejší novináři nejsou zpravodajci, nýbrž propagandisté.


Od rána do večera na nás chrlili, že ve Francii zvítězila „krajně pravicová“ Národní fronta Mariny Le Penové a za ní, že se umístili republikáni bývalého prezidenta Sarkozyho a socialisté současné hlavy státu Hollanda. Co je na tom nepatřičného? Zatímco u Sarkozyho či Hollandova uskupení se neuvádí žádná adjektiva, žádné „charakterizující“ přídomky, u Le Penové naši propagandisté nikdy neopomenou přidat nálepku, že její Národní fronta je „krajně pravicová“. Což je vlastně jen takové o fous jemnější synonymum pro „extremistická“, ba přímo „fašistická“. Jinými slovy: v každé zpravodajské relaci veřejnoprávní žurnalisté posluchačům a divákům podsouvají tezi, že ve Francii se stalo cosi nepatřičného, neboť označení „krajně pravicový“ má v českém významovém kontextu výrazně negativní nádech.

Jenže! Už jen z hlediska obyčejné logiky je to naprostý nesmysl, neboť základní charakteristikou pravice je, že na rozdíl od vždy kolektivizující levice usiluje především o osobní svobodu jednotlivce. Pokud by někdo byl v tomto slova smyslu „krajně“ pravicový, z prosté logiky by to znamenalo, že je pouze extrémně svobodomyslný. Jenže takhle to naši propagandisté nemyslí. V jejich podání znamená „krajně pravicový“ cosi jako „fašistický“. I to je samozřejmě nesmysl, neboť fašismus staví na rovnostářském kolektivismu, což s pravicovostí opět nemá společného vůbec nic. Ona „krajní pravicovost“ je ostatně nesmysl i věcně, neboť ekonomický program Národní fronty je v mnoha ohledech spíše levicový. Plyne z toho jediné. Označení „krajně pravicový“ je jen pouhá nálepka bez jakéhokoli racionálního základu. Kromě jediného: je to nálepka negativní, znevažující, poškozující!

Pak je ovšem třeba se důrazně zeptat. Proč novináři – a zvláště u těch z veřejnoprávních médií je to obzvláště odpudivé, neboť si je všichni vydržujeme povinnými televizními a rozhlasovými poplatky – určitou část politického spektra apriorně a zcela bezdůvodně dehonestují? Proč to dělají? Komu tím posluhují? A kde jsou všechny naše mediální rady? Proč to tolerují, když jde o zcela evidentní porušování platného zákona o rozhlasovém a televizním vysílání? (A jen pro pořádek dodávám a zdůrazňuji, že mluvím o zpravodajství, nikoli o publicistice. V komentářích nechť si každý nálepkuje, jak chce, když mu nevadí, že je u toho směšný.)

Dalším kouskem propagandistického repertoáru zdejších presstitutů je žonglování s adjektivem „tradiční“. Tradiční jsou podle nich pouze Sarkozyho republikáni a Hollandovi socialisté, z čehož logicky plyne, že Národní fronta je strana netradiční. I to je ale naprostý nesmysl. Politicky netradiční jsou možná uskupení typu italského Hnutí pěti hvězd komika Beppe Grilla či českého oligarchického hnutí ANO, coby politické odnože Babišova velkopodnikatelského komplexu jménem Agrofert. Ale Front National coby netradiční strana? Je to přesně naopak, neboť Front National je už po desetiletí tradiční součástí francouzského politického spektra. Navíc, současná předsedkyně ji i za cenu rozchodu se svým otcem-zakladatelem poněkud umírnila. Suma sumárum: opět nesmysl a obyčejná propaganda!

Ale ani tady ještě propagandistický repertoár našich domácích (i přespolních) presstitutů nekončí. Jejich vůbec nejoblíbenější nálepkou jsou slůvka „proevropský“ a „protievropský“. Eurohujeři si totiž ukradli pojem „Evropa“ a demagogicky jej ztotožnili s „Evropskou unií“. Jenže to je jen další grandiózní podvod, ba přímo zločin. Evropa totiž není totéž co Evropská unie a „protiunijní“ postoje nelze vydávat za „protievropské“. Přesně to ovšem propagandisté dělají. Vzniká tak šílený paradox: „prounijní“ politické síly, které ovšem dle mnohých Evropanů tradiční Evropu dlouhodobě a systematicky likvidují, jsou označovány jako „proevropské“, zatímco všichni kritici této jedné jediné a zaručeně správné podoby evropské spolupráce, jež ovšem klopýtá od jedné krize ke druhé, jsou šmahem onálepkováni coby „protievropští“.

