Are you the publisher? Claim or contact us about this channel


Embed this content in your HTML

Search

Report adult content:

click to rate:

Account: (login)

More Channels


Channel Catalog


    0 0
  • 07/18/18--09:18: Čtyři roky s MH17
  • PB a vlk
    18.7.2018 Kosa zostra aneb vlkovobloguje.wordpress.com
    Vlkův úvod:
    Dostal jsem se pozdě ke svým mailům. Takže mi výročí tragedie MH17 propadla mezi rukama. Ale když budu poctivý, pak musím popravdě říci, že proti summitu v Helsinkách by stejně nemělo to výročí šanci. Chtěl jsem sic e zařadit pokračování k Helsinkám, nicméně pozdržím to. Ta tragedie nad Donbasem si opravdu připomenutí a zejména takové, jak udělal PB, zaslouží. Děkuji mu.

    Dobře si vzpomínám na čtvrteční podvečer 17. července 2014, kdy jsem zaslechl z Radiožurnálu zprávu o pádu Boeingu s takřka třemi stovkami lidí na palubě, z nichž nikdo nepřežil. Od okamžiku, kdy jsem se téhož dne večer dostal k internetu, jsem věnoval letu MH17 Malaysia Airlines hodně času, stejně jako asi stovky či tisíce dalších amatérských „vyšetřovatelů“ po celém světě.

    Veškeré poznatky nashromážděné za čtyři roky mě dovedly k názoru, že vyšetřování sestřelení B772 nad východní Ukrajinou neproběhlo tak, jak mělo, řada záležitostí stále čeká na objasnění, zveřejněné důkazy u skutečně nezávislého soudu těžko obstojí a zprávy od vyšetřovatelů mají jisté, nikoli právě malé, mezery.

    Relevantní důkazy patrně leží někde dobře schované a zřejmě nikdo z běžných smrtelníků je hned tak neuvidí.

    Nikdo mi nevymluví, že při dnešních technických možnostech a ožehavosti občanské války ve východní části Ukrajiny nebyly veškeré pohyby ve vzdušném prostoru a na zemi detailně monitorovány a zaznamenány. Mělo by tedy být jednoduché vytáhnout data z AWACS, družic a dalších sledovacích systémů a ukázat je všem. Můj názor potvrzuje výrok Johna Kerryho, amerického ministra zahraničí, pronesený tři dni po katastrofě, že USA obrazově zachytily odpal rakety, znají trajektorii jejího letu, odkud byla vypálena a čas odpovídá zmizení letadla z radaru (https://www.nbcnews.com/meet-the-press/meet-press-transcript-july-20-2014-n160611 )
    Za čtyři roky Američané tato data nezveřejnili ani v upravené podobě, i když by to zamezilo dalším spekulacím. Už v roce 2001 dokázaly americké vládní agentury určit, že Tu-154M Siberia Airlines byl 4. října sestřelen při cvičení, které probíhalo tou dobou na Krymu v režii ukrajinské armády. Řada záležitostí ohledně MH17 mi nedává smysl, ale nemá cenu opakovat části ze dříve zveřejněných článků.

    Zkáza letu MH17 se stala prostředkem v boji velmocí a součástí propagandy všech zainteresovaných stran. Můžeme jen doufat, že skutečné důkazy nebyly v případě MH17 definitivně pohřbeny kvůli vyšším zájmům, i když po čtyřech letech se se to tak může jevit.

    - - -

    0 0

    Petr Trombik
    18.7.2018  NWOO
    V historii nemá smysl vyčítat si navzájem, jako malí kluci, kdo si začal. Ale velcí kluci se chovají často stejně, ne-li trapněji, mají však k tomu, bohužel, jiné prostředky než děti. Tak tomu bylo s mezinárodní politikou v minulém století, ať už byl mír, byť studený, nebo válka, byť vždy jen lokální. I v tomto novém tisíciletí tomu bude stejně, čehož jsme dennodenně svědky. Pokusme se tedy mezinárodní politiku pochopit s ohledem na náš český úděl, přestože nejsme ti velcí kluci, kteří ji hrají. Nikoliv kvůli tomu, abychom měli pro ty „velké kluky“ pochopeni!


    Podle běžných názorů, byla studená válka zahájena projevem Winstona Churchilla ve Fultonu v roce 1946. Ve svém řečnicky brilantním projevu, sdělil Američanům a zbytku světa, že v Evropě spadla železná opona.

    Nejen kvůli tomuto projevu dostal Nobelovou cenu za literaturu. Proč mu nebyla udělená i Nobelova cena míru, těžko pochopit. Můžeme posoudit fakta i bez občas matoucího výkladu dějin a četby paměti státníků a diplomatů všech úrovní. Zamysleme se jen s pomocí zdravého rozumu nehistoriků a nepolitiků nad tím, kdo železnou oponu vlastně spustil a studenou válku zahájil. Pochopíme pak, proč Československo zůstalo za tou oponou a na nesprávně straně.

    Studená válka byla fakticky zahájena demonstrací válečného potenciálu USA, které ve dvou okamžicích předvedly SSSR, co dokážou. Kde? V Nagasaki a Hirošimě. Truman na civilním obyvatelstvu ukázal Stalinovi svou mocenskou převahu. Ve dvou vteřinách doslova odpařil 40 a 70 tisíc obyvatel a následně v děsivém utrpení zahynulo dalších 300 000 tisíc obětí v řádu hodin a dní.

    O utrpení dětí, žen a starých nemohoucích lidi se americká propaganda příliš nešíří, na rozdíl od neustálého popisu krutostí všech ostatních. Vojáků v Hirošimě ani Nagasaki moc nebylo, byli na frontě. Nagasaki a Hirošima byly první vedlejší oběti budoucí studené války.

    Můžeme slyšet seriózní argumentaci, že „díky“ Nagasaki a Hirošimě USA jen uspíšily konec války. Ale nesmí vás přitom nekorektně napadnout srovnávání zločinů diktátorů Stalina a Hitlera se smělým strategickým rozhodnutím vůdce demokratického světa, prezidenta Trumana.

    USA názorně předvedly Stalinovi, že jsou odhodlané demokracii bránit za jakoukoliv cenu, jakýmkoliv způsobem. Tohoto způsobu vedení zahraniční politiky se Američané drželi, drží a budou vždy držet. Ani EU a NATO ani my Češi se proto nemusí nikoho obávat, stačí, když navýšíme rozpočet na obranu na 4%. Použití jaderných zbraní pro “ urychlení konce války“ bylo důležitým signálem Stalinovi, kde je místo SSSR a současně dobrým způsobem jak začít nový poválečný život v míru.

    Jako alternativu k studenému míru dostal jen velmi horkou válku. Když Stalin předstíral, že nepochopil, spadla železná opona. Můžeme pochybovat o tom, že sovětské impérium, se zdecimovaným obyvatelstvem a zničeným nebo zastaralým průmyslem, bylo schopné ohrozit válkou nedotčené USA a zničit ostatní demokracie? Ještě i teď je třeba pro paní Albrightovou Rusko srovnatelné s Bangladéšem, liší se jen tím, že má atomovky.

    Bylo toto poničené a zaostalé komunistické impérium hrozbou pro demokratické státy a jejich tržní ekonomiku? Jaderné zbraně ještě po válce pár roků Stalin neměl. V čase slavného fultonského projevu určitě ne. Koho mohlo SSSR, srovnatelné s „Bangladéšem bez atomovky“, ohrožovat?

    Stalin už dlouho před 2. světovou válkou opustil marxleninskou teorii o historickém úkolu SSSR globálně šířit pokrok. Prosadil ve dvacátých letech budování socialismu v jedné zemi a jeho oponenti byli dílem v SSSR odstraněni, dílem se i s touto teorii uchýlili do jiných končin světa, kde se sem tam uchytila.

    Říkali si trockisté a mnozí nynější demokratičtí politici EU a politologové v USA se svým trockistickým mládím nebo rodokmenem už nechlubí. Přejmenovali tuto ideologii a slouží podobnému globálnímu šíření pokroku, jen pod jiným názvem.

    Kominterna sice zatápěla globálně kapitalismu a demokracii pod kotlem, ale jaký měl k ní Stalin vztah, to předvedl na mnoha jejích předních činitelích, o spoustě ostatních aktivistů nemluvě. To však patří k jeho zločinům, známým jako stalinské procesy. SSSR potřeboval po devastující válce skutečně mír a čas na svou rekonstrukci a konsolidaci života svých obyvatel. Stalinovo impérium na tom nebylo tak dobře jako USA, kterých se válka prakticky nedotkla.

    Amerika jen nevěděla, co si se svým nedotčeným průmyslovým a rozvinutým válečným potenciálem počít. Velkou krizi z konce dvacátých let ukončil nikoliv Roosweltův New Deal, ale až vstup USA do světové války. Jak se vyhnout další poválečné krizi v mírovém světě? SSSR potřeboval jen spolehlivý ochranný nebo nárazníkový pás okolo svého území. Po jeho předválečných i válečných zkušenostech je to pochopitelné. „Sanitární kordon“ potřeboval SSSR i před válkou, kdy byl delší dobu izolován hospodářskými sankcemi. Proto mohly mít samostatnost nárazníkové, lépe řečeno transferové státy jako Finsko, Estonsko, Lotyšsko a Litva. O rok déle než Československo.

    Kdo zná dějiny, ten ví, že nejde jen o zkušenost SSSR, ale i o staletou zkušenost Ruska se spojenci, kterou se musí řídit i jeho současná zahraniční politika s ohledem na ruské globální i lokální partnery. Tuto zkušenost má ostatně každá mocnost, pokud není ostrovní a nechrání ji moře.

    Rusko je surovinově příliš bohaté, rozlehlé a málo osídlené území a mělo by se o své bohatství podělit, pravila Madelaine Albrightová. Kdo by se měl o ruské území podělit, je této paní jasné, jako to bývalo jasné i jistému německému vůdci Nové Evropy, který kvůli tomu realizoval plán Barbarossa.

    Jak byl ochranný a nárazníkový pás Stalinem v Jaltě a pak v Postupimi konstruován, aniž by se ohlížel na rafinovanost Churchillova procentuálního podílu velmoci v jednotlivých osvobozených státech? Pokud jde o Churchillův plán na mezinárodní mírovou politiku ve svobodném světě, vypadal by asi takto: v suverénním a demokratickém státě by britský velvyslanec se sovětským vždy po místních svobodných volbách spolu usedli a rozhodli, jak v akciové společnosti podle procentní účasti, jakou politiku zvolena vláda neporobeného státu bude realizovat. Na současné EU s její Evropskou komisi nemyslete. Tak daleko to tehdy nedošlo. Stalin to řešil jinak.

    Pokud jde o Polsko, kterému, na rozdíl od Československa, přispěchala „sladká Francie a hrdý Albion“ před Hitlerem na pomoc, nutno říct pár slov, protože zde Stalin Churchilla velmi rozhněval. Vždyť přece kvůli Polsku do války Británie a Francie s Hitlerem šla. Ted už víme, jak ta pomoc Polsku v roce 1939 začala i jak dopadla po roce 1945. Můžeme být rádi, že nás v Mnichově spojenci zradili a nepomohli nám jako Polákům, zamýšlíme-li se nad výsledky války a následky míru pro Polsko a srovnáme-li to s Československem.

    Co Polsko získalo a co ztratilo, je jeho úděl. Hrdost si jistě tehdy Poláci uchovali, ale to je tak asi vše. Poláci a Rusové se nikdy k sobě přátelsky nechovali, což nás Čechy, jako jejich slovanské bratry, trápí už od národního obrození v XIX. století. I když se nám může zamlouvat, že polský odpor k Němcům a všem jejich Říším byl a je určitě ještě větší než ten náš.

    K Polsku musel Stalin přistupovat jako ke starému nepříteli, ze kterého spolehlivého spojence po dobrém udělat nelze. Proto byl Polsku vnucen komunistický režim a nadiktováno složení vlády proti vůli Poláků. Churchill se zlobil, protože pro Poláky toho tolik udělal a polské vojáky nechal krvácet na všech svých frontách. Mohl na jejich adresu vyslovit bonmot, jak bylo jeho zvykem: „Nikdo neobětoval jako Poláci vše, aby nezískal vůbec nic. I mou zásluhou“.

    Lze tedy tvrdit o Československu totéž co o Polsku, i když zdánlivě byla naše budoucnost v táboře míru a socialismu stejná? Naše cesty do tábora míru a socialismu se velmi lišily. My jsme si nikdy mezi rusofobií a germanofobií nemuseli vybírat. Na rozdíl od Poláků, kteří si také nevybírali, protože měli ve svém polském údělu dáno jedno i druhé.

    Československá republika byla vůči SSSR loajální, Češi i Slováci byli rusofilní. Naše republika byla spolehlivý spojenec SSSR. S komunistickou stranou v čele a stejně tak by byla i bez „Vítězného února“. Eduard Beneš a všechny předúnorové politické elity v tom jediném byli zajedno. Československo bylo stejně spolehlivé jako Rakousko. Rudá armáda Rakousko opustila v 1954 i bez toho, že by se k moci dostali komunisté. Ostatně i naše území opustila Rudá armáda dlouho před únorem 1948.

    Československo bylo spolehlivé jako poražené Finsko, kde také Stalin nemusel násilné instalovat komunistickou vládu. Československo, tak jako Rakousko a Finsko, by se s E. Benešem a J. Masarykem, včetně ostatních demokratických politiků „finlandizovalo“ samo a bylo by dobrým nárazníkovým nebo spíš transferovým státem. I bez vládnoucí role místní komunistické strany.

    Ale to by se demokratičtí politici museli chovat ve vnitřní politice jinak. Naše politické elity nebyly schopné se o dělbě moci dohodnout demokraticky a proto demokracii na víc než 40 roků prohrály všem ostatním neelitním Čechům i Slovákům.

    Proč tahle varianta poválečného rozdělení světa železnou oponou není analyzována historiky a politology? Vždyť z takové analýzy by vyplynulo, proč Československo skončilo za železnou oponou, na její špatné straně. Zásluhou vlastních politických elit. Archivy přece hovoří, anebo spíš platí, „nenechme je promluvit“.?

    Bývalé sovětské archivy jsou otevřeny i pro naše historiky. Je tomu tak i díky jednomu údajnému proruskému politikovi, který sedí zrovna na Hradě a jeho návštěvě v Kremlu. Využijeme archivních pokladů pro nový výklad našich moderních dějin? Prozatím k tomu došlo, pokud vím, v jediném případě: zpracování životopisu Gustava Husáka.

    Dejme historikům stipendia, ať jdou sovětské archivy studovat a mohou vyvrátit takové historické fejky a konspirativní hypotézy, jako tenhle text. Ať najdou v archivních svazcích politických elit pravdu o únoru, srpnu, listopadu a o všem, co dělaly mezi těmito roky, které jmenovat netřeba. Hovořit o jiné otevřené cestě Československa než té za železnou oponu, společně odmítli jak bývali českoslovenští komunističtí politici a historici, tak politikové a historici předúnoroví, buržoazní. A kupodivu i nynější svobodni historici a demokratičtí politikové. Historikům se nedivím, jsou to většinou jen státem placeni státní úředníci. Před vítězným listopadem i po něm. Nedivím se ani politikům, kteří se Vítězným únorem chlubili, jak ho demokratickou cestou provedli nebo naopak své únorové politické fiasko popisují ve svých pamětech, jak byli nedemokraticky podvedeni.

    Dobrá výmluva je prý lepší než krajíc chleba. Určitě je však lepší, než přiznání vlastní neschopnosti a odpovědnosti za celý poválečný vývoj, včetně posrpnového, který byl jen další epizodou českého údělu, který započal státní reprízou ČSR po druhé světové válce. Sledujte nynější „boj v ulicích“ ve volbách poražených politiků, jak vykřikují o ohrožení demokracie, protože oni ty volby nevyhráli, přestože na demokracii mají patent.

    Prvorepublikové Československo odhabsburšťovalo jen něco přes deset roků. Patentovaní demokraté dekomunizuji a bojují proti neexistujícímu SSSR jen proto, že prohrávají demokratické volby, po třiceti letech. Jak dlouho ještě budou bojovat minulé války?

    Není na čase spojit se proti skutečným hrozbám? První republika to nestihla. Zklamaly naše politické elity v roce 1948 a chystají se za pokřiku o nepodstatných záležitostech zklamat opět. I „malí kluci“ v Rakousku nebo Finsku uhráli se Stalinem lepší výsledek než naši patentování demokraté. Rakousko a Finsko měly díky své transferové pozici obrovskou ekonomickou výhodu, železná opona je od svobodného světa neoddělila a následkem toho měli za studené války dlouhodobý blahobyt i demokratický režim.

    V srpnu 1968 už nebylo o co hrát. Hra skončila dvacet let před tím, Vítězným únorem 1948. Nemusíme za socialismus s lidskou tváří držet smutek. Jako všechny ismy s přívlastkem nestál za nic. Jen rozhádané komunistické elity vtáhly národ do svých vnitrokomunistických bojů spojených s výměnou generací svých elit bez demokratických voleb.

    My Češi, bychom jako národ, byť malý, měli mít víc sebevědomí a nevymlouvat se, že nám náš úděl stále nějací „velcí kluci“ vnucují. Jsou to naše malicherné elity, které za nás hrají své nicotné hry. Zrovna hrají o post ministra zahraničí, jakoby měly v úmyslu dělat nějakou zahraniční politiku. Ta se dělá za nás jinde, což všichni dobře víme.

    Politikům, kteří nám plavbu tím či oním směrem, kotvení v tom či onom přístavu pevně stanovili, nenaslouchejme. A nebuďme trapní, na piráty si také nehrajme. Jsme suchozemci. A většinou dospělí. Doufejme, že čas vlastního rozhodování národa přichází. Geopolitická situace je sypká. EU se dřív nebo později sama i bez dalších referend rozsype. EUroelity to zvládnou samy.

    Autor je bezpečnostní expert a bývalý člen Zastupitelstva hl. města Prahy

    0 0

    ROZHOVOR
    18.7.2018 ParlamentníListy
    „Myslím, že česká kavárna a její okolí se cítí zaskočena, jako byli naši komunisté v roce 1987, když Gorbačov vyhlásil perestrojku. Je to identické s koncem socialismu v Československu, že se něco mění, a oni to nestačí ti pohůnci – kteří hlásají jedinou pravdu o demokracii, a sice tu svoji – pochopit. Chápou to jako zradu na nich a zastavuje se jim z toho dech. O to více kolem sebe kopou,“ komentuje v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna některé výhrady k americkému prezidentu Donaldu Trumpovi, který se dle nich choval při setkání v Helsinkách k ruskému protějšku Vladimiru Putinovi příliš mírně, či dokonce jako jeho agent.


    K hodně sledovanému summitu Putin–Trump se objevují výtky na adresu amerického prezidenta, že byl na Putina příliš mírný. V amerických novinách se už před setkáním s Putinem psalo o Trumpovi, že je zrádce. I v našich luzích a hájích se objevil názor, že se Trump choval jako Putinův agent. Co říkáte na tyto názory?

