Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

Emaily, Audi a Kolín

$
0
0
Pavel Omelka
8. 1. 2016
Zdánlivě různé věci, které spolu, bohužel, úzce souvisí. Vláda, tedy ministerstvo obrany si kupuje dvě pancéřované limuzíny AUDI A8L. Pěkné auta, která se kupují pro lidi, kteří jsou natolik důležití, že jejich újma by byla natolik významná pro společnost, že se společnosti vyplatí investovat i do takové formy zajištění jejich bezpečnosti. Já tedy na ministerstvu obrany nikoho takového nevidím, tedy důvod koupě bude asi jiný. 



Obrněné auto si také kupují i diktátoři, kteří se bojí o svou bezpečnost a tak nějak se obávají i lidu, kterému vládnou, že si to lid jednou rozmyslí a vezme spravedlnost do svých rukou. Ano, toto by mohl být důvod koupě, ale u nás? Třetím důvodem bývá podstatné možné budoucí bezpečnostní ohrožení země. Tady už nám začíná přihořívat.

A pak tu máme ty zveřejněné maily pana premiéra. Že to nemá žádnou souvislost s vozy AUDI? Ne, ne, nenechte se mýlit, ta souvislost tady s obrněnci je.

Zaspekulujme si a podívejme se na to konkrétně. Zveřejněna byla jen část korespondence, tedy ta příchozí. Proč nebyla zveřejněna odchozí? Bylo by to logičtější. Důvod je prostý a jednoduchý. Odchozí maily teprve přijdou. Dosud zveřejněné maily jsou jen varováním, takovým zdviženým prstem premiérovi, že sled událostí se řítí nesprávným směrem. Tohle není dílo hackera. To je sofistikovaný útok v sebeobraně služeb a silových institucí, které začínají chápat, že se řítíme někam, kde se nikdo soudný ocitnout nechce. Hacker by zveřejnil všechny maily a určitě by dal na veřejnost i věci osobního charakteru.

No a nakonec ten nešťastný Kolín nad Rýnem. Došlo k tomu, před čím již roky varuji. A bude hůř. Ano, místní orgány to nakonec zvládly. Vydáním manuálu pro místní ženy a konstatováním, že situaci už pod kontrolu nedostanou.

Ano, ano, ty limuzíny budou potřeba. Dovolím si nyní vylíčit sled událostí budoucích. Nikdo v Německu dnes není schopen ani náznakem říct, kolik že ilegálů je ve skutečnosti na území SRN. Jen v tom incidentu v Kolíně figurují stovky mužů s vizáží Afričanů. Ne Arabů, ale Afričanů. Počítejme s reálným číslem okolo 1,7 mil. nadržených chlapů bez peněz. Příroda se oblbnout nedá a jíst se musí. Alkohol je taky potřeba a holky už prostě k těmto lidem patří. Oni se nebudou ptát, co mají dělat, co si můžou vzít. Oni se zařídí podle nejstarších přírodních zákonů. Budou lovit v tlupách a budou si brát, co budou chtít. Tady platí a bude platit právo silnějšího. Nic víc a nic míň.

Dá se proti tomu bránit? NEDÁ. Kolín je jasnou známkou toho, že celá Německá policie jede na doraz a „mele“ z posledního. Za rok 2015 zemřelo v SRN 15 policistů před dosažením důchodového věku. Statistika zemřelých politiků před dosažením důchodového věku je 15 krát nižší. Prostě a jednoduše, na tolik ilegálů nikdy nemůže mít represivní aparát adekvátní odpověď. Policisté jsou taky jenom lidi, musí jíst, spát, mají rodiny a nemůžou být na několika místech současně. Nakonec se lidské zdroje vyčerpají. Dojde k tomu, že 30% a možná i víc procent policistů záhadně onemocní a se zbraní v ruce budou bránit doma svoje rodiny. Marodovat rok s bolestí zad zvládne i šikovnější tmavočech. Nasadit armádu? Kterou? Tu která bojuje po celém světě, nebo tu, která bivakuje za městem ve stanech, protože kasárna musela nechat ilegálům i s technikou. Tak tihle kluci záhadně onemocní na 100%.

A jsme zase u těch mailů a limuzín. Na ministerstvu pochopili, že lid a budoucí importovaný lid se s tím nemusí smířit, a tak na cestu na letiště k vládnímu Airbusu s letovým plánem Praha-Washington je třeba se náležitě připravit. Obrněné AUDI je jen na to, k ničemu jinému se nehodí. Nedojede ani daleko, ani nezvládne terén. A někde na úrovni tajných služeb pochopili, že čas na záchranu republiky se krátí a tak zveřejnily ty maily v domnění, že by to jako varování mohlo stačit.

Budu optimista a tak věřím, že rok 2016 bude lepším rokem než rok 2017, alespoň u nás. Německo už to má spočítané a já jen doufám, že hromadná invaze novoněmců za děvčaty obojího pohlaví do Prahy a přilehlého okolí se nás budou týkat až napřesrok.

Běženci v Helsinkách plánovali zopakovat "kolínské"útoky

$
0
0

8. 1. 2016
Finská policie oznámila, že skupina uprchlíků se v Helsinkách chystala provést o silvestrovské noci sérii útoků na ženy, podobnou událostem v Kolíně nad Rýnem. Informují o tom místní média.


Asi 1 tisíc íráckých běženců se sešel o půlnoci v tunelu pod vlakovým nádražím. Desítky lidí byly vykázány z náměstí před nádražím, bylo zadrženo několik lidí, uvádí agentura RIA Novosti s odvoláním na finská média.

"Měli jsme předběžné informace o tom, že k 1. lednu dorazí do Helsink lidé, kteří mají v úmyslu narušit veřejný pořádek. Připravovali jsme se v první řadě na sexuální obtěžování, loupeže, krádeže a rvačky, "řekl zástupce náčelníka policie v Helsinkách Ilkka Koskimyaki. Podle něj pomohla preventivní opatření zabránit vážnějším přestupkům. Těsně po Silvestru byla na policii podána tři oznámení o obtěžování.


Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová

Premiér mlčí, dokumenty mluví: Jak manipulovat s médii. Jak si koupit agentury pro výzkum veřejného mínění. Jak zlomit veřejnost. Sobotka je vydíratelný. Měl by rezignovat

$
0
0
Petr Hájek
8.1.2016   Protiproud
Komentář k první dávce šoku z mailové korespondence předsedy vlády – a bez ohledu na to, co se (možná) již brzy dozvíme, dochází k závěru, že by to odhalený šéf merkelovské Páté kolony u nás měl složit...
Skandální mailová korespondence premiéra Sobotky je víc než jen hlavním tématem prvního pracovního týdne nového roku. Je předznamenáním událostí, které nás letos čekají. Podobně jako organizované a koordinované silvestrovské útoky islámských imigrantských hord na bezbranné ženy v Německu a Rakousku, které cloumají veřejností našeho západního souseda.

Obě události mají ostatně mnoho společného. Především v tom, že se tak či onak týkají manipulace veřejností šéfy vlád v souvislosti migrační apokalypsou – a že na tom s nimi spolupracují údajně nezávislá (především takzvaná veřejnoprávní) média. Prostě jde o to, jak bouřící se veřejnost oblbnout, zmasírovat – a za jejími zády učinit nezvratnou celou migrantskou operaci, jejímž konečným cílem je zničení národních států a již zcela otevřená totalitní vláda bruselské mocenské oligarchie (řízené z Berlína).

V obou případech jde o spiknutí, do něhož se vloudila chybička.
Nuda v Čechách?

„Celkově lze říci, že „tajná“ korespondence premiérova je stejně vzrušující jako jeho veřejná vystoupení. Tedy mimické svaly se vám stáhnou leda tak do znuděné grimasy,“ tvrdí Martin Zvěřina v Lidových novinách.



Národ neocení...
„Tomu, že je případ vážný, však nasvědčuje i chování premiéra Bohuslava Sobotky. Nezvedá telefon, neodpovídá na SMS zprávy. Pravicoví radikálové Národní hackeři zveřejnili zatím většinou jen příchozí poštu. Hlavně zprávy týkající se uprchlíků, komunikaci okolo prezidentské kampaně, výběru ředitele Českého rozhlasu nebo koaličních jednání i výzkumů veřejného mínění. Procházeli přitom i premiérovy odeslané odpovědi, jak dokládají printscreeny, které si pořizovali. Žádný z těchto mailů však nezveřejnili“, píše naopak Mf Dnes.

Je nutno konstatovat, že tento deník jako jediný z hlavních českých médií tentokrát nestrká hlavu do písku, ale snaží se celou skandální historii, u níž jsme teprve zjevně na počátku, alespoň zpravodajsky jakž takž pokrýt. Ostatní si převážně hrají na morálně rozhořčené z toho, že se někdo odvážil „nabourat se“ do premiérovy pošty. Jde o mimořádné pokrytectví.

Když předtím sami žili (a vydělávali) z „ukradených“ policejních odposlechů, zveřejňovali „pikantérie“ ze soukromých rozhovorů bývalého premiéra Petra Nečase či bývalého primátora Pavla Béma a mnoha dalších – to bylo všechno v pořádku. Nikdo se je dokonce ani neodvážil vyšetřovat, jak se k nim tyto „dokumenty“ dostaly. Šlo přece o „veřejný zájem“, tak jakýpak zločin?

Zato když teď máme díky českým „wikileaks“ možnost nahlédnout do kuchyně, v níž se vaří lektvary na omámení a podvedení veřejnosti, je to prý nechutné. Dodejme, že spíš místy vzácně komické – pokud se do nejvášnivější obhajoby premiéra “Slávka” pustí i expremiér Mirek Topolánek. Ne, nuda v Čechách opravdu nehrozí. Jde však o mnohem víc než o krátkodechou zábavu. Jde totiž o všechno. A tady je veřejný zájem opravdu na prvním místě.
Běžná věc?

Novináři z Lidových či Hospodářských novin sice možná zívají nudou, veřejnost by však měla už ty dosavadní zveřejněné dokumenty pečlivě číst. Jak se k nim dostat? Stačí například kliknout zde.

Nejde jen o to, jak o národu (či jeho největší většině) nejbližší spolupracovníci předsedy vlády smýšlejí. Že chystají „strategie“, jak „prodat“ migrantskou hrůzu tak, aby znejistili alespoň část lidí v jejich přirozeném odporu proti katastrofě, kterou už máme těsně za hranicemi – ostatně psali jsme o tom hned v pondělí.



Migrační večerníček


Přinejmenším stejně podstatné totiž je, že bez skrupulí mezi sebou hovoří o tom, jak ovlivňují agenturu pro výzkum veřejného mínění (STEM). Chtějí po jejím řediteli, aby „cinknul“ výsledky takzvaných průzkumů ve prospěch strany pana premiéra – na úkor strany pana Babiše. Nedošlo k tomu asi jenom proto, že ministr financí má přístup k daleko větším penězům než socialisté – přece jen z větší části závislí na penězích daňových poplatníků – a vyšší bere.

O věrohodnosti „průzkumů“ ostatních agentur si jistě málokdo dělá iluze, ale takhle humpolácky „obchodovat“ s manipulacemi s veřejným míněním – to už chce opravdu „specifický talent“. Nebo je to opravdu běžná věc? Zívačka? Za co nás ti papaláši mají?
Šéf rozhlasové rady a ti druzí

Podobné je to i s „důvěrnými zprávami“, které premiérovi poskytoval současný šéf rady „veřejnoprávního“ rozhlasu, když se chystala volba prozatímního ředitele po rezignaci Petra Duhana:

„Je to pro model ‘úřednické vlády‘, tj., že by pak nekandidoval v konkursu. Přišel s tím Michal Stehlík, nezdá se ale, že by to s dotyčným sám předem projednal," píše Petr Šafařík, v té době řadový člen rady. A hle – vzápětí je už „špión“ jejím předsedou! A tak další „tajná zpráva“ je z 15. 12. 2015 – když už Šafařík radě šéfoval. Popisoval premiérovi (kterému do toho nesmí nic být) první kroky ve výběrovém řízení na nového ředitele Českého rozhlasu. Z jednání, které probíhalo za zavřenými dveřmi – a jehož výsledky se veřejnost dozvěděla až 21. prosince: Stalo se tak po Sobotkově „schválení?“

Zúčastnění zatím mlží, Sobotkovy případné mailové odpovědi či instrukce spoluspiklenci (zatím) nemáme k dispozici. A tak asi jen místopředseda sněmovního výboru Vítězslav Jandák se jako obvykle zachoval mužně, když prohlásil: „Jestli tohle pan Šafařík dělal, tak to je na jeho rezignaci. Je to zdrcující informace.“

Co dál?

Je otázka, zda (či kdy) hackeři ještě pustí do éteru další informace. Mají jich nepochybně spoustu. Mohou s nimi „obchodovat“, mohou je dávkovat, mohou jimi koneckonců předsedu vlády (a ČSSD) vydírat: Nikdo kromě Bohuslava Sobotky v tuto chvíli neví, co všechno mají v rukou. Je to tak závažná věc, že jediná cesta, jak se vyhnout „seriálu hanby“, je rychlá premiérova rezignace.