Co k tomu říci závěrem? To, co pácháte, nevážení presstituti, je – s prominutím – napřesdržku! Asi tak. Ale všeho do času!

Výroky prezidenta Miloše Zemana, v nichž zpochybnil sankce EU proti Rusku za jeho anexi Krymu, nejsou podle Senátu protiústavní.

$
0
0
11.12.2015   ČTK
Praha 10. prosince (ČTK) - Výroky prezidenta Miloše Zemana, v nichž zpochybnil sankce EU proti Rusku za jeho anexi Krymu, nejsou podle Senátu protiústavní. Petice, která v této souvislosti podezírala hlavu státu z velezrady, je proto nedůvodná, rozhodli dnes senátoři.

 K hlasování o výzvě, aby Zeman jako hlava státu byl ve svých vyjádřeních zdrženlivější, neohrožoval jimi spojenecké závazky ČR a nerozděloval společnost, se ale horní komora nedostala. Řada levicových senátorů totiž opustila jednací sál, čímž hlasování znemožnila. Předmětem petice byly loňské Zemanovy výroky, v nichž se vyslovil proti sankcím EU vůči Rusku. Podle organizátorů petice tím zadal důvodné podezření, že jedná spíše "v zájmu režimu Vladimira Putina než v zájmu České republiky a jejích spojenců". Zemanovi kritici poukazovali i na jeho zpochybňování ruské účasti v bojích na východě Ukrajiny. Připomenuli také jeho výroky o možnosti "vyhladovění" Senátu, tedy o zrušení jeho financování, jehož důsledkem by mohl být zánik horní komory Parlamentu. "Žádný z předmětných výroků samostatně ani jejich souhrn nepředstavují ústavní delikt. Jde o výroky bez doložitelných dopadů na svrchovanost a celistvost republiky, jakož i na její demokratický řád," shodly se v návrhu přijatého usnesení horní komory její petiční výbor a ústavní komise. Také ústavní experti označili Zemanovy napadené výroky za prezentaci jeho politických názorů nebo za hodnotící soudy, které není možné považovat za "hrubé porušení ústavního pořádku". mhm rot

Koho a proč asi bolí kuří oko

$
0
0


Karol Hrádela
11.12.2015 Střípky ze světa
Pozoruhodná hypotéza na margo Ransdorfovy anabáze v Curychu
Jde o bizarní postup, který si švýcarská banka, policie a státní zastupitelství dopřály vůči europoslanci Ransdorfovi. Tentokrát je však glosuje známý pražský advokát.A to na svém profilu na sociálních sítích. Doslova takto:Na můj facebook byl vložen jedním z mých sledovatelů článek nazvaný: Jde o dědictví z brazilské čokoládovny, naznačuje Ransdorfův komplic.

„Nemám dostatek informací o věci, ale osobně ji hodnotím jinak. Nedomnívám se, že Ransdorf něco pro sebe chtěl, přestože možná s variantou jisté vděčnosti případného dědice mohl kalkulovat. Dědic, pokud existuje, což samozřejmě nevím, by podobně hradil výdaje i odměnu nám právníkům a to zpravidla v nezanedbatelné výši. Využití nás advokátů samozřejmě doporučuji, ale uznávám, že ne vždy jde o nejrychlejší a nejlevnější řešení. Spíš na mne kauza než jako snaha o obohacení Ransdorfa budí dojem, že politik Ransdorf ucítil možné vhodné politické téma. To by mu pomohlo získat politické body: „Ve švýcarských bankách se válejí pro nečinnost bank peníze po zavražděných v druhé světové válce a to zřejmě z důvodů na straně bank. Pokud bych našel podobný příklad zahálejících peněz pro nečinnost bank či banky i ze současnosti, mohl bych vytvořit paralelu a domáhat se na orgánech Evropské unie tlaku na Švýcarsko, aby zahálející prostředky byly z bank vyzvednuty a použity na výdaje, které jsou dle názoru možná i většiny obyvatel EU značně podceněné. Tím bych získal značné politické body a popularitu, když se může jednat o miliardy a Evropa je ohrožována.“

