Vítězové a poražení

Podobný postoj k utečenecké krizi jako občané ČR zaujímají Slováci, Maďaři, Rumuni, Bulhaři a podle všeho i Poláci. Všechny tyto občany spojuje zkušenost budování socialismu. Všichni jsme byli v RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) a všichni jsme museli poslouchat gerontostraníky sovětského politbyra. Jednou z tézí byla bratrská pomoc méně rozvinutým státům. Posílali jsem jim výrobky, které nám neplatili. Předávali jsem jim některé výrobní obory, které bez tradice stejně nedokázali využít. Hlavní však bylo, že jsme museli všichni jásat nad ideovými výplodky sovětských soudruhů naprosto odtržených od reality. Realita je však nezajímala, neboť žili v domnění, že oni tu realitu vytvářejí a že ona bude taková, jak si ji naplánovali. Byli jsme nuceni něco jiného říkat, ačkoliv selský rozum se vzpouzel, a něco jiného jsem si mysleli. Všichni jsme bytostně nesnášeli tento typ pokrytectví. Ale jen málo z nás se proti tomu dokázalo otevřeně postavit. Všichni jsme pohrdali těmito manipulacemi a velmi přesně jsme je vnímali. Média byla plná prázdných frází a nic neříkajících klišé. Mainstreimová média nadšeně hlásala téze uměle vytvořené reality, ale naše každodenní skutečnost ukazovala něco jiného. Kdo však na tyto skutečnosti upozorňoval, byl peskován, šikanován a následně trestán. Tento zásadní rozpor mezi hlásanou ideologii a realitou byl hlavním důvodem rozpadu socialistického bloku a RVHP. Všichni jsme byli rádi, že jsme získali základní prvky demokracie a že v rámci vstupu do EU na nás už nikdo nebude požadovat, abychom něco jiného říkali a něco jiného si mysleli.

Kapitalistický internacionalismus

A co čert nechtěl. Uměle řízená utečenecká krize zastihla vrcholné politiky EU v nedbalkách. Nechme stranou jejich motivace jednání, respektive nejednání. Nechme stranou diskuzi, jestli čelní představitelé EU, respektive paní Merkelová, podporují utečeneckou krizi z naivity, blbosti nebo jenom plní zadání Velkého bratra. Dovídáme se: Utečenci pro nás budou přínosem. (Opakovaná fráze, která dále není upřesněna.) Od představitelů průmyslových svazů slyšíme, že utečenci zaplní volná pracovní místa a pomohou rozvoji EU. (Tomu může věřit pouze blázen.) Jak asi pomůže výrobě negramotný člověk nebo jedinec, který nezná jazyk a nikdy nepracoval v reálném kapitalistickém zápřahu. Vydrží pracovat 8 hodin u neúprosného výrobního pásu? Bude ochoten pracovat za žebráckou mzdu (nezveřejněný sen všech podnikatelských subjektů) v nekvalifikovaných profesích jako druhořadý občan - on muslim, který se cítí nadřazený nám nevěřícím psům. Utečenci pro nás nepředstavují nebezpečí. (Lež a fráze) Už násilnické excesy v táborech ukazují, že to bude určitě jinak. Navíc běženci byli zmanipulování americkými nevládními organizacemi a nasměrováni do Evropy se sliby bezpracného života v pozemském ráji. (Dokonce i Google vytváří pro běžence webové stránky kudy a jak mají vnikat do Evropy). Příliš velké množství běženců i obyčejná finanční realita přijímajících států a tranzitních států (zatím se jedná fakticky pouze o Německo) jim velmi rychle ukáže, že jejich sny nebudou naplněny. Je pochopitelné, že frustrace bude vystřídána zlostí a ještě větší nenávistí k ateistické Evropě. Alláh se stane jedinou útěchou a touha pomstít se nebude nasměrována na ty, kteří je vyslali na cestu, ale bude vybita v místě, kde nebyl naplněn jejich sen. Jejich jednání je pochopitelné. Této zlosti přetavené v ještě větší nenávist se však musíme bát, protože podle všeho bude mít násilnický charakter.