    Myslím, že česká kavárna a její okolí se cítí zaskočena, jako byli zaskočeni naši komunisté v roce 1987, když Gorbačov vyhlásil perestrojku. Dostáváme se do stejné situace. V osmdesátých letech cokoli tehdy Československá televize řekla, si divák okamžitě převáděl v opačný pól. Řekla plus, divák si řekl, tak to je minus. A hledal pravdu v tom minusu. Je to identické s koncem socialismu v Československu, že se něco mění, a oni to nestačí ti pohůnci pochopit. Chápou to jako zradu na nich a zastavuje se jim z toho dech. Teď je to ještě více viditelné než u těch komunistů. Ti se aspoň trošku přetvařovali. Ale tihle Klvaňové, Česká televize, lidi, kteří hlásají jedinou pravdu o demokracii, a sice tu svoji, jsou zaskočeni, že ten velký člověk zpoza louže, kterému dříve odezírali ze rtů, se vyslovuje racionálně. Staví se k věcem tak, aby je řešil, nikoliv aby je ideologicky pojmenovával. Nejsou schopni to pochopit. Je to identické s pádem socialismu v Československu – tihle kavárníci včetně České televize.

    Rétorika Spojených států v čele s Trumpem je samozřejmě jiná než v těch osmdesátých letech, ale je to zásadní změna v postojích, nikoliv ideologická, ale i praktická. To oni nejsou schopni pochopit, jsou z toho omráčení, o to více kolem sebe kopou. Vidím to v četnosti výkřiků, co píšou na Twitteru, když si člověk dovolí myslet jinak, než oni by chtěli, aby člověk myslel. Nikomu přitom svůj postoj nevnucuju. Komentuju názor sportovního redaktora Bosáka. Jenom komentuju, já mu to nezakazuju. Říkám, že mluví, jak mluví, a z toho odečítám, že Česká televize je taková, jaká je.

    Když už jste to nakousl, musím dovysvětlit, o co jde. Fotbalový komentátor Jaromír Bosák uvedl, že se v Rusku šampionát neměl konat. I když i on uznal, že bylo mistrovství zorganizováno dobře, mnozí o něm dokonce mluví jako o jednom z nejlepších mistrovství světa vůbec, například právě americký prezident Trump to sdělil svému ruskému protějšku...

    No jasně. Trump to říkal veřejně na kamery. A teď to zklamání tady toho pana Bosáka. Když tam byl Obama, tak oni byli šťastní, když mohli do všeho kopnout stejně, jako do toho kopnul velký muž z Washingtonu. Teď se ten muž vyslovuje jinak, a oni to nejsou schopni rozdejchat a pochopit. Bosákovi neberu jeho názor. Jenom se musím smát. Pak se člověk diví, že Česká televize vystupuje tak, jak vystupuje. Tendenčně zvou lidi, aby událost komentovali – pan Romancov, Klvaňa a spol. Je jasné, co z nich pro veřejnost vypadne. Tendenční ideologická informovanost, rok 1987. Zase jsme v něm, akorát trošku naruby.



    0 0
  • 07/18/18--11:12: Trump v nepřízni ideologů
  • Vlastimil Podracký
    18. 7. 2018
    Prezident Trump vyjel na svoji obchodní a zabezpečovací misi do Helsinek, kde se setkal s ruským prezidentem Putinem. Už samotná cesta byla jeho odpůrci kritizována a posléze její závěry zvedly vlnu odporu.
    (redakce zcela nesdílí názory autora)


    Konflikt pragmatického vlastenectví a ideologického myšlení

    Konflikt prezidenta Trumpa s jeho levicovými oponenty v USA a neomarxistickou Evropskou Unií je ukázkový příklad používání zdravého selského rozumu ve srovnání s ideologickou zabedněností.

    Prezident Trump se stal jakýmsi symbolem doby. Doby, kdy se vrací vztah ke své zemi a jejím zájmům. Vidíme to i jinde, třeba v Polsku. V Rusku to mnozí považovali za útočný Putinův nacionalismus, ale jak vidíme, tento trend jde kupředu i jinde. Obvykle se dostává do popředí, když je země nějak zanedbaná, má nějaké problémy, nebo se objeví nebezpečí, které je potřeba řešit. To se stalo ve Východní Evropě migrační krizí, kterou většina lidí těchto zemí vidí jako hrozbu. V Americe je problémů více. Je to samozřejmě migrace také, ale hlavně jsou to hospodářské problémy – neuvěřitelně velký záporný obchodní deficit s Čínou a nevýhodné obchody s Evropou, nerovné postavení v NATO. Nebezpečné režimy zahrávající si s jadernou zbraní jsou stálým nebezpečím.

    Prezident Trump vidí svět naprosto realisticky. Je vlastenec, který chce pro svoji zemi co nejlepší postavení. To dohromady dělá jeho politiku, která je pro mnohé nečitelná, zmatečná, nekonsistentní. Trump přenesl do politiky svoje metody z byznysu. Proto ta nepřehlednost a údajná nekonsistentnost. Má svoje metody klamání, říká něco jiného, když obchod začíná a něco jiného, když konečně končí a dělá se trvalá dohoda. Pro politiku si vyhodnotil se tvářit jako nepřítel, hrozit, udělat nějaké nepřátelské kroky, až se nepřítel zalekne, tak přikročí k dohodě.

    Trump má naprosto reálné představy o světě. To je proti Obamovi a vůbec předchůdcům v úřadě amerického prezidenta velký kladný posun. O východní Evropě mu možná referovaly jeho ženy. V Rusku byl a jistě si dobře všiml, co je potřebné vzhledem k této zemi. Jeho předchůdci opakovali o Východě zlidovělá klišé, o zlém Rusku, o zaostalých východoevropanech, o asijských metodách ruské politiky. Trump dobře ví, jak to je, dobře ví, v čem jsou tato klišé nepravdivá a kde mají reálné jádro. Ideologická jednostranná klišé a černobílé pohledy studenoválečníků jsou pro něj nejšpíše směšné, bohužel s nimi musí bojovat. Už při volbách řekl, že se chce s Putinem domluvit. To se teď naplňuje navzdory téměř dvouletému boji s nařčeními, že Rusko ovlivnilo jeho volbu.

    Typický příklad naprostého nepochopení jeho politiky novináři přinesl případ schůzky v Helsinkách. Trump prohlásil, že prezidentu Putinovi věří, že se Rusko do amerických voleb nevměšovalo. To nadzvedlo ze židle i úctyhodné americké senátory: prý je to zrada, je to nedůvěra v americké tajné služby apod. Ve skutečnosti je to zdvořilostní fráze. Copak už diplomat nemá ani takovou svobodu vyjadřování, aby lichotil soupeři při zápase? Opravdu je přece nutné jít dopředu a snažit se nové pojetí. A tady právě je vidět, že Trump je přesvědčen o novém pojetí. Proto dělá schůzky a je ochoten lichotit. Vždyť přece dobře ví, že USA se vměšuje do ruských voleb permanentně.

    Ohledně Krymu nemělo padnout ani slovo, ale nakonec padlo. Výsledek je jakýsi status quo, uznání současného stavu. To není jen nějaký ústupek z dosavadního pevného postoje válečníka. Trump přece ví, že takových území, která získala nový status proti mezinárodnímu právu, bylo víc a bez uvědomělého „zapomenutí“ se řešit nedají. Určitě je Kosovo takový problém, vyhlášení jeho samostatnosti za přispění cizích vojsk, ale také severní Kypr, svého času obsazený Tureckem. A také Golanské výšiny odebrané Sýrii Izraelem. Copak se na tom dá něco změnit? Nevidím, že by se kvůli tomu třeba vypisovaly sankce na Izrael nebo Turecko. Konečně, kdo by měl být sankciován v případě Kosova?

    A zde je právě další rozdíl mezí pragmatickým a ideologickým myšlením. Zakyslí ideologové mají černobílé myšlení a podobné věci neposuzují reálně podle skutečnosti, ale podle ideologie. To jsme poznali u komunistů, ale dnes je to nejlépe vidět na „bojovnících proti Rusku“. Stejně nepřijatelný čin posuzují nikoliv z nějakého nadřízeného morálního myšlení, ale podle dvojího metru morálky, pro každého jiné.

    Pragmatik to ovšem připustit nemůže. Jeho zkušenosti z obchodu a normálního života ho poučují, že metr musí být jeden. Nemusí to navenek přiznat, může „hrát divadlo“, ale uvnitř je pravda, pravda o tom, že nyní jde o normální poctivý obchod, ve kterém trhovec samozřejmě smlouvá a klame. Třeba i podávání ruky Putinovi. Protože jen pravda vede ke správnému řešení. Přesto si nemyslím, že Trump má Putina za nepřítele. Je to soupeř o trhy, o zdroje, o světový vliv. Ideologové by viděli rádi válku. Ale pragmatický obchodník chce zisk, zvláště když svojí rodině slíbil, že přiveze peníze, aby si mohla postavit dům.

    Rozdíl mezi pragmatickým a ideologickým myšlením je také v oblasti lidských práv a lidské svobody. Pragmatik vidí, že prostě jsou země, které ani taková práva svým občanům poskytnout nemohou. Někdy více, někdy méně. Vidíme, že uskutečňování demokratických principů zklamalo v Egyptě a Alžírsku zcela viditelně, zemi okamžitě ovládli islamisté a armáda musela znovu zavést diktaturu, aby obnovila lidská práva. Pokusy skončily v Libyi rozvratem. V Sýrii už diktátor ví, že něco takového zavést nemůže. Čína by ve skutečné demokracii (vyjma Thaiwanu) fungovat nedokázala. V Rusku je sice už hodně demokratických prvků, ale samotná vláda je stále na úrovni autoritativní diktatury. Co s tím? Každý pragmatik si vyhodnotí, že se s tím dělat nic nedá, že je to pouze otázka dlouhodobého přirozeného vývoje, který je zapotřebí podporovat v tom správném směru, pokud to jde.

    Trump si nejspíše vyhodnotil, že Rusko není skutečný nepřítel, že se k němu nepřátelsky chovat dá pouze jako součást vyšší taktiky, jejíž součástí je také podávání ruky a úsměvy.

    Pragmatik nepříznivou tvář nastaví jako divadlo, ideologický fanatik ji zkřiví, aby ji už nenarovnal.

    Spojenci si musí být rovní

    Trump nastavuje nepříznivou tvář i ke svým spojencům. Je to samozřejmě také divadlo. Chce uskutečnit narovnání výdajů na obranu NATO a narovnání obchodních vztahů. Úsměvy to nevyřeší, s tím jsou už zkušenosti. Spojenci si stěžují, že Trump se chová k diktátorům srdečněji, než ke spojencům. To je samozřejmě také taktika, kdo takovou hloupost vyslovuje, nerozumí životu. Vždyť i v rodině musí být na děti přísnost, ale s cizími lidmi se jedná úctivě.

    Víme přece samozřejmě, že není možné donekonečna, aby výdaje nesly USA a Evropa se vezla. Ono takové žití ve stínu Velkého bratra (to nemyslím román 1984) je příjemné. Je v něm chládek, a když se něco děje, tak to odnese Velký bratr, protože vyčnívá. Takže nakonec je jasné, že muselo dojít k požadavku zvýšení výdajů členských států NATO. Je to zároveň klacek na Putina a předpoklad, že spojenci budou kupovat americké zbraně.

    Ale hospodářské záležitosti jsou prvořadé. Cla na dovoz surovin je naprosto pragmatické rozhodnutí, není to přece nepřátelství. Vztahy musí být rovné, nemůže jeden na druhém vydělávat! V podstatě je to přátelské gesto, protože jen v rovných vztazích může přátelství pokračovat. Ono se totiž také pozná, jak to vlastně je. Kdo je přítel a kdo ne, kdo to myslí vážně, a kdo se jen veze, když ho to stojí pakatel. Klacek na Putina je též zkapalněný plyn. Jsme přátelé, proč tedy kupujete plyn od nepřítele?

    0 0

    rozhovor s  profesorem Janem Kellerem
    18.7.2018  ParlamentníListy
    „Jsme ekonomickou kolonií velkých nadnárodních společností a silných bankovních ústavů, které mají sídlo nejen v Německu, ale také v Nizozemsku, Francii a jinde. Řadoví zaměstnanci v těchto zemích doplácejí na poměry také, i když zatím ne tak drasticky jako u nás. Evropská unie nás proti těmto dravcům nechrání zdaleka tak, jak by měla. Bez Evropské unie nebudeme chráněni vůbec. To je naše svobodná volba,“ řekl profesor sociologie Jan Keller.


    Zásadní téma je, zda jsme ekonomickou kolonií Německa či EU. Jsme? A lze s tím něco dělat, abychom nebyli?


    Jsme ekonomickou kolonií velkých nadnárodních společností a silných bankovních ústavů, které mají sídlo nejen v Německu, ale také v Nizozemsku, Francii a jinde. Řadoví zaměstnanci v těchto zemích doplácejí na poměry také, i když zatím ne tak drasticky jako u nás. Evropská unie nás proti těmto dravcům nechrání zdaleka tak, jak by měla. Bez Evropské unie nebudeme chráněni vůbec. To je naše svobodná volba.

    Neměla by být klíčová strategická a síťová odvětví pod kontrolou státu? Již středověky stát si chránil své „regály“…

    Samozřejmě, že by tato odvětví měla být pod kontrolou státu. To by ale stát nesměl být pod kontrolou jistých vlivových skupin. A lidé, kteří mají tolik odvahy, že se této kontrole postaví, by neměli být pomlouváni, osočováni a ostrakizováni jako náš prezident Zeman. Je hodně věcí, které by se musely od základu změnit, pokud nechceme být kolonií.

    Čtyři pětiny bohatství, vytvořeného loni ve světě, skončily u jednoho procenta nejbohatších lidí planety, zatímco nejchudší polovina lidstva nezískala nic. Upozornila na to nezisková organizace Oxfam, která závěry svých analýz nerovností ve světě tradičně zveřejňuje v předvečer Světového ekonomického fóra v Davosu. Opět, neměly by národní státy hájit své občany, střední třídu a malé a střední podniky před nadnárodními korporacemi?

    Finančně nejsilnější subjekty si přisvojují stále větší podíl světově vytvářeného HDP. Střední třída v Evropě i v USA stagnuje a její vyhlídky se ....

    0 0

    František Kuba
    18.7.2018 Literárky
    O Václavu Havlovi toho bylo napsáno a diskutováno opravdu hodně. Tento diskurs má velké rozpětí: od neónového a srdíčkového formátu nad Prahou, až po transformaci celé jeho věci do komunálního odpadu současné historie; zde správce skládky Bohumil Hrabal.

    Zahraniční zpravodajské agentury projektovaly na svých konstrukčních deskách (po roce 1945) skutečně s rozmyslem a se znalostí předchozí historie druhé světové války. Není to nic nového, jedná se, stejně tak jako u německých nacistů, o takzvanou politiku ovládnutí Eroberungspolitik, tj. vojensko-ekonomického procesu podle doktríny Drang nach Osten (tah na Východ), který znovu vypukl po ztřeštěné politice Michaila Gorbačova, budiž mu země lehká (autorův nevhodný obrat, protože M. Gorbačov nezemřel nýbrž dožívá v Londýně - pozn. red. NR vd). Nicméně, jak vědomo, si ho Hospodin také poznačil, stejně jako biblického narušitele řádu Kaina.

    Zpátky do nedávné historie. Tedy především jistých rodin v Praze, v Brně (i jinde); a to nejen z prostředí dělnického odboje, ale hlavně z dobře situovaných a vzdělaných konfidentů. To se týká nejen Štěchovického archivu. Lidé si často kladou otázku, zda se i u nás (po roce 1989) jednalo o podhoubí repasovaných vládnoucích elit? Nezdá se, že by někdo z historiků (a že jich máme?) chtěl tuto zásadní otázku odpovědět. Tím se část historiků mění na dezinformátory, dost možná i na včerejší i současné kolaboranty. Že by to řádně opracoval vševěd z Kampy Petr Pithart?

    Po mém skromném úsudku vesničana mimo Prahu, se dané (zásadní tématice) nejvíce přiblížila intelektuálka a advokátka Klára Samková. Tím mám na mysli článek pro Parlamentní listy z 28. ledna letošního roku s názvem Pražská honorace stále nepochopila. V médiích jela šílená propaganda horší než Rudé právo, a stejně to nefungovalo…1)

    O co v současném období jde
    Měli bychom přesně vědět, že v daném případě nejde o to bojovat s popelem VH, ale hovoříme zde o něčem daleko závažnějším: o rozpuštění jeho krajně škodlivého EGREGORU. Ten byl programově vyvolán znalými psychology v programu fanatického uctívání a vytvoření intelektuálního vůdce (hrdiny národa) a je nadále masmediálními prostředky přiživován. 2) To znepokojuje skutečné intelektuály, kteří znají neblahé důsledky tohoto manipulativního procesu, v ČR přímo řízeného jistou ambasádou, jistou knihovnou, také řadou ze zahraničí sanovaných neziskových organizací.

    Například sociolog Hampl spolupracovník Institutu VK dost možná přišel s neoficiální definicí Havlových pohrobků na serveru Parlamentní listy. 3) 

    „V tuto chvíli představují takzvaní havlisté tu nejhorší morální spodinu společnosti, na jakou můžeme narazit. Vypnuté mozky, kolaborantská mentalita, ochota podpořit jakoukoliv špinavost, žádné zábrany a skvěle vyvinutá schopnost zmocnit se dotací či grantů. Kdekoliv probíhá vzpomínka na Václava Havla nebo se staví lavička Václava Havla, pokaždé se tam soustřeďují právě takové deformované bytosti,“ říká sociolog Petr Hampl.
    Kdo jsou tito lidé? Snad nejlépe by je mohli popsat političtí harcovníci jako Jan Ruml, Michael Kocáb, Michael Žantovský a další sluníčkáři z Albertova i odjinud. Poznávací znamení: Kdo jiný než my, kdy jindy než teď! Na druhé straně nelze ale vyloučit, že by známý aktivista Mahatmá Ghandí, po jejich kočovných vystoupeních a udělování červených karet, byl hypnotizován. A požádal by organizátory o tříkilové kladivo a šel manuálně řešit zmíněné lavičky, pořizované farizei ke shromažďování a modloslužebným účelům.

    Produktivní Václav Havel, cinkání klíči

    Jenže velmi produktivní, i místy vláčený na režné niti Václav Havel, vyrobil svým počínáním i velmi mnoho sociálních potratů, jako kolaterální ztráty v rámci jím projektované a vytvářené liberální demokracie (ve spektru od zahraniční politiky, po průmysl, zemědělství a vědu). Prostě vytvořil pro reálný život v České republice divadelní kulisy a prosadil své představy v portfóliu jisté velmoci, jako velký normalizátor, snad i jako rohypnolový a hospodský filosof.

