Quantcast
Channel: Nová republika
Browsing All 17645 Browse Latest View Live
Mark channel Not-Safe-For-Work? cancel confirm NSFW Votes: (0 votes)
Are you the publisher? Claim or contact us about this channel.
0

P.C.Roberts: Je Obama ve skutečnosti ruským agentem?

0
0

31. 12. 2016    PaulCraigRoberts
Tak tomuhle takto otitulkovanému článku Dmitrije Orlova dávám jedničku. Orlov v něm rozebírá důsledky Obamových zahraničních intervencí a dospívá k závěru, že Obama byl pro prosazování ruských zájmů ve světě i doma mnohem užitečnější, než kterýkoli ruský agent.


„Někdy se vám zdá případ slabý a bezbarvý, protože v něm cosi chybí“, píše. Orlov na webu The Saker. „Třeba kouř vycházející z ústí hlavně. Žádný dost zřetelný či přímý důkaz spiknutí, zneužití či ďábelského úmyslu – ale jakmile ony jednotlivé slabší důkazy navršíte na hromádku, vytvoří jakoby zázrakem usvědčující obraz. A přesně takto je tomu s Obamovou vládou, pokud jde o její vztah k Rusku. Předstíráním nepřátelských úmyslů vůči naší zemi učinila doslova co jen mohla, aby naše postavení ve světě posílila. A i když je vždycky možné připsat neúspěchy v boji s nepřítelem nekompentnosti, je nekompentnost v tomto případě příliš chabá na to, aby takovýto opačný výsledek zamýšleného docílila. Takže pokud zde nekompetence Obamovy vlády nějakou roli vůbec hrála, pak jen roli závoje, který měl skutečný Obamův úmysl vliv Ruska ve světě posílit a vliv USA naopak srazit ke dnu, pouze zakrýt.

Pohlédněme z tohoto úhlu na hlavní politické iniciativy Obamova prezidenství:

Pravděpodobně nejdůležitějším výsledkem jeho osmileté vlády bylo zničení Libye. Pod falešnou záminkou humanitární intervence byla nejúspěšnější země severní Afriky proměněna v zemi trosek, v útočiště islamských teroristů a v hlavní tranzitní bod pro ekonomické migranty, směřující do zemí EU. A byl to shodou okolností právě tento vývoj v Libyi, který svedl Rusko a Čínu ve spojenecký dvojblok, který od libyjské krize hlasoval pak v Radě bezpečnosti OSN vždy proti USA.

Jediným válečným úderem tak Obama svůj úkol ruského agenta splnil.

A dále: Obama byl hlavním činitelem při svržení ústavní vlády na Ukrajině, namísto které zde byl instalován americký loutkový režim. A když pak Krym zvolil připojení k Rusku, uvalil Obama na Ruskou federaci sankce. Vypadalo to jako něco, co mělo Rusko poškodit, ale namísto úmyslů pohlédněme na výsledky. Za prvé zde Rusko obnovilo kontrolu nad veledůležitou strategickou oblastí. A za druhé: Jak sankce tak protisankce umožnily Rusku koncentrovat se na náhradu dovozu posílením domácí ekonomiky. Úspěch zde slavilo hlavně ruské zemědělství, z jehož vývozu do zahraničí jdou dnes do státního rozpočtu vyšší částky, než z vývozu zbraní.

A za třetí: Přeseknutí hospodářských vztahů s Ukrajinou umožnilo Rusku eliminovat svého hlavního ekonomického soupeře.

A za čtvrté: Přes milion Ukrajinců se rozhodlo přestěhovat se do Ruska – a to ať už přechodně či trvale. A tento přísun rusky hovořících pracovních sil posloužil ruské ekonomice - a to nejen jako povzbudivý štulec do zad.

A za páté: zatímco dříve využívala Ukrajina svoji pozici souseda Ruska k roli vymahače ruských ústupků pokud šlo o tzv. dopravné či ceny plynu dopravovaného přes její území do zemí EU, má už dnes Rusko ruce volné díky ujednání o novém vedení ruského plynu s Tureckem a a Německem. V konečném výsledku tak Rusko z ukrajinské krize sklidilo téměř všechny benefity, zatímco USA získaly jen stále o cosi žadonícího otravného vazala.

Další “výkon” pak Obama zaznamenal v Sýrii. Někteří lidé trvají na tom, aby se konflikt v této zemi nazýval občanskou válkou, ačkoliv zde ve skutečnosti bojuje syrský národ proti žoldnéřům z ciziny sem dopravenými a v cizině též vycvičenými a z ciziny i financovanými.

Až do dneška zde Obama uplatnil nejširší paletu taktických přístupů. Podporoval, vyzbrojoval, cvičil a posílal do boje proti Syřanům různé teroristické skupiny s tím, že nastupují do boje proti zlu. Prohlašoval totiž, že syrská vláda použila chemické zbraně proti svým vlastním lidem, což každému jen trošku informovanému okamžitě připomenulo podobná lživá prohlášení o údajných Husajnových chemických zbraních. Vyslovil nespočet slibů o tom, že rozdělí umírněnou syrskou opozici od teroristů Islamského státu, a jako vždy tento slib ani jednou nesplnil. Čímž poskytl Rusům ospravedlnění k tomu, aby se o situaci postarali sami. Domluvil celou řadu přerušení palby a pak je pravidelně porušoval.

Byly zde pochopitelně i další “úspěchy”. Tím, že neustále mlel o “ruské hrozbě”, o “ruské agresi” a o “ruské invazi”, o nichž neexistoval jediný důkaz, že pořádal ve východní Evropě a hlavně v baltských zemích vojenské manévry, dokázal zbavit NATO i těch nejposlednějších zbytků legitimity, z kterých vpravdě učinil smutný vtip.

Avšak snad nejpodstatnější službu poskytl Obama ruskému národu, když svou podporou Hillary, pomohl Trumpovi získat prezidenství. Díky jeho fandění Hillary Clintonové budou tedy mít Spojené státy k Rusku přátelského prezidenta, který je rozhodnut se s Rusy rozumně domluvit.”

Vybral a přeložil Lubomír Man

Co s dodělávajícíma kOBylAMA?

0
0
Petr Ďoubalík
30. 12. 2016
Co vlastně vzkázal V. Putin do Bílého domu, jak je to s dodělávajícíma kOBylAMA? Aneb reakce ruské strany na zoufalé kroky Obamy.
Už se o tom dost mluví, zdá se, že Obamova partička si vykoledovala pořádnou ostudu. Ne nadarmo existuje lidové rčení s dodělávajícíma kOBylAMA, které nejvíc kopou. Končící prezident USA by připomínal spíše malého vzteklého klučinu, ale ještě má moc, a tak se podobá víc té kobyle. Vyhoštění 35 ruských diplomatů a znemožnění užívat budovy ve vlastnictví RF, sliby, že důvody se teprve najdou, obehraná trapná písnička "za vše může Putin"... Bylo by to k smíchu, kdyby se nejednalo o, stále ještě, prezidenta poměrně velkého a důležitého státu na této planetě.



Ještě dopoledne bylo slyšet hlasy z ruského MZ - S. Lavrov se chvíli přikláněl k symetrické odpovědi, tedy k vyhoštění amerických diplomatů, což je v diplomacii za takové situace běžné a pochopitelné. Těšili se na to i za oceánem, jen ať to jiskří, čím hůř - tím líp, ale nedočkali. Celý den jsem doufal, že to V. Putin neschválí a bude pokračovat ve stylu "srdce na dlani". Stalo se. Zbývá si přát, aby nedopadl jako Danko z povídky M. Gorkého - Legenda o hořícím srdci.

Protože jsem zatím nikde nečetl, co přesně V. Putin řekl, našel jsem si to a přeložil. Předkládám a doplňuji o video v původním znění, ze kterého jsem čerpal.

překlad: Ďouba
"Nové nepřátelské kroky odcházející administrativy USA hodnotíme jako provokační, cílené na další zhoršení rusko-amerických vztahů. To zjevně protiřečí základním zájmům jak ruského, tak i amerického národa.
Vzhledem k mimořádné odpovědnosti Ruska a USA za udržení globální bezpečnosti - poškozují celý komplex mezinárodních vztahů.
Podle stávajících mezinárodních zvyklostí má ruská strana všechny důvody pro adekvátní odpověď. Vědomi si práva na odvetné akce, nebudeme se snižovat na úroveň "pavlačové", neodpovědné diplomacie a další kroky k obnovení rusko-amerických vztahů budeme budovat s ohledem na politiku, kterou bude dělat administrativa prezidenta D. Trumpa.
Vracející se do vlasti ruští diplomaté prožijí novoroční prázdniny v kruhu rodiny a blízkých lidí - doma. My nebudeme vytvářet problémy americkým diplomatům. Nikoho nebudeme vyhošťovat. Nebudeme zakazovat jejich rodinám a dětem, aby využívaly tradiční místa pro odpočinek o novoročních svátcích. Co víc, všechny děti amerických diplomatů, akreditovaných v Rusku, zveme na novoroční a vánoční jolku do Kremlu.
Lituji, že admistrativa prezidenta B. Obamy končí svoji práci takovým způsobem, ale, o nic méně, přeji jemu i členům jeho rodiny vše nejlepší k Novému roku.
Zdravím i zvoleného prezidenta D. Trumpa, celý americký národ!
Přeji všem štěstí a rozkvět!

Video:
Místo vyhoštění - přání k Novému roku. Bílý dům ve slepé uličce

 


















Jako věrný mopslík hbitě přispěchala s propagandou i naše média, která poslušně troubila do světa lež televize CNN o zavření Anglo-americké školy v Moskvě. Tak schválně, jestli se dočkáme omluvy? A Chovancův tým bijců s propagandou (údajně nejen proruskou) si může mezi adepty poznamenat nejen seznamovské Novinky...


Obě strany tohoto typicky čecháčkovského konfliktu se zachovali nelidsky a buransky.Nenávistí k druhým si léčí vlastní komplexy!

0
0
Ondřej Mrázek
31.12. 2016   Rukojmí

Ani jsme ještě pořádně nedoslavili svátky klidu a míru, a už jsme se zase od lásky k bližnímu a solidarity s potřebnými dostali k zášti a cynické škodolibosti. Iracionální nenávist ke všemu ruskému máme prostě zalezlou pod nehty. 
České Vánoce  s Alexandrovci

Výborně! Elita národa podněcuje občany jednoho státu ke kopání do mrtvol občanů státu jiného. Je třeba dodat, že na onoho nejmenovaného europoslance se za jeho cynismus snesla snůška neméně cynických a záštiplných reakcí. Někteří mu dokonce vyhrožovali smrtí. Někdo by možná řekl, že má, o co si koledoval, protože kdo seje vítr, sklízí bouři, to by ovšem bylo úplně stejné barbarství jako to europoslancovo.
Obě strany tohoto typicky čecháčkovského konfliktu se zachovali nelidsky a buransky. Nehledě na rozdílné názory, kvůli nimž si vzájemně nadávají a vyhrožují, odhalují svým chováním více, než by jim možná bylo milé: nenávistí k druhým si léčí vlastní komplexy. Že je to o Vánocích, zamrzí tím víc.