Mohl ho inspirovat postup amerického právníka Fagana, který již v minulosti ve Švýcarsku uspěl. Donutil tamní banky otevřít tajné účty, na které si peníze před nacisty ukryli Židé. Pokud by se něco podobného podařilo Ransdorfovi jako politikovi, mohl se stát v očích mnoha lidí hrdinou. Tlak nemusí být vždy jen právní, často jsou jiné tlaky účinnější a k právním tlakům se přistupuje až později. Podařilo-li by se mu docílit toho, aby takto získané peníze sloužily pro omezení dopadů konfliktů v místech blízkých konfliktům, nemohl tratit. Peníze by podstatně mohly přesáhnout částku, kterou chce EU věnovat na řešení migrace v roce 2016. Europoslanec Tomáš Zdechovský nedávno uvedl, že rozpočet na bezpečnost Evropy je stanoven v roce 2016 na 4 miliardy euro s tím, že byly překročeny limity, které byly stanoveny ve Víceletém finančním rámci 2014 – 2020. Z toho 2,9 miliardy euro má jít na řešení migrační krize. Takto stanovené výdaje v době, kdy jde o naši bezpečnost, považuji za směšně malé.

Téma mrtvých prostředků a jejich využití ve prospěch řešení migrační krize by tak bylo zajímavé pro celou EU. Ransdorf v rozhovoru pro Parlamentní listy navíc uvedl: „V každém případě otevření tohoto tématu na půdě Evropské unie by mohlo přispět k řešení problémů mnoha lidí, k omezení rizik spojených s migrací. Ta se dotýká nás všech a nejen mne jako politika.“

Myslím si, že když by se stal propagátorem řešení zdrojů na omezení migrace využitím prostředků z mrtvých švýcarských kont, tj. bez využití stávajících prostředků EU, získal by silné téma pro svoji politickou budoucnost. Pomohl by nejenom nám, ale i sobě, přestože si myslím, že hlavním motem nebyla pomoc jemu samotnému. Došlo by k jeho zviditelnění, což se u politiků počítá. To by vytvořilo předpoklad pro jeho případné další zvolení i za situace, kdy by jej KSČM zařadila opětovně na téměř nevolitelné místo na kandidátce.

Při výše popsaném pohledu na věc bych se jeho angažmá vůbec nedivil. Šel-li se pouze dotazovat, tj. navázat kontakt, jak on tvrdí, pak neočekával jakékoliv riziko. Zatím jsem nečetl nic, z čeho bych mohl dovodit, že si skutečně šel pro nějaké peníze. Nikdo neuvedl, že podepsal výběrčí lístek, příkaz k převodu, prostě nic konkrétního. Skutečně si tak mohl jít ověřit tvrzenou situaci a následně z ní chtít získat politické body.

Koho mohlo napadnout, že místo odpovědného pracovníka povolá recepční bezpečnostní agenturu a policii? Nedivím se pak, že ostražitá policie zadrží osoby, označené bankou za podezřelé a následovně je předá k šetření státnímu zastupitelství. Jednal bych jako policista stejně. Pokud někoho označí za podezřelého banka, jde o rutinní postup. Pro mne je důležité, že státní zástupce nyní věc šetří, v případě Ransdorfa samotného však dal zároveň pokyn k jeho propuštění. Tak by určitě nejednal, pokud by měl k dispozici důkazy, že Ransdorf chtěl banku ošidit, navíc o velké peníze. Musel by předpokládat, že se Ransdorf bude chtít trestnímu stíhání vyhnout. To, že ve švýcarských bankách dochází k nekomunikování s klientem, jsem se přitom včera dočetl i v jednom novinovém v rozhovoru s kolegou v oboru.

