18. 10. 2015 RukojmíSvět konečně uvažuje pragmaticky, tedy svět zatím bez USA a NATO.
Zpoza oceánu mají Spojené státy tradičně značný tisícikilometrový odstup od válek v Evropě a na Středním východu. Proto jsou nyní da facto paradoxně na straně Islámského státu, resp. proti Rusům, Číně a Íránu nyní též proti Izraeli, byť s ním byly jen naoko, když v rámci pokryteckého sjednávání izraelsko-palestinského míru nutily židovský stát propouštět z jeho vězení muslimy s krví Židů na svých rukách. Dnes moudrá část planety pochopila, že nad jejich mezistátními žabomyšími spory momentálně převažuje terorismus IS, který se vymyká všem morálním hodnotám. Stejný názor má též izraelský generál Avigdor Kahalani. Únos stíhačky Mig - 21
Za šestidenní války v roce 1967 velel tankové rotě, která jako první prolomila egyptskou obranu na severu Sinajského poloostrova. Byl vážně zraněn, strávil téměř rok v nemocnici. Přes odpor lékařů se vrátil k armádě. Za jomkippurské války v roce 1973, v níž se Izrael ocitl na pokraji porážky, působil jako velitel tankového praporu v hodnosti podplukovníka na Golanských výšinách, kde udržel své pozice proti masivní syrské přesile a nakonec přešel se svými jednotkami do protiútoku. Obdržel nejvyšší izraelské vojenské vyznamenání, medaili Za hrdinství. Později velel celé 7. tankové brigádě, byl povýšen na generála. V 90. letech byl poslancem Knesetu a ministrem bezpečnosti ve vládě Benjamina Netanjahua.
![]()
![]()
Bezpečnostní izraelská zeď na hranici s Pásmem Gazy je jen směšná kuriozita mezi dnešními zdmi a ploty po celém světě proti běžencům... Snímek Břetislav Olšer
Změna nepřátelské pozice v pragmaticky reálný stav nastala při přiznání, že teroristé Islámského státu jsou již nadosah Golanským výšinám. Proto egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí je po útoku IS na Sinajském poloostrově, při němž zahynulo na sto jeho vojáků a policistů, odhodlán zavelet k protiútoku. K ofenzívě míní přizvat také Izrael, s nímž kdysi bojoval právě na Sinaji ve zmiňované šestidenní a jomkipurské válce.Doufala Evropa před 37 lety, že Egypt vymaže Izrael z mapy…?
A Izrael nebude proti. Jeho premiér Benjamin Netanjahu už naznačil, že je ochoten se na eliminaci teroristů v regionu podílet. "Terorismus IS nám klepe na dveře. Islámský stát už nepůsobí jen na Golanských výšinách, ale také v egyptském Rafáhu. Jinými slovy - na našich hranicích. Proto budeme s Egyptem a dalšími státy na Blízkém východě společně čelit extrémnímu islámskému teroru,"řekl Netanjahu listu The Jeruzalem Post. Otázkou zůstává, jak se v případě rozsáhlého a otevřeného konfliktu zachovají kmeny beduínů, kteří tvoří většinu obyvatel sinajského trojúhelníku mezi městy Šajch Zuvajd, Aríš a Rafáh. Izraelský špion Cohen v Damašku…
Pokud by se - z egyptské společnosti vyčlenění - beduíni přiklonili k islamistům, znamenalo by to pro Egypťany, potažmo egyptsko-izraelskou koalici, vážnou komplikaci. Některé beduínské kmeny už avizovaly, že se postaví na stranu egyptské vlády. Jiné však Káhiře stále zazlívají nucené vysídlení asi dvou tisíc rodin z egyptského území přiléhajícího k Pásmu Gazy, jež Káhira beduínům nijak nekompenzovala. Zároveň dodal, že by mělo být zájmem celého světa, aby v současné situaci Bašár Asad zůstal u moci, což je oficiálně deklarovaným cílem Ruska. Spojené státy však trvají na tom, že autokratický vládce Sýrie součástí řešení být nemůže.
![]()
![]()
Na Golanech... Snímek Břetislav Olšer
Ruské zapojení do války v Sýrii vnímá Kahalani pragmaticky. „Jen letadly problém nevyřešíte. Můžete bombardovat, jednou to schytá nepřítel, další ráno někdo jiný, ale Putinovi bych poradil, aby poslal pozemní jednotky a vyhrál. To umí,“ poznamenal Kahalani s tím, že ruské jednotky v Sýrii jsou z jeho pohledu přijatelnější než íránské. Izrael vnímá teheránský režim jako své bytostné ohrožení kvůli íránskému jadernému programu. Írán ho sice deklaruje jako mírový, Izraelci těm prohlášením ale nedůvěřují a - stejně jako Kahalani v Praze - i oficiálně připomínají opakované výroky íránských činitelů o zničení Izraele. Za aktuálně největší problém Izraele ale Kahalani nepokládá ani tak Írán, jako terorismus.http://ntv.livejournal.com/414928.html
„Bojím se ale toho, že se teroristické skupiny zmocní jaderných zbraní a vnesou do Evropy to, že jednoho dne někam dorazí a řekne ‚dáváme vám deset hodin, abyste nám dali, co chceme‘,“ dodal Kahalani. Oficiální pozice Izraele vůči syrskému konfliktu je neutrální. S režimem v Damašku neuzavřel Izrael nikdy mírovou smlouvu, od jomkippurské války panuje mezi oběma zeměmi formálně příměří. Nicméně generál Kahalani není jediný, kdo v Izraeli hovoří o tom, že setrvání Asada je tou lepší variantou.