Pozdrav z Krymu od "utlačované" Alenky Bardovské

0
0
Aljona Bardovskaja

31. 12. 2016, Alena Bardovskaja - video, Petr Ďoubalík - pár slov a titulky


Jak Rusko potlačuje práva krymčanů. Rezoluce OSN o Krymu. Názor z Krymu. Průzkum veřejného mínění.


LIDOŽUR - lidová žurnalistika. Jev, který mě fascinuje. Možnost vidět nejrůznější místa na světě díky nadšencům s kamerou, slyšet názor lidí a ne propagandu novinářů nebo politiků. Včera natočeno, nebo dokonce před hodinou, a už to visí na netu. Nádhera!



Alenka Bardovská už rok, vždy s úsměvem, představuje svůj Krym. Teď to vypadá, že ji zdravě vytočila rezoluce OSN o Krymu, kde je líčeno, jak obyvatelé poloostrova trpí pod "okupací".

Obdařil jsem video titulky, přeji příjemné shlédnutí. A ještě se podělím o jedno zajímavé a veselé "poprvé". Poprvé v životě, v 56 letech, mi někdo (A. Bardovská) řekl: "s nastupajuščim!", což znamená "vše nejlepší do nového roku!". A tak i tobě Alenko a našim čtenářům "s nastupajuščim!"
titulky z mluveného slova: Ďouba


Podařena taškařice na Silvestra (vidělo 11 miliónů lidí)

P.C.Roberts: Oč Obamově režimu vlastně jde?

0
0

31. 12. 2016   PaulCraigRoberts
Obama oznámil nové sankce proti Rusku, založené na neopodstatněných útocích CIA o tom, že ruská vláda svými zlovolnými aktivitami ovlivnila výsledek amerických prezidentských voleb. Americký department pro domácí bezpečnost (DHS) vydal zprávu, „týkající se prohlášení o 35 ruských činitelích jako person non grata – a to za jejich zlovolné kybernetické aktivity“.


Ta zpráva je popisem nástrojů a infrastruktury využitelné ruskou zpravodajskou službou k ovlivnění prezidentské volby. Neposkytuje však žádné důkazy o tom, že tyto nástroje a infrastruktura byly použity s tím, aby výsledek americké prezidentské volby ovlivnily. Zpráva je pouze popisem toho, co by v dosahu ruských možností mohlo být.

Tím tato zpráva DHS naprosto jasně naznačuje, že Obamův režim nevlastní žádný průkazný důkaz pro své domněnky, na nichž založil další sankce proti Rusku.

Oč se tedy jedná?

Za prvé jde o legalitu těchto sankcí – a to dokonce i kdyby zde nějaké důkazy byly. Nejsem si zcela jist, ale mám za to, že sankce vyžadují akci nějakého mezinárodního tělesa, jako např. Rady bezpečnosti OSN, a nemohou tedy být vyhlášeny jednostranně a pouze jedinou zemí. Je též nejasné, proč Obama jako další přidanou sankci vyžaduje vyhoštění ruských činitelů ze země. Tohle totiž ještě žádná země neprovedla. Během Studené války byli diplomaté vypovidání ze zemí za špionážní činnost, což ovšem nebylo nazýváno sankcemi. Sankce totiž naznačují víc, než jen vyhoštění cizinců ze země.

Za druhé: Je jasné, že Obama, CIA a New York Times si jsou plně vědomi toho, že jejich domněnky jsou falešné. A jasné je též to, že pokud CIA věří pouhé domněnce, je tato agentura zcela nekompetentní a nedá se jí věřit ani nos mezi očima. Takže proč Obama, CIA a New York Times zveřejňují útoky proti Rusku, o kterých vědí, že jsou falešné, a pro které nevystavily jediný důkaz?

Odpověď je tato: Neokonzervativci v Obamově režimu jsou rozhodnuti zničit americko-ruské vztahy tak neopravitelně, že je ani Trump už nedokáže dát dohromady. Tak to nakonec píší i New York Times:“Akce pana Obamy jasně vytvářejí problém i pro pana Trumpa.“ K čemuž New York Times dodávají i tuto jedovatou doušku: „Bude Trump stát na Kapitolu se svými demokratickými spojenci, či na straně svého autoritářského přítele z Kremlu?“

Velmi bych se přimlouval za to, abychom v současné situaci nebrali do úvahy jen to, co vidíme pouhým okem. Propaganda o kybernetické hrozbě pro demokracii má totiž za cíl připravit americký i evropský lid na nějaký připravovaný incident. A aby Trumpovi zabránili obnovit normální vztahy s Ruskem, musí jít o incident tvrdý a nevratný. Raději než přijmout porážku své agendy o světové hegemonii USA, jsou neokonzervativci připraveni jít i do nejvyšších rizik. Ochotu tato rizika na sebe vzít dokazuje sám ředitel CIA, když neváhá zvoleného prezidenta svým postojem diskreditovat.

Jak jsem očekával, byla Putinova odpověď na americkou provokaci tak mírná, jak bezvýznamná se poslední sankce USA proti Rusku zdá být. Avšak v situaci, kdy nejhrozivější nebezpečí se zatím skrývá pod hladinou, měla by ruská vláda uvažovat o uvedení svých vojenských sil do pohotovosti.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Trump nadšeně ocenil Putinovo rozhodnutí o nevyhoštění amerických diplomatů: "Vždycky jsem věděl, že je moudrý"

0
0

31. 12. 2016    zdroj a zdroj a zdroj
Nový pán Bílého domu Donald Trump ocenil rozhodnutí ruského prezidenta Vladimíra Putina o nevyhoštění amerických diplomatů ze země v reakci na sankce Obamovy administrativy. Jak informoval Rossijskij dialog, napsal o tom na své stránce v Twitteru. "Skvělý tah! Vždycky jsem věděl, že je moudrý", zdůraznil zvolený americký prezident.


Připomeňme si, že ruský prezident odmítl návrh ruského zahraničněpolitického rezortu na vyhoštění amerických diplomatů z Ruské federace: "Nebudeme vytvářet americkým diplomatům problémy. Nikoho nebudeme vypovídat. Nebudeme zakazovat jejich rodinám a dětem využívat rekreační místa, na něž jsou zvyklí, v době novoročních svátků. Kromě toho zvu všechny děti amerických diplomatů, kteří jsou akreditovaní v Rusku, k novoročnímu a vánočnímu stromku do Kremlu.

Je škoda, že administrativa prezidenta Obamy končí svou práci tímto způsobem, ale přesto přeji jemu a jeho rodině šťastný nový rok."

Hlava Čečenské republiky Ramzan Kadyrov nazval rozhodnutí Vladimíra Putina moudrým a dobře promyšleným. Podle něj je ruský prezident nad "Obamovými dětskými šarvátkami".

Politici a experti zase považují rozhodnutí ruského vůdce za gesto dobré vůle, které dává signál nové administrativě USA o chybných krocích předchůdců.

Dříve Rossijskij dialog oznámil, že ministerstvo zahraničí USA reagovalo na rozhodnutí ruského vedení o nevyhoštění amerických diplomatů ze země mlčením.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Krušný osud střední třídy v USA

0
0
Václav Umlauf 
31. 12. 2016   E-republika

Privatizace vzdělání, lékařské péče a všech kulturních a ekonomických vymožeností znamená, že střední a zejména nižší vrstvy se od roku 2000 masově propadají do stále větší chudoby a stále více se oddělují od zbytku vyvolených, kteří hromadí stále více.



Nedávný článek Neoliberální výroba chudáků v US-grafech publikoval ekonomickou studii z USA, která ukázala, že 90 % dětí z generace roku 1940 se mělo finančně lépe než jejich rodiče. U generace z roku 1980, to jest u dnešních třicátníků, je toto číslo pouhých 50 %. Jen polovina dětí z této generace se má finančně lépe než jejich rodiče. Takže za neoliberalismu se máme stále lépe. A to potvrzuje další významná ekonomická studie z USA, nedávno publikovaná pod názvem How Wealth Inequality Shapes Our Future (Fabian T. Pfeffer, Robert F. Schoeni) publikovaná The Russell Sage Foundation Journal of the Social Sciences, 2(6), 2–22 (2016). Kliknutím na odkaz si tuto studii můžete stáhnout v PDF. Z našeho hlediska má nová práce ještě větší význam než předešlá generační studie, protože sleduje distribuci bohatství v rodinách a po několik generací.

 

Střední třída v USA masivně chudne


Studie sleduje sociální stratifikaci a propad kvality života napříč generacemi a etniky v USA. Předávání bohatství v rámci rodin ukazuje, jak na tom doopravdy je střední třída v USA za posledního půl století. Jednotlivé skupiny ve společnosti se od sebe stále více oddělují a sociální mobilita, tj. přechod z nižší vrstvy do vyšší, je stále méně častý. Většina se má stále hůře a nejrychlejší pád nastal v nízkopříjmovém pásmu obyvatel. Hlavní krize nastává u střední třídy, která si uvědomuje, že na tom ve skutečnosti vůbec není tak dobře, jak si po celá desetiletí namlouvala. Tento iluzívní pocit "bohatých Američanů" sledovala jiná studie, kterou jsme publikovali pod názvem Být chudý a slepý k tomu. Mýtus střední třídy je pryč, nastoupila úzkost a strach. A to je také důvod, proč tato zchudlá skupina masivně volila Trumpa proti Clintonové a Obamovi, kteří jim jako Demokraté měli ideologicky zajistit blahobyt mnohem více, než Republikáni. Ale prodejní Demokraté neudělali pro střední třídu vůbec nic, protože jejich válečná agenda obohacovala pouze jedno promile vyvolených.

Studie je vynikající, protože mapuje různé vlivy, včetně nerovnosti v politickém zastoupení různých příjmových a jiných faktorů. První tabulka ukazuje rozdělení čistého bohatství domácností podle percentilové tabulky čistých příjmů.


Z grafu je jasné, že bohatne jen jedno procento domácností, zatímco hlavních 50 % všech obyvatel se jednoznačně propadá do chudoby. V průměru platí, že během posledních 30 let se drasticky snížila distribuce bohatství v USA. Jedno procento superbohatých je zkrátka nenažrané a bere si přes dominantní ekonomický a politický vliv ve společnosti ze společného koláče stále více. A nyní se podívejte na dva hlavní grafy.


Na levé straně obou grafů najdete čistý růst majetku domácností po odečtení všech dluhů a sladěný s koeficientem inflace. Křivky ukazují, jak je na tom příjmová skupina, která do sebe zahrnuje příslušné proce
Související články: nto populace z hlediska jejího příjmu. To znamená, že percentilová skupina 95 % odpovídá našemu pověstnému jednomu procentu, protože si pro zabrala oněch 95 % vytvořeného zisku v poměru k ostatním skupinám. To určuje tzv. Giniho koeficient, který grafy vyjadřují. Nula znamená, že jsou si všichni rovni, jednička (100%) znamená, že jeden vlastní všechno. Všimněte si hlavně medianu (media-zelená) a nízkopříjmových skupin, který je pochopitelně ve společnosti nejvíce (P25-bílá). Jasně vidíte propad jejich příjmů po roce 2000 a hlavně stále rostoucí nerovnost od pověstného jednoho procenta, které si při distribucí bohatství pro sebe vzalo 95% koláče. To je, prosím, vláda neoliberalismu v grafech jako dodatek pro ty, kteří by to náhodou nevěděli. Druhý graf konstatuje stejný propad, ale za použití jiných statistických metod.