To se ale určitě nestane. Alespoň ne hned. V tom je jeho osud spojen pupeční šňůrou s osudem Angely Merkelové, která řeší po silvestrovské „zábavě“ podobný problém. Stejně tak „veřejnoprávní“ německá média, která se pokusila (spolu s celým mediálním mainstreamem) skandální migrantský útok „utajit“. A ztratila tak jakýkoli kredit – a nyní koktají výmluvy.

To se však našich „médií veřejné služby netýká“. Těm už dlouho nevěří nikdo. Kromě úzké skupinky „pražské kavárny“, které ČT a ČRo slouží jako mocenský nástroj. Víme proto v tuto chvíli přinejmenším to, že mezi její štamgasty patří také premiér Sobotka. A také tedy už lépe chápeme pozadí jeho posledních arogantních útoků proti prezidentu Zemanovi a exprezidentu Klausovi za jejich angažmá v záchraně České republiky před „Spojenými zrádci, b.p.“ (bruselský podnik).

Myslel si, soudruh, že to má v kabeli. Jenže nemá. Žádný plán nikdy nevyjde. Co bude dál? Od nás se to zaručeně dozvíte. dozvíte.

Kaddáfí varoval premiéra Blaiera před útokem džihadistů na Evropu. Zanedlouho byl popraven,před kterými varoval.

$
0
0
8.1.2016     AC24
Z přepisů telefonních hovorů bývalého premiéra Tonyho Blaira a libyjského vůdce Muammara Kaddáfího vyplývá, že šéf britské vlády požádal libyjského vůdce, aby dobrovolně odešel z funkce, ten upozornil, že jeho odchod nebude dobrý pro Libyi ani pro Evropu.
Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí varoval v roce 2011 britské úřady, že v případě jeho odchodu, zmocní se Libye teroristé, kteří zamíří do evropských zemí. Vyplývá to z dokumentů zveřejněných britským ministerstvem zahraničí píše se v článku The Guardian, informaci přinesl ruský web AIF.




    Oni (džihádisté) chtějí převzít kontrolu nad celým Středozemím a pak zaútočí na Evropu. Libyjci zemřou, postižené budou země Středomoří, Evropy a celého světa. Tyto ozbrojené skupiny využijí nastalé situace v Libyi jako omluvu pro své činy, "řekl Muammar Kaddáfí.

    Britský parlamentní výbor pro zahraniční věci hodlá provést vyšetřování a zjistit, jestli existuje nějaké porušení povinností vlády Spojeného království, jestli nezanedbala předpovědi libyjského vůdce.

    Po vypuknutí povstání v únoru roku 2011 a následném bombardování Libye aliancí NATO v březnu roku 2011 se oblast pod kontrolou Kaddáfího zmenšila, načež začal zpět ztracené území dobývat. Během července a srpna 2011 se však situace opět obrátila a 23. srpna 2011 povstalci dobyli Kaddáfího sídlo Báb al-Azízíju, aniž by nalezli samotného diktátora. Byl stíhán Mezinárodním trestním soudem kvůli obviněním ze spáchání zločinů proti lidskosti. 20. října 2011 byl dopaden skupinou povstalců, lynčován a poté zastřelen.   

Otevřený dopis koncesionářům České televize

$
0
0
Petr Žantovský
8.1.2016   Rukojmí
Podle českých zákonů máme všichni povinnost platit tzv. koncesionářský poplatek, který inkasují tzv. veřejnoprávní média – v míře objemově podstatně větší a s výsledkem mnohem tristnějším Česká televize, proto se v tomto dopise omezím právě a pouze na ni.


Vážení kolegové,

toto oslovení je zcela na místě, protože ve věci, o níž chci psát, jsme všichni jaksi společně namočeni, i když jsme se o to nijak nezasloužili. Podle českých zákonů totiž máme všichni povinnost platit tzv. koncesionářský poplatek, který inkasují tzv. veřejnoprávní média – v míře objemově podstatně větší a s výsledkem mnohem tristnějším Česká televize, proto se v tomto dopise omezím právě a pouze na ni. Vy, jakožto koncesionáři neboli poplatníci druhotné daně, máte však nejen povinnost ze svých peněz financovat činnosti provozované Českou televizí. Vy jste – díky tomu zákonu, totiž v postavení spoluvlastníků té instituce. Myslím, že je načase, abyste si uvědomili, že k povinnosti patří neodmyslitelně i toto právo, a to začali uplatňovat.

Oč totiž jde: do České televize ročně proudí z Vašich poplatků více než 7 miliard korun. To je částka zhruba srovnatelná s tou, kterou má k dispozici celé naše Ministerstvo kultury. Přitom Česká televize požívá ochrany zákona č. 483/1991 Sb., který přijala Česká národní rada 7. listopadu 1991. (Napadá mne v té souvislosti, zda ten zákon nebyl jakousi opožděnou pomstou nebohého Lenina za předchozí listopadovou porážku jeho komunistických iluzí, ale to už by byl asi moc velký fatalismus, zřejmě šlo fakt jen o shodu dat.)

Nuže, ten zákon č. 483 zcela odpoutává Českou televizi od jakéhokoli vlivu státu, ale i společnosti na to, co se v ní děje a bude dít. Zavádí zcela vágní terminus technicus „veřejnoprávnost“, aniž by přesně definoval, co to znamená. Ve výsledku – čtvrtstoletí poté se zkušeností již dosti letitou, můžeme konstatovat, že „veřejnoprávnost“ je to, co „veřejnoprávností“ nazvete. Příkladně pracovníci ČT si ten pojem bezpochyby často vykládají ve smyslu „nechte nás dělat, co chceme, plaťte nás za to, aplaudovat konec konců nemusíte, nám je to jedno – od doby, kdy byly vynalezeny peníze, jsou beztak slova díků zbytečná“. Podle toho také většinou vypadá to, co vám dnes a denně ČT servíruje. Vlastní postoje a názory na děni u nás i ve světě prokládá pravidelným očerňováním těch, kdo tyto názory nesdílí. Je téměř pravidlem, že takové ani nepustí do svého vysílání, aby jí nekazili tu její unisono selanku, ačkoli jí to ten výše řečený zákon doslovně ukládá.

Čtěte se mnou: „Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů, přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky, vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti.“

Asi se shodneme na tom, že kdyby Česká televizi vskutku toto ustanovení dodržovala, zřejmě by se nenašel nikdo, kdo by reptal, protože všichni by si ve vysílání našli to svoje – podle svého přesvědčení a politických, náboženských či filozofických názor. Místo toho jsme však denně svědkem šíření netolerance, stavění bariér mezi jednotlivé názorové skupiny, známkování, kdo je náš, kdo cizí, kdo je dobrý, kdo špatný, koho připustíme, a koho nikoli. Česká televize ve své velké části – a teď mluvím o zpravodajství, neboť o svobodný přístup k informacím přece jde dnešnímu občanovi v této spletité době především – slouží jen zájmům jedněch a ignoruje zájmy druhých. Bylo by tedy správné se nad tím zamyslet.

Protože nepředpokládám, že povstane skupina, jejíž ideje ČT hlásá, a přihlásí se k povinnosti tuto „svoji“ televizi také samostatně spravovat, tedy financovat, a osvobodit od této tíže ty, pro něž tato televize nevysílá, měli by povstat právě oni a říci: vysílejte také pro nás, protože také my vás platíme. Bez našich peněz byste přišli na buben. Všechny velké světové metropole se jen hemží nezaměstnanými novináři, tak abyste náhodou nedopadli podobně. Uvědomte si, že my, ne váš management, jsme vaši skuteční zaměstnavatelé.

Je to jen na vás – nás, vážení koncesionáři. Česká televize si vůči nám dovolí jen tolik a právě tolik, kolik jí sami dovolíme. Měli bychom se konečně přihlásit o slovo a chtít po naši televizi, aby nám, ne partě vykutálených pragmatiků někde v politických škamnách – skládala účty.



Poláci se vzepřeli proamericko- eurounijním médiím a ČT protestuje,že tím ničí demokracii...

$
0
0
Břetislav Olšer
8.1.2016 Rukojmí 
Polský prezident Andrzej Duda včera podepsal spornou novelu zákona o veřejnoprávních médiích, kterou kritizovala opozice a znepokojení nad ní vyjádřila i Evropská komise. Změny umožní dosazovat do veřejnoprávních médií své lidi... Polsko tím rozdělil na dvě nesmiřitelné části; bude nový Majdan po polsku...?

Polsko se rázem rozdělilo na dva nesmiřitelné tábory. A pak že jen prezident Zeman rozděluje společnost. Podle prezidentovy poradkyně Duda novelu podepsal proto, že chce, aby média byla nestranná, objektivní a spolehlivá. V dosavadní podobě dle něj média nezaručovala podávání objektivních informací. Stejně jako je tomu v Česku. A okamžitě vystartovala Evropská vysílací unie (EBU), která Dudu vyzvala, aby změnu zákona nepodepisoval. Pozdě. Duda jako zarytý euroskeptik odřekl slepou poslušnost a bývalý český prezident Klaus zamáčkl slzu dojetí.



Ve výzvě adresované též polské premiérce Beatě Szydlové upozornila vysílací unie na nebezpečí, která pro demokratickou společnost vznikají oslabením nezávislosti veřejnoprávních médií. Vysílací unie novele vyčítá hlavně koncentraci pravomocí souvisejících s veřejnoprávními médii do rukou jediného člena vlády. Podle generálního ředitele ČT Petra Dvořáka směřuje situace veřejnoprávních médií v Polsku v podstatě k jejich zestátnění a následnému zrušení. A teď sranda; zmizí údajně pro Poláky i jakákoli možnost přístupu k nezávislým informacím. Komerční média totiž nikdy nebudou garantovat svoji izolaci od ekonomických nebo politických vlivů. A co dělá ČT? Blokuje prezidenta Zemana, vybírá koncesionářeké poplatky, přitom lže, kam se člověk podívá.

Těch zlovolných reakcí na Zemanova rozmarná vyjádření bývá v českých i amerických a jiných médiích bezpočet; ovšem když začátkem letošního roku odletěl na Blízký východ, aby ve dnech 9. – 13. února 2015 navštívil Jordánsko a SAE, ve zprávách na ČT 24 o den později byla o tom zpráva až sedmá v pořadí. Proč ta trapně záměrná lhostejnost k hlavě státu? A když byl v Moskvě nebo Číně, vysílací relace dopadly stejně. Nezájem údajně nezávislé veřejnoprávní televize. Jde o bojkot „narkoleptické pražské kavárny“, o klasickou českou šikanu a stalking, když obecně stalker je až patologický psychopat posedlý zájmem o osobu, kterou pronásleduje psaním dopisů, článků a pomluvami, často jde o veřejně známého člověka, v tomto případě o Miloše Zemana.
Že ČT je nezávislá, o tom nás přesvědčuje každý den. Nový velvyslanec USA Andrew Schapiro v Praze má česká média pod palcem. A nejen je. Napřed vystoupil v Černínském paláci, po něm následoval prezident americké Národní nadace pro demokracii (NED) Carl Gershman (71). Oba měli za úkol jediné; nasměrovat nejen českou diplomacii na Západ. Přitom vyprávěli, jak byli roztrpčen Zemanovými výroky v Číně. A stejně, jako nás před desítkami let poučovali Sověti, co je to plíživá kontrarevoluce, a jak co můžeme či nemůžeme, cepoval dnes naše Zaorálky.

Doslova pan Gershman řekl, že “Zemanovy výroky jsou strašná věc” a že si to při návštěvě USA pěkně odskáče za své názory na lidská práva v Číně a Tibetu, k Rusku, Ukrajině a sankcím. Svoboda slova, názorů a projevu po americku… Resumé; proč nelze učinit státní převrat ve Spojených státech? Jelikož tam nemají velvyslanectví USA… Ambasáda pod vedením Schapira rovněž plánuje a realizuje zintenzivnění spolupráci s českými nevládními organizacemi na tomto poli, bude propagovat transparentnost a chystá i zvláštní grantový program na desítky milionů dolarů, jenž má podpořit občanskou společnost v Česku.

Jak praví politolog Lars Johan Ekström: …”Češi byli vybráni z důvodu nízké schopnosti fyzického odporu a snadné manipulovatelnosti, což bylo pro americké investory, kteří si tento pokus objednali, rozhodující. Bylo nutné vybrat národ, který nebude příliš agresivní v poslední fázi experimentu při očekávaných sociálních nepokojích. Češi byli vybráni také proto, že jejich vlastnost zaprodat se za vlastní loajalitu k systému a drobné výhody svého bližního, je nebývale silná. Najde se u každé národnosti, ale Češi jsou individualisté s nízkou soudržností… ”

A jak to bude v Polsko a proč...? https://www.youtube.com/watch?v=movBGGCFmCo

A Poláci se zase těší na film: O dvou, kteří ukradli měsíc - O dwóch takich, co ukradli ksiezyc, v němž hráli hlavní role bratři Kaczynšti. Filmová adaptace známého románu Kornela Makuszyńskeho. V domě chudého obyvatele vesnice Zapiecek přišla na svět nenasytná, líná a zlomyslná dvojčata - Jacek a Placek. Od té doby provádějí spokojeným obyvatelům zlomyslné žerty a práci se vyhýbají jako čert kříži. Aby nemuseli už nikdy pracovat, rozhodnou se z nebe ukrást měsíc a následně ho prodat. Proto neváhají se vydat do světa a najít místo, kde se měsíc ukládá ke spánku. Po mnoha příhodách se jim podaří chytit měsíc do sítě, ale když už by se zdálo, že mají vyhráno, padnou do zajetí loupežníků..