The Times v květnu 2013 s odvoláním na nejmenovaný zdroj z izraelské bezpečnostní komunity uvedly, že Izrael preferuje setrvání Asada u moci. „Raději ďábel, kterého známe, než démoni, které si můžeme pouze představovat, pokud se Sýrie propadne do chaosu a extremisté z celého arabského světa tam získají pevnou základnu,“ citoval list. Jedním z klíčových faktorů, který ovlivňuje izraelský pohled, je otázka, zda se v syrském chaosu nepodaří radikálnímu šíitskému hnutí Hizballáh - Asadovu spojenci a nesmiřitelnému protivníku Izraele - získat výzbroj, která by v budoucnu mohla ztížit vojenské akce Izraele proti Hizballáhu, počítaného Izraelem a řadou dalších zemí mezi teroristické organizace (EU tak označuje „vojenské křídlo“ Hizballáhu).
Je to zázrak, či jen Blízký východ naučila nouze, jako kdysi českého vězně Dalibora housti, aneb rozpínavost teroristů Islámského státu způsobí, že se na Blízkém východu pragmaticky spojí úhlavní nepřátelé - Izrael, Egypt a Hamás? “Katolíci a křižáci hlásají nenávist k islámu a nasadili bratry prasat a opic do Palestiny za účelem oslabení islámu, jak to dělali kdysi v Cařihradě. Jejich území se stane předsunutou výspou islámských dobyvatelů, odkud se pak rozšíří do celé Evropy. Pak se obrátíme k Severní a Jižní Americe a nakonec do východní Evropy…“ řekl prorocky před pěti lety přední duchovní Hamásu Junis al-Astal.
Foto: Reuters
Byl jsem koncem roku 2012 ubytován v The Jeruzalem Tower Hotel, který je poblíž Starého města s Chrámovou horou s mešitou al Aksa, Západní zdí a Božím hrobem, tedy s nedotknutelnými posvátnými místy tří monoteistických náboženství – judaismu, křesťanství a islámu, když na Jeruzalém dopadly během šabatu vůbec poprvé dvě rakety. Šlo zřejmě o podomácku vyrobenou raketu “M-75″ nebo o střelu Fadžr-5. Zasáhly část Guš Ecionu, předměstí Mevaseret Zion, které je oblastí „nelegálních“ židovských osad. Ty leží už na palestinském Západním břehu Jordánu, který získali Izraelci v šestidenní válce v roce 1967. Jeruzalém považuje židovský stát za své nedělitelné hlavní město. Poprvé v životě jsem zažil zvuk sirény ohlašující raketový útok. Obranný systém Železná kupole (Iron Dome, Kipat Barzei) však zlikvidoval nejméně 2 rakety mířící na Tel Aviv, k jejichž odpálení se v prohlášení přiznali teroristé Hamásu; jedna se však zaryla do silnice na okraji města…
Účinnost této "kopule", která má však symbol židovské kipy či jarmulky, je zázračná. Proto ji chtějí od Izraele odkoupit kdysi úhlavní nepřátelé Židů - státy Perského zálivu - Saúdská Arábie, Omán, Katar, Emiráty a Bahrajn. Je to přece Katar, který podporoval gazanský Hamás, jehož na 1200 raket právě Železná kopule lehce likvidovala. Státy Perského zálivu by za tento ochranný deštník Iron Dome zaplatily řádově stovky miliard dolarů. Zájem je rovněž o izraelský tzv. Davidův prak, jenž Izraele zatím vyvíjí, ale už symbolika Davida a Goliáše hovoří za vše...
Dnes je ovšem situace diametrálně odlišná. Hamás bojuje s Islámským státem o vládu nad Pásmem Gazy. Jak píší světová média, dychtivá naděje, že začátek konce teroru Islámského států, přišel 1. červenec 2015, když sice kolem sedmdesáti ozbrojenců IS zaútočilo ve stejnou chvíli na pět kontrolních stanovišť egyptské armády na Sinaji. Nejméně sto lidí zahynulo při explozích náloží a útocích na severu Sinajského poloostrova. Středeční koordinovaný úder byl podle agentury Reuters dosud největší akcí extremistů v egyptské moderní historii. Egyptská armáda odpoledne v odvetě bombardovala pozice radikálů na severu poloostrova, zabito bylo nejméně 100 ozbrojenců a o život přišlo 17 vojáků. Radikálové se podle agentury AFP vzdali až po osmi hodinách.
