19. 10. 2015
Jistě, tak jak nás to učil pápa Goebbels. To, co se naší ideologii nehodí, zakryjme, případně od toho odveďme pozornost, to je dnes to jediné, co nás může spasit. Jen tak vytvoříme národ, který bude uvažovat jednotně a tak, jak si přejeme. Takto sjednocený národ, věřící jediné ideji, pak převeďme do Evropy, složené z národů ideově stejně sjednocených a stejně uvažujících, jako je náš, a celý tento velkolepý evropský celek pak zapojme do mohutné aliance euroatlantické.
Všichni v této alianci pak – když budou i nadále nerozptylováni cizími vlivy a názory - půjdou jedním směrem, a to směrem, který mu určíme. Bude to aliance poslušná, jednotně uvažující, vykovaná do ocelového kusu, se kterým bude možno konat zázraky.
Tohle je náš historický úkol sjednocování myslí národa, který před sebou musíme nést jako slavnou zástavu, jež bude každého z nás zavazovat být v tom, co nám musí být svaté, nanejvýš důsledný a nekompromisní. I nadále tedy budeme střežit všechny kanály, kterými by se na území republiky mohly proniknout informace, jež jsou s naším jednotným názorem (říkejme mu názor euroatlantický), v nesouladu či v rozporu. I nadále bude obrovská odpovědnost spočívat na České tiskové kanceláři, která coby mohutné informační síto bude dál a s ještě větší ostražitostí než dosud prosívat všechny informace, které jí ze světa přicházejí, a bude neúprosně dbát toho, aby jejím sítem neproniklo ani zrníčko informace našemu poslání nevyhovující. Stejnou ostražitost musí ovšem osvědčit celá česká mediální fronta, každý redaktor, každý technický pracovník na úseku tisku, televize, rozhlasu, ti všichni jsou odpovědni za to, že z jejich redakcí a studií nevyjde nikoliv jen věta, ale dokonce ani slovo, jež by ideu jednotného euroatlantického myšlení našich občanů mohlo ohrozit. Řekl bych, že příkladem hodným následování v tomto směřování je nám dosavadní úspěšná práce zpravodajství ČT a NOVY. Ale samozřejmě, i zde je stále co zlepšovat.
Stejně jako na úseku mediálním musíme pevnost našeho postoje vůči cizím a nevyhovujícím vlivům osvědčit i na poli kultury. Máme totiž právě zde a v té nejzlověstnější míře co dělat s pokusy nepřátel euroatlantizmu pronikat do hlav našich občanů právě skrze prožitky kulturní, když už jim byl v médiích tzv. ustřihnut tipec. Exemplárním příkladem, který máme na pořadu řešení právě v těchto dnech, je ruský vojenský umělecký soubor Alexandrovců. Co si řeknou lidé, kteří jejich představení zhlédnou. Prozradím vám to. Odcházejí ze sálu a z dojetí mají v očích slzy. A co vidí z armády americké? Přesuny vozidel a na nich pár unavených mužů v zeleném, kteří z těch vozidel lidem hodně rozpačitě a skoro až neochotně – a to jen tu a tam - zamávají.
Jaký myslíte, že má tohle srovnání na naše lidi vliv? Samozřejmě, pro ideu euroatlantickou zničující. Jistě, pak si naši redaktoři mohou upsat ruce až k lokti a jedno představení téhle ruské kulturní úderky všechno těžce vypracované v průběhu jediného večera zbourá.
Takže co?
Co! Zakrýváme všechno, takže zakryjme i Alexandrovce! A to hned!