    Asi pod dojmem CHEMAPOLU a četných jiných příslibů úspěchu náš jedině čistý dramatik a známý asketa neodolal. Ale to už by asi bylo na informace od jednacího stolu ve Špalíčku, anebo v reflexi jogínky K. a vzpomínek gymnastky medailistky z OH paní Č.

    Řada občanů, kteří se v listopadu 1989 nechali strhnout emocemi a nahnat do ulic s cinkajícími klíči, na to těžce doplatila. Právě oni, jejich příbuzní, sousedé nebo známí se stali prvními oběťmi globalizace. Důsledky známe, perspektiva pro ČR, po vstupu do EU zkrátka neexistuje. Zatraceně nízké penze, zpoplatněné zdravotnictví, neexistence sociálního bydlení… To vše nám údajně pohlídá Senát Parlamentu ČR, navíc třeba neexistencí referenda. Nebo existenci za naprosto nepřijatelných podmínek s předvídatelným koncem. Toto zajisté nelze označit za další vlnu kolaborace; rád vysvětlí Štěch, Vícha a jiní senátoři s vhledem.

    Jen svedený člověk s mercedesem?
    Václavův bratr Ivan M. Havel údajně zaujal stanovisko v galerii Lucerna ke knize jisté psychoterapeutky (12. 6. 2018) V jednom z bodů svého „prozření“ praví: Musím se přiznat ke své dlouhotrvající slepotě (a očekávám, že se k ní postupně přiznají i mnozí další) vůči jedné životní, povahové a citové dimenzi svého bratra, kterého jsem vždy spíš považoval za poněkud neohrabaného chrobáka. Jako nositel stejného příjmení jsem při čtení zaostřil pozornost právě na něj (…). A tak se mi chrobák zvolna proměňuje v onoho váhavého svůdníka, který před sebou valí svou citovou kouli.

    Ivan Havel je uznávaný vědec, zkoumající umělou inteligenci a tak možná (občas) konvenuje k dovybavení citem svého bratra: režiséra morbidity a „váhavého svůdníka“. Nebyl by problém současné intelektuální zkraty Ivana H vyvrátit, a to i bez sochoru.

    Pokud bychom chtěli jím proponovaný včerejšek popsat pomocí Hérakleita, tak můžeme nabídnout vstup do média vody, tentokrát s účastí majora Terazkyho. „Dva razy něvstúpiš do stejnej kášni…“ A o to se právě Ivan Havel nezdařile pokusil. Nicméně konzumací uzeného kolene s křenem, by to mohl v Lucerně napravit. Intelektuálně to od něj nečekám.

    Nestačí jen bez rozmyslu následovat Václava Havla, je třeba ho prožívat. Dal jsem si proto dva rohypnoly a dvě piva a také jsem měl všechny rád, ba i svůj shora uvedený text.


    Zdroje
    1) Samková, K., Pražská honorace stále nepochopila. V médiích jela šílená propaganda horší než Rudé právo, a stejně to nefungovalo. Klára Samková pro PL shrnuje vítěze a poražené voleb, nepotěší Andreje Babiše. Parlamentní listy 28. 1. 2018.
    2) Veriščagin, D., Jistota. Naučte se ovládat osud. Eugenika, Bratislava 2013.
    Zde třeba: Lidstvo je zotročené obrovskými energo-informačními strukturami, kterým říkáme energo-informační parazité. Jde o vedlejší produkt lidské existence. Tito energo-informační parazité nepozorovaně dohlížejí na každého člena lidského společenství a stejně jako podhoubí, jež vrůstá hluboko do půdy, se dostávají neviditelnými energetickými chapadly do vědomí lidí.
    Obdobnou problematikou se zabývá mimo jiné Rerichová, H., Energetické působení věcí na jemnohmotný svět. Eugenika 2012 a řada dalších autorů.
    Lze otevřít i Mahabháratu, nebo Bibli v pasážích o falešných prorocích. Materie tedy není ani nová, ani neověřená. Je dlouho používaná a to především mágy, filosofy, zpravodajskými službami, politiky.
    3) Rozhovor na serveru Parlamentní listy (04. 07. 2018). Těžká kanonáda sociologa Hampla: Havlisté dnes představují tu nejhorší morální spodinu společnosti. Vypnuté mozky, deformované osobnosti, vyvinutá schopnost zmocnit se grantů...



    0 0
  • 07/18/18--12:24: Když povolí nervy …
  • Michail Chazin

    18.7.2018 KhazinRu, překlad PoznámkyPanaBavora
    Proč dnešní situace v politickém životě vyvolává prakticky ve všech takovou nervozitu: – v politicích, v expertech a dokonce i v řadových obyvatelích? Proč kvůli probíhajícím událostem propadají nervozitě, proč pravidelně nazývají ty, či ony politiky „blázny“ nebo „cvoky“, a proč se politici dopouští skutků, s hlediska zdravého rozumu naprosto divokých (jako provokace se Skripaly, kterou zorganizovali Angličané)?


    Proč tak najednou? No, jistěže to není první krize v naší době. Přesněji řečeno, ona je těžší, než mnohé předchozí, ale většina obyvatelstva (včetně politiků) to naprosto nechápe. V každém případě – prozatím. Copak se to stalo s lidmi, že cítí, pociťují do té míry, že velmi bolestivě reagují na, často docela nevinné podněty (inu, obecně vzato, co přimělo vládu T. May, pustit se do tak hloupé provokace?). Odpověď je zřejmá, ačkoli se rozsah takového jevu ani dnes nedoceňuje. A odpověď tkví v pochopení toho, že se tento svět, ve kterém lidé žijí už několik generací – boří.

    Velmi dobře si pamatuji situaci konce 80.let. V ústavu, kde jsem pracoval (Ústavu fyzikální chemie – pozn.překl.), jednou před výplatou chyběly peníze a lidé se obávali, že výplatu nedostanou. Řekl jsem tenkrát, že dokud je v zemi sovětská moc, se nemůže stát, aby lidé nedostali výplatu. Tak se i stalo a příští den ráno peníze v pokladně byly. A proto to, k čemu došlo už za pár let, bylo, z psychologického hlediska, děsivou ranou. I když u nás byli naživu lidé (a dokonce ještě docela svěží), kteří si pamatovali válku a odpovídající rozvrat. Mládež jim ale už nevěřila. I když, chytrá Medea Michajlovna Meschi, když nějak koncem 80.let shlédla jakousi reportáž z Blízkého Východu, poznamenala smutně:

    „To samé bude brzy i v Tbilisi“

    Tedy, západní svět se dnes nalézá ve stejném stavu, jako SSSR koncem 80. let. Navíc, hospodářský mechanizmus přitom funguje stejný, i když se jim to zatím nevysvětlíte. Ale chytří lidé (a ti jsou vždycky) cítí, že se něco blíží, přičemž velmi těžkého. Dokonce i čas uběhl přibližně stejný, jako u nás od konce války do příchodu Gorbačova – 40 let, u nich – od krize let 70. do začátku zjevných problémů – 35-38 let. Takže jsou ještě lidé, kteří si pamatují, jak bylo předtím, ale udělat nemohou nic: mladá generace jim prostě nevěří, protože ona „starý“ život neviděla.

    Mohu uvést jeden příklad. Ty početné hotely na březích teplých moří, ve kterých tak rádi žijí naši turisté, byly postaveny po roce 1981, kdy v důsledku stimulace osobní spotřeby v procesu realizace politiky „reaganomiky“ se prudce zvýšila početnost „střední“ třídy. Ale, kdopak z lidí, kterým je pod 50 let, dnes uvěří, že většina obyvatel západního světa do konce 80. let si v podstatě nemohla dovolit jezdit do lázní! No, můžeme si také připomenout, že v naší zemi podstatná část obyvatelstva nemá cestovní pas, a tím méně jich do lázní jezdí.

    Takže, hlavním problémem krize bude propad životní úrovně obyvatelstva. Přitom, vzhledem k nahromaděnému obřímu dluhu, může být ten propad ještě silnější, než úroveň dnes formálně možná podle reálně disponibilních příjmů. Ale i kdyby dokonce tyto dluhy byly odepsány, tak je třeba mít na paměti, že, řekněme v USA, dnešní příjmy obyvatel odpovídají svou kupní silou situaci roku 1957… ano, tehdy měli samozřejmě vyšší životní úroveň než my (viceprezident USA Nixon přivezl koncem 50.let do Moskvy na výstavu vzorky bytové techniky, kterou tenkrát v USA propagovali – kdo chce, může se na netu podívat na odpovídající fotografie), ale přece jen nedosahuje úrovně, na kterou si všichni zvykli v posledních desetiletích.

    A to je také hlavní důvod hysterie, kterou dnes vidíme u politiků, zvláště u mladých. Zdálo by se, že mají před sebou dlouhý život, ale prudké zúžení „střední“ třídy vede k tomu, že ztrácí obvyklý elektorát: chudí lidé pro nynější liberální populisty hlasovat nebudou. A nové politiky zatím k moci nepouštějí, což rovněž vyvolává vysoké napětí, protože aby se prosadili přes liberály kontrolovaná masmédia, jsou nuceni vystupovat dostatečně ostře.

    Je ale přece třeba chápat, že nezmizí jen „střední“ třída, v podobě v jaké ji dnes chápeme, ale vzniknou naprosto jiné skupiny (jednu z nich jsem při nějaké příležitosti nazval „noví chudí“, tedy lidé s psychologií a vzděláním „střední“ třídy, ale chápající, že se už nikdy do pozice „střední“ třídy nevrátí.

    Právě takové lidi u nás Gajdar a Čubajs*) považovali za hodné fyzického zničení, m.j. hladem, ale v politickém životě Západu nejsou takové myšlenky považovány za zcela korektní, a kteří vůbec nemají mít zastoupení v politickém prostředí. Pocit, že se do té doby jednotné politické prostředí, úplně pokrývající elektorát, začal „rvát“, a vytváří přitom vážnější mezery, rovněž nepřispívá stabilitě politického prostředí.

    Znovu opakuji: – to, co se dnes děje v politickém prostředí Západu, do zblbnutí připomíná to, co proběhlo v SSSR koncem 80. let. A vzhledem k rozsahu a absenci alternativy, kterou SSSR měl (tehdy se u nás zdálo, že návrat ke kapitalizmu přinese jakési pozitivum), bude tam situace dokonce horší, než u nás. A povede ke stejným 90. létům… Není divu, že jsou nervózní!



    Zdroj: https://khazin.ru/articles/1-mirovoy-krizis/60098-nervy-sdajut
    *) Jegor Gajdar (1956-2009) – jedna z neslavných postav hospodářských a sociálních reforem v RF, po dobu 4 měsíců místopředseda vlády a 2 měsíce ministr financí RF, považován za zakladatele „ruské liberální školy“, jejíž zástupci po 25 let ovládají ekonomicko-finanční blok vlády RF;
    Anatolij Čubajs (1955) – jeden z ideologů ruských ekonomických reforem, organizátor privatizace, „podepsal“ se především na rozvrácení jednotného energetického systému, od roku 1991 do r. 2010 ve vysokých vládních funkcích,
    Od roku 2010 do letoška – šéf polostátní technologické společnosti „Rosnano“.

    Překlad: Hroch180715

    0 0

    Paul Craig Roberts
    18. 7. 2018    Paul Craig Roberts
    Už v mnoha případech se lidstvo jen o pověstný chlup vyhnulo Armagedonu. A pokaždé to byli armádní důstojníci američtí i sovětští, kterým v posledním kritickém okamžiku problesklo, že vztahy mezi USA a SSSR nejsou přece jen až tak napjaté, aby spustili na lidstvo zkázu.
    Dnes, bohužel, se díky vlivu korupčnických amerických médií, Demokratické strany a vojenskobezpečnostního komplexu, jednajících výhradně ve prospěch politického zájmu Hillary Clintonové a v chamtivém zájmu amerického zbrojního průmyslu, situace podstatně změnila.


    Presstitutky zdémonizovaly totiž Rusko a jeho prezidenta až tak, že chybně fungující poplašný systém, či výbuch vzteku zpomátlého politika může pohodlně vyústit v oheň pekelný.

    Člověk se možná dokáže vžít do kůže vojenskobezpečnostního komplexu, když ochraňuje svou moc a zisky, dokáže snad pochopit i motivy nenávistné politiky Demokratické strany vůči „Trumpovým odrbancům“, ale spoluvinu médií na monstrózní lži, která vytvořila „Russiagate“ a zdémonizovala Trumpa coby zrádce Ameriky za to, že namísto nebezpečného a nezodpovědného napětí hledá porozumění mezi dvěma nukleárními mocnostmi, pochopit nelze.

    A tak jako jediný závěr se nabízí ten, že americký tisk a americká televizní média ztratila veškerou inteligenci, veškerou mravní integritu a též veškerou sebeúctu. Stala se kolekcí exkrementů, které patří jen a jen do kanálu.

    Caitlia Johnstonová se vyjadřuje ještě přímočařeji: ZDE

    Z USA vymizel jakýkoli ohled na fakta – a to nejen u presstitutek, ale i u některých členů Trumpovy vlády. A že prezident USA - vzdor tomu a v potu tváře dře na dosažení méně nebezpečného stavu věcí mezi nukleárními mocnostmi, je znakem jeho lidského postoje i inteligence. A jestliže američtí občané jeho snahy normalizovat vztahy mezi USA a Ruskem nepodpoří, kopou si spolu s hrobem humanity v USA i své hroby vlastní.

    Překlad:Lubomír Man

    0 0

    Paul Craig Roberts
    18. 7. 2018
    Ve svém nejčerstvějším tweetu Trump píše, „že někteří lidé by raději pochodovali do války, než aby ho viděli shodnout se s Putinem“. A připsal: „Někteří nenávistníci chtějí pouze „boxerský mač“ a nic jiného“. Prodiskutovali jsme s Putinem mnoho důležitých věcí už dříve a docela jsme se shodli, což mnohé nenávistníky rozpálilo do běla. Spíš by chtěli sledovat boxerský mač. Velké výsledky přijdou!


    Poté, co v Helsinkách pohovořil na společné tiskové s Putinem, Trump připustil, že washingtonsko-moskevské vztahy nebyly nikdy dříve tak špatné, ale že se právě teď vylepšují a mohly se vylepšovat i v budoucnu.

    Putin zas poskytl interview americké televizi Fox News, které řekl, že spolu s Trumpem zaznamenali dobrý start. Vysmál se tvrzením, že Moskva má na Trumpa či jeho rodinu nějaké kompromisní materiály. Je absurdný myslet si, že Kreml sbírá špínu na každého byznismana, který Rusko navštíví (týká se dnes už letité návštěvy Trumpa v Rusku coby podnikatele – pozn.překl.)

    Pohled na Trumpa a Putina, kteří na sebe na tiskové konferenci neútočí, americká mainstreamová média rozlítila. A mnohá byla už jen z faktu, že ke schůzce Trump-Putin došlo, nešťastná.

    Překlad: Lubomír Man

    0 0

    - kou -
    18. 7. 2018  RiaRuPrvníZprávy
    Rusko vypadlo ze seznamu největších držitelů amerických státních dluhopisů, neboť se zbavilo další třetiny cenných papírů, vyplývá z květnových údajů amerického ministerstva financí.


    Je očividné, že se Rusko rozhodlo neriskovat na pozadí napjatých vztahů s USA a snižuje své investice do amerického dluhu v dolarech.

    V dubnu bylo Rusko na 22. místě držitelů dluhopisů za 48,7 miliardy dolarů. Zatímco v březnu vlastnilo dvakrát tolik amerických vládních cenných papírů (za 96,1 miliardy dolarů) a v hodnocení obsadilo 16. místo, nyní Rusko vypadlo i ze seznamu 33 největších držitelů, v němž na prvním místě je Čína a na poslední příčce Chile s 30 miliardami dolarů.

    Šéfka Banky Ruska Elvira Nabiullinová nedávno v odpovědi na otázku poslanců Státní dumy ohledně dubnového prodeje téměř poloviny státních dluhopisů USA, vysvětlila, žecentrální banka sleduje politiku diverzifikace devizových rezerv a při rozhodování bere v úvahu veškerá rizika, včetně finančních, ekonomických a geopolitických.

    Ve Spojených státech nejednou zazněly úvahy o zablokování ruských investic do amerických dluhopisů, navíc se Rusko rozhodlo investovat zisk z prodeje do bezpečnějších cenných papírů a zejména do zlata.

    Snižující podíl Ruska na držení (a nepřímo podpory amerického dluhu) amerických dluhopisů nebyl až tak velký, aby to USA výrazně poškodilo. Aby byl obrázek celkový, je nutné dodat, že podle amerického ministerstva financí mají země ze seznamu největších držitelů dluhopisů v rukou cenné papíry v hodnotě 3,9 bilionu dolarů. 


    Související:

    0 0

    19. července 2018  PrvníZprávy
    Nechce se věřit, že by se letní provoz EU omezoval jen na monotónně se opakující setkávání se kde koho, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.



    Zejména na slovem „summit“ kodovaná setkání nejrůznějších reprezentantů členských států. Když si uvědomíme, jaké neshody a vzájemná nedorozumění, až nevraživost, mezi nimi panují, zdá se, že jejich účelem, říkáme s ironií, není nic jiného než výplata náhrad za cestovné a daily expenses. (Před několika lety o tom natočila jednu ze svých reportáží v Bruselu i německá TV.) To je sice zašifrováno do nesrozumitelných mediálních sdělení, která mají podobu reklamních, respektive re-klamajících agitačních projektů. Ty, podobně jako jejich komerční vzory, jsou špatné, dobré, až vynikající, ale vždy bezskrupulózně sloužící svému sponzorovi a jeho ideovému zadání.

    Podobně jako výroba reklamních klipů, také politická zpravodajství a jejich komentáře jsou vyráběna v zavedených mediálních provozech, mají své scénáristy, režiséry, kameramany, architekty scény a tvůrce kostýmů, střihače, výrobce triků, gerojšů a hudebních doprovodů. Televizní zpravodajství o EU, která můžeme sledovat v jakékoli české nebo zahraniční televizi, cynicky obrazově prolínající obrazy minulosti a přítomnosti, pak dávají vzniknout virtuální, chtěné, až artificiální budoucnosti.

    Jak se ale vyznat v této změti různých detailů pravdy a velkému celku lží? Neříkejme jim fake-news, to je jen další trik jak deminutivem bránit snaze hledat a nalézat realitu. Chápejme je proto raději jako šifrovaná sdělení, které nám někteří jeho producenti nabízejí k nahlédnutí, aniž by, jak se domnívají, porušili své mefistofelské smlouvy a staly se objektem pomsty svých loutkovodičů. Může se jim ale také přihodit, že jejich mistrovské šifry žijí vlastním životem a překračují hranice různých kultur a civilizací.

    Jeden z nejjednodušších návodů, jak se prodrat pralesem zašifrované pravdy k podstatě sdělení, a jak se analýzou lží dostat alespoň k části reality, ne-li k pravdivé skutečnosti celé, je metoda, o které mluví ve svém životopisném filmu Gordon Welchman. Pod názvem Muž, který rozluštil Hitlerovy šifry se tomuto hranému dokumentu dostalo opakovaného uvedení jeho české verze. Hned v úvodu Welchman jako hlavní postava říká, že v jeho pokusech o prolomeni tajemství šifrovaných sdělení šlo o jednoduchou věc. Pochopit, že cestou k rozluštění největších tajemství druhé světové války byla „analýza provozu“ německé válečné mašinérie a porozumění několika banálním slovním spojením, jako byly pozdravy Sieg heil! nebo Heil Hitler!

