Chris Hedges
4.11. 2015 Střípky ze světa
Pár inspirací z díla jeho skvělého kritika
Dnešní prioritou je „posun moci stále výš“. Poměry, držící „občany v šachu a pasivitě“. „Škrty, reorganizace, praskající bubliny, odrovnané odbory, rychle zastarávající kvalifikace a přesun práce do zahraničí neplodí jen strach, ale přímo ekonomiku strachu.“ „Systém nadvlády, jehož moc nejistota živí, právě díky tomu je ovšem, soudí jeho analytici, eminentně racionální.
Sheldona Wolina zná u nás málokdo. Škoda. „Řízené demokracii“, mutující v „inverzní totalitu“, se podíval na zoubek jako jeden z prvních. Před pár dny zemřel. Bylo mu 93. Wolinův přínos shrnuje Chris Hedges.
Tkví hlavně v brilantní analýze „fúze ekonomické a politické moci, zamořující demokracii až ke kořenům“. Wolin ji podal i ve dvou knihách: Demokracie Incorporated: Řízená demokracie a přízrak inverzního totalitarismu (Democracy Incorporated: Managed Democracy and the Specter of Inverted Totalitarianism) a Politika a vize (Politics and Vision). Připomeňme si z nich – díky Hedgesovi na portálu Truthdig – aspoň pár myšlenek:
Demokratické parametry – dokládal Sheldon Wolin - postrádá v podstatě „každá z institucí naší země“. Už samy „značně zreglementované a penězi vyfutrované volby“, natož pak „lobbingem zahmyzený Kongres“, „imperiální prezidentská moc“, „třídně podjatý systém justice a trestu“, o „médiích“ už vůbec nemluvě.
„Inverzní“, „převrácený totalitarismus“ se od jeho „klasických forem“ v mnohém liší. „Nachází výraz ne v demagogovi či charismatickému vůdci, ale v anonymitě korporátního státu“. Zevní „fasádu voleb, platné Ústavy, občanských svobod, svobody tisku, nezávislé justice i vší symboliky, tradic a slovníku amerického vlastenectví zachovává, reálně ovšem všechny mocenské mechanismy usurpuje, takže sám občan na ně ztrácí jakýkoli vliv“.
Nacismus dokázal vystavit „nejistotě i zámožné a privilegované“. Dělníky lanařil sociálními programy. „Převrácený totalitarismus vykořisťuje chudé, zdravotní péči a sociální služby seškrtává a tuneluje.“ Podobně jako „vzdělání pracovní síly, vystavené nejistotě a ohrožené dovozem nízkopříjmových pracovníků“.
V „high-tech, těkavé a globalizované ekonomice není zaměstnání o nic méně prekérní, než za dřívějších depresí“. To generuje „občanství či torzo, jež z něj zbylo“, jež bere zavděk „politickou stabilitou na úkor občanské angažovanosti“ („ochranou na úkor vlastní účasti v politice“).
Dnešní prioritou je „posun moci stále výš“. Poměry, držící „občany v šachu a pasivitě“. „Škrty, reorganizace, praskající bubliny, odrovnané odbory, rychle zastarávající kvalifikace a přesun práce do zahraničí neplodí jen strach, ale přímo ekonomiku strachu.“ „Systém nadvlády, jehož moc nejistota živí, právě díky tomu je ovšem, soudí jeho analytici, eminentně racionální.“
„Převrácená totalita“ je sice o „politice nonstop“. Avšak o „politice, která není politická“. Zářným příkladem „politiky bez politiky“ jsou už „nekonečné a extravagantní volební cykly“. Občan sám je tak – „místo podílu na moci“ – „zván, aby projevil ´názor´“. Jen ale v mezích „prefabrikovaných odpovědí na otázky, majících dosáhnout předem stanoveného výsledku“.
„Politické kampaně se podstatných otázek týkají jen zřídka.“ Jsou jen o „produkci politických figur, prázdné rétorice, sofistikovaných public relations, mazané reklamě a propagandě“. „Peníze už hlasování nahradily úplně.“ Zato „občan je irelevantní.“ „Nic víc, než divák, připouštěný k volbám.“ Aby „upadl znovu v zapomnění, jen co volební karneval skončí a korporace a jejich lobbisté mají svůj byznys vládnutí zpátky v rukou“.
Demokratické rituály maskují „systém klamavé či klientelistické vlády“. Coby „mocný faktor odpolitizování občanů“. „Korporátní totalita“ spadá do sorty „systému protidemokratických“, „odpírajících podíl na státní moci“.
Své pravé zadání skrývá i „trivializace politického diskurzu“. Cílem je „veřejnost fragmentovat, antagonizovat a emocionálně zatížit“. Tím méně je pak „s to hodit moci korporací a impériu rukavici“. Roli šