Quantcast
Channel: Nová republika
Viewing all 19126 articles
Browse latest View live

The Saker: Katastrofa ruského vojenského Tu-154 – pár krátkých prvotních úvah

$
0
0
Saker
28. 12. 2016 

Je příliš brzy na závěry k tomu, co se stalo s tímto letadlem. Ale jelikož jsem o to byl prostřednictvím e-mailu požádán, zde je pár mých vlastních, osobních prozatímních úvah.


Technická závada: Nepravděpodobné. Tu-154 je třímotorové letadlo a je to velmi spolehlivá mašina. Bezpečnostní bilance tohoto letadla je srovnatelná s většinou letadel jeho doby, přestože bylo často provozováno v extrémních podmínkách, v jakých jiná letadla neoperují. Tu-154 nastoupal do dostatečné výšky k tomu, aby se pokusil o návrat na letiště nebo případně o nouzové přistání na vodě. Počasí toho dne bylo dobré. Posádka nehlásila žádný problém. Ta katastrofa musela být okamžitá.

Problém s palivem: Nepravděpodobné. Problém s palivem je v případě nehody vždy prvotním podezřením, ale jestliže by motory indikovaly problém, nebo i kdyby došlo k jejich úplnému výpadku, piloti by měli čas o tom informovat. A také, stejně jako ostatní letadla, i Tu-154 může klouzat a provádět manévry bez energie z pohonné soustavy.

Kontakt s ptáky („birdstrike“):
Nepravděpodobné. Nejsem si jistý, že by někdy došlo k současně trojitému výpadku motorů po nasátí ptáků, ale i kdyby se to stalo, posádka to mohla hlásit, což neudělala. A opět: případ letu US Airways 1549 ukázal, že ani katastrofický „birdstrike“ nemusí zamezit pokusu o přistání s plně naloženým dopravním letadlem.

Chyba pilota: Vysoce nepravděpodobné. Chlapi, co pilotovali tohle letadlo, byli extrémně zkušení. A i když je chyba člověka vždy možná, většinou vyústí v situaci, kterou je možné ohlásit. Ovládání Tu-154 je velmi komplexní záležitost a letadlo má své slabiny – ale ty byly ruské posádce velmi dobře známy a tato posádka byla velmi zkušená.

Střela: Nepravděpodobné. Tu-154 je vybaven třemi motory včetně jednoho instalovaného nad zadní částí trupu a exploze bojové hlavice MANPADu (lehká, z ramene odpalovaná protiletadlová řízená střela s tepelným naváděním – pozn. překl.) nemá rádius dostatečný k vyřazení všech tří motorů. Pokud jde o větší střely, pobřeží Černého moře je velmi důsledně kontrolováno ruskými silami a bezpečnostními složkami (jako celé Černé moře) a dostat je blízko k Soči by bylo velmi riskantní a složité.

Sabotáž/bomba: Nejpravděpodobnější – prostě už proto, že ostatní možnosti jsou ještě méně pravděpodobné. Je pravda, že se jednalo o vojenské letadlo s – jak se dá předpokládat – dobře zajištěnou bezpečností. Bohužel, mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že když vypadáte jako Rus a mluvíte jako rodilý Rus, a pokud najdete správnou cestu, zajištění vojenské bezpečnosti v Rusku není vždy tak dobré, jak by mělo být. Nicméně když mluvíte s přízvukem nebo máte zahraniční vzhled, včetně toho, že hovoříte s kavkazským akcentem a vypadáte jako někdo z Kavkazu, bude mnohem těžší překonat kontroly.

Ze všech těchto důvodů, a ačkoliv je ještě příliš brzy na spekulace, mnou preferovanou hypotézou je, že to byl teroristický čin vykonaný ukrajinskými operativci. Doufám, že se mýlím a že se budu mýlit i v příštích čtyřiadvaceti hodinách, ale v tomto okamžiku se mi to jeví jako nejpravděpodobnější scénář.

A ještě jedna věc: tato tragédie opravdu zasáhla mé srdce. Nejenže zahynuli Aexandrovci, ale na palubě byly dvě další úžasné osobnosti: Valerij Chalikov a „Dr. Liza“. Neexistují slova, kterými by se dala popsat ztráta, jakou znamená smrt všech těchto lidí pro Rusko. To je důvod, proč doufám a modlím se za to – bez ohledu na první reakci popsanou výše – aby to nebyl ukrajinský teroristický útok, protože pokud ano, následky budou velmi vážné. Více bychom se mohli dozvědět velmi brzy.

The Saker

Zdroj: thesaker.is Překlad: Geo, Eurasia24.c

Motivovat lidi k práci, která je neuživí?

$
0
0
Ivan David
29. 12. 2016
K úvaze o bídě a o tom, že sytý hladovému nevěří, mě vedou zkušenosti psychiatra a obludná míra nepochopení a neschopnosti řešit problém reálné bídy, jaký vykazují "vlády" bohaté Evropy. K uspokojení potřeb člověka (ať už těch nejzákladnějších či blahobytu) musejí být dány subjektivní a současně objektivní podmínky. Obludná ideologie, podle níž se má každý starat jen sám o sebe, plodí obrovské problémy ve společnosti, které nutně povedou k jejímu zániku. Buď se vytvoří jiná, nebo ta současná nebude mít žádné pokračování.

Některé skvrny nelze vyčistit bez narušení struktury látky. Chci vyvolat diskusi. A nebo diskuzi. 

Vždy existovali lidé línější a lidé pilnější, lidé schopnější a lidé méně schopní. To je subjektivní stránka schopnosti uplatnit se a přežít. Jde o osobnostní rysy, částečně vrozené, částečně utvářené výchovou včetně vzdělávání. Špatná výchova vede k větší lenosti a horšímu vzdělání. Inteligenci nelze zvyšovat, ale lze ji snižovat.

Ve starších typech společností se lidé podíleli na společném sběru, lovu, chovu nebo rostlinné výroby. Taková organizace práce uživila jen málo lidí. Populace přizpůsobovaly počet svých potomků možnosti se uživit. Jednotlivec měl relativně determinované postavení ve vícegenerační rodině nebo rodovém společenství s povinnou vnitřní solidaritou. "Vyšší vrstvy" společnosti a různé parazitní skupiny si přivlastňovaly značnou část produkce. Jedna rodina středověkého nevolníka uživila jednoho mnicha a zlomek feudála a jeho obsluhy. V devatenáctém století v Evropě dramaticky narostla populace. Před hladomorem ji zachránily brambory a rozvíjející se průmyslová výroba.

Až potud to všichni známe, hlavně proto, že jsme to sami nezažili. Dál to už s takovou jistotou neznáme, přestože to zažíváme. V zemích s dobře organizovanou a technicky vyspělou výrobou si dělníci a ostatní zaměstnanci vymohli vyšší životní standard. Pracovníků ve výrobě ubývalo a tvrdilo se, že tento výpadek nahradí procovní příležitosti ve službách. To se potvrdilo jen částečně. V posledních dvou desetiletích značně klesla míra jistoty uplatnění. Pokles porodnosti je forma adaptace na životní nejistotu v podmínkách trvající celospolečenské solidarity. Stáří nezajišťují děti a vnuci. Globalizace zavádí volný oběh kapitálu pracovních sil a výrobků a tím zvyšuje životní nejistotu v zemích, které na ni nejsou adaptovány. Nejen Afrika a Blízký východ plodí nadbytek neuplatnitelného obyvatelstva jako Evropa 19. století. Jenže je nezachrání brambory a rozvoj průmyslu. Nezachránmí je ani Evropa, ale oni Evropu zničí, tak jako tonoucí přetíží záchranný člun a utopí se všichni.

Pro většinu lidí v Evropě probíhá nenápadně degradace společnosti. Dochází k demoralizaci mezi lidmi placenými za to, že nemají práci. Komunita po celé generace bez práce je demoralizována celá. Protože se lidem nechce "poctivě" zemřít hlady, přijímají vynucený životní styl a obživu si získávají nelegálně. Dlouhodobě nezaměstnaní nebo dokonce nikdy nezaměstnaní jsou neuplatnitelní. Jejich podíl ve společnosti roste. Nejchudší chudnou a nejbohatší nejrychleji bohatnou. Jan Keller mluví o "společnosti nesouměřitelnosti". Tento stav je nejen nežadoucí, ale není udržitelný, bez zásahu povede ke naprostému zhroucení společnosti a to v řádu několika málo desítek let.

Co dělají vlády? Nic, nebo přilévají olej do ohně. Snaží se od problému odvádět pozornost a když to nejde, vedou blbé řeči. Místo řešení příčin se nesmyslně snaží "řešit" následky, od placení neziskovek za deklarovanou snahu a popis úžasných výsledků na křídovém papíře výročních zpráv, až po chválu za charitativní sbírky šatstva a prošlých potravin. Dalšími formami parazitismu jsou lichva, exekuce, předražené nájmy, atd. Proti nim nelze zasáhnout, pokud je podnikání "svobodné" a neexistuje nepřiměřenost úroku, nákladů exekuce, nájmu, atd.

Je nutné zabránit vývozu kapitálu ve všech jeho formách včetně daňových rájů, je nutné zdanit spekulativní kapitál, zdanit firmy v místě podnikání, je nutné zabránit dumpingovým cenám zboží a práce a je nutno vytvářet pracovní příležitosti jinak, než nabízením vlastních občanů jako levné pracovní síly. Bezplatně získané vzdělání je nutné odpracovat nebo zaplatit. Je nutné zavést cla na některé druhy výrobků a maximální ceny na některé druhy zboží a služeb. Je nutné prosadit výchovu k společenské odpovědnosti, zdatnosti a výkonnosti. Je nutné trestat za parazitní jednání - ovšem za předpokladu existence reálné alternativy. Je nutné výrazně snížit nejistotu, kterou přináší trvalý partnerský vztah a výchova dětí.

Uvedl jsem jen část nutných opatření k trvalejší udržitelnosti společnosti. Samozřejmě, že tyto návrhy jsou skandální. Alternativou k nim je pokračující úpadek a poslech neutuchajících keců o snaze a úspěších.

Viděl jsem už dost bezdomovců, "ubytoven", parazitů, degradovaných feťáků a přečetl nemálo odborné literatury o tom, jak vznikají.

Nejsem nekritickým obdivovatelem prezidenta Miloše Zemana. Ve svém vánočním projevu pravil mimo jiné: "Nechápu, když zde máme téměř 400.000 nezaměstnaných a 150.000 volných pracovních míst, proč bychom měli pomocí sociálních dávek podporovat i lidi, kteří odmítají nabízenou práci a vysmívají se těm, kteří každý den poctivě chodí do práce.". Neukvapujme se. Pan prezident řekl, že to nechápe. I prezident má právo nechápat. Takže - hledané pracovní síly jsou jiné, než ty existující. V tom by měl i pan prezident vidět problém a chápat ho. "Nepodporovat pomocí sociálních dávek" asi problém nevyřeší.