A teď se podívejme, o co Polsko přijde, když díky své novele zmizí jakákoli možnost přístupu k nezávislým informacím; komerční média totiž nikdy nebudou garantovat svoji izolaci od ekonomických nebo politických vlivů, tak, jak jsou v Česku nyní tato vyjmenovaná práva dodržována. O tom všem si Polsko bez svobody a cenzury v médiích může nechat jenom zdát... Česko je toho příkladem... (Uvítání Zemana v Číně… https://www.youtube.com/watch?v=dZCm8dR-vBU)

V ČT totiž můžete vidět a slyšet nejen členky Pussy Riot, ale též proradnou Šámalovou, jak je v Hongkongu, nejbohatším městě světa a komentuje demonstrace studentů, jimž rodiče platí roční školné přes 22 tisíc dolarů, nebo z Tchai wanu hrůzostrašně líčí příběh údajného uneseného člověka do pevninské Číny. Ani slovo však v České televizi nezazní o absolutní bojkot Japonského zboží v Číně. Česká prolhaná média mlčela jako hrob i v případě protiválečných demonstrací v Japonsku,vyvolaných premiérovým(Anabe) odmítnutím účasti na Čínských oslavách konce II.světové války a vítězství nad japonským nacismem. Zato byla naše havlomédia plná nenávisti k prezidentu Zemanovi, že se oslav zúčastnil... http://mp.weixin.qq.com/s…

Miloš Zeman prý lže o Ukrajině, zatímco ukrajinští poslanci jen podvádějí a lžou o své zemi celému světu… https://www.youtube.com/watch?v=UILnrXS8o2E&list=UUt3bpcEkpibEqITN8RuGkEw&index=5

A těch nepravostí v podání ČT není málo. Média zkrátka lžou jako když tiskne, ne že tak činí prezident Miloš Zeman. Tak třeba vysílala česká VEŘEJNOPRÁVNÍ televize na programu ČT1 v hlavních zprávách 20. května 2014. “Lidé zaplnili stadion Shakhtaru Donetsk” uváděla moderátorka Aneta Savarová. Až příště od ČT uslyšíte o zaplněném stadionu, nepodléhejte iluzím. Ve skutečnosti mohla být zaplněná autobusová zastávka blízko stadionu nebo přímo na stadionu mohly být narvané k prasknutí toalety. Originály videí http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani…

Z těch statisíců občanů tam moc lidí nedošlo, kapacita Donbas arény je 52 187 míst. Je zbytečné cokoliv počítat. Pro ČT, jež otevřeně podporuje fašistické bojůvky, si to stejně znásobí vyhovujícím koeficientem. http://www.youtube.com/watch?v=b3Z9tK…

Prakticky totéž platí i pro pořad Horizont speciál, odvysílaný na programu ČT24. Ani zde obsažený rozhovor exredaktora ČT Veselovského s poslancem Milanem Šarapatkou nejevil známky porušení zákona. Poslanec, který se referenda na Krymu zúčastnil jako pozorovatel, se nejprve vyjádřil k formálnímu provedení referenda, jež dle něj proběhlo zcela v pořádku. Následně moderátor začal klást otázky týkající se složení skupiny pozorovatelů, či zda si Milan Šarapatka nemyslí, že svou účastí posvěcuje z hlediska mezinárodního práva problematický krok.

Následovala jiná sugestivní otázka: „Dobře, a není stejně jednoznačné, že snad poprvé po 2. světové válce minimálně v Evropě dochází k obsazení části suverénního území jiného státu, že je to jasná invaze, souhlasíte s tím?“ Na nesouhlasnou odpověď reagoval: „Není to invaze, není to podle Vás invaze toto?“ Nakonec moderátor položil ještě sugestivnější otázku: „Je to podle Vás svátek přímé demokracie, co jste viděl?“ Zeptal se, aniž by tušil, co se dělo na Majdanu… http://www.youtube.com/watch?v=ie0rj0l85Q4Motto morálky Rady ČT je tedy zcela zřejmé: “Tato skutečnost sice není v souladu s novinářskou etikou, ovšem sama o sobě nezakládá podezření na porušení zákona…”

Další “faux pas” ČT přišlo právě ve chvíli, kdy začátkem března 2014 Vladimír Putin mluvil o pozadí celého kyjevského puče a o složení tzv. opozice, která byla vycvičena na západě, aby provedla „revoluci“, překlad náhle vypadl. Čeští diváci tak mohli dlouhé minuty sledovat pouze řeč Vladimíra Putina bez překladu. Slyšet bylo jen šustění papírů překladatele, takže spojení evidentně přerušeno nebylo. To se opakovalo během celého brífinku ještě několikrát. Máme věřit tomu, že šlo jen o náhodu? Každopádně před výpadkem překladu diváci zaslechli náhlý vstup hlasatelky. Jako kdyby někdo přepojil zvukový kanál. Kdo je zodpovědný za tento bezprecedentní cenzurní zásah, který několikrát znemožnil, aby se český divák mohl dozvědět pravdu o pozadí „ukrajinské revoluce“ z úst ruského prezidenta?

Nyní pár cvičných otázek dnes už pro “vyhořelého” redaktora ČT Veselovského:

Pane Veselovský, je to podle vás svátek přímé demokracie, co jste právě viděl, nebo jde zase jen o falšování videí?“
Mohl by odpřisáhnout, že nikdy neviděl ani toto video?

Proč nikdy nic neudělal o těchto hlasovacích podvodech v ukrajinském parlamentu?

Co by řekl na toto mírumilovné chování vzorné mládeže z Majdanu?

Že by jim jen někdo podstrčil portrét Bandery a uniformy jeho armády?


A přes slova redaktora ČT Karase o krymském střílení a násilí, kde nic tu nic, jen jeden transportér, který se zastavuje u brány kasáren. A slyšíme dramatická slova: Vojáci právě dostali rozkaz zaujmout pozice, aby se bránili. Napětí se dá krájet… Ovšem ouha, my vidíme jen houf ukrajinských vojáků, jak se loudají s rukama v kapsách někam pryč, mezi nimi courají civlisté… Fakt, hustá atmosféra před krvelačným bojem. Přitom pana Karase ani nenapadne, aby informoval, že ukrajinští vojáci nadávají na své velitele z Majdanu, kteří se na ně vykašlali a nechali je napospas osudu; jen rafinovaně vybraná silná slova: vtrhnout, napadnout, zmocnit se, střílet, dobýt, ovládnout… …a důstojníci ukrajinské armády dál za velkého aplausu dezertují k Rusům…

Nebo jste snad viděli reportáž, kdy po kyjevském Majdanu jdou tisíce příznivců nacisty Stepana Bandery, křičí nenávistná hesla: “Rusko – vrahové”, “Hrdina Bandera!”. Mají nacistické uniformy, přes tváře kukly, v rukách fotografie Bandery, oslavující ho transparenty, a pochodně, stovky pochodní; hrůzný obraz, jako kdysi nacistické pochody v Norimberku pod dohledem samotného Hitlera. To by přece byl matroš, pane Karasi; kde jste byl, že jste to propásl…?

A co super záběry, který byste pro ČT natočil během masakrování policistů Banderovci, když je lynčovali, házeli po nich dlažebními kostkami a stříleli z pušek s dalekohledy? Že by opozicí najímaní snipeři za pár stovek hřiven týdně? Že jste byl v té chvíli zrovna zatčen ruskými vojáky, co vám vzali kameru a zničili záběry? Faktem je, že Karas není jediným žurnalistou, který rád šíří poplašné zprávy a hledí si víc svých chlebodárců a titulků, než obsahu svých článků. Třeba: “Seznam Rusů potrestaných sankcemi USA se dá číst i jako přehled nejbližších spolupracovníků Vladimira Putina.”

Také v Česku se hýbou ledy; návrh Velebova zákona by mohl patřit k tomu nejlepšímu, co Senát ČR kdy vyplodil. Nebo snad nemá logiku, aby byl nucen měsíčně platit veřejnoprávní poplatek ve výši 135 Kč, dříve 120 Kč, a rozhlasový poplatek 45 Kč, dříve 37 Kč, i ten, proti kterému veřejnoprávně lže3 (Rozpočet ČT na rok 2015 z našich daní je 6, 956 miliard Kč.) Není to náhodou jednání v rozporu s dobrými mravy; proč by lidé měli financovat protiprávní činnost vůči sobě..? Snad jednou projde navrhovaný zákon, aby nedocházelo např. k tomu, že z veřejnoprávních televizních poplatků a našich daní si odletěla redaktorka ČT Tvarůžková do Londýna, aby natáčela rozhovor se dvěma odlehčenými děvami a vydávala je za vzdělané umělkyně věhlasné punkové skupiny Pussy Riot… Zde…

Motto morálky ČT je zcela zřejmé: „Tato skutečnost sice není v souladu s novinářskou etikou, ovšem sama o sobě nezakládá podezření na porušení zákona, aneb Čím by se novináři živili, kdyby nebylo špatnosti jiných?“ Asi proto jsme v ČT neviděli reportáž o tom, jak poslanec ukrajinské vládní strany Svoboda Igor Myrošnyčenko napadl s několika straníky ředitele ukrajinské státní televize? Poslanci nacionalistické strany se totiž demokraticky nelíbilo, že televize odvysílala projev Vladimira Putina po podpisu zákona o připojení Krymu k Rusku. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/331026-nacionalisticti-poslanci-zmlatili-reditele-ukrajinske-televize-a-donutili-ho-rezignovat.html

Inu, Poláci se tak v čele s nově zvolenou stranou PIS vzepřeli proamericko-eurounijním médiím a submisivní ČT s EU a USA v zádech protestuje, že tím ničí demokracii a svobodu projevu;; zloděj křičí, chyťte zloděje...

Polemika k článku Ivana Davida pod názvem „Není to tak špatné, je to ještě horší“

$
0
0

Luděk Prokop
8. 1. 2016
Článek Ivana Davida pod názvem „Není to tak špatné, je to ještě horší“ zde ozřejmuje podstatu zdejšího vládnutí i motivaci vládců posledních 26 let, jednodušeji a srozumitelněji - ozřejmuje „která bije“ a o co ve skutečnosti jde. Jsou zde postřehy, které stojí za zopakování, přestože závěrečné konstatování vyznívá bezútěšně, cituji: „I radikální změna zhoubného systému je možná, ale ten vládne v celém „vyspělém světě“. Pokud se o to nepokusíme, nemůžeme mít úspěch. Nebudeme-li mít úspěch, bude zhouba neodvratná“.



Recept na úspěšnou změnu zhoubného systému totiž neexistuje a bez úspěchu je zhouba neodvratná. Může být, že naději by mohla vzbudit ona takřka nerealizovatelná dějinná výzva - „proletáři všech zemí spojte se“. Ve skutečnosti je tomu totiž tak, že se spojila diskrétní elita všech zemí, spojuje se kapitál a kapitalisté všech zemí, zatím co proletariát k tomu má nedostižně daleko.

Občanských iniciativ a hnutí, nespokojenců se současným stavem, máme víc než dost. Je politováníhodné, že takřka vždy při prosazování změn, nejen v záležitosti žádoucího propojení zmíněných iniciativ, vítězí znovu a nově vymýšlené „ušlechtilé“ argumenty, proč to či ono nejde a takřka pokaždé zazdí hledání cesty, jak žádoucí změnu prosadit. Nicméně, v daném případě bude k dosažení cíle, k dosažení radikální změny současného stavu, propojení občanských aktivit, iniciativ a hnutí naprosto nezbytnou podmínkou. Je tedy hlavně a především na vedoucích orgánech těchto formací, aby byly zahájeny kroky, vedoucí k vytvoření celku. To by mohlo být prvním důkazem, že jim jde skutečně o radikální změnu současného stavu. Stavu, kdy společnost řídí provařené politické strany. Provařené stejnou měrou, bez ohledu na levicové či pravicové zaměření.

Pravda, něco takového jako propojení občanských aktivit, se kdysi povedlo OF a dnes vidíme, jak to dopadlo. Je zřejmé, že bez prosazení prvků přímé demokracie hned na počátku změny, tak, jak to poctivě hlásá i prosazuje Tomio Okamura, to dlouhodobě fungovat nemůže. Ivan David tvrdí „Vlády, jejich předsedové a ministři usilují o přežití po celé volební období a mají ambice, aby jejich politická strana v následných volbách uspěla tak, aby oni sami usedli na post, po kterém touží. Prospívání „obyvatelům“ není cílem, nanejvýš vedlejším produktem. Nejen, že Ivan David má osobní zkušenost s touto realitou ale za těch 26 let nás ostatní i bez přímé zkušenosti, o tomto tvrzení mohla přesvědčit celá řada faktických reálií, celá řada zrazených předvolebních slibů, celá řada plytkých výmluv, vytáček a prokazatelných lží. Zklamání z nových politických stran, zklamání, která se již dostavila a ještě dostaví, často zásluhou zrádců, získaných pro zamezení cestám ke změně stálými matadory zaběhnutých politických stran.