    Kdo si ještě vzpomene, jak před rokem 1989 začínala dokonce i komerční korespondence pověstným Vážený soudruhu nebo soudruzi, bez ohledu oslovují-li se ženy nebo muži, a končilo, opět zlověstným Se soudružským pozdravem…, nebo ještě naléhavějším Míru zdar!, ví že úvahy strukturalistů o fatické funkci jazyka nebyly jen intelektuálním výstřelem do tmy.

    Gordon Welchman měl při svém dešifrování sdělení německé armády k dispozici zprvu jen pět kolegů z univerzitního prostředí. Jejich počet se za několik dnů zvětšil na asi na dvě stě a koncem války s ním spolupracovalo tisíce osob. Ti měli k dispozici sofistikovaný hardware, který ideově připomíná výbavu nedávno kaceřované Cambridge Analytics. Málokterý soukromník má k dispozici takovou soubor instrumentů jako ti, kteří chtějí proniknout do soukromí a nejintimnějších sfér životů občanů kterékoli země na světě, ale přece jen bychom se snad mohli z jejich odsouzeníhodného špehování něčemu přiučit.

    Zkusme využít „analýzy provozu“ zpravodajských služeb nebo státních a nadstátních institucí, které vyrobily „projekt novičok“. I ten se vymkl z jejich kontroly, nebo byl dokonce “dešifrován“ v zájmu partikulární politické moci. Vláda britské premiérky Mayové oslabováná sporem o tvrdý nebo měkký brexit, bez ohledu na komické šifrován projektu MZV Borisem Johnsonem a jí samotnou, dokázala zaujmout a zřejmě i přesvědčit většinu představitelů členských států EU a celého NATO. Jistě proto, že ve svém nepřátelství vůči Ruské federaci a jejímu nejvyššími představiteli přesvědčeni být chtěli. Nicméně se jim však nepodařilo nic jiného, než že odkryli tajnosti svého provozu. A to tak důkladně, že je lhostejné, kdo tyto šifry vyráběl, protože je zajímavější vědět, kdo je používá.

    Jiným příkladem, na kterém je možné demonstrovat „provoz“ politiky některých zemí EU, jsou reakce na volební kampaň a zvolení Donalda Trumpa, jeho zahraniční i vnitřní politiku, zejména vztah k EU, ale i k Ruské federaci nebo KLDR. Nejdříve předseda Evropské komise Juncker chtěl amerického prezidenta učit, jak se v EU dělá politika. Potom chtěli si přáli vést Spojenými státy kvůli Donaldu Trumpovi celní válku a nešetřili na jeho adresu urážkami a pokusy ovlivňovat veřejné mínění ve Spojených státech. Potom se „Evropané“ lekli své odvahy a začali jezdit do Moskvy nebo Petrohradu na návštěvy, které nepostrádaly ani tradiční objímací folklor. Protože státem dotovaná analytická pracoviště České republiky tuto „šifru Vladimíra Putina“ nerozluštily, nezbylo těm, kteří o to měli zájem, pokusit se studovat šifry politického i mediálního provozu prostřednictvím sociálních síti a s pomocí nezávislých médií. I když s rizikem, že budou značeni za fašisty nebo neofašisty, jak na to upozornila ve své trochu diletantské práci „Fašismus. Varování“ Madeleine Albrightová (viz ukázku publ. v LN 17/7 2018, s.14).

    Pravé orgie hádání a věštění z křišťálové koule nastaly po setkání Trumpa s Putinem v Helsinkách. Jeden z „analytiků“, jméno není třeba uvádět, protože jde jen o příklad za všechny, zjistil nebo odhadl, že Trump odešel poražený, jako kdyby se ve Finsku odehrál nějaký zápas o titul mistrů světa. Protože tento analytik se proslavil již výrokem o „žvatlajícím černouškovi“ (myšlen Barack Obama), potom společně s velvyslancem Spojených států myslel po zvolení Donalda Trumpa prezidentem, že „ještě není vše rozhodnuto“, není třeba brát vážně ani jeho aktuální proroctví. Zvláštní ale je, že si nevšiml, podobně jako mnoho jiných, že první cesty Donald Trumpa jsou seznamovacími výlety do sfér strnulých mezinárodně-politických a vojensko-strategických struktur. Nejsou to snad jen „módní přehlídky“, jak je nazývá František Roček, ale pro mezinárodní politiku mají význam jen jakéhosi studia možností ekonomických zájmů USA.

    To, že metodologicky nesprávně postupují političtí komentátoři nebo „analytici“ je jen dočasně pozoruhodné, ale větší význam je, jak na Trumpovi spanilé jízdy reagují významní politici EU. Jejich pozorovatelé mluví o panice v evropských strukturách, předseda EK Jean Claude Juncker se skrývá za svůj ischias, paní Mogheriniová, od které toho nikdo moc nečeká, toho nabízí ještě mnohem méně než málo. A tak nezbývá nic jiného než oprášit projekt novičok, objevit ruské hackery, kteří dosud stále neznámým způsobem chtěli zničit demokracii v Evropě, stejně jako destruovat ambice Hillary Clinton a ovlivnit miliony amerických voličů v její neprospěch. Jsou to nápady, které možná připadají někomu naivní, ale v dějinách kultur i civilizací se mnohokrát osvědčily. Jak říká jedna z postav Goldoniho Benátské maškarády: „Tu pravdu nikdo nezmění, lhát, to je umění!“


    Související:

    0 0

    Jaroslav Loudil 
    19. 7. 2018
    Americký prezident Trump vnesl do světové politiky nový fenomén. Jistě každý z nás viděl Pyšnou princeznu  a jejího zmateného starého tatíčka krále ovládaného zlými rádci , který se zapsal do dějin veleznámou větou : "Odvolávám co jsem slíbil a slibuji,co jsem odvolal". Ano, to je dnešní prezident USA Trump.  Popletený starý tatíček král plně ovládaný zlými rádci. V pondělí na tiskové konferenci  v Helsinkách Trump prohlásil, že Rusko neovlivňovalo volby  v USA a že nevidí žádný důvod, proč by to mělo dělat". 


    Už o dva dny později, ve středu, doma  v USA  ovšem obrátil o 180 stupňů a tvrdí že : "Rusko jistě volby  v USA ovlivňovalo, za tímto ovlivňovním logicky jako prezident stál Putin. Věřím našim US tajným službám, které Rusko  z ovlivňování voleb obviňují".

     No fakt síla ! Připomíná mi to velmi  také moje školní pubertální roky, kdy jsem ve třídě autoritě učitelce něco slíbil se skolněnou hlavou, ovšem ihned po vyučování před spolužáky na chodníku za školu jsem obrátil  a nabral  pořádně silácké řeči : "No to určitě tu úču budu poslouchat ! Vykašlu se jí na to , řeknu třeba, že jsem na to zapoměl !! Cha, cha !" Ano, toto je Trump  ! Když sedí na židli vedle Putina, bylo by mu nepříjemné ho do očí obviňovat z něčeho nekalého  a tak to udělá , až když je daleko za oceánem  v USA. Tam už mu Putin do očí nevidí a tak Trump vede zase své silácké řeči. Je smutné, když někdo nedovede říkat své myšlenky veřejně tomu druhému do očí, protože jsou nepříjemné  a dělá to až když je ten druhý pryč. Takto se dělají tzv. - "babské drby".  Když je paní X.Y. s námi, tak ji chválíme, když ovšem odejde , tak ji s ostatními pořádně  - "zdrbeme". Nevím, zda se takto ovšem může chovat - "silný chlap ve funkci prezidenta"!!!

    P.S. Nevím, čeho se ještě ve světové politice můžeme dočkat ! Každopádně právě vstupujeme do další nové éry. Prezident největší světové mocnosti říká každý den něco jiného podle toho, jak se mu to hodí. A ostatní to od něj zřejmě přeberou, vždyť USA jsou nyní jak známo náš další - "VZOR!!" Jistoty už neexistují žádné !! V pondělí ti vyhlásím válku, ve středu se s tebou půjdu ožrat  a nebo taky obráceně ! 

    Loudil

    https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/478168-za-zasahovani-ruska-do-voleb-nese-zodpovednost-putin-tvrdi-trump.htmlmerický prezident Trump vnesl do světové politiky nový fenomén. Jistě každý z nás viděl Pyšnou princeznu  a jejího zmateného starého tatíčka krále ovládaného zlými rádci , který se zapsal do dějin veleznámou větou : "Odvolávám co jsem slíbil a slibuji,co jsem odvolal". Ano, to je dnešní prezident USA Trump.  Popletený starý tatíček král plně ovládaný zlými rádci. V pondělí na tiskové konferenci  v Helsinkách Trump prohlásil, že Rusko neovlivňovalo volby  v USA a že nevidí žádný důvod, proč by to mělo dělat". Už o dva dny později, ve středu, doma  v USA  ovšem obrátil o 180 stupňů a tvrdí že : "Rusko jistě volby  v USA ovlivňovalo, za tímto ovlivňovním logicky jako prezident stál Putin. Věřím našim US tajným službám, které Rusko  z ovlivňování voleb obviňují".

     No fakt síla ! Připomíná mi to velmi  také moje školní pubertální roky, kdy jsem ve třídě autoritě učitelce něco slíbil se skolněnou hlavou, ovšem ihned po vyučování před spolužáky na chodníku za školu jsem obrátil  a nabral  pořádně silácké řeči : "No to určitě tu úču budu poslouchat ! Vykašlu se jí na to , řeknu třeba, že jsem na to zapoměl !! Cha, cha !" Ano, toto je Trump  ! Když sedí na židli vedle Putina, bylo by mu nepříjemné ho do očí obviňovat z něčeho nekalého  a tak to udělá , až když je daleko za oceánem  v USA. Tam už mu Putin do očí nevidí a tak Trump vede zase své silácké řeči. Je smutné, když někdo nedovede říkat své myšlenky veřejně tomu druhému do očí, protože jsou nepříjemné  a dělá to až když je ten druhý pryč. Takto se dělají tzv. - "babské drby".  Když je paní X.Y. s námi, tak ji chválíme, když ovšem odejde , tak ji s ostatními pořádně  - "zdrbeme". Nevím, zda se takto ovšem může chovat - "silný chlap ve funkci prezidenta"!!!

    P.S. Nevím, čeho se ještě ve světové politice můžeme dočkat ! Každopádně právě vstupujeme do další nové éry. Prezident největší světové mocnosti říká každý den něco jiného podle toho, jak se mu to hodí. A ostatní to od něj zřejmě přeberou, vždyť USA jsou nyní jak známo náš další - "VZOR!!" Jistoty už neexistují žádné !! V pondělí ti vyhlásím válku, ve středu se s tebou půjdu ožrat  a nebo taky obráceně ! 

    https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/478168-za-zasahovani-ruska-do-voleb-nese-zodpovednost-putin-tvrdi-trump.html

    Pozn red. I. D. : Já to tak úplně nevidím. Nejde o stařičkého mocnáře slabocha, ale o prezidenta, který je duší obchodník, je zvyklý blufovat, manipulovat s vyjadřováním nadějí a opět je popírat, jak se mu to právě hodí, jak je tlačen a opět uniká...

    0 0
  • 07/19/18--11:39: Dozvuky Helsinek.
  • - vlk -
    19.7.2018 KosaZostračili vlkovobloguje.wordpress.com
    Objevují se stále další a další střípky, vážící se k summitu v Helsinkách, jež by bylo škoda nepustit na sklo a zejména nemít v archivu Kosy. Zejména kvůli původním zdrojům. Proto jsem s e znovu vrátil k pondělnímu jednání Trump - Putin.

    Začnu tam, kde úterní článek Kosy o setkání obou prezidentů končil. Tedy u ruských hackerů, kteří prý prolomili servery Demokratické strany, vybrali obsah a ten potom použili proti nebožačce Hillary, která by jinak URČITĚ, ale URČITĚ přejela toho primitiva a ignoranta Trumpa.

    Konkrétně mám na mysli ten článek z portálu Živě. cz o hackerovi jménem Gucifer 2,0, který se veřejně chlubil tím, že to byl on kdo se dostal na počítače demokratů,ukradl z nich materiály a poslal je Wikileaks. Ten článek je dva roky starý. Je fajn zdrojovat důkladně. Protože to datum bude zajímavé.

    Včerejší Lidovky /LN 17.07.2018, str.3/ vydaly článek s názvem USA ukazují metody ruských hackerů. Je bohužel v elektronické formě dostupný jen placeně a nikdo pro mne nemůže chtít, abych platil Babišovi za cokoli, co není nezbytně nutné. Budete se tedy muset spokojit jen s mým souhrným výběrem z tohoto textu. A tím se vracíme k včerejší Kose a Guciferovi 2.0.

    Speciální vyšetřovatel Mueller v žalobě na údajných 12 ruských pracovníků GRU tvrdí, že Gucifer neexistoval. Ale že to byla ruskými špiony uměle vytvořená elektronická hackerská figura, která do světa šířila, co Rusové demokratům ukradli. A že prý podezření o tomto panovalo hned od první chvíle, co se Gucifer objevil na scéně!!!

    Neobyčejně zajímavá informace! Tak přeci to Gufer šířil! Najednou! Ačkoli to dříve bylo zpochybněno. A jistě, na holý pupek, že to tak bylo! Nebo to mohlo být jinak?

    Jak jinak?

    No já mám ve svém archivu další věci, které patrně neznáte. V roce 2017 se na Wikileaks objevilo cca 8 000 stránek, které měly uniknout přímo CIA. A týkaly se kybernetické špionáže a schopností hackerských sekcí CIA v téhle oblasti. Netvrdím, že v českém prostředí se o tom nepsalo vůbec, leč velmi opatrně a především tak, aby to stálo mimo hlavní zprávy. Přesto informace pronikly i do tuzemska, konkrétně na web České televize.

    V článku
    Vzpruha pro popírače zásahů Moskvy? Hackeři CIA se prý umí maskovat za Rusy

    se, mimo jiné píše:
    Kybernetická sekce CIA s názvem Umbrage shromažďovala postupy hackerských skupin z celého světa, takže se při průnicích do cizích systémů mohla vydávat třeba za ruské či čínské hackery.
    Po zveřejnění dat se okamžitě začaly šířit spekulace o tom, že CIA ruské hackerské útoky zinscenovala, aby podkopala Trumpovu kandidaturu. Kontroverzní komentátor a novinář Milo Yiannopoulos na svém webu popsal, jak se CIA dokáže vydávat za ruské hackery.Zdrojem spekulací je právě sekce Umbrage, která údajně vytvořila katalog cizích hackovacích postupů. Pokud tomu tak skutečně bylo, znamenalo to pro CIA značné rozšíření kybernetických aktivit. Mohla tak používat nástroje či metody, o nichž se ví, že je využívají například ruští hackeři.
    Digitální stopy po amerických hackerech by pak nemířily na CIA nebo USA, nýbrž na Rusko.
    Mimořádně zajímavé, bez pochyby! Jistě si dočtete i zbytek článku. Ale já z něj ještě něco dám, minimálně to, jak Wikileaks k materiálům přišla:
    WikiLeaks tvrdí, že únik je důsledkem ztráty kontroly ze strany zpravodajské služby. Podle počítačových odborníků styl komunikace odpovídá práci počítačových expertů na státní a federální úrovni. Dokumenty jako takové zřejmě vynesl někdo zevnitř centrály.
    „Tohle nebylo hacknutí. Nevěřím, že systémy CIA byly jakkoli napadeny. Poskytnuté informace jsou tak rozsáhlé, že jde zřejmě o práci jednotlivce. Není to případ vzdáleného napadení počítačových systémů. Víc než cokoli jiného je to vnitřní problém s personálem,“ poznamenal bezpečnostní expert Will Donaldson.
    Tomuhle  textu předcházel o den ještě jeden:
    který jde do technických podrobností. Které vás asi docela vyděsí.
    Pokud by někdo náhodou chtěl  informace Wikileaks zpochybnit, má smůlu! V mezičase už  americké úřady odhalily toho, kdo dokumenty Wikileaks předal – bývalého pracovníka CIA Joshuu Schulteho. Ten je v současné době ve vězení. Světe div se – za držení dětské pornografie! Prý a svém počítadle měl 10 000 dětských pornografických snímků!!
    Takže on napráská CIA Wikileaks, ví že po něm půjdou a nechá si dětské porno, aby ho okamžitě, už jen za tohle zavřeli až zčerná a neměl možnost se dostat z basy na kauci?

    To ale musel být superidiot! I když pro CIA programoval ty nejrafinovanější viry k průniku do cizích computerů!!! Tak ten svůj naládoval dětským pornem….

    V každém případě bezpečně a ověřeně víme, že hackeři CIA se umí dokonale a kdykoli vydávat za cizí hackery. Zejména ruské!

    Pokusím se  to  shrnout všechno dohromady.
    - Gucifer 2.0 je podle Muellera umělá hackerská identita, produkt ruských taných služeb,
    - byl podezřelý už od dob, kdy se objevil,
    Dovozuji z toho, že když byl podezřelý, byl nepochybně sledován. Pak se automaticky generuje otázka, jak to, že k odhalení nedošlo daleko dříve, než v předvečer summitu Trump -Putin.

    Jak ovšem obstojí věrohodnost tohoto Muellerova zjištění v konfrontaci s tvrzeními Wikileaks, že CIA je schopna provádět hackerské útoky „ruskými“ způsoby a zanechávat po sobě ruské stopy??? Jak to, že novinář Milo Yiannopoulos, někdy mezi roky 2016-2017, na svém webu popsal, že nabourání se na weby Demokratů byla předem připravená provokace, mající za cíl diskreditovat Trumpa? Když dnes je tím Trump soustavně poškozován? Že by Yiannopoulos byl také v ruském žoldu? Protože jinak by se ukázalo, že měl už tenkrát před časem, neobyčejně vyvinutý čich odkud vítr vane!
    To se od Muellera nedozvíme. Ale za to víme, že Trump nařkl CIA z toho, že jí Obama nařídil, aby jej odposlouchávala v Trump Tower. Dodejme, že proto neměl žádné důkazy a že je nenašla ani příslušná komise Kongresu. Neptám se ani jestli je chtěla najít, ani jestli je mohla najít. V prvém případě by šlo o návodnou, nekorektní otázku v případě druhém o naprosto nesmyslnou. Protože pokud by CIA něco takového zkusila, byla by totálně dementní, kdyby po sobě zanechala jakékoli stopy. Ty americké!

