Jiří Baťa 
22. 10. 2015 blog autora

Tomáš Peszyński, který se sám označuje jako pravdoláskař a havlista, se hrdostí hlásí k tomu, že došlo „k prvnímu narušení koncertu od jejich (myšleno Alexandrovců) vzniku v roce 1928“ v Praze.


Pro upřesnění, narušen měl být tím, že poblíž místa, kudy lidé přicházeli na koncert, byla vztyčena 12 metrová maketa Putina s hitlerovským knírkem, rudou hvězdou a hákovým křížem. Návštěvníci koncertu „museli projít kolem transparentů, vlajek a instalací, které jim připomněly, že jsme zemí NATO, EU, že jsme zemí západní, že Rusko okupuje část Ukrajiny a dosud tam vede válku a že je Rusko krvavý agresor, který napáchal zlo v mnoha zemích,“ píše radostně Tomáš Peszyński a lze jen doufat, že se samou radostí nad touto ubohostí, neposral. Na této provokační akci jsou pozoruhodné dvě věci a sice, za jakých okolností a podmínek byla Putinova maketa umístěna, resp. zda k tomu měli aktivisté povolení a za další jak to, že této provokaci nikdo z pořadatelů koncetu (nechtěl,nemohl, nedokázal) zabránil. Ono není se čemu divit, mohou-li být vyvěšovány rudé trenýrky na střeše Pražského hradu, proč by nemohla chvíli postát nevhodně ironizující maketa V. Putina před vchodem areálu, že?

Na druhé straně by asi nebylo od věci, kdyby se pan Peszyński vyjádřil, jak nebo čím konkrétně byl „úspěšně“ narušen samotný koncert Alexandrovců. Pokud se domnívá, že ta ubohá provokace měla být narušením koncertu, pak bohužel jen zanechala „silný dojem“ v samotných návštěvnících a nebudu se mýlit, že ten dojem byl silně negativní v neprospěch jejich (vypatlaných) autorů. Ani oni (návštěvníci) totiž nejsou kolaboranti ani pitomci aby nevěděli, že jde o prachsprostou provokavci (notabene hrubé urážku hlavy cizího státu) . Pokud by totiž smýšleli tak, jak by si přál pan Peszyński, zcela určitě by se asi nehrnuli na koncert, který v nich, na zlost pana Peszyńského, zanechal ten nejlepší dojem a kulturní zážitek. Na rozdíl od výše jmenovaných skupin a pana Peszyńského považují účastníci koncertu Alxnadrovců za kulturní, nikoliv za militantní nebo nepřátelské vystoupení.

Pan Peszyński velmi sebevědomě a namyšleně charakterizuje své kolegy, autory a realizátory „úspěšného narušení“ konání koncertu a to spolky EEIC, Pražský Majdan a skupinu oMEN, kteří podle Peszyńského nejsou ani kolaboranti, ani žádní pitomci a proto museli proti tomuto odpornému turné; něco podniknout. „ A taky jsme podnikli a myslím, že se nám to povedlo,“ dodává spokojeně vypatlaný Peszyński. O tom, že nejsou kolaboranti a pitomci, však lze vážně pochybovat, právě naopak, protože se hluboce mýlí pokud si myslí, že kolaborovat znamená, resp. se vztahuje jen v případě projevu sympatií k Rusku. Pan Peszyński si však neuvědomuje, že stejnou kolaborací jsou sympatie, náklonnost a přitakávání válkychtivým USA , NATO a jejich zájmům. To jen jaksi pro upřesnění mylného a primitivního názoru „chytrého“ (až to bučí) pana Peszińského.

Kromě toho je pan Peszyński značně domýšlivý a škodolibý když se vyjadřuje ve smyslu, že by se mohlo zdát, že protest proti Alexandrovcům je malichernost. Tak tomu však podle něj ale není. „Ten protest ukazuje, že je zde občanská společnost, která lpí na svobodě, demokracii, západních hodnotách a která; se tak lehce nevzdá a nenechá se zblbnout. Například tím, že zde nepřátelská armáda pošle ansámbl, který zde šíří její lži a nenávist za pomoci hudebních nástrojů a kýčovitých rádoby pozitivních či vtipných militaristických písniček a tanečků. A tváří se, že my to musíme tolerovat, protože se jedná údajně o kulturu,“ sděluje pan Peszyński. Zřejmě mu převelice vadí účast, resp. spolu účinkování českých umělců, které jistě považuje také za kolaboranty. Ovšem tvrdit, že by zrovna H. Vondráčková měla kolaborovat s Ruskem, je hodně odvá žné a zcela mimo mísu! Není mi také jasné, kde bere pan Peszyński tu jistotu a přesvědčení, že je zde (v ČR, pozn. J. B.) občanská společnost, která lpí po svobodě, demokracii a západních hodnotách a která se tak lehce nevzdá. Pokud by mluvil za sebe a svých několik poťouchlých (spíše přiblblých) pravdoláskařských a havlistických přátelích, pak nic proti tomu, každý máme právo na svůj názor a své vidění světa. Avšak mluvit řekněme za sedm milionů občanů České republiky, alias občanskou spole čnost, že lpí (případně touží) po západních hodnotách, je velmi, ale opravdu velmi odvážné, neřku-li zcela mimo realitu.

Na druhé straně je až neuvěřitelně bezduché, laciné, naivní a hloupé konstatování, že nepřátelská armáda pošle ansámbl, který zde šíří její lži a nenávist za pomoci hudebních nástrojů a kýčovitých rádoby pozitivních či vtipných militaristických písniček a tanečků. A tváří se, že my to musíme tolerovat, protože se jedná údajně o kulturu, jak dodává pan Peszyński. Opak je pravdou, nemusíme nic tolerovat, protože občané šli za kulturním zážitkem, který však pan Peszyński škodolibě považuje za šíření lži a nenávisti!

Je to hodně zbabělé až zoufalé považovat hudební nástroje, písničky a tanečky za nástroj k šíření lži a nenávisti. Vlastně ano, je to tak, jenže tu lež a nenávist šíří sám pan Peszyńsi se svými stejně ujetými přáteli. Názor, že „nepřátelská armáda“ pošle ansábl atd., to už je mimo logiku chápání. Nevím, zda je pan Peszyński schopen nějak věcně doložit či zdůvodnit, že armáda Ruské federace je vůči nám v nějakém oficiálním nepřátelském postavení, ale obyčejně to bývá na základě vyhlášení válečného stavu mezi dvěma státy a nepamatuji si, že bychom, kromě lživého a provokačního vyřvávání o válečném stavu České republiky s Ruskem kolaborantem a vlastizrádcem Štětinou jsem nezaregistroval, že by mezi ČR a RF existoval válečný stav.

Nicméně není proč se vzrušovat, lze jen s velkým politováním konstatovat, že jsou mezi námi zoufalci a ubožáci, kteří jsou schopni za jidášský peníz od pana Schapira dělat „velké věci“, za které mohou od občanské společnosti, o které si pan Peszyński myslí, že lpí po západních hodnotách, sklidit jen posměšky a pohrdání! I to mnohé napovídá o stavu naší české demokracie!