Některé profese chybějí na trhu práce, protože místo chybějících kvalifikovaných řemeslníků a techniků jsou pro trh práce připravováni neuplatnitelní "odborníci". Nevidím důvod proč platit školám za "výrobu" neuplatnitelných absolventů. Dalším problémem, který zřejmě pan prezident nebere v úvahu, je výše odměny. Odměna, která nezajišťuje důstojný život nemotivuje k přijetí zaměstnání. Jestli je možné se nechat najímat na práci na černo a vydělat si víc než zaměstnáním za bídnou mzdu při zvýšených nákladech na bydlení nebo dojíždění, co by zvolil pan prezident na jejich místě? Jestliže by měl mít povinnost přijmout zaměstnání za nepatrnou mzdu, která nezajišťuje jeho minimální životní potřeby, tlačil by na pokles úrovně mezd. To má být cíl našich reprezentantů? Jistě vám drobní podnikatelé potvrdí, že se jim na inzeráty hlásí jen "netáhla". Špatně placená práce málo motivuje k vyšším výkonům. Nestálo by za to, kdyby se nejen prezident zamyslel nad tím, jak je možné, že na západě a jihu od naší země dostávají zaměstnanci za stejnou práci třikrát větší odměnu? Naši vůdcové nejsou schopni zajišťovat konkurenceschopnost jinak, než bídnými mzdami. Jenže stejně postupovali jejich předchůdci za socialismu. A jak skončili?

Už víme, proč američtí senátoři McCain a Graham urgentně cestují na Ukrajinu ...

$
0
0

29. 12. 2016     zdroj a zdroj
Zástupci Republikánské strany USA senátoři John McCain a Lindsey Graham navštíví 30. a 31. prosince Ukrajinu. Američtí senátoři navštíví i některé pobaltské země, Gruzii a Černou Horu. Bývalý velvyslanec Litvy v USA Zygimantas Pavilionis hovořil o účelu návštěvy republikánů ve východní Evropě ....


Vysoce postavení američtí senátoři za Republikánskou stranu již začali objíždět baltické země. Podle Pavilionise jsou republikáni ve východní Evropě proto, aby uklidnili obyvatele těchto zemí. Ti jsou znepokojeni zvolením Donalda Trumpa na post amerického prezidenta. Je známo, že republikán předtím učinil prohlášení, že bude brát v úvahu vklad každé země do NATO, aby pak učinil rozhodnutí, zda pomoci spojenci v případě napadení nebo ne ...

Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Velká církevní loupež ve spolupachatelství s (převážně pravicovými) politiky

$
0
0

Jiří Baťa
29. 12. 2016
Pokud platí to, co politici „uplácali“ jako podklad k zákonu o církevních restitucích, pak jeden z hlavních bodů je, že nárok na „vrácení“ majetků církvi (toto „vrácení“ hodně připomíná stejně lživé „vyhnání“ Němců) mají církve a náboženské subjekty, které mohou věrohodně prokázat, že na něj mají nárok a že jim byl tento majetek zabrán v období mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990. Ovšem nebyli by to ani čeští (vesměs pravicoví) politici, aby tolik „ublížené a poškozené“ církvi nevyšli vstříc subjektům, kterým nebylo nic zabaveno ani zestátněno, ale také těm církvím či náboženským společnostem, které v době (od r. 1948 do r. 1990) neexistovaly, nebo vznikly až po r. 1989 (např. Apoštolská církev, dnes údajně se 7 318 členy).

 
     Přijetí zákona o církevních restitucích se jak ve veřejnosti tak i odborných kruzích střetl s ostrou kritikou a nemalými výhradami některých ustanovení a podmínek, jež zákon obsahuje. Např.,že podle výsledků ČSÚ se požadované majetky církví k navrácení ukazují jako značně nadhodnocené. Další kritikou bylo konstatování,  že u některých církví může dojít až k absurdně vysokým náhradám a to až desítky tisíc Kč na každého člena církve. Takovým případem by mohla být Náboženská společnost českých unitářů 155 členů, náhrada ve výši 40 milionů, nárok 232 tisíc Kč na člena, ale stejně tak i u dalších subjektů, např. Jednota bratrská – 2156 členů, náhrada 600 mil. Kč, nárok 278 tisíc Kč na člena, Evangelická církev metodistická – 1952 členů, náhrada 370 milionů, nárok  189 tis. Kč na člena a pod.)
      Samostatnou kapitolou je však římskokatolická církev, která z celkového objemu náhrad 59 miliard, obdrží celých 80 % tedy 47,2 miliardy Kč. To by ještě nebylo to nejpodstatnější, mnohem důležitější je skutečnost, že přes dlouhodobé volání veřejnosti, nebyla v rámci přijetí zákona o církevních restitucích opět (zdárně pro církve) pozitivně vyřešena odluka církve od státu! Protože však stát vrátí 56 % majetku naturálně, bude první 3 roky (2013-2016) nadále přispívat ze státního
 rozpočtu na mzdy duchovních a administrativy těchto církví plnou částkou jako doposud, tedy 1,5 mld.korun ročně (většina těchto peněz jde na platy duchovních, pouze 6,5 % na provozní náklady a opravy církevního majetku. Od 4. roku (2017) se má částka každoročně snížit o 5% (tj. o 75 mil. Kč první rok, 71,25 mil. Kč druhý rok, 67,68 mil. Kč třetí rok atd. ).
     To znamená, že autorům zákona o církevních restitucích se (zcela jistě bez vedlejších úmyslů a nedej bože nějakých požitků) podařilo oddálit tolik potřebnou úplnou majetkovou odluku mezi církvemi a státem v Česku, ke které dojde až v roce 2030, tedy po 17 letech. Proč asi, nechť si čtenář odpoví sám, ale „opravdu nic nečestného“ v tom nehledejte!!! Navíc vyplácení ročních náhrad za nevydané nemovitosti skončí až v roce 2043, tedy  po dlouhých 30 letech (zřejmě si vzali vzor ze stejně dlouho trvající 30ti leté války). K tomu je samozřejmě zapotřebí také připočítat bonus podle míry a výše inflace. Podle předběžných výpočtů a prognóz by tak celkový objem finančních prostředků se započtením predikovaného vývoje inflace v Česku do roku 2043 mohl pro církve znamenat přísun celkem 96 mld. korun, tedy cca o 21 mld korun více, než je vypočítaný  celkový objem restitucí.  A to není vůbec málo.
     Za pozornost stojí především kritizovaná výše nároků na náhradu za nevrácený majetek, které jsou v přepočtu na jednotlivého člena nepřiměřeně vysoké, stejně jako skutečnost, že jsou vypláceny finanční prostředkyi těm náboženský subjektům, které v inkriminovaném období neexistovaly (např. Apoštolská církev) nebo jim žádné majetky nebyly zabaveny. Jak tvůrcům zákona, jeho schvalovatelům, ale vlastně i stávajícím pravicovým politikům nevadí, že  jsou tím porušována lidská práva v případě nespravedlivého, nakládání a přerozdělování majetku ve vlastnictví státu, ale i neoprávněné zvýhodňování náboženských subjektů na úkor státu, na jehož majetku mají svůj významný podíl i občané ČR, že došlo a nadále dochází k poškozování občanů České republiky, s jejichž majetkem je zcela protiprávně nakládáno. Co víc, žádný politický nebo státní orgán se proti tomuto bezpráví nebrání.
     Skutečnost, že i Ústavní soud vyslovil s církevními restitucemi souhlas (žel rozdílem jednoho jediného hlasu 7:6) neznamená, že neexistuje jiná možnost se domoci práva občanů, kterým jsou protiprávně odebírány státní finanční prostředky, na kterých se svými daněmi od r. 1948 do dnešních dnů podíleli. Nápravu v těchto záležitostech sice slibovala ústy předsedy B. Sobotky sama ČSSD ve svém volebním programu, ale jak skutečnosti  nasvědčují, zůstalo jako vždy   jen u velkohubých slov. Titulek článku tedy plně vystihuje podstatu církevních restitucí jako velkorysé církevní loupeže majetku občanů ČR za vydatné asistence politiků.

Ministerstvo zahraničí Srbska odpovědělo Ukrajině: "Není třeba nás poučovat"

$
0
0

29. 12. 2016    zdroj
Ministr zahraničí Srbska Ivica Dačić ostře reagoval na kritiku Kyjeva v souvislosti s tím, že Srbsko nepodpořilo rezoluci OSN o lidských právech na Krymu. "Není třeba nás poučovat a vměšovat se do politiky naší země", řekl a dodal, že Bělehrad byl proti ukrajinské rezoluci, protože dokument obsahuje "velmi mnoho ostrých slov a nepodložených výpadů proti Rusku", nikoliv proto, že Srbsko nepodporuje územní celistvost Ukrajiny. "Nejsem si také jistý, že všichni ti, kteří hlasovali pro ukrajinskou rezoluci ohledně Krymu, by hlasovali obdobně, kdyby šlo o srbské Kosovo", zdůraznil Dačić.
Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Ministerstvo zahraničných vecí RF prisľúbilo odpovedať na nepriateľské kroky USA

$
0
0
29. 12. 2016        Hlavné správy (kráceno)
Ruský portál Gazeta uviedol vyhlásenie oficiálnej predstaviteľky Ministerstva zahraničných vecí RF Márie Zacharovej, ktorá potvrdila, že Rusko určite odpovie na nové nepriateľské kroky Washingtonu.
Ide o to, že Barack Obama, ktorý nezvláda svoj neslávny odchod z Bieleho Domu v pozícii najhoršieho a najslabšieho prezidenta v dejinách USA, sa rozhodol škodiť Donaldovi Trumpovi aj v posledných dňoch svojej neslávnej prezidentskej existencie. Snaží sa na poslednú chvíľu čo najviac sproblematizovať vzťahy medzi Ruskom a USA a nastaviť Donaldovi Trumpovi množstvo politických pascí.



Podľa Márie Zacharovovej Obama sa snaží rozšíriť existujúce sankcie, skryte útočí aj proti ruským diplomatom a pripravuje odvetu za nedokázané kybernetické zasahovanie Ruska do amerických prezidentských volieb.

“Ide o novoročný pozdrav od Obamu a jeho administratívy, ktorá definitívne opúšťa Biely dom. Nemajú a nikdy ani nemali dôkazy o ruských hackerských útokoch, sú to klamstvá a nás už nebaví reagovať na nepravdivé tvrdenia garnitúry, ktorá odchádza do zabudnutia”, uviedla Mária Zacharovová.

“Ak Washington prijme ľubovolné nepriateľské kroky voči Rusku, okamžite dostane recipročnú odpoveď. Vrátane diplomatickej sféry. To, čo zavedú USA voči ruským diplomatom v USA, postihne amerických diplomatov v Rusku” potvrdila Mária Zacharová.

Nechápu si pri tom skutočnosť, že ak Rusi naozaj dokázali hackerskými útokmi zmeniť výsledok amerických prezidentských volieb, svedčilo by to o totálnom úpadku a rozklade americkej CIA, ktorá by zlyhala na celej čiare. V tom prípade sú na tom USA podobne ako ZSSR v rokoch 1989 – 1991, kde sa rozklad ZSSR takisto začal tým, že zlyhala KGB.

Americkí novinári a predstavitelia proclintonovských kruhov by si možno mali konečne uvedomiť, že tým ako ukazujú svetu svoju “veľkolepú americkú nemohúcnosť” (pretože nezabezpečiť svoje prezidentské voľby je prejavom ozajstnej nemohúcnosti), podkopávajú vážnosť k vlastnej krajine. Svet sa stáva multipolárnym, americké sankcie sú kontraproduktívne a ako bumerang s čoraz väčšou silou zasahujú krajiny EÚ. Obamova administratíva však už viac krát ukázala, že ju osudy a ťažkosti spojencov nezaujímajú.

Kto neverí, nech si spomenie napríklad na kauzu Volkswagen v USA.

The Week: Nikdo nechce Evropu, jakou z ní udělala Merkelová! Politika Angely Merkelové se změnila v katastrofu

$
0
0
29. 12. 2016   První zprávy
Kvůli migrační politice německé kancléřky Angely Merkelové se Evropa stala nebezpečným místem, kde volné hranice hrají do rukou teroristů. Michael Brendan Dougherty, korespondent The Weeku, to napsal ve svém komentáři s titulkem „Angela Merkelová ničí Evropu".

