27.10. 2015 Parlamentní listy
„Evropská unie dlouhodobě selhává. Řeší věci méně podstatné a o těch nejpodstatnějších se nebaví. Že zaspala ukazuje, že tady není něco v pořádku ve vedení Evropské unie,“ domnívá se generál Jiří Šedivý, bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky a pedagog Vysoké školy CEVRO Institut.
Podle analýzy, kterou mají k dispozici německé zpravodajské a bezpečnostní služby a jejíž výňatky publikoval Welt am Sontag, Německo nemůže zvládnout tak velké množství přistěhovalců v tak krátkém čase. A periodikum cituje bezpečnostního úředníka, který říká, že vysoký příliv lidí z jiných částí světa povede k nestabilitě. „Vyrábíme prostřednictvím této přistěhovalecké politiky extremisty, obce se radikalizují, uvidíme odklon mnoha lidí od ústavnosti.“ Je možné podle vás, že toto hrozí Německu?
Podle expertů, kteří nepodléhají emocím a snaží se způsobem nezaujatým a odborným sledovat nejen reálnou situaci, ale i dlouhodobé trendy, které v Německu existují, toto nebezpečí skutečně existuje. A to ze tří stran. Pravicoví a levicoví radikálové, což je vnitřní konflikt. Pak je tam ale i nebezpečí radikalizace lidí do Německa přicházejících. Nedostávají vše tak, jak si představovali, není vše růžově namalováno, realita je úplně jiná. Lidé s tímto pocitem se budou postupně radikalizovat. Postupy známe z příkladů Francie, Velké Británie, Dánska, Holandska. Tyto trendy jsou evidentní. Neuváženost, kterou prokázalo vedení nejen Německa, ale celá Evropská unie, živelnost, se kterou se setkáváme, a neschopnost věci racionálně vyhodnocovat, může vést k tomu, že tato situace nastane. Teď je zase další vypálená ubytovna – to jsou signály, že lidé sahají už k násilnostem. A zároveň jsou násilnosti mezi jednotlivými etniky uprchlíků, které zažívají v uprchlických táborech. Ukazuje to, že je třeba velmi rychle tuto vlnu zpomalit. Začít pracovat na hranicích Evropské unie, tam provádět rychlou selekci lidí, kdo má právo vstoupit do EU, a kdo ne. Aby se mohl celý proces řídit. Pokud ne, může nastat, co je řečeno v té analýze, kterou je ale potřeba ještě ověřit. Trendy na to však ukazují. Musí s tím Němci něco dělat. Odpor proti tomu obrovskému množství migrantů jde napříč spolkovými zeměmi. Varovné signály jdou nejen z Bavorska. Svědčí o tom i pokles popularity kancléřky Merkelové podle posledních průzkumů. V té společnosti se něco děje; a pokud nebudou Němci včas reagovat, může to znamenat fatální důsledky. Nemusí to být otázka čtrnácti dnů, ale během několika let se to může stát.
Desetibodový program navrhl bývalý německý státní tajemník na ministerstvu vnitra August Hanning. Podle něj je nejdůležitějším opatřením uzavřít hranice. Rovněž vyzval k přísnému uplatňování národního a mezinárodního práva, okamžitému odmítání všech, kteří vstupují do Německa z bezpečné země, kteří vstoupí do Německa v rozporu s právními předpisy, omezení sjednocování rodin nebo okamžitou výstavbu ubytovacích zařízení nejen v Německu, ale i na Blízkém východě, na kterém se budou podílet přistěhovalci a kam budou následně repatriováni. Od německé vlády žádá okamžité prohlášení, že Německo nemůže přijmout další přistěhovalce... Myslíte, že některé body budou vbrzku realizovány?
Například Maďarsko a Česká republika tohle říkají a dělají. A jsou za to silně kritizovány. Dnes Němci po té euforii, která byla poznamenána určitými nelogičnostmi, se k tomu propracovávají také. Ano, to je to, co se musí odehrát. Musí se skutečně začít celý proces řídit. Musíme se postarat o lidi, kteří mají právo do Evropy vstoupit. Ti, kteří sem nemají právo vstoupit, třeba z těch bezpečných států, jdou jenom za lepším živobytím a nestarají se o své vlastní země, tak to je špatné. Pokud nepracovali doma, nebudou pracovat ani u nás. Z tohoto pohledu se tato situace musí nazírat.
Jak vidíte situaci na Balkáně a pomoc EU těmto zemím, stačí třeba poslat Slovinsku na pomoc policisty? Není to málo?
