Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Konec Amerického snu?

$
0
0

Michael Snyder
13.12.2015 Prisonplanet

20 Super bohatých jednotlivců má více peněz než nejchudších 152 milionů Američanů dohromady.

Potřebujeme další důkazy, než si konečně přiznáme, že je střední třída v Americe systematicky ničena? Jak vidíte níže, když dáte dohromady veškeré bohatství nejchudších 152 milionů Američanů, stále ještě nedosahuje společného čistého jmění 20 nejbohatších Američanů.

Pro mnoho lidí je jádro problému v tom, že lidé jako Gates a Buffett vydělávají příliš mnoho peněz. Ale já nesouhlasím. Na tom není nic špatného tvrdě pracovat, budovat společnosti a vydělávat spoustu peněz. Skutečným problémem je fakt, že spodní polovina občanů je neustále chudší. Kdysi dávno, měly USA nejzdravější a nejzářivějším střední třídu v dějinách světa, ale teď střední třída umírá. Nebudeme-li s tím něco dělat, brzy nemusíme mít střední třídu vůbec.

Když autor vyrůstal v roce 1980, zdálo se, že prakticky všichni byli střední třída. Neznal nějakou rodinu, která měla otce, jenž byl nezaměstnaný, zdálo se, že všichni mají dům a pár aut, a žádné dítě nemohlo být označeno jako "zchudlé". Ano, život rozhodně nebyl dokonalý, ale zdálo se, že skoro každý byl schopen si udržet slušnou životní úroveň. Je smutné, že se věci dramaticky od té doby změnily. Ano, bohatí se stali ještě bohatší, ale zároveň řady ožebračených absolutně explodovaly. Vždyť 20 extrémně bohatých jednotlivců má nyní více peněz, než nejchudších 152 milionů Američanů dohromady... Podle nové studie je 20 nejbohatších Američanů , se společným čistým jměním $ 732 miliard dolarů tak bohatých, jako polovina obyvatel USA.

Zjištění ukazují, že 20 nejbohatších lidí v zemi, mezi které patří Bill Gates a Warren Buffet, nyní vlastní více bohatství než spodní polovina populace dohromady nebo 152 milionů lidí. Studie Institutu pro politická studia také zjistila, že 400 nejbohatších Američanů se společným čistým jměním 2,34 bilionu dolarů, vlastní více bohatství než neuvěřitelných 194 milionů lidí – dolních 61 procent občanů země dohromady. Od té doby nikdo nediskutuje, že USA měly nejzdravější střední třídu na celé planetě. Ale teď jsme dokonce poklesly za spoustu jiných zemí. Podle CNN, patří Spojené státy nyní jen na 19. místo, pokud jde o střední bohatství na dospělého ...

Průměrná hodnota bohatství (medián) Američanů je pouhých 44 900 dolarů na dospělou osobu – polovina má více, polovina má méně. To je jen dost dobré na 19. místo za Japonskem, Kanadou, Austrálií a hodně za západní Evropou. "Američané mají tendenci si myslet , že jejich střední třída je jako nejbohatší na světě. Ale nyní se ukázalo, že pokud jde o bohatství, řadí se poměrně nízko mezi hlavní průmyslové země,"řekl Edward Wolff profesor ekonomie na New York University, který čisté jmění sleduje.

44,9 tisíc dolarů ročně na dospělého může znít skvěle, ale když se podíváte hlouběji do čísel, věci se stávají docela znepokojující. Podle amerického sčítání lidu Census Bureau, bohatství domácností pro nejchudších 40 procent všech Američanů výrazně pokleslo v letech 2000 a 2011. Pro spodních 20 procent, klesl medián bohatství domácností z negativních 905 dolarů v roce 2000 na negativních 6,029 dolarů v roce 2011. Pro další 20 procent občanů, klesl medián bohatství domácností z 14,309 dolarů v roce 2000 na 7263 dolarů v roce 2011. Jinými slovy, chudí jsou stále chudší. ..

Takže jaké je řešení? Faktem je, že nemůžete mít prosperující střední třídu, bez množství pracovních míst střední třídy. A bohužel pro nás, naše ekonomika krvácí střední třídou pracovních míst po velmi dlouhou dobu. Jak jsem poukázal nedávno, v případě, že by americká vláda vlastně používala poctivá čísla, míra nezaměstnanosti v zemi by byla více než 22 procent! Ale i když máte práci, to neznamená, že jste součástí střední třídy. Vzhledem k tomu, že se kvalita naší práce zhoršila, řady "chudých pracujících" naprosto explodovaly.

V posledních letech jsme byli svědky že částečný úvazek a dočasná pracovní místa se staly mnohem větší částí naší ekonomiky, a jako výsledek se více Američanů než kdy jindy opravdu snaží vyjít s penězi.

V článku, který jsem publikoval nedávno, jsem zahrnul zbrusu nová čísla příjmů, které byly právě zveřejněny Správou sociálního zabezpečení. Tato čísla jsou naprosto ohromující ...

- 38% všech amerických pracovníků vydělávalo méně než 20.000 $ v loňském roce.
- 51% všech amerických zaměstnanců mělo méně než 30.000 $ v loňském roce. - 62% všech amerických pracovníků mělo méně než 40.000 $ v loňském roce.
- 71% všech amerických pracovníků, kteří byli méně než 50.000 $ v loňském roce.

Pokud jste velmi skromný, měli byste být schopni uživit 5 člennou rodinu střední třídy s 50,000 dolary za rok. Ale jak můžete vidět, 71% všech amerických pracujících vydělává méně než to.

Dokonce i když oba rodiče pracují, často nestačí vyjít s penězi. Mnoho Američanů pracuje tak tvrdě, jak je jen možné, jen aby zjistili, že stále přijdou na konci měsíce zkrátka. A s každým dalším rokem se střední třída nadále zmenšuje. To, co děláme jako národ prostě nefunguje. Nyní jsme svědky důsledků po celá desetiletí exportovaného dobře placeného zaměstnání mimo zemi , a přesto naši lídři pokračují s podnikáním jako obvykle. Stačí se podívat na to, co dělá Barack Obama. Tvrdě pracuje, aby podpořil "Trans-Pacifik partnerství". Tato zákeřná smlouva bude mít za následek další miliony ztracených dobře placených pracovních míst do zámoří, ale nevypadá, že by mu na tom záleželo. Bez ohledu na to, zda se jedná o demokrata nebo republikána v Bílém domě, hra zůstává stejná a střední třída nadále trpí. Zbývá otázka, kdy se poučíme?


Median Household Net Worth - US Census Bureau

8.12.2015 Michael Snyder z Prisonplanet přeložil pr CFP I.Bubeník

Turecká loď přinutila ruské plavidlo k palbě v Egejském moři!

$
0
0



13.12.2015   První zprávy
Turecká loď přinutila ruské plavidlo Smětlivij zahájit palbu v Egejském moři. Posádka ruské hlídkové lodi zabránila kolizi s tureckou lodí v Egejském moři. K incidentu došlo v neděli ráno.
Podle ruského ministerstva obrany byla ruská loď 22 kilometrů od řeckého ostrova Lemnos v severní části Egejského moře.Zástupce ministerstva obrany uvedl „v 09:03 moskevského času loď strážní služby objevila ve vzdálenosti asi 1000 metrů turecké plavidlo blížící se k Smětlivij z pravoboku".

Posádka ruské lodi se rádiem opakovaně pokoušela navázat kontakt s posádkou tureckého plavidla, ale bez odezvy i na speciální vizuální signály a světlice, uvedla agentura Interfax.

Zástupce ruského ministerstva obrany dále uvedl, že při přiblížení tureckého plavidla k ruské hlídkové lodi na vzdálenost asi 600 metrů, aby se zabránilo kolizi lodí „byly použity střelné zbraně".

Bezprostředně poté turecká loď náhle změnila kurs a proplula ve vzdálenosti 540 metrů od ruské lodě. Přitom turecká posádka nenavázala kontakt.

Turecká ponorka nebezpečně blízko k ruskému plavidlu v Dardanelách

„S ohledem na incident v Egejském moři, náměstek ministra obrany Anatolij Antonov z ruského ministerstvo obrany povolal vojenského atašé na tureckém velvyslanectví v Rusku," oznámilo ruské ministerstvo obrany.