„Nejhorší ze všeho je snaha Merkelové chránit „evropské hodnoty", kdy pravděpodobně navždy změnila život Evropy. Svět bez hranic, který symbolizoval prosperitu a veřejný pořádek, se stal zdrojem nebezpečí," zdůraznil komentátor.

Podle slov Doughertyho, když německá spolková kancléřka vyvolala příliv více než milionu uprchlíků v roce 2015, tak ji „pěli chválu" a označili její rozhodnutí za „triumf lidství".

Ale po berlínském kamionu, řízeném migrantem, který vrazil na vánoční trh a zabil 12 lidí, je spravedlivé říci, že se politika Merkelové proměnila v katastrofu, poukázal novinář The Weeku.

FP: Jediný způsob, jak ochránit Západ - donutit Merkelovou odejít!

Podezřelý v útoku – 24letý Anis Amri byl nakonec zastřelen policií v Miláně, a údajně byl uprchlíkem z Tuniska, poznamenal Dougherty. Zároveň, po spáchání trestného činu, mu otevřené hranice umožnily dostat se z Německa a pobývat nejprve ve Francii a pak v Itálii, doplnil.

A novinář The Weeku připomíná: rok 2016, který končí v Německu smutkem za obětmi v Berlíně, začal útoky na ženy v Kolíně nad Rýnem, také údajně spáchané žadateli o azyl. Poté následovaly i další incidenty, výbuch ve městě Ansbach, provedený uprchlíkem ze Sýrie, až k zatčení 17letého afghánského mladíka za vraždu 19leté dcery evropského úředníka Marie Ladenburgerové.

„Je to katastrofa nejen pro Německo," uvedl Doughherty, připomínající teroristické útoky v Bruselu, Paříži a Nice.
Sama Merkelová tvrdila, že je nutné uprchlíky v takovém množství přijmout, protože to je jediný způsob, jak zůstat věrný „evropským hodnotám". Nicméně, současná vlna terorismu v Evropě představuje „smrtelné nebezpečí", nejen její zemi, ale i Evropské unii jako celku, zdůraznil novinář.


Nyní jednotlivé evropské země namísto nových způsobů integrace migrantů, hledají nové způsoby jejich dohledu. „Takovou Evropu nikdo nechtěl,“ shrnuje Dougherty.

Suchoje a Kryptony: smrtící kombinace proti lodím a radarům

$
0
0
Napsal/přeložil: Roman Azanov
29.12. 2016   Eurasia 24
Ruské letouny Su-30SM dostanou střely Ch-31, mimořádně účinné nadzvukové zbraně proti bojovým plavidlům a prostředkům protivzdušné obrany nepřítele.
Ruské ozbrojené síly přebírají moderní víceúčelové bojové letouny Su-30SM. Letos na jaře byla na Krymu zformována letka osmi těchto letadel jako součást Černomořské flotily a na podzim obdržel dva stroje stíhací letecký pluk v Rostovské oblasti.
Další dodávka „třicítek“ byla před několika dny předána samostatnému námořnímu leteckému pluku vojenského námořnictva RF, umístěnému na severu země. V roce 2017 bude těmito stíhacími letadly vyzbrojeno námořní letectvo na Baltu. Podle časového plánu, obsaženého ve státní obranné zakázce, by mělo být do konce roku 2018 dodáno více než 30 letounů tohoto typu také Vzdušným a kosmickým silám (VKS).

Su-30SM se aktivně účastní operací ruského letectva v Sýrii, když zpravidla doprovázejí a kryjí frontové i strategické bombardéry Ruské federace.

Jak uvedl deník Izvestija, letouny zařazené do sestavy námořního letectva Severní flotily budou kromě raket vzduch-vzduch vyzbrojeny i protilodními nadzvukovými raketami Ch-31. Hlavním úkolem stíhačů bude pokrytí a obrana Barentsova moře před nepřátelskými letadly, bojovými drony, křídlatými raketami a válečnými plavidly. Jinak mohou Su-30SM úspěšně útočit i na nepřátelské radary, protiletadlové prostředky a další pozemní cíle. A právě při plnění těchto úkolů se jim budou hodit nadzvukové rakety Ch-31 Krypton.


V roce 2015 bylo ruské armádě a námořnictvu dodáno přes deset prototypů křídlatých raket. Mezi nejzajímavější novinky patřila „rodinka“ protilodních a protiradiolokačních raket Ch-31AD (známá ve vojenských kruzích také jako Ch-31M; podle kódu NATO AS-17 Krypton). Rakety vyrábí společnost Taktické raketové zbraně (KTRV – z ruského Тактическое ракетное вооружение).

Vývoj střely byl zahájen již v roce 1975 a po jeho dokončení se Krypton stal první sériově vyráběnou raketou vybavenou kombinovaným reaktivním pohonem. To střele umožňovalo využívat režim přízemního letu (ve výškách od 3 do 5 metrů nad terénem) při zachování rychlosti letu kolem 2M (tj. přes 2300 km/h). Díky takové rychlosti, ve spojení s velmi dobrými manévrovacími schopnostmi, se výrazně zvyšuje pravděpodobnost přežití raket během překonávání protiraketové obrany (PRO) nepřítele a pravděpodobnost zásahu určeného cíle – a to bez ohledu na působení prostředků radioelektronického boje (REB).



Je známou věcí, že koncem devadesátých let se americká letecká společnost Boeing snažila získat stovku nadzvukových protilodních raket Ch-31A s tím, že by byly následně upraveny na nadzvukové cvičné vzdušné cíle a používány při testování a zkouškách prostředků protiraketové obrany hladinových vojenských plavidel.

„Není pomalu nikdo, kdo by se nepokusil naši raketu okopírovat, nikomu se to ale nepodařilo už několik desetiletí; něco takového nemá ani Čína, ani USA – přestože se snažily nakoupit u nás i cvičné terče, které by pak předělaly na Ch-31,“ konstatoval generální ředitel KRTV Boris Obnosov.

V současné době existují čtyři verze vysokorychlostních leteckých řízených raket typu Ch-31:

- protiradiolokační verze: Ch-31P a Ch-31PD

- protilodní verze: Ch-31A a Ch-31AD

Existují však i exportní varianty pro zahraniční zájemce.

Ch-31PD je určena k ničení radarů pracujících jako součásti systémů protivzdušné (PVO) a protiraketové (PRO) protivníka. Dosah rakety je až 250 km, hmotnost bojové hlavice do 110 kg.

Protilodní Ch-31AD podle vyjádření konstruktérů z hlediska bojové efektivity zřetelně převyšuje předchůdce a v ničem nezaostává za nejnovějšími typy podobných zbraní v zahraničí. Jejím úkolem je likvidace bojových a výsadkových plavidel a lodí zařazených do útočných námořních skupin (flotil), ale i lodí doprovodných. V porovnání se základní variantou CH-31A je u této verze o 15 % zvýšena hmotnost bojové hlavice a prakticky na dvojnásobek zvýšen i dosah.

Rakety Ch-31AD jsou součástí výzbroje stíhacích a víceúčelových letounů Su-30/35 a MiG-29K.

Schopnosti „třicítky“

Víceúčelový stíhací letoun Su-30SM je pokračováním konstrukcí založených na základním typu Su-30. Tato novější modifikace obsahuje technologie využité v exportní variantě Su-30MKI, pro použití v ruském letectvu však byla upravena palubní elektronika a došlo ke změnám ve výzbroji letounu.

Su-30SM (SM – sériový, modernizovaný) je předurčen jednak k vybojování (a udržení) převahy ve vzduchu, jednak k napadání a ničení pozemních a hladinových cílů. Konstrukce letounu využívá tzv. „kachní“ způsob umístění horizontálních řídících ploch, systém fly-by-wire a má motory s měnitelným vektorem tahu. Díky tomu se zařadil mezi tzv. vysoce manévrovatelné stroje.



Na „třicítce“ je nainstalován vícefunkční radiolokační systém Bars (Gepard), zařízení pro doplňování paliva za letu, nový navigační systém, zdokonalený systém řízení a také zmodernizovaný systém podpory života.

Su-30SM je vybaven 12 podvěsy. Mezi standardní výzbroj patří jak řízené střely vzduch-vzduch a vzduch-země, tak i neřízené bomby a rakety s trhavou náloží.

Jako výzbroj letounu je možno používat až osm raket vzduch-vzduch středního doletu typu R-27, až deset R-77 nebo také do šesti raket R-73 s krátkým dosahem.

Stroj může být vybaven i protiradiolokačními a protilodními střelami Ch-31P a Ch-31A (až 6 ks) a může se tak zapojit do umlčení PVO nepřítele nebo likvidace hladinových plavidel. Je schopen atakovat protivníka i vysoce přesnými údery, a to za použití:

- raket vycházejících z typu Ch-59 ( až 5 ks)

- řízených leteckých bomb KAB-250 (až 6 ks), KAB-500 (až 6 ks) a KAB 1500 ( max.3 ks)


- raket Ch-29T s televizní hlavicí a autonomním optickým navedením (až 6 ks)


- volně padajících (neřízených) leteckých trhavých pum kalibru 100, 250 a 500 kg


- bloků neřízených raket S-8 (blok B-8M) a S-13 (blok B-13L) a raket S-24 a S-25.


Letoun může být dále vybaven radioelektronickým systémem rušení Chibiny, instalovaným na koncích křídel, a má zabudovaný 30mm letecký kanón GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů.

Úspěchy „třicítky“


Súčka se výborně osvědčila během operace v Sýrii. Letouny byly v rámci ruské letecké skupiny v Sýrii poprvé použity 12. října 2015, kdy bezchybně zajistily všech bojových letů ruské úderné letecké skupiny.
V syrském vzdušném prostoru Su-30SM průběžně sledovaly vojenská letadla USA i jejich drony. V listopadu 2015 tyto víceúčelové stíhače doprovázely nad Středozemním mořem a nad Sýrií strategické raketonosné bombardéry Tu-160.

Letos v září se piloti námořního letectva se čtyřmi letouny Su-30SM zúčastnili velkého vojenského cvičení Kavkaz. Během cvičných letů zničili „nepřátelské“ bojové plavidlo, když na něj svrhli čtyři 250 kg bomby. Mimo to uskutečnili i nácvik leteckého manévrového souboje, při kterém předvedli prvky vysoké pilotáže v malých a velmi malých výškách s cílem zaujmout co nejvýhodnější polohu k útoku.

Letos na podzim dostala tyto vysoce manévrovatelné stroje akrobatická letecká skupina Russkije viťazi. Během dosavadních 25 let od založení předváděli její členové vysokou pilotáž na stíhacích letadlech Su-27.

První objednávky na dodávky Su-30SM letectvu RF byly vyplněny společností Irkut v roce 2012. Úspěšné nasazení letounů v Sýrii jistě umožní dále navýšit počet těchto stíhaček v ruském vojenském letectvu. Určité množství letounů bude ministerstvem obrany zakoupeno také pro letectvo Ruské námořní flotily.
Roman Azanov
Zdroj: tass.ru

Novinky nás se zřejmým potěšením informovali, že "Rusové zuří"

$
0
0
Ivan David
29. 12. 2016
Novinky (zde) nás informují, že Rusové zuří. Redaktor buď patří k lidem, kteří mají velké problémy rozpoznat a charakterizovat emoční stavy jiných lidí, a nebo je jeho přání otcem myšlenky. Snad žije s představě, o obrovském vlivu médií. Asi chtěl vyvolat pro něj a jeho spřízněnce libou představu, že z karikatur přiblblého francouzského časopisu Charlie Hebdo 150 milionů Rusů vztekle poskakuje a vykřikuje kletby. Podle Lidovek (zde) časopis dokonce "rozzuřil Rusko", což se prý projevilo tím, že se na internetu objevila petice. Ale není tomu tak, jedná se jen o další nejapnou provokaci za hranicí vkusu. Protože se už v rámci lidských práv všechno smí a nic se nemusí respektovat, je pro blbečky stále těžší upoutat pozornost. 