K akci se přihlásila skupina Ansar Bajt al-Makdis, která podporuje organizaci Islámský stát (IS). Ve svém prohlášení tvrdí, že desítky islamistů napadly 15 vojenských postů a použiti byli i tři sebevražední atentátníci. Lidé ze skupiny Ansar Bajt al-Makdis zaútočili jižně od města Šajch Zuvajd, které leží poblíž hranice s Pásmem Gazy. Údajně se jim podařilo několik vojáků zajmout a ukořistit také zbraně a obrněná auta. Dvě ze stanovišť byla zcela zničena. Útočníci přijeli s minomety, raketomety a puškami. Armáda na místo povolala vojenský vrtulník, který zničil některá z ukořistěných aut, v nichž útočníci odjížděli; zvažuje se, že k ofenzívě přizve Egypt izraelskou armádu, píše server izraelského deníku Haarec. Podle prvních indicií Izrael nebude proti. Jeho premiér Benjamin Netanjahu už naznačil, že je ochoten se na eliminaci teroristů v regionu podílet.
![]()
Snímky z odpočinku izraelské armády na Golanských výšinách… Snímky Břetislav Olšer
Už před více než deseti roky tehdejší premiéři Česka na střídačku Mirek Topolánek i Jan Fischer a další politici byli pro izraelské členství v EU. Zato exministryně obrany Vlasta Parkanová (KDU-ČSL), jako každá pěvecká hvězda, co si hrála na vojačku, Miloše Zemana označila za jestřába a jeho nápad přijmout židovský stát do NATO odmítla jako těžko realizovatelný. Tak mně napadá, proč tedy může být členem Aliance islámské Turecko, které útočí na území Iráku proti Kurdům, kde ničí vesnice jediného národa na světě, který má přes 30 milionů obyvatel, ale ne svůj vlastní stát, byť jim byl už mnohokrát slibovaný.
Speciální jednotka Golani patří přes půl století v Izraeli k těm nejlepším… Jerusalem Post
Mezitím avšak bojovníci Islámského státu na severu Sinaje spáchali několik koordinovaných útoků. Šlo o nekrvavější úder teroristů v egyptské moderní historii. “Útoky znamenají posun boje s teroristickými buňkami v plnohodnotnou válku. Bojovat se bude na několika frontách, podobně jako s Islámským státem bojuje Irák. Válka začíná jak uvnitř velkých měst, jako je Káhira, Fajjúm, Aríš či Rafáh, tak na otevřeném bitevním poli. Je to stejné jako válka s vnějším nepřítelem, s tím rozdílem, že Egypťany čeká boj s občany vlastní země,” píše komentátor deníku Haarec Zvi Bar’el.
Boje na Sinaji…
Egyptská armáda je nepoměrně lépe vycvičena i vyzbrojena. Islámský stát se navíc na Sinaji nemůže v takové míře spoléhat na podporu z okolních států. Izraelská armáda je pak uznávána jako jedna z nejlépe vycvičených a vyzbrojených na světě. Naskýtá se však problém; jak se v případě rozsáhlého a otevřeného konfliktu zachovají kmeny beduínů, kteří tvoří většinu obyvatel sinajského trojúhelníku mezi městy Šajch Zuvajd, Aríš a Rafáh. Pokud by se - z egyptské společnosti vyčlenění - beduíni přiklonili k islamistům, znamenalo by to pro Egypťany, potažmo egyptsko-izraelskou koalici, vážnou komplikaci. Některé beduínské kmeny ale ohlásily, že se postaví na stranu egyptské vlády.
![]()
Příprava Izraelců k odchodu na frontu… Snímek Břetislav Olšer
V Pásmu Gazy se tak po šedesáti šesti letech odehrávají události, které mohou mít zásadní důsledky pro celý Blízký východ. Není to jen fáma, ale fatální fakt, že tam začal otevřeně operovat Islámský stát a do nelítostného boje s ním se pustil palestinský Hamás, jenž Pásmo Gazy ovládá. Zatím. Už koncem dubna se zdálo, že gazanští teroristé porušili letos poprvé příměří s Izraelem a odpálili na něj raketu, dokonce Grad, která doletí dál než běžněji používaný Kásam, takže dopadla až u Ašdodu. Izrael jako vždy reagoval leteckou odvetou na cíle Hamásu, který je podle něj jako vládce Pásma Gazy za dodržování klidu zbraní odpovědný. Následně však přiletěla druhá raketa a k té se přihlásil Islámský stát.
Izraelské zpravodajské služby však potvrzují, že Islámský stát v Pásmu Gazy skutečně operuje a nejde jen o několik fundamentalistů. Prozatím je jeho hlavním nepřítelem Hamás, jejž džihádisté považují za příliš mírný vůči Izraeli. Ten není jediný, koho tento vývoj znepokojuje - vyvolává i obavy Egypta, který proti džihádistům už urputně bojuje na Sinaji, ale především je znepokojen Hamás.