Autoři studie konstatují, že během posledních 30 let obecně platí, že distribuce bohatství napříč společností je stále menší a stále více se koncentruje do rukou jednoho procenta. Proto platí, že i přes vysokou produkci národního bohatství a růstu pověstného HDP je dnes průměrná americká rodina chudší než v 80. letech. Vyšší produktivita práce a růst bohatství je tedy pro střední třídu marnost a iluze, protože se k němu vůbec nedostane. A chudáci se propadají do stále větší chudoby. K tomu viz článek Kam mizí bohatství vytvořené vyšší produktivitou práce? Navíc je mnohonásobně těžší přejít z nižší příjmové vrstvy do vyšší, což ukázal již Piketty ve svém díle Kapitál v 21. století. Tato studie jeho závěry potvrzuje. V USA vznikla vrstva bohatých rentiérů a držitelů majetku, kteří hromadí bohatství a předávají si ho pouze mezi sebou a svým dětem. Podle závěrů studie je jasné, že šance proniknout mezi nejbohatších 20 % populace je sedmkrát větší v případě, že vaši rodiče již k této skupině patřili. Privatizace vzdělání, lékařské péče a všech kulturních a ekonomických vymožeností znamená, že střední a zejména nižší vrstvy se od roku 2000 masově propadají do stále větší chudoby a stále více se oddělují od zbytku vyvolených, kteří hromadí stále více. Studie potvrzuje trend, který jsme popsali už v roce 2012 v článku nazvaném Betlémský osud středních vrstev v USA.

- - -



Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!



Související články:

Pozdrav od Ivana k Novému roku

0
0

31. 12. 2016, Ivan Poběda - video, Petr Ďoubalík - titulky, krátký komentář


Ivan Poběda (Vítězství) se zajímá o dění kolem sebe. O poznatky a názory se dělí se čtenáři. Dělá to poměrně originálním způsobem, jeho videa mají postřeh, vtip, nadhled a pozitivní náboj (přeloženo pro trolly: jeho videa jsou ubohá, nudná, přízemní a chmurná - jsou ztrátou času).






Kdybych měl více času, otitulkoval bych videa, která se objevovala v průběhu roku. To se asi nepodaří, proto alespoň věším jeho pozdrav k Novému roku.

Vítězství v něm řekl prakticky to stejné, co bychom vám, našim váženým čtenářům, řekli i my z Nové republiky. Tak si na čepici představujte českého lvíčka a poslouchejte:
titulky z mluveného slova: Ďouba

Retro- opravdu bolševické peklo?

0
0

Zdeněk Hrabica
31. 12. 2016
Od Národního po místní, regionální muzea se rychlostí blesku nakažlivě šíří téma krátkodobých výstav – ale i vytváření stálých expozic – na téma retro. Jelikož jsem před lety podlehl zájmu o popelnice, zejména s tříděným papírem, praská moje domácí knihovna ve švech. Rozrostla se o opravdové unikáty, mezi nejskvělejší řadím monografickou knihu slavného českého a světově proslulého avantgardního fotografa , kolínského rodáka Jaromíra Funkeho. Dostalo se mi chybějících sebraných, signovaných spisů Jaroslava Seiferta, ruského básníka Stěpana Ščipačova s autogramem, Bohumila Hrabala .


Díky popelnicím mám první české vydání Robinsona Grusoa.

Pýcha předchází pád. Dost jsem se pochlubil.

Díky netečnosti doby jsem nashromáždil nejcennější rekvizity – medaile, státní vyznamenání, řády, diplomy národních a zasloužilých umělců, členské legitimace KSČ, SČSP, ROH, Svazarmu, SSM – současných významných politických osobností, které vybledly do modra nebo do růžova, miniaturní skulptury Felixe Edmundoviče Dzerdžinského, Vladimíra Iljiče Lenina, ale již i plechové placky na klopu nebo na talířky na buřta s hořcicí s podobiznou Václava Havla, Karla Schwarzenberga, ale i papeže Jana Pavla II.

Schraňuji nepatrnou, leč cennou expozici rekvizit zpropadeného komunismu, ďáblova díla, bolševika, co jedl v hladomorech i děti – ve zmaterializovaném formátu mám krabičky od zápalek ze Sola Sušice (nyní v Indii) , toaletní papír z Papíren Přibyslavice, ale mám i sádrový legionářský monument – siláka s globem, skoro jako od Rodina a s nápisem:

„Naša bola – naša je – naša zostane – Československá republika.“

Houbelec! Už jí více není! Vlci ji sežrali! V prách se ta „naša“ rozplynula.

Sýčkové a panikáři halekají, že se 100.výročí vzniku Československé republiky v roce 2018 ani nedožijeme; na Slovensku se den vzniku již ani neslaví, ani skoro nepřipomíná. U nás se letos ve výroční den 28.října 2016 burácelo proti vlastnímu prezidentovi a ovace sklízel nad výšku hlavy státu poturčenecký ministr kultury, jemu se na Staromáku vzývala „Sláva“.

Česky Sláva znamená německy Heil.

Sýčkové praví, že za dva roky už budeme žít ne v ČSR – ne v ČR, ne v SR, ale budeme žít v retro protektorátě jako vyšitém.

Za chvíli si pozvedneme společně pohár na zdraví, štěstí, na radost, snad i na vlast, na Českou a na Slovenskou republiku, které se nám obě ve své podstatě nějak rozpouštějí, co se národa a vlasti týče, pod rukama.

Před chvílí jsem v Penny Marketu koupil retro salám. Nese označení:

„Šunkový salám 100g vyrobeno dle normy ČSN z roku 1977“.

Má záruční datum – do 18.01. 2017.

Zcela nechápu, proč přišlo retro nyní tak do módy, když jeho symboly vznikly v tak zločinné a odporné době. V níž i na Václavském náměstí a jinde v Praze padala omítka z historických budov, ale nestála tam pouze jejich čela. Co za nimi, to vzalo až nyní za své. Vpravdě po potěmkinovsku!

Foto autor

Využít příležitost

0
0
Sergej Koroljev (překlad Zajoch)
31. 12 2016 Izvestija.ru a Outsidermedia

Prezident Národního potravinového svazu Ruské federace Sergej Koroljev o tajemství úspěšné politiky nahrazování dovozu v zemědělství

Ještě před třemi, čtyřmi roky si nikdo nedokázal představit, že se na našich pultech objeví v zimě v takovém množství okurek, rajčat a salátu domácí výroby. Dnes je to normální. Ruský zemědělský komplex předvádí udivující výsledky. V čem to tkví?

V Rusku je obvyklé, že nejprve je potřeba všechno ztratit, přivést vše na mizinu a potom se usilovně pustit do práce a po stachanovsku valit rekord za rekordem. Zemědělství se tomu nijak nevymyká.

Od roku 1990 do roku 2011 jsme přišli celkem o polovinu skleníků a náš trh doslova zabrali všemožní cizinci. V roce 2012 bylo na našem trhu se zeleninou 70 % skleníkové produkce z dovozu a jen 30 % bylo domácích. Občané vydávali na nákup dovezené zeleniny přibližně 1 miliardu dolarů za rok. To všechno šlo cizím producentům a ruští farmáři byli jako vždy mimo.

Dnes se Rusko stalo největším výrobcem pšenice ve světě, a co se týká Bushových stehýnek, to už je za námi. Maso na pultech máme většinou čerstvé, chlazené, přitom dříve nic kromě mraženého nebylo.

Recept na úspěch našeho zemědělství byl jednoduchý.

Prostřednictvím různých podpor se stát fakticky stal přímým účastníkem realizace nových investičních projektů v zemědělství. To umožnilo přivést ve velmi krátké době stovky miliard rublů soukromých investic do odvětví a zajistit nárůst výroby o 10 % za rok. Efektivita takového přístupu je nejlépe vidět na příkladu pěstování skleníkové zeleniny. Jakmile se vláda rozhodla hradit investorům až 20 % kapitálových ztrát při výstavbě skleníků, došlo v tomto odvětví k rozmachu investic. Za tři roky byl jejich objem do budování nových skleníků 107 miliard rublů a výsledkem bylo 575 hektarů nových moderních skleníkových komplexů. V roce 2012 se pěstovalo ve sklenících 46 % zeleniny a dovoz se snížil asi o 40 %. Pro rok 2016 je v plánu vypěstovat ve sklenících 840 tisíc tun zeleniny, což pokryje průměrně polovinu spotřeby skleníkové zeleniny v období zimy a jara. Přitom se řeší nejen kvantita, ale i jakost.

Pro nikoho není tajemstvím, že u našich spotřebitelů vyvolává mnoho otázek kvalita dovážené zeleniny. Lidé se diví, že dovezená rajčata mohou ležet dva měsíce v chladničce a nekazí se. Okurky po cestě dlouhé tři až čtyři tisíce km, po čekání na celnici a v distribučních skladech vypadají jako kdyby byly právě utrženy na záhonu. Je to jednoduché. Zelenina byla ošetřena chemikáliemi a pesticidy v takových koncentracích, že jí dlouhá přeprava nevadí. Všechny normální přirozené procesy jsou v ní zastaveny chemií. Bohužel si toho naši spotřebitelé nejsou vědomi a kupují zeleninu, která je levnější a navenek vypadá pěkně, jako třeba okurky a rajčata.

Domácí pěstitelé zeleniny už dávno přešli na její biologickou ochranu. Množství chemie a pesticidů je u naší zeleniny minimální. Jsme v Rusku a pokud naše kontrolní orgány zjistí špatnou kvalitu a ne zcela bezpečné pěstování, mohou podnik uzavřít. Ale jak najít nesvědomitého výrobce v zahraničí?

Samozřejmě, mnoho je toho ještě potřeba udělat. Moc důležité je zásobení zemědělců osivem z vlastního šlechtění. Dosud je 80 % osiva pro skleníkové pěstování z dovozu. Podle našeho mínění je obnovení domácí produkce osiv klíčovým úkolem pro dalších 5 až 10 let. Bez toho se o nějaké potravinové bezpečnosti a nezávislosti mluvit nedá.

Samozřejmě, omezení dovozu potravin ze zemí EU v roce 2015 a z Turecka v roce 2016 znamenalo důležitou podporu domácích pěstitelů. Když se vláda takto rozhodla, mnozí na trhu, zvláště různé řetězce, strašily naše lidi nedostatkem zeleniny v obchodech, dvojnásobným zdražením a výpadky v dodávkách. Avšak nakonec k žádným katastrofám nedošlo. Turecká a evropská zelenina byla nahrazena dodávkami z jiných zemí a naši výrobci se samozřejmě aktivně ujali uvolněné části trhu.

Je jasné, že embargo nepotrvá věčně. Nedá se počítat s tím, že se k nám nebude nic dovážet. Musíme využít příležitost k maximálnímu zvýšení výroby, abychom byli konkurenceschopní a na svém vlastním trhu měli převahu, abychom nebyli tolik závislí na kurzu dolaru a na politických událostech ve světě. Potřebujeme stabilitu poptávky a dlouhodobě rozumné ceny naší produkce. Domácí výrobci jsou připraveni a budou pracovat pro vlastního spotřebitele, podle jeho požadavků a jeho peněženek.