Vztahy mezi Moskvou a Ankarou se zhoršila poté, co turecká stíhačka sestřelila nad Sýrii ruský bombardér Su-24. Ankara tvrdí že ruské letadlo porušilo vzdušný prostor země, ale řada vyšetření potvrdila, že bombardér byl sestřelen nad územím Sýrie. Poté Moskva rozhodla o řadě ekonomických sankcí a zablokoval leteckou komunikaci s Tureckem.
Jiří Kouda,První zprávy

Asad: „Ruské aktivity v Sýrii jsou obranou Evropy.“

$
0
0
13.12.2015   Eurodeník
 Syrský prezident poznamenal, že nedávné teroristické útoky v Evropě jsou důkazem toho, že to, co se děje v Sýrii, se přímo dotýká také Evropy. Putin podle Asada za pomoc Sýrii nic konkrétního nepožadoval Ruské aktivity v Sýrii jsou „aktem obrany Evropy,“ prohlásil syrský prezident Bašár al-Asad v pátečním rozhovoru pro španělskou zpravodajskou agenturu EFE. V odpovědi na otázku, co ruský prezident Vladimir Putin požadoval výměnou za pomoc syrským autoritám v boji proti Islámskému státu (IS) Asad řekl: „Nepožadoval na oplátku vůbec nic, a to z jednoduchého důvodu – toto není obchod.
Normální vztahy mezi dvěma zeměmi jsou ve skutečnosti zpravidla založeny na společných zájmech,“ zdůraznil Asad. „Otázkou je, jaké zájmy sdílí Sýrie a Rusko? Má Rusko zájem na tom, aby v Sýrii nadále rostla moc terorismu, syrský stát zkolaboval a nastala anarchie? Ne, Rusko takové zájmy nemá,“ řekl Asad a dodal, že Moskva „chce v Sýrii, Iráku i v regionu jako celku stabilitu“. Situace v Sýrii se přímo dotýká i Evropy „Nacházíme se ne tak daleko od Ruska, a dovolte mi také dodat, ne tak daleko od Evropy,“ poznamenal syrský prezident. „V tomto ohledu ruské aktivity v Sýrii představují konání v zájmu obrany Evropy.“ Asad dodal, že nedávné teroristické útoky v Evropě ukazují, že události v Sýrii přímo ovlivňují také Evropu samotnou. Syrský prezident také zdůraznil, že Rusko nemá v plánu začít v Sýrii používat žádnou další vojenskou základnu. „Vyvrátili to sami před dvěma dny. Pokud by něco plánovali, nepochybně by to oznámili,“ dodal. Podle Asada nemá žádné plány na zřízení vlastní vojenské základny v Sýrii ani Írán. „Ne, oni [Írán] o tom nikdy nepřemýšleli, nikdy takový požadavek nepřednesli ani nechtěli projednávat.“

Pierre Sprey, jeden z tvůrců F-16: Turecké stíhačky F-16 udeřily na Su-24 ze zálohy

$
0
0

13. 12. 2015   zdroj a původní zdroj
Dvojice tureckých stíhacích letounů vzlétla k úkolu dlouho předtím, než se objevily ruské bombardéry. Turecké stíhačky F-16, které sestřelily v Sýrii ruský letoun Su-24, udeřily ze zálohy, připravené vědomě, soudí vojenský analytik Pierre Sprey, jeden z tvůrců F-16.



"Při pohledu na turecké radarové mapy mohu říci, že dostupné údaje přesvědčivě hovoří ve prospěch skutečnosti, že Turci nastražili léčku,"řekl v rozhovoru s americkým časopisem Harper's.

Dodal, že "určitě nedělali nic takového, co by poukazovalo na rutinní hlídkování ve vzdušném prostoru hranice."

V rozhovoru Sprey vysvětlil, že dvojice tureckých stíhaček vzlétla k úkolu dlouho předtím, než se ruské bombardéry objevily v pohraniční oblasti, že asi 75 minut kroužily v neobvykle nízké výšce a nezaútočily na ruský letoun Su-24 bezprostředně po jeho příletu, ale teprve při jeho druhém nalétnutí na cíl.

Sprey také řekl, že ruský letoun byl bez jakýchkoli pochybností v syrském vzdušném prostoru.

"Malá výška hlídkování F-16, shoda v času příletu ruských letadel a skutečnosti, že nepronásledovali letoun bezprostředně po připisovaném narušení, svědčí o předem naplánované operaci,"řekl expert.

Dodal, že Turci dovolili Su-24 udeřit na cíl a odejít na 7-8 minutovou otočku pro nový útok. Teprve poté vystoupili ze své skryté pozice v nízké výšce.

"Vystoupali na pohodlnou výšku pro ostřelování, udeřili na Su-24, ponořili se pod práh snímání radaru a odletěli zpět na základnu," dodal.

Analytik se také domnívá, že turečtí piloti vědomě neučinili žádná varování.



Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr, Vladimíra Grulichová

Lidé v Turecku neznají celou pravdu o vztazích mezi Moskvou a Ankarou

$
0
0
13. 12. 2015      zdroj
10. prosince 2015 se konal v tiskovém středisku IA Regnum kulatý stůl "25 let rusko-tureckých vztahů a krize posledních dnů." Zúčastnili se ho zástupci turecké diaspory, tureckých podnikatelů, experti v oblasti rusko-tureckých vztahů a také novináři.


Turecký lid neví o těch procesech, které probíhají ve vztazích mezi Moskvou a Ankarou. Uvedl to politolog, generální ředitel Mezinárodního institutu pro vědeckotechnickou spolupráci, Arif Asalyoglu u kulatého stolu "25 let rusko-tureckých vztahů a krize v posledních dnech.

"Před třemi lety zachvátily zemi protesty v istanbulském parku Gezi. Tehdy turečtí politici změnili své chování. V prosinci 2013 vypukl korupční skandál "Velký úplatek". Podpora vlády představovala 30 - 35% obyvatelstva. V červnu 2015 se toto číslo zvýšilo na 41% podporu. Ale od 7. června do 1. listopadu byl nárůst podpory celých 10%. Jaký je důvod? Jedním z důvodů jsou teroristické útoky. Turecký národ zesílil podporu Strany spravedlnosti a rozvoje ze strachu z teroru", řekl Asalyoglu.

Podle něj byl po protestech v parku Gezi princip svobody sdělovacích prostředků podroben obstrukci. "Většina vydání (kromě několika) byla zakoupena tureckými orgány státní moci nebo zastrašena. Představte si, že jste podnikatel. 40 let pracujete, budujete podnik. Byli jste úspěšní, otevřeli továrnu, pak získali rozhlas, noviny nebo televizní stanici. A jednoho krásného dne k vám přijdou a všechno zabaví. Zavřou továrnu, rozhlas a televizi. To se děje v Turecku. Proto se o tom lidé nemohou dozvědět. Případ s ruským Su-24 také není hodnocen objektivně,"říká expert.

Asalyoglu se domnívá, že Blízký východ zažívá tragédii. "Každý myslí na svou vlastní bezpečnost. Rodiny se rozpadají. Děti zůstávají bez rodičů. Region zachvátila rozsáhlá teroristická válka, jejímž výsledkem je 6 milionů uprchlíků. Pokud problémy ve vztazích mezi Ruskem a Tureckem budou pokračovat, tragédie je nevyhnutelná. Středomoří je přeplněno desítkami válečných lodí. Mnohé z nich jsou vyzbrojeny strategickými raketami s jadernými hlavicemi," poznamenal.

Politolog upřesnil, že národní identita nyní musí jít stranou, "hlavní je najít východisko."

Když mluvil o hrozbě terorismu, Asalyoglu se pokusil objasnit terminologii: "Islámský stát" je nesprávný název, protože islám je proti terorismu. Stejně jako křesťanství. Ve skutečném náboženství nemůže být teror. Proto musí být v současných podmínkách termín "Islámský stát" nahrazen pojmem "Teroristický stát."

Podle politologa je sestřelení letadla kvůli 17 vteřinovému narušení vzdušné hranice šílenství. "Turecko samo často porušuje vzdušné hranice Arménie, Řecka a dalších zemí. Provokovat prostřednictvím sestřelených letadel mezistátní konflikty jsou metody vlastní 15-ému století, kdy králové šli do války kvůli svým dynastickým zájmům", dospěl k závěru Asalyoglu a připomněl, že chování prezidenta Recepa Erdogana je podmíněno i obchodními zájmy jeho rodiny.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr, Vladimíra Grulichová

Ministerstvo obrany RF neodkladně předvolalo vojenského atašé Turecka v souvislosti s incidentem v Egejském moři

$
0
0

13. 12. 2015        zdroj
Vojenský atašé při tureckém velvyslanectví v Moskvě byl naléhavě předvolán na Ministerstvo obrany Ruska v souvislosti s incidentem v Egejském moři. Informovala o tom správa tiskové a informační služby rezortu. 13.prosince 2015 odvrátila posádka ruské hlídkové lodi "Smetlivyj", která se nacházela 22 km od řeckého ostrova Lemnos v severní části Egejského moře, střet s tureckou rybářskou lodí.


V 9:03 moskevského času zjistila strážní služba lodi asi 1000 metrů vzdálenou tureckou loď, blížící se z pravé strany kotvící hlídkové lidi "Smetlivyj."

Přes četné pokusy "Smetlivovo" o navázání kontaktu s lodí posádka turecké rybářské lodi nevstoupila do rádiového kontaktu s ruskými námořníky a nereagovala na speciální vizuální signály semaforu a světlice.

Když se turecká loď přiblížila k ruské hlídkové lodi na vzdálenost asi 600 metrů, aby se zabránilo kolizi lodí při pohybu turecké lodi, byly ve vzdálenosti zaručeného nezasažení použity střelné zbraně.

Bezprostředně poté turecká loď prudce změnila směr a pokračovala v pohybu kolem "Smetlivovo" ve vzdálenosti 540 metrů, aniž by se kontaktovala s ruskou posádkou. V souvislosti s incidentem v Egejském moři předvolal náměstek ministra obrany RF Anatolij Antonov vojenského atašé při tureckém velvyslanectví v Rusku na ruské ministerstvo obrany.
 
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr, Vladimíra Grulichová

Porošenko vyzval poslance, aby nad Ruskem zvítězili pomocí IQ

$
0
0
14. 12. 2015   zdroj a zdroj
Prezident Ukrajiny Petr Porošenko vyzval Nejvyšší radu, aby hlasovala pro přijetí zákona o decentralizaci moci a prohlásil, že nad Ruskem je možné zvítězit pomocí "vysoké inteligence." Bylo to oznámeno 12. prosince na internetové stránce hlavy státu.