Po přečtení článku, v němž je přesně popsána a odhalena podstata ve věci motivace konání vládců a jejich nohsledů, a sice fakt, že pouze usilují o přežití celého volebního období s ambicemi na zachování vyhlídky na úspěch v následných volbách. Především jde o to, že prospívání „občanům“ není cílem, nanejvýš vedlejším produktem plynoucím ze snahy o manipulaci voličů při zachování, respektive zvýšení volebních preferencí.

Po přečtení článku, zaráží výhrada I. Davida k aspektu přímé demokracie v diskuzi k danému článku ve znění: "Přímá demokracie" zní mnohým uším velmi libě, ale je třeba konkrétně hovořit o konkrétních formách. Mohlo by to skončit bojůvkami přímo terorizujícími každého, kdo je jim právě nesympatický. Destrukce bez připravené strategie, sil, prostředků a programů nemůže skončit jinak, než že se ujme moci ten, kdo má právě nevětší sílu a neváhá jí použít. "My" to asi nejsme, ale mohli bychom být pro výstrahu pověšeni. Takže - nebude to snadné a možná se to nepodaří.“, jeví se mi to jako reakce přehnaná, v duchu všelijakých různých argumentů, proč to či ono nejde. Jenom doufám, že to není důvod, který Ivanu Davidovi brání sejít se s Tomio Okamurou k diskuzi o hledání cesty ze současného marasmu naší společnosti.

Vezmeme-li v potaz jednotlivosti z doby OF, zjistíme, že tehdejší slibování se proměnilo v pravý opak. Restituce, nezaměstnanost, bezdomovci. Následně, po ohromujícím slibolhaní, kdy naslibované lži byly diametrálně vzdáleny od účelu a vysněného cíle lidí zvonících svazky klíčů v bláhové představě, že to málo postačí ke zlepšení tzv. totalitních poměrů, kdy jinou společnost existenčních jistot než tehdy měli, si jaksi za tehdejšími sliby a bláboly o skandinávském socialismu, představit na neštěstí neuměli, se k moci dostali sobečtí zločinci, sociopaté, charakterové kreatury a morální zrůdy, blábolící o vysoce zodpovědném nakládání se životem - a náhle republika rozkradena. Z přebytku, vysoce zodpovědně zadlužena. Na úkor ostatních. Skutečně na výsost zodpovědné počínání s reálným výsledkem oné zodpovědnosti, kterou se vyšinutá individua tolik ohání. Pravda, takové projevy osobní zodpovědnosti by jim totalita nikdy neumožnila, aneb by bručeli v báni. Za podvody, podrazy a za rozkrádání socialistického majetku. Nebetyčně hloupé papouškování o tom, jak někdo čekal, že mu začnou lítat pečení holuby rovnou do huby, že vše za něj někdo udělá, zařídí, že bude nadále socialisticky pracovat, ale kapitalisticky žít - pouze dokazuje ubohost a mělkost myšlenkové úrovně takto duševně postižených individuí. Skutečnost je taková, že zodpovědní lidé, kteří chtějí pracovat, ti by naopak vyměnili socialistickou práci s jejími jistotami a veselým, radostným životem v sounáležitém kamarádském pracovním kolektivu, za kapitalistický život v očekávání, kdy jej chamtivý zaměstnavatel nahradí méně placeným ubožákem. Socialistický život ve spořádané rodině, za kapitalistický život nezaměstnaného či bezdomovce. V každém případě jsou vysoce zodpovědní hlupáci zásluhou té jejich zodpovědnosti k mamonu, nikoli k životu lidí, natolik zabednění, že mají představu o tom, jak masa migrantů bude na ně makat za pár šupů. Jejich omezený, mamonem zaslepený mozek, si nedokáže představit konce té jejich zodpovědnosti, kterou se permanentně tupě ohánějí. Názorné ukázky lze vidět na videích a záznamech z Německa.

Omlouvám se, nechal jsem se unést a odbočil. Snad ne až tolik od věci a od závěru článku Ivana Davida pod názvem „Není to tak špatné, je to ještě horší“: „I radikální změna zhoubného systému je možná, ale ten vládne v celém „vyspělém světě“. Pokud se o to nepokusíme, nemůžeme mít úspěch. Nebudeme-li mít úspěch, bude zhouba neodvratná“. Takže závěrem ještě jednou. Nespokojených občanů, občanských iniciativ a hnutí nespokojenců se současným stavem máme víc než dost. Jde o to, má-li být dána nějaká naděje na úspěch, aby občanské aktivity, iniciativy a hnutí spojily úsilí, propojily kroky vedoucí k dosažení cíle - k radikální změně současného stavu, ve kterém řídí společnost mnohokrát profláknuté politické strany. Vyvrcholení v podobě odhalení mailové korespondence Bohouše Sobotky, se jeví jako velice vydatný impuls pro zmiňované občanské iniciativy. Nemělo by to být až tolik náročné. Představitelům zmiňovaných iniciativ by pro první krok mělo stačit dohodnout se mezi sebou na společném postupu, nejlépe pod jedním společným názvem.

Terorista DAEŠ popravil svou vlastní matku za odpadlictví

$
0
0


8. 1. 2016      zdroj a zdroj
V syrském městě Rakka jeden z teroristů DAEŠ veřejně popravil vlastní matku za odpadlictví. Informuje o tom CNN s odkazem na místní organizace pro lidská práva.


Podle informací zdroje 20-letý terorista Ali Saqr zabil svou matku Leena al-Qassem před stovkami lidí v Rakce. Z odpadlictví, které je trestáno popravou, ji obvinili místní pohlaváři DAEŠ poté, co syn sám předal svou matku jejich soudu.

Uvádí se, že žena byla v syrské organizaci pro lidská práva a prosila Ali Saqra, aby spolu s ní odjel z území ovládaného teroristy a opustil DAEŠ, protože odplata od koalice, jež jim čelí, je nevyhnutelná a že potrestá všechny teroristy chalífátu. Ale pro jejího syna se ukázal být dražší DAEŠ než vlastní matka.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová

Ukrajinský zpěvák o cestě do Ruska a zpět

$
0
0
Nikolaj Gnatjuk (dříve)

9. 1. 2016, Petr Ďoubalík, zdroj: zde, Krasnodar (video)


Ukrajinské téma už není středem pozornosti světových médií, ale jak se zdá, samotní Ukrajinci se propagandistického oblbování hned tak nezbaví. Oč méně se daří kyjevské bandě kráčet s národem ke šťastným zítřkům, o to usilovněji vysvětluje, kdo za to může a na koho se má zloba obracet. Krátce a výstižně o tom napsal na Facebooku zpěvák Nikolaj Gnatjuk.



Cestování do Ruska a zpátky - známý ukrajinský zpěvák, národní umělec Nikolaj Gnatjuk, navštívil příbuzné v Krasnodarském kraji (RF) a po návratu porovnal pocity z obou zemí. O své dojmy se podělil s ostatními na Facebooku:

Nikolaj Gnatjuk (dnes)

"Tak jsem se konečně vrátil domů z Ruska, kde jsem prožil u příbuzných přes 40 dnů, projel jsem oblast od Brjanska k pobřeží Černého moře. S čím se mohu, já Ukrajinec, podělit s Rusy i Ukrajinci? Líbil se mi Krasnodarský kraj, všude čisto, silnice nejsou horší jak v Evropě, pole dobře udržované, obchody plné produktů místní výroby, služby na vysoké úrovni, velmi mnoho bohatých lidí, nemluvě o domech (dlouho jsem takovou krásu neviděl, moje Sumská oblast zaostala o 200 let), a jaká auta!
A co je nejdůležitější, neviděl jsem přesuny ruských vojenských sil, byť jsem cestoval ve dne i v noci, a nikdo v Rusku nemluví o válce s Ukrajinou. Cestou jsem potkal hodně aut s ukrajinskými poznávačkami, a na mém autě byla také ukrajinská značka, ale ani jednou mě nezastavili na místech kontrol policisté, nelovila mě FSB.
V samotných lázeňských střediscích Krasnodarského kraje jsem potkával krajany, a ti potvrzují má slova o tom, že spokojeně odpočívají a nikdo jim neříká, že jsou z Ukrajiny.
A včera jsem přijel do Sum (Ukrajina), a už se to zas rozjelo: Rusko napadlo, Rusko okupovalo, ruské tanky, prapory výsadkářů a námořní pěchoty, ukrajinská armáda úspěšně odrazila útok 100 tanků Kantemirovské tankové brigády, brigáda vzata do zajetí. Verbování, válka - co dodat? Laciná propaganda, klamou ukrajinský lid -naše média. Mohu s jistotou říci, že v podněcování občanské války na Ukrajině nesou vinu média Ukrajiny a Západu..."
Komentář NR - Ď.:
Co připojit? Snad jen to, že Krasnodar je v poslední době hodnocen jako jedno z nejpříjemnějších měst k žití, roste do krásy, obyvatelé to mají blízko do hor i k moři, centrum si nedávno vyšperkovali velkolepou fontánou... Brzy se s osobními poznatky mohou podělit fotbalisté pražské Sparty, kterým los přisoudil právě FK Krasnodar.

Ježíšek zase nepřišel, zato české dějiny se pohnuly! - tip kulturního referenta

$
0
0
záběr z filmu Lavička Františka Havla

9. 1. 2016, Petr Ďoubalík, zdroj: nwoo lavicka

Film Lavička Františka Havla (tvůrčí skupina Kostnické náměstí, scénář Lenka Procházková) a písnička Koleda (skupina Traband, video, text)


Možná je to jen můj pocit, možná se pletu, možná mi mnohé uniklo. Ale zaznamenal jsem premiéru filmu Lavička Františka Havla a zmocnil se mě takový pěkný sváteční pocit: že ten kratičký samizdatový snímek je startem do nové epochy českého národa!




Už zase máme "kulturní frontu bojující", lidi nespokojené se stavem věcí, nezmanipulované, myslící a tvořící. Jasně, sami tvůrci předem upozorňují, že je to jen první pokus, nesoucí chybičky nadšených amatérů, nabádají nás ke shovívavosti. Já mám ale pocit, že bych mu odpustil snad všechno, hlavně že vznikl. Marně jsme čekali, že nás konečně překvapí někdo z "umělců", ale ti točí buď jen samé pičičárny (promiňte mi ten výraz, líbí se mi, používám ho jen zřídka) nebo se do omrzení vrtají v předlistopadové minulosti (kterou někteří ani nezažili). Nevšimli si, že současnost je převratná? Tak ten prapor zdvihli herci ochotníci. Díky! Mimochodem - jsme jimi i my všichni, a jak hra dopadne, závisí právě na nás.
A nebyla to náhodou také lavička Františka Havla, na které marně čekal na Ježíška tento člověk?
Tuto písničku skupiny Traband o Vánocích v rádiu i televizi málo hrají. Měl jsem strach, že byste ji mohli minout. Byla by to škoda, vždyť ta Koleda je krásná, i když smutná. Je prostě jen ze života. Toho opravdového.

skupina Traband, foto: Ď. 
skupina Traband, foto: Ď.
skupina Traband, foto YouTube
Kdo si zazpívá s námi:
KOLEDA, skupina Traband

Na lavičce v parku, přikrytej novinama
leží ňákej chlápek, špínu za nehtama
s prázdnou láhví méruňkóvice
Vločky snášejí se na jeho mastný vlasy
na děravý boty od Armády spásy
tak tu zase máme bílý vánoce, bílý vánoce

Ježíšek zase nepřišel, jen zlatý prasata a bílý sloni
Asi se někde zapomněl, jako předloni, jako loni

Na lavičce v parku, skrčenej pod kabátem
Možná se mu zdá o řízku se salátem
o čistým prádle, o teplý pósteli
Mráz mu jeho tvář zkřivil do grimasy
Navždy bude spát, na věčný časy
s přimrzlým úsměvem, šťastný a véselý, šťastný a véselý

Ježíšek zase nepřišel, jen zlatý prasata a bílý sloni
Asi se někde zapomněl, jako předloni, jako loni

Na lavičce v parku, leží pod kabátem
Možná se mu zdá o řízku se salátem
o čistým prádle, o teplý pósteli
Mráz mu jeho tvář zkřivil do grimasy
Navždy bude spát, na věčný časy
s přimrzlým úsměvem, šťastný a véselý, šťastný a véselý,
šťastný a véselýý!


Američané se obořili na Erdogana

$
0
0

9. 1. 2016     zdroj a NY Times
Uznávané americké noviny uvedly, že turecký prezident opět překročil meze, když uvedl jako příklad "hitlerovské Německo".
(Míněn příklad fungující země s potlačenou úlohou parlamentu. Erdogan chce změnit systém v Turecku na přezidentský. Pozn. red.)