 "Repertoár souboru Rudé armády se rozšířil."
(v další "karikatuře" je vyslovena lítost, že na palubě nebyl Putin)

Jistě nejen Rusové, ale všichni slušní lidé, kteří se o této nechutnosti dozvěděli musejí být znechuceni. Cítíme, že není daleko doba, kdy devastace hrobů na hřbitově bude naprosto banální záležitostí, která nestojí za zmínku. Tolerance k podobným hnusotám zašla už příliš daleko. Už tak se na "Západní kulturu" odjinud dívají jako na prostředí, kde "nic není hanba". Uzrál čas ukázat, že pod pojmem svoboda je na místě si představovat něco jiného než bezbřehý prostor pro uplatnění cynismu asociálních psychopatů. 

Podle karikaturisty Štěpána Mareše, proslulého výtvarně velmi nadaného autora hrubě nevkusných karikatur, není výkon Charlie Hebdo "nic překvapivého": "Já jsem to viděl na internetu a líbilo, nelíbilo, hlavně mě to nepřekvapilo. Je to časopis, který je zvyklý čeřit vody veřejného mínění a dělat si legraci ze všeho." 

Dále pak pro Český rozhlas Mareš rozvinul svoje stanovisko (zde):
"Já jsem nic takového na Alexandrovce nekreslil také proto, že k tomu nebyl čas a událostí je tolik, že člověk nestíhá, co se děje. To zaprvé. Zadruhé ale také proto, že jde přece jen o tragédii, pád letadla, jsou tam mrtví, je to příliš čerstvá věc. Nedivím se ale Charlie Hebdo a některým karikaturistům, že se to pro ně stalo vhodným terčem. Svádí to k tomu. Rusko je stát, který není zvyklý na to, že by si z něj někdo utahoval a dělal takovou legraci. Přece jen Putina berou jako novodobou modlu a najednou si z nich někdo utahuje, ještě k tomu z Alexandrovců, kteří jsou jakýmsi mluvčím jejich armády a pro nás, pro západní Evropu i symbol Sovětského svazu. To, že si z toho časopis jako Charlie Hebdo udělal legraci, to je něco, co je pro Rusko a Rusy naprosto nepřekousnutelné."  

Novinář: Nežil jsem nadarmo, jen co nenávisti se mi podařilo vyvolat! (Karel Čapek, Bajky a podpovídky)

Nový trend v chování politiků

$
0
0

Jiří Jírovec
29. 12. 2016
Odstupující americký president kolem sebe kope dříve nevídaným způsobem. Měl 8 let na to, aby něco udělal. Výsledky za sebou nemá skoro žádné a teď se snaží ztížit Trumpovu pozici, jak jen může. Zapomenuto je setkání v Bílém domě, které ukázalo úsměv vycíděných zubů coby záruku, že předání moci proběhne hladce. Mezi Obamovy kroky patří například zákaz těžby ropy v arktických oblastech, narušení vztahu s Izraelem (USA nechaly projít resoluci RB odsuzující zabírání palestinského území Izraelem) a obvinění Ruska z manipulace americkými presidentskými volbami.


První je schválnost, druhé absolutní pokrytectví, protože výstavba na okupovaných územích začala prakticky okamžitě po roce 1967 a USA nikdy nic proti tomu neudělaly, a třetí urážkou amerických voličů, protože prý podlehli činnosti ruských hackerů.

Použití politických zbraní pro vnitropolitický boj není nic nového. Zdá se ale, že v roce 2016 tyto hrátky, mající charakter tahanic o hračky v mateřské škole, přerůstají do mezinárodního prostoru.

V této souvislosti je třeba zmínit zneužití moci jistým hňupem. Je skoro zapomenuto, že Brexit byl výsledkem Cameronovy miskalkulace, že si porážkou odpůrců EU upevní svoji mocenskou pozici v Británii.

Cameronovi je třeba přiznat, že přesvědčivě dokázal, že referendum je naprostý nesmysl. Složitý problém nelze zjednodušit na ANO či NE. Lid má jakoby rozhodovat o věci, o které nemají ahnung ani nejexpertovatější z expertů.

Když čert nemůže nic udělat, tak alespoň zasmrdí. Tak praví lidová moudrost. Smrad časem vyvětrá, jenže zmíněná zhůvěřilost politiků může mít opravdu nedozírné následky pro celý svět.

Zdá se, že poslední americké presidentské podkopaly poslední zbytek toho, co bývalo považováno za demokracii.

Možná začne platit pravidlo, že demokracie je jen "když vyhraju já". V opačném případě "vzhůru do ulic!" Jako bychom to neznali.

Ani hydra dosavadní americké moci není všemocná. Jackie Evancho vzdoruje šikaně.

$
0
0
Láďa z Brna
29.12.  2016
Mainstreamová média ve Spojených Státech v posledních měsících doslova šílí, protože končící moc předává nejen kormidlo, ale s ním i přístupy pod všechny ty koberce, pod kterými je zametena špína především z 15 posledních let vládnutí. Ta léta byla tak zvláštní, že i chování mnoha lidí a institucí spjatých s minulostí je teď bezprecedentně hysterické. 
 V době, kdy v listopadu a začátkem prosince příprava inaugurace teprve najížděla do obrátek, většina mainstreamu v USA, podobně jako jejich opičky u nás, nešetřila přehrávanou skepsí, že vystupovat pro Trumpa při jeho inauguraci nebude chtít nikdo významný. Vždyť kdo by se taky dobrovolně rozhodl takhle si zničit kariéru. A že si ji zničí, o tom samozřejmě nepochybujte, prý...

Když tedy pak ve středu 14. 12. 2016 oznámila Jackie Evancho, že právě ona přijala účinkování na inauguraci čerstvě zvoleného prezidenta Donald Trump, sehrála hlavní média etudu velkého překvapení, že někdo takový se přece jen mohl objevit a dokonce to je zrovna ten nejmladší umělec, který kdy získal platinové album.
Samozřejmě, v té chvíli bylo vyjádření Jackie velmi uměřené, i přes své mládí si je moc dobře vědoma, že teď bude nucena se pohybovat v minovém poli. Takže vyjádření bylo krátké: "Nedávno jsem byla nově zvoleným prezidentem požádána zazpívat hymnu při inaugurační ceremonii a já jsem tak vzrušená. Bude to úžasné." A na další dotaz reagovala: "Možnost zpívat pro prezidentský úřad, to je pro mě velká čest." 


Střízlivě vzato, není jí moc co vytknout.
Nedostatek vlastenectví v žádném případě, vystupuje při různých ceremoniích a národní hymnu zazpívala poprvé před 39.000 sportovními diváky v březnu 2010 ještě před dosažením svých desátých narozenin. Tehdy Jackie znali především "jenom" v Pensylvánii (je to stát větší než Česká republika) a světové proslulosti Jackie dosáhla "až" o půl roku později.
Jackie Evancho - Pirates Home Opener 2010 - National Anthem (9 years old):

Premiérové vystoupení pro prezidentský úřad si už také odbyla, a to ke konci roku 2010 při rozsvěcení Národního vánočního stromu, při prezidentství Baracka Husseina Obamy.
National Christmas Tree 2010 with Obama light tree & Jackie Evancho sing O Holy Night:


Přesto po tomto jejím oznámení její významné role při prezidentské inauguraci nastaly dva týdny šokujícího proudu vší možné i nemožné nechutné mediální a kyber šikany. Jackie Evancho přesto dokázala reagovat klidně: "Moje rodina je docela velkým cílem. Mám transgender sestru a tak se musíme vyrovnávat s mnohou nenávistí. Ale naučilo nás to, že spolu s ní se nám dostává hodně i lásky... A té my věnujeme svoji pozornost... I když jsme někdy opravdu otráveni nekonečnou nenávistí, to musíme přiznat, my to ale prostě ignorujeme."

Nenávist je všudepřítomná, ale ani americká média nejsou všemocná. Zatímco mnozí jsou tak neurvale "kritičtí" vůči blížícímu se vystoupení mladičké hvězdy, hodně jejích fanoušků jí naopak prokazuje svou podporu tím, že si kupují její hudbu. Prodej hudby Jackie Evancho zaznamenal nový boom po oznámení jejího vystoupení při inauguraci.
Podle serveru TMZ.com, prodej alb a písní Jackie Evancho, jak digitálním stahování, tak na nosičích, je nyní čtyřnásobný od chvíle, kdy bylo oznámeno její vystoupení na inaugurační ceremonii. Její album "Someday at Christmas," muselo být v posledních týdnech dvakrát z výroby doskladněno.
Na žebříčku Billboard Classical Albums chart toto album vyskočilo na číslo #1. Také její starší alba stoupají v prodeji i na žebříčcích.

Billboard Classical Albums chart: http://www.billboard.com/charts/classical-albums

Prezidentská inaugurace při které zázračná šestnáctiletá Jackie Evancho zazpívá národní hymnu "The Star Spangled Banner" proběhne v pátek 20. ledna 2017, podle pražského času přibližně v noci nebo nad ránem dalšího dne..
Spolu s ní organizátoři oznámili také vystoupení Radio City Rockettes a světoznámého Mormon Tabernacle Choir, obě tato uskupení rozhodně stojí za to, byste si je na youtube taky vyhledali.


Na co Vám ale ještě určitě musím dát nějaký odkaz je samotná Jackie Evancho. Následuje playlist na youtube, který má 66 písní, tj celkem asi 4 hodiny podívané a poslechu. Prvních 20 videí jsou písničky dokumentující rychlý pěvecký vývoj mladičké zpěvačky a potom následují písničky subjektivně seřazené až k těm úplně nejlepším na konci. Postupně se tak samozřejmě budete moci přesvědčit, že dnes už je z Jackie hvězda první velikosti. Samozřejmě ještě více písniček a v té úplně nejlepší kvalitě se dá na různých místech koupit. Přeji Vám všem tu nejlepší zábavu.

Jackie Evancho - From genuine beginnings to the genuine beauty! 

Z Ameriky "s láskou": Washington i nadále dodává zbraně ozbrojencům v Sýrii / From America "with love": Washington continues to supply weaponry to militants in Syria

$
0
0
Anna Jaunger
29. 12. 2016      (zasláno redakci autorkou)
V posledních dnech se odstupující vláda Spojených států rozhodla zkazit vztahy mezi Washingtonem a řadou zemí. Nezastaví ani na nepřátelské a nebezpečné kroky na Středním východě. 23. prosince, současný americký prezident Barack Obama schválil obranný rozpočet na příští rok. Nový zákon umožňuje Washingtonu přímo i prostřednictvím třetích zemích dodávat určité typy zbraní do Sýrie. Současná administrativa Spojených států tvrdí, že zbraně budou dodávány pouze takzvané "umírněné" opozici. Nicméně, jak ukázal čas, Washington není schopen rozlišovat mezi "mírnou opozicí" a teroristy.



Na pozadí přijetí tohoto zákona se reakce tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana zdá být opodstatněná. Řekl, že má důkazy o podpoře teroristických skupin v Sýrii ze strany koalice vedené USA. Turecký vůdce byl podpořen íránským ministrem obrany Hosseinem Dehghanem s tím, že Washington není věrohodný ve svých záměrech vyřešit syrskou krizi, a i nadále usiluje o pdosažení partikulárních cílů.