Porošenko při vystoupení na fóru poslanců místních zastupitelstev proprezidentské bloku "Solidarita" prohlásil, že příchod míru na Donbas přímo souvisí s problematikou decentralizace.

Podle Porošenka se blíží doba závěrečného hlasování pro návrh změn ústavy. Získat toto rozhodnutí nebude snadné, "protože v důsledku objektivních a často nepřekonatelných okolností úzce souvisí s diplomatickým bojem za návrat dočasně okupovaných oblastí Donbasu pod suverenitu Ukrajiny," poznamenal prezident.

"Počítám s moudrostí a rozumem nejvyššího zákonodárného orgánu Ukrajiny. Naše IQ musí být vyšší než 300, neboť jen tak vysoká inteligence nám společně s mocí našich ozbrojených sil umožní porazit tak silného nepřítele, jakým je Rusko,"řekl Porošenko.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr, Vladimíra Grulichová

Pohrdání člověkem aneb kdo rozděluje národ ? Média opět manipulují, když to nejde slovně, tak aspoň fotografií.......

$
0
0
Tomáš Gayer
13.12.2015   Rukojmí
Na webu novinky.cz se dnes odpoledne objevila zpráva: Tisíc Zemanových příznivců prošlo Prahou. Text byl přísně popisný, jemu snad nelze nic vytknout.Přílohou k článku o demonstraci občanů bylo 6 fotografií. Nechyběla jedna, která jinak objektivnímu popisu protestní akce, dává jasný, manipulativní smysl. Je to detailní fotografie jedné účastnice s chybějícími předními zuby.
Smyslem bylo ukázat, jaké typy lidí "nízké úrovně" podporují prezidenta. Jaký to kontrast k těm úžasným, inteligentním a upraveným českým akademikům, novinářům, rektorům univerzit, mediálním hvězdám a celebritám...!

Jaký to asi musel být šok pro iniciátory nedávného internetového hlasování na iDnes, Prezidentské volby nanečisto, když zveřejnili výsledek! Skutečnost, že by prezident Zeman vyhrál nejen mezi lidmi se základním a středoškolským vzděláním....!

A mají vůbec ti "nízcí" právo volit? Mají vůbec právo na svůj názor? A nebo, neměly by hlasovací lístky, například profesora Putny z Karlovy university a dalších akademiků, mít třeba pětinásobnou hodnotu?

A tak je snad i na místě se zeptat, kdo vlastně pohrdá člověkem a kdo rozděluje občany na lepší a horší, či přímo špatné? Nepodílí se na tom náhodou media?

Projev prezidenta Miloše Zemana na nádraží ve Stochově

$
0
0
Miloš Zeman
13.12.2015  Stochov – Lány, 13. prosince 2015.

Vážená paní starostko, vážený pane předsedo,

na vaši počest jsem si vzal váš dárek, tuto legionářskou kravatu a prosím, abyste to chápali jako symbol mého přátelství vůči obci legionářské a jako obdiv ke statečnosti legionářů, kteří v počtu zhruba padesáti tisíc mužů ovládli Transsibiřskou magistrálu a jak kdysi řekl a napsal Tomáš Masaryk, ovládali podstatnou část Ruska, což i významnou měrou přispělo k tomu, že byla uznána nezávislost tehdejšího Československa.


Někdy se říká, jsme malí, jsme slabí, sami nic nezmůžeme. A právě tato zkušenost ukazuje, že najde-li se dostatek odvahy, ale také dostatek schopností, tak i zdánlivě malý a zdánlivě slabý může pro svoji zemi vykonat zázraky.

Závěrem mi dovolte, abych připomněl, že jeden z nejvýznamnějších legionářských generálů, generál Čeček byl náčelníkem Vojenské kanceláře prezidenta republiky a že jsem před asi dvěma měsíci měl tu čest odhalit mu pamětní bystu na Pražském hradě.

Přál bych si, a Legiovlak to dokazuje, aby tradice českých legionářů nezůstala pouze na úrovni historické vzpomínky, ale aby pokračovala tím, že se objeví noví legionáři. A už několikrát jsem při našem setkání připomněl, že takovými legionáři jsou například vojáci, kteří bojují a bojovali v zahraničních misích. Je zpravidla údělem legií, že bojují mimo území své vlasti, aby se pak do této vlasti vrátili. A generál Čeček se zachoval jako správný kapitán, který opouští loď jako poslední, protože když zajistil přesun všech vojáků z Vladivostoku do své vlasti, nasedl na loď, která se jmenovala Generál Grant, a pak už se stal náčelníkem vojenské kanceláře.

Pevně doufám, že tradice českých legií bude pokračovat už proto, protože dnes bojujeme proti nepříteli, který je někdy podceňován, ale který může podlomit historické a kulturní kořeny evropského kontinentu.

Děkuji tedy obci legionářské za její práci a přeji jí, aby přibývali noví legionáři, kteří navážou na slavnou pověst československých legií.

Děkuji vám za pozornost.

Miloš Zeman, prezident republiky, Stochov – Lány, 13. prosince 2015.

Bývalý agent Köcher pro PL: V USA si myslí, že si mohou vše dovolit. Polovina národa věří v druhý příchod Krista. A tajné akce CIA v cizích zemích...

$
0
0
- rozhovor -
13. 12. 2015  ParlamentníListy

Na Ukrajině a v Rusku narušují nevládní organizace činnost státu. Lidé k nim chodí diskutovat o svých potížích ohledně práce, sociálních dávek a jsou spokojení. V organizacích získávají jejich důvěru, hecují je a odvracejí od vlastní země. To říká o činnosti neziskovek bývalý československý špion Karel Köcher, který mimo jiné pracoval v oddělení CIA, které se nazývá covered operations, tedy utajené operace.


Stěžujete si na knihu Český krtek v CIA, kterou o vás napsal novinář Vladimír Ševela. Nicméně ten přeci některé pasáže psal na základě Mitrochinova archivu...

Mitrochinův archiv jsou dobře zkompletované dezinformace. Ta kniha vyšla ve dvou dílech, a míchají se v ní skutečné dokumenty s podvrhy. Třeba, když tam chtějí zdiskreditovat britského poslance, tak do knihy zamíchali pravé dokumenty. Pokud jde o mě, tak jsou tam dvě stránky pustých výmyslů jistého amerického pisálka. Všechny ty lži se stále opakují.

Proč si myslíte, že o vás Ševela v knize lže?

Chtěl to mít atraktivní a navíc je to ideologicky motivované. Dostal se do stavu, kdy se oddal tunelové ideologické vizi. Nemůžete řídit auto, když máte tunelovou vizi, protože nevidíte napravo ani nalevo, vidíte jen rovně. Projevuje se v tom proamerické a hluboce rusofóbní myšlení. Nejspíš si myslí, že jsou USA baštou demokracie a všude jinde je džungle. Ostatně pod americké hodnoty bych se také podepsal.

Proč se v Česku vize světa, kdy USA jsou ochránce, dobrý strýček, kamarád a Rusko agresor, Baba Jaga či nepřítel tak zakořenila?

Víte, invaze v roce 1968 byla ranou do zad, o tom netřeba spekulovat. Nastolila režim "brežněvistů", který zde vydržel až do sametu, zatímco v Rusku se to začalo měnit. Normalizační režim ubližoval hlavně nadaným, ambiciózním a svobodomyslným individuím. Zatímco masy se měly dobře a jezdily na rekreace. Intelektuální elita, která dětem vštěpovala své hodnoty, spojila normalizaci se stalinistickým terorem a tak dále. Tyto děti jsou vychované v duchu antikomunismu. USA si tady vybudovaly síť přátel. Spousta lidem byly nabídnuty stáže v USA. Třeba Plesl nabídku přijal, Kmenta to odmítl. USA beru, jejich otevřenost, na druhou stranu tam polovina národa nevěří na Darwinovu teorii a očekává druhý příchod Krista. Je to hroznější, než si mnozí myslí. Nicméně Ševela v knize potřeboval zdiskreditovat postoj, který jsem měl. Já za totality neviděl v Československu jen jednu hrozbu. Jednou byly ty normalizační opice, druhou americké nebezpečí nukleárního útoku. Američané to dnes už přiznávají, že se tomu přiblížili.

V Česku nesmírným způsobem vyrostl neziskový sektor. Nic proti tomu, občanská společnost by měla být silná v každé zemi. Nicméně tento neziskový sektor vyrostl hlavně na penězích z USA. Není právě neziskový sektor dnes jednou z nejvlivnějších lobbistických sil, která hraje právě s proamerickými kartami?

CIA má divizi covered operations. Jde o tajné akce dělané tak, aby nemohly být připisovány autorovi. V jejich rámci CIA, která to převzala za války od britských služeb, vykonává podobné činnosti. Od začátku je CIA definována touhou dělat podobné operace. Ne jen sbírat informace. A v rámci takových operací dělali činnosti, které předali neziskovkám, nevládním organizacím. Vytvořili deštníkový systém, pod nímž jsou tyto nezávislé organizace chráněné. Já v tom oddělení pracoval. Když to děláte dobře, namícháte tam legitimní a nelegitimní organizace, které bojují za jejich zájmy. Je to velmi vyčůrané. Třeba na Ukrajině či v Rusku vytvářejí nevládní organizace, které lidem pomáhají s jejich problémy, jakýsi druhý obraz reality. Lidé k nim chodí diskutovat o svých potížích ohledně práce, sociálních dávek a tak se otupuje pozornost občana ke své zemi. Tak získávají neziskovky důvěru a hecují občany. Na Ukrajině sehrály obrovskou roli v převratu. Třeba Člověk v tísni mezi ně patří, ale zároveň dělá spousty legitimní práce.