Americký deník The New York Times otiskl článek obviňující tureckého prezidenta Tayyipa Erdogana, že překročil meze, když připomněl ve svém rozhovoru s novináři "hitlerovské Německo". Podle amerických novinářů už takové chování tureckého vůdce není žádným překvapením, protože Erdogan má pověst vůdce se sklonem k pošlapávání lidských práv, politické svobody občanů, svrchovanosti zákona a svobody projevu.

Autor materiálu poukázal na to, že za deset let u moci Erdogan používal své ministerské a pak prezidentské pravomoci k potlačení médií, odborů a všech svých odpůrců.

Po vítězství v nedávných volbách v Turecku, v nichž Erdoganova Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) vyhrála, se potvrdily ty nejhorší obavy, poukazují noviny. Ještě před volbami Erdogan obnovil válku proti Kurdské straně pracujících s cílem zvýšit své hodnocení, a pak už přešel do útoku na Demokratickou stranu národů, která měla možnost hájit práva národnostních menšin, mezi nimiž byli i Kurdové.

Americké noviny konstatují, že spojenecké státy Turecka, mezi nimiž jsou i USA, byly prostě nečinné a sledovaly brutalitu turecké armády.

"Spojenecké země Turecka, Amerika a Evropa, v ostudné nečinnosti sledovaly brutalitu turecké armády, která prováděla vzdušné útoky na kurdské cíle na jihovýchodě země," je řečeno v textu.

Podle autora v důsledku vojenského tažení zahynulo od začátku roku 2015 při bombardování obytných čtvrtí více než 3000 kurdských povstalců a velké množství civilistů.

Vše, co dnes Erdogan dělá, konstatují noviny, hovoří o tom, že nehodlá ukončit tuto válku, ale že jde úplně opačným směrem. Jeho neochota zastavit krveprolití vede k tomu, že mnozí lidé "se staví na radikální cestu a domnívají se, že násilí je jediný způsob pro dosažení větší autonomie."

Publikace také podotkla, že Erdogan vůbec nemá zájem na boji proti radikální skupině DAEŠ (zakázané Nejvyšším soudem RF). Kvůli tomu stoupá napětí v tomto regionu.

"Pan Erdogan je velmi vzdálen době, kdy ho bylo možno považovat za uznávaného vůdce demokracie muslimské většiny a spolehlivého partnera v regionu," je uvedeno v závěru článku.


Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová

Kdo, nebo co mutter Merkel sundá slepecké brýle? Možná volný sex, v Koránu je psáno: Vcházejte k nim, kdy se vám zachce…

$
0
0

Foto: navrhovaná hráz proti uprchlické povodni
Karel Stýblo
9.1.2016   Rukojmí
Ten bohorovný klid naší vlády je mimo realitu utečenecké povodně. Snad proto, že máma evropské unie Angela drží v jedné ruce peníze a v druhé rákosku? Divím se, že naši vyvolení už dávno nepochopili, že natažené ruce pro evropské dotace, jsou pouhým vazalstvím. Jako blbí jsme si utahovali opasky za Klause, ale teď, strkáme hlavu do písku před evropským samoděržavím. Bránit se tolerancí 
proti byrokracii evropských blahorodí, je idiotská hra o život.

Jak dlouho ještě bude Evropa čekat, než se muther Merkel tak – nějak zeptá? Nebo už dlouho na jejím pracovním stole leží varování poradců a z nepochopitelných důvodů to nebere na vědomí. Nebo ještě hůře; někdo jí nasadil slepecké brýle...




Ještě něco o islámu.
Nemá cenu znova a znova mluvit o radikálech, nebo umírněných pojetích, protože výchova následníků Proroka je neobyčejně jednotná. Platí, že chlapci a děvčata ve školním věku, jsou co nejvíce odděleni a na výchovu budoucích mužů dohlíží velká rodina, případně kmen. Mladí muži nemají možnost užšího styku se ženami dříve, než po svatbě. Masturbaci korán zakazuje a dívky jsou odmala vedeny k poslušnosti, hrozí jim třeba i ukamenování. Partnera jim zásadně vybírá hlava rodiny.



Proč mezi utečenci je tolik mladých mužů?


Mnoho teorií už bylo vyřčeno, ale docela vážně mě napadá ještě jedno vysvětlení. Vedle slibovaného sociálního blahobytu se v Evropě otevírají další obzory - třeba volný sex. Islámským mladíkům ale nikdo neřekl, že evropská žena musí s milostnými radovánkami souhlasit. Týká se to i vlastní manželky. Muslimští muži to těžko pochopí, protože v Koránu je psáno: Vcházejte k nim, kdy se vám zachce…

Vraťme se domů.


Po novém roce se většina našich politiků shodla, že rok 2015 byl nejsložitější od sametové revoluce. Stačí jen dodat, že pro řadového občana, znechucení politikou dosáhlo dalšího patra. Zaplať Pánubohu, že v našem prostoru se mrakodrapy jako v Dubaji, nebo alespoň typu obchodního centra v New Yorku nestavějí. Že se naklání jenom Tančící dům v Praze, nebo věž u kostela v Přibyslavi. Troufám si tvrdit, že po silvestrovských sexuálních radovánkách mladých muslimů v Německu, Finsku, Rakousku a dokonce ve Švýcarsku, se naklání i věžička krásného kostelíka, nedaleko Havlíčkova Brodu, v Krásné Hoře.

Řekl bych, že dnes již drtivá většina občanů nechce, aby se věžičky našich i evropských kostelíků nakláněly. Nebýt internetových sítí, německá veřejnoprávní media by snad sexuální řádění muslimů při silvestrovské noci, zamlčela. Však u nás doma to dobře známe z tutlání informací o životě našich cikánských spoluobčanů. A tak v tomto gardu, našeho premiéra Bohouše, silvestrovské události v Německu asi mnoho nezajímají. Prozatím se nevyjádřil ani vicepremiér Andrejko a dalšímu předsedovi koaliční strany, Pavlíkovi Bělobrádkovi se podivuji. Měl by to být křesťan jako poleno.

Kolik jich bylo?


Mnoho, možná tisícovka případů je pro Německo teprve začátek. Mají doma víc než milion lidí z „jiného světa.“ Sexuální radovánky se staly i jinde v Evropě a neskouslo to ani Finsko. Jestliže má islámská nauka a zákon v jedné podobě, výzvu Koránu k podrobení světa, musí každý průměrně inteligentní Evropan pochopit, že Islám do Evropy nepatří. Oni souvěrci, či soukmenovci, totiž demokracii považují za slabost! Proč se druhá strana vítající křesťanský Nový rok, nedokázala sjednotit k obraně? A proč všudypřítomná policie nebránila vlastní lidi?





Ještě jednou domů.

Ten bohorovný klid naší vlády je mimo realitu utečenecké povodně. Snad proto, že máma evropské unie Angela drží v jedné ruce peníze a v druhé rákosku? Divím se, že naši vyvolení už dávno nepochopili, že natažené ruce pro evropské dotace, jsou pouhým vazalstvím. Jako blbí jsme si utahovali opasky za Klause, ale teď, strkáme hlavu do písku před evropským samoděržavím. Bránit se tolerancí proti byrokracii evropských blahorodí, je idiotská hra o život.

Epilog.


Až se naše pštrosí hlavy z písku vynoří, budou přes naši vstřícnou západní hranici proudit davy islámských mužů zpět, protože z Angely matky se docela jistě stane macecha. A zhrzení čekatelé na pečené holuby přímo do huby? Bude jim stačit, když v Česku zbudou alespoň masné kosti .

Nejcenější zdroj v kapitalismu... Plus všeříkající video z Ruska

$
0
0

Valentin Katasonov
9.1.2016   Eurásia 24



Co je nejcennějším zdrojem v podmínkách tržní ekonomiky: nafta, země, pracovní síla, kapitál …?

Nejcennějším zdrojem je – HLUPÁK!!! A protože se hlupáci rodí v přírodě poskrovnu, jen zlomek procenta, je třeba je vyrábět ve velkém. Dnes tato výroba začíná už v mateřské školce.




Vyšlo na: Ostrov Janiky

Foto: YouTube.com






Velký protest proti Islámu v Kolíně nad Rýnem rozehnala německá policie vodním dělem

$
0
0



9.1.2016   AC24
Policie německého Kolína nad Rýnem použila dnes vodní dělo na rozehnání účastníků demonstrace protiislámského hnutí Pegida, informovala agentura Reuters.Demonstrace hnutí souvisela se sérií krádeží a sexuálních útoků, ke kterým došlo v Kolíně nad Rýnem v noci na 1. ledna. Obviňováni jsou z nich cizinci, většinou severoafrického a arabského původu. Policie v Kolíně nad Rýnem zatím eviduje více než 500 trestních oznámení ve věci krádeže, fyzického útoku a znásilnění.

Co před námi politici a média skrývají? Překlad letáku šířeného na demonstraci Pegidy


Trnitá cesta do EU... Být černý, jsem si jistý, že by si to ke mně nedovolili.

$
0
0
Vladimír Stwora
9.1.2016   Zvědavec
Pokaždé, když cestuji z Toronta do Prahy, zažívám nepříjemné pocity při vstupu do Evropské unie. Ty neplynou z nějakého mého vlastního duševního schizmatu, ale z faktu, že vstoupit do EU z venkovního státu je jako vstoupit do obležené pevnosti; je to mnohem nepříjemnější než vstup do socialistického Československa, blahé paměti. Znamená to nechat se šacovat a otravovat pohůnky v uniformách bezpečnostních složek na evropských letištích. Letadla totiž z Toronta nelétají do Prahy přímo, ale s mezipřistáním v některém demokratickém státu na západ od Aše.

Vypadá to zhruba takto: V Torontu projdete bezpečnostní prohlídkou před vstupem do odbavených prostor celkem snadno. Nepamatuji si, že bych tam měl někdy problém. Kontrola bývá rychlá. Nastoupíte do letadla a přistanete v některém západním městě, např. v Amsterodamu nebo v Paříži. Po vystoupení se pohybujete pouze v tranzitních prostorách, tedy v místě, kde jsou pouze odbavení cestující a je malá pravděpodobnost, že u sebe mají například nůžky na manikuru nebo jinou strašnou zbraň, tu by jim zabavili už při první prohlídce.

V určitém místě tranzitních prostor všech evropských letišť je najednou překážka. V Palestině a ve vojenském žargonu se tomu říká check-point. Vstupujete do Evropské unie, hlásá nápis. Ukážete pas, fajn, to je očekávané. Ale následuje druhá prohlídka, jako byste přišli z ulice. Znovu musíte odložit svršky, zout boty, sundat pásek, vyprázdnit obsah kapes, nechat si zavazadlo projet rentgenem a projít bezpečnostním rámem.

Míra buzerace je různá, podle toho, v které jste zemi. Nejagilnější sekuriťáci jsou na britském Heathrow, zdatně jim sekundují Holanďané v Amsterodamu a Francouzi v Paříži. Na všech třech letištích vás nutí projít svlíkacím skenerem, pokud odmítnete (což zatím ještě můžete), musíte na sobě strpět pracky poskoků v modrých latexových rukavicích. Je to odporné, ale co byste nechtěli, vstupujete přeci do svobodné a demokratické EU, kde vládne pořádek a bezpečnost, tak mlčte.

Poměrně dobrou zkušenost jsem míval na menších německých letištích: Frankfurt, Hamburk. Tam se chovali němečtí sekuriťáci celkem slušně, navíc tam býval kuřácký koutek, kde jsem stačil dát kouř před nástupem do dalšího letadla.

Poslední cesta absolvována předevčírem poopravila mé mínění o menších německých letištích jako o místech, kde nejsou tak hrrr.

Přiletěli jsme z Toronta do Frankfurtu s hodinovým zpožděním. Vzhledem k tomu, že na přestup jsem měl podle nezpožděného plánu pouze hodinu a čtyřicet minut, zbývalo mi čtyřicet minut. Proběhl jsem koridory letištních hal jako ten pověstný vítr.

A už je tady můj milý check-point. Muži do kukaně jsem podal kanadský pas. Podíval se na obrazovku a řekl: „Vy máte také český pas, že?“ „Mám, jak to víte?“ „Magic - kouzlo,“ křenil se na mě. Ale pustil mě dál s úsměvem.

A už je tady bezpečnostní prohlídka. Svlékám kabát, vyprazdňuji obsah kapes, vytahuji z brašny notebook, vše pokládám na pás pro rentgenovou kontrolu a chystám se projít rámem. „Moment, ještě opasek a boty,“ říká mi sekuriťák. Neochotně vyhovuji a procházím rámem. Vše v pořádku, poplach se nespouští. Ale sekuriťáka zaujalo něco v krabici s obsahem mých kapes. Vytahuje zapalovač. Cvakne, plamínek vyskočí. „To je zakázáno,“ říká mi. „To nesmíš mít.“ „Jak nesmíš mít, vždyť jsem s ním přiletěl z Toronta a tam to kontrole nevadilo.“ Pokrčil rameny.

