18. 10. 2015 Literární noviny (redakci NR zasláno autorem)
Nedávno uveřejnila masmédia v SRN výsledky údajného prvního průzkumu mezi syrskými běženci na německé půdě, který měl ukázat, před kým tito lidé vlastně utíkají. Vzhledem ke zkušenostem, které zdejší občané s průzkumy veřejného mínění a anketami podobného druhu v posledních letech udělali, mohlo jen málokoho překvapit, že drtivá většina (přes 80%) prý neprchá před IS, ale „před Asadem“.
Ponechme v této souvislosti stranou kvalitu i kvantitu imigrační tsunami i její sociálněpolitické důsledky pro Evropu a zaměřme se výhradně na autory průzkumu a způsob jeho provedení. Abychom pochopili, jak snadno lze v reálně existující demokracii beztrestně manipulovat, neuškodí vrhnout na celou akci poněkud detailnější pohled.
Od 24. září do 2. října se 17 syrských exulantů/aktivistů postavilo před pět uprchlických útulků, kde se od 889 jejich obyvatel, údajně Syřanů, dozvěděli důvod jejich exodu. Média sice uvedla, že tuto anketu sice nelze považovat za zcela reprezentativní, nicméně prý dokáže „zprostředkovat dojem (sic!) o pozadí uprchlické krize“. Jistě by bylo zajímavé vědět, jak takový rozhovor probíhal, jak zněly položené otázky. Samozřejmě si lze představit, že mnozí z dotázaných tušili, s kým mají tu čest a jaká odpověď je vzhledem k dané situaci a politické konstelaci ta „správná“.
Ale zanechme spekulací a obraťme pozornost k faktům. Vzhledem k tomu, že se v samotné Sýrii nachází na 4 miliony uprchlíků na území kontrolovaném syrskou armádou a že již na jaře roku 2013 byla mediálně zcela opomenuta oficiální zpráva Tiskového úřadu Spolkového sněmu o cca. 100 tisících syrských křesťanech prchajících před islamistickými oddíly, není pozornost věnovaná „dojmu“ z výše uvedené ankety bez zajímavosti.
Především je nutná zásadní poznámka. Nejpozději od „humanitární intervence“ v Kosovu pracují tzv. vůdčí média formující veřejné mínění (Leitmedien) takřka výhradně s „dojmy“ a „předpoklady“, které z jejich repertoáru jaksi vytěsnily fakta a empirii. Zmíněná akce je pouze dalším příkladem hloubky úpadku tzv. svobodných médií a celkově politické kultury Berlínské republiky.
Průzkum mezi syrskými imigranty provedli (citát:) „demokratičtí aktivisté“ organizace zvané Adopt a Revolution, kterým ve funkci poradce asistovalo Vědecké centrum pro sociální výzkum Berlín (Wissenschaftszentrum Berlin für Sozialforschung / WZB). Jeho nositeli jsou spolkový stát (75%) a Spolková země Berlín (25%), jeho aktuální prezidentkou je Jutta Allmendingerová, kromě jiného od roku 2011 členka představenstva High Lever Economic Expert Group „Innovation for Growth (I4G)“ Evropské komise. V roce 2013 se usadila v kuratoriu Nadace německého průmyslu (Stiftung der Deutschen Wirtschaft / SDW). Vzhledem k dosavadnímu postoji EUropy a Německa samotného k syrské krizi a „arabskému jaru“ jako takovému (v Bahrajnu šlo o stabilizaci výbušné situace, v Sýrii o brutální potlačení demokratické opozice) nebudí tento propletenec vazeb mezi vědou, průmyslem a klíčovou institucí EU zrovna dojem nepředpojatého pohledu na věc. Co se nadačního propojení politických a hospodářských zájmů týče, nelze nezmínit tzv. konferenci o budoucnosti Sýrie po Asadovi, kterou (evidentně poněkud ukvapeně) v roce 2012 za účasti syrských opozičníků uspořádala největší a nejvlivnější myšlenková fabrika SRN Nadace věda a politika (Stiftung Wissenschaft und Politik / SWP) – ve spolupráci s americkým strategickým thinktankem
United States Institut of Peace (USIP). SWP je hlásná trouba globálního neoliberalismu v Německu s úzkými vazbami na vládní instituce. Tolik k tzv. nevládním organizacím. Podívámeli se na Adopt a Revolution (AaR) samotnou, pochopíme v plné míře politický význam zprostředkovaného „dojmu“ na spolkového občana. AaR již na začátku „syrského jara“ vstoupila na aktivistickou scénu jako organizace „na podporu občanské opozice v Sýrii, demokracie a pokojné změny“. Krátce nato zorganizovala tzv. petici za mír, kterou tehdy podpořili někteří němečtí politici, umělci a vědci. Již koncem roku 2012 ovšem mnozí z nich svoji podporu a podpis odvolali poté, co přední představitel AaR Farhad Ahma vyzval k co nejrychlejším dodávkám účinných zbraní „rebelům“.
Momentálně je kolem aktivistických sociologů z Adobt a Revolution ticho. Ale kdo ví, kdy a v jaké souvislosti nám je mediální giganti opět zviditelní.
Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.