Nevím však, jak to skutečně bylo. Proto svoji úvahu označuji jako spekulaci. Připadá mi však mnohem věrohodnější, než řada tvrzení, která se třeba ukáží jako zcela nepravdivá. Spekulace není v rozporu ani s tvrzením Ransdorfa a ani s tvrzením jeho komplice, jak označuje informátora vložený článek. Pokud je moje spekulace správná, bylo by zcela logické, jak Ransdorf postupoval. Šel navázat kontakt, a pokud by to nevyšlo a měl by podezření na účelový postup banky, získal by argumenty do budoucí politické hry. Nečekal ztrátu. Uvidíme, co nám přinese další vývoj. Jsem na něj velmi zvědavý.

Bakala si zisky ponechá a ztráty přesune na stát

$
0
0
JP
12.11.2015  Ucho 24
Prostě se nezadařilo. Světové ceny uhlí klesají, a tak kapitán potápějící se lodi NWR, Z. Bakala, zavelel k evakuaci jednoho z potápějících se korábů. Důl Paskov prý bude uzavřen o rok dříve, nežli se předpokládalo. O práci by tak přišlo 2500 horníků a dalších zaměstnanců dolu, a samozřejmě také stovky pracovníků v nejrůznějších dalších malých a středních firmách logistického i výrobního charakteru navázaných na důl.

Podle střízlivých propočtů si za deset let vydělal uhlobaron a multimiliardář Bakala, který v roce 2004 spolu se svým společníkem zakoupil OKD, včetně minoritního podílu od státu, přes sto miliard korun. Tyto peníze jistě dobře investoval, jak se na investičního bankéře sluší a patří, takže mu nepochybně vynesly další peníze.

Do onoho výnosu přes sto miliard korun patří potopitelně i nějakých 20 až 25 miliard, které pan miliardář zkasíroval za prodej společnosti RPG Byty, s víc než 43 tisíci byty. Prodejem Bakala utnul požadavky na prodej těchto bytů nájemníkům za pro nájemníky výhodnou cenu, k čemuž se ale zavázala jak vláda, tak i on…

Státu tak zcela nepochybně zbydou jen nemalé náklady, které vyvolá potřeba řešit sociální situaci propuštěných horníků a dalších pracovníků. A Bakala se v klidu odsune do svého rodinného sídla na břehu Ženevského jezera, kde bude přemýšlet o dalším byznysu a o další podpoře knihovny Václava Havla.

Je zvláštní, že z úst tak často a tolik moralizujících přátel pravdy a lásky se tentokráte neozve ani slovo odsudku ve vztahu ke kapitalistovi, který jako kdyby vypadl z románů Ch. Dickense, ve kterých slavný anglický spisovatel líčil dravé a bezskrupulózní kapitalisty 19. století.

Pražská kavárna, která se tak ráda pohoršuje nad nevhodným chováním prezidenta M. Zemana, a někdy s ní bohužel musím souhlasit, tentokrát zcela mlčí například k faktu, že Z. Bakala se stylizuje do polohy ochránce odkazu V. Havla. Co by tomu asi říkal pan prezident Havel, kdyby ještě žil? Jestlipak by pro něj bylo přijatelné, aby se jeho jménem zaštitoval Z. Bakala, který se ani zbla nezajímá o osud horníků, kteří budou za pár týdnů nejspíš vyhozeni na dlažbu, ani o osud tisíců akcionářů, kteří koupili v okamžiku své nevědomosti akcie NWR, které mají dnes hodnotu blížící se k cenám toaletního papíru, ani o majitele obligací NWR, kteří mu sedli na lep, a dnes sčítají milionové ztráty…

Je zajímavé, že prokuratura v Olomouci, která si ráda všímá každého pšouku a nyní maceruje někdejší šéfku sekretariátu premiéra a nyní manželku bývalého premiéra Nečase zřejmě kvůli darovaným kabelkám a neodvedené darovací dani z nich, si vůbec nepovšimla, že Bakala zřejmě v dokumentech, které předložil důvěřivcům, když upisoval emisi akcií a emisi obligací NWR, pracoval s čísly, kterými vysoce nadhodnotil zásoby černého uhlí v dolech, jež vlastní. Co jiného by mělo být trestným činem, pokud je tato informace z médií pravdivá?