    Ještě si pamatujete, že jsem upozornil na význam data, kdy Gucifer začal publikovat ty ukradené informace od Demokratů? Připomenu to. Je to DVA ROKY! A zopakuji, že byl podezřelý od samého začátku a byl určitě sledován. A pořád nic a žádná odhalení až do předvečeru setkání v Helsinkách. Pak najednou konkrétní obvinění Ruska a GRU od Muellera. Který před tím, ohledně ruské stopy v amerických volbách, kromě naprostých pitomin typu, že někdo z členů Trumpovy kampaně pomáhal ulívat prachy Janukovyčovi, za skoro dva roky práce neodhalil nic víc! A náhle, do dvou letech takováhle konkrétní odhalení, včetně jmen ruských důstojníků – hackerů a čísel jejich tajných jednotek?!!

    To je jak z nejlacinější hollywoodské detektivky, kdy je přestřižen v poslední sekundě odpočítávání červený drát vedoucí k rozbušce, co má odpálit atomovou bombu!

    A co Gucifer? ptá se někdo? Ano, může to být produkt ruských taných služeb. Otázkou pak je, proč ty byly tak nedbalé, že by zanechaly po sobě stopy v jeho identitě? Proč nepřihrály ukradené info anonymně rovnou Wikileaks? Nebo nějakému světovému médiu s protiamerickým zaměřením. I taková jsou! Třeba velké indické deníky!

    Ale jak říkám, možné to je. Stejně tak je ovšem možné, že má pravdu Yiannopoulos a Wikileaks a že jde o vnitřní provokaci v USA.

    A nabídnu ještě třetí, svou. O hackerovi, kterého nechytím a neznám, resp. o jeho identitě si mohu psát, co mne napadne, za libovolným účelem! Když není vypátrán, nikdo mne nemůže usvědčit z manipulace… Třeba abych nějak odůvodnil svou existenci zvláštního vyšetřovatele nebo předem torpedoval rozhovory svého, mnou krajně neoblíbeného prezidenta s tím ruským, jehož považuji za koncentrované veškeré zlo na Zemi… A to všechno v situaci, kdy ruské hackerské stopy doložitelně a z amerických zdrojů, vůbec neznamenají, že šlo o činnost skutečných ruských hackerů!!!

    Tohle ovšem není jediná sentence, která mne včera na veřejně přístupných zdrojích upoutala.

    K mání jsou například další twítty Donalda Trumpa, ve kterých reaguje na Helsinky:
    V překladu
    „Raději bych podstoupil politický risk v honbě za mírem, než abych riskoval mír v honbě za politikařením,“
    v překladu:
    „Produktivní dialog není dobrý jen pro Spojené státy a pro Rusko, ale pro celý svět,“
    Nevím, jak to s Trumpem máte vy, ale já jsem z jeho reakcí a twíttů happy! Nečekal bych, že se na vrcholu americké politiky objeví někdo s tak velkou mírou normálního rozumu! Takhle má vypadat ignorant, hlupák k pohledání a neumětel? Kam dokázali posunout svět jeho kritici? Až na samý okraj atomové války! A z takového Lima udělali svou dokonalou politikou člena A klubu nebo se jim podařilo totálně rozvrátit Blízký východ, spustit migrační tsunami a globální finanční krizi 2008! „Úspěch“ vedle „úspěchu“!

    Proto mi naprosto mimořádně imponuje tato věta, kterou musím zopakovat:

    „Raději bych podstoupil politický risk v honbě za mírem, než abych riskoval mír v honbě za politikařením,“
    A  nakonec  dám  ještě  jeden,  vážící  se  k onomu  ruskému špionění  Demokratické strany“
    V překladu:
    „Jak jsem již dnes a mnohokráte předtím řekl, mám velkou důvěru v mou rozvědku. Zároveň si ale uvědomuji, že abychom vybudovali zářivější budoucnost, nemůžeme pouze lpět na minulosti – jakožto dvě největší jaderné mocnosti spolu musíme vycházet!“
    Má snad někdo za to, že bude lepší, když se vykašleme na budoucnost světa a dvě jaderné mocnosti spolu hrubě nevycházejí a jsou v neustálé a stupňující se konfrontaci?!

    Ptám se úplně stejně, jako těch, co vysmívají Havlovu rčení, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí – když se proti tomu vymezujete, pak vám zřejmě konvenuje pravý opak – lež a nenávist musí zvítězit nad pravdou a láskou! Svět protitrumpoských i proti havlovských fanatických dogmatiků je mi nepochopitelný a naprosto cizí! (vlk nechápe, že posměšky Havlových kritiků spojené s oním heslem vycházejí právě z onoho rozporu mezi hlásaným heslem a Havlovou životní praxí - pozn. red. NR - vd)

    Už včera jsem zmínil, že americká FOX News přinesla po Helsinkách rozhovor s Trumpem. Její štáb ve Finsku byl skutečně čilý, to se musí nechat. Takže dokázal dostat před své kamery k rozhovoru i Putina. Ještě včera ráno bylo k dispozici na Tubce video rozhovoru. Už je nedostupné. Naštěstí Parlamentní listy stihly přinést přepsaný výběr z interwiev. Vybírám z tohoto přepisu pár, pro mne nejdůležitějších sekvencí, Další si dočtěte na primárním zdroji:

    Diskutovali jsme také o íránském jaderném programu. Mluvili jsme také o tom, co můžeme udělat pro zlepšení situace se Severní Koreou,“ uvedl Putin.
    „Poukázal jsem na to a znovu upozorňuji, že prezident Trump přispěl velkou měrou k vyřešení této otázky. Ale abychom dosáhli kompletní denuklearizace poloostrova, budeme muset přijmout mezinárodní záruky. Rusko je připraveno poskytnout svou součinnost v potřebné míře,“ dodal k otázce korejského poloostrova Vladimir Putin.

    Nemohu nedodat, že moje včerejší identifikace ohledně Iránu a Korei byla přesná.

    Chris Wallace se dále Vladimira Putin zeptal, jak právě proběhlý summit v Helsinkách vidí. Jde o bod obratu ve vztazích Ruska se Západem? Je to konec snah Západu o izolaci Ruska? „Myslím, že sám můžete vidět, že tyto snahy selhaly. Podívejte se na velikost Ruska a jeho důležitost v rámci mezinárodní bezpečnosti a ekonomiky. Vezměte v potaz příspěvek Ruska do světového trhu s energiemi. Je příliš velké na to, aby bylo sankcionováno a izolováno. Pokud mám mluvit o věcech, které nás spojují, pak docházím k záležitostem, které vyžadují naši společnou snahu. Pokusy bojovat jeden s druhým by měly skončit, spíše hledejme způsoby, jak řešit společné rozdíly. Řešme společné problémy a výzvy a to, jak je překonat – jak řešit tyto společné obavy. Toto je začátek a myslím, že jde o velmi dobrý začátek,“

    A nemohu nepřidat tu část rozhovoru, která se týkala údajného ruského hackerství proti Demokratické straně:

    „Pane prezidente, jedním z problémů, který stojí v cestě většího pokroku je, jak víte, otázka ruského vměšování se do amerických voleb. Opakovaně jste říkal a dnes jste to znovu zopakoval, že to nebyla akce ruského státu, že pokud to vůbec někdo byl, pak šlo o patriotické ruské jednotlivce. Mám v ruce obžalobu, kterou v pátek přednesl speciální vyšetřovatel Robert Mueller, která říká, že 12 členů ruského vojenského zpravodajství GRU – a mluví konkrétně o jednotkách 26165 a 74455 – říkají – vy se usmíváte. Nechte mě to dokončit,“ snažil se zeptat Chris Wallace.
    „Říkají, že tyto jednotky byly zapojeny specificky do hackování počítačů Demokratické strany, kradly z nich informace a pokoušely se je šířit do světa, aby tak narušily americké volby. Mohu vám to dát, abyste se na to podíval, pane,“ pokračoval Wallace a nabídl Putinovi svazek papírů, ze kterých četl. Pobavený Putin se usmál a pokynul rukou směrem ke stolku, na který Wallace papíry položil.
    „Nechte mě začít odpověď na vaši otázku něčím trochu jiným. Podívejme se na to takto. Lidé mluví o předpokládaném vměšování se Ruska do amerického volebního procesu. Zmínil jsem to v roce 2016 a nyní to chci říci znova – a doufám, že vaši američtí diváci budou poslouchat, co řeknu. Zaprvé, Rusko, jakožto stát, se nikdy nevměšovalo do vnitřních záležitostí Spojených států, natož do jejich voleb,“ řekl Putin.
    „Ale pane,“ namítl Wallace.
    „Za druhé,“ chtěl pokračovat Putin.
    „Toto je obžaloba. Mám tu 12 jmen. Žaloba mluví o konkrétních jednotkách GRU – ruské vojenské rozvědky. Není snad GRU součástí ruského státu,“ zeptal se Wallace.
    „Dostanu se k tomu, mějte jen trochu trpělivosti. Pak dostanete plnou odpověď na vaši otázku. Zasahování do domácích záležitostí Spojených států… Vy si opravdu myslíte, že někdo, kdo jedná z ruského území, by mohl ovlivnit Spojené státy a ovlivnit volbu milionů Američanů?“ zeptal se Putin.
    „Na to se neptám,“ namítl Wallace.
    „Naprosto směšné,“ odmítl obvinění Putin.
    „Neptám se, zda někoho ovlivnili. Ptám se, zda se o to pokoušeli,“ pokračoval Wallace.
    „Řekl jsem to v roce 2016 a nyní to zopakuji. Ta myšlenka byla, že kdosi nahackoval e-mail demokratické kandidátky. Bylo to nějaké pozměňování faktů? Byla to nějaká manipulace s fakty? To je ta důležitá věc, kterou se snažím říci. Došlo k šíření nějakých nepravdivých informací? Ne, nedošlo,“ reagoval Putin.
    „Tito hackeři, o kterých se diskutuje, údajně nahackovali, jak je nám tvrzeno, jakýsi e-mailový účet. V tom účtu měly být informace o manipulacích v rámci Demokratické strany, které měly ovlivnit vnitrostranickou volbu ve prospěch jednoho kandidáta. A pokud vím, celé vedení strany odstoupilo. Přiznali faktickou manipulaci. Takže to je jedna věc, u které by se měla veřejnost zastavit – ta manipulace. Mělo by dojít k omluvě směrem k veřejnosti,“ pokračoval Putin.

    Jakýkoli komentář si odpustím. Každý z vás má stejně dobrou hlavu jako vlk a jistě jí umí používat!

    Radši ještě jednou zopakuji poslední twítt Donalda Trumpa v tomto článku:

    „Jak jsem již dnes a mnohokráte předtím řekl, mám velkou důvěru v mou rozvědku. Zároveň si ale uvědomuji, že abychom vybudovali zářivější budoucnost, nemůžeme pouze lpět na minulosti – jakožto dvě největší jaderné mocnosti spolu musíme vycházet!“

    A dodávám, že ho adresuji všem českým, slovenským, americkým a vůbec celosvětovým Kolářům, Štětinům, Jandům, Smatanům, Šimečkům a podobným!

    Jenže ono je úplně jedno, co někdo jako já komu co adresuje! Včerejší hodnotící článek k Helsinkám začínal takhle:

    Tak to máme za sebou. Miním setkání Putin-Trump. A vlastně před sebou. Není totiž důležité, co si ti dva opravdu řekli a na čem se shodli nebo neshodli, jak jeden druhého vidí a co by si chtěli spolu domluvit do budoucna, nýbrž jen to, jak to uvidí média a především podají lidu obecnému a také jak to vyhodnotí jejich přátelé, „přátelé“ a nepřátelé. Mám na mysli ty vnitřní, a v případě Trumpa ještě ti spojenečtí, respektive „spojenečtí“. Tohle nás bude zaměstnávat ještě hodně dlouho! A leckdy nám z toho půjde hlava kolem.

    Naprosto politováníhodná trefa! Kéž bych se byl mýlil. Co je zmírnění napětí ve světě, co možnost omezení rizika jaderné války, co nějaká předběžná synergie ohledně Sýrie, bezpečnosti Izraele, potlačení atomových ambic ajatolláhů, co zbavení Kima atomové bomby?!

    Oni Trumpovi vnitřní „přátelé“ a nepřátelé jsou jak utržení ze řetězu! Kvůli té jeho větě na tiskovce o ruských hackerech chtějí krev! Prezidentskou! Padají slova jako zbabělost, zrada a dokonce i vlastizrada! Od demokratů i republikánů!

    Což jsem očekával a už v úterý jste mohli číst na Kose následující řádky:

    Trump bude za svůj výrok na tiskovce, ohledně tajných služeb, trhán na kusy. dovolím si předpovědět, že rychle ustoupí z toho, co řekl v Helsinkách a bude tvrdit pravý opak. Tak jako už to udělal více krát. Aby unikl nějak z palby.

    Naplněno vrchovatě! Trump už prohlásil, že se přeřekl, když prohlásil, že nevidí jediný důvod, proč by Rusko mělo ovlivňovat americké volby, nýbrž že správně chtěl prohlásit pravý opak – že nevidí jediný důvod proč by Rusko nemělo ovlivnit americké volby….

    V atmosfeře, kdy je na americké vnitropolitické scéně jeho helsinská tiskovka přirovnávána, k velezradě, novému Pearl Harboru nebo 11. září a Albrightová jej přímo označí za fašistu nemohl nic dělat. Nebylo nijak těžké uhodnout, čemu bude doma po návratu vystaven, proto na svoji předpověď ohledně změny výroku nejsem nijak zvlášť pyšný. Snadné věci mne netěší obecně a tahle věcně.

    Ukazuje se, že jak je americký prezident zkušený byznysmen, je jeho mimořádně velkým handicapem, že nikdy nebyl v politice. Z byznysu je zvyklý, že základním jeho pravidlem, nepřipouštějícím výjimku je axiom - PLATÍ JEN VÝSLEDEK!!!

    V politice je to úplně jinak! Tady je konečný rezult nějaké politické činnosti ne-li rovnou třetiřadý, pak určitě druhořadý. Důležité je jen jedno – jak jsou věci podány voličům a jak ti je většinově pochopí! Jen to se počítá! Klasický český příklad - Čapí hnízdo! To je účelovka a malicherná brnkačka. Politika není o skutečných činech nebo snad výsledcích konkrétního politika, nýbrž o dojmech, které polititář zanechá ve voliči!

    Přiznávám, že v úterý ráno jsem byl mírný optimista, co se budoucnosti ruskoamerických vztahů týče. Že ti dva nejvyšší spolu navázali dobrý osobní kontakt a ten povede k nastolení normálních vztahů mezi jadrnými supervelmocemi. Tedy, že dojdou do stádia nové koexistence s minimálním množstvím rizik. Ne nějakým překotným tempem, velmi pozvolně, ale za to kontinuálně.

    Dnes, o dva dny později se mi bohužel všechno jeví ve výrazně temnějších barvách než před summitem! Washingtonská bažina vrátila úder s nevídanou silou. A Trumpovi žádné zlepšení vztahů s Putinem osobně a Ruskem vůbec nedovolí! Naopak, pokud by demokraté vyhráli větší měrou nadcházející volby do Kongresu, dovolím si předpovědět nejméně pokus o impecheament a Trumpovo sesazení.

    Startovní výstřel obstaral Paul Ryan, republikánský šéf sněmovny reprezentantů – ano ten co si osobně zaletěl do ČR pro Nikulina, se podle washingtonského zpravodaje ČT Miřejovského nechal slyšet, že je pro další zpřísnění protiruských sankcí! Trump chtěl vysušit bažinu v hlavním městě Spojených států… Ta ovšem, zdá se – vrací úder!

    Dá se říci, že jestliže vztahy Rusko - USA byly před summitem špatné, jsou dnes díky hysterii ve Spojených státech možná ještě horší, přestože mezi prezidenty to fungovalo. Nepsaný pakt uzavřený mezi demokraty, kteří nikdy nepřiznají, že Hillary prohrála, protože prostě byla špatnou volbou, medii, která vědí vždycky co je jedině správné a většinou ctižádostivého kongresu funguje a nejspíš utáhne šrouby!

    Bažina je zjevně více než prezident. Respektive dokonce dva prezidenti! 
    Není totiž důležité, co si ti dva opravdu řekli a na čem se shodli nebo neshodli, jak jeden druhého vidí a co by si chtěli spolu domluvit do budoucna, nýbrž jen to, jak to uvidí média a především podají lidu obecnému a také jak to vyhodnotí jejich přátelé, „přátelé“ a nepřátelé.

    Ale to už jste četli na Kose předevčírem…


    0 0

    - kou -
    19. 7. 2018  Tageszeitung a PrvníZpávy
    Novinář německých novin Tageszeitung po ukončení Světového poháru vyjádřil skutečné překvapení, že Rusové jsou „také lidé".
    Rusové a Rusky jsou také lidé," napsal autor článku Andreas Ruttenauer.

    Byl překvapen, když zjistil, že se Rusové ukázali jako "mohou se bavit, jsou zvědaví, radují se z úspěchu svého týmu a obecně jsou to velmi milí lidé".

    „Kdo by si to pomyslel? Vypadá to, že nikdo," poznamenal novinář, aniž by se podrobně zabýval, na základě jakých důvodů dospěl k takovému závěru.

    Podle něj všichni věřili, že „by mělo žít v zemi zla", ale svět se stal šťastnějším, když si uvědomil, že tomu tak není.

    Podle jeho názoru bylo mnoho západních návštěvníků překvapeno moderním Ruskem, protože si ho představovali „více sovětské". Turisté však byli "rádi, že mobilní komunikace funguje ve všech městech dobře, a nikdo se neptá, kam se můžete připojit k internetu".

    Zahraniční média nezveřejňují takové materiály poprvé. V červnu vyšel ve The Washington Postu článek, v němž byl novinář velmi překvapen, že v Moskvě nejsou prázdné regály.

    V předvečer Světového poháru vydalo mnoho zahraničních médií provokativní materiály o nadcházejícím mundialu. Někteří dokonce vyzvali fanoušky, aby odmítli na turnaj cestovat.

    Po startu Světového poháru však mnozí fanoušci, kteří navštívili Rusko, začali kritizovat média za falešné zprávy o mundialu a samotném Rusku a většina zahraničních médií radikálně změnila rétoriku. Takže The Guardian napsal, že fanoušci, kteří navštívili Rusko, se vrátí domů s vynikajícími vzpomínkami a změněným pohledem na zemi. A The Independent oznámil, že policie ve Spojeném království uznala obavy z možných bojů mezi anglickými fanoušky a „ruskými hooligany" nepřiměřenými. Navíc zahraniční fanoušci sami opakovaně kritizovali západní propagandu ohledně Světového poháru.


    Související:

    0 0

    19.7.2018 HlavnéSprávy
    Prečo sú niektoré východo- a stredoeurópske národy obozretné a nechcú prijať moslimských migrantov, sa pokúsil pomocou histórie vysvetliť Raymond Ibrahim vo svojom príspevku na webe American Thinker


    Ako príklad na začiatku uvádza poľského poslanca Dominika Tarczyńského, ktorý k faktu, že jeho krajina neprijala žiadneho migranta, povedal: “Neprijmeme ani jedného moslima, pretože sme to sľúbili voličom, … preto bola zvolená naša vláda, a toto je dôvod, prečo je Poľsko tak bezpečné, a preto sme nemali ani jeden teroristický útok.”