![]()
Izraelské dívky směřující do Eilatu, si vybraly během povinného vojančení v trvání 22 měsíců službu ve zbrani… Snímek Břetislav Olšer
Pro boj s IS vznikají nové elitní brigády - Meglan k ničení obrněné techniky nepřítele, Egoz vede partyzánský a záškodnický boj, Duvnedan zase mluví arabsky pro infiltraci do řad teroristů IS… foto: Jerusalem Post
Hrozbu Islámského státu v Gaze je třeba brát velmi vážně, přestože jeho stoupenců zatím zřejmě není mnoho, zatímco Hamás disponuje až 35 000 ozbrojenců. Hamás měl se salafisty problém už v roce 2009, kdy skupina s názvem Džund Ansár Alláh v Gaze vyhlásila islámský emirát. Hamás ji během jediného dne brutálně rozdrtil a další tvrdý zásah provedl v roce 2012. Jeho odpůrců i kritiků však v Gaze přibývá a roste i jejich sebevědomí a troufalost. Podle izraelských zpravodajských služeb se dokonce chystají prohlásit Pásmo Gazy za provincii islámského chalífátu.
![]()
Jak ukazuje rostoucí počet raket, nepochybně představují vážné nebezpečí i pro Izrael. Islámský stát má své bojovníky také na Sinajském poloostrově, kteří Izraeli koncem května pohrozili útoky na přístav Ejlat. Vyostření situace může Hamás paradoxně přimět, aby se v boji proti islamistům spojil se stále méně mu nakloněným Egyptem či dokonce s úhlavním nepřítelem Izraelem - ovšem tajně, neboť oficiální spolupráce by mu poškodila pověst. A také by měl Izrael uvažovat, zda nezruší své prohlášení o hnutí Hamás jako o teroristické organizaci. to vše bude ale i nadále problém; asi stočlenná skupina palestinských muslimův totiž včera ve městě Nábulus na Západním břehu Jordánu podpálila hrobku biblického patriarchy Josefa. Hamás vyhlásil den hněvu a vyzval Palestince k protestním akcím. Ty se mají konat ve městech na Západním břehu Jordánu a také v Pásmu Gazy, u hranice s Izraelem. Třetí intifáda, ne však vzpoura kamení, ale nožů...
To jsou mi věci; že by způsob na další oddálení palestinsko-izraelských mírových rozhovorů, které by ale mohly znamenat, že Hamás prohraje s Islámským státem…? A pořád dokola... V Pásmu Gaza se totiž pořád asi měří úroveň školního zařízení ne podle toho, jak vzdělaní z ní odejdou její žáci, ale kolik portrétů “hrdinů” visí na chodbách těchto škol, kolik zdejších “házečů kamení” (intifáda – vzpoura kamením) se nechalo za svatou věc islámu při sebevražedné explozi zabít. A kdo z nich při atentátu zabije víc nenáviděných Izraelců, ten bude oslavovanější. Jako chlapec Muhammed. Ve škole pak děti zpívají: “Slyšíte svist kamenů? Je to hlas hněvu. Drobné dlaně nesou kameny, dávající vyzvání útočníkům. Je tam i mučedník Muhammed, všichni ho vidí, otec ho chrání, matka vidí jeho smrt. Jeho krev vyzývá ke svaté válce. Dáme krev i života za Jeruzalém…”
![]()
![]()
Hlídání míru na nábřeží Tel Avivu... Snímek Břetislav Olšer
Jak z této polízanice ven? Dokázat si odpovědět na dvě zásadní otázky: Kde jsou muslimové nešťastní: Nejsou šťastní v Pásmu Gazy, nejsou šťastní v Egyptě, nejsou šťastní v Libyi, nejsou šťastní v Maroku, nejsou šťastní v Íránu, nejsou šťastní v Iráku, nejsou šťastní v Jemenu, nejsou šťastní v Afghánistánu, nejsou šťastní v Pákistánu, nejsou šťastní v Sýrii, nejsou šťastní v Libanonu, nejsou šťastní v Jordánsku, nejsou šťastní v Bahrajnu...
Tak potom kde jsou šťastní? Šťastní jsou v Austrálii, šťastní jsou v Anglii, šťastní jsou ve Francii, šťastní jsou v Itálii, šťastní jsou v Německu, šťastní jsou ve Švédsku, šťastní jsou v USA, šťastní jsou v Norsku, šťastní jsou Kanadě, šťastní jsou v Dánsku, šťastní jsou v Nizozemsku... Prostě jsou šťastní v každé zemi, která není muslimská.
A koho z toho viní? Paradoxně neviní islám, ani svoji zemi, neviní ani sami sebe; viní země, v nichž jsou šťastní. A aby toho nebylo málo, snaží se tyto země změnit, aby byly jako země, odkud sami přišli a v nichž nebyli šťastní... A evropské perspektivě v rámci současného největšího stěhování národů po 2. sv. válce třikrát Nazdar...Nazdáááár... Doktor Chocholoušek by zajásal...
A koho z toho viní? Paradoxně neviní islám, ani svoj zemi, neviní ani sami sebe; viní země, v nichž jsou štastní. A aby toho nebylo málo, snaží se tyto země změnit, aby byly jako země, odkud sami přišli a v nichž nebyli šťastní... A evropské perspektivě v rámci současného největšího stěhování národů po 2. sv. válce třikrát Nazdar...Nazdáááár... Doktor Chocholoušek by zajásal...