Je pravda, že USA už neřídí prezident, ale jakási vojensko-agentská lobby?

Už prezident Dwight Eisenhower před tím varoval, že podobní lidé přebírají moc v zemi. Dnes jde podle mě spíše o finanční oligarchii, hlavně ropnou. Rozhodně americký prezident nemá nikdy volné ruce. Chce vždy vyhrát volby, takže musí alespoň před volbami dělat populární věci pro voliče. Pak potřebuje peníze na kampaň, které dostane právě od těch oligarchů. Navíc si myslím, že se i trochu bojí. Proč byl zabit Kennedy je dnes už dobře zmapované. Jde o skupinu jeho nepřátel, kteří se spojili. Literatura je k tomu dobrá, ale není propagována. Atentát zastřešovala skupina CIA.

O tom v dokumentu či knize informuje režisér Oliver Stone...


Právě on míří do středu problému. Právě on se o tuto literaturu opírá a je přesný. Překvapilo mě, že jeho dokumenty u nás šly v televizi. Podle mě i v americkém establishmentu jsou hlodavci, kteří pracují zevnitř. Nikde není nic zcela černobílé. Někdo tam v tomto ohledu dělá dobrou práci. Teď jsem viděl film Most špionů Stevena Spielberga mimo jiné i o sestřelení Garyho Powerse. Letadlo bylo sestřeleno, protože Sovětům byly k tomu doručeny manuály.

Nedávno zde byl na to konto Powersův syn...

Mluvil jsem s ním. Myslím si, že se mu dá celkem věřit. Je i docela kritický vůči USA. Podle mě ale netuší, že jeho otec byl sestřelen, protože to bylo potřeba. Rusům byl prostě dodán návod, jak ho sestřelit. Proto to udělali prvního května na státní svátek, protože se chtěl Eisenhower sejít s Chruščovem. Chtěl pohovořit o odzbrojování. Ve hře jsou v tomto ohledu ale vždy šílené miliardy.

Česko je rozdělené na proruské a protiruské skupiny. Nemyslíte si, že totální propaganda druhých, že USA zpackaly za posledních dvacet let v Eurasii úplně všechno, je také zcela nepravdivá?

Nemyslím si to a nejde jen o posledních dvacet let. Když byl Gorbačov ochoten se dohodnout, tak Reagan ve své umanutosti trval na strategickém deštníku. Na těch Star Wars. Říkal, až to uděláme, dáme vám to k dispozici. To ale přeci žádný prezident nemůže nikdy slíbit. Udělali odzbrojovací akce, ale tohle zpackal. Pak už to jelo. SSSR se rozpadl a USA to využívá, že na ruských hranicích buduje zóny neklidu a strká tam své lidi.

Myslíte v hospodářské či vojenské formě?


V obou. Teď se to intenzifikuje, protože s jídlem roste chuť i drzost. Vše jim prochází. Finančníci udělají obrovský finanční krach, mnoho lidí připraví o baráky a vláda jim to zaplatí. Nikdo není potrestán. Oni už mají tak obrovskou moc, že si mohou dovolit vše. Poměrně málo lidí rozhoduje o tom, co se bude dělat a co ne. Ti nemají žádnou zpětnou vazbu. Udělají si to, jak to chtějí.

Třeba Madeleine Albrightová, která si udělala velký byznys z Kosova, prohlásí, že by se Rusko mělo podělit o své zdroje. Jak jste to vnímal?

O ty zdroje jde. Za posledních pět let rozvrtali pět zemí na Středním východě a ty obrovské masy lidí na pochodu jsou důsledkem americké destabilizace.

Jde o touhu rozšířit demokracii nebo o neklid v Eurasii, která by se dohromady mohla stát hegemonem?

Na území Eurasie je neklid velmi žádoucí. Pak se dají zbraně prodávat oběma stranám. Ostatně je kupuje americká vláda, která je rozdává a Američané musí platit daně, aby na to jejich vláda měla. Když tohle děláte, musíte mít nějakou ideologii. To je ideologie americké nadřazenosti a výjimečnosti. Tím lidi zblbnou. Vždyť tam věří, že Bůh stvořil svět a tak mohou šířit blaho ve formě demokracie po světě. Pak se diví, že je lidé nemají rádi. Vyšla kniha jedné britské novinářky, která jako Britka pracovala jako mediální poradkyně vrchního velitele sil v Iráku. Pořád se jí ptali, proč tam nemají rádi Američany. Ona jim odvětila: "Víte, když přijdete a zabíjíte jim rodiny, tak vás mít rádi nebudou." Američané to moc nechápou.

Podle mě Američané nejsou až tak hloupí. Co jsem slyšel, je hodně obyčejných lidí na zahraniční angažmá své země pěkně naštvaných. Na druhou stranu mi nejde do hlavy, proč tam rodinu Bushů s velmi pevnými kontakty na Saúdy, kteří na Středním východě rozviřují nenávist, pořád volí?

Oni chtějí být hrdí na svou zemi a oni do nich tu hrdost pumpují. Média a řeči o demokracii tomu napomáhají. Jde o totálně úspěšné klamání normálních lidí.

Zpět ke knize Krtek v CIA. Takže jestli tomu dobře rozumím, snažil jste se svou činností dvě velmoci nějak vyvažovat a v knize o tom není skoro nic...

Za totáče jsem viděl prostě dvojí ohrožení naší národní existence, hlavně politické kultury. Normalizace zničila zdejší politický život a pak americkou hrozbu. Víte, mé papíry jsou plné aktivního odporu vůči normalizaci. To Ševela dobře ví. Jsou tam přípisy důstojníků, že jsem nedodal žádné informace o spolupracovnících ve Svobodné Evropě, že jsem nedodal žádné tipy, nic o Zbigniewu Brzezinském a tak dále. Liknavost, neochota a špatný charakter, tam píšou. Byl jsem podle nich líný. Na druhou stranu to vrhalo podezření ohledně mého postoje k USA. Je pravda, že jsem dodával SSSR nějaká tajemství. Prý jsem to asi dělal pro peníze, ale ne z etických a morálních důvodů. Když mohu být proti potlačování diverzantů v normalizačním v Československu, jak mohu poctivě pracovat proti USA, ptali se tenkrát. Nemohu, jsem prase. Hraju to na všechny strany. Viděl jsem prostě obě hrozby a snažil jsem se stavět oběma. Divili se tomu v Praze, ale ve Washingtonu ani v Moskvě ne.


Foto: Jan Rychetský
Popisek: Bývalý československý špion Karel Köcher

 

Syrsky lekar žijúci na SLovensku, rozpráva ako to naozaj s utečencami je

Němci označili za „hlavní lháře roku“ Merkelovou, Obamu a Erdogana

$
0
0


13. 12. 2015  AC24

Publikace Alles Schall und Rauch požádala své čtenáře, koho považují za „hlavního lháře roku". Po hlasování s velkým náskokem před všemi lídry „zvítězili“ Angela Merkelová, Barack Obama a Tayyip Erdogan.


Na třetím a čtvrtém místě se usadil izraelský premiér Benjamin Netanjahu a ukrajinský prezident Petro Porošenko.

...

Na konci roku 2015 vydání Alles Schall und Rauch shrnul průzkum ze seznamu, v němž čtenáři vybrali "hlavního lháře roku". Seznam kandidátů zahrnoval předsedu vlády Japonska (Abe Šinzó), Velké Británie (David Cameron), Izraele (Benjamina Netanjahua), Maďarska (Viktor Orbán), Řecka (Alexis Tsipras), prezidenta Turecka (Tayyip Erdogan), Francie (Francois Hollande) Sýrie (Bashar Assad), Spojených států (Barack Obama), Ukrajiny (Petro Porošenko), Ruska (Vladimir Putin), Íránu (Hassan Rouhani), Švýcarska (Simonetta Sommaruga), kancléře Rakouska (Werner Faymann) a Německa (Angela Merkelová).

Hlasování se zúčastnilo více než 3000 lidí ze 40 zemí světa. Podle průzkumu s velkou rezervou „zvítězili“ Merkelová (39%), Obama (21%) a Erdogan (18%). Na třetím a čtvrtém místě se nachází Netanjahua a Porošenko.. Zbytek získal jen malé procento hlasů. Přičemž se německá kancléřka stala nesporným vítězem hlasování. To je důvod, proč ji časopis Time označil za „muže roku", uzavírá autor článku. Vše se obrátilo vzhůru nohama, stejně jako v knihách anglického spisovatele George Orwella: „Válka je mír, lež je pravda."