I když americké ministerstvo zahraničí označolo slava tureckého prezidenta jako "absurdní prohlášení", fakta hovoří sama za sebe. V průběhu odminovávání v Aleppu, ruští specialisté objevili velké množství munice vyrobené v USA, Německu a Bulharsku. Kromě toho nalezli raketomety, ruční granáty, granátomety a střelivo pro houfnice. Je třeba poznamenat, že cena těchto zbraní a střeliva se odhaduje na stovky milionů dolarů. S největší pravděpodobností, zde radikálové zanechali zbraně, protože si byli jisti novými dodávkami.

Je zřejmé, že zahraniční politika současné americké administrativy je zaměřena na destabilizaci politické situace v Sýrii a na Středním východě. Pro Washington válka zůstává nejlepším a nejvýnosnějším druhem podnikání. Pro Donalda Trumpa a jeho administrativu nebude snadné se odchýlit od tohoto druhu politiky, byť by po tom upřímně toužil. Snad by se dalo očekávat, že nebude opakovat chyby svých předchůdců.

From America "with love": Washington continues to supply weaponry to militants in Syria

In recent days outgoing US administration is committed to spoil relations between Washington and a number of countries. It doesn't stop even at hostile and dangerous steps in the Middle East.

Thus, on December 23, current US President Barack Obama has approved the defense budget for the next year. The new law allows Washington directly and through third countries to supply to Syria certain types of weaponry. The current United States administration claims that weaponry will be supplied only to the so-called "moderate" opposition. However, as time has shown, Washington is not able to distinguish between "moderate" opposition and radicals.

Against the background of the adoption of this law the reaction of Turkish President Recep Tayyip Erdogan seems quite justified. He said that he had the evidence of support of terrorist groups in Syria by the US-led coalition. The Turkish leader was supported by Iranian Defense Minister Hossein Dehghan, adding that Washington is not serious in its intentions to resolve the Syrian crisis and is continuing to pursue it their own selfish goals.

Although the US State Department called the Turkish president' words as "absurd statement", the facts speak for themselves. During the mine clearing operation in Aleppo, Russian engineers discovered a large quantity of ammunition manufactured in the USA, Germany and Bulgaria. In addition, they found multiple rocket launchers, hand grenades, grenade launchers and ammunition for howitzers. It is noted that the general cost of weaponry and ammunition is estimated in hundreds of millions of dollars. Most likely, the radicals have thrown weapons, because they were confident in new deliveries.

It is obvious that the foreign policy of current US administration is aimed at destabilizing the political situation in Syria and in the Middle East. For Washington the war remains the best and the most profitable type of business. It won't be easy for Donald Trump and his administration to depart from such kind of policy, even with a sincere desire. It should be expected that he will not repeat the mistakes of his predecessors.

„Některé skvrny nelze vyčistit bez narušení struktury látky.“

$
0
0

Ludvík Smýkal
29. 12. 2016
Staré české přísloví říká, že „ryba smrdí od hlavy“. Těžko lze vinit za současný stav nějaké řadové pěšáky, jejichž výčet přesahuje možnosti tohoto článku, ale zcela určitě obsahující, v článku Ivana Davida uvedené, nezaměstnané a příjemce různých sociálních dávek. Odpovědnost za to, že stávající režim převrátil všechny morální a etické hodnoty nohami vzhůru a jsou ohroženy samotné základy našich národů a státu, mají ti, kteří měli a mají právo rozhodovat a řídit tento stát, jeho úřady a instituce. 



Jejich výčet je veliký, počínaje prezidenty republiky a konče posledním obecním zastupitelem. Každý z nich, někdo více, jiný méně, se podílel a podílí na morálním a hospodářském rozkladu našeho státu, orgánů státní správy a samosprávy.

Další přísloví říká „Vše souvisí, se vším“. Vývoji u nás i ve světě většina občanů přestává „rozumět“ a toho zneužívá určitá skupina lidí, kterou spojuje jediný společný cíl a program - zisk.

Tento proces je ještě umocněn vývojem, pro většinu z nás těžko pochopitelných, technologií, událostmi v zahraničí, apod.

Vzniká tak obrovský střet zájmů, priorit a ideových trendů. A z tohoto střetu nelze vytáhnout jen dva, tři problémy (byť jsou výsostně skutečné a pravdivé) a věřit, že jejich řešení přinese pozitivní změnu naší společnosti a státu. Žádný z problémů, uvedených v článku I.D, nelze řešit samostatně, všechny souvisí se současným stavem našeho hospodářství, školství, kultury, apod.

K řešení, co se musí změnit, je toho daleko více, aby požadovaná celespolečenská změna měla pozitivní charakter.

Ke změně existují v podstatě dvě nenásilné cesty. První nic nedělat, čekat, že to vše nějak dopadne – vede do pekel. Druhá – uspět ve volbách. To je zatím ovšem běh na velmi dlouhou trať a bez vynaloženého úsilí všech, od odborníků až po pomocné „dělníky“, zcela nemyslitelná.

Radim Valenčík se pokusil napsat pár tezí k tomu, jaký by měl být program té strany, která chce uspět ve volbách, docení význam skutečného programu a předložil je k diskuzi. (program-strany-ktera-chce-vyhrat-volby) a teprve budoucnost ukáže, zda budou podnětem pro změnu dosavadních politických stran a hnutí nebo si je vezme za své některý z nově vznikajících politických subjektů.

Identifikovat příčiny současných problémů a ukázat, co dělat, rozhodně nebude jednoduché. Příčiny mohou být vnější i vnitřní, specifické pro jednotlivé činnosti a obory, vzájemně se prolínající, některé z nich přímo souvisí s naším členstvím v EU a NATO, společenským systémem, apod.

Tvorba programu nesmí být samoúčelná, již při jeho přípravě je nutné dbát na všestranné zajištění jeho případné realizace. I když vše bude provedeno odborně, výsledky snažení se nebudou mnohým zainteresovaným "líbit", lze očekávat jejich přímou či nepřímou negativní reakci. Od počátku budou vyvíjet snahu "mít vše pod kontrolou …", na to je třeba být připraven.

Neupadnout do pasti považování za normální toho, co normální není a odpoutat se od "politických investorů", jejichž investice se vracejí z provizí za veřejné zakázky či z rozdělování peněz evropských fondů považuji za jeden z klíčových bodů pro realizaci změny. Ke změně „vede“, dle mne, pouze jediná cesta, vedoucí přes podstatnou a připravenou reorganizaci ministerstev, orgánů veřejné správy a samosprávy, apod., ovládajících zadávání veřejných zakázek a rozdělování veřejných prostředků.

Věta článku I.D. „Některé skvrny nelze vyčistit bez narušení struktury látky.“ v podstatě nastínila, dle mne, cestu ke změně v naší společnosti a k dekolonizaci našeho státu.

Rozkradený a vytunelovaný český zájem

$
0
0
Václav Umlauf 
30.12.2016 E-republika

Pokus o artikulaci zájmů českého státu, který by neměl jít cestou korporátního fašismu. Evropské zkušenosti posledního století jasně ukázaly, že na jeho konci nás čeká globální válečný konflikt.






Po dvaceti letech zlodějin a budování českého mafiánského kapitalismu na extrémně neoliberální způsob u nás došlo k paradoxní situaci. Česko vyniklo z civilizovaných zemí socialistického bloku tím, že má stát a chování občanů jako někde na Balkáně. Stádo ovčanů poslušně volilo pod hrozbou příchodu mytických „komunistů“ a návratu „starých pořádků“ party politických zlodějů zprava i zleva tak dlouho, až stát a jeho zájem prakticky zmizel. Znechucení a nemyslící občané svedení korporátními médii tento stav potvrdili tím, že do čela státu zvolili miliardáře přes úživu, který nabídl „dva v jenom“, jak to vtipně napsal náš redakční kolega v článku Politika v akčním korporátním balení. Lidé pochopili, že politické koupené šašky nemá smysl volit, když si mohou svého miliardáře zvolit přímo. Pak totiž nemusí platit za okliku zvanou "zastupitelský lobbismus" a dostanou jako v akci zvýhodněné korporátní balení "dva v jednom". Tím došlo k tomu, že stát je konečně vedený ve stylu korporátního fašismu, tedy jako „moje firma“.




K tomuto vývoji jsme už dávno věnovali sérii článků k vývoji českého korporátního fašismu. Ke čtení stojí článek Rozdíl mezi korporátním kapitalismem a korporátním fašismem. Rozdíl tkví v tom, zda kapitalismus v dané zemi řídí politická reprezentace, nebo bankovní či průmyslové korporace. Pokud platí jako v Číně a v Rusku, že korporace podléhají politické moci a jejich strategii spoluurčuje stát a má možnost dosáhnout i na jejich zisky, pak jsme v korporátním kapitalismu. Pokud ale platí, že korporace si uplatí volby a vybírají kandidáty, a přitom neplatí prakticky žádné daně v daném státě, pak jsme v modelu korporátního fašismu.

 

Pravice a korporátní fašismus


Typickým příkladem politického systému řízeného v popsaném modelu korporátního fašismu představují dnešní Spojené státy americké, o čemž jsme psali dost článků. Tento model prosazuje v USA nový prezident Donald Trump. Jenže na rozdíl od ideologicky nemyslího a politicky zbabělého Česka tento miliardář sleduje úplně odlišnou strategii. Tzv. „alternativní pravice“ (Alt Right) podporující Trumpa obdivuje Putina jako silného národního vůdce, který zkrotil nadnárodní korporace, dosáhl ekonomické stability a díky brilantní zahraniční politice Lavrova a spol. vytvořil z Ruska opět globální velmoc. To je přesně to, co tzv. "levicový" Obama s klanem Clintonových projeli na plné čáře. A ještě při tom ekonomicky ožebračili střední třídu a nechali nekontrolovaně vládnout bankstery z bank, které jsou příliš velké na to, aby mohly padnout. Trump bude nemilosrdně budovat US-korporátní fašismus, nejspíše stát Mussoliniho typu, v němž platí i jistá míra sociální spravedlnosti. K tomu viz náš starší článek O fašismu, racionálně. Pravice tedy ví, co chce a co je pro ni tzv. "český zájem". Tak to shrňme v bodech.
  • Musí zde zůstat současná kolonie poslušně pracujících dělníků v montovnách za minimální mzdy.
  • Veškeré zisky se budou legálně, přes zákonodárství, odvádět jednomu procentu až jednomu promile vyvolených.
  • Těm 99 procentům dole se ve školském, zdravotním a důchodovém systému nechá jen tolik, aby se na jednu stranu nebouřili, a na druhé straně aby neumírali před nemocnicemi jako dnes v Řecku.

Spojení banksterů a koupených politiků je typickým znakem korporátního fašismu a v Německu odstartovalo cestu ke 2. světové válce. K tomu viz článek Takový obyčejný vraždící EU-fašismus, kde najdete paralely se současným vývojem v EU a odkazy na naše důležité články k tomuto tématu. Klíčová schůzka Hitlera s hlavním korporátním fašistou Franzem von Papenem proběhla v Kolíně dne 4. 1. 1933. Toto setkání zprostředkoval bankéř Kurt Freiherr von Schröder ve své vile. Tento den a tuto schůzku mnozí historikové považují za datum založení Třetí říše. Tento bankéř technicky vzato vedl jako finančník německý válečný průmysl, včetně koncentráků. Schröder seděl ve správních radách asi 30 nacistických klíčových podniků. Byl chycen v Britské zóně a od Britů dostal trest 3 měsíců vězení a pokutu 1500 marek, kterou jistě s obtížemi zaplatil. O tom psal i článek mé kolegyně věnovaný podílu britských bankéřů na vzestupu fašismu.