![]()
Inu, svět se mění, ale napřed musel dostat za vyučenou, aby pochopil, že masové vyvražďování národů teroristy Islámského státu a jejich ničení nezměrných hodnot tisícileté lidské kultury, je tak děsivá věc, pro jejíž zničení je třeba zapomenout na relativně směšné rozmíšky pro banality, jakými jsou ropa, zlato a světovláda nenasytných oligarchů...
Za šestidenní války v roce 1967 velel tankové rotě, která jako první prolomila egyptskou obranu na severu Sinajského poloostrova. Byl vážně zraněn, strávil téměř rok v nemocnici. Přes odpor lékařů se vrátil k armádě. Za jomkippurské války v roce 1973, v níž se Izrael ocitl na pokraji porážky, působil jako velitel tankového praporu v hodnosti podplukovníka na Golanských výšinách, kde udržel své pozice proti masivní syrské přesile a nakonec přešel se svými jednotkami do protiútoku. Obdržel nejvyšší izraelské vojenské vyznamenání, medaili Za hrdinství. Později velel celé 7. tankové brigádě, byl povýšen na generála. V 90. letech byl poslancem Knesetu a ministrem bezpečnosti ve vládě Benjamina Netanjahua.
Bezpečnostní izraelská zeď na hranici s Pásmem Gazy je jen směšná kuriozita mezi dnešními zdmi a ploty po celém světě proti běžencům... Snímek Břetislav Olšer
Změna nepřátelské pozice v pragmaticky reálný stav nastala při přiznání, že teroristé Islámského státu jsou již nadosah Golanským výšinám. Proto egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí je po útoku IS na Sinajském poloostrově, při němž zahynulo na sto jeho vojáků a policistů, odhodlán zavelet k protiútoku. K ofenzívě míní přizvat také Izrael, s nímž kdysi bojoval právě na Sinaji ve zmiňované šestidenní a jomkipurské válce.Doufala Evropa před 37 lety, že Egypt vymaže Izrael z mapy…?
A Izrael nebude proti. Jeho premiér Benjamin Netanjahu už naznačil, že je ochoten se na eliminaci teroristů v regionu podílet. "Terorismus IS nám klepe na dveře. Islámský stát už nepůsobí jen na Golanských výšinách, ale také v egyptském Rafáhu. Jinými slovy - na našich hranicích. Proto budeme s Egyptem a dalšími státy na Blízkém východě společně čelit extrémnímu islámskému teroru,"řekl Netanjahu listu The Jeruzalem Post. Otázkou zůstává, jak se v případě rozsáhlého a otevřeného konfliktu zachovají kmeny beduínů, kteří tvoří většinu obyvatel sinajského trojúhelníku mezi městy Šajch Zuvajd, Aríš a Rafáh. Izraelský špion Cohen v Damašku…
Pokud by se - z egyptské společnosti vyčlenění - beduíni přiklonili k islamistům, znamenalo by to pro Egypťany, potažmo egyptsko-izraelskou koalici, vážnou komplikaci. Některé beduínské kmeny už avizovaly, že se postaví na stranu egyptské vlády. Jiné však Káhiře stále zazlívají nucené vysídlení asi dvou tisíc rodin z egyptského území přiléhajícího k Pásmu Gazy, jež Káhira beduínům nijak nekompenzovala. Zároveň dodal, že by mělo být zájmem celého světa, aby v současné situaci Bašár Asad zůstal u moci, což je oficiálně deklarovaným cílem Ruska. Spojené státy však trvají na tom, že autokratický vládce Sýrie součástí řešení být nemůže.
Na Golanech... Snímek Břetislav Olšer
Ruské zapojení do války v Sýrii vnímá Kahalani pragmaticky. „Jen letadly problém nevyřešíte. Můžete bombardovat, jednou to schytá nepřítel, další ráno někdo jiný, ale Putinovi bych poradil, aby poslal pozemní jednotky a vyhrál. To umí,“ poznamenal Kahalani s tím, že ruské jednotky v Sýrii jsou z jeho pohledu přijatelnější než íránské. Izrael vnímá teheránský režim jako své bytostné ohrožení kvůli íránskému jadernému programu. Írán ho sice deklaruje jako mírový, Izraelci těm prohlášením ale nedůvěřují a - stejně jako Kahalani v Praze - i oficiálně připomínají opakované výroky íránských činitelů o zničení Izraele. Za aktuálně největší problém Izraele ale Kahalani nepokládá ani tak Írán, jako terorismus.http://ntv.livejournal.com/414928.html
„Bojím se ale toho, že se teroristické skupiny zmocní jaderných zbraní a vnesou do Evropy to, že jednoho dne někam dorazí a řekne ‚dáváme vám deset hodin, abyste nám dali, co chceme‘,“ dodal Kahalani. Oficiální pozice Izraele vůči syrskému konfliktu je neutrální. S režimem v Damašku neuzavřel Izrael nikdy mírovou smlouvu, od jomkippurské války panuje mezi oběma zeměmi formálně příměří. Nicméně generál Kahalani není jediný, kdo v Izraeli hovoří o tom, že setrvání Asada je tou lepší variantou.