Zdroj: pz.cz

MMF vstoupil do studené války; odpustil Ukrajině dluh vůči Rusku

$
0
0
Tyler Durden
14.12.2015   Zvědavec

„Správní rada MMF se sešla 12. prosince a souhlasila se změnou stávající politiky netolerance nedoplatků oficiálním věřitelům. Poskytneme podrobnosti o rozsahu a odůvodnění této změny politiky další den či podobně.“


Od r. 1947, kdy začala fungovat, působila Světová banka jako pobočka amerického ministerstva obrany, od svého prvního předsedy Johna J. McCloye, přes Roberta Namaru po Roberta Zoellicka a neokonzervativce Paula Wolfowitze. Od počátku prosazovala americké vývozy – obzvláště zemědělské vývozy – tím, že tlačila na země třetího světa k produkci plantážových plodin, místo aby krmily vlastní populaci. (Musí dovážet americkou pšenici). Ale cítila se zavázána zabalovat své prosazování amerických vývozů a podporu dolaru do zdánlivě internacionalistické rétoriky, jako by to, co je dobré pro Spojené státy, bylo dobré pro svět.

MMF byl nyní zatažen do sféry americké studené války. V úterý učinil radikální rozhodnutí zrušit podmínku, která byla integrována do globálního finančního systému poslední půlstoletí. V minulosti byl schopen vést organizování nouzových balíčků pro vlády tím, že zapojil další věřitelské země – vedené Spojenými státy, Německem a Japonskem. Pákou věřitelů, kterou MMF používal, bylo, že pokud nějaká země má finanční dluh vůči jakékoliv vládě, nemůže se kvalifikovat pro půjčku MMF – a tudíž ani pro balíčky s účastí dalších vlád.

To byl systém, v jakém dolarizovaný globální finanční systém fungoval po půl století. Beneficienty byli věřitelé v amerických dolarech.

Ale v úterý se MMF připojil ke studené válce. Půjčoval peníze Ukrajině navzdory pravidlům Fondu zakazujícím půjčovat zemím bez zjevné šance splácet (pravidlo „již žádná další Argentina“ z r. 2001). Když šéfka MMF Christine Lagarde dala na jaře Ukrajině poslední půjčku, vyjádřila naději, že bude mír. Ale prezident Porošenko okamžitě oznámil, že použije tyto peníze na vystupňování války své země s rusky mluvící populací na východě – na Donbasu.

To je region, odkud šla většina vývozů – především do Ruska. Tento trh je nyní pro dohlednou budoucnost ztracen. Může to být dlouhá pauza, protože tato země je vedena USA podporovanou juntou, dosazenou po pravičáckém puči v zimě 2014. Ukrajina odmítla zaplatit nejen držitelům dluhopisů ze soukromého sektoru, ale i ruské vládě.

To mělo vyřadit Ukrajinu z další pomoci poskytované MMF. Odmítnutí zaplatit za ukrajinskou válkychtivost v nové studené válce proti Rusku by bylo významným krokem k vynucení míru, a také by to vynutilo likvidaci endemické korupce v zemi.

Místo toho MMF podporuje ukrajinskou politiku, její kleptokracii a Pravý sektor, vedoucí útoky, které nedávno odřízly Krym od elektřiny. Jedinou podmínkou, na které MMF trvá, je pokračování v úsporných opatřeních. Ukrajinská měna, hřivna, se letos propadla o třetinu, penze byly skrouhnuty (převážně v důsledku inflačního odstřelení), zatímco korupce pokračuje nerušeně.

Navzdory tomu MMF oznámil svůj záměr poskytnout nové úvěry na financování závislosti Ukrajiny a výplaty oligarchům, kteří ovládají ukrajinský parlament a ministerstvo spravedlnosti, aby zablokovali jakékoliv pokusy potlačit korupci.

Po více než půl roku probíhala poloveřejná diskuse s poradci amerického ministerstva financí a studenoválečníky o tom, jak připravit Rusko o 3 miliardy dolarů, dlužných Ukrajinou ruskému Státnímu hmotnému fondu. Mluvilo se i o prohlášení tohoto dluhu za „ohavný“, ale bylo rozhodnuto, že tento komplot by mohl mít pro USA podporované diktatury zpětný ráz.

Nakonec MMF prostě půjčil Ukrajině peníze.

Tím oznámil svoji novou politiku: „Vynucujeme pouze dluhy v amerických dolarech vůči spojencům USA.“ To znamená, že to, co bublalo jako studená válka proti Rusku, se nyní přeměnilo na totální rozdělení světa na dolarový blok (se satelitním euro a dalšími pro-americkými měnami) a BRICS nebo jiné země nenacházející se v americké finanční a vojenské sféře.

Co by mělo Rusko udělat? Ostatně co by měla dělat Čína a ostatní země BRICS? MMF a američtí neokonzervativci vyslali světu zprávu: nemusíte ctít dluhy vůči zemím mimo dolarovou oblast a jejich satelitům.

Proč by pak tyto nedolarizované země měly zůstat v MMF – nebo Světové bance. Krok MMF rozděluje globální systém na poloviny, mezi BRICS a americko-evropský neoliberální finanční systém.

Mělo by Rusko vystoupit z MMF? Měly by i další země?

Zrcadlovou reakcí by bylo, aby nová Asijská rozvojová banka oznámila, že země, které se připojily k rublové-juanové oblasti, nemusí splácet dluhy denominované v amerických dolarech nebo eurech. Tam totiž implicitně zlom MMF vede.


The IMF Just Entered The Cold War, Forgives Ukraine's Debt To Russia vyšel 12. prosince 2015 na zerohedge.com překlad v ceně 307 Kč Zvědavec.

DWN: „Vysoké morální principy" Merkelové - nic než zástěrka!

$
0
0
14.12.2015   První zprávy
Za řečmi německé kancléřky o humanismu a lidských právech se skrývá pečlivý kalkul, aby jí pomohly vnucovat politiku jiným zemích, při zachování image „mecenášky", píše německý list.


Německá kancléřka Angela Merkelová chce využít migrační krizi pro rychlejší dokončení integračního procesu a odstranění národních hranic. Tyto změny hrají především do rukou Německa, které již v EU získalo více výhod, než kterýkoliv jiný stát, tvrdí Deutsche Wirtschafts Nachrichten.

Merkelová našla zastánce v osobě německého prezidenta Joachima Gaucka, který také vidí v uprchlické krizi dobrou příležitost, aby se konečně zajistilo zrušení národních hranic. Oba politici chápou, že bez vnějšího podnětu nemohou být provedeny tak dalekosáhlá rozhodnutí. Jak noviny poznamenaly, spolkový ministr financí Wolfgang Schöuble před několika lety poukázal na to, že dokončení integrace EU na politické úrovni je možné pouze v extrémních podmínkách.

Prohlášení učiněná Merkelovou, když protestuje proti posilování hranic v rámci EU, a apeluje na spolehlivé evropské hodnoty, jsou zjevné PR-akce, zdůrazňuje publikace. Německá kancléřka oznámila, že vnitřní překážky posílí pouze rozpor mezi zeměmi a budou v rozporu se zásadami EU a zdůraznila, že je to především otázka cti a důvěry. Ale ve skutečnosti je ochrana uprchlíků, lidská práva a humanismus jen pohodlná, efektní rétorika, za níž Merkelová sleduje své vlastní cíle.

Merkelová vidí ve zrušení národních hranic logický krok po zavedení jednotné měny, a to navzdory skutečnosti, že tyto plány jsou bezprecedentním zásahem do národních práv států, zdůraznil Deutsche Wirtschafts Nachrichten. Nicméně je nepravděpodobné, že protest členských států bude široký - každý z nich je z ekonomického hlediska více či méně závislý na EU. S největší pravděpodobností státy dospějí k závěru, že přístup ke společnému „korytu" je důležitější, než národní suverenita, uzavírá autor.


(kou, prvnizpravy.cz, deutsche-wirtschafts-nachrichten.de, foto: arch.)

Polednice

$
0
0
Anonym
15. 12. 2015 


Řehoní se dítko drze, učitelce v bledou líc,
ať se jenom úča vzteká, ví, že vlastně nesmí nic!
Učitelce v hlavě hučí, chvějí se jí kolena,
když tu v umučené lebce bleskne veršík Erbena. 



“Pojď si proň, ty Polednice,
pojď, vem si ho, upíra!”
Když tu dveře ztichlé třídy,
kostlivý hnát otvírá….

Pod plachetkou – však to známe
 – příšera se zjeví tu,
dříve rozjívené děti,
náhle stojí v zákrytu.

“Dej sem dítě!” zaburácí,
“volala jsi, tady jsem!”
“Volala jsem. Pročpak dítě?
Víš co? Radši mě si vem!

Ty si sbalíš děsné dítko
– horší přijdou do školy –
a mne za zmizení žáka
odbor školství osolí.

Mě si vezmi, Polednice,
konečně tak najdu klid!
Kolegyně potvrdí ti,
jak je těžké takhle žít.

Ať se kde chce co chce šustne,
kdo je vinen ze všech zel?
Kdo je volán jako pucflek?
Zcela jistě učitel!

Když si páťák místo džusu
dá pořádný rumu lok,
na koho se ukazuje?
Zanedbal to PEDAGOG!

Když se dívka zfetovaná
vrhá z okna jako cvok,
v ruce láhev od čikuli…
kdo je vinen? PEDAGOG!

Když mládenci skotačiví
vhodí chodce v říční tok,
kdopak za to zvěrstvo může?
Jen a pouze PEDAGOG!

Že děťátko v třetí třídě
pohačá si druhý rok,
kdopak mu měl IQ zvýšit?
Kdo to nezvlád´? PEDAGOG!