    Jeho neochvejnosť vysvetľuje Raymond Ibrahim obzretím sa za históriou: kým totiž väčšina západoeurópskych národov bola stovky rokov mimo dosahu islamu, tie východoeurópske sa s ním veľmi dobre oboznámili.


    Obrana Vídně 1683, v její posádce bylo i mnoho Moravanů a Čechů


    Výboje Osmanskej ríše v 16. storočí zasahovali aj do našich krajín a zachovalo sa o nich množstvo historických dokladov aj v literatúre. V roku 1683 sa ich útoky zamerali na Viedeň, na jedno z centier vtedajšej Svätej rímskej ríše, ktorú od 14. júla začala obliehať hlavná osmanská armáda.

    Ako píše Ibrahim, nakoniec sa nazbieralo až 200-tisíc moslimských bojovníkov s rovnakým cieľom, aký majú aj súčasné “radikálne” skupiny. Je ním džihád, teda svätá vojna, proti “neveriacim”. Alebo ako vtedy vyhlasoval osmanský veľkovezír Kara Mustafa, aby sa “všetci kresťania podriadili a počúvali Osmanov”. Podľa prameňov sa Mustafa považoval za “fanaticky protikresťanského”. Po obsadení poľského mesta v roku 1674 nariadil, aby boli všetci kresťanskí väzni stiahnutí zaživa z kože, ktorú potom ako trofeje posielal osmanskému sultánovi Mehmedovi IV.

    Akonáhle masívna moslimská armáda obklopila múry Viedne, Kara Mustafa dodržiaval protokol starý takmer tisíc rokov a vyslal ultimátum podriadenia sa islamu pod trestom smrti. Veliteľ Viedne sa neobťažoval odpovedať na predvolanie, keďže všetkým v meste bolo jasné, že sa jeho vyhrážkam nepodriadia. Nasledujúci deň teda začal ostreľovať mohutné mestské hradby a dva mesiace sa tak “v mene džihádu” tiahli boje v úzkosti, utrpení a s mnohými obeťami.

    Až 12. septembra “boli viedenské modlitby vyslyšané”. Istý neznámy Angličan vtedy napísal: “Po 60-dňovom obliehaní, spolu s tisíckami ťažkostí, chorobami, nedostatkom zásob a veľkým preliatím krvi, po milióne výstrelov z kanónov a muškiet, po bombách, granátoch a všetkých druhoch ohňostrojov, ktoré zmenili tvár najspravodivejšieho a najrozvinutejšieho mesta na svete, znetvoreného a zničeného … nebesá priaznivo vypočuli modlitby a slzy deprimovaných a trúchlivých ľudí.”
    Těžkooděnci polského krále Jana III Soběského zachraňují Vídeň 1683

    Slávny poľský kráľ Ján Sobieski a jeho 65-tisíc ťažkoobrnených Poliakov, Rakúšanov a Nemcov “pomstili” napadnutie mesta a úplne rozdrvili moslimských obliehateľov s tým, že ​​”nielen toto samotné mesto treba zachrániť, ale celé kresťanstvo, ktorého je Viedeň baštou”.

    Predtým, než “moslimskí” bojovníci utiekli, rituálne zabili okolo 30-tisíc kresťanských zajatcov. Pri vstupe do oslobodeného mesta osloboditelia narazili na hromady mŕtvol, výkaly a sutiny. Osmanský sultanát sa odvtedy oslaboval a trvalo ešte niekoľko storočí, kým úplne zanikol.

    Keď minulý rok tisícky Poliakov vytvorili veľkú modlitbovú reťaz okolo svojich hraníc, jeden z nich zopakoval Sobieskeho slová, že “náboženská vojna medzi kresťanstvom a islamom je v Európe znova, rovnako ako v minulosti”.

    “Zatiaľ čo západné národy hovoria o nedostatku integrácie, ekonomických rozdieloch a nespokojnosti s vysvetľovaním exponenciálneho rastu terorizmu, násilia a znásilňovania, čo prišlo spolu s veľkým moslimským obyvateľstvom, východné národy vidia len kontinuitu nepriateľstva,” uzatvára Raymond Ibrahim.





    0 0

    Rostislav Iščenko
    19. 7. 2018         ukraina.ru
    Rozpory mezi Ruskem a USA jsou tak podstatné a styčných bodů je tak málo, že drtivá většina expertů, přestože uznala důležitost samotné skutečnosti setkání v Helsinkách, nicméně zdůrazňovala, že nemá smysl očekávat jakýkoli průlom v bilaterálních vztazích nebo alespoň dohodu o jediném druhořadém problému. ...Absolutní předvídatelnost výsledků setkání si zle s evropskými politiky zašpásovala. Jsou tak zvyklí na dvourozměrný svět, kde vše, co není vítězství, je porážka, že tak očekávali střet osobních ambicí Putina a Trumpa, že jednoduchý krok - zaznamenat rozpory, diskutovat o verzích řešení, navržených stranami, a bez předjímání výsledků se domluvit na pokračování jednání - se stal pro ně nepříjemným překvapením, horším, než kdyby Trump přímo v Helsinkách uznal Krym za ruský a odvedl USA z NATO. 



    ...Pokud chce EU zůstat ve hře, musí zformulovat své postoje a návrhy dříve, než se Moskva a Washington domluví. V opačném případě bude dohody dosaženo na úkor EU. Evropa nebude v tom případě ani pozvána k jednacímu stolu, jako více než rok není zvána Ukrajina, mimochodem, k opravdu důležitým problémům, a budou se snažit si ji navzájem rozdělit jako přívažek ke skutečným bonusům, získaným v jiných směrech.

    Washington a Moskva nemají žádné druhořadé problémy a vzhledem k celosvětové úrovni konfrontací nemohou být Trumpem předány ani takové pro USA zbytečné a zatěžující záležitosti jako Ukrajina (které je třeba zříci se v první řadě) bez jakýchkoli podmínek (zatím nelze). Je to, i když odpadové, ale přece jen aktivum, které je třeba byť levně, ale prodat. Washington však zatím není připravený prostě hodit Kyjev do politické žumpy a připustit, že v roce 2014 mylně získal špatné zboží.

    Takže je zde situace, kdy obě strany předem věděly, že se nepodaří dosáhnout dohody. Dohody se nepřipravovaly (k výsledkům jednání nebylo plánováno něco podepsat). Přičemž obě strany potřebovaly, aby akce byla úspěšná. Trump zjevně vydírá možnou dohodou s Ruskem Evropskou unii. Ale i Putin potřebuje Evropě ukázat, že ona není to nejdůležitější. Příliš dlouho a nejistě se Evropané, již odhození USA, obracejí k Rusku. Navíc neustále vysílají signály do Washingtonu o své připravenosti zachovat více či méně tvrdou protiruskou pozici (pokud se to netýká dodávek plynu), když Trump přestane "podrývat transatlantickou solidaritu".

    Postoj Evropy je pochopitelný. Ne náhodou Trump ve svém výčtu nepřátel USA (EU, Čína a Rusko) jasně uvedl, že považuje Rusko za nejmenší problém, protože s ním prakticky neexistují žádné ekonomické rozpory (Severní proud 2 se nepočítá). Hlavním nepřítelem USA není dokonce ani Čína, která má největší negativní obchodní bilanci, ale EU, kterou Trump oprávněně identifikoval jako hlavního obchodní konkurenta, jenž získává neoprávněně ekonomický prospěch z politických dohod s USA.

    V těchto podmínkách hypotetické urovnání USA jejich vojensko-politických rozporů s Ruskem snižovalo hodnotu EU jako spojence s Washingtonem na nulu. A tak Trump, který pohrdá evropskými vůdci, mohl v tomto případě skutečně přerušit všechny vojensko-politické a hospodářské dohody s Evropou. Což zase hrozilo Evropě politickou a ekonomickou katastrofou.

    Ani ruský, ani čínský trh nemůže okamžitě spotřebovat celý objem vývozu EU do USA. Naopak, jak Peking, tak Moskva realizují s Evropskou unií přebytkový obchod. Svůj deficit v tomto směru pokrývala EU díky přebytku obchodu se USA. Jako argument, který měl udržet Trumpa před posledním krokem (úplné roztržky s EU), Evropa použila (a doufala, že bude i nadále používat) svou roli předmostí pro boj s Ruskem. Merkelová v posledních dnech, po summitu NATO, začala mluvit doslovně Porošenkovými slovy, když prohlašovala, že Trumpovy stížnosti vůči Evropě ohledně nedostatečného finančního příspěvku NATO nejsou oprávněné, protože Evropa bojuje s Ruskem za zájmy USA.

    Pro EU bylo kriticky důležité, aby tento argument nadále fungoval. V opačném případě měl Washington opravdu více styčných bodů s Moskvou než s Bruslem. Evropa, která není připravena na ostrou konfrontaci USA, odpočívala na vavřínech a (na rozdíl např. od Číny) nezabývala se diverzifikováním hospodářských vazeb, čímž se stala příliš závislá na přístupu na americký trh.

    Vedoucí představitelé EU, kteří se neodvážili předejít Trumpa v navazování normálních vztahů s Ruskem, se smrtelně obávali, že Trump a Putin, navzdory všem obtížím, učiní nemožné a domluví se, tím spíš že oba se představili jako osoby, připravené přijímat okamžitá rozhodnutí, která mění osud světa.

    Postoj, který zaujala EU, zvýšil cenu summitu i pro Rusko. Pokud jde o vztahy se Spojenými státy, může Moskva čekat, až Washington dozraje k usmíření za jejích podmínek. Ale vzhledem k zjevnému záměru Evropy manévrovat mezi Ruskem a USA a její snaze udržet si výhodnou geopolitickou konfiguraci, která nevyhovuje ani Trumpovi, ani Putinovi, mělo Rusko také zájem demonstrovat celému světu úspěch summitu a dobré vyhlídky na dosažení konečných a komplexních dohod.

    To byl pro obě strany nejtěžší problém. Zamysleme se. Víte, že se nemůžete domluvit. Víte také, že se celý svět bojí vaší dohody, protože hra na vašich rozporech umožnila mnoha zemím, aby se zvedly, posílily a začaly si činit nárok na hlavní role. Rusko-americká dohoda by hned o polovinu (pokud ne o více) tyto výsledky nivelizovala. Víte, že každý ví, že se nemůžete domluvit a všichni pozorně sledují výsledky vašeho setkání.

    Můžete se pokusit napálit pozorovatele a vydávat za dohodu nějaké nic neříkající komuniké. Oklamané budou stovky, ne-li tisíce novinářů a "expertů" z mýdlových show. Ti zase oklamou miliony čtenářů a diváků. Ale to nic nepřinese. Profesionální politiky a diplomaty neošálíte. Okamžitě pochopí, že se vám nic nepodařilo a že se prostě snažíte skrýt své fiasko, a podle toho budou konat. Na názoru "davu" v tomto případě vůbec nezáleží: mezinárodní politika nejsou volby, rozhodnutí všeobecným hlasováním v ní nejsou přijímána a nebývají transparentní.

    Před Trumpem a Putinem byl úkol uspořádat schůzku takovým způsobem, aby nenastalo klamání ohledně jejích výsledků, přesto prodat světu absenci jakéhokoliv rozhodnutí jako velký úspěch. A podařilo se to.

    Za hodně stojí jedna fráze Putina o tom, že zpočátku byl sám skeptický ohledně možného výsledku setkání, ale rozhovor byl kupodivu slibný a má význam pro další pravidelné schůzky. Přibližně stejné hodnocení, jen jinými výrazy, zaznělo z úst Trumpa.

    Pro Evropu je to katastrofa. Znamená to, že v nejbližší době by se měl Washington vyhýbat konfrontaci s Ruskem, neboť s ním byl nastíněn dialog s možností uzavření určitých dohod. Jaký konstruktivní návrh Trump Putinovi učinil, že ruský prezident okamžitě prudce zvýšil své hodnocení výsledků setkání, nikdo neví. Ale Evropané si jsou vědomi americké tradice, kterou Trump zdokonalil na maximum, řešit své problémy na úkor bývalých spojenců, když se jejich služby stávají nepotřebnými. Bojí se a dohadují se, koho (nebo co) se Washington rozhodl obětovat tentokrát.

    Absolutní předvídatelnost výsledků setkání si zle s evropskými politiky zašpásovala. Jsou tak zvyklí na dvourozměrný svět, kde vše, co není vítězství, je porážka, že tak očekávali střet osobních ambicí Putina a Trumpa, takže jednoduchý krok: zaznamenat rozpory, diskutovat o verzích řešení, navržených stranami, a bez předjímání výsledku se domluvit na pokračování jednání, se stalo pro ně nepříjemným překvapením, horším, než kdyby Trump přímo v Helsinkách uznal Krym za ruský a odvedl USA z NATO.

    Byla by to alespoň nějaká jistota. Bylo by jasné, co dělat a jak reagovat. Ale co dělat za vzniklé situace? Kam běžet: do Washingtonu nebo do Moskvy? Zachovat věrnost starému suverénovi nebo se pokusit dostat k novému dříve než ostatní? Jak řešit rozpory v rámci EU? A je ještě mnoho, mnoho důležitých otázek, na které není odpověď.

    Ale na rozdíl od Ruska Evropa nemůže čekat. Poté, co se setkal s Putinem, Trump odvedl USA z "zugzwangu" a přenesl na EU právo učinit stejný krok, jenž pouze pozici zhoršuje.

    Vždyť podle logiky vývoje událostí, kterou politici a diplomaté nutně musí brát v úvahu, by nyní měly začít konzultace mezi Moskvou a Washingtonem za účelem dosažení konkrétních dohod. Mohou bezvýsledně trvat měsíce a dokonce roky, ale mohou přinést ovoce téměř okamžitě.

    Pokud chce EU zůstat ve hře, musí zformulovat své postoje a návrhy dříve, než se Moskva a Washington domluví. V opačném případě bude dohody dosaženo na úkor EU. Evropa nebude v tom případě ani pozvána k jednacímu stolu, jako více než rok není zvána Ukrajina, mimochodem, k opravdu důležitým problémům, a budou se snažit si ji navzájem rozdělit jako přívažek ke skutečným bonusům, získaným v jiných směrech.

    Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

    0 0

    Jaroslav Loudil
    19. 7. 2018
    Léto 2018 mi silně připomíná léto před 10 lety, tedy léto 2008. Není to však příjemným počasím, jde o stav ekonomiky našeho státu i celého světa. Statisíce Čechů se nyní nalézají  v horizontální poloze u moří a moříček všech kontinentů, získávají bronzovou pleť a pořizují miliony fotek z exotických destinací. Můžou si to dovolit! Dá se říci, že v ČR je dnes vlastně - "záporná nezaměstnanost" !! Počet volných pracovních míst totiž převyšuje o 60 000 počet hlášených nezaměstnaných, to známe naposledy za časů Dr. Gustáva Husáka a hlubokého socialismu! V časech kapitalismu něco neuvěřitelného!

    Platy rostou v ČR meziročně skoro o 9 % , firmy si zoufale přetahují zaměstnance a kde to už jinak nejde, tak dovážíme tisíce gasarbajtrů z Rumunska, Mongolska, Vietnamu, Filipín, Bulharska, Ukrajiny,...atd.atd. Přesně to samé jako v létě 2008 !! Ceny nemovitostí raketově rostou, v Praze jen za 2 roky o 42 %(!), penzisté mají slíbeno od 1.ledna + 900 Kč, ti nejstarší rovnou celých 1000 Kč. Vesele se rozhazuje na všech frontách.
    Každý vnímavý člověk se musí ptát: "Je tohle normální??" Odpověď je známá, není. Současný euforický stav ekonomiky byl totiž vytvořen zcela uměle činností centrálních bank a vlád celého světa. V roce 2008 centrálbanka USA FED nastavila úroky na NULU a pak je tam držela celých 7 let. Světová ekonomika si na nulové úroky už přivykla, staly se pro ní drogou a dopingem. To ale nestačilo a tak bylo natištěno za 4 biliony Dolarů ničím nekrytých papírových peněz (je to více jak roční HDP Německa). Tyto ničím nekryté peníze byly postupně - "propašovány do ekonomiky" v podobě úvěrů, dotací a pobídek. To co nyní vidíme je tedy pouze umělý růst, vyvolaný nastavením nulových úroků a výrobou ničím nekrytých bilionů Dolarů na tiskařských strojích.
    P.S. Krach celého současného ekonomického experimentu je nevyhnutelný. Opět tu máme po 10 letech bublinu, která musí nějak prasknout. Co ovšem bude spouštěčem zatím nevíme, ani to kdy to vypukne. Vrcholu už bylo dosaženo, nyní se pojede dolů. Jak rychle a kam až, to se uvidí. První vlaštovky již byly oznámeny! Český export v prvních pěti měsících 2018 byl o 0,3 % menší(!!) jak před rokem, výroba nových aut v českých automobilkách jen stagnovala. A to jsou přitom pilíře naší ekonomiky, export i výroba aut.

    Nemám rád centrální bankéře, tvůrce ekonomických BUBLIN!!

    http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/zahranicni-obchod-kveten-2018-vyvoz-mezirocne-klesl-dovoz-stagnoval-112242.html

    0 0

    Paul Craig Roberts
    20. 7. 2018
    Vlády Ruska, Iránu, Číny a Severní Koreje - jestliže jejich země chtějí přežít – musí se vzdát klamných nadějí, že by se Spojenými státu mohly dosáhnout nějakých dohod pro ně, i s hodně zaťatýmii zuby, ještě přijatelných. Americká zahraniční politika spočívá totiž na hrozbách a nátlaku. Je vedena neokonzervativní doktrínou neslučitelnou s uznáním suverenity jiných zemí, takže jediný způsob, kterým by Rusko, Čína, Irán a Severní Korea mohly dosáhnout dohody s Washingtonem, je stát se stejně jako Britanie, Evropa, Kanada a Austrálie, jeho vazalem.


    Rusové a zvláště pak ti označováni jako atlantističtí integracionisté, by dnes měli zaměřit svou pozornost na to, jak divokým nepřátelstvím, hraničícím až se šílenstvím, bouří dnes při hodnocení schůzky Trump-Putin celá americká mediální i intelektuální scéna.

    Putin je na omylu, když říká, že americko-ruský vztah se stal rukojmím politického souboje mezi dvěma americkými politickými stranami. Republikáni jsou totiž zrovna tak pomatení a zrovna tak odmítavě se staví k prezidentově úsílí zlepšit americko-ruské vztahy, jako demokraté, jak nám to připomíná i Donald Jeffers: ZDE

    Proti snížení napětí jde pravice, stejně jako levice, a jen pár expertů, jako Stephen Cohen a Jack Matlock, Reaganův velvyslanec v někdejším SSSR, vyslovilo Trumpově snaze zlepšit vztahy s Ruskem svou podporu. A jen hrstka učenců osvětlila lidem panující fakta i všechno, co je teď v sázce. Nu a na aréně zahraniční politiky nenajdete podporu Trumpovy agendy už vůbec žádnou. Prezident Rady pro zahraniční vztahy Richard Haas na schůzi této rady prohlásil:“Musíme jednat s Putinovým Ruskem jako se státem darebáckým, kterým skutečně je“.