Je naší povinností jim pomáhat! 

A komu? Copak neznáme solidaritu bohatších s chudými? Naši občané ve velké většině necítí „povinnou“ solidaritu. Proč? Běženci se cítí obětí stupidních demokratizačních procesů USA s pomocí patolízalské Evropy, které vyústily ve válečné konflikty a destrukci řady států. A možná částečně po právu žádají Evropu o kompenzace své újmy. (Měli by však totéž v ještě větší míře žádat po USA, které je směřují do Evropy a sami si myjí ruce, jako by se jich to netýkalo). Naši občané se však necítí strůjci těchto mocenských excesů a necítí za ně odpovědnost. Navíc byli vrženi do tenat mafiánského kapitalismu, který jim určil jedny z nejnižších mezd v Evropě. Většina nezaměstnaných, většina důchodců, většina pracujících, většina matek samoživitelek, jejichž příjmy jim umožní s obtížemi zaplatit běžné životní náklady, se cítí poraženými v rámci transformace naší společnosti. Velmi dobře cítí , že velké nadnárodní podniky na nich nestydatě vydělávají. A naši připitomělí politikové a ekonomové jim neustále vtloukají do hlavy, že musí pracovat více za méně peněz, abychom byli konkurenceschopní. Naši pracující nemají rezervy, a proto se cítí obětí okolností stejně jako běženci. A nepřipadá jim tudíž spravedlivé, aby se dělili o své těžce vydělané “nic“ s utečenci. Velmi dobře cítí, že tento utečenecký špás bude velmi drahý a že se bude platit na úkor obyčejných lidí. Současně všichni vnímají, že těch oprávněných utečeneckých obětí, kterým bychom měli pomoci, je hrstka (reálná čísla jsou podle všeho už zřejmá v Německu, ale nejsou dostupná ostatním zemím). Můžeme se tedy dohadovat, že těch, kterým bychom měli z prosté lidské solidarity pomáhat bude sotva do 15 % , kdežto ostatní jsou ekonomičtí běženci a obyčejní vyžírkové. Rovněž je mezi nimi těžko určitelné procento budoucích džihádistů, kteří přicházejí programově jako spící bojovníci s cílem v budoucnosti škodit a zabíjet. A tak je pochopitelné, že se většina občanů brání bezbřehému a nekoncepčnímu přijímání běženců.

EU zklamala a žene nás do bídy 

EU nedokázala vytvořit přijatelnou koncepci, nedokázala předložit logickou vizi, nedokázala vysvětlit svoje počínání, nedokázala ochránit jižní hranici, nedokázala zajistit pořádek a řád, nedokázala zajistit bezpečnost, nedokázala zajistit pro občany EU přijatelnou budoucnost pro generace stávající a budoucí. Zklamala tedy na celé čáře!!! Tyto fatální prohřešky budeme napravovat podle všeho velmi dlouho. Pro naše občany bude přijímání utečenců těžší a drtivější (pokud proběhne podle not EU), než pro staré země. Důvodem je skutečnost, že velmi mnoho lidí u nás žije jen kousíček od hranice bídy. Každý finanční exces, například nucené financování velkého množství běženců, bude znamenat omezení sociálních výdajů a zvýšení daní (EU hovoří o dani pro migraci). Naši občané nemají rezervy ani finanční polštáře, takže dopad běženecké krize na ně bude tvrdší a nemilosrdnější, než na občany starých zemí EU. Podobně to vnímají občané ostatní bývalých socialistických zemí. Máme se tedy nechat v rámci zvrhlého a pokryteckého internacionálního kapitalismu nechat ještě více ožebračit ?