Samozřejmě pana Bakalu chápu, že se chce zbavit nerentabilní činnosti, na které dnes zjevně prodělává, aby měl dostatek prostředků na vydržování své cyklistické stáje jezdců, kteří se každoročně účastní světoznámého závodu Tour de France. To je pochopitelně důležitější než životy a životní úroveň horníků na Ostravsku.

Tajná diplomacie, tajné války, tajná politika

$
0
0

Zdeněk Zbořil
11.12.2015 První zprávy
Carl P.G. von Clausewitz (1780-1831) bude asi už v Evropě věčně připomínaný svým asi nejznámějším výrokem, že „válka je pokračováním politiky s použitím jiných prostředků“. Při jiné příležitosti také ale řekl, že "válka je také pokračování diplomacie jinými prostředky“.
Není v tom velký rozdíl a nešťastný pruský generál, který zemřel, jak se traduje, na ruskou armádou do Evropy zavlečenou choleru, je jen vulgarizován, stejně jako jeho znalosti „umění válečného“, odvozeného ze zkušeností jeho doby a tažení napoleonských armád a politických rozhodnutí vojevůdců. 

Političtí komentátoři a váleční korespondenti na Clausewitze nezapomínají ani dnes, ale často se spíše domnívají, že politika nebo diplomacie jsou jen nástroji války, nebo, v tom lepším případě, jejími krátkými přestávkami. A tak nejen v minulosti, ale i v letech naší době nepříliš vzdálených můžeme hledat a nacházet, zda tyto poučky stále ještě platí, když evropským krvavým létům 19.-20.století předcházela staletí, ve kterých měl tento vztah, třeba i v reverzní podobě, stejnou platnost. V podstatě jen záleželo na tom, kdo pozoroval svět optikou válek, a kdo hledáčkem míru, nebo alespoň let, kdy se o míru jednalo.

Jedním z úspěšných prohlášení sovětských bolševiků, dva týdny po výstřelu z Aurory, překvapil válčící svět Lev D.Trockij, když oznámil, že se nová sovětská vláda rozhodla po „Dekretu o míru“ “zrušit tajnou diplomacii“ a považuje to za začátek „nové, čestné, lidové a skutečně demokratické zahraniční politiky“. 22.listopadu 1917 informoval světovou veřejnost, že „dělnicko-rolnická vláda ruší tajnou diplomacii a její intriky, přetvářky a lži.“ A to proto, že „...imperialismus se svými temnými dobyvačnými plány a svými loupeživými spolky a dohodami dovedl systém tajné diplomacie k dokonalosti“. Tak se stala tajná diplomacie „nástrojem majetné menšiny, která je nucena podvádět většinu, aby ji podřídila svým zájmům.“

Jen o šest týdnů se za komisařem Trockým opozdil americký president Woodrow Wilson, který aby přesvědčil občany Spojených států umírat na evropských bojištích, přednesl v Kongresu svých snad dodnes známých čtrnáct bodů, které byly vlastně programem poválečného uspořádání světové politiky a nových vztahů mezi národy a státy.

Dnes se snad už o nich neučí ani v hodinách dějepisu, a proto si neumíme vážit faktu, že americký prezident dal na první místo svého válečného úsilí a poválečného programu, že Američané jdou umírat za Evropu, kvůli „odstranění kabinetní diplomacie (a) změnu stylu chování států“. Tajná zákulisní diplomacie měla být nahrazena „otevřenou mezinárodní diplomacií s cílem, udržovat mír.“ Také se mělo omezit zbrojení, vyřešit koloniální otázka, měla být evakuována cizí vojska z ruského území a mělo se jednat ještě o dalších věcech v zájmu zachovávání trvalého, nebo alespoň dlouhodobějšího míru.

Dnes víme, že vše dopadlo jinak, než si dva tehdejší významní státníci přestavovali. A to tak, že bychom je dokonce mohli podezřívat z toho, že svoje slavné výroky nemysleli doslova. Sovětská vláda sice otevřela archivy, protože Lenin respektoval přání svých sponzorů, ale zpětně jen do roku 1914 a hned během jednání o Brest-litevském míru (jednání byla vedena taktikou „ani mír, ani válku“) docházelo k vojenským akcím a diplomatickým jednáním, o kterých často nebyl „demokraticky“ nejen informován lid, ale někdy i vlády, v jejichž zájmu se mělo jednat.