Hitler slíbil korporacím, že zničí odbory a umožní Německu získání „životního prostoru“ na Východě, protože po 1. světové válce přišlo Německo o kolonie a zdroje surovin a odbytiště. Pak logicky a nutně následovala další válka. Nový scénář imperiálních válek pod začínajícím korporátním fašismem už EU provozuje neúspěšně v Sýrii a úspěšně zničením Libye. K tomu jsou důležité paralely našich analýz (Smrt na splátky. Jak guvernér Norman vedl Evropu na cestu zániku v letech 1924-1933) a jak se v Sýrii zadělává na velký velmocenský konflikt (Stejný scénář, jiné velmoci: válka ve Španělsku 1939, válka v Sýrii 2016).

Takže shrnuto a podtrženo: Pravice, ví, co má dělat, aby si jedno procento až jedno promile podrželo politickou a ekonomickou moc. Je třeba vést hybridní války, militarizovat společnost, pod záminkou „boje proti terorismu“ zrušit demokracii strachem o holý život. Proto je třeba zavést celoplošné sledování občanů a nekonformních občanských skupin. O tom všem píšeme v sérii článků o pilných fašistických chovancích s líným, leč za naše daně dobře placeným agentem Novákem.


Levice a korporátní fašismus


A co tzv. „levice“, hájí zájem státu nebo ne? Hezký příklad rozdělení rolí v managementu korporátního fašismu ukazuje nedávný příklad jednoho holandského vyděračského obchodního řetězce legálně vykrádajícího peněženky v Česku. Řetězec u nás rabuje konta zákazníků, ale na mzdy zaměstnancům dává úplné minimum. Poslušné kasírky stávkovat nebudou, protože je to v supermarketech ani nenapadne, a ani funkční odbory už zde nejsou. Mussolini a Hitler by měli jistě radost z tohoto vývoje. V korporátním fašismu se totiž úplně kryje zájem státu a zájem korporací. Takže občanské organizace napsaly na vedení této korporace dopis a obvinily vedení supermarketu z legální zlodějny. Pak se přidal premiér Sobotka a vítězně lidu obecnému oznámil, že jeho osobním dožebráváním se vánoční prémie zvýší v tomto supermarketu ze tří stovek na nějaký tisíc korun. Babiše takové detaily pochopitelně nezajímají vůbec. Pak se probrala i katolická církev ze zimního spánku a jménem sociálního experta biskupa Malého řekla, že by se tento humanitní čin udělat doopravdy měl, protože to celé není tak nějak spravedlivé a Ježíšek by z toho určitě radost neměl.

Jak sami vidíte, celý postup levicově a sociálně zaměřených skupin představuje naprostou karikaturu normálního postupu boje za vyšší mzdy, ať už stávkou nebo tarifním vyjednáváním. V Německu opět stávkovali před Vánocemi zaměstnanci korporátky Amazonu a jistě své dostali, protože se o jejich stávce už vůbec nemluvilo, na rozdíl od loňského roku, kdy němečtí zaměstnanci Amazonu udělali totéž. Proto se také velká část expedice Amazonu stěhuje z Německa do Česka, viz článek Amazon do Česka? Jasný ekonomicko-sociální dumping!. V Německu se totiž korporátnímu fašismu tak úplně zatím nedaří, zato u nás skvěle. Proč? Protože česká politická levice koupená korporátním fašismem spí zimním spánkem a nevidí skutečný zájem státu. A tzv. „levice“ v podobě socdem v něm hraje roli králova šaška.

Intelektuální část mediální a tzv. „nezávislé levice“ představuje neškodný odvar Pražské kavárny. Žijí v umělém světě, který správně popsal hlavní manipulátor vládních chovanců v článku věnovaném manipulacím skrze kulturní hegemonii (Chovanci na vnitru začali myslet, viz zpráva agenta Nováka). Buď tito tzv. „nezávislí“ zkoumají své kosmické vědomí a k tomu si přiberou Putina, nebo poctivě nosí ideologické levicové brýle posledního desetiletí, které jim pilná pravice pomohla nasadit. Dotace na své psaní samozřejmě od korporátního fašismu dostanou, protože je třeba tento pseudo-folklór pěstovat. Tyto tzv. „alternativní weby“ vzbuzují zdání, že žijeme v neutrální demokratické společnosti, jejímž největším problémem je boj za třetí záchod pro neutrální pohlaví. Těmito infantilními řečmi pilně buduje „levice“ u ovčanů pocit normálnosti a nekonformnosti, takže proč je neodměnit z drobků padajících z bohatě prostřeného stolu jednoho procenta, který si pro sebe monopolizoval státní zdroje a svůj zájem vydává za zájem státu.

Takže tzv. „intelektuální levice“ představuje veselé a vcelku hodné stádo infantilních žvanilů, většinou s vysokokoškolským diplomem a zaměstnáním. Tato parta nepochopila, oč ve společnosti vlastně běží a kde je zájem toho, čemu se říká res publica. Tito lidé z podstaty věci nejsou schopni artikulovat státní zájem České republiky, protože vidí jen svá izolovaná témata ideologického pseudo-liberálního panoptika. A k tomu si přibrali sociální nebo anarchistickou agendu, za kterou se ovšem činem a skutkem nehodlají skutečně vážně postavit jako politicky organizovaná skupina nebo hnutí. Kdybychom za komunistů dělali samizdat a opozici takovým stylem, jakým dnešní mladí levičáci obhajují své ideje proti státně a politicky organizovanému korporátnímu fašismu, tak je tu komunismus na věčné časy a nikdy jinak.

Příklady státního zájmu


Chytrému napověz a hloupého trkni. Náš veřejný web vykrádají chytré hlavy z různých partají, i když k různým demagogickým účelům. Ale o důležitých věcech se psát musí, protože tím bráníme nezávislý úsudek v občanské společnosti. Tak vyjmenujme v prvním kole alespoň důležité oblasti, v nichž je třeba artikulovat státní zájem Česka.
  • Vztah k Evropské komisi a jejím někdy zběsilým nápadům, vděčné téma pro všechny anti-evropské partaje. Viz boj proti nesmyslným předpisům vedeným korporátním lobbingem z EU. Národní korporátní fašismus se proti tomu staví leckdy i docela úspěšně. Viz kritika Babiše v případě některých křiklavých praktik, jako je návrh na jednotnou EU-denaturaci lihu, která je jednak drahá a jednak přestane být denaturací.
  • Zahraniční politika je vedená devastačním způsobem. Problémem je zejména nepřímá podpora korporátního modelu násilné exploatace zemí Třetího světa jako Afghánistán skrze tzv. „zahraniční mise“. Nevím, proč mají padat čeští profesionální vojáci za zvyšování produkce heroinu, kterou chrání NATO. Vláda se vždy odkáže na dobrovolné smlouvy s tím, že „máme závazky ke spojencům“. Pokud chceme terorismus, jako nyní mají ve Francii, Belgii a Německu, tak je to jistě dobrá cesta, jak hájit české zájmy směrem do hrobu. A pokud posíláme vojenský kontingent tajně do zemí bez souhlasu jejich legálních vlád, tak naši vojáci fungují jako námezdní žoldnéři zcela mimo zákon.
  • Nefunkční národní ekonomika a zcela nekontrolovaný vývoz kapitálu spojený s násilnou devalvací koruny. K tomu jsme měli poslední tematické číslo a konferenci, viz tematické číslo 2016-04 (Nové peníze pro nový život). Paní docentka Švihlíková v nezávislých médiích už dva roky mluví o tom, jak Česko funguje jako pracovní kolonie. Tato země tvoří průchoďák na výrobu polotovarů a na tvorbu zisku, který celý plyne do zahraničí. Tady zůstává vyrabovaná země a ekologické škody, přičemž my všichni platíme a hlavně budeme platit všechny sekundární škody vzniklé tímto korporátním rabováním vlasti a obecného lidu. A podobně je tomu s manipulací kurzu české koruny od ČNB, viz příspěvky na citované konferenci. Stát vedený v modelu korporátního fašismu zcela rezignoval na používání dvou základních nástrojů, jimiž brání svou suverenitu a jimiž jsou výše daní od nadnárodních korporací a bank a regulace kurzu národní měny pro zájmy občanů, a ne jednoho procenta.
  • Zcela ujetý socialismus EU-dotací, který rozvrátil svobodný trh v zemi. Vyrabovaná země, kde korporace a banky neplatí téměř žádné daně, dostane část zisku oklikou přes EU ve formě poukázek na obecní projekty. To je státní obdoba těch stravenkových poukázek, které všichni známe a mnozí tuto regionální měnu korporací používají i při placení v korporátních supermarketech. V Česku se tím rozběhla naprostá zlodějina bez efektivní kontroly a zásadní nehospodárnost. A pochopitelně nefunguje konkurenční prostředí, protože dotace získané politickými známostmi či korupcí vytvoří naprostou konkurenční výhodu. V dotační politice je národní zájem úplně jasný. Je třeba změnit rozpočtové určení daní, z EU brát peníze pouze na infrastrukturu státu a na velké projekty. Je třeba navýšit rozpočtové určení daní na úrovni obcí a krajů tak, aby samosprávné celky mohly žít za svoje a tím se chovat tržně a hospodárně.

Tolik k první artikulaci zájmů státu, který by neměl jít cestou korporátního fašismu. Evropské zkušenosti posledního století jasně ukázaly, že na jeho konci nás čeká globální válečný konflikt.

Feudalismus - Komunistický Socialismus - Kapitalismus
- - -

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 550 Kč-. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Trump vybral ideálního kandidáta pro zlepšování vztahů s Ruskem

$
0
0

Anton Krylov
30. 12. 2016   zdroj
Bývalý ministr zahraničí USA, nositel Nobelovy ceny za mír Henry Kissinger se bude zabývat vypracováním plánu na obnovu vztahů s Ruskem pro administrativu Donalda Trumpa. A je třeba připustit, že vnitřní smysl miliardáře nezklamal: k odražení se vztahů mezi Moskvou a Washingtonem ode dna se Kissinger hodí téměř dokonale.


Kissingerovi je již 93 let, takže první otázka, která se může objevit u nezaujatého člověka - copak nebylo možné najít někoho mladšího?

Zdá se, že s Ruskem je za současného stavu schopen mluvit pouze člověk, který dosáhl míru s Vietnamem, zorganizoval návštěvu amerického prezidenta do Číny (a další mimořádné hospodářské vztahy s touto zemí) a napomohl nejvýznamnějšímu zmírnění napětí ve vztazích mezi USA a SSSR (samozřejmě s výjimkou Gorbačovovi "přestavby") za celou studenou válku.

Kissingerovi metody nejsou tajemstvím - nejednou o nich psal a také hovořil v nesčetných rozhovorech. Těmito metodami jsou setkání a diskuse tak dlouho, dokud není dosaženo dohody. Žádná země nebude dobrovolně plnit ultimáta. Dokonce i překotně chudnoucí Ukrajina se snaží cenit zuby a zakazováním vývozu kulatiny požaduje od Evropy, aby plnila vůči ní své závazky, a ukazuje Izraeli, jak se má chovat v Jeruzalémě.

Kissinger není žádný "holoubek", z čehož ho obviňovali příznivci "války až do vítězného konce proti všem nepřátelům." Je to realista, který chápe, jaké jsou skutečné zájmy země, kterou reprezentuje.