“Tak to vidíš, Polednice,
škoda mluvit, hanba klít,
proto radši mě si vezmi,
ať mám jednou pro vždy klid.”

Polednice hlavu skloní,
slza z oka skane jí.
Šeptá: “Nejsem kompetentní,
zanech marných nadějí.”

Na pozdrav svým strašným hnátem
učitelce zakývá,
chápe už, proč pro tu ženu
není příliš děsivá… 

Pozn. red.: Jen si nejsem jist, zda je to opravdu legrace.. 

K.J. Erben: Polednice


Válčí Rusko v Sýrii jen za sebe (nebo i za Asada)?

$
0
0

Tereza Spencerová
14.12.2015 LiterárníNoviny

Z praktického hlediska by Rusko dávalo přednost zachování sekulárního režimu v Sýrii, aniž by přitom nutně trvalo na setrvání Bašára Asada v čele státu, konstatuje analýza MGIMO.
Poslední blog končil větou: "Zatímco Saúdové a Turecko dál trvají na demisi Bašára Asada, nejspíš podle principu „proti radikálnímu islámu se nejlépe bojuje svržením posledního sekulárního režimu v regionu“, Spojeným státům už absurdita této argumentace (konečně) začíná docházet a Rusko a Írán Bašára Asada dál jednoznačně podporují s tvrzením, že o jeho osudu musí rozhodovat jen „syrský lid“, ale… ale o tom až příště."

Nuže.

Po více než dvou měsících bombardování v Sýrii se situace nemění tak rychle, jak si asi ruská generalita představovala, a to bez ohledu na opětovné ovládnutí Homsu nebo pokračující obkličování Aleppa. Ministr obrany Sergej Šojgu sice uvádí, že bylo zničeno „přes osm tisíc teroristických objektů“, ale Daeš podle něj dál kontroluje přes 70 procent území Sýrie (počítáno samozřejmě spolu s rozsáhlými pouštními oblastmi), má asi 60 tisíc mužů ve zbrani a hrozí „přenesení konfliktu do Střední Asie a na Kavkaz“. Přitom před deseti týdny, kdy ruské bombardování začínalo, v Sýrii podle Kremlu bojovalo maximálně 30 tisíc mužů Daeše a celá ruská „operace“ měla trvat „tři čtyři měsíce“. Odkud se počty teroristů tak výrazně navýšily není zřejmé, nicméně Šojgu tím fakticky přiznává, že k rozuzlení války je ještě daleko. Nebo jinak, že Rusko „nevítězí“.

Je samozřejmě otázkou, zda je realita opravdu tak pochmurná, nebo zda si takovým černým obrázkem svou polívčičku nepřihřívá i ruský vojenskoprůmyslový komplex, který prodlužování války může jen uvítat – přesně podle logiky všech zbrojařů světa; ti američtí si nyní třebamnou ruce nad šířením konfliktů na Blízkém východě a s aktivizací Daeše ve světě sní o nových a nových protidaešovských vojenských základnách všude vůkol. Situace si v každém případě ale žádá změnu přístupu, a tak Rusko už začalo dodávat syrské armádě nové tanky, které by měly odolat americkým raketám TOW v rukou džihádistů, ponorka spektakulárně odpálila na Daeš rakety přímo zpod hladiny, a Vladimir Putin nařídil „zničit cokoli, co by mohlo ohrožovat ruskou armádu“ v Sýrii, což lze považovat především vzkaz Turecku.

Přitom ale zároveň vyvolal vlnu spekulací, když oznámil, že Rusko dodává zbraně a poskytuje letecké krytí také asi pěti tisícům vojákům z řad Svobodné syrské armády (FSA), kteří bojují společně s jednotkami syrské vlády. Putinova slova vzápětí „vysvětlil“ jeho mluvčí, podle něhož ruské zbraně míří „pouze syrské armádě“, a nikoli FSA; neřekl ale, že by se Putin třeba spletl...

Je to možná poprvé, kdy Kreml mluví o dodávkách zbraní silám, které původně bojovaly proti Damašku, není to ale poprvé, kdy Kreml mluví o spolupráci s FSA. Rusko ještě nedávno trvalo na tom, že žádná „umírněná“ syrská opozice neexistuje, přičemž na totéž – přinejmenším v případě FSA -- mezinárodní experti upozorňují už přes dva roky. Neuchopitelná FSA, kterou prý kvůli nízkým žoldům stíhá masová dezerce, naplňuje svou eluzivní pověst dokonale. Jeden rebelský prapor pod hlavičkou FSA odmítl jak ruskou pomoc, tak budoucí možné volby, další „FSA“ odmítla spolupráci s tím, že by je Rusko nejdříve mělo přestat bombardovat, jiný lídr FSA před pár dny v saúdském Rijádu požadoval vyhlazení všech šíitů, zase jiná „FSA“ Rusku nabídla, že by se mohli sejít v egyptské Káhiře, a zástupci zcela jiné „FSA“ prý ale pro změnu jezdí do Moskvy běžně. „Ano, byli tu i tento týden. Jsou tu skoro pořád, jsou to různí lidé, někteří odjíždějí, další přijíždějí, ale všichni tvrdí, že zastupují FSA,“ popsal situaci už v říjnu Lavrovův náměstek Michail Bogdanov. V tomto chaosu ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov na první vídeňské konferenci nabídl leteckou podporu „tak zvané Svobodné syrské armádě“, byť obratem dodal, že „nejdůležitější pro nás je najít lidi, kteří budou skutečnými reprezentanty ozbrojených skupin ochotných mimo jiné bojovat s terorismem.“

V půli listopadu pak ruské tajné služby takové lidi asi „našly“, protože Putin konstatoval, že „část ozbrojené opozice považuje za možné zahájit aktivní kroky proti teroristům, především proti Islámskému státu“, a to i při ruské letecké podpoře. Zároveň oznámil, že Rusko uzavřelo dohody s některými opozičními ozbrojenými skupinami a vyhovělo jejich prosbám nebombardovat jimi kontrolovaná území. A tato nejmenovaná „opozice“ prý začala ruské straně vzápětí dodávat údaje pro navádění náletů, v první fázi se mluvilo o Palmyře a Dejr-i-Zoru. Vazby má Rusko také na kurdskou PYD, která před několika dny vytvořila politickou koalici s arabskými klany v severovýchodní provincii Hásaka.

I proto nyní Rusko nepřijalo závěry rijádské konference s tím, že její (převážně džihádističtí) účastníci nereprezentují „celou“ syrskou opozici. Nicméně už takto mírná formulace je změnou sama o sobě – oproti dřívějšímu kategoricky černobílému dělení účastníků války v Sýrii na Bašára Asada a jeho nepřátele. Sám Asad naproti tomu dál zastává jasnou pozici – v rozhovoru pro španělskou agenturu EFE obvinil Západ, že se ho snaží dotlačit k jednání s teroristy a zdůraznil, že nikdy neuvažoval a ani neuvažuje, že by svou funkci, natož zemi opustil.


Tvrdohlavý Asad


V dikci Moskvy a Damašku jsou ale patrné rozdíly. Třeba Putinův mluvčí sice dál opakuje, že Asadův osud může „určit jen syrský lid“ ve volbách, i Washington Post ale připouští, že pro Putina jsou sázky v Sýrii mnohem vyšší než například pro Baracka Obamu daleko za mořem. Názory na syrskou válku se přitom v samotném Rusku rozcházejí a pragmatický pohled nabízí analýza blízkovýchodní expertky z moskevského MGIMO Iriny Zvjagelské.

Háfiz Asad, který stanul v čele Sýrie v roce 1971, oproti svým předchůdcům začal razit realističtější kurs a odmítl pokračovat v proměně Sýrie ve „výkladní skříň sovětské pomoci a podpory“, čímž Kremlu uvolnil ruce pro vztahy s ostatními státy regionu. Nicméně po roce 1978, kdy byl Egypt donucen podepsat campdavidské dohody, se Sýrie přesto stala hlavním spojencem SSSR v oblasti. „To vše se ale změnilo po smrti Háfize Asada a poté, co se moci ujal jeho syn Bašár. Ten nikdy neměl k Moskvě tak blízko jako jeho otec. Kdyby nepropukla občanská válka a kdyby nedošlo k zahraničnímu vměšování do Sýrie, nebyla by ruská politika ve vztazích vůči Sýrii natolik aktivní,“ míní profesorka Zvjagelská, podle níž je snaha Moskvy zabránit pádu Bašára Asada vedena několika důvody.

Kromě možného opakování libyjského scénáře, „v němž se Rusko cítilo být podvedeno“, nebo nějaké další „barevné revoluce“ má Kreml obavy, že by pád syrského režimu a vláda Daeše nad Damaškem měly destruktivní následky pro celý region. „Z praktického hlediska by Rusko dávalo přednost zachování sekulárního režimu v Sýrii, který by bylo možné přimět k nezbytným reformám a odvrátit rozšíření radikálního islamistického projektu i do dalších zemí Blízkého východu. Obnova syrského státu by pak Moskvě umožnila upevnit pozice v regionu a získat na středomořském pobřeží infrastrukturu -- zejména modernizovanou námořní základnu v Tartúsu pro zásobování a opravy lodí válečného námořnictva a leteckou základnu v Latákii. Tato logika přesvědčivě vysvětluje kroky Ruska v Sýrii, které jsou ale často interpretovány výlučně jako podpora Bašáru Asadovi. Někteří ruští propagandisté bohužel dělají vše možné, jen aby tento chybný soud vtlačily do obecného povědomí,“ míní expertka z MGIMO s tím, že válka proti Daeši a dalším teroristickým skupinám má z ruského pohledu i vnitropolitickou rovinu. „Tisíce ruských občanů ze severního Kavkazu, Tatarstánu a Baškortostánu odjely bojovat na straně Islámského státu. Není vyloučeno, že se jim jednou zachce vrátit se domů.“ Z hlediska bezpečnosti je pak stejně důležitá i činnost Daeše ve Střední Asii, s přihlédnutím k bezvízovému režimu a průchodnosti vzájemných hranic.