    Rusko je tedy darebácký stát jednoduše jen proto, že nepřijímá washingtonskou vládu nad sebou. Jiný důvod pro toto hodnocení není.

    Pokud nepoužijete neokonzervativní definici normálních vztahů, nenaleznete podporu normalizace vztahů s Ruskem dokonce ani v Trumpově vlastní vládě, přičemž za normální vztah považují konzervativci výhradně jen stálý vazalský vztah k Washingtonu. A jen takový vztah je pro Washington vztahem „normálnim“.

    Samozřejmě i Rusko může mít na základě této definice normálnosti normální vztahy s Amerikou a dříve nebo později budou mít i Putin a Lavrov to potěšení se s tímto pojetím normálnosti vypořádat.

    Lež neustále opakovaná se stává pravdou. Což dokazuje i Russiagate. Bez ohledu na absenci jakýchkoli důkazů bere se dnes v Americe jako fakt, že to sám Putin posadil Trumpa do Oválné pracovny Bílého domu. A že se pak Trump sešel s Putinem v Helsinkách se vykládá jako důkaz předchozího i jako potvrzení toho, že Trump byl a je jen Putinův lokaj, jak to coby evidentní fakt předkládají čtenářům nejen New York Timesy, ale i řada dalších tiskovin. A to, že Trump stál vedle „zabijáckého darebáka Putina“ a přijal jeho slovo, že Rusko se nevmísilo do amerických prezidentských voleb, podávají média jako další důkaz toho, že Trump je v Putinově kapse a příběh Russiagate je pravdivý.

    Až s přihlédnutím k těmto skutečnostem porozumíme tomu, proč neokonzervativec John Bolton schůzku v Helsinkách zorganizoval. To ona totiž vystavila Trumpa popravě, a to jak ze strany médií, tak Kongresu, ovládaného vojenskobezpečnostním komplexem. Nezávislost je totiž v USA nulová – s výjimkou Tuckera Carlsona v tisku a televizích– ale je zato naprosto nulová v Kongresu. To už je instituce jednotně řízená.

    Lež o ruském vměšování už za dobu své existence zapustila tak pevné kořínky, že dokonce i otevřený dopis zveřejněný v časopise The Nation a podepsaný tak vynikajícími osobnostmi, jako jsou Daniel Ellsberg, Noam Chomsky a Gloria Steinová, prohlašuje: „Musíme sjednotit náš postoj a tak zabezpečit naše společné zájmy. Jsou to: opatření k ochraně národních voleb a zabránění války mezi dvěma nukleárními supervelmocemi“.

    Jak vidíte, i tak osvícené mozky musí přijmout Russsiagate jako fakt a označit ochranu našich voleb za důležitou podmínku pro to, aby se nukleární válce předešlo.

    Trumpova agenda normalizace americko-ruských vztahů nemá významnou podporu ani ve straně demokratické a ani ve straně republikánské. Lež, která se stala pravdou, v kombinaci s politickou kampaní vojenskobezpečnostního komplexu stačily zadusit jakoukoli podporu pro normalizaci vztahů s Ruskem. Americký senátor či poslanec, podporující Trumpovu snahu vyjmout Rusko z kategorie nepřátel, se v následujících volbách setká se skvěle zafinancovaným soupeřem, který jej označí za zrádce a člověka, který podpořil Trumpovo vyprodání Ameriky Rusku. A současně s tím zjistí, že příspěvky na jeho vlastní kampaň náhle vyschly.

    V celém západním světě ztratila fakta a pravda svoji cenu. Západ žije ve lžích a stává se až pathetickým pozorovat Lavrova a Putina jak se stále a znovu a znovu odvolávají na fakta a pravdu, když už tyto pojmy neznamenajíi na Západě zhola nic.

    Vybral a přeložil Lubomír Man

    0 0

    - kou -
    20. července 2018 twitter.com a PrvníZprávy
    Prezident USA Donald Trump uvedl, že některá média vysílající falešné zprávy chtějí vidět vážnou konfrontaci mezi Washingtonem a Moskvou, což by mohlo vést k válce mezi oběma zeměmi.

    „Lživá média tolik chtějí vidět vážnou konfrontaci s Ruskem, a to i konfrontaci, která by mohla vést k válce, se tak špatně a slepě staví a nenávidí, že bych mohl míst dobrý vztah s Putinem,“ napsal Trump na svém Twitteru.

    A následně následně překvapivě na Twitteru sdělil, že netrpělivě čeká na další schůzku s Vladimirem Putinem.

    První plnohodnotné setkání mezi prezidenty Ruska a Spojených států Vladimíra Putina a Donalda Trumpa se uskutečnilo 16. července v Helsinkách. Prezidenti nejprve mluvili tete-a-tete více než dvě hodiny, poté delegace jednaly v rozšířeném formátu a pak oba odpověděli na otázky novinářů. Po setkání představitelé vyjádřili zájem o zlepšení vztahů mezi oběma zeměmi. Výsledkem ale byla ostrá kritika nejen médií ve Spojených státech.

    Trump sice kritizuje celkem oprávněně média, ale zapomíná obrátit tuto kritiku i na americké politiky, kteří zaujali stejně ostře negativní postoj ke schůzce Trumpa s Putinem.

    A nakonec to byl sám Donald Trump, který udělal od Helsinek krok zpět, když pod palbou kritiky (zejména za to, že zpochybnil, že by se Rusko zúčastnilo vměšování do amerických voleb) prohlásil, že se „přeřekl“. Následně obvinil Rusko z vměšování do voleb 2016 a Putina z „osobní odpovědnosti“ za toto údajné vměšování.

    Tím však překvapivé výroky amerického prezidenta neskončily.

    Trump netrpělivě čeká na druhou schůzku s Putinem.

    Na svém dalších Twitteru uvedl, že je připraven na druhé setkání s ruským vůdcem Vladimirem Putinem po summitu v Helsinkách. Poznamenal, že všechny problémy, které byly projednány během rozhovorů, lze vyřešit.

    Na druhém zasedání Trump doufá, že bude diskutovat o boji proti terorismu, bezpečnostní otázky Izraele, nešíření jaderných zbraní, kybernetické útoky, hospodářské spolupráci s Ukrajinou, mír na Blízkém východě, Severní Koreji a o dalších tématech.

    Ruští činitelé zatím nijak vášnivě nereagovali na Trumpovy „veletoče“. Ruská média navíc celkem bez hysterie připisují jeho měnící se postoje vnitropolitickým problémům, jímž je americký prezident permanentně vystavován.


    Související:

    0 0
  • 07/19/18--21:29: Jsme rasisti (podle ČT)
  • Radim Valenčík
    20.7.2018 blog autora
    ČT to hodně nevyšlo. Na ČT 24 v rámci Horizontu zařadila pořad "Češi nejvíce rasistický národ". Absurdní pořad, přesně dle Goebbelse. Orientovaný proti SPD a celé naší zemi. Asi bychom si měli sypat popel na hlavu.


    Jenže smůla. Mezitím si pustil hubu na špacír ministr zahraničí Nizozemí:
    "Kdyby migranti jiné barvy pleti přišli do Prahy nebo Varšavy, pravděpodobně by je tam zbili. Na nedávném uzavřeném setkání to řekl nizozemský ministr zahraničí Stef Blok. Záznam z jednání teď unikl do médií. Blok označil multikulturalismus za zkrachovalý koncept a pobouřil i občany jihoamerického Surinamu, když jejich zemi uvedl jako příklad neúspěchu soužití více etnik. Bloka za jeho výroky kritizovala vláda i opozice, politik svých slov lituje."Viz: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2542045-barevne-migranty-v-praze-nebo-varsave-akorat-tak-zbili-pronesl-sef-nizozemske
    Zpychlost, nabuřelost, arogance, indolence. Pan nizozemský ministr zahraničí vůbec nezaregistroval (ale to z titulu své funkce měl!) toto:

    "Vyšetřování případu číšníka napadeného na konci dubna v centru Prahy skupinou nizozemských turistů, převzalo pražské oddělení vražd, tedy 1. oddělení pražské krajské policejní správy.
    Převzalo ho na základě závěrů znalce. Ten vypracoval posudek, v němž hodnotil zranění, jež agresoři napadenému způsobili.
    Jak řekl Seznamu mluvčí pražské policie Jan Daněk, převzetí případu nutně neznamená, že by měl být případ překvalifikován na pokus o vraždu.
    1. oddělení totiž řeší i případy těžkého ublížení na zdraví, kde hrozí minimálně 5 let vězení. Nizozemcům hrozí až dvanáct let. Nicméně možné překvalifikování v budoucnu policie nevylučuje. Bude záležet na dalších poznatcích z vyšetřování.
    Skupinu sedmi turistů z Nizozemska, kteří byli při činu, zadržela policie dva dny po útoku. Dva z nich den poté propustila, protože se na útoku nepodíleli. Další tři soud ve zrychleném řízení odsoudil k podmíněným trestům a vyhostil je z České republiky.
    Dva hlavní útočníci jsou ve vazbě v ruzyňské věznici a jsou obviněni z těžkého ublížení na zdraví. A právě tento případ nyní 1. oddělení převzalo."
    Viz: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/pripad-nizozemcu-kteri-zbili-cisnika-prebiraji-specialiste-na-vrazdy-51914


    (Mj. – byli to "barevní Nizozemci".)

    Co je moc, to je příliš...

    To jsem zvědav, co udělá náš trojnásobný ministr (mj. i zahranicí) Hamáček. Ozve se proti této nehoráznosti?

    Ovšem není to jediné dnešní selhání ČT, která se po setkání Putin-Trump pěkně vybarvila.

    Ještě v 18.30 na ČT 24 zase hovořila o "nezvratných důkazech", že za Novičokem stojí Rusové. Přitom, jak dokonce informovala již většina našich mainstreamových medií před několika mnoha hodinami od tohoto pořadu, to dementovalo britské ministerstvo vnitra. Holt "naše"ČT. - Je to na vyhazov či přinejmenším na pořádnou pokutu těm, co takové pochybení (účelovou manipulaci?) dopustili.

    Nejlépe celý ten prohnilý spolek rozpustit a nenutit nás ho platit.
    "Za divokou spekulaci označil ve čtvrtek náměstek britského ministra vnitra pro otázky bezpečnosti Ben Wallace zprávu tamní agentury PA (Press Association), podle které se podařilo identifikovat pachatele útoku na bývalého ruského agenta Sergeje Skripala a jeho dceru Juliji."Viz: https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/478270-o-zapojeni-rusu-do-otrav-novicokem-nevime-vyvraci-spekulace-britsky-politik.html

    A co je přespříliš, to je moc.



    Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5952-pred-24-00-jsme-rasisti-podle-ct.html

    0 0

    Robert Billyard
    20.7.2018 InformationClearingHouse, překlad Zvědavec
    Stockholmský syndrom se týká jednotlivců, držených jako rukojmí. Po určité době rezignují na své zajetí a vstoupí do spojenectví se svým věznitelem. Je to podobné, jako když vězni, kteří jsou dlouhou dobu uvězněni, nakonec nechtějí opustit vězení. Vězení se stává jejich „přirozeným“ domovem a oni si vytvářejí strach z opravdové svobody a vnějšího světa.

    Přesně tak je to i se zeměmi, a týká se to i vazalských států NATO.

    NATO byla vytvořena po 2. světové válce jako obranná aliance, jejímž cílem bylo čelit hrozbě nyní zaniklého SSSR. Varšavská smlouva byla ekvivalentní obrannou aliancí SSSR, která byla v roce 1991 s rozpadem SSSR rozpuštěna. Aliance NATO měla být také rozpuštěna, avšak v duchu amerického triumfalismu dostala novou roli. I nadále ji ovládají USA, a stala se součástí globalizované válečné mašinérie.

    Evropa byla osvobozena od Hitlerova Německa, jen aby ji hned vzápětí kolonizoval americký imperialismus. NATO sloužila tehdy i dnes jako efektivní způsob, jakým Spojené státy ovládají Evropu. Ovládání Evropy také brání tomu, aby samotná Evropa vytvořila pakt s Ruskem, který by představoval mocenský blok a otřesení dominance USA.

    V Bruselu kanadský premiér Trudeau nabubřele prohlásil, že aliance NATO je dnes stejně důležitá, jako v době, kdy byla založena… „Zítřejší schůzka bude příležitostí pro všechny naše země znovu zasvětit své úsilí NATO, abychom tak demonstrovaly, že aliance je skutečně důležitá, že vykonává důležité věci, a že soubor hodnot a pravidel, které byly před více než 75 lety zavedeny kvůli obraně, jsou stejně tak důležité dnes, jako předtím,“ řekl Trudeau.

    Je to ten stejný Trudeau, který propustil nejvyššího člena svého kabinetu a bývalého šéfa strany. Ministr zahraničí Stéphane Dion byl propuštěn, protože přišel s novými nápady na vytvoření kanadské zahraniční politiky, která by byla více nezávislá. S příchodem Trumpa však Dion musel odejít, aby vláda uklidnila Washington. Diona nahradila nekompromisní a rusofobní Chrystia Freelandová. Jak Trudeau, tak Freelandová v souladu s hlasitou západní protiruskou propagandou nespravedlivě útočí na Rusko, což se děje zcela pravidelně („hlasitý“ je zde nejdůležitější výraz, neboť očerňování Ruska na Západě je tak pandemické, stejně jako když je někdo podezřelý, protože se rozčiluje nad falešnými zprávami).

    Když Trudeau napochodoval do Bruselu, choval se jako nováčkovský vedoucí pracovník koloniální správy, který poslušně pracuje ve službách mocných elit. Není obchodníkem s mocí, ale vášnivým obdivovatelem moci. Je schopen obětovat dobro své země pro větší slávu nefunkčního a zcela zkorumpovaného impéria, stejně jako ostatní lídři dalších vazalských států NATO. Všichni tito představitelé trpí Stockholmským syndromem.

    Trump je oproti tomu dokonalým obchodníkem s mocí, který si vychutnává zastrašující uplatňování moci a zcela opovrhuje slabostí u druhých - na čemž se přiživuje. Impérium praktikuje nejvíce nevděčný prospěchářský parazitismus, neboť se přiživuje na přátelích i nepřátelích. Trump je skutečně bezostyšný, neboť již začal vyhrožovat, že zvýší výdaje na obranu pro členy NATO ze současných 2% HDP na 4%.

    NATO má význam pouze jako jednorázová obranná aliance, která nyní slouží impériu jako součást jejího globálního militarismu. NATO není obráncem zemí, ale ničitelem. Mluví sice o obraně, ale všechno to jsou trestné činy. Vazalské státy NATO vědomě ignorují existenci Wolfowitzovy doktríny a Projektu pro nové americké století. Ignorují fakt, že USA mají celou planetu rozdělenou na vojenské velitelské zóny, že mají téměř tisíc vojenských základen, rozprostírajících se po celém světě. USA a jejich vazalské státy NATO mají přes 65% celosvětových ročních vojenských výdajů.

    Není divu, že Trump se zoufale snaží vydolovat ze svých vazalů více peněz. Jeho země coby impérium má velké účty, které je třeba platit.

    NATO jako obranná aliance je jen šaráda. Abyste mohli hrát tuto hru, musíte si určit, kdo bude ničema - tento účel splňuje Rusko. Stejně jako v době „studené války I“ Spojené státy opět hrají nejstarší a nejúnavnější hru i ve „studené válce ll“ - „Rozděl a panuj“. USA jsou válečný stát, stejně jako byla kdysi Římská říše. K udržení neustálého militarismu musí existovat nekonečná válka a nekonečná zásoba nepřátel - většinou vykonstruovaných. Svět musí být rozdělen na dobro a zlo. Napětí nemůže polevit, nemůže existovat žádná skutečná mnohostrannost. Progresivismus je blokován a ničen válkami. Ničíme si budoucnost, neboť ze zbabělé hlouposti vedeme nekonečné války.

    Aby tato zbabělá hloupost vzkvétala, musí také existovat pandemie Stockholmského syndromu. Spousta bude postižených. Počínaje našimi politickými kariéristy, postiženými jsou i propagandistické mozky médií, ozdobené blábolením našich zhlouplých intelektuálních elit, a bylo to vtlučeno do hlav i lhostejné veřejnosti.

    Toto je „psychologická aliance“ zkázy. Je nikým nezpochybňována, a jako taková rozhoduje o naší budoucnosti. Celá existence NATO je jen o velkých lžích, rukojmích a vyděračství, přičemž v dálce zní umíráček pro západní civilizaci.


    NATO Vassal States Suffering Stockholm Syndrome vyšel 16. července 2018 na ICH. Překlad v ceně 305 Kč Zvědavec.

    0 0

    Judith BERGMAN
    20.7.2018  CzechFreePress
    Podle nové studie o salafismu ve Švédsku vypracované Švédskou univerzitou obrany švédská policie podala zprávu o tom, že muslimské děti vyhrožovaly svým spolužákům, že jim podříznou hrdla a ukazovaly jim přitom na mobilních telefonech záběry takových exekucí.

    "Mnoho žen zde žije mnohem hůře, než žily ve svých původních zemích." - švédský ošetřovatel.

    Neschopnost - úmyslná slepota je pravděpodobně vhodnější výraz - je nevidět, že džihádistický terorismus nevychází z vakua, ale vyrůstá ve zcela konkrétním prostředí a zdaleka to není jen výlučně švédský problém.

    Skutečnost, že tolik evropských a dalších Západních vlád připisuje teroristické útoky "duševním chorobám", ilustruje tento problém naprosto perfektně.

    Nová studie [1] o salafismu ve Švédsku, zpracovaná Švédskou univerzitou obrany, vykresluje velmi ponurý obraz současné radikalizace muslimů ve Švédsku.

    Salafové byli první tři generace "zbožných následovníků" Mohameda. Jejich ideologie byla během posledních několika desetiletí převzata Al-Káidou, ISIS a různými místními pobočkami Al-Káidy. Podle studie salafisté, kteří věří v islám, tak jak ho praktikovali Mohamedovi ranní následovníci, se snaží odmítat Západní společnost ve prospěch "čistého" islámu: "Ne všichni salafisté jsou džihádisté, ale všichni džihádisté jsou salafisté." [2]

    I když studie neumožňuje odhadnout, kolik salafistů se ve Švédsku nachází, tak popisuje, jak se tam salafistické hnutí rozvíjelo a sílilo, zejména v posledních deseti letech. Rovněž uvádí několik příkladů jejich vlivu v různých švédských městech a lokalitách.