Jsme si zcela jisti tím, že budou-li veškerá opatření státní podpory udržena po dobu tří až čtyř let a bude zaveden pořádek v kvalitě a bezpečnosti dovezených potravin na náš trh, nebude třeba do roku 2020 náhradu dovozu zeleniny řešit.

- - -





Občané jsou pro nás důležití jen v den voleb

0
0
31. 12. 2016   přišlo redakční poštou:











































Expert na Blízký východ: "Za vyburcování terorismu jsou zodpovědní dva západní politici"

0
0

Linda Hinc
31. 12. 2016      zdroj a zdroj
Po teroristickém útoku na vánočním trhu v Berlíně, který zabil 12 lidí, je v Německu strach z terorismu velký jako nikdy. V rozhovoru Focusu s německým publicistou libanonského původu, expertem na Blízký východ Abdel Mottaleb El-Husseini se hovoří o nedostatcích v boji proti terorismu a o tom, co je třeba udělat. Podle experta je v diskusích o posílení vnitřní bezpečnosti přehlížen mezinárodní prvek. Husseini je přesvědčen, že "není radno zcela nivelizovat souvislost mezi krizemi v arabském světě, bojem proti terorismu a teroristickými útoky na Západě".


"Ve skutečnosti se pro teroristy vše točí kolem moci. Je možné, že nějaký islamista s promytým mozkem zaměřuje ve svém odmítání západního stylu života svou nenávist proti lidem, kteří přišli na koncert nebo vánoční trh. Ale skuteční stratégové terorismu kladou do popředí právě moc. Chtějí ji upevnit: terorismus jim pomáhá udržovat sílu, atraktivní pro teroristy-džihádisty, a zůstat nepřítelem Západu", pokračuje expert.

Podle Abdel-Husseini "bychom měli podrobit pečlivé analýze naši strategii boje proti terorismu. Používáme ty správné prostředky? Od června 2014 Západ polovičatě bojuje s DAEŠ (v Rusku zakázaná teroristická organizace - pozn. red.). Zároveň jsou na Západě prováděny teroristické útoky jménem DAEŠ".

Podle Husseiniho "jsou za vyburcování terorismu zodpovědní dva západní politici. Je to bývalý americký prezident George W. Bush a bývalý britský premiér Tony Blair. To oni rozpoutali válku v Iráku, založenou na lži".

"A svržení Saddáma Husajna, pokračuje expert, připravilo půdu pro formování džihádistů. Stát, který existoval od starověku, který měl staletou tradici, se ponořil do krize vlastní identity, jež způsobila, že s novou silou vzplanul konflikt mezi sunnity a šíity, kvůli němuž přišel celý svět o klid. Od té doby jsou kroky, které činí mezinárodní společenství pro překonání krizí v arabském světě, poznamenány samými chybnými rozhodnutími. Chybou například bylo vyhodnocení rozložení sil v Sýrii. Všechny ty hybridní situace byly životodárným zdrojem terorismu, který nyní stojí na prahu našeho domu".

"Jsou věci, kterým měli moudří stratégové zahraniční politiky rozumět od samého počátku. Například že jen bombardováním se teroristé nezlikvidují. A přesto je toto současná strategie boje proti DAEŠ", říká Husseini.

Kromě toho se DAEŠ liší od Al-Káidy (v Rusku zakázaná teroristická organizace - pozn. red.). DAEŠ nechce působit v podzemí, chce kontrolovat území a vytvářet struktury. A také neverbuje pro teroristické útoky studenty, ale lidi z kriminálního světa, často je přímo nekontroluje, konstatuje expert.

"Bez Ruska není možné se s DAEŠ vypořádat…Teroristická organizace musí být zničena vojenskými prostředky včetně pomoci Ruska. Je také nutné posílení bezpečnosti hranic s Tureckem a Jordánskem, aby se zabránilo novým zásilkám zbraní. Pak bude možné přejít k politickým rozhodnutím", soudí politolog.

V komentáři k diskusím o terorismu, které jsou v Německu úzce spojeny s problematikou migrace, Husseini říká, že "není možné ze země vyhostit všechny, kteří u nás hledají ochranu. Ale můžeme od těchto lidí něco očekávat. Budou například pomáhat - jako ti Syřané, kteří pomohli zadržet z terorismu podezřelého Albakra. Mám takový dojem, že naše justiční orgány nejsou dostatečně hluboce implementovány do islamistického prostředí, což je důležité, aby muslimové v naší zemi měli také svůj díl odpovědnosti. V zájmu mírového soužití".

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Uprchlíci v Německu zvýšili HDP. Sláva jim! Zatím nejlepší silvestrovskej fór!

0
0
Radim Valenčík
1. 1. 2017     RadimValenčíkPíše
Na toto mě upozornil Phillip Janýr, který to nadšeně zveřejnil. Ten dobrý muž vůbec netuší, jak se počítá HDP. Každá katastrofa vždy přispěje k tomu, že HDP vzroste. A čím větší katastrofa, tím větší růst. - Proto je HDP "hrubý" - protože zahrnuje i obnovu zničeného. Obávám se, že tento dobrý muž takto žere i ostatní zprávy mediálního mainstreamu. Připomíná mi roli železničního inspektora, kterého krásně zahrál Vlastimil Brodský v "Ostře sledovaných vlacích".


Tady je ten článek z ČRo, abyste si udělali představu, jak se manipuluje s lidmi, kteří neměli příležitosti získat základní ekonomické vzdělání:

"Německá ekonomika díky uprchlíkům roste. V budoucnu to bude ještě víc, shodují se experti

Dodatečné výdaje způsobené přílivem uprchlíků působí v Německu jako stimul pro ekonomiku. Hospodářský růst země byl díky nim letos o 0,3 procenta vyšší. V příštích letech lze očekávat ještě pozitivnější vliv, napsal v pátek s odvoláním na odborníky web listu Die Zeit.

Ekonomiku oživovaly jak výdaje státu na běžence, tak spotřeba samotných migrantů.

"Státní dávky pro uprchlíky působí jako malý konjunkturní program, neboť v konečném důsledku prospějí prostřednictvím zvýšené poptávky především německým společnostem a zaměstnancům,"řekl prezident Německého institutu pro hospodářský výzkum (DIW) Marcel Fratzscher.

Stát v souvislosti s přistěhovalci letos dodatečně vynaložil přibližně 20 miliard eur (přes 540 miliard Kč).

Rostla také soukromá spotřeba. "Jednoduše proto, že kvůli větší imigraci je u nás více lidí, kteří v Německu utrácejí peníze," uvedl šéf mnichovského ekonomického institutu Ifo Clemens Fuest.

Pozitivní dopad uprchlíků na výkon hospodářství se podle Fratzschera v příštích letech ještě znásobí. V dlouhodobém horizontu by jejich přítomnost mohla zvyšovat ekonomický růst o nejméně 0,7 procenta, a to současně s tím, jak se stále více migrantů začlení do trhu práce. Zatím tvoří běženci v Německu jen necelé jedno procento výdělečně činných osob." 
viz zde

...a to tu nejsou uvedeny výdaje na zajištění elementární bezpečnosti, o kterých se zvýší spotřeba domácností, dále výdaje na úklid rychlovlaků a opravu jejich vybavení atd. atd. A to vše poroste. A z daní daňových poplatníků. Pokud by se liberalizovala politika držby zbraní, vzrostl by HDP ještě mnohem víc. A naprosto závratně by rostl, pokud by se legalizovalo používání výbušnin v centru měst.

Takže do Nového roku – co nejvíce vlastního rozumu, co nejméně se nechat zblbnout a k tomu to hlavní: Učit se, učit se, učit se. Rok 2017 si to zaslouží a bude to i potřebovat!
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/4135-uprchlici-v-nemecku-zvysili-hdp-slava-jim.html

Oskar Krejčí: Vzhůru do roku plného výročí!

0
0
1. 1. 2017    První zprávy (rozhovor)
Příměří v Sýrii je světélko na konci temného, téměř šest let dlouhého tunelu občanské války, která stála život – podle různých odhadů – více než 300 či 400 tisíc lidí. Zároveň by se takto mohl uhasit jeden z ohňů, které dělají z milionů lidí migranty. Navíc se ukazuje, že zlepšení vztahů mezi Moskvou a Ankarou není jen formální diplomatické gesto, že může vést k zásadním činům.

PZ: Světové agentury zdůrazňují, že k dohodě došlo bez pomoci USA.

Myslím, že je to složitější a svým způsobem smutnější. Dohoda byla možná jen proto, že se Spojené státy částečně z konfliktu stáhly. Dva momenty se z tohoto hlediska ukazují jako rozhodující. Tím prvním je neúspěšný pokus o puč v Turecku. Zdá se, že následné čistky výrazně oslabily vliv Washingtonu na politiku této země. Tím druhým faktorem je porážka ozbrojené protivládní opozice v Aleppu. Opoziční síly uviděly v praxi, že se výrazné pomoci z USA a ze západní Evropy nedočkají. Jediným funkčním spojencem pro ně zůstalo Turecko.

PZ: Nepřeceňujete roli Turecka?

Západní média, jak už to tak bývá, Turecku křivdí. To, že se někomu nelíbí způsob tamního vládnutí, neznamená, že jeho role při urovnávání konfliktu v Sýrii nemusí být pozitivní. Nesouhlasím s tvrzením, že Ankara vydírá Evropskou unii hrozbami o uvolnění hráze migrantům do Evropy. Západoevropské státy, především Velká Británie a Francie, se spolu s Tureckem a Spojenými státy podílely na destabilizaci Sýrie a podpoře ozbrojeného povstání proti vládě. Výsledkem byla migrační vlna do okolních států, přičemž osud těchto migrantů nikoho v Evropě nezajímal, dokud se po několika letech masově nevydali směrem Německo a Velká Británie. Do té doby se o ně musely starat státy, jako je Turecko (podle OSN tam v roce 2015 bylo 2,5 milionu migrantů) či Jordánsko (podle OSN tam v roce 2015 bylo 664 tisíc migrantů). Nikdo ze Západu se na řešení tohoto problému nepodílel. Pochybuji, že by se bez otevření tureckých hranic někdo ze slavných západních lidskoprávníků – natož ze západních vlád – o jejich osud začal zajímat.

Turecko je nesmírně důležitý hráč v syrském konfliktu. Je to sunitský stát, a má tedy blízko k sunitské opozici proti šíitské vládě v Damašku. V tomto ohledu je i zprostředkovatelem vojenské pomoci povstalcům z arabských sunitských monarchií. V Sýrii je řada ozbrojených turkických skupin, etnicky spojených s Tureckem. Navíc Ankara vede vlastní válku s Kurdy, která nerespektuje syrsko-tureckou, ale ani turecko-iráckou hranici.

PZ: A proč se podle vás dnes politika Turecka mění?