"Klatba" Kissingera v 80. letech byl způsobena vstupem sovětských vojsk do Afghánistánu. Ve výsledku tato válka nepřinesla Moskvě žádné bonusy, ale podpora mudžáhidů Američany vynesla světovou teroristickou internacionálu na zcela novou úroveň. Stalo by se to, kdyby Kissinger zůstal ministrem zahraničních věcí USA? Těžko říct.

Nicméně, jak píše Washington Post,"Kissinger věřil dokonce už tehdy, když Nixon přijel do Pekingu, že v dlouhodobém horizontu Čína a Rusko nejsou největším nebezpečím". To znamená před 44 lety, v roce 1972.

Američané soudí, že vyhráli studenou válku. Z formálního hlediska mají pravdu. Nepřítel, s nímž bojovali, se sám zničil se závažnými územními ztrátami. Ale z formálního hlediska Rusko prohrálo i první světovou válku - jeho zástupci nebyli ve Výmaru a územní ztráty, i když ne tak vážné jako v roce 1991, byly také.

Pokud bychom přešli od formálností k realitě, Rusko zvítězilo v obou případech samo nad sebou: v roce 1917 - provedením dvou revolucí, v roce 1991 tím, že nekrvavou cestou uvolnilo všechny sovětské republiky. Přispění USA v roce 1991, stejně jako cizí vliv v roce 1917, samozřejmě bylo. Ale nebyla to prvotní příčina. Všechny pokusy připisovat konec Ruské říše a SSSR externímu faktoru je konspirologie a nezodpovědnost s prvky rusofobie - "och, jací jsme hloupí, důvěřiví, nebozí, nešťastní, kdo chce, pořádá nám revoluce". Nejsme hloupí, důvěřiví, nebozí, nešťastní, jinak bychom nevytvořili největší stát na světě.

Takže: nehledě na formální "vítězství", ve skutečnosti Washington vítězit nad Ruskem nedovede a neví, jak na to (jaderný útok a jiné sebevražedné projekty nebereme v úvahu). Z tohoto důvodu je třeba jednat.

A zde se ukazuje, že domlouvat se se silnými soupeři generace amerických politiků, zformovaná po roce 1991, prostě neumí. A ti, kteří radili Reaganovi a Bushovi v 80-tých, to také neumí: v předvečer rozpadu dělal Sovětský svaz ústupky rychleji, než se Američané dovtípili si o něco říct.

Dovedou s odvoláním se na film "Den voleb""přivřít" oči nad porušováním lidských práv svým hlavním ekonomickým partnerem Čínou a hlavním důvěrníkem na Blízkém Východě Saúdskou Arábií. Dovedou velet Evropské unii, Kanadě, Mexiku a dalším uzemím, která jsou ekonomicky a politicky závislá na Washingtonu. Dovedou uspořádat speciální operace za účelem změny vůdců v Jižní Americe (Kissinger byl v tomto, mimochodem, také silný). Dovedou také bombardovat bezbranné země, počínaje Jugoslávií.

Ale jednat jako rovný s rovným, pevně hájit své vlastní zájmy a uvědomovat si, že soupeř má také své zásady, kterých není připraven se vzdát, to nedovedou.

A tak se musí obrátit na člověka, pro něhož byl vrchol politické činnosti v 70. letech, kdy SSSR a USA byly stejně silní, ale místní a proxy-války po celém světě propukaly dokonce častěji, než je tomu nyní.

Tím, mimochodem, je vysvětlována iniciativa Donalda Trumpa jmenovat ministrem zahraničí USA Rexe Tillersona, který se nikdy nezabýval ani politikou ani diplomacií. Hlava ExxonMobilu je však podnikatel, který umí vyjednávat, ne pouze klást podmínky a ultimáta.

Není divu, že tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov v reakci na žádost, aby okomentoval možné jmenování bývalého ministra zahraničních věcí do funkce "odpovědné osoby za mír s Ruskem", řekl: "Kissinger je i nadále jedním z nejmoudřejších politiků, nejchytřejších expertů, který disponuje i tou nejhlubší expertizou v ruských záležitostech a v americko-ruských vztazích".

Je příznačné, že západní média, píšící o této iniciativě (např. Bild a Politico), na prvním místě připomínají slova Vladimíra Putina v knize "Od první osoby". Ruský prezident tam říká, že při prvním setkání s Kissingerem se Američanovi přiznal, že dříve pracoval v sovětské zpravodajské službě. "Všichni slušní lidé začínali v rozvědce. Já také", odpověděl laureát Nobelovy ceny.

Zatím Kissingera (na rozdíl od Trumpa nebo Tillersona) v demokratických médiích nenazývají "chráněncem Ruska". Avšak výraz "dlouholetý důvěrný Putinův přítel" je používán.

Pochopitelně, zatím je brzy, abychom byli nadměrně optimističtí ohledně osob, které Trump získává k organizaci nové zahraniční politiky USA. Přátelé Ruska mezi nimi nejsou, ať už o tom píšou americká média cokoliv. Ale všichni jsou alespoň ochotni mluvit - a to není málo. Někdy to dokonce stačí.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

P.C.Roberts: Ruské ministerstvo zahraničí: Celý svět je znechucen Obamovou zahraniční politikou

$
0
0

30. 12. 2016    PaulCraigRoberts
Konečně to někdo řekl: „Zahraniční politika Obamovy osmileté vlády vzbuzuje odpor celého světa“, prohlásila v minulých dnech mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová.
Všimněme si jen několika momentů z těchto osmi let:
-USA zůstávají upoutány válkou v Iráku.
-americká soldateska dál chrání maková pole v Afghánistánu. Je to nejdelší americká operace na ochranu makových polí v historii a současně též nejdelší americká válka.


-první černošský prezident rozšířil činnost americké obchodní společnosti pro Afriku AFRICACOM a společně s ní i africké stínové války a tamní operace dronů.

-zničil Libyi, to je nejlépe prosperující a rozvinutou zemi severní Afriky – a jak se dalo čekat – ospravedlnění této války se prokázalo být totálním podvodem.

-vytvořil tajný program pro využití dronů k zabíjení lidí podezřelých z terorizmu v měřítku celého světa. A to aniž by se svět o těchto vraždách dověděl, či aby byly soudně projednány. Pod jeho dohledem rozšířily USA prostor pro „boj s terorizmem“ do tuctu zemí a vytvořily instituce a pravidla vraždění, jako např. „terorová úterý“.

-a pak je zde Ukrajina – o níž raději ani nemluvme.

-a samozřejmě Sýrie. Vůbec největší úspěch Obamovy administrativy.

-všobecně řečeno: Všechno představovalo totální americký krach.

V souhrnu lze tedy Obamovu vládu definovat jako normalizaci hororů Bushovy éry, doplněnou zbabělým dronovým programem. A díkybohu za to, že zde zůstala aspoň jedna země, která nemá strach to říct.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Putinova smeč tvrdě zasáhla Obamu do obličeje

$
0
0
Napsal/přeložil: Geo
30.12. 2016   Eurasia 24
Se škodolibou dikcí a vítězoslavnými obrázky Baracka Obamy média informovala o vyhoštění ruských diplomatů v reakci na údajné „hackerské útoky proti americkým politickým institucím i jednotlivcům“. Válečnými bubny nabuzený svět očekával přinejmenším stejně „tvrdou“ odvetu ruského prezidenta. Přišla ještě tvrdší.

Ruské ministerstvo zahraničí navrhovalo prezidentovi vyhoštění rovněž pětatřiceti amerických diplomatů a uzavření dvou budov využívaných Američany, Brity a Kanaďany v Moskvě. A přesně na to Bílý dům čekal.

Kdyby se Obamovi poradci při své povýšenosti občas obtěžovali zalistovat ruskými novinami, nevypadal by teď dosluhující pán Bílého domu jako až takový blbec.

Určitě by si totiž všimli dvou kouzelných slov, která jsou v ruských médiích ve spojení s Putinem jako doma: ассиметричный ответ.

Proč všechny americké administrativy „Putinovy doby“ nepřestaly obviňovat ruského prezidenta ze „studenoválečného uvažování“? Protože právě tak samy uvažovaly a uvažují. A tak si ani Obamovi lidé neuvědomili, že Putin není Chruščov.

Putin znovu využil asymetrie. Stál rovnou u sítě a vypálil přesnou pecku, kterou navíc strefil Obamu přímo do jeho předůležitého obličeje. Ne z milosti, ale na rozloučenou. Tak, jak si americký prezident zaslouží. Amerika, Evropa ani Blízký východ se za těch osm let nezměnily samy od sebe.

Obama vykopl ruské diplomaty v čas, kdy jim to možná přijde vhod. Stráví pravoslavné Vánoce se svými blízkými. Mezi tím Vladimir Putin v odpovědi na Obamův krok pozval všechny děti amerických diplomatů akreditovaných v Rusku na novoroční a vánoční oslavy do Kremlu. Není pochyb, že tam budou i vyhoštění Rusové.

A tak je dost pravděpodobné, že se všichni setkají u jednoho stolu a dospělí si připijí na zdraví… Donalda Trumpa.


Geo, Eurasia24.cz

NATO zesiluje válku na Ukrajině po porážce v Sýrii

$
0
0
Finian Cunnigham
30.12. 2016   Zvědavec
Nárůst vojenských útoků v odtržených regionech na východní Ukrajině, které tento týden zahájily kyjevské vládní síly, podporované NATO, není jen pouhá náhoda. Je to reakce vojenské koalice, vedené USA, na události v Sýrii, v jejich hybridní válce proti Rusku.
Ze separatistických, samozvaných republik Doněcka a Luhanska jsou hlášeny stovky případů, kdy vojáci, patřící k Ukrajinským ozbrojeným silám (UAF), neustále porušují příměří. Během posledních pár dnů se několik měst a vesnic ocitlo pod intenzivním ostřelováním dělostřelectvem, raketami a minometnými granáty, což znamená, že došlo k přímému porušení minských dohod.

Tato dohoda, kterou zprostředkovaly Rusko, Německo a Francie během let 2014 a 2015, měla usnadnit politické urovnání mezi kyjevským režimem, podporovaným Západem, který se dostal k moci po státním převratu v únoru 2014, a odtrženými oblastmi Doněcka a Luhanska, které odmítly uznat legitimitu uchvatitelské kyjevské kliky.

Domy, školy a úpravny vody byly odstřelovány v důsledku toho, jak Ukrajinské ozbrojené síly a přidružené skupiny neonacistických milicí přesouvaly těžké zbraně do blízkosti tzv. kontaktních linií. Ze všech náznaků je patrné, že kyjevský režim, podporovaný aliancí NATO, mobilizuje vojenské síly pro obnovení ofenzívy proti převážně etnickým Rusům v regionu Donbas, který tvoří lidové republiky - Doněcká a Luhanská.

Domobrana obou těchto lidových republik dosud útok odrazila, přičemž armáda kyjevského režimu na to údajně doplatila desítkami obětí.

Načasování rozsáhlých útoků na Donbas přichází právě ve chvíli, kdy USA a jejich spojenci v NATO utrpěli strategickou porážku v jejich tajné válce, kterou vedli za účelem změny režimu v Sýrii. Osvobození bitevního pole u města Aleppo syrskou armádou, podporovanou ruskými, íránskými a libanonskými spojenci, k němuž došlo minulý týden, věští konec téměř šestiletého konfliktu v Sýrii.

Přesměrování džihádistických militantních aktivistů z Aleppa, kteří byli tajně podporováni USA a některými mocnostmi NATO, včetně Británie a Francie, signalizuje ukončení plánu na změnu režimu v Sýrii za účelem zbavit vlády prezidenta Bašára al-Assada.