Manipulce

Přestože máme nedostatek informací, všichni cítíme, že utečenecká krize je manipulace jednak s běženci a jednak s námi obyčejnými obyvateli EU. Všichni, kteří jsme prošli „školením“ socialistických manipulací, to intuitivní cítíme a drobné střípky faktů nám to následně potvrzují. Cítíme, že se jedná o nečistou hru, která nás má poškodit. Slyšíme fráze a nepřesvědčivé bláboly. Když na ně nereagujeme, jak by si představitelé EU přáli, tak nám dávají školení z morálky a vyhrožují. A přitom káží pít vodu, ale sami pijí víno. Urážky a poučování přicházejí místo koncepce řešení problému a analýzy faktů. Tam, kde došly argumenty, konec konců nic jiného nezbývá.

Právo na bezpečný domov a svobodu projevu

V lidském životě je pouze několik základních potřeb, které je nutné zajistit. Vedle ošetření základních životních funkcí mezi nezbytné jistoty patří právo na bezpečný domov a svobodu projevu. Obojí nám v této chvíli chce EU a EK vzít. Představte si, že soused ve vašem domě uspořádá mejdan a pozve si do svého bytu všechny svoje známé a známé známých. Ani neví kolik lidí vlastně dorazilo. A přicházejí stále další. Po půlnoci zjistí, že se všichni do jeho bytu nevejdou a tak zazvoní u vašich dveří s tím, že vám přiděluje 20 nebo 30 mejdanistů, abyste je uložili k spánku. Asi byste mu řekli, že spadl z višně a rázně byste přibouchli dveře, nebo na něj zavolali policii. A nejsou vnucené kvóty přidělených migrantů vedle toho, že jsou urážlivé, stejně stupidní, jako požadavek výše zmíněného souseda ? Není to ohrožení bezpečnosti domova? Nepožadují představitele EU, abychom se vzdali jednoho z nejzákladnějších práv? Svoboda projevu patří k dalším nesmírně důležitým právům. Svoboda znamená mimo jiné právo říci, co cítím a jak konkrétně situaci vnímám. I tu nám chce EU vzít a nálepkuje nás "xenofoby" a mnoha slovy vyjadřuje, že naše právo na svobodu je nepatřičné a nežádoucí.

Co s tím ? 

V předešlých článcích jsem psal, že je nutné se připravit na vystoupení z EU. Ano měli bychom se na to připravovat a sondovat všechny alternativy s tím spojené. Měli bychom prodiskutovat všechna pro a proti. Ale na druhou stranu, proč bychom měli odcházet z EU a proč bychom měli opouštět Schengen ? Nakonec společná Evropa je dobrý koncept a DOBRÁ MYŠLENKA a je škoda tohle všechno zahodit kvůli selhání hrstky politiků. Nebylo by lepší vykopnout ty představitele EU, kteří nás zavlekli do utečenecké krize, a kteří nejsou schopní ji řešit. Neměli bychom požadovat po svých europoslancích, aby započali proces odvolání Jeana-Claude Junckra a Donalda Tuska a komisaře pro migraci. Němce bychom měli požádat, aby co nejrychleji odvolali Angelu Merkelovou z její funkce, protože ze své pozice příliš ovlivňuje Evropu, ačkoliv jsme ji mimo německých občanů nevolili. Jakým právem tedy rozhoduje o nás bez nás? Němci musí rozšířit své demonstrace a svůj vzdor vyjadřovat razantněji. Musí nahradit svou až bázlivou korektnost odhodláním hájit svojí domovinu a přidat se k protiimigrandské Pegidě. Od německých známých vím, že jejich názor se příliš neliší od toho našeho, jenom ho formulují korektněji a bázlivěji a nejsou si jisti, jestli smí takové myšlenky vyslovovat. Vypadá to, jako by byli v zajetí autocenzury. Zkrátka měli bychom nejdříve zkusit převolit a předělat celou EU, aby vyhovovala nám občanům a plnila naše potřeby a přání. Pořád je tento koncept lepší, než abychom se dožili toho, že Evropa bude rozdělena žiletkovými ploty, za jejichž ostřím budou v jednotlivých zemích vládnou polofašistické strany. A tohle nebezpečí je velmi reálné. Většina našich občanů je zatím na straně poražených, ale když budeme hájit svoje oprávněné zájmy a budeme trvat na změnách ve vedení Evropy, mohli bychom se nakonec přidat k vítězům.