Odpověď naznačilo moskevské setkání ministrů zahraničí a ministrů obrany Ruska, Turecka a Íránu 20. prosince. Tam byly zásady příměří v Sýrii dohodnuty. Bez vměšování západních států, které si na Blízkém východě řeší své sobecké postkoloniální komplexy. Na tiskové konfederaci po zmíněném moskevském jednání pak turecký ministr zahraničí přímo řekl, že dosavadní dohody s USA k ničemu nevedly. To podstatné, co se v Moskvě dohodlo, bylo oddělení té části ozbrojené opozice, která nepatří k takzvanému Islámskému státu a pohrobkům Al Kaídy. To byl požadavek, který po celou dobu ruské vojenské angažovanosti v Sýrii Moskva adresovala Spojeným státům – a který nebyl vyslyšen. Po tomto oddělení se mohlo k dohodě připojit sedm hlavních opozičních organizací s přibližně 62 tisíci ozbrojenci. Za jejich chování se zaručilo Turecko, za dodržování úmluv ze strany Damašku se zaručilo Rusko. Připravovaná jednání v kazašské Astaně by mohla směřovat k zachování územní celistvosti, ale i federalizaci Sýrie, a k dokončení boje s teroristy.

Rusko v bojích ukázalo, že jeho spolupráce s Damaškem je tak zásadní, že může být ručitelem míru. Statistikové hlásí, že do loňského 20. prosince provedly ruské vzdušné a kosmické síly 30 tisíc bojových vzletů a zasáhly 62 tisíc vojenských objektů. Do bojů se zapojily lodě v Kaspickém moři i ve Středomoří, dálkové strategické bombardéry. Na vrcholu operace bylo na základnách v Sýrii 65 vojenských letadel. Celkové ztráty ruského kontingentu v Sýrii jsou podle dostupných údajů 25 lidí, z toho 23 v důsledku bojových operací, plus v boji Rusko ztratilo jeden bombardér, dva vrtulníky a dva drony. Tato efektivní vojenská operace vytvořila podmínky pro diplomatickou dohodu, kterou ohrožují méně džihadisté, proti kterým pokračuje boj, než žárliví západní partneři.

PZ: Zní to hezky, ale z Ukrajiny víme, že dohody mohou znamenat jen ukončení velkých ofenzivních operací, ale boje dál pokračují.

To máte pravdu. Naději ale dává snížení chaotické až destruktivní angažovanosti Obamovy vlády a nástup Trumpa. Je až neuvěřitelné, že měsíc před odchodem Obamy z Bílého domu při hlasování v Radě bezpečnosti USA zásadně změnily postoj vůči Izraeli. Pokud chtěla Obamova vláda přehodnotit svoji politiku, měla začít před čtyřmi lety. Teď to vypadá jen jako škodolibá snaha zkomplikovat situaci Trumpovi. Což platí i o vyhoštění ruských diplomatů.

PZ: Vy nevěříte na zaangažovanost ruských hackerů v amerických prezidentských volbách?
Nevěřím zprávám zpravodajských služeb s obrázky, které připomínají obdobné zprávy o tom, že Irák má zbraně hromadného ničení. Navíc si myslím, že důležitý je obsah zveřejněných informací ze štábu demokratické strany a až pak způsob, jak byly získány. To, jak si hraje Washington na moralizující neviňátko poté, co malou část amerických aktivit například ze strany Národní bezpečnostní agentury popsal Edward Snowden, je trapné. Kyberšpionáž praktikují všechny velmoci. Výsledkem je narůstající chaos.

Letošní lednové a únorové číslo časopisu Foreign Affairs přináší článek Richarda Haasse, předsedy mimořádně vlivné americké Rady pro mezinárodní vztahy, příznačně nazvaný „Světový řád 2.0“. Mezi nutnými změnami uspořádání světa vidí i to, že „kyberprostor vyžaduje dodatek k válečnému právu“, který určí, co je povoleno a co zakázáno. Nelze přece vycházet z představy, že ve sféře, kterou právo zatím nepokrývá, mohou Spojené státy dělat cokoliv, a ostatní nic.

PZ: Mám pocit, že teď naznačujete, že Kreml kyberútoky na americké volby provedl. V každém případě mnoho lidí je o vině Putina přesvědčeno.

Nenaznačuji, tedy nenaznačuji úmyslně. Pokud jde o „vinu Putina“, funguje zde optický klam. Když si postavíte proti sobě z jedné strany současné západní státníky a z druhé strany Putina, vyjde vám, že Putin je mnohem schopnější. Stačí se jen podívat na jeho rekci na vyhoštění ruských diplomatů z USA – pozval děti amerických diplomatů na kremelskou jolku, nenechal si Washingtonem vnutit primitivní odvetné kroky, které by zkomplikovaly situaci novému americkému prezidentovi. Ti, co nemají rádi Rusko, z Putinových schopností snadno dovodí, že je schopný všeho. Nechci teď diskutovat o morálce, ale z technického hlediska nikdo není všeho schopný. Ani Putin. Obama nevidí vlastní chyby a zbaběle své neúspěchy svaluje na Putina. Jenže za tím, že Obamova politika například v Sýrii selhala, nestojí Putin, ale špatná americká strategie.

PZ: To zní téměř jako propagandistická teze. Můžete to dokázat?
Důkaz bije do očí. V Afganistanu, v Iráku a Libyi se Rusové Američanům do jejich války nepletou. A výsledek? Nekonečné masové vraždění po takzvaném vojenském vítězství, směs náboženské války, občanské války a osvobozenecké války proti okupantům. Statisíce mrtvých a miliony běženců. Je víc než pravděpodobné, že svržením syrského prezidenta by se Sýrie nezměnila na demokratický stát, který by byl přitažlivým vzorem pro celý Blízký východ – jak psaly nejrůznější think tanky typu Hooverova institutu při zdůvodňování potřeby intervence v Iráku.

PZ: Noviny a internetové servery jsou dnes plné předpovědí toho, jak bude vypadat začínající rok. Pojďme to otočit – můžete vyjmenovat tři významná výročí, která nás čekají?

Na prvním místě bych asi jmenoval sté výročí říjnové revoluce v Rusku. Nezáleží vůbec na tom, jaký k ní má kdo ideový vztah, zásadním způsobem ale ovlivnila 20. století a zůstává předmětem sporů dodnes. Nechci teď diskutovat o významu této revoluce, jen bych chtěl ukázat na rozdíl v přístupu k minulosti v Rusku a u nás. Použiji k tomu citát z projevu Vladimíra Putina 1. prosince, z jeho poselství o stavu federace: „Je nepřípustné zatahovat rozkoly, hněv, zášť a hořkost minulosti do našeho současného života a ve svých politických a jiných zájmech spekulovat s tragédiemi, které se dotkly téměř každé rodiny v Rusku, bez ohledu na to, na jaké straně barikády se naši předkové ocitli. Nesmíme zapomínat: jsme jednotný národ, jsme jeden národ a Rusko máme jedno.“ Putinovské Rusko se snaží porozumět minulosti jako své vlastní minulosti, přičemž každý, kdo bojoval za zájmy země – ať rudý, nebo bílý – je dnes přijímán jako součást rozporuplné, ale vlastní tradice. My vidíme v naší minulosti cizí vinu a hledáme, jak se za ni pomstít našim vlastním lidem. Možná je ona schopnost ruského nadhledu dána tím, že obětí revolučních snah i světové války tam bylo mnohonásobně více než u nás. Plus je tu ruská ambice být strůjcem vlastního osudu, zatímco my máme ambici být odnárodněnou součástí něčeho většího, aniž víme, co to vlastně je.

PZ: Které další výročí pokládáte za významné?

Právě dnes si připomínáme čtyřicet let od zveřejnění Charty 77…

PZ: Neřekl bych, že toto je zrovna vaše parketa!

Moment, chci zdůraznit něco, co bývá pomíjeno: její reálný mezinárodní význam. Charta 77 se odvolávala na helsinský Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE). Ten byl přijat na základě iniciativy Sovětského svazu a jeho spojenců ve Varšavské smlouvě, přičemž jeho hlavní význam byl spatřován v uznání hranic poválečného uspořádání v Evropě. Proto také během předvolební prezidentské kampaně v USA roku 1976 výsledky KBSE hlavní kandidáti svorně kritizovali – činili tak jak republikáni Gerald Ford a jeho vnitrostranický vyzyvatel Ronald Reagan, tak i budoucí vítěz Jimmy Carter. Byla to československá Charta 77, která ukázala možnost využití Závěrečného aktu a tématu lidských práv pro kritiku reálného socialismu – a tím významně přispěla ke změnám koncem 80. let, které měly globální dosah.

PZ: Hádám, že ani vámi vybrané třetí výročí nebude zrovna všeobecně vnímané jako významné.

Asi ne, ale bude mít zásadní význam pro uspořádávání světa v letošním roce. Rád bych totiž připomněl 90. výročí od vzniku čínské Rudé armády, dnešní Čínské lidové osvobozenecké armády. Kromě vojenských úspěchů v občanské válce a v boji proti japonským interventům si může připsat na své konto velkou pomoc při hospodářském rozvoji země. Ale mluvíme o současnosti. Dnes tato více než dvoumilionová armáda, nejpočetnější na světě, prochází bouřlivou modernizací. A bude nesporně jedním ze stabilizačních faktorů v době, kdy by se mělo upevňovat multipolární uspořádání světa.

PZ: Vždyť jsem to říkal, takovéto pojetí málokoho u nás uspokojí! Nemyslíte si, že by se měla Čína napřed změnit, než začnete chválit její armádu jako „stabilizační faktor“?

Chvíli zapomeňte na veřejnoprávní nesmysly – nikdo se přece nemění tak rychle jako Čína! Připomenu jen dva soubory čísel. Podle statistik Světové organizace duševního vlastnictví v roce 2015 poprvé nějaký stát překročil hranici jednoho milionu patentových žádostí za rok. Byla to Čína s 1 010 406 návrhy, což je více než USA a Japonsko dohromady.

Druhý soubor čísel je z čínské bílé knihy nazvané „Právo na rozvoj: Čínská filosofie, praxe a příspěvek“. Byla zveřejněna právě před měsícem a dočtete se v ní, že za 30 let reforem bylo z chudoby vytrženo 700 milionů lidí, což představuje víc než 70 % globální redukce chudoby. Kde by bylo plnění miléniových cílů OSN bez proměn Číny? Je dobré říkat Číně, Rusku, ale i USA, co se nám na jejich politice nelíbí. Ale myslet si, že bychom to dokázali lépe – to už je poněkud neskromné.

PZ: Takže, jaký bude podle vás ten letošní rok?

Zdědí mnoho nevyřešených problémů z loňska a vyrobí si problémy nové. Začíná však nadějí na změnu, a to díky situaci v Sýrii a nástupu Donalda Trumpa. Nechcete-li se ovšem dočkat zklamání, nedělejte si iluze. Snít se ale musí!

Za První zprávy rozhovor vedl Jiří Kouda

RFE: McCain a Graham hrozí sankcemi Putinovi osobně

0
0

1. 1. 2017     zdroj
V exkluzivním rozhovoru pro ukrajinský segment Svobodné Evropy vyzval republikánský senátor John McCain k zostření sankcí proti Moskvě v souvislosti s útoky hackerů, z nichž je obviňována. Jak bylo uvedeno, jeho kolega Lindsey Graham zase slíbil jménem amerického Kongresu uvalení sankcí proti "Putinovi osobně a jeho nejbližšímu okolí".