    Autoři studie dospěli k tomuto závěru: "Salafisté obhajují sexuální segregaci, požadují, aby ženy omezovaly své sexuální touhy, odmítají působení žen ve veřejné sféře a důrazně odmítají poslech hudby a některé sportovní aktivity." [3]

    Podle této studie také mnoho salafistů tvrdí, že muslimové nemají švédské přátele a Švédy považují za "kuffār" (káfiry), což je arabský termín pro nemuslimy, nebo "nevěřící". Jeden salafistický kazatel Anas Khalifa prohlásil:

    "Pokud se setkáte s křesťanem nebo židem, znamená to, že byste ho měli porazit nebo mu vyhrožovat? Ne. Mezi vámi, křesťany a židy ve vaší škole není žádná válka. Nenávidíte je kvůli Alláhovi. Nenávidíte skutečnost, že nevěří v Alláha. Ale přejete si ve svém srdci, aby Alláha milovali, takže s nimi musíte pracovat a mluvit s nimi, protože chcete, aby je Alláh vedl." [4]

    Salafisté si zřejmě rozdělili Švédsko geograficky mezi sebou. Podle studie:

    "Je zajímavé, že salafističtí kazatelé, na které se studie zaměřila, více spolupracují mezi sebou, než se svými soupeři. Zdá se, že tito kazatelé si rozdělili svou dawu (misi) podle různých zeměpisných oblastí..." [5]

    Zjištění této studie z různých měst, kde jsou salafisté aktivní, zahrnují:

    V Borås, některé děti nepijí ve škole vodu a nepoužívají vodorozpustné barvy, protože tvrdí, že voda je "křesťanská". Policie uvedla, že muslimské děti vyhrožovaly svým spolužákům, že jim podříznou hrdla, a ukazovaly jim přitom na mobilních telefonech záběry takových exekucí. Jsou známy případy "dospívajících", kteří na konci školního dne přijíždějí do mešit, aby se "omyli" po interakci s nemuslimskou společností. Sociální pracovníci [zdravotní péče, péče o děti atd.] ve městě přinášejí svědectví o tom, jak muži kontrolují ženy a kontrolují je dokonce i v čekárnách [6]. Jeden ošetřovatel řekl:

    "Uvědomil jsem si, že existuje síť, která kontroluje ženy, takže ani nemohou být ponechány o samotě s ošetřovateli. Nemají příležitost hovořit s kýmkoli o své situaci. Mnohé ženy zde mají mnohem horší život, než by měly ve svých bývalých zemích".

    Tento druh kontroly nad ženami se vyskytl prakticky ve všech švédských městech uvedených ve studii.

    Ve Västerås se náboženský vliv mísí s kriminalitou. "Pokud by banda výrostků přišla do obchodu a pokud by pokladní v pokladně nebyla zahalena, vzali by si cokoliv bez zaplacení a na pokladní by plivali a pokřikovali 'švédská kurvo'," uvedla ve studii policie. Mezi další příklady patří Syřané a Kurdové, kteří provozují obchody a restaurace v oblasti a jsou mladými muslimy vyslýcháni ohledně jejich náboženství. Pokud odpovědí není islám, jsou obtěžováni. Jinde se zase chlapci ve věku 10-12 let obracejí na starší ženy v okolí, vyzvídají na nich, zda jsou muslimky, a říkají jim "toto je naše oblast". [7]

    V Göteborgu, podle studie [8], salafisté nutili muslimy, aby nehlasovali v posledních volbách, protože je to "haram" (zakázáno). "Řekli jim, že pokud budou hlasovat, tak budou v soudný den zodpovědní za činy všech hloupých politiků. Hlídali ve volebních místnostech... V jedné volební místnosti mávali vlajkou IS [Islámského státu]", sdělil autorům studie místní úředník. Podle jednoho místního imáma je Göteborg od devadesátých let hlavním městem wahhábismu (saúdské verze salafismu) v Evropě. [9]

    Z 300 švédských muslimů, kteří se připojili k ISIS v Sýrii a v Iráku, pochází téměř třetina z Göteborgu. [10] (V poměru k celkovému počtu obyvatel vycestovalo ze Švédska do Sýrie a Iráku více lidí, než z většiny evropských zemí - hůře na tom jsou jen Belgie a Rakousko. [11]).*/ Somálsko-kanadský kazatel Said Regeah, který kázal v salafistické mešitě Bellevue v Göteborgu, "zdůraznil, že je důležité, aby se lidé narodili 'čistí' a že pouze muslimové jsou čistí. Všichni se rodí jako muslimové, ale jsou to rodiče, kteří formují své děti, aby se stali 'židy, křesťany nebo zoroastriány'". [12]

    Studie také uvádí, že nemuslimští majitelé podniků se setkávají s tím, že mají své podniky pomalované graffiti Islámského státu a že křesťanským kněžím je vyhrožováno, že přijdou o hlavu [13]. Jeden člověk, Samir, řekl: "Pokud nevěříte v islám, lidé vás budou ignorovat. Jsou i rodiče, kteří na své tříleté děti použijí závoj. Je to neskutečné, nejsme přece v Iráku." [14]

    Jinému imigrantovi, Anwarovi, bylo odepřeno zaměstnání v muslimské restauraci, protože není nábožensky založen. Anwar zdůrazňuje, že švédská společnost nepodporuje sekulární muslimy: "K životu nepotřebuji ani Bibli ani Korán. Jediná kniha, kterou potřebuji, je... švédský zákoník, ale když společnost není na vaší straně, co můžete dělat?" [15]

    Studie odhaduje, že v oblasti Stockholmu v současné době existuje až 150 salafistických džihádistů [16]. Salafisté jsou zvláště soustředěni v "no go zóně" ve čtvrti Järva. Někdy džihádisté ​​a zločinecké muslimské skupiny terorizují ostatní lidi, kteří v této oblasti žijí. Jedna žena uvedla, že salafisté a islamisté za posledních deset let ovládli podniky, suterény mešit a kulturních sdružení a že "Švédové nemají ponětí, jak velký vliv má politický islám na předměstích". Popsala, jak jsou dokonce i děti segregovány podle pohlaví a že náboženští vůdci nabádají ženy, aby úřadům nežalovaly, když je jejich manžel zneužívá. "Švédské zákony na předměstích neplatí." [17]

    Studie končí kritikou švédských úřadů za jejich zjevnou neschopnost propojit jednotlivé radikální muslimy s "prostředím, které formuje jejich ideje a v některých případech usnadňuje uskutečnění úmyslů radikálnějších a násilnějších skupin". Studie uvádí následující příklad:

    "Tehdejší národní koordinátor proti násilnému extremismu se vyjádřil, že otázka, proč se tolik lidí ze Švédska rozhodlo vycestovat do Sýrie a vstoupit do IS, je 'otázkou za milion dolarů'. A toto bylo názornou ukázkou celkové neschopnosti švédských úřadů (s výjimkou policie a bezpečnostních služeb) vypátrat, že se tento problém najednou neobjevil v nějakém vakuu." [18]

    Tato neschopnost - nebo možná záměrná slepota - nevidět, že džihádistický terorismus nevychází z vakua, ale vyrůstá ve zcela konkrétním prostředí a zdaleka to není jen výlučně švédský problém. Že tolik evropských a dalších Západních vlád připisuje teroristické útoky "duševním chorobám", ilustruje tento problém naprosto perfektně.

    Autoři studie také zmínili, že školy a další místní úřady nevědí, jak řešit problémy, které vytvořili salafisté. Ve studii se například uvádí, že muslimská školačka chtěla odložit šátek, aby si s ostatními dětmi mohla hrát na kadeřnictví, ale švédští pracovníci jí to nedovolili v souladu s přáním rodičů. Jiný příklad je ze švédské školky, kde malé děvčátko nechtělo nosit šátek, ale švédští pracovníci ji k tomu donutili, "i když cítili, že je to nesprávné", jen proto, že to bylo přání rodičů. Švédští školní pracovníci také popsali, že nevědí, jak jednat, když děti chtějí jíst a pít během ramadánu, ale rodiče dali pokyn, že musí držet půst. [19]

    Studie je důležitým prvním krokem, aby si Švédové uvědomili, že mají problém, avšak pokud příslušné švédské úřady - včetně švédské vlády a politických vůdců, kteří ve Švédsku odmítají uznat realitu - si ji pouze přečtou a budou ji bagatelizovat jako mezinárodní problém, byla tato studie vytvořena marně.

    (Judith Bergman je publicistka, právnička a politická analytička.)


    */ podle jiných pramenů se největší zastoupení "bojovníků džihádu" v přepočtu na populaci rekrutovalo z Kosova a Bosny - pozn.red.NR - vd
    Překlad původního textu: The Relentless Radicalization of Sweden
    Překlad: Josef Janeček

    0 0

    Petr Meduna
    20.7.2018 VašeVěc
    Bývalý předseda soc.dem. Vladimír Špidla, jinak také bývalý předseda vlády a bývalý evropský komisař, se v rozhovoru pro Pavla Štrunce, video na info.cz, pustil do hodnocení současné politické situace v zemi. Je to vzhledem k předcházejícím neúspěchům ve vrcholných funkcích dosti odvážné. Obzvláště když k tomu připomeneme ještě jeho působení na postu šéfporadce Bohuslava Sobotky.


    Špidla vyslovuje mimo jiné souhlas s vyjádřením premiéra Babiše, že komunistická strana je demokratická a nevidí nic na tom, že menšinová vláda se o KSČM opírá. Nerozporuji takové tvrzení, ale slyšet právě od Špidly vyjádření, že je 30 let součástí systému, evokuje vzpomínku na rok 2002 a tehdejší volby do Poslanecké sněmovny.

    Sociální demokracie po éře Miloše Zemana získala 70 mandátů a V. Špidla byl pověřen sestavením vlády. Složil ji z koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU s těsnou většinou jednoho hlasu. Oproti tomu případná spolupráce s komunistickou stranou, součástí systému, by umožnila například menšinovou vládu s podporou komunistických poslanců.

    Můžeme se ptát, proč Špidla soc.dem. zavlékl do koalice s konglomerátem fakticky pravicových stran, což nutně ovlivňovalo i následné kroky jeho vlády. Zdá se, že jako předseda sociální demokracie Špidla vyměnil eurohujerství za důslednější ochranu sociálních zájmů občanů. Můžeme se ptát, proč Špidla soc.dem. zavlékl do koalice s konglomerátem fakticky pravicových stran, což nutně ovlivňovalo i následné kroky jeho vlády.

    A když s podporou ODS prosadil české zapojení do okupace Iráku, což by jistě komunisté nepodpořili, za odměnu se mu dostalo dokonce prodlouženého posazení v Oválné pracovně Bílého domu s G. W. Bushem.

    Sociální demokracie by se měla vzdát případného uvažování o názorech, neřku-li radách, svého na mnoha frontách neúspěšného šéfa. I když hodnocení Špidly by nebylo celé, pokud by se nepřipomenul jeden jeho úspěch. V Bruselu si vysloužil starobní důchod ve výši více než 200 tisíc korun měsíčně.

    - - -

    0 0

    20.7. 2018   PL,rozhovor
    Salvini nabídl plán, jak se zbavovat imigrantů. Do včerejška se tato myšlenka nedala v RaiNews24 vyjádřit – to bychom byli obvinění z rasismu, egoismu, fašismu a nacismu i zlovolnosti atd. Nyní mají v Evropě jasno, že Itálie už není imigračním táborem celého světa,“ zdůraznil Salvini.
     Reakce Bruselu ho velmi rozčílila...Tak EU chce dále pomáhat špinavé práci pašeráků?
    V posledních dnech se hovoří o skupině 450 migrantů, kterým Itálie umožnila, aby se vylodili v sicilském přístavu Pozzallo. Země takové rozhodnutí přijala poté, co se Francie, Německo, Malta, Portugalsko a Španělsko dohodly, že každá země přijme po 50 migrantech, Irsko jich přijme 20. Roztržka se zeměmi Visegrádu, které říkají ne politice přerozdělování, ale stále trvá. Česko-italská blogerka Monika Pilloni na svém blogu na iDNES.cz zveřejnila rozhovor italského ministra vnitra Mattea Salviniho pro RaiNews24, kde se vyjádřil také k odmítavému postoji Andreje Babiše.

     Samozřejmě, že konečným cílem vlády není přerozdělení do Evropy, ale zablokování odjezdů. Méně lidí odjede, méně lidí zemře,“ dodal ministr vnitra Matteo Salvini.


    Podle Salviniho slov tak pod dlouhé době existuje vláda, která hájí zájmy italských občanů. „Po 650.000 přistání během pár let, což je nevyřízená záležitost (bývalé vlády), kvůli které, všichni v Evropě, poneseme důsledky ještě dlouhou dobu. Konečně si všichni uvědomili, že nemůžeme platit jenom my, přijímat jen u nás,“ uvedl s tím, že jde o začátek nové cesty.


    Český premiér Andrej Babiš však toto přerozdělení označil jako začátek cesty do pekla. „Pak ať nás podpoří v pomoci libyjským orgánům – ať nám pomohou všechny zachránit, každého ošetřit, nakrmit, ale pak odvézt zpět do Libye,“ navrhoval v reakci na jeho odmítavý postoj Salvini.

    Nyní prý italská vláda vyhodnocuje, jak to udělat, aby zachránila životy a do Itálie aby přijel jen ten, kdo má právo na to sem přijet. „Jako i v minulých dnech, sleduji vývoj situace týkající se těch dvou lodí, které jsou v italských vodách a na kterých se nachází také 16 matek a 11 dětí, kteří pravděpodobně v příštích hodinách budou moci vystoupit v Itálii, a jelikož chceme pro děti to nejlepší, tak chceme zamezit tomu, aby museli vyjíždět,“ upřesnil.

    Jediným řešením podle Salviniho je pomoci Libyi kontrolovat její hranice, její přístavy a její teritoriální vody. „Na rozdíl od toho, jak konal Renzi, Monti, Letta, Gentiloni – odmítáme přijmout všechny a financovat všechny. Chci ještě říct, že ty dvě lodě NGO, které jedou k libyjským vodám, si mohou ušetřit čas, námahu i peníze, protože italské přístavy pro ně nebudou k dispozici,“ doplnil v narážce na politiky minulé levicové vlády, k imigrantům výrazně vstřícnější.

    Když Salvini prohlásil, že Libye by měla být považována za „bezpečné útočiště“ kam navrátit všechny ty, kteří plují z pobřeží této severoafrické země, tak Evropská komise krátce a jasně odpověděla, že: „V žádném případě.“ Následně Italský ministr vnitra obvinil Evropu z „pokrytectví“: „Dáváte Libyjcům peníze, poskytujete hlídkové čluny, cvičíte pobřežní hlídku. Ale pak je Libye považována za nebezpečný přístav. Je to bipolarismus, který musí být překonán,“ dodal Salvini.


    Původní text ZDE

    Za několik hodin po jeho prohlášení přišel Brusel s odpovědí: „Žádná evropská operace nebo loď přistávat v Libyi nebude, protože Libyi nepovažujeme za bezpečné útočiště,“ zdůraznil mluvčí Evropské komise po intervencí vysoké představitelky EU Mogheriniové. Na to formou tweetu reagoval Salvini: „Evropská unie chce nadále usnadňovat špinavou práci pašeráků? Nebude to dělat mým jménem, buď nastane změna, nebo budeme nuceni jednat samostatně,“ zdůraznil s tím, že když požádá o změnu týkající se pravidel odmítnutí, tak „něco, co je dnes zakázáno, může se stát zítra normální“.

    0 0

    Paul Craig Roberts
    20. 7. 2018
    Roční rozpočet vojenskobezpečnostního komplexu činí tisíc miliard dolarů – čili jeden bilion. Tato obrovská suma peněz se pro komplex shromažďuje tak, že každému občanovi USA se z kapsy vytáhne určitá peněžní částka, kterou by on, samozřejmě, využil pro věc pro sebe potřebnou, na kterou mu ovšem po onom provětrání kapsy komplexem už peníze nezbudou.
    Ale zpět k rozpočtu komplexu ve výši jednoho bilionu dolarů. K ospravedlnění tak fantastické sumy na zbrojní výdaje je třeba nepřítele. Nu a vojenskobezpečnostní komplex USA, média a politikové rozhodli, že tímto nepřítelem bude Rusko. A proto tento komplex a jeho političtí a mediální agenti nedovolí Trumpovi vztah s Ruskem normalizovat.


    Aby prezidentu Trumpovi znemožnil nebezpežné napětí, Washingtonem vyprovokované, snížit, zorganizoval vojenskobezpečnostní komplex prokázaný podvod Russiagate, kterému však mnozí díky jeho vytrvalému opakování uvěřili. A aby toho nebylo málo, zaranžoval komplex v posledních dnech i falešnou obžalobu 12 ruských občanů a navíc i zatčení další ruské občanky Marie Butinové: Nytimes

    Vojenskobezpečnostní komplex jednající rukama i ústy politiků a presstitutek, jež řídí, převrátil každodenní povinnost prezidenta zmírňovat mezinárodní napětí, jež by mohlo vést k nukleární válce, v těžký zločin. Prezident Trump byl nařknut ze zrady za to, že se pokusil udržet mír.

    Člověk neseznámen s okolnostmi by to mohl považovat za hloupé i směšné zároveň, ale jak dokazuje Finian Cunningham: Thesaker, nestalo se nic menšího než to, že prezident Trump byl občanům USA představen jako zrádný nepřítel Ameriky.

    Prožíváme dnes štvanici nevídaných rozměrů a vojenskobezpečnostní komplex zahajuje svůj puč proti zvolenému prezidentu Spojených států.

    V roce 1961 a ve svém posledním prezidentském projevu k americké veřejnosti prohlásil Dwight Eisenhower, že vojenskoprůmyslový komplex USA je pro americkou demokracii hrozbou - a nevyšla z úst amerických prezidentů ještě nikdy pravdivější slova, než byla tato.

    Brzy poté zavraždil vojenskobezpečnostní komplex prezidenta J.F. Kennedyho za to, že společně se sovětským vůdcem Chruščovem usiloval o mír, a aby se zbavil prezidenta Nixona, který se Sověty uzavřel několik odzbrojovacích dohod a otevřel i vztahy s Čínou, nastrojil ve spolupráci s deníkem Washington Post krizi Watergate, jež vedla až k Nixonově rezignaci. Nu a dnes tento vojenskobezpečnostní komplex otevřeně iniciuje štvanici na prezidenta Trumpa. Jestliže štvanice uspěje, což je pravděpodobné, stane se Amerika totálním diktátorským státem, ve kterém všechny nezávislé hlasy umlknou.

    O koho se může v této situaci Trump opřít? Nikoliv o svou politickou stranu. Nikoliv o svou vlastní vládu. Nikoliv o Evropu. Nikoliv o tajné služby. Nikoliv o Pentagon a nikoliv o neinformovaný americký lid. Má za sebou jen „odrbance“, kteří ovšem nejsou zorganizováni a po odstranění Trumpa je čeká potrestání.

    Při pachtění za dohodou s Washingtonem buší Putin s Lavrovem hlavami do kamenné zdi a dříve nebo později si to budou muset uvědomit. A teprve až si to uvědomí, pochopí, že jejich jedinou možností je buď válka, nebo ruce vysoko zdvižené nad hlavou.

    Překlad: Lubomír Man