Netanjahu: Za holocaust nemohl Hitler, ale Palestinci

Nově izraelský premiér – v době, kdy v Jeruzalémě eskaluje násilí a někteří mluví o třetí palestinské intifádě – upoutal pozornost projevem na jednání Světového židovského kongresu, když prohlásil, že to byl jeruzalémský muftí Hádž Amín Husajní a nikoli Hitler, kdo jako první přišel s myšlenkou na vyhlazení evropských Židů: „Hitler tehdy Židy vyhladit nechtěl. Chtěl je vyhnat. A pak za Hitlerem přišel Hádž Amín Husajní a řekl: „Pokud je vyhladíte, přijdou sem. A co s nimi mám tedy dělat? Spalte je.“

Tvrzením, že Hitler Židy nechtěl zlikvidovat, ale jen je vyhnat, se tak izraelský premiér nečekaně postavil po bok známých popíračů holocaustu typu Davida Irvinga, který byl za své názory v Rakousku uvězněn a do jiných zemí má zakázán vstup. Popírání holocaustu je mimochodem přímo nebo nepřímo trestné v 16 evropských zemích včetně ČR. Zato si ale Netanjahu vysloužil pochvalu od neonacistického plátku Daily Stormer.

V rámci snahy o démonizaci Palestinců nejsou Netanjahuova slova ničím výjimečným, nicméně nyní se kromě početné řady kritiků ozvala i německá vláda – kancléřka Angela Merkelová zdůraznila, že Němci dobře znají dějiny, vědí, kdo je zodpovědný za holocaust, a „není proto třeba nijak měnit naše pohledy na minulost“. Netanjahu těsně před plánovanou cestou do Berlína zkusil své prohlášení poopravit: „Neměl jsem v úmyslu vyviňovat Hitlera z ďábelské zodpovědnosti za vyhlazení evropských Židů,“ prohlásil. „Hitler nese zodpovědnost za konečné řešení vyhlazení šesti milionů. Byl to on, kdo rozhodl. Ale je stejně absurdní ignorovat roli, kterou hrál muftí … který povzbudil Hitlera, Ribbentropa, Himmlera a další k vyhlazení evropských Židů.“

Nesmyslnost Netanjahuova „výkladu dějin“ rozebrali mnozí (třeba ZDE nebo ZDE). Richard Silverstein na Tikun Olam k tomu obecně připomíná, že Hitler nepotřeboval Palestince k tomu, aby ho přiměli ke genocidě. A sám Husajní beztak nic takového ani neměl v úmyslu. „Jeho zájem byl partikulární a úzce zaměřený. Nešlo mu o vyhlazení Židů. Chtěl zabránit tomu, aby osídlili Palestinu a hledal proti tomu páku. V případě Hitlerova vítězství chtěl mít záruky,“ shrnuje Richard Silverstein. „To, co udělal, se jen velmi málo liší od vyjednávání, která s nacisty vedl Irgun, nebo od haavarské dohody, kterou s nacisty uzavřelo vedení Jišuvu. Ti všichni věřili, že nepřítel jejich nepřítele může být mým přítelem. A Británie coby okupační mocnost byla považována za nepřítele. A nepřítel Británie mohl být přítelem. Sionisté zoufale potřebovali doplnit své řady židovskými přistěhovalci z Evropy. Kšeft s ďáblem výměnou za několik tisíc židovských duší jim za to riziko stál. Nezapomínejme, že tím Jišuv porušil antinacistický bojkot, který vyhlásilo americké židovstvo. Haavara nacistům poskytla tolik žádanou hotovost a vybavení k financování Hitlerem nařízené militarizace. Málo se také ví, že Jišuv převedl mezi Německem a Palestinou skoro 700 milionů dolarů (v dnešní hodnotě), což poskytlo německé ekonomice vítanou vzpruhu. A lídrem Irgunu, který vyjednávání s představiteli Německa schválil, nebyl nikdo jiný, než Jicchak Šamir, budoucí izraelský premiér za blok Likud.“

„Svobodomyslný“ přístup Benjamina Netanjahua k dějinám je ovšem terčem posměchu už dlouho. Ve své knize Místo pod sluncem z roku 1995 se rovněž věnoval spojení Arabů s nacisty a kritici připomínají, že dokázal směstnat i tři chyby do jediné věty, třeba: „Egypt se může pochlubit skutečnou sbírkou válečných zločinců, jakým byl například generál SS Oskar Dirlewanger, který povraždil tisíce Židů na Ukrajině a byl jmenován šéfem ochrany prezidenta Násira.“ Dirlewanger přitom nebyl generál, ale jen plukovník, vraždil Židy, Poláky i Bělorusy, ale na Ukrajině nikdy nebyl, a zemřel v roce 1945, tedy dávno předtím, než Násir nastoupil do čela Egypta… „Je smutné, že se současný sionismus se proměnil ve frašku epických rozměrů,“ konstatuje Richard Silverstein. „V ideologii, která cenzuruje dějiny pro své účely.“