Republikánský senátor John McCain v tomto rozhovoru prohlásil, že USA se nechystají uzavřít "faustovskou dohodu" s ruským prezidentem Vladimírem Putinem. Tak komentoval šuškandu o tom, že zvolený americký prezident Donald Trump by mohl zrušit sankce vůči Rusku, aby s ním zlepšil vztahy. Americký politik je přesvědčen o tom, že jakákoliv dohoda s Putinem "poškozuje stávající principy svobody a demokracie".

Republikánský senátor Lindsey Graham, který navštívil Kyjev společně s McCainem, zase Svobodné Evropě řekl, že americký Kongres se chystá přijmout v příštím roce proti Rusku ještě více sankcí, zaměřených zejména na odvětví energetiky a bankovnictví a také proti "Putinovi osobně a jeho nejbližšímu okolí".

Oba senátoři Svobodnou Evropu ujistili, že Kongres vydatně podporuje poskytnutí Ukrajině "smrtících obranných zbraní". Graham také slíbil, že Kongres bude blokovat případné Trampovo uznání Krymu součástí Ruska: "Samostatně to prezident nemůže udělat. A důvod, z něhož Kongres tento návrh zamítne, je prostý: podkopává to právní stát".

John McCain také požadoval přitvrzení působení proti Moskvě v souvislosti s útoky hackerů při prezidentských volbách, z nichž je Rusko obviňováno. "Můžeme sankce ještě přitvrdit - od zákazu vstupu země po uvedení jednotlivců a organizací, které byly zapleteny do kybernetických útoků. Můžeme schválit mnohem tvrdší opatření. Vždyť to byl i útok na Spojené státy americké a základy naší demokracie. Když se zničí volby, pak padne i demokracie", prohlásil senátor.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová 

Dal, měl dáti, nedal - úryvek z jihoafrického cestopisu Češi v zemi zlata, platiny a diamantů... Čím jsem byl, tím byl jsem rád

0
0

Břetislav Olšer
1.1. 2017   Rukojmí
Nastal opět čas zpytování svědomí na konci roku; když ale rekapituluji - dal, měl dáti, nedal - přepadnou mě výčitky, že jsem ve své křesťanské namyšlenosti opomněl Židy, nebo že jsem se zhurta pustil do svých kamarádů muslimů....Pár jich v tom dvoumiliardovém davu mám. A čím míň, tím jsou pro mě vzácnější. Zase bych se s nimi rád proletěl nad rovníkem v Keni. Z Johannesburgu z letiště Jana Smutse jsme odlétali na lince směr Londýn 31. prosince v 19 hodin místního, tedy jihoafrického času, což bylo o hodinu dříve, než v té chvíli ukazoval ten středoevropský.
Tak vypadalo noční ztracené město uprostřed buše Sun City...

Bylo to matení mé mysli, jelikož jsem ještě nikdy v životě neprožil virtuální výměnu letopočtů ve výšce přes 10 kilometrů v Boeingu 747 letecké společnosti British Airways a zároveň nad rovníkem. Zatím zcela střízlivý jsem očekával s očima na hodinkách silvestrovskou půlnoc. Měla být tou nejbláznivější, jakou jsem doposud zažil. Zastihla mě při návratu z cesty po Jihoafrické republice. Vysoko nad mraky tropického deště.
Konec roku byl též ve znamení fárání do platinového dolu v Rustenburgu s přítelem Jardou...
Letěli jsme; posilňoval jsem se slivovicí a zaháněl katastrofické myšlenky vzpomínáním na různé Silvestry, letopočty, kalendáře a k nim přináležející státy. Tím prvním byl frankofonní Vietnam. Bylo to koncem druhého tisíciletí, kdy jsem ještě průměrně poctivě navštěvoval jazykovou školu s výukou francouzštiny, s anglickou konverzací v kapse. Jazyk země galského kohouta mě však uchvátil nejvíc, jedinečný svojí zvukomalebností a latentním erotismem. Obdivoval jsem nejen Napoleona, Victora Huga a Alexandra Dumase, ale i šansony a Edith Piaf, Gilberta Becauda, Belmonda, Delona, de Gaula, nejkrásnější BB… zkrátka, co bylo vynikající, to bylo pro mě v těch časech francouzské.
Měl jsem řadu šťastných období; sice nahodilých, ale přesto rozdělených do milovaných etap. Novinářských. Devatero řemesel, desátá nouze. Hlavní bylo, aby mě to bavilo. Neruda měl pravdu; čím jsem byl, tím byl jsem rád. Kde mě něco zajímalo, tam jsem zkrátka vyrazil na průzkum. S foťákem a magneťákem. Někdy jsem své cesty do jednoho a toho samého, většinou politicky exotického státu, opakoval i čtyřikrát. Dokud jsem nepřišel problému na kloub. To víte, „selský rozum“…

Není možné zapomenout ani na atmosféru černošského Soweta...
Jak asi vypadá země, na níž dopadlo během deseti let války tucet milionů tun bomb a granátů? Tak začala má etapa vietnamská. Pak explodoval reaktor v Černobylu a byla z toho moje další etapa – jaderná. Když se rozpadl SSSR, měl jsem etapu „perestrojkovou“, po ní následovaly cesty do válečné Jugoslávie, romský exodus do Kanady a lety do JAR, když mě rozčílil tamní jihoafrický rasismus, v předtuše blížícího se zla jsem zamířil do New Yorku, abych si alespoň na fotce zachoval „Dvojčata“, a nakonec jsem vyrazil do Izraele, pro tisíc a jednu pravdu ve Svaté zemi…
A jelikož jedna z mých etap poznávání vycházela z jihoafrického apartheidu, vracel jsem se zrovna z jihu černého kontinentu, zatracená floskule. Napřed pod trupem letounu zmizely špinavě žluté valy hald z hlušiny zlatých dolů, potom se za horizontem rozplynuly i kopce Severního Transvaalu, v téměř dva tisíce kilometrů dlouhé řece Limpopo se utopil též svit mého posledního dne na jihu Afriky a já se rychle loučil s Jižním křížem.
A což chvíle, kdy se peklo a smažilo na vítání Nového roku...
A blažily mě stovky vzpomínek. Byl jsem vděčný, že patřily k časům, kdy bylo skoro vše košer. Než jsme pýchu nazvali zdravým sebevědomím, lakomství zákonem ekonomiky, nestřídmost vyšší životní úrovní, brutalitu a závist bojem za spravedlivost a politickou svobodu, vztek a hněv rozhořčením nad názorem druhých a lenivost filozofickým postojem. Než jsme z korupce udělali provizi, z nezákonné spekulace a protekcionismu lobbink, z hospodářské krize přirozenou součást kapitalismu, z lásky a pravdy nenávist a lež a z naší neschopnosti vládnout anticikánísmus…
Obklopen tímto Ovčákovem, a přesto zatvrzele imunní vůči lidské blbosti, jsem šťastný ve svém světě normálních lidí. Není jich sice moc, ale jsou a vím, že nenaletí žádným hochštaplerům na jejich plané sliby a plagiáty. A tak si žiju z dávných příhod. Třeba i z těch banálních. Viz. můj Silvestr nad rovníkem. Po zhruba pěti hodinách se naše letadýlko s téměř třemi stovkami pasažérů na palubě ocitlo blizoučko rovníku, protínajícího asi v polovině Keňu.
Palubní mapy na výsuvných obrazovkách ukazovaly výšku 10 700 metrů, venkovní teplotu mínus 57 stupňů Celsia a rychlost letu 870 kilometrů v hodině. Udatní muži za kniplem zřejmě náš vzdušný koráb umně kočírovali tak, abychom zrovna v okamžiku našeho přeletu z jižní polokoule nad severní mohli oslavit Silvestra. Už dávno jsem se jako technicky zcela zaostalý vzdušný pasažér smířil s faktem, že navzdory zemské přitažlivosti vydrží na tři sta tun těžký letoun ve vzduchu nepřetržitě deset i více hodin. Poprvé si ale zvykám na nadoblačnou oslavu Nového roku.
Také doplňování domácích barů bylo víc než aktuální...
Piloti měli určitě dobrý úmysl, byli patrně křesťany a stejně jako já nebrali vážně skutečnost, že v letadle je minorita křtěných Evropanů, zato většina Indů, Číňanů a několik příslušníků jiných národností hinduistického, muslimského a židovského vyznání, hlavně sezonních pracovníků, zaměstnávaných v JAR a letících patrně přes Londýn do svých nových evropských domovů. Ne nadarmo dosahují sportovci nejskvělejších výkonů ve vysokých nadmořských výškách. Rovněž mně se vysoko nad matičkou Zemí v mozku zablesklo, jako při africké bouři a najednou jsem si uvědomil, že můj soukromý globalismus, s jakým jsem přistupoval k Silvestru, k tomuto zdaleka ne celosvětovému svátku, byl notně přízemní.
Moje velikášství, že svět jsou jen křesťané a jejich Silvestr, dostalo řádně zabrat. A tak ve chvíli CH, kdy ručička hodinek přeskočila na půlnoc a pod námi se objevuje Keňa i tušení imaginárního rovníku, skoro protínajícího druhou nejvyšší horu Afriky Mt. Kenya s 5199 metry nad mořem, nepropuká k mému zklamání v letadle žádné všeobecné veselí a jásot, provázený boucháním láhví šampusu. Místo toho se všude kolem mne ozývá jen spokojené pochrupávání většinou snědých pasažérů. Pravda, po kapitánově přání všeho dobrého v Novém roce roznášejí na účet britské letecké společnosti palubní průvodčí pohárky s šampaňskými bublinkami, zřejmě ještě sovětské polosuché provenience, ale je po čertech málo rukou, které po nich sahají.
A ještě na Silvestra dopoledne poslední špacír po Johannesburgu...
“Nový rok a teď?” protírá si ospalé oči můj soused, ukrajinský Žid z Birminhgamu, který byl v Kapském Městě na bar micva svého vnuka. Překvapený mojí ruštinou mění svoji angličtinu v jazyk východních Slovanů. “Židé slaví Nový rok Roš ha-šana v prvních dvou dnech měsíce tišri, to je podle přechodného roku někdy mezi zářím a říjnem. Svět byl přece stvořen 3761 před křesťanským letopočtem…”
Obracím se zmateně s číškou napůl vyprchaného šampusu k asijské pasažérce přes uličku. Těšil jsem se na ten okamžik; sličná dívka si totiž na počátku letu odvážně nahýbala z číšky pravého Napoleona a já to viděl na prima večírek, zvláště když jsem si pro kuráž tajně posiloval džus slivovicovými střiky.
“Nový rok je pro nás podle lunárního kalendáře až koncem ledna,” špitá thajská dívka a na jídelní lístek mi píše číslici 543, což má být rok před našim letopočtem, kdy začíná nový rok buddhistům, kdy se narodil Buddha. “Happy new year…” řekla a usnula.