The Times v květnu 2013 s odvoláním na nejmenovaný zdroj z izraelské bezpečnostní komunity uvedly, že Izrael preferuje setrvání Asada u moci. „Raději ďábel, kterého známe, než démoni, které si můžeme pouze představovat, pokud se Sýrie propadne do chaosu a extremisté z celého arabského světa tam získají pevnou základnu,“ citoval list. Jedním z klíčových faktorů, který ovlivňuje izraelský pohled, je otázka, zda se v syrském chaosu nepodaří radikálnímu šíitskému hnutí Hizballáh - Asadovu spojenci a nesmiřitelnému protivníku Izraele - získat výzbroj, která by v budoucnu mohla ztížit vojenské akce Izraele proti Hizballáhu, počítaného Izraelem a řadou dalších zemí mezi teroristické organizace (EU tak označuje „vojenské křídlo“ Hizballáhu).
Je to zázrak, či jen Blízký východ naučila nouze, jako kdysi českého vězně Dalibora housti, aneb rozpínavost teroristů Islámského státu způsobí, že se na Blízkém východu pragmaticky spojí úhlavní nepřátelé - Izrael, Egypt a Hamás? “Katolíci a křižáci hlásají nenávist k islámu a nasadili bratry prasat a opic do Palestiny za účelem oslabení islámu, jak to dělali kdysi v Cařihradě. Jejich území se stane předsunutou výspou islámských dobyvatelů, odkud se pak rozšíří do celé Evropy. Pak se obrátíme k Severní a Jižní Americe a nakonec do východní Evropy…“ řekl prorocky před pěti lety přední duchovní Hamásu Junis al-Astal.
Foto: Reuters
Byl jsem koncem roku 2012 ubytován v The Jeruzalem Tower Hotel, který je poblíž Starého města s Chrámovou horou s mešitou al Aksa, Západní zdí a Božím hrobem, tedy s nedotknutelnými posvátnými místy tří monoteistických náboženství – judaismu, křesťanství a islámu, když na Jeruzalém dopadly během šabatu vůbec poprvé dvě rakety. Šlo zřejmě o podomácku vyrobenou raketu “M-75″ nebo o střelu Fadžr-5. Zasáhly část Guš Ecionu, předměstí Mevaseret Zion, které je oblastí „nelegálních“ židovských osad. Ty leží už na palestinském Západním břehu Jordánu, který získali Izraelci v šestidenní válce v roce 1967. Jeruzalém považuje židovský stát za své nedělitelné hlavní město. Poprvé v životě jsem zažil zvuk sirény ohlašující raketový útok. Obranný systém Železná kupole (Iron Dome, Kipat Barzei) však zlikvidoval nejméně 2 rakety mířící na Tel Aviv, k jejichž odpálení se v prohlášení přiznali teroristé Hamásu; jedna se však zaryla do silnice na okraji města…
Účinnost této "kopule", která má však symbol židovské kipy či jarmulky, je zázračná. Proto ji chtějí od Izraele odkoupit kdysi úhlavní nepřátelé Židů - státy Perského zálivu - Saúdská Arábie, Omán, Katar, Emiráty a Bahrajn. Je to přece Katar, který podporoval gazanský Hamás, jehož na 1200 raket právě Železná kopule lehce likvidovala. Státy Perského zálivu by za tento ochranný deštník Iron Dome zaplatily řádově stovky miliard dolarů. Zájem je rovněž o izraelský tzv. Davidův prak, jenž Izraele zatím vyvíjí, ale už symbolika Davida a Goliáše hovoří za vše...
Dnes je ovšem situace diametrálně odlišná. Hamás bojuje s Islámským státem o vládu nad Pásmem Gazy. Jak píší světová média, dychtivá naděje, že začátek konce teroru Islámského států, přišel 1. červenec 2015, když sice kolem sedmdesáti ozbrojenců IS zaútočilo ve stejnou chvíli na pět kontrolních stanovišť egyptské armády na Sinaji. Nejméně sto lidí zahynulo při explozích náloží a útocích na severu Sinajského poloostrova. Středeční koordinovaný úder byl podle agentury Reuters dosud největší akcí extremistů v egyptské moderní historii. Egyptská armáda odpoledne v odvetě bombardovala pozice radikálů na severu poloostrova, zabito bylo nejméně 100 ozbrojenců a o život přišlo 17 vojáků. Radikálové se podle agentury AFP vzdali až po osmi hodinách.
K akci se přihlásila skupina Ansar Bajt al-Makdis, která podporuje organizaci Islámský stát (IS). Ve svém prohlášení tvrdí, že desítky islamistů napadly 15 vojenských postů a použiti byli i tři sebevražední atentátníci. Lidé ze skupiny Ansar Bajt al-Makdis zaútočili jižně od města Šajch Zuvajd, které leží poblíž hranice s Pásmem Gazy. Údajně se jim podařilo několik vojáků zajmout a ukořistit také zbraně a obrněná auta. Dvě ze stanovišť byla zcela zničena. Útočníci přijeli s minomety, raketomety a puškami. Armáda na místo povolala vojenský vrtulník, který zničil některá z ukořistěných aut, v nichž útočníci odjížděli; zvažuje se, že k ofenzívě přizve Egypt izraelskou armádu, píše server izraelského deníku Haarec. Podle prvních indicií Izrael nebude proti. Jeho premiér Benjamin Netanjahu už naznačil, že je ochoten se na eliminaci teroristů v regionu podílet.