To není systémové řešení. Tím je například desetibodový plán Augusta Hanninga, o kterém jsme mluvili. Poslat tam policisty nemá žádný významný smysl. Ano, ulehčí se slovinské státní správě. Bude rychlejší odbavení. Ale je to jenom okamžitá reakce na něco. Evropská unie dlouhodobě selhává v těch hlavních zásadách. Baví se o věcech, které jsou méně podstatné, a o těch nejpodstatnějších se nebaví. Že zaspala Evropa a její vedení v Bruselu a vůbec nevyhodnotilo signály, které přicházely už delší dobu,ukazuje, že tady není něco v pořádku ve vedení Evropské unie. Místo toho, aby ti lidé řešili systém, tak pošlou nějakých čtyři sta policistů. Což je zásadní problém. Přeci se musí zajistit, aby se na hranicích Evropské unie vytvořila taková opatření, která zabrání tomu, aby sem tato vlna takovým způsobem vnikala. Není to o tom, že se zastaví zákonná migrace. Například na Ukrajině čekají lidé měsíce na pracovní vízum a je jim bráněno, aby sem vstoupili. A tady se sem žene dav tisíců lidí bez absolutní kontroly. Jaký smysl má potom schengenský prostor? Chci upozornit ještě na jednu věc v oblasti Balkánu. Jak se zvyšuje napětí mezi jednotlivými státy. Jaké jsou problémy mezi Srbskem a Chorvatskem, Chorvatskem a Slovinskem. To jsou věci, které musí Evropská unie vnímat. Protože jakmile se tam znova dostanou tyto státy do nějakých zbytečných rozporů, jejich křehké vztahy kvůli válce na začátku devadesátých let budou významně narušeny a pozastaven proces vzájemného usmiřování.
Co říkáte na návrh dohody s Tureckem, kterému se mají poslat určité finanční prostředky, aby zadrželo běžence na svém území? Politolog Robejšek k tomu řekl – Moc málo, moc pozdě...
Je to podobné řešení jako ve vztahu ke Slovinsku. Turecko už je dnes nespokojeno s množstvím peněz, které se mu nabízejí. Budou jich chtít ještě víc, bude to nekonečný proces, který narazí na nějaký konflikt. Například pomoc Evropské unie by měla být v tom, že se tam postaví ubytování, ve kterém uprchlíci budou moci žít jako lidi. A ne někde přežívat ve stanech. A také by se tam měly vytvořit lehké výrobní provozy, kde budou moci pracovat a nacházet smysl toho být tam. Protože je celý ten region válkami tak rozbitý, že jen v oblasti stavebnictví se tam bude muset zaměstnat obrovské množství lidí. Evropa se z tohoto pohledu chová významně macešsky. Všechny stavební firmy v Evropě si mnou ruce a vidí, jak se tam budou nějakým způsobem realizovat a budou stavět třeba rozbité Aleppo. To ale není to, co bychom měli dělat. Měli bychom jim říci budujte si své státy sami, a my vám v tom pomůžeme. Že se jim tam posílá pitná voda je sice důležité, ale mnohem důležitější je, aby tam mělo smysl být; aby roky nežili pod stany a nechodili si jen pro vodu a jídlo, aby přežili.
Je klíčové, aby skončila válka?
Samozřejmě, že ano. Na tom musí mít zájem i oni. V Sýrii proti sobě válčí dneska už zjednodušeně tři entity. Všichni lidi utíkají odtamtud pryč a bojují jenom ti, kteří chtějí bojovat.
Mnohdy to ani nejsou Syřani...
Ano. Mnohdy to ani nejsou Syřani. A vůbec jim nezáleží na tom, jak jsou tam města rozmlácená. Protože přišli válčit. Asad bojuje za sebe, Islámský stát nemá vůbec žádné zábrany. Umírněná opozice také nemá extra velké představy o tom, že bude chránit území svého protivníka. Také likvidují města a vesnice. Kdybychom byli rozumnější, nepodléhali emocím a snažili se budovat tento region, a ne pouze z něj těžit ropu a plyn a jiné zdroje, tak bychom z nich udělali větší partnery a v dlouhodobém horizontu by se tato oblast stabilizovala.
Jaký očekáváte další vývoj politické vůle v Evropě? Kritizoval jste evropské politické elity. Myslíte, že si vezmou ponaučení a různé analýzy k srdci a začnou se podle nich chovat?
Situace je k tomu donutí. Jenomže donucení s sebou přináší improvizaci. Není to rozumný metodický postup, jak k problému přistupovat. Možná si to myslí, ale není to pravda. Situace je dohání a rozhodnutí přijímají pod tlakem konfliktu, který se začíná odehrávat. Netýká se to jenom Německa, ale i ostatních.
Jak ukazují polské volby – i když tam těch důvodů bylo více a není to tak jednoznačné – nezačnou teď v evropských volbách vyhrávat či výrazně posilovat strany spíše protiimigrační, často populistické a nacionalistické?
To už je realita. Právě tyto politické strany se dostávají navrch a začíná z toho být problém vnitropolitický. Pegida se znovu vzkřísila, pak tu máme Le Penovu stranu ve Francii a i jinde. Dochází k tomu, že tahle část politické scény se výrazně mobilizuje a vylepšuje si postavení. Je to jeden z problémů, se kterým musí všichni počítat.