Z ptačí perspektivy nad sloním stádem v Krugerově národním parku, mlsným buvolem a smečkou žíznivých lvic...
“Pro muslimy je začátkem letopočtu 24. září roku 622, kdy náš Prorok, nadmíru velebný Muhammad, odešel tajně z Mekky a dorazil do oázy Jathrib,” zapojuje se do našeho silvestrovského kalendária i důstojný kmet s bělostným plnovousem, sedící vedle Asiatky, jenž však na dotaz, odkud pochází, jen mávne rukou a znovu se též ukládá ke spánku.
Konec s valašskou katolickou nostalgií. Konečně jsem byl ochotný si připustit, že na světě nejsou jenom křesťané a jejich Silvestr. Že na naší planetě, na kterou jsem se v tom okamžiku díval zbožně do temnot noci z nadoblačné výšky, ukrajují čas i jiné časomíry, a že lidské bytí není ani zdaleka řízeno jen pravidly naší povýšenecké křesťanské pošetilosti. Na Zemi přece žijí rovněž skoro dvě miliardy muslimů, miliony hinduistů, buddhistů i judaistů…
Rozloučení s kamarádkou Lejlou...
Naštěstí bylo nač vzpomínat. Vychutnával jsem si proto alespoň pomíjivé okamžiky dočasné blízkosti milované Afriky. Už jen pár hodin a pohltí mě znovu civilizační chaos starého kontinentu, v němž si o tajemných hlasech buše mezi Botswanou a Mozambikem budu moci nechat jen zdát. Ty tam budou také ještě tajemnějších pohledy kávových očí polonahých zuluuských tanečnic v areálu bývalého zlatého dolu Gold Reef City, z něhož se stal dobře prosperující zábavný park nedaleko Johannesburgu. Proto jsem si nostalgicky v mysli pouštěl střihový film poskládaný ze střípků exotického okouzlení, malých i větších psychických otřesů, dojetí, vzteku i extází jihoafrického novice opojeného nejen šampusem, posilněným valašským trnkovým všelékem.
A přání do Nového roku starostlivému tátovi...
A tak uprostřed noci jsem si před přistáním v Londýně začal povídat se svým sousedem, ukrajinským Židem z Birminhgamu. O jeho synovi a vnucích, o Židech a judaismu, až jsem dostal zvláštní chuť na novou etapu mého novinaření – Blízký východ; Izrael, Libanon, Jordánsko, Sýrii, Egypt i formální útvar, který byl zakopaným psem krvavého sporu a dostal od Římanů za trest v roce 135 našeho letopočtu, po porážce židovského povstání, formální pojmenování po největších biblických nepřátelích Židů – Filištinských. Zkrátka po lokálních Arabech, co si říkají Palestinci. Římská anexe ve stylu Protektorátu Böhmen und Mähren. I se stejným pozdravem…

Inu, tak se létá v jedenácti kilometrech o půlnoci na Nový rok přes rovník v Nairobi se slivovicí, pivem Vivem z Pretorie a šampaňským, aneb Silvestr za všecky randy; a za pár měsíců už jsem seděl v izraelském Airbusu EL AL na cestě do Tel Avivu. Do největšího města židovského státu, jehož judaistický kalendář tvrdil, že svět byl stvořen 7. října 3671 př. n. l…

Na Ukrajině nejsou banderovci! To jsou pohádky "moskalů"!

0
0

1. 1. 2017, zdroj Rossija24 - video, doplnění Petr Ďoubalík

Nenechte se vysmát! To je putinovská propaganda. Na Ukrajině žádní banderovci a fašisti nejsou. Kolikrát jsem to slyšel od našich "vrcholných" představitelů, kamarádů majdanovské party. Jejich pobouřené obličeje, že si někdo dovolí takovou nehoráznost tvrdit, nám zůstanou v paměti. A vzápětí dokonce posílají nejrůznější pomoc těm hodným klukům, co trpí, když útočí na Donbas, zvou je do Europarlamentu...



Dnešní den je zvláštní den. My se vzpamatováváme z vítání nového roku a spíše zalézáme do svých domovů, k lidem milým a blízkým, ale v Ukrajině naopak prvního ledna vylézají. Vylézají z děr ti "neexistující" banderovci. Ano, to jsou naši noví kamarádi, k těm se hlásíme, těm pomáháme. Nevidět je můžete jen tehdy, když zavřete oči a zacpete si uši. A pak říkejte v klidu a s úsměškem, že jsou to jen prokremelské pohádky.

moskal = hanlivé označení Rusů na Ukrajině

překlad z mluveného slova: Ďouba

...a v tyto minuty, v Kyjevě, s vyřváváním nacionalistických chorálů, začíná pochodňový průvod. Ukrajinští neonacisté jdou průvodem středem hlavního města, oslavují den narození Stepana Bandery (1. 1. 1909 - 15. 10. 1959), vůdce Ukrajinské povstalecké armády, kterého majdanová vláda považuje za hrdinu, nic si nedělá z faktu, že v letech Velké vlastenecké (války) spolupracoval s fašisty, sdílel jejich ideologii. Současní fanoušci Bandery otevřeně skandují nacistická hesla a používají symboliku třetí říše. Odtud také pramení láska k pochodňovým průvodům, které byly obzvláště populární právě v hitlerovském Německu.

V čem jsme až po uši aneb Odpověď na jeden dotaz

0
0

Václav Umlauf 
1. 1. 2017   E-repbulika

Už jsme v korporátním fašistickém systému, který je mnohem více vyvinut než v USA. Ale nejsme v něm až po uši, protože Babiš zatím nemá vládní a poslaneckou většinu na úrovni Sněmovny a krajů. Až ji v příštích volbách dostane, tak budeme v korporátním fašismu až po uši.



Spřízněný web Nová republika zveřejnil můj článek Rozkradený a vytunelovaný český zájem a přiložil k tomu velmi hezké ilustrace. Takže redakci děkuji a přeji jim hodně užitečné a aktivistické práce pro res publica prováděné mimo zájem vládních chovanců. V debatě pod článkem byl jeden komentář, který mne jednak pochválil a jednak dal tři zajímavé dotazy.

Vláďa z Brna, 30. prosince 2016 14:48 napsal(a):
1. Naprosto jste mne zmátl svým tvrzením, že model řízeného korporátního fašismu prosazuje v USA nový prezident Donald Trump! Přitom předtím výstižně charakterizujete korporátní kapitalismus (na rozdíl od fašismu) jako systém, v němž korporace podléhají politické moci a jejich strategii spoluurčuje stát a má možnost dosáhnout i na jejich zisky.

A já zatím předpokládám, že právě o toto zřejmě bude Trump usilovat; takže se mi zatím příčí Trumpa považovat za korporativního fašistu. Sice se zatím můžeme spoléhat jenom na Trumpovy předvolební deklarace a nemáme z čeho jiného vycházet, ale zatím deklaroval především snahu o posílení státu. A když vyjdeme z tohoto, i když jistě nemůžeme očekávat, že by korporacím nějak ztěžoval pozice, pak bych očekával, že se přesto pokusí omezit aspoň jejich škodlivý vliv na stát a možná i posílit ten užitečný vliv (naivní představa?). A tohleto bych spíš hodnotil jako snahu o posun zpět směrem ke korporátnímu kapitalismu.(?) Americké vlády v posledních letech na toto téma příliš nemluvily, ale o to víc jednaly - ve prospěch korporací.

2. Dá se podle něčeho už vyhodnotit, jestli teprve směřujeme ke korporátnímu fašismu, nebo už v něm v podstatě jsme, možná dokonce až po uši? Pokud možno bez použití subjektivní míry na způsob sklenice z poloviny prázdné nebo z poloviny plné? (Podle mne už v něm jsme, vše tomu nasvědčuje).

3. Neuvažujete zpracovat na toto důležité téma něco jako sborník?

Odpovědi nejsou jednoduché, takže bude Vláďa možná zklamán. Ale pojďme na věc.

 

Korporátní fašismus Trumpa


Souhlasím v tom, že Trump půjde cestou Putina, kterého obdivuje, a že se bude snažit zlepšit osud střední třídy. To také jednoznačně dělá Putin tím, že distribuuje vytvořené bohatství pomocí zvyšování základních mezd ve státním sektoru, který je v Rusku relativně velký. Na mzdy v privátní sféře má Putin malý vliv, ty jsou smluvní jako všude jinde. Ale Putin nerozkradl ani důchody, ani neprivatizoval státem dotovanou kulturu, ani nezprivatizoval zdravotnictví. Takže jeho korporátní kapitalismus podporuje státní sféru a podržuje si dosavadní aktiva, která stát měl. Výborně je to vidět ve zbrojním průmyslu, na jeho kvalitě, výkonnosti a efektivitě i na vzestupu zemědělství po zavedení debilních EU-sankcí. Stát do tohoto privátního sektoru investoval 20 % z celkových investic a Rusko má větší příjem ze zemědělského exportu než z vývozu zbraní. Rusko dává na zbrojení stejně jako Velká Británie a jeho vojenská síla je přitom v obraně vlastní země zcela srovnatelná s možnostmi USA. To je také důvod, proč Trump asi zahájí odzbrojovací jednání, jako to udělal republikánský prezident Reagan.



Rozdíl mezi Ruskem a USA je v tom, co Trump bude dělat po uplynutí povinných 100 dní vládního hájení, kdy má začít realizovat nějaký politický program. Jistě zavede merkantilistickou ochranářskou politiku pro průmyslovou produkci v USA. To znamená, že zavede protekcionismus, státní subvence pro určité sektory a uvalí ochranná cla na dovozy, včetně dovozů amerických korporací. A to je důvod, proč na něj plivou korporátní noviny, které žijí z výroby v laciné cizině a drahém prodeji po světě a k tomu praktikují globální neplacení daní. O tom jsme mnohokrát psali, viz článek Apple platil ze zisku 36,8 miliard dolarů daň 1,9 %. Takže obchodní politika Trumpa asi s velkou pravděpodobností půjde směrem ke korporátnímu kapitalismu, řekněme "amerického typu". Jinak řečeno: Trump doma nasadí korporacím náhubek, ale nechá je volně řádit po světě a možná jim v tom i pomůže.

Horší je to s politickým směřováním Trumpa, které zatím vůbec není jasné. Jistě bude muset pro svou ochranářskou politiku získat hlasy napříč politickým spektrem, protože globální korporace si koupily většinu poslanců Demokratické i Republikánské strany. A v tomto bodu je velmi užitečné srovnání Trumpa a Babiše. Připomenu alespoň některé důležité články, které jsme psali, a moji analýzu nových partají typu Babišova ANO. Pavel Letko psal Konec politických dinosaurů. Politickým dinosaurům rozdělujícím společnost na pravici a levici pomalu odzvání. Lidi už toho mají dost a přicházejí noví politikové, kteří budou řídit stát jako firmu. I to už tu bylo, v Německu před 2. světovou válkou. Já jsem psal k výsledku voleb 2014 článek Aktivisté, milujte se (politicky) navzájem, a nebude tu fašismus, který ukázal vznik nového "systému Babiš".