Snímky z odpočinku izraelské armády na Golanských výšinách… Snímky Břetislav Olšer
Už před více než deseti roky tehdejší premiéři Česka na střídačku Mirek Topolánek i Jan Fischer a další politici byli pro izraelské členství v EU. Zato exministryně obrany Vlasta Parkanová (KDU-ČSL), jako každá pěvecká hvězda, co si hrála na vojačku, Miloše Zemana označila za jestřába a jeho nápad přijmout židovský stát do NATO odmítla jako těžko realizovatelný. Tak mně napadá, proč tedy může být členem Aliance islámské Turecko, které útočí na území Iráku proti Kurdům, kde ničí vesnice jediného národa na světě, který má přes 30 milionů obyvatel, ale ne svůj vlastní stát, byť jim byl už mnohokrát slibovaný.
Speciální jednotka Golani patří přes půl století v Izraeli k těm nejlepším… Jerusalem Post
Mezitím avšak bojovníci Islámského státu na severu Sinaje spáchali několik koordinovaných útoků. Šlo o nekrvavější úder teroristů v egyptské moderní historii. “Útoky znamenají posun boje s teroristickými buňkami v plnohodnotnou válku. Bojovat se bude na několika frontách, podobně jako s Islámským státem bojuje Irák. Válka začíná jak uvnitř velkých měst, jako je Káhira, Fajjúm, Aríš či Rafáh, tak na otevřeném bitevním poli. Je to stejné jako válka s vnějším nepřítelem, s tím rozdílem, že Egypťany čeká boj s občany vlastní země,” píše komentátor deníku Haarec Zvi Bar’el.
Boje na Sinaji…
Egyptská armáda je nepoměrně lépe vycvičena i vyzbrojena. Islámský stát se navíc na Sinaji nemůže v takové míře spoléhat na podporu z okolních států. Izraelská armáda je pak uznávána jako jedna z nejlépe vycvičených a vyzbrojených na světě. Naskýtá se však problém; jak se v případě rozsáhlého a otevřeného konfliktu zachovají kmeny beduínů, kteří tvoří většinu obyvatel sinajského trojúhelníku mezi městy Šajch Zuvajd, Aríš a Rafáh. Pokud by se - z egyptské společnosti vyčlenění - beduíni přiklonili k islamistům, znamenalo by to pro Egypťany, potažmo egyptsko-izraelskou koalici, vážnou komplikaci. Některé beduínské kmeny ale ohlásily, že se postaví na stranu egyptské vlády.
Příprava Izraelců k odchodu na frontu… Snímek Břetislav Olšer
V Pásmu Gazy se tak po šedesáti šesti letech odehrávají události, které mohou mít zásadní důsledky pro celý Blízký východ. Není to jen fáma, ale fatální fakt, že tam začal otevřeně operovat Islámský stát a do nelítostného boje s ním se pustil palestinský Hamás, jenž Pásmo Gazy ovládá. Zatím. Už koncem dubna se zdálo, že gazanští teroristé porušili letos poprvé příměří s Izraelem a odpálili na něj raketu, dokonce Grad, která doletí dál než běžněji používaný Kásam, takže dopadla až u Ašdodu. Izrael jako vždy reagoval leteckou odvetou na cíle Hamásu, který je podle něj jako vládce Pásma Gazy za dodržování klidu zbraní odpovědný. Následně však přiletěla druhá raketa a k té se přihlásil Islámský stát.
Izraelské zpravodajské služby však potvrzují, že Islámský stát v Pásmu Gazy skutečně operuje a nejde jen o několik fundamentalistů. Prozatím je jeho hlavním nepřítelem Hamás, jejž džihádisté považují za příliš mírný vůči Izraeli. Ten není jediný, koho tento vývoj znepokojuje - vyvolává i obavy Egypta, který proti džihádistům už urputně bojuje na Sinaji, ale především je znepokojen Hamás.
Izraelské dívky směřující do Eilatu, si vybraly během povinného vojančení v trvání 22 měsíců službu ve zbrani… Snímek Břetislav Olšer
Pro boj s IS vznikají nové elitní brigády - Meglan k ničení obrněné techniky nepřítele, Egoz vede partyzánský a záškodnický boj, Duvnedan zase mluví arabsky pro infiltraci do řad teroristů IS… foto: Jerusalem Post
Hrozbu Islámského státu v Gaze je třeba brát velmi vážně, přestože jeho stoupenců zatím zřejmě není mnoho, zatímco Hamás disponuje až 35 000 ozbrojenců. Hamás měl se salafisty problém už v roce 2009, kdy skupina s názvem Džund Ansár Alláh v Gaze vyhlásila islámský emirát. Hamás ji během jediného dne brutálně rozdrtil a další tvrdý zásah provedl v roce 2012. Jeho odpůrců i kritiků však v Gaze přibývá a roste i jejich sebevědomí a troufalost. Podle izraelských zpravodajských služeb se dokonce chystají prohlásit Pásmo Gazy za provincii islámského chalífátu.