Začínal jsem vidět rudě. Do odletu letadla do Prahy zbývalo 20 minut. Zvýšil jsem hlas. Vysvětluji, že spěchám. Že ten zapalovač je dárek od syna. To byla pravda, přivezl mi ho z Londýna, byl to klasický benzínový zapalovač s emblémem londýnského mostu. Měl jsem ho rád, byl spolehlivý. Sekuriťák se radil s kolegou, pak s druhým. Za mnou začala narůstat fronta nervózních cestujících, každý spěchal. Znovu jsem se pokoušel vysvětlit, že jsem s tím zapalovačem v kapse přeletěl oceán a nikomu to nevadilo. Řekl, že mě s tím zapalovačem nepustí. Začínal jsem být hysterický, zvýšil jsem hlas. To zaujalo blízko stojícího policistu a dalšího sekuriťáka. V jednu chvíli u mě stáli tři. „Vám se tady v Německu pohybuje přes milion lidí bez dokladů nebo s falešnými doklady,“ křičel jsem, „nikoho z nich jste na hranicích neprohlíželi, mohli s sebou přinést cokoliv, a vy obtěžujete cestující s platným pasem pro takovou blbost.“ (Použil jsem výrazy „harass“ a „abuse of power“, ale byli hluší na jakékoliv argumenty. Zkrátka se zapalovačem do EU nesmím.

„Tak co mohu dělat?“ ptám se. „Jestli si ho chceš nechat, tak musí být prázdný.“ „Jak prázdný?“ ptám se. Otevřel jej a ukazoval na šroubek, který drží pružinku s křesacím kamínkem. „Tohle musíš otevřít a vyndat ven. A tohle – vatičku s benzínem – také.“ Začal jsem vatu vydloubávat klíčem. „Tady to nemůžeš dělat,“ říká. „A kde?“ „Tam,“ ukázal zpátky, kde už stála řada snad deseti lidí. „A to mám znovu čekat, až na mě dojde řada?“ „Pokrčil rameny.“

„Nech si ho! Ukradli jste mi ho!“ ječel jsem. „My jsme ho neukradli.“ „Ukradli!“ Popadl jsem svršky a chtěl jít. „Moment,“ říká sekuriťák. Šel ke stolu, přišel s nějakou kartičkou a začal jí objíždět mé věci. Důkladně. Pomalu. Došlo mi, že je to test na drogy. Když kartičkou prošmejdil všechny záhyby mého zavazadla, strčil ji do stroje a chvíli sledoval displej. Dobrý. Konečně mi dovolil sbalit si své věci a vstoupit do Evropské unie. Běžel jsem tryskem k bráně, odkud startovalo letadlo do Prahy. Naštěstí mělo také zpoždění.

O zapalovač jsem tedy přišel. Nevím, jaké idiotské nařízení zakazuje na palubě letadla zapalovač. Ale jedno vím jistě. Čím více selhávají Němci v ochraně svých hranic co se týče profesionálních migrantů ze zemí Třetího světa, tím více se snaží řešit svůj Minderwertigkeitsgefühl z tohoto selhání buzerováním neškodných a bezbranných. Chtějí mít pocit, že „u nich to ještě funguje“, ale dovolují si jenom tam, kde jim nehrozí nařčení z rasismu či xenofobie či jiného novodobého zločinu. Být černý, jsem si jistý, že by si to ke mně nedovolili. Hořký pocit naprosto zbytečné buzerace zůstal. Rozhodl jsem se, že až se v létě vrátím do Kanady, zůstanu tam hodně dlouho.

Předpověď Eurosia Group: Evropa přeruší vztahy s USA kvůli Rusku a Číně...

$
0
0
9.1.2016   Sputník
Historicky pevné partnerství Starého a Nového světa se možná změní v „prázdný svazek“, zní předpověď consultingové společnosti Eurasia Group nа rok 2016.
Vedení EG pozoruje, že v předvečer prezidentských voleb v USA vyšly do popředí plány zahraniční politiky, ale místo pro transatlantické vztahy se v nich nenašlo. Kvůli tomu Evropa občas pochybuje o americkém vedoucím postavení, charakteru vzájemných vztahů a společných hodnotách, na nichž jsou založeny.

Schengen fakticky už neexistuje„Dnešní neshody je mnohem těžší překonat: odrážejí hluboký nedostatek jistoty evropské společnosti v myšlence jednotné Evropy a v přednostech globaliace. Tato nejistota jde ruku v ruce s nebezpečným procesem rozplývání se transatlantických vztahů", souhlasí s politology analytička střediska Carnegie Europe Judy Dempsey.

Podle jejích slov je už mrtvá myšlenka, na jejímž základě vznikala Evropská Unie — princip otevřených hranic. Samotná koncepce jednotné Evropy zahyne, jestliže se Starému světu nepodaří zvládnout pro kontinent největší výzvu — rozpad západního liberálního pořádku.

„Evropa je rozpolcená, zranitelná a špatně stojí na nohou. Národní vlády jdou různými směry", praví se v referátu EG. Odstředivý trend se jasně projevuje na příkladu tří vedoucích evropských zemí: Francie, Německa a Velké Británie, hledajících nové partnery.

The Fiscal Times uvedl tři důvody, proč Paříž nepožádala NATO o pomocPaříž se přiklání k alianci s Moskvou — francouzská vláda hodnotí terorismus jako největší hrozbu pro celý kontinent a vede mezi západními zeměmi nejaktivnější kampaň v Sýrii. Prezident Francie Francois Hollande sází na Rusko jako na nejdůležitějšího partnera v dosažení hlavního, podle názoru Paříže, cíle Evropy — snížení přívalu syrských uprchlíků k hranicím EU.


V Berlíně chápou, že politika „otevřených dveří" Merkelové bude fungovat pouze tehdy, když se podaří snížit příval uprchlíků, přijíždějících do EU přes turecké území. Velká Británie sází na Čínu z ekonomických důvodů: země potřebuje zahraniční investice na rozvoj infrastrukturních projektů, na něž je těžké najít peníze vzhledem k politice tvrdé rozpočtové ekonomiky. Britové se připojili k čínskému projektu Asijské banky infrastrukturních investic (AIIB), neohlížejíc se na kritiku ze strany Washingtonu.


FT o politických rizicích roku 2016: Čína a Británie připravují překvapeníAnalytici Eurasia Group očekávají, že v tomto roce se tyto faktory odrazí na neshodách transatlantické unie z důvodu konfliktu na Ukrajině, kde Evropané s menším nadšením než USA přijali zavedení sankcí vůči Rusku. Odborníci se domnívají, že dojde ke shodě zájmů Francie a prorusky naladěných evropských prezidentů, například Viktora Orbána a Alexise Tsiprase, a vytvoření takového bloku bude mít za následek zrušení evropských sankcí vůči Moskvě. Washington je následovat nebude.

„V roce 2016 transatlantické vztahy už nebudou hrát rozhodující roli v určování priorit pro evropskou a americkou politiku", uzavírají odborníci.

Usmířit Rijád a Teherán chtějí všichni, ale provést to může pouze Putin

$
0
0

10. 1. 2016    zdroj a zdroj
Konflikt mezi Saúdskou Arábií a Íránem neponechal mezinárodní společenství lhostejným, píše Slate. Západ to chce vyzkoušet, ale ani Francie, ani Spojené státy se nemohou pochlubit dobrými vztahy s oběma stranami, na rozdíl od Moskvy, která se snaží hrát důležitější roli na světové scéně. Dobré vztahy s Teheránem i Rijádem je "trumf v rukách" Putina, což jej činí nejvhodnějším kandidátem na roli prostředníka v tomto konfliktu.



Vladimír Putin nabízí služby prostředníka ke zmírnění napětí mezi dlouholetými rivaly - Íránem a Saúdskou Arábií. Podaří se ruskému prezidentovi změnit situaci? ptá se Slate.

Nedávná poprava šíitského šejcha Nimra al-Nimra a 46 vězňů nově přilila olej do ohně "tradiční konfrontace mezi oběma státy Perského zálivu." Ačkoli společný boj proti teroristům DAEŠ v Sýrii je měl sjednotit. Avšak toto nestalo částečně proto, že, jak konstatují noviny, Saúdská Arábie mnohem intenzivněji bombarduje šíitské povstalce v Jemenu, a to především proto, aby oslabila íránský vliv na poloostrově, než teroristy v Sýrii.

Přerušení diplomatických vztahů Rijádu a Teheránu neponechal nikoho lhostejným. Všichni mimoregionální aktéři vyzvali soupeře ke "zmírnění napětí." Spojené státy zdůraznily důležitost zachování přímých jednání, Evropská unie, zastoupená Federicou Mogheriniovou, vyjádřila "znepokojení", Francie rovněž vyzvala k "deeskalaci", připomíná Slate.

Ale pouze Vladimír Putin "má trumf v rukách" - může vést dialog s oběma stranami konfliktu. Francouzská diplomacie vsadila v posledních letech kvůli strategickým a obchodním zájmům na Saúdskou Arábii a tím ztratila přízeň Íránu. Spojené státy po uzavření jaderné dohody postupně obnovují své vztahy s Teheránem, ale v očích Íránců jsou doposud "nespolehlivými partnery." Samotné pokusy znovu se sblížit s Íránem a také podpora Rijádem nepřátelských hnutí během arabského jara částečně vzdálily Saúdskou Arábii od USA.

Ale "Moskva nemá nejhorší pozici na to, aby sehrála roli" zprostředkovatele, soudí Slate. Rusko, jak je uvedeno v jeho aktualizované strategii národní bezpečnosti, se snaží "hrát stále důležitější roli na mezinárodní scéně." Aktivní účast Moskvy v záležitostech Blízkého východu tomuto účelu napomáhá.

Kreml zasáhl do syrského konfliktu, kde se zájmy Moskvy a Teheránu ztotožňují. Írán rovněž podporuje režim Bášara Asada, a to jak prostřednictvím přímé účasti ve vojenských akcích, ale také nepřímo prostřednictvím svého "libanonského vojenského křídla" organizace "Hizballáh."

Současně se Putin postaral o to, aby sblížením s Íránem na základě společných zájmů v Sýrii neztratil spojení se Saúdskou Arábií. Loni na podzim se ruský prezident setkal s ministrem obrany, korunním princem Mohammedem bin Salmanem.

Ačkoli zachování přízně Rijádu nebylo snadné. Ve vztazích Ruska a Saúdské Arábie jsou hned dvě ohniska rozporů. V Sýrii země podporují soupeřící strany. Dalším problémem je energetika. Saúdská Arábie se vyslovila pro snížení cen ropy, což je v rozporu se zájmy Ruska, které "stále obtížněji udržuje vyrovnaný rozpočet při 30 dolarech za barel."

Přesto nikdo - nejméně ze všech Rusko - nemá zájem na tom, aby nepřímá válka mezi Íránem a Saúdskou Arábií, která se nyní rozvíjí v Sýrii, přerostla v otevřený konflikt.

Moskva dosáhla "diplomatického úspěchu" v řešení syrského konfliktu. Dosáhla přijetí rezoluce Rady bezpečnosti 2554, což nechává otázku osudu Bášara Asada otevřenou, a uspořádala dvě kola rozhovorů ve Vídni, kde Rijád a Teherán "souhlasily sedět u jednoho stolu." Proto je tak důležité, aby se zabránilo válce mezi Íránem a Saúdskou Arábií v Sýrii.

Ale nemá Vladimír Putin příliš velký zájem na výsledku syrské krize na to, aby vystoupil v roli "čestného zprostředkovatele" mezi Riádem a Teheránem? pochybují noviny.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová

* "Islámský stát" je teroristická organizace v Rusku zakázaná (pozn. RT).

Bašta: Mužská "společenská" zábava mezi Kolínem a Korsikou

$
0
0
Jaroslav Bašta
9.1.2016   První zprávy
Testosteronová demence je dosti široce používaný termín pro popis chování, jehož byli svědky obyvatelé několika západoevropských měst v závěru loňského roku.Všechny popsané incidenty mají společné dva prvky – kulturní a etnický původ pachatelů a neschopnost policie tyto trestné činy vyšetřit, dopadnout útočníky a obvinit je ze žhářství a pokusu o vraždu,obecného ohrožení a žhářství,či loupeže, znásilnění a sexuálního obtěžování .Reakce novinářů a politiků také byla velmi poučná – po neúspěšné snaze vše zatajit (ve všech případech média informovala s několikadenním zpožděním) se alespoň snaží zpochybnit původ pachatelů.
Své pojetí společenské zábavy předváděli mladí muži nejdříve v Ajacciu na Korsice, pak v Bruselu a také v několika německých městech. V Ajacciu již o Vánočních svátcích v arabské čtvrti maskovaní mladíci zapálili budovu, počkali si na hasiče, napadli je a dva z nich těžce zranili. V Bruselu na Silvestra nejprve v rámci Novoročního veselí rozdovádění puberťáci shodili do metra osobní automobil (a jen zázrakem nikoho nezranili) a pak zapálili vánoční strom na náměstí. V Německu nejprve do lidí slavících konec roku pálili petardy a pak se vydali na lov žen, které okrádali a sexuálně obtěžovali.