Turecko, jako jeden z členů aliance NATO, sehrálo klíčovou roli v této špinavé válce, vedené Amerikou proti Sýrii, kdy sloužilo jako prostředník pro bojovníky a vyzbrojovalo proxy džihádistické bojovníky, kteří se snažili svrhnout Assada - dlouholetého spojence Ruska i Íránu.

Ale nyní se zdá, že Turecko se začíná s Ruskem a Íránem sbližovat, aby pomohlo ukončit válku v sousední Sýrii.

Tento týden se ministři zahraničí a ministři obrany z Ruska, Íránu a Turecka setkali v Moskvě, aby deklarovali svůj závazek k ukončení syrského konfliktu.

New York Times oznámil: „Rusko, Írán a Turecko, se, kromě USA, sešly k jednání o Sýrii.“ A jízlivě dodal: „Nové uspořádání a neúčast západních mocností u kulatého stolu je téměř zárukou, že prezident Bašár al-Assad bude i nadále vládnout v Sýrii v rámci jakýchkoliv následných dohod.“

Jinými slovy, pro Washington a jeho zločinecký podnik k rozvrácení Sýrie to znamená, že „hra je u konce“.

Nezdar amerického imperialistického spiklenectví na Středním východě nelze přeceňovat. Po celá desetiletí byli američtí vládci svědky toho, jak jejich Bohem dané výjimečné právo svrhnout jakoukoliv cizí vládu bylo považováno za nezpůsobilé kvůli jejich geopolitickým zájmům. Sýrie byla jednou z cílových zemí na americké černé listině, což se ostatně začalo projevovat již v březnu v roce 2011, kdy USA se svými partnery v NATO a s regionálním klientským režimem rozpoutali peklo pomocí svých zástupců, vyvolávajících teror.

Americké dobyvatelské ambice v této oblasti, bohaté na ropu, se musely potýkat s ohromným úderem, kdy ruský prezident Vladimir Putin nařídil na konci roku 2015 vojenskou operaci, která měla podpořit syrský stát, spolu s Íránem a libanonským hnutím odporu Hizballáh.

I přes masivní propagandistickou kampaň zorganizovanou západními médii a washingtonskými loutkami v Organizaci spojených národů syrská armáda se svými spojenci dosáhla historického vítězství, kdy získala nazpět město Aleppo od džihádistů, podporovaných aliancí NATO.

Není to jen hořká vojenská porážka pro Washington, ale je to i politické a morální vítězství nad západní lží, které hlásaly velké mediální korporace. Tyto korporace neustále prohlašovaly, jaká zvěrstva a zločiny proti lidskosti spáchaly syrské a ruské síly. Nyní se ukázalo, že tato opovážlivá tvrzení byla jen nehorázným výmyslem, protože lidé z Aleppa veřejně slaví osvobození od džihádistů, podporovaných Západem, kteří rozpoutali teror ve velkých částech města na dobu čtyř let.

Zdá se být pozoruhodné, že jen několik dní po osvobození Aleppa byl v tureckém hlavním městě Ankaře brutálně zavražděn ruský velvyslanec Andrej Karlov, kdy ho ozbrojenec střelil do zad právě ve chvíli, když zahajoval kulturní akci. Vražda byla evidentně vykonána s cílem zmařit politická jednání, probíhající mezi Tureckem, Ruskem a Íránem. Kdo by mohl mít prospěch z takového zvěrstva? Samozřejmě, že síly NATO, vedené USA.

Pokud to nebyla vojenská rozvědka NATO, kdo si výslovně objednal zavraždění Karlova, potom můžeme alespoň říci, že Washington se svými západními spojenci zcela jistě vytvořil atmosféru nenávisti a démonizace, která z ruského diplomata udělala „legitimní cíl“.

Další událostí je obnovení útoků kyjevským režimem, podporovaným aliancí NATO, proti etnickému ruskému obyvatelstvu na východní Ukrajině. A opět tento provokativní krok přichází jen několik dní po velkolepém vojenském vítězství Ruska a jeho spojenců proti džihádistickým zástupcům NATO v Aleppu, a možná teď i v celé Sýrii.

Nemylte se, reakcionářská vláda, která se v Kyjevě chopila moci, je náhradou za dlouholeté ofenzivní plány NATO proti Rusku. Odvoláním se na nepodložené „obavy“ z ruské agrese si aliance NATO udělila licenci k tomu, aby mohla navyšovat počet vojáků a raket na hranicích s Ruskem. Washington a jeho evropští lokajové financovali, vyzbrojili a vyškolili kyjevský režim. Tento týden britský ministr obrany Michael Fallon oznámil, že britská armáda bude nadále provádět výcvik kyjevských ozbrojených sil, a zároveň tvrdil, že to je z důvodu odporování ruské agresi. Fallon měl tu drzost vykřikovat tyto nesmysly ve stejném týdnu, kdy se prudce zvýšily útoky na východní Ukrajině.

Na začátku tohoto týdne, kdy se konal summit NATO-Rusko v Bruselu, Američany vedená vojenská aliance měla tu drzost vyzvat Moskvu, aby přiměla „ruské separatisty“ v Donbasu „dodržovat minské příměří“.

Alexander Gruško, ruský zástupce při NATO, údajně na setkání uvedl na pravou míru jistá fakta, kdy upozornil na stovky porušení zákona, spáchané v posledních dnech kyjevským režimem. Taková porušení zákona se dala očekávat, protože vláda, kterou podporuje aliance NATO, poprvé zahájila ofenzivu v tomto regionu už v roce 2014, v jejímž důsledku zahynulo až 10 000 obětí.

Stejně jako v případě syrské války Washington a jeho spojenci z řad NATO podporovali a podněcovali prostřednictvím západních zpravodajských (sic) médií hru se sémantikou a klamnými představami, a urážku prosté inteligence. NATO vede na Ukrajině skrytou válku, právě takovou, jako v Sýrii, kde bylo nejméně 400 000 lidí zabito, a kvůli níž se Evropa potýká s největší uprchlickou krizí od konce druhé světové války, včetně hrozby teroristických útoků, jaké jsme mohli např. zaznamenat tento týden ve Francii a Německu.

Washington a jeho západní podřízení však nestydatě obviňují Rusko z hybridní války a agrese. Reakce na porážku v Sýrii formou stupňování konfliktů na Ukrajině nám ukazuje, že to je právě aliance NATO, vedená Spojenými státy, která je skutečným viníkem hybridní války a agrese.

NATO Ramps Up Ukraine War After Defeat in Syria vyšel 21. prosince na ICH.

Zahnat Trumpa do kouta: v USA byly odsouzeny Obamovy sankce proti Rusku

$
0
0

30. 12. 2016        zdroj
Neočekávané zavedení nových sankcí proti Rusku překvapilo i ty, kteří podporují odcházejícího prezidenta Baracka Obamu. V pátek 30. prosince to ve vysílání CNN řekla hlavní poradkyně nově zvoleného prezidenta Kellyanne Conway. Podle ní znamená Obamův krok jasný pokus o to, jak zahnat Trumpa do kouta.


"Mohu vám říci, že dokonce ti, kteří sympatizují s prezidentem Obamou ve většině otázek, hodnotí dnešní krok jako pokus o to, jak zahnat zvoleného prezidenta Trumpa do kouta", řekla Conway.

Poznamenala, že tato opatření nepřispívají ke "klidnému předání moci v demokratickém státě."

Poradkyně Trumpa zapochybovala o opodstatněnosti důvodu, jímž Obamova administrativa přikryla nutnost uložit sankce. Podle Conway prohráli demokraté volby nikoli kvůli kybernetickým útokům na své ústředí, které připisují Rusku, ale kvůli špatně konstruované volební kampani Hillary Clintonové v řadě států.

"Nevěřím, že jí Vladimír Putin překážel v provedení kampaně v Pensylvánii, Wisconsinu a Michiganu", zdůraznila Trumpova poradkyně.

Nicméně bylo pro ni obtížné odpovědět na otázku, zda má 45. prezident v úmyslu zrušit sankce svého předchůdce.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Co je to referendum? Referendum je, když...

$
0
0
Jiří Baťa
30. 12. 2016
V příspěvku pana Jiřího Jírovce (Nová republika) se v diskuzi rozhořela debata o referendu, o jeho podstatě, významu atd. Bezpochyby je referendum způsob, jak se správně a hlavně spravedlivě vyjádřit k nastolené otázce nebo problematice. Tento způsob rozhodování byl vytvořen (neznámými) lidmi s čestným charakterem, vzácnou schopností pro maximálně poctivé a spravedlivé posuzování a rozhodování s vyloučením všech možných vlivů, spekulací a podrazů, které se za stávající praxe při řešení té které problematiky bez skrupulí (hlavně ze strany politiků) běžně praktikují.


Referendum má to vzácné specifikum, že ti, kteří v něm rozhodují o jisté otázce či problému, mohou výsledek ovlivnit jen svým osobním názorem, čestným přístupem a teprve až výše procent spravedlivě, bez vlivu vnějšího okolí rozhoduje o pozitivním či negativním výsledku tohoto referenda.

Praxe však ukazuje, že referendum jako takové je nepřijatelná forma či způsob rozhodování pro ty, kteří o správné a spravedlivé (již z pouhého předpokladu) a tedy pro ně nevýhodné rozhodnutí, nemají zájem. Pak zcela logicky referendu nejen brání, ale obstrukcemi co nejvíce zdiskreditovat svými důvody, pohledem a subjektivním hodnocením jeho realizai znemožňují. Všechny tyto důvody pocházejí z obav, ne-li strachu, že by schválním referenda s výsledkem pro ně nevýhodným mohli totálně narazit, ztroskotat, být od problému odstaveni, bez možnosti tuto problematiku či předmět otázky referenda dál k svému prospěchu obhajovat, nebo jinak ovlivňovat či prosazovat.

Zásadní problém referenda však zřejmě je, jak je otázka vyvolaného referenda položena, formulována a obsahově vystižena. To je záležitost, kterou by si měli předkladatelé referenda před jeho vyvoláním řádně promyslet, protože to ovlivňuje jak účastníky referenda, tak jeho odpůrce či oponenty. Čím jasnější, pochopitelnější a zřejmější je vypovídající podstata referenda vyjádřena, tím také jednodušší mají rozhodování účastníci i jeho odpůrci či oponenti.

Důležitým faktorem však zůstává samotné rozhodování o možnosti realizace a uskutečnění referenda, o kterém nerozuhoduje nikdo jiný, než zase politici. Je to jednak v jimi stanovování kvóra a všech dalších podmínek pro vyvolání referenda, kterými se snaží oponenti (politici) znemožnit či alespoň maximálně stížit přijetí a vyhlášení referenda. Zde se promítají výše zmíněné tendence, že pokud by mělo být referendum pro politiky (oponenty) předem a jednoznačně nevýhodné, pak budou vytvářet takové podmínky a obstrukce, které referendum buďto předem znemožní, nebo stíží natolik, že jeho realizace bude de facto nemožná.

Jinými slovy, pokud nebudou politici v plném rozsahu respektovat ústavní právo občanů na referendum, pokud budou stanovovat takové podmínky pro vyvolání referenda, které referendum znemožňuje nebo nepřijatelně stěžuje, potom je evidentně a trestuhodně porušováno základní právo občanů na referendum, které jim zaručuje Ústava ČR. Otázka je, zda je v naší společnosti právní síla, aby takové a mnohé jiné porušování či nedodržování Ústavy ČR bylo možné, bez ohledu na poslaneckou ši senátorskou imunitu, také zákonnou cestou postihovat. Při vědomí, že sami politici prohlašují, že jsme právní stát, měli by také tento status reálně a odpovědně respektovat! Že se tak neděje, je nabíledni.

Viewing all 19126 articles
Browse latest View live