Jak ukazuje rostoucí počet raket, nepochybně představují vážné nebezpečí i pro Izrael. Islámský stát má své bojovníky také na Sinajském poloostrově, kteří Izraeli koncem května pohrozili útoky na přístav Ejlat. Vyostření situace může Hamás paradoxně přimět, aby se v boji proti islamistům spojil se stále méně mu nakloněným Egyptem či dokonce s úhlavním nepřítelem Izraelem - ovšem tajně, neboť oficiální spolupráce by mu poškodila pověst. A také by měl Izrael uvažovat, zda nezruší své prohlášení o hnutí Hamás jako o teroristické organizaci. to vše bude ale i nadále problém; asi stočlenná skupina palestinských muslimův totiž včera ve městě Nábulus na Západním břehu Jordánu podpálila hrobku biblického patriarchy Josefa. Hamás vyhlásil den hněvu a vyzval Palestince k protestním akcím. Ty se mají konat ve městech na Západním břehu Jordánu a také v Pásmu Gazy, u hranice s Izraelem. Třetí intifáda, ne však vzpoura kamení, ale nožů...To jsou mi věci; že by způsob na další oddálení palestinsko-izraelských mírových rozhovorů, které by ale mohly znamenat, že Hamás prohraje s Islámským státem…? A pořád dokola... V Pásmu Gaza se totiž pořád asi měří úroveň školního zařízení ne podle toho, jak vzdělaní z ní odejdou její žáci, ale kolik portrétů “hrdinů” visí na chodbách těchto škol, kolik zdejších “házečů kamení” (intifáda – vzpoura kamením) se nechalo za svatou věc islámu při sebevražedné explozi zabít. A kdo z nich při atentátu zabije víc nenáviděných Izraelců, ten bude oslavovanější. Jako chlapec Muhammed. Ve škole pak děti zpívají: “Slyšíte svist kamenů? Je to hlas hněvu. Drobné dlaně nesou kameny, dávající vyzvání útočníkům. Je tam i mučedník Muhammed, všichni ho vidí, otec ho chrání, matka vidí jeho smrt. Jeho krev vyzývá ke svaté válce. Dáme krev i života za Jeruzalém…”
Hlídání míru na nábřeží Tel Avivu... Snímek Břetislav Olšer
Jak z této polízanice ven? Dokázat si odpovědět na dvě zásadní otázky: Kde jsou muslimové nešťastní: Nejsou šťastní v Pásmu Gazy, nejsou šťastní v Egyptě, nejsou šťastní v Libyi, nejsou šťastní v Maroku, nejsou šťastní v Íránu, nejsou šťastní v Iráku, nejsou šťastní v Jemenu, nejsou šťastní v Afghánistánu, nejsou šťastní v Pákistánu, nejsou šťastní v Sýrii, nejsou šťastní v Libanonu, nejsou šťastní v Jordánsku, nejsou šťastní v Bahrajnu...
Tak potom kde jsou šťastní? Šťastní jsou v Austrálii, šťastní jsou v Anglii, šťastní jsou ve Francii, šťastní jsou v Itálii, šťastní jsou v Německu, šťastní jsou ve Švédsku, šťastní jsou v USA, šťastní jsou v Norsku, šťastní jsou Kanadě, šťastní jsou v Dánsku, šťastní jsou v Nizozemsku... Prostě jsou šťastní v každé zemi, která není muslimská.
A koho z toho viní? Paradoxně neviní islám, ani svoji zemi, neviní ani sami sebe; viní země, v nichž jsou šťastní. A aby toho nebylo málo, snaží se tyto země změnit, aby byly jako země, odkud sami přišli a v nichž nebyli šťastní... A evropské perspektivě v rámci současného největšího stěhování národů po 2. sv. válce třikrát Nazdar...Nazdáááár... Doktor Chocholoušek by zajásal...
A koho z toho viní? Paradoxně neviní islám, ani svoj zemi, neviní ani sami sebe; viní země, v nichž jsou štastní. A aby toho nebylo málo, snaží se tyto země změnit, aby byly jako země, odkud sami přišli a v nichž nebyli šťastní... A evropské perspektivě v rámci současného největšího stěhování národů po 2. sv. válce třikrát Nazdar...Nazdáááár... Doktor Chocholoušek by zajásal...
Inu, svět se mění, ale napřed musel dostat za vyučenou, aby pochopil, že masové vyvražďování národů teroristy Islámského státu a jejich ničení nezměrných hodnot tisícileté lidské kultury, je tak děsivá věc, pro jejíž zničení je třeba zapomenout na relativně směšné rozmíšky pro banality, jakými jsou ropa, zlato a světovláda nenasytných oligarchů...