Mírová smlouva byla uzavřena mezi sovětským Ruskem a zeměmi Čtyřspolku (Velkoněmecké říše, Rakouska-Uherska, Bulharska a Turecké říše) a znamenala ztrátu asi 1 mil. km2 ruského státu – podle pozdějšího pojmenování ve prospěch Polska, Litvy, Lotyšska, Estonska, Finska. Ukrajiny, části Běloruska, několika strategických ostrovů v Baltském moři atd. Kdyby se někomu dnes zdálo, že zájem nástupnických státu Čtyřspolku z této doby přetrvává až do současnosti, a že se Ruská federace snaží na tuto skutečnost nezapomenout, dovolujeme si tvrdit, že je blízko pravdy.

Také vláda Spojených států to nemyslela tak vážně, jako její prezident. Mezi čtrnácti body, ačkoli některé z nich se zdály být splnitelné, bylo hned několik, které se splnit dlouhá léta nedařilo. Např. stanovení italských hranic na základě hranic etnických, jak víme ze sporů o Jižní Tyrolsko, které se ještě před desetiletími řešily teroristickými atentáty za Brennerem a nezapomenutelným uctíváním Andrease Hoffera. Navíc, některé z bodů předpokládaly další tajná jednání a vojenské konflikty, ačkoli na první pohled se tvářily velmi mírumilovně.

„Vyřešení koloniální otázky“ nebo „omezení zbrojení“ odpovídaly až příliš idealistickému vidění světa amerického prezidenta a v následujících desetiletích jsme jen mohli sledovat rozpad ideálu, za který Američané v první válce umírali. A který konečně završila neuspokojená Hillary Clinton výzvou, aby Edward Snowden, který se pokusil odhalit některé z tajností současné americké zahraniční politiky, byl zastřelen.

Meziválečná léta a roky po skončení druhé světové války, která v neúctě k milionům mrtvých v Koreji, Vietnamu, Alžírsku a v mnoha dalších afrických zemích nazýváme válkou studenou, jsou doslova zlatým věkem tajné diplomacie a hlavně tajných a nevyhlášených válek, tj. válek, které jsou usilovně zobrazovány kde kým, ale které jsou ve skutečnosti neviditelné.

„Co víš o Válce v Zálivu, ptá se americký producent, jistě v nadsázce, ve filmu Vrtěti psem. „Jen 40 vteřin, které jsem pořídil v jednom z hollywoodských atelierů.“

Je třeba jen rychle řadit jednu zprávu, jeden obraz za druhým a je lhostejné, zda odpovídají realitě či nikoli, ať už se jedná o pád nebo sestřelení letadla nebo o unesené cestovatelky. Musíme dosáhnout stavu, aby vznikla, jak napsal nedávno zesnulý filosof a sociolog Jiří Bystřický (JB), “informační chudoba nezúčastněných ...vynucená pozice pasivních diváků pro ty z nás, kteří se nemohou aktivně podílet na chodu globálních ekonomických toků, exportu válek mimo vlastní území a masivním šíření jakkoli nesrozumitelných informací“. Dodejme snad jen to, že jsme dosáhli dokonce i stavu informační chudoby zúčastněných a „neviditelné už může závodit s viditelným“.

Snad proto jsou tak oblíbené fiktivní světy zvláštních jednotek financovaných z neznámých nebo nelegálních zdrojů, které bojují bez vyhlášení války ve jménu nikoho, mimo dosah veřejnosti, natož válečných zpravodajů, kteří jsou často naopak součástí celé hry. Snad jen nedopatřením se dovídáme, že bojují ve jménu Boha nebo Alláha, svobody nebo spravedlnosti, ale to není důležité. Jde jen o zrušení času a prostoru, o zaujetí pro hru, o které ale nevíme, kdo stanovil její pravidla a jak se rozhoduje o vítězi a poražených.