Vznik nové korporátně-fašistické strany na příkladu Babišova ANO jsem popsal v článku Konec starých partajních časů psaném k aféře Šlachtagate. Kolektivním zametením výkonu vyšetřovací spravedlnosti pod stůl podle mne v Česku skončila hra na klasickou demokracii a nastal přechod ke korporátně-fašistickému systému. Klasické strany tvoří podle mne v Česku tzv. "partajní souručenství zlodějů". Jeho základem je krajský sekretariát napojený na centrální řídící struktury té či oné klasické partaje. Vlivová skupina v kraji reaguje na lobbistické nabídky buď normálních podnikatelů, nebo a hlavně pracuje pro naprosto bezcharakterní mafiány. Viz jednotlivé aféry s miliardovými podvody v Praze a jinde. Zařizují se EU-fondy, stavby, zakázky, posty a peníze se dostanou za tyto protislužby více méně legálně. A partaje jako celek provozují legální zlodějny přes systém, který jsme nazvali "koncesní stát" nebo "neo-neokolonialismus", viz obě hesla v klíčových slovech. A nyní k Babišově inovaci české politické strany, která tam byla v bodech.
  • Korporátní partaj není klasickým souručenstvím, ale politickou firmou vedenou neoliberálním podnikatelem. Strana-firma selhat nemůže, protože jde o blaho firmy, což je v neoliberalismu nejvyšší zákon. Proto se v nové partaji vyhazují jen jednotlivci, kteří tzv. "selhali".
  • Příživy a vyžírky dostanou v korporátní partaji klasické 1 % ze zisku a stranické benefity dané placeným místem ve státní správě a kšeftováním s vlivem odebraným klasickému souručenství zlodějů. Zbylých 99 % dotačního zisku si sebere zakladatel, jak jinak také. Je to přece jeho firma a partaj zřídil k tomu, aby pomohl své normální firmě ke zdrojům státu.
  • Nové politické příživy jsou de facto zaměstnanci partaje, ale pochopitelně nikoliv oficiálně. Pokud na kraji či jinde mlasknou přespříliš, jsou okamžitě vyhozeni a jsou nahrazeni nekonečnou frontou nových čekatelů. Na takový lukrativní post jich jsou přímo legie, jsme v Česku.
  • Centrální aparát a ministerstva zabrali lidé přímo z podniku daného oligarchy, protože "stát musí být řádně veden jako moje firma". To zajišťuje efektivní vedení státu v modelu korporátního fašismu, jak jsem o něm psal v článku o Německu. Třetí říše vznikla v momentu, kdy se spojili korporátní političtí fašisté typu Hitlera s korporátními bankéři typu Schrödera a s korporátními průmyslovými bossy typu von Papena. Jejich snažení zastavila až zimní bitva u Stalingradu. To je tam na východě, v Rusku, jak my starší dobře víme.
  • Do nové partaje naskakují jak do rozjetého vlaku všichni ctižádostiví lidé, kteří se nevešli do běžného souručenství klasických partajních zlodějů. Důvody nekompatibility mohou být velmi různé, dokonce i pozitivní.
  • Tato skupina "bezpartajních zaměstnanců" v dané oligarchické partaji představuje nárazník mezi vnější voličskou základnou a tvrdým podnikatelským jádrem řídícím ministerstva a stát. Navíc přináší cenné podněty z terénu. Navíc ani nemusí krást, protože nechce a nemusí. To je také velká konkurenční výhoda proti klasickému souručenství.
  • Tito technokraté zverbovaní do partaje nového typu chtějí moc a chtějí realizovat své dobré nebo špatné představy o tom, jak spravovat stát. Oligarchická partaj v systému korporátního fašismu jim k tomu dává nekonečně mnoho příležitostí.
  • Nový partajní podnik nemá žádnou ideologii, protože je úplně zbytečná, ba dokonce je zcela škodlivá. Pravicovou ideologii mít nemůže, protože ti borci rozkradli stát a pak se amnestovali skrze Klause. Tím modré straky a topka jako ideologické masové strany zanikly. Socani zase ve Šlachtagate zahynou na své zlodějny jako klasické souručenství partajních zlodějů.
  • Ideologické strany jsou zranitelné zejména tím, že mají politické ideje, klasické ideály z 19. a 20. století, a tím jsou vydíratelné. Ale lidem dnes stačí nákupní poukázka na slevy a zajištění základních parametrů sociálního státu na způsob Mussoliniho fašismu. Chod "demokracie" je tím zajištěn, netřeba vytunelovaných ideálů. A na demokracii beztak věří po 20 letech tunelování jen úplní idealisté. Pro ty budou nachystány převýchovné tábory, tak moc jich zase potřeba nebude.

Trump tuto stranu zatím v USA nebuduje, a nejspíš to v této bytostně demokratické a aktivistické zemi ani nepůjde. Občané jsou tam zvyklí na demokracii už dvě století, myslím tím jejich přímý vliv daný na místní samosprávné úrovni. Naši ovčané prodají zdejší už stejně vytunelovanou demokracii za kus chleba a za slevy v supermarketu. Babiš má před Trumpem pořádný náskok, protože tuto stranu nového typu už doopravdy má a jakž takž mu začíná fungovat. Klíčová je úplná de-ideologizace nové korporátně-fašistické partaje, což bohužel klasická souručenství zlodějů a zájmových politických skupin zatím nepochopila. Tím by snad byla odpovězena i druhá otázka, jestli teprve směřujeme ke korporátnímu fašismu, nebo už v něm v podstatě jsme, možná dokonce až po uši. Tvrdím z výše uvedených důvodů, že už jsme v korporátním fašistickém systému, který je mnohem více vyvinut než v USA. Ale nejsme v něm až po uši, protože Babiš zatím nemá vládní a poslaneckou většinu na úrovni Sněmovny a krajů. Až ji po dalších volbách dostane, pak teprve budeme v korporátním fašismu až po uši.

K poslednímu bodu jen krátce. Plánujeme setkání se čtenáři e-republiky, kde chceme představit naše plány ohledně menšího internetového nakladatelství. Ale to by znamenalo, že alespoň někteří z nás musí fungovat mimo obyčejnou neplacenou a aktivistickou redakční dřinu dělanou na tomto webu. A to se zatím moc nejeví jako možné.

Tož tak.

- - -

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč.
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!



Související články:

Z diskuse:
Z.Vydra

Růžová je teorie, šedivá je praxe
Z.Vydra 21:43

Vážený pane Umlaufe, rád bych připomněl, že tuto zemi nerozprodali ovčané za kus chleba, nýbrž politici v rámci svých politických ideálů a sobeckých zájmů. Dále bych chtěl připomenout, že 27 let tu mohli idealisté, včetně dosud uctívaného Havla, zcela volně a svobodně šířit své filozofické ideály, aniž by je někdo zavíral do převýchovných táborů. V zemích na západ od nás, včetně USA, ještě o mnoho let déle. A čeho dosáhli? Odhlédněme od té naší zemičky, kde ti opovrhovaní buranští ovčané jsou ochotni prodat vznešené ideály za pocit bezpečí, kus chleba a střechu nad hlavou a podívejme se na ten Západ s rozvinutou liberální demokracií plný aktivních občanů, náš vzor. Ať koukám, jak koukám, ať čtu, jak čtu, tak nevidím nic podstatně odlišného od nás. Likvidaci střední třídy, rozevírání příjmových nůžek, miliony nezaměstnaných a pracující chudiny, obrovské sociální výdaje, předluženost, úpadek morálky, strach z terorismu, válečnou psychózu, z velké části nespokojenou konzumní společnost. Mám pocit, že idealisté naši budoucnost nezachrání. Během historie vzniklo mnoho filozofických teorií, z nichž s mnohými nelze než převážně souhlasit, jakmile však politici na některou z nich lidi nalákají, tak ji v praxi jako vládci deformují a využijí především k uspokojení své hrabivosti a touhy po moci. Růžová je teorie, šedivá je praxe, bohužel.

    Prezident řekl, co chce dojednat s Trumpem, Putinem a Si Ťin-pchingem a odsoudil evropské politiky

    0
    0
    Prezident  Miloš Zeman v rozhovoru (část)
    1. 1. 2017 Parlamentní listy
    Letošní Vánoce poznamenalo hned několik smutných událostí. Nejprve teroristická vražda ruského velvyslance v Turecku, těsně poté teroristický útok v Berlíně a během Vánoc tragická smrt téměř celého ruského pěveckého sboru Alexandrovci. Co k tomu všemu říci?



    Víte, terorismus má dvě základní fáze. Tu první jsme v Evropě prožili před několika desítkami let, kdy v Irsku byla IRA, ve Španělsku ETA, v Německu Rote Armee Fraktion (Frakce Rudé armády, pozn. red.) a v Itálii Brigate Rosse (Rudé brigády, pozn. red.). Žádná z těchto teroristických skupin už dnes neexistuje.

    Ale vznikly nové teroristické skupiny, především Islámský stát a jeho odnože jako jsou al-Káida, Tálibán a další. Tento typ terorismu je přinejmenším stejně nebezpečný, protože je nesen ideologií náboženské nenávisti. Krátce řečeno: podrobte si nevěřící buď tím, že je zotročíte, nebo tím, že je zabijete.

    Našli se lidé, kteří se z letecké havárie Alexandrovců radovali. Jiní tvrdili, jako třeba aktivista spolku Evropské hodnoty Janda či europoslanec Štětina, že nezahynuly žádné nevinné babičky na vánočních trzích, ale představitelé ruské armády, která v Sýrii masivně vyvražďovala civilisty. Jaký je Váš komentář?

    Nevšiml jsem si, že by Alexandrovci byli bojovou jednotkou, která by byla zapojená do jakýchkoli ozbrojených konfliktů. Jejich umění je na velmi vysoké úrovni, proto lituji jejich tragického osudu.

    Teroristický útok v Berlíně těsně před Vánoci byl letos v Evropě už několikátý. Vždy ale poté slyšíme jen slova kondolence pozůstalým a slova o tom, že se nezalekneme. Pak se už nic neděje. Máme se smířit s tím, že prostě k takovým útokům bude v Evropě docházet a my s tím nic nenaděláme?

    Velká část evropských politiků je prostě zbabělá a považuje za nutné kondolovat, organizovat různé manifestace a demonstrace, ale sáhnout po zbrani jim je proti srsti. Trošku mně to připomíná appeasement ze třicátých let minulého století, kdy Hitler dělal jednu provokaci za druhou a demokratické země se vždycky omezovaly jenom na protestní rezoluce.

    Podobně, ne-li stejně jako Vy je vůči islámskému terorismu naladěn nastupující prezident USA Donald Trump. Rozmýšlíte už, jak s ním v dubnu ve Washingtonu budete na tohle téma chtít hovořit?

    Já prosazuji dvě věci. V první fázi rezoluci proti terorismu, kterou by přijala Rada bezpečnosti OSN. Nedávno jsme o tom jednali na summitu prezidentů Visegrádské čtyřky, vyměnili jsme si dopisy s prezidentem Putinem a vím, že Rusko takovou rezoluci připravuje. Chtěl bych při své cestě do Číny požádat o podporu takové rezoluce i čínského prezidenta a samozřejmě i prezidenta Trumpa při dubnové návštěvě Washingtonu.Druhá fáze, to by asi mohlo razantní politice Donalda Trumpa vyhovovat, a to je vytvoření mezinárodních ozbrojených sborů, které by bojovaly proti islámskému terorismu, jako jednotky Organizace spojených národů.
    Browsing All 17645 Browse Latest View Live