Jiří Paroubek 17.10.2015 Vaše věc
Tentokrát se evropským lídrům na jednání evropské rady podařilo rozhodnutí, které je, co do míry lživosti, přiblížilo někdejším papalášům Varšavské smlouvy a RVHP, neblahé paměti. Vinit B. Asada za exodus lidí ze Sýrie může jen lhář anebo člověk, který počítá s tím, že všichni ostatní trpí amnézií.
Na začátku roku 2011 vypuklo s pomocí zpravodajských služeb Západu tzv. arabské jaro, které mělo vyústit v pád režimů Kaddáfího, bin Alího, Asada a Mubaraka, a v liberalizaci a demokratizaci jejich zemí. Pouze v jedné jediné zemi, a to zejména díky kádrům bývalého režimu a bývalé destúrské strany, se povedlo skutečně demokratizovat politické instituce.
V Libyi vládne po pádu diktátora Kaddáfího chaos, a z Libye se také otevřela vrata pro africký proud uprchlíků do Evropy. V Egyptě došlo ve volbách k vítězství islamistického Muslimského bratrstva, což si po čase vyžádalo zásah egyptské armády, a diktaturu tužší, nežli byla za starého Mubaraka.
Sekulární režim v Sýrii byl trnem v oku zejména konzervativních arabských monarchií, protože v Sýrii se neuplatňovalo právo šaría, ženy zde byly vůči mužům nejrovnoprávnější ze všech zemí arabského světa, a země byla dokonce plně nábožensky tolerantní. V Sýrii bylo na podmínky rozvojové země dosaženo relativně vysoké vzdělanosti a slušné životní úrovně. To vše bylo díky naprosto hloupé politice USA, Francie a Velké Británie zničeno, ze země uprchly čtyři miliony lidí, a ti nyní přežívají v utečeneckých táborech v Jordánsku, Turecku a Libanonu. Dalších 7-9 milionů lidí v Sýrii ztratilo své domovy, a uchýlilo se pod ochranou armády B. Asada. Proč jen asi tito lidé vyhledávají ochranu této armády, kterou většina lídru západní Evropy označuje za nástroj údajně „řeznické diktatury“?
Chápu, že lídři zemí EU nechtějí veřejně přiznat svůj podíl na syrské krizi a že západoevropské velmoci Francie a Velká Británie již vůbec nechtějí přiznat svou klíčovou roli a selhání své politiky, ale je potřeba alespoň začít realisticky řešit syrský konflikt. Zdá se, že s nejrealističtějším konceptem řešení přišel V. Putin, a bylo by dobré mu alespoň v boji proti Islámskému státu a dalším islamistům nepřekážet, když už země EU nejsou schopné pomoci.
Ještě nikdy v minulosti nelhali evropští lídři tak zjevně, jako v tomto případě.