Turecko a lidská práva

$
0
0
Yekta Uzunoglu
11.12.2015 yektauzunoglu
Turecko a lidská práva - dva pojmy tak sobě vzdálené – asi jako naše planeta a kometa z jiné sluneční soustavy.
Od založení Turecké republiky v roce 1923 do dnešní doby Turecko, které nese název republika a které leží mezi Evropou a Asií ale kterému jsou adjektiva “lidská” ale také “práva” cizí. Za 92 let nedokázalo Turecko tyto základní pojmy v civilizované společnosti zavést a vnímat jako základní kámen lidského soužití.
Od založení Turecké republiky se v ní etablovalo státní násilí, státní diskriminace občanů převážně těch slabších, jako jsou Kurdové, Arménci, Řekové, Asyřané či ženy a děti a stali se terčem těch nejbrutálnějších represí.

Masakr, represe, potlačování základních lidských práv bylo a je součástí “státnosti” Turecka.

My víme a vnímáme jen masové represe či masakry, ale již nevíme o osudech milionů a milionů jedinců, kteří trpěli za posledních 92 let pod kuratelou této “republiky”.

Masové masakry se dostaly do dějin hned po založení “moderního” Turecka a pokračují dodnes, jako například:

– masakr Kurdů v roce 1925 v hlavním městě Kurdů v městě Amed
– masová represe – násilné vyhnání Židů v Turecku (1934)



– masakr obyvatelů celého jednoho kurdského regionu (Dersim 1938)
– masová represe -násilné vyhnání Řeků v Turecku (1955)
– nebo po vojenském puči masakr uvězněných Kurdů ve vězení v městě Amed!
Nebo zákaz mateřského jazyka pro 20 milionů Kurdů žijících v Turecku. Zákaz trval víc než 85 let od založení této ze všech lidských norem vybočujících “republiky”!

Dlouho nikdo nesměl o těchto zločinech páchaných státem vůči svým občanům ani psát a ani na toto téma provádět průzkumy.

“Díky demokratizaci” tohoto člena NATO a kandidáta na člena EU alespoň existují nějaké organizace, jejichž vedení se samo dost často stává terčem represe, díky nim víme alespoň orientačně o zločinech tohoto státu páchaných na svých vlastních občanech či spoluobčanech.

Jedna z těch organizací je IHD (İnsan Hakları dernekleri), nejprestižnější lidskoprávní organizace Turecka – Spolek Lidských práv – zveřejnila svoji roční zprávu, která je odstrašující.

Dle výroční zprávy IHD:

V období mezi 1. 1. 2015 – 5.12. 2015 se zdůvodněním za neuposlechnutí příkazu “stůj” nebo při libovolně náhodné střelbě policistu v ulicích bylo zabito 173 občanů a 226 bylo zraněno (drtivá většina obětí a těchto útoků jsou Kurdové)

– po sebevražedných atentátech (spáchaných především proti Kurdům) bylo zabito 138 lidí a 929 osob bylo zraněno (převážně mrtví byli Kurdové)

– 4 osoby byly zabity v cele předběžného zadržení (převážně Kurdové)

– 19 osob bylo zabito neznámými pachateli (drtivá většina obětí jsou Kurdové)

– ve vězení bylo zabito 28 osob (převážně Kurdové)

– 34 osob bylo podezřelým způsobem zavražděno během základní vojenské služby

– z důvodu výbuchu v ulicích minimálně 5 lidí zemřelo a 22 lidí bylo těžce zraněno

– ve válce proti Kurdům bylo zabito dohromady 171 vojáků a policistů, 195 Kurdských bojovníků padlo, 157 civilních osob bylo zastřeleno, celkem 523 osob bylo zabito (drtivá většina jsou Kurdové)

– muži zabili 282 žen

– z důvodu rasistických útoků byli zabiti 4 lidé (Kurdové)

– z důvodu tzv. pracovních úrazů bylo usmrceno 1593 lidí

– bylo zabito tzv. 16 uprchlíků a 160 osob bylo z různých důvodů zraněno

– 560 osob bylo týráno ze strany policie či vojáků

– 1433 osob bylo týráno v cele předběžného opatření

– 17 starostů bylo zatčeno, 15ti starostům byly odebrány jejich řádně zvolené funkce (Kurdové převážně starostky)

– 6744 členů Kurdské strany HDP bylo zadrženo a 1285 osob bylo zatčeno

– 417 krát byl veden útok na budovy Kurdské politické strany HDP

– jen v době od 6. do 8. září 2015 bylo systematicky vedeno víc jak 100 útoků na budovy Kurdské politické strany

