Západní země by si měly uvědomit, že příliš často chybně posuzují Rusko a jejího prezidenta, píše sloupkař mezinárodní vydání International Herald Tribune Jonathan Power v pákistánském vydání Daily Times.

Dokonce i dnes, navzdory potížím, udržují Rusko a USA v mnoha ohledech úzké vztahy. Týká se to  vesmíru, Afghánistánu, odstranění chemických zbraní ze Sýrie, výměny informací o teroristické organizaci Islámský stát. Rusko aktivně zapojuje USA do společných projektů v Arktidě, a ve shodě se Spojenými státy vystupovalo v Radě bezpečnosti OSN a při jednáních „šestky" ohledně íránském jaderném programu.

Co se týče Ukrajiny, američtí diplomaté nyní přiznávají, že mělo Rusko pravdu ve varování před destruktivní činností neonacistické organizace Pravý sektor, uvedl Power. Dnes mnoho západních pozorovatelů věří, že míra zásahu Ruska v Donbasu na východní Ukrajině je hrubě nadhodnocená. Není to tak dávno, kdy velící generál USA v NATO, varoval, že Rusko se chystá napadnout Ukrajinu – názor, který byl rychle sestřelen vedením francouzské rozvědky. Autor připomněl dohodu ministrů zahraničí Ruska, Německa a Francie s Janukovyčem a ukrajinskou opozicí (únor 2014 – pozn. red.), ale za pár dnů na ni evropské metropole a Washington „zapomněly“ a podpořily „demokratickou revoluci“ z Majdanu. Není divu, že Putin zuřil.

Ruský zásah do konfliktu ve východním Ukrajině se silně přehání, stejně jako kdysi obvinění z rozpoutání agrese ze strany Ruska v konfliktu v Jižní Osetii.Ale ve skutečnosti to bylo gruzínské bombardování hlavního města Jižní Osetie, které začalo válku. Západní země si musí přiznat, že ne vždy správně posuzují to, co dělá Rusko.

Ruská paranoia ohledně postupu NATO je absolutně oprávněná, zdůraznil novinář s tím, že ve skutečnosti by pravděpodobně Rusko nikdy nepřipojilo Krym, kdyby v roce 1999 síly NATO nebombardovaly Bělehrad v rozporu s mezinárodním právem. Ve Washingtonu, v průběhu čečenské války, byla zcela ignorována „džihádistická“ povaha invaze do Dagestánu. V roce 2011 překročila západní koalice mandát OSN při svržení Muammara Kaddáfího v Libyi. Rusko, které se zdrželo při hlasování o usnesení o intervenci do Libye, se oprávněně cítí podvedené, konstatoval Power.

A konečně, rozšiřování NATO porušuje slib Rusům. Přičemž rozšiřování aliance do regionů ruské sféry vlivu podkopává pouze systém západní bezpečnosti, tvrdí Gordan Hahn, odborník na Rusko z Centra pro strategická mezinárodní studia ve Washingtonu.

Za prvé, odcizením si Ruska ho Západ mění na „hlavního geopolitického nepřítele", z čehož se radují jen představitelé republikánské strany, pokračuje Hahn. A za druhé, je tento přístup k Rusku přímo v rozporu s cíli globálního boje proti terorismu, včetně - vytvoření silné mezinárodní koalice, zahrnující všechny hlavní mocnosti.

Přestože Putin často působí spíše „hrubě a nemotorně", píše americký komentátor v Daily Times, má ve svých vztazích se Západem podporu obyvatelstva, protože všechny akce Ruska jsou reakcí na politiku Západu. Jak vysvětluje Hahn, Rusko pečlivě plánuje, jak vyhrát, „bez ohledu na to, co může udělat nebo neudělat Západ“.