Žantovský: Že by v Bruselu konečně zvítězil rozum? Ale kdež

27.10.2015   První zprávy

Nekontrolovaný pohyb desetitisíců lidí musí skončit, shodli se lídři Evropské unie na nedělním setkání v Bruselu. To je zpráva, u níž by se chtělo zatleskat. Že by konečně zvítězil – po mnoha měsících frází a návrhů soutěžících v míře nesmyslnosti - rozum?

Zkušenost velí k opatrnosti, a právem. Unijní vrchnost sice slibuje, že do migrační vlny vnese jistý řád, ale už první pohled napovídá, že to nebude tak snadné, pokud vůbec něco z námětů půjde aspoň zčásti realizovat. Pro přijímání běženců přicházejících do Evropy má být v azylových centrech vytvořeno 100 tisíc nových míst, z toho jen v Řecku 30 tisíc, a v ostatních balkánských zemích 50 tisíc. To zní poněkud utopisticky.

Uvědomme si, že Řecko má dost problémů samo se sebou, Evropská unie z něj stahuje finanční kůži a podle všeho se chystá jej v dohlednu vyhladovět, a ještě k tomu se má starat o desetitisíce běženců? Za čí peníze? To z úst unijních lídrů neslyšíme. Něco podobného platí pro Chorvatsko, Slovinsko, případně Makedonii. Přitom příliv utečenců zdaleka nekončí, ani nepolevuje. Naopak. Od poloviny minulého týdne přišlo do Evropy rekordních 48 tisíc migrantů. Jen na řecké ostrovy denně přijíždí 10 tisíc lidí, což je více než během léta, kdy bylo počasí pro plavbu příznivější. Podle výsledků bruselské plichty tedy Řecko saturuje půltýdenní příděl. A co bude pak? Další schůzka na nejvyšší úrovni?

Mimochodem, stálo by za to spočítat, kolik takový summit stojí, všechny ty letenky, hotely, večeře, kongresové sály – nejen pro unijní kapitány, ale celé jejich štáby poradců, analytiků či prostě nosičů tašek. A kolik by se za ty peníze dalo postavit útulků pro potřebné například v samotné Sýrii, odkud lidé prchají důvodně. Jenomže, jak víme, velký díl utečenců pochází též z Albánie či Pákistánu. Tam ale, pokud je známo, žádná válka není. Ani o tom však Brusel nemluví. Když tedy evropský předseda Juncker říká, že, cituji: "Musí přestat divoké přecházení hranic,“ má to asi stejnou důvěryhodnost, jako když já dnes řeknu, že by mělo být hezčí počasí. Ano, no a?

Ještě explicitněji mluví Angela Merkelová: „Teď můžeme začít přerozdělovat,“ říká, jako by snad měla radost, že boj o kvóty, v němž větší státy Unie přebily zájmy států menších, například České republiky, tedy je vyhrán. Její bohorovné jednání je nepochopitelné a trestuhodné. Místo aby přiznala, že svou bezmeznou pozvánkou pro utečence zadělala Evropě na největší krizi od druhé světové války, libuje si, jak se jí daří poroučet ostatním. To nemůže dopadnout jinak než nekontrolovatelným nárůstem extrémních politických sil napříč Evropou. Budou mít jednoduché heslo: pryč s utečenci. A voliči je za to odmění svými hlasy. U toho už Merkelová nebude, ale my všichni ostatní patrně ano.