Je nutné se ptát, zda tato “republika” může patřit do společenství zemí, které se považují za civilizované.
Je nutné se ptát, zda tato “republika” může být členem NATO, EU?
Je nutné se ptát, jak dlouho ještě “civilizované” země budou tolerovat porušování těch nejzákladnějších lidských práv ze strany státu, který jim leží přímo pod nosem!
Břetislav Olšer,sestavil

Přichází pohraniční jednotka EU : Národní státy budou zbaveny moci

$
0
0

11. 12. 2015     zdroj
EU chce spěšně zřídit novou pohraniční jednotku. Ta má vyvíjet činnost i proti vůli vlády státu. Byla by to největší ztráta národní suverenity od zavedení eura. EU chce uprchlickou krizi zjevně využít k významnému budování svých kompetencí v členských státech. Jak informuje FT, podá EU v příštím týdnu návrh, aby agentura pro ochranu hranic Frontex byla nahrazena vlastní, trvalou jednotkou ochrany hranic. Její nasazení má přímo podléhat Evropské komisi, která může jednotku vnutit i proti vůli vlád národních států.


Zavedením této jednotky ztratí členské země EU velmi mnoho ze své suverenity. Neboť nová jednotka má mít rozsáhlá práva: Má si svou výzbroj zajistit sama a má být nasazena i v Srbsku a Makedonii. Především má ale provádět samostatně policejní opatření, jako odsuny. Bude dohlížet nad národními pohraničními úřady a bezprostředně zasahovat, když dojde k názoru, že národní úřady operují nedostatečně.

Vznik takové jednotky se plánoval již dlouho. Ovšem až teprve s uprchlickou krizí našla EU potřebné pole působnosti, aby si vynutila odbourání suverenity národních států.

Jak EU zde postupuje málo citlivě, ukazuje příklad Řecka. Řekové se nedávno bránili přijmout nasazení Frontexu na vlastním území. Poté dala EU Athénám ultimátum a pohrozila vyloučením z Schengenu. Athény ustoupily a vpustily jednotky Frontexu do země, které od té doby převzaly kontrolu nad ochranou hranic.

Východoevropské státy by sice mohly hlasitě protestovat, ale jsou lehce vydíratelné ekonomicky. Všechny jsou čistými příjemci a nemohou se vzdát evropských miliard. Angela Merkelová řekla již v souvislosti s uprchlickou krizí, že se Východoevropané k dodržování společné solidarity donutí.

Vývoj sahá k Angele Merkelové a Fr. Hollande: Německo a Francie vyzvaly Evropskou komisi, aby posílila agenturu ochrany hranic Frontex. Ve zdůvodněných výjimečných případech bude moci být nasazena i tehdy, když o to členský stát nepožádá, informuje před několika dny FAZ. List se přitom odvolává na dopis, který tento čtvrtek napsali ministři vnitra obou zemí , Thomas de Maiziére a Bernard Cazeneuve příslušnému komisaři EU Dimitrisi Avramopoulosovi. „ Protože chceme udržet Schengen, musíme naléhavě rozvinout ochranu našich společných vnějších hranic EU a společný evropský azylový systém“, citují noviny z dopisu.

Oba ministři vnitra vyzývají Evropskou komisi k rozšíření pohraničního kodexu Schengenu, „aby Frontex v případě závažných nedostatků při kontrolách vnějších hranic mohl na základě zhodnocení rizika rychle zasáhnout.“ Důrazně ještě připojili: „ Ve výjimečných případech by měl Frontex převzít iniciativu při použití týmu zvláštního nasazení na vlastní zodpovědnost.“

Dosud je nasazení možné jen tehdy, požádá – li o to členský stát a ostatní vysloví souhlas.

Evropská komise chce předložit návrh zákona k nové úpravě ochrany vnějších hranic EU 15.prosince.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila Mgr. Zdeňka Holešová
Deutsche Wirtschaftsnachrichten: EU – Grenztruppe kommt: Nationalstaaten werden entmachtet

Viewing all 19126 articles
Browse latest View live