Nečekaná je i příkrá charakteristika samotného Bašára Asada. „Moskva je s to na něj vyvíjet vliv, ale Bašár Asad je znám svou tvrdohlavostí a odmítáním i těch nejmenších kompromisů. Pro něj je odchod ze scény na konci přechodného období nebo dokonce ještě dříve zcela nepřijatelný. Z jeho hlediska je tmavá budoucnost politického dědictví, které mu odkázal otec, svého druhu osobním traumatem. Jeho rodina řídila Sýrii dlouhé roky a podle všeho je pro Bašára Asada zcela nepřípustné si byť jen představit, že to právě on nedokázal tento systém uchránit. Koordinované mezinárodní úsilí by ho ale přesto mohlo přimět k tomu, aby přijal závěry vyjednávacího procesu a celonárodních voleb, stejně jako záruk, které by mu mohly být předloženy. Nicméně, základy pro takový opatrný optimismus netřeba přeceňovat.“


Izrael, sunnité, Írán...

Analýza MGIMO přitom poukazuje i na negativa ruského vstupu do války v Sýrii, konkrétně v podobě zhoršení vztahů s některými státy regionu, ať už je řeč o Saúdské Arábii nebo aktuálně už také Turecku. Ruská expertka k nim přidává rovněž Izrael, který by „nad Sýrií rád viděl otevřené nebe“, aby jeho letectvo mohlo útočit podle libosti na pozice libanonského Hizballáhu, jehož „zadržování je pro Izrael mnohem důležitější než válka s Islámským státem“. Tento názor ostatně potvrdil i izraelský ministr obrany Moše Ja´alon v projevu v Brookings Institute. Mimo jiné připomněl, že Rusko je aktuálně na Blízkém východě ... 


(dokončení textu zde)



Pražská kavárna? Ale kdeže...

$
0
0

Stanislav A. Hošek
14. 12. 2015
V městečku mého dětství byl v „předkomunistické“ době starobinec, chudobinec, sirotčinec a penzijní domy. V okresním městě byl blázinec, alespoň nikdo tomu zařízení jinak neřekl ani z klientů, ani ze zaměstnanců a o dvě obce dál pak byla polepšovna. Vzpomínám na to vždycky, když v současné době čtu o jakýchsi domech pro seniory, detenčních a diagnostických ústavech, azylových domech a já nevím, jak všelijak se ty různé instituce pojmenovávají. Ona zmíněná minulá doba podle mne nazývala věci pravými jmény, otevřeně, jak se lidově říká, bez obalu.


Při popisu dnešních událostí, jevů a věcí mne naopak překvapuje jakési kopírování květnaté čínské mluvy, která až v básnických opisech se je snaží popisovat. Přiznám se, že si mnohdy neumím přesně představit, kdo jsou to „pravdoláskaři“, „havloidi“, nadto pak „sluníčkáři“, či dokonce „pražská kavárna“.

Především posledně uvedené dvojsloví v mé mysli venkovana vždycky v prvé chvíli vybudí vzpomínku na uctívané umělce, kteří se třeba za první republiky scházeli v kavárně Slávie naproti „Národního“. Používá-li se dneska uvedené sousloví jako dehonostující, pejorativní, či až urážlivé slovo pro část inteligence, připadá mi to nějak nepříhodné. Vždyť se tím uráží fakticky všechny slušné dámy, jež si chodí poklábosit s kolegyněmi nad kafíčkem a slušné pány, kteří si ještě dneska zajdou posedět do kterékoliv kavárny a přečíst si tam denní tisk uchycený v ratanovém nosiči.

Jsem proto, aby se i ve zmíněných případech nazývaly opět společnostní jevy pravými jmény. Pro vzdělance, kteří se chovají tak, že jsou doslova ostudou své společenské vrstvy, je přece již dávno zaveden poctivě myšlený název – „lumpeninteligence“. Podobně jako u lumpenproletariátu jde o jedince, kteří poškozují svou aktivitou zájmy vlastní společenské vrstvy, nebo ji alespoň v očích příslušníků ostatních vrstev zesměšňují, či jinak snižují její prestiž. Lumpeninteligence je v mých očích výstižným pojmenováním této skupiny, svým způsobem deklasovaných příslušníků vrstvy vzdělanců a jsem přesvědčen, že je dokonce akceptovatelným pojmem i pro některé vědecké discipliny.

Pravdou však je, že uvedené slovo nevystihuje všechny příslušníky inteligence, dopouštějící se negativního působení ve veřejném prostoru. Existují i výtečníci, které už dávno postihují slovem „intelektuálská luza“. Mnohým se takové označení může zdát nepřesným, protože luza je v obecné češtině synonymem až příliš širokého spektra slov jako chátra, spřež, sebranka, holota, chamraď a dokonce i chudoba.

Předpokládal jsem, že si k přesnějšímu vymezení intelektuálské luzy lze vypomoci nálezem kardinála a primase českého, který identifikoval luzu mezi odboráři, což jsou podle něj ti, kdo se zúčastnili veřejné demonstrace proti ústavním činitelům, konkrétně proti vládě. Jelikož disident a teologický vzdělanec Duka nebyl ale schopen rozpoznat v „schapirovských“ demonstracích, ať již červenokaretní, či rajčatopalebné luzu veřejně demonstrující proti jinému ústavnímu činiteli, nelze každou demonstraci proti moci považovat za projev luzy.

Základními prvky veřejného chování luzy byl, je a vždycky bude vulgarita bez argumentace, násilné řádění ve veřejném prostoru a vybuzení na demonstracích davové psychózy. Jsou-li organizátory vzdělanci, pak je zřejmé, že se chovají jako intelektuální luza.

Globalizace podle mne přinesla další chování charakterizující intelektuálskou luzu. Tvoří ji ta část vzdělanců, jejichž aktivita škodí prokazatelně celé společnosti, nebo alespoň její rozhodující většině. Kdo škodí kupříkladu národu, státu, nebo dokonce prokazatelně jedná na popud zvenčí, takže slouží cizáckým zájmům, ať již cizích států, či nadnárodních korporací, to je rovněž příslušník intelektuálské luzy.

Takže, alespoň já mám přece jenom vyhraněnější pohled na část současných vzdělanců. Když je vzdělanec ostudou vzdělanců, tak je podle mého přesvědčení lumpenitneligentem. Když vzdělanec škodící celé společnosti, či její rozhodující většině, je podle mého myšlení příslušníkem intelektuálské luzy. Konkrétně do této kategorie patří rovněž každý, kdo nedovede odargumentovat svůj názor a pro nositele jiného názoru má jen nadávky a dokonce osobní útoky. Stejně tak každý, kdo svůj názor považuje za jediný správný a není schopen rozumné debaty o něm. A samozřejmě každý, kdo je z titulu politické moci schopen jiný názor zakazovat, jeho nositele diskriminovat, či dokonce celé skupiny násilně umlčovat. Ale to už je „jiná opera“, jak říkával, dokud ještě byl, můj nejlepší kamarád. Opera o tak zvané „mocenské luze“. O ní psát je ale mnohem a mnohem složitější.

P.C. Roberts: Americké ministerstvo zahraničí lže světu dál

$
0
0

Výsledek obrázku pro PC Roberts14. 12. 2015         paulcraigroberts
Takto uvádí článek na svém serveru P.C. Roberts a srovnává v něm nedávné prohlášení tiskového mluvčího amerického ministerstva zahraničí admirála Johna Kirbyho k situaci v Iráku , jak ji vidí jeho úřad, s iráckou situací skutečnou, jak ji na internetovém serveru Zero Hedge popisuje publicista Tyler Durden.


Nejdříve tedy slova admirála Kirbyho, jak je vyřkl pro americkou televizní stanici RT:

„USA mají s iráckou vládou skvělé vztahy a zůstávají na území Iráku s jejím požehnáním.“

A nyní tedy situace skutečná, jak ji popisuje Tyler Durden:

„Většina Iráčanů, ať už jsou to prostí občané, nebo vojenský personál, či vládní úředníci, Američanům nedůvěřují. Je to pochopitelné. Před více než desíti lety USA jednostranně Irák napadly, a když to bylo takto řečeno i provedeno a diktátor byl sesazen, nejsou na tom dnes Iráčané o nic lépe, než na tom byli. Islamský stát (IS) kontroluje velká města, včetně Mosulu, což je druhé největší irácké město, a starost o vlastní bezpečnost se stala nejpodstatnějším a každodenním problémem Iráčanů. Američany lze zde stále vidět a jsou obyvatelstvem i nadále vnímáni jako okupanti. Wasingtonská neschopnost efektivně potlačit IS zde navíc vytvořila atmosféru podezírání, která má co dělat s další kontrolou USA nejen nad Irákem, ale nad celým Středním východem a nad jeho ropou. Když americký ministr obrany Ash Carter oznámil, že se USA rozhodly poslat do Iráku pro boj proti IS armádní expediční sbor, irácký premiér Haider al- Abadi tento návrh rezolutně odmítl s tím, že Irák žádné americké jednotky na svém území nepotřebuje. A bezpečnostní a obranný výbor iráckého parlamentu naopak vyzval vládu k tomu, aby svoji dosavadní bezpečnostní smlouvu s USA zrušila.
A kdože má uvolněný prostor po Američanech vyplnit?
Ano, uhádli jste. „Na nejbližším setkání našeho výboru s premiérem Abadim navrhneme spolupráci s Ruskem. A to nejen pokud jde o provádění leteckých útoků proti IS, ale i o celkový boj proti teroristům v Iráku,“ prohlásil jeden ze členů bezpečnostního výboru iráckého parlamentu.