Všechny popsané incidenty mají společné dva prvky – kulturní a etnický původ pachatelů a neschopnost policie tyto trestné činy vyšetřit, dopadnout útočníky a obvinit je ze žhářství a pokusu o vraždu (Ajaccio), obecného ohrožení a žhářství (Brusel) či loupeže, znásilnění a sexuálního obtěžování (Kolín nad Rýnem a další německá města). Reakce novinářů a politiků také byla velmi poučná – po neúspěšné snaze vše zatajit (ve všech případech média informovala s několikadenním zpožděním) se alespoň snaží zpochybnit původ pachatelů.

Někteří politici jdou ještě dál, naznačují, že si za to napadené ženy tak trochu mohou sami, protože nerespektovaly odlišnou kulturu útočníků a vyprovokovaly je, neboť se od nich nedržely na délku paže. A vůbec, veřejné prostranství vlastně patří migrantům, takže nadcházející masopustní veselí bude třeba zakázat. A náhle jsme se oficiálně dozvěděli o existenci No go zón, ač naše média a zastánci migrace vynaložili v posledních měsících takové úsilí na vyvrácení této pomluvy. Připadá mi, že ta výše zmíněná demence je vysoce nakažlivá.

Jedna česká pověra tvrdí, jak na Nový rok, tak po celý rok. Obávám se, že letos by na tom mohlo něco být. Je velmi pravděpodobné, že všichni útočníci jako muslimové následují právo šaría, které představuje do detailů vypracovaný praktický návod, jak žít dle zásad Islámu. Z našeho pohledu jsou klíčová tato ustanovení:

Neexistuje rovnost mezi lidmi, protože nemuslim nikdy není roven muslimovi
spravedlnost je dvojí, jedna práva platí pro muslimské muže a jiné pak pro ženy a nemuslimy, neexistují rovná práva pro ženy (proto mohou být lovnou zvěří)
ženy mohou být fyzicky trestány

a v souladu s právem šaría neexistuje svoboda vyznání ani svoboda slova ani svoboda myšlení, svoboda uměleckého projevu ani svoboda tisku

nemuslimové nemají právo nosit zbraně (takže návrh Evropské komise na omezení vlastnictví zbraní je s právem šaría plně v souladu).
A nejvlivnější část evropských politických elit a jimi řízená média tento možný vývoj velmi aktivně podporují. Možná proto, že je jim skutečně blízká myšlenka nerovnosti lidí před zákonem a oficiální existence dvojího metru.

Prokázali to velice názorně na Korsice. Tam místní obyvatelé rozhořčení útokem na hasiče o Vánocích začali demonstrovat. Prošli arabskou čtvrtí, skandovali „My jsme tady doma“ a zdemolovali mešitu. Policie zasáhla, chránila svatostánky a na dopadení žhářů zatím nedošlo. Lidské životy, bezpečnost a solidarita nejsou těmi nejdůležitějšími evropskými hodnotami. Svoboda vyznání pro náboženství, které ji ostatním upírá, však ano. Nemusím být prognostik, abych věděl, jak tam dopadnou příští volby. I u nás. V něčem je nám Korsika bližší než Kolín nad Rýnem a jeho starostka. Minimálně o tu délku paže.

Imaginární svět Merkelové se zhroutil v jediném okamžiku

Pro budoucnost Evropy totiž může být neochota či neschopnost trestat podobné zločiny osudová. Nejsou-li si lidé před zákonem rovni, v sebeobraně začínají uvažovat v kategoriích viny kolektivní. Odtud je už jen krok k násilí občanské války. Takový konec Evropské unie bych nám opravdu nepřál.
První zprávy,Jiří Kouda

Novoroční bilance po dvaceti šesti letech špatné správy státu - díl druhý - Otázky sociální a kultura

$
0
0

Josef Mrázek
10. 1. 2016
Dvacet šest let je generační rozdíl, moc dlouhá doba k napínání naší trpělivosti a určitě dost dlouhá doba na to, abychom podle stavu státu na začátku a na konci tohoto období mohli spolehlivě posoudit, jak se dbalo zájmů obyvatelstva.


V prvním dílu bilance jsme si řekli, v jak špatném stavu stát je po nešťastném začátku, kdy se k moci dostali lidé, kteří nedbali zásady ponechat, co je dobré, a opravit, co je špatné. Vadilo jim Občanské fórum a naopak hodil upadající systém politických stran. Shrnuli jsme smutnou historii devastace národního hospodářství a ztráty národního majetku a slíbili, že další díly „Novoroční bilance po dvaceti šesti letech“ budou pojednávat o otázkách sociálních, o zdravotnictví a o tom, jak řídit stát.



Otázky sociální a kultura

Cílem je sociální smír

Má-li se dosáhnout příjemného prostředí, ve kterém by se dobře žilo všem občanům, je potřeba pečovat o sociální smír, kdy o každého je přiměřeně postaráno. Znamená to zbránit chudobě i přílišnému nadbytku, a zajistit i bezpečnost. K pohodě ve společnosti, například, přispěje, když příjmy aktivního pracovníka před odchodem do důchodu a po něm jsou v poměru, který byl rozumně dohodnut a podobně to musí být u hladin příjmů všech, kteří z nějakého důvodu nejsou zaměstnáni. Někoho překvapí, že pro sociální smír je potřeba řešit i nadměrné příjmy vydělávajících. Je to nutné, když pocházejí ze stejných zdrojů, jako běžné příjmy. Začínají od hranice, nad kterou se další příjem již nedá zdůvodnit zvláštní užitečností příjemce, nebo jeho zvýšenými životními náklady. V takovém případě nejde o závist, ale o požadavek spravedlnosti. Nadměrné příjmy nebývají používány účelně a část národního produktu přichází nazmar.

K řešení všech sociálních funkcí a povinností státu ke spokojenosti občanů, je nutné mít k disopozici dostatečně velkou část průběžně vznikajícího domácího produktu a dobrý systém rozdělování. Dotování ze zásob, nebo ze zahraničních dodávek nemůže mít trvalý charakter. Nemáme ropná ložiska a omezené přírodní zdroje jsme nezodpovědně zprivatizovali. Je tedy potřeba dbát na to, aby byla využita lidská i materiální složka produkčních kapacit s cílem, aby celkem byly pro všechno obyvatelstvo k dispozici statky všeho druhu a služby v dostačujícím množství. Musí být také účelně rozdělovány peníze, pomocí kterých se všechno dostane tam, kam má. Mzdy a platy a to, co se z nich odvede, musí stačit na zaplacení produkce, která se spotřebuje přímo, nebo vymění za vývoz. Zbude-li podnikatelům více, než přiměřený zisk, trpí tím všichni, i podnikatelé. Za přebytky koupí, co nepotřebují, nebo investují do rozšíření výroby a vznikne krize z nadvýroby.

Důchodový systém

Ve speciálním případě, jakým je důchodový systém, je podrobnější řešení popsáno v článku „Radujme se, když uděláme......“ z 12.11.15 zde (vysvětlena je nutnost průběžného financování důchodů, nesmyslnost spoření na důchod, a vysvětleno je, jak nastavit tento systém). Důležitým parametrem v případě důchodového systému je poměr mezi průměrem, nebo mediánem, mezd a průměrem téhož u důchodů. Velikost tohoto parametru musí být předmětem ke smíru vedoucí dohody a při příslušném jednání musí být dohodnuty obdobné parametry vymezující příjmy rodičů pečujících o děti a občanů odkázaných na sociální dávky. Vyvážené uspokojování všech složek společnosti ale zatím chybí. Nejvíce zanedbané je hodnocení práce, kterou představuje péče o děti. Teprve po odstranění tohoto nedostatku by byli „politici“ oprávěni posuzovat, zda se rodí dost dětí. Fungování průběžného financování důchodů rozhodně není ohroženo nedostatkem aktivních pracovníků, ale nepřipraveností státu zorganizovat využití všech práce schopných občanů k užitečné práci. Způsobila to velká rychlost růstu produktivity práce a nezájem o dobré řešení průběžného financování důchodů, které neumožňuje zlodějské machinace.

Nezaměstnanost

Do nového světla se v poslední době dostává otázka nezaměstnaných. Reorganizace a automatizace výroby produkuje rostoucí množství nezaměstnaných, jejichž využití soukromou sférou se nedá očekávat. Ideálem podnikatelů je co nejméně zaměstnanců a není zájem zavádět sice potřebné, ale málo ziskové činnosti. Proto se jako nutný jeví rozvoj státních aktivit, které bychom neměli označovat jako podnikání, protože nebudou zřizovány za účelem získávání zisku, ale z důvodu společenské potřeby. Než se podaří rozšířit využívání vznikajících nezaměstnaných, a také pro případy, které se nepodaří začlenit ani potom, bude nutné dohodnout výši dávek pro nezaměstnané. Zdrojem pro jejich vyplácení by měly být daně ze zisku z podnikání.

Nepodmíněný základní příjem

Objevily se návrhy na zavedení nepodmíněného základního příjmu, který by dostávali všichni občané a, mimo jiné, naharadil by všechny běžné sociální dávky. Bylo by, ovšem, nutné držet základní příjem někde na hranici životního minima, aby motivace k výdělečné činnosti byla zachována. Návrhy takového příjmu byly považovány za úplnou utopii, ale nedávno uzákonili ve Finsku vážný pokus uvést tuto myšlenku do života. A když uvážíme reálnost pokrytí nákladů s tím spojených, přestaneme se divit, že si to troufají. Například, 6000 Kč měsíčně pro každého občana by stálo asi 720 miliard Kč ročně. Ztráta kursem způsobená špatnou měnovou politikou činila v ČR v roce 2014 1215 miliard ročně, z toho poslední škodlivý zásah ČNB vyvolal ztrátu 322 miliard Kč ročně a navíc náklady na intervence. A započítat je třeba také dávky, které by byly nepodmíněným příjmem nahraženy. Vyplývá, že vyplácení nepodmíněného základního příjmu by bylo možné. Aby to ale mělo plný smysl, musel by se při té příležitosti důstojně upravit celý systém sociálního zajištění, zejména postavení rodičů malých dětí, zejména matek, a také žen pečujících o domácnost.

Daně a hladina mezd, platů a důchodů

Ale hned, dříve než dojdou zprávy o výsledcích finského pokusu, je potřeba rozumně upravit systém daní a usilovat o zvýšení hladiny mezd a běžných platů. Tyto úkoly souvisí, protože neprávem nevyplácená část mezd a platů (viz článek www.spojeni.org/jm/151221) by mohla být zčásti odčerpávána vyšší daní ze zisku podniků. Rovněž rychle by mohl být k dispozici výnos z progresivního zdanění velkých příjmů, a obojí dohromady by umožnilo začít s energickým zvyšováním platů ve veřejném sektoru. Spolu s tlakem obživlých odborů by to mohlo vést ke zvyšování mezd také v soukromé sféře, směrem ke spravedlivým mzdám. S tím souvisící růst spotřeby, a tím i výběru daní z přidané hodnoty, by spolu s rostoucím výběrem daní z příjmu pokryl náklady na zvýšení platů ve státní správě. Vzrostly by podstatně také odvody na veřejné zdravotní pojištění a umožnily by dostatečné financování veřejného zdravotnictví.

V poslední době začala jednání o zvyšování mezd a platů, ale o pouhá procenta, kde zaostávají o hodně desítek procent. Mzdy a platy, kromě příjmů v privilegovaných oborech, je nutné zvyšovat dostatečným tempem, i když pochopitelně postupně, tak aby dosáhly v nejbližších letech alespoň jeden a půl násobku dnešní hladiny, která je nedůstojná a vede k vážným problémům v oborech, jako je zdravotnictví, kde noví lékaři a sestry v rostoucím počtu odcházejí na lépe placená místa v zahraničí.

Spolu se zvyšováním mezd musí být zvyšovány důchody, ale ne v průměru o třetinu nárustu průměrné mzdy, nýbrž nejméně tak, aby poměr průměrného důchodu k průměrné mzdě aspoň neklesal. Teď je to asi 0.42 a přidání v poměru 0.33 je nedostatečné, protože tento poměr zhoršuje. Kompezovat by se mělo také zdražení životních potřeb důchodců a rodin s malými příjmy, které nastalo zvýšením DPH pod záminkou zavedení druhého důchodového pilíře, již zrušeného.

Migrace a kultura

Zatím jen v některých obcích, ale dostatečně zřetelně, se ukázalo, že je velmi obtížné, ne-li nemožné, přimět i jen několik rodin, aby se přizpůsobily odlišné sociální kultuře většinového obyvatelstva. Vede to až i k vnitřní emigraci starousedlíků a po devastaci sídla je opouští i narušitelé. Po těchto zkušenostech je jasné, že barva pleti zde není ten problém, ale je to zakotvení zcela odlišných pravidel soužití. Sotva si lze představit větší nebezpečí pro národ, než zamoření země migranty neodvratně se slévajícími do uskupení. Nejen pouhá povolnost, ale už i nedostatečná radikálnost odporu se musí u zástupců lidu hodnotit jako vlastizrada a je na nás, abychom všem, kteří se jí dopouštějí, dali najevo, že budou hnáni k odpovědnosti.