Jestliže Irák tedy skutečně zruší bezpečnostní smlouvu s USA a pozve do země Rusy, budou Američané muset buď zemi opustit, nebo s Rusy spolupracovat, anebo bojovat za zachování svého dalšího vlivu v zemi.“
Tolik tedy Tyler Durden ke skutečné a nikoliv tedy vylhané situaci v zemi, uzavírá svůj článek P.C. Roberts a dodává: Je skutečně obtížné představit si vládu hanebnější, více prolezlou korupcí a ďábelštější než je ta, co dnes zasedá ve Washingtonu D.C.

Jeremy Corbyn zůstal všemi opuštěný jako kůl v plotě a zbyli mu „jen voliči“

$
0
0


RICKW
14. 12. 2015               Levá perspektiva   původní: Evening Harold

3. května se ve Spojeném království konaly doplňovací parlamentní volby za obvod Oldham West a Royton. Šlo o první volební klání o křeslo v parlamentu, do nichž šla Labour party pod vedením čerstvě zvoleného předsedy, charizmatického Jeremy Corbyna, jehož pozice posunuly stranu výrazně doleva, nejvíce za několik desetiletí.

Volby se konaly v tradiční labouristické baště, ale podle názorů velké většiny britských politologů, analytiků, novinářů a komentátorů politického dění, bylo tentokrát křeslo pro Labour party v ohrožení, a to zejména ze strany pravicově populistické UKIP. Všeobecně se očekával slabý výsledek Strany práce, který nažene vodu na mlýn kritikům „ultralevicového“ Corbyna. A jak to dopadlo? Zdrcujícím vítězstvím labouristů a velkou ztrátou pro vládní konzervativce! Následující článek, překlad z Evening Harold, ironicky glosuje, co se v Oldhamu vlastně stalo:

Jak ukázaly nedávné doplňovací volby v Oldhamu, předseda Labour party Jeremy Corbyn se dnes nachází v takové politické izolaci, že jediná obskurní skupina, o kterou se ve Spojeném království může ještě opřít, jsou „voliči“.

Když Corbyn čelil v doplňovacích volbách v Oldhamu naprosto jisté porážce, uchýlil se k podpásovému triku a začal přesvědčovat normální Angličany, aby šli houfně volit kandidáta jeho Labour party.

Výsledek voleb, kdy Labour získala velkou většinu hlasů a navýšila oproti minulosti svůj podíl [o 7,5%] odsoudili komentátoři jako „zradu“ a „podjaté sympatizování s labouristy“. Komentátor The Sun, Ron Liddle, vysvětlil, že Labour party vlastně vůbec nevyhrála, neboť získání největšího počtu hlasů v demokratických volbách není žádnou zárukou férovosti a svůj názor podpořil příklady z minulosti, jakými byli Hitler, Stalin a – poněkud nejasně – i hit skupiny ABBA z Eurovison Song Contest z roku 1974, „Waterloo“.

Zatím není známo, jak se po tomto utrpěném strašlivém vítězství bude dále vyvíjet Corbynova politická kariéra. Pokud by se tento výsledek opakoval i ve všeobecných volbách v příštím roce, Labour by si šla pro obrovský úspěch, ale to by pravděpodobné nespasilo člověka, kterému upřímně řečeno není dovoleno vyhrát.

„Corbyn se bude dnes ráno pěkně stydět“, tvrdil premiér David Cameron. „Ujišťovat voliče, že nepodporujete bezhlavé bombardování, a pak očekávat, že ho zvolí – tak to je vážně dost laciné. K tomu se já nikdy neuchýlím.“

Mezitím pan Nigel „zapomenutý“ Farage přesvědčivě vysvětloval, proč byly volby v Oldhamu nespravedlivé vůči jeho voličům. Je zjevné, že umožnit volit poštou diskriminovalo podporovatele UKIP, neboť „oni neví, jak používat známky“.

DAEŠ má za sebou několik států, za nimi ve třetím sledu jsou USA. Bude Turecko Ukrajinou-2?

$
0
0
14. 12. 2015    zdroj
"Jak je možné držet si osmanizující se zemi (hovoříme o Turecku, pozn. IA REGNUM) v rámci NATO?" Tuto otázku vyslovil 9. prosince vůdce hnutí "Podstata času" Sergej Kurginjan ve vysílání televizního kanálu" Rusko-1", když se účastnil diskuse programu" Zvláštní korespondent" s Jevgenijem Popovem.


Politolog vysvětlil, že to je strategický problém, protože se dotýká zájmů mnoha zemí: "Je však na takový zvrat připraveno například Řecko nebo Bulharsko? Je celkově Evropa připravena na osmanizaci Turecka, země, která se kromě toho, že je součástí NATO, uchází i o členství v EU?"

Naléhavost tohoto tématu podle Kurginjana dokazuje situace v Sýrii a Turecku, která byla doložena korespondentem Alexandrem Buzaladze: podle záběrů, promítnutých celostátně ve vysílání programu "Zvláštní korespondent", Turecko začalo otevřenou válku proti Sýrii.

"To vysvětluje, proč má DAEŠ možnost používat tureckou rozvědku, turecký generální štáb a všechno ostatní. Proč tak vře? Protože je za ním ještě několik nejbližších států, ve třetím sledu jsou Spojené státy," komentoval reportáž Sergej Kurginjan a uzavírá: "Takže Západ považuje sunnitský radikální islamismus za svůj nástroj a Amerika je připravena vzít do vleku radikální islamismus po celém světě. Proč potřebuje tento nástroj? Jen pro jednu jedinou věc - pro chalífát".

Politolog poznamenal, že USA tak vytvářejí formáty světového uspořádání, které jsou neslučitelné se životem Ruska. To znamená, že budeme muset bojovat za jiné světové uspořádání - za svět suverénních světských států.

Bude Turecko Ukrajinou-2?    zdroj

"Zda Turecko přijalo protiruskou objednávku?" I tuto zásadní otázku vyslovil vůdce hnutí "Podstata času" Sergej Kurginjan ve vysílání programu "Zvláštní korespondent" s Jevgenijem Popovem na TV kanálu "Rusko-1" 9. prosince.

Politolog zdůraznil, že toto je důležité si vyjasnit, protože v případě kladné odpovědi" se musíme připravit na všechno, co vyplývá z přijetí této objednávky. Důsledkem je to, že to bude Ukrajina-2. Pokud to je Ukrajina-2, pak je situace smutná."

Zároveň Kurginjan poznamenal, že Rusko se ohleduplně chová a bude chovat k tureckému lidu. Nechystáme se podléhat provokacím, když jsou naši novináři vyhošťováni z Turecka. A má to smysl, protože v naší zemi také žije mnoho Turků. Nicméně, podotkl politolog, "ať bychom se sebevíce mírněji chovali k tureckému vedení ... nemá to smysl, protože Turecko bude pěstovat tuto protiruskou objednávku", pokud ji přijalo.

"Na otázku moderátora Evgenije Popova "čí je to objednávka", Sergej Kurginjan dal jednoznačnou odpověď: "Američanů, samozřejmě.Všemu dobře rozumíme."

Vůdce "Podstaty času" také poukázal na absurditu oficiální verze tureckého vedení ohledně sestřeleného letadla: "Posoudíme jejich názor, že nějakých sedmnáct vteřin tam někde pobylo letadlo.Co můžete udělat za 17 vteřin? Za sedmnáct vteřin je těžké vyslovit, "Varujeme vás, prosím, vraťte se" nebo něco podobného. Takže to všechno bylo připraveno, ale my víme víc. Víme, kde se to připravovalo, jak letěla letadla AWACS, jak se chystala tato past, kde čekala v záloze letadla. Byla to připravená operace. Takže tato připravená operace byla s někým domluvena. V tom případě to je protiruská objednávka".

Podle politologa existují mezi Tureckem a situací na Ukrajině zjevné paralely, podpořené i ostatními účastníky diskuse, vojenským expertem IMEMO RAN Igorem Chochlovem, ředitelem Institutu současné ekonomiky PhD Nikitou Isajevem. Isajev poznamenal: "Samozřejmě, Turecko je jednou z front Spojených států po celém světě. Ukrajina je stejná fronta. Všimněte si, že Turecko nyní rozehrává kartu plynu, i Ukrajina rozehrávala kartu plynu". Isajev dodal, že, bohužel, budou rozehrávány a jiné karty, budou narůstat provokace a sazby v této vysoké politické hře.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr, Vladimíra Grulichová
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live