Jestli se podaří odvrátit zničení vlasti migrační vlnou, potom bychom se mohli pokusit zabrzdit odbourávání vlastního kulturního dědictví. Patří k tomu povšimnout si, jak se mění zacházení s předškoláky, proč nejsou učitelé schopni naučit školáky užívat střední rod a vůbec mluvit česky, proč to neumí ani lidé v televizi a rozhlase, měli bychom uhájit i jiné formy komunikace, než sociální sítě, a trvat na zachování představy kulturního člověka jako něčeho cenného. Jsme totiž už teď v hrůzném stavu, kdy ani rektor University Karlovy nechápe, že profesor kromě znalosti svého oboru musí být také vychovatelem svých žáků a příkladem jako osobnost.

Další díly „Novoroční bilance po dvaceti šesti letech“ budou pojednávat o zdravotnictví a o tom, jak řídit stát.

Vyústí to ve světovou válku ?

$
0
0
Yekta Uzunoglu
10. 1. 2016    YektaUzunoglu
(zasláno autorem)
Je nejvyšší čas, aby někdo zastavil šílené sny Erdogana a to již v zájmu člověka a lidské společnosti!
Ve světle současných dostupných poznatků a následného varování, pak už nikdo nebude moci po vzoru Norimberských procesů říci : ”Ich hab das nicht gewusst“! Všichni hráči pro eventuální 3. světovou válku jsou na hřišti. 



“Osudnový” koridor 

I erudovaní experti na střední východ byli zaskočeni sestřelením ruského letadla, které proletělo 24.11.2015 jen 17 vteřin Tureckým vzdušným prostorem.

Ještě 15.11.2015 se všichni hráči určující současné světové dění sešli v rámci summitu G 20 v tureckém Antalya, před zahájením konference drželi společně minutu ticha za 130 obětí pařížského masakru ISIS 13.11.2015! Těžištěm této konference výjimečně nebyly viditelné ekonomické otázky světa, ale boj proti ISIS, konference G 20 byla poznamenána pařížským útokem ISIS na francouzské civilisty.

Asi se jen tak nedozvíme, co se vlastně se odehrávalo mezi USA a Tureckem během konference G 20 a o čem se rozhodlo!

Ale víme, že dle všeho Turecko získalo zelenou (zda tiše či verbálně, to není rozhodující) ke svému útoku na ruské letadlo. To, že ruská letadla čas od času překračují vzdušný prostor Turecka, není nic neznámého, stejně jako že Turecko překračuje pravidelně řecký vzdušný prostor. To už je situace, která se po pádu Varšavské smlouvy děje ve světě už běžně.

Putin a jeho administrativa byli v první chvíli hluboce zaskočeni sestřelením ruského letadla, ale na štěstí pro lidstvo zachovali neuvěřitelný klid a nereagovali tak, jak asi Erdogan a jeho stratégové a hlavně ti, kteří stojí za Erdoganem, tiše kalkulovali jak že bude Rusko reagovat. Očekávali vojenskou odpověď a tím de facto výbuch nejen regionální války, jejíž rozsah (mimo stratégy, kteří patrně “hru” připravovali) nikdo neumí odhadnout.

Nelze tady rozebrat všechny aspekty konfliktu na středním východě a Severní Africe.

Vše se v poslední době koncentruje do Sýrie a sice jen do jedné oblasti Sýrie.

O co vlastně jde:

Turecko od roku 1999 do roku 2011 bylo – a to hlavně za vlády Erdogana – nejbližším “přítelem” Assada, dokonce si oba vládci tykali a scházeli se i rodinami. Erdogan ve stejné době razantně zlepšil vztahy Turecka se Saúdskou Arábií, Katarem a dalšími islámskými zeměmi a zdálo se, že chce svůj vliv oproti Osmanům rozšířit ekonomicky a to dokonce v daleko větším rozsahu, než se podařilo i tomu nejvýznamnějšímu Sultánovi, který za 2 roky v letech 1516-1517 rozšířil hranice Osmanské říše nejméně dvojnásobně. V tomto duchu se Erdogan spřátelil i s Iránem a hledal společně s Brazílií řešení pro konfliktní situaci Iránu a západu – kvůli iránskému jadernému programu.

Nic na světě nejde bez peněz a Erdogan vždy sázel na peníze. K uskutečnění svých imperiálních představ se snažil z Turecka učinit centrum islámského kapitálu a tranzitu nerostného bohatství, z kterého vlastně pocházejí finance arabských zemí. Se Saúdskou Arábií a s Katarem měl Erdogan dle všeho projednanou stavbu plynovodu a ropovodu přes Sýrii do Turecka a tím pádem do celé Evropy. Ázerbájdžánskou ropu mělo Turecko zajištěnou již ropovodem Ceyhan – Baku a iránský plyn též a iráckou ropu přes Kerkuk- Ceyhanskym ropovodem. Chystala se ještě stavba iráckého plynovodu přes Turecko z jedné strany a společně s Ruskem opět plynovod přes Černé moře do Turecka a následně na Balkán. Turecko se mělo stát de facto křižovatkou strategických surovin, které určují se svým způsobem chod života dnešního lidstva.

Při svých plánech najednou Erdogan dle všeho narazil na odpor Asada. V té době probíhalo tzv. arabské jaro, v něm viděl svou “historickou šanci” sesadit Asada a dosadit nějakého svého poskoka, tak jak to bývalo zvykem za Osmanské říše a Erdogan skutečně věřil tomu, že se všechno bude odehrávat tak hladce jako v Lýbii. Z rukou vůdce Lýbie Muammara Kaddáfího nejdřív obdržel největší cenu Lýbie a o šest měsíců později mu doslova vrazil kudlu do zad!

Dne 18. 09. 2012 Erdogan prohlásil: “na modlitbu půjdu do Damašku” (tím myslel, že sesadí Asada a podle tradice Osmanů se půjde modlit do hlavního města dobyté země) a v říjnu téhož roku řekl: “do tří hodin jsme v Damašku” tím nepochybně myslel, že bude v Damašku se svoji okupační armádou.

Ani jedna z jeho představ mu nevyšla a Sýrie se stala tvrdým oříškem. Aby odstranil Asada zinscenovala jeho vláda vše možné a nemožné včetně otevření průchodu všem možným islámským teroristům ze všech koutů Ruska, Evropy, Austrálie atd., ale ani tak mu jeho plány stále nevycházely. Součet hrátek k sesazení Asada a k ovládnutí cesty k plynovodu a ropovodům má nekonečné možnosti. Svět poznal k čemu všemu je současná civilizace lhostejná, tolerantní. Kolik lidi bylo zabito, kolik milionů Syřanů muselo opustit svoje domovy, kolik žen skončilo jako prostitutky či sexuální otrokyně v Turecku a v arabských zemích a kolik lidských duší se utopilo v moři při útěku do Evropy, to přesně nevíme. Ale rozhodně je toto největší lidská tragédie v 21. století.

Jednou z největších “překážek” k dosažení cílů Erdogana objevili Kurdové, kteří s holýma rukama nepustili ISIS k hranicím Turecka, kde je jejich domov. Nepustili a nepustí! ISIS měl dle příkazu vyčistit celou hraniční oblast Sýrie s Tureckem, ale tam jsou Kurdové doma. Krutost bojů a statečnost Kurdů v případě města Kobane viděl celý svět. Kvůli očekávanému pádu Kobane jel Erdogan do hraničního města Gaziantep (turecké město v blízkosti kurdského města v Sýrii Kobane) a vítězoslavně prohlásil a radoval se, že “Kobane padne každou chvíli” …. ale Kobane nepadlo!

Kurdům zbývá ke spojení dvou částí kurdských oblastí už jen vyčistit 96 km mezi oběma kurdskými oblastmi, to jest Kobane a Efrin. Kurdové by tuto oblast od ISIS už dávno vyčistili, jenže tuto oblast prohlásil Erdogan za své území a Kurdům opakovaně a veřejně zaslal signál, že v případe překročení Kurdů pravého břehu Eufratu, zasáhne proti nim turecká armáda. Oblast Kobane od oblasti “kontrolované” ISIS odděluje právě biblická řeka Eufrat. A toto Erdogan nestoudně prohlásil před civilizovaným světem, před zeměmi “Anti-ISIS” koalice! Ale nikdo z “koaličních partnerů” není ani nijak nespokojen. Jinými slovy – Erdogan nepustí Kurdy, aby vyčistili zbývajících 96 kilometrů hranice mezi Sýrií a Tureckem.

Minulé dva týdny neposlušní Kurdové přesto překročili Eufrat a přitom osvobodili od ISIS velice významnou přehradu Tıshrin a postupuji dál. To bytostně vadí Turecku, protože když nebude mít ISIS volný přístup k hranicím Turecka, nebude už Turecko mít možnost s ním obchodovat a též nebude mít kudy vést plynovod a ropovod ze Saúdské Arábie a Kataru.

Nejsou pochyby o tom, že Irán a Irák s Ruskem podporují Asada a nejsou pochyby o tom, že od USA mají Kurdové vzdušnou podporu…..

A co teď?

Saúdské Arábie, teď při stavu jejího hospodářství hrozí do pěti let bankrot. Katar díky nízkým cenám ropy a plynu vidí svou šanci v plynovodu, pak by nemusel draze vyvážet svůj plyn v nákladně chlazených lodích. Turecko je izolováno od svých sousedů, to jest od svých odběratelů. Saúdské Arábii, Kataru a Turecku nezbývá nic jiného, než jít do otevřeného boje.

“Z ničeho nic” Saúdská Arábie 2. 1. 2016 veřejně popravila šíitského duchovního Nimr el Nimra a 7. 1. 2016 saúdskoarabská letadla bombardovala iránské velvyslanectví v Jemenu. Další kroky k tomu, aby léta trvající nepřátelství vyústilo ve válečný konflikt! Napětí mezi Iránem podporujícím Asada a Saúdskou Arábií podporující ISIS, neuvěřitelně stoupá.

Napětí mezi Ruskem podporujícím Asada a Tureckem podporujícím ISIS dosáhlo úrovně roku 1853, to jest před Rusko – Osmanskou válkou v Sevastopolu!

Turecko k zachování své kontroly v hraničním pásmu v délce 96 km už navrhovalo několik řešení: vyhlášení bezletové zóny nebo zařazení oblasti pod správu OSN a Turecka, pak by tam mohlo “začít” výstavbu nových měst pro uprchlíky atd.. Cokoliv, co by prošlo, jen aby ta oblast nespadla pod kontrolou nikoho jiného, než Turecka nebo jeho sluhů typu ISIS či AL Nusra! Erdogan už měl nejednou plán, jak i vojensky do oblasti zasáhnout a zůstat tam, podobně jako v Iráku, kde bez souhlasu centrální vlády Bagdádu udržuje několik tisíc tureckých vojáků jako četníků, kteří chrání ekonomické zájmy Turecka v souvislosti s ropou. Žádné návrhy na změny doposud nevyšly a tak se Turecko, Saúdská Arábie a Katar dostávají do úzkých.

Před dvěma dny se objevil v Ankaře náčelník generálního štábu USA generál Joseph Dunford a jednal neobvykle dlouho jak s náčelníkem generálního štábu turecké armády Hulusi Akarem, tak i s předsedou turecké vlády Ahmetem Davutoğlu. Z důvěrných zdrojů se proslýchá, že jádrem tureckých požadavků bylo zastavit postup kurdských ozbrojených sil do oblasti a umožnit zásah Turecka s 30.000 vojáky k “vyčištění” této oblasti od ISIS. Když už Turecko nemůže zajistit bezpečnostní zónu pro svůj obchod a plánovaný ropovod a plynovod, chce samo vstoupit “do hry” i za cenu toho, že bude muset okupovat část Sýrie. Turecku, Saúdské Arábii a Kataru nic jiného nezbývá! Snad i pro dosažení tohoto záměru odjel Erdogan do Saúdské Arábie 29. – 30. 12. 2015, aby se i poklonil před samotným Mohamedem!

Veřejná poprava šíitského duchovního se odehrála 3 dny po návštěvě Erdogana v Saúdské Arábii, bombardování velvyslanectví Iránu v Jemenu tak asi deset dní po té a o dalších eskalačních jevech, které se odehrávali po té návštěvě, není už ani potřeba se zmiňovat.

K čemu pod tlakem teto trojkoalice general Joseph Dunford přikývl? Má se turecký zásah uskutečnit v polovině února 2016? Já se jen ptám!!! A jestli tomu tak je, uvědomují si USA, nač kývli při současném stavu věcí?

Jestli skutečně dal general Joseph Dunford jakožto náčelník generálního štábu Pentagonu, Turkům a jeho spojencům nějaký souhlas – ať už v jakékoliv podobě – může to být katastrofa nejen pro tento region Země.

Teď přišla zpráva, že v příštích dnech viceprezident USA Joe Biden má navštívit Turecko. Jede víceprezident Joe Biden do Turecka, aby Erdogana odradil od jeho záměrů, které mohou vyústit i ve světovou válku?

Je nejvyšší čas, aby někdo zastavil šílené sny Erdogana a to již v zájmu člověka a lidské společnosti!

Ve světle současných dostupných poznatků a následného varování, už nikdo nebude moci po vzoru Norimberských procesů říci : ”Ich hab das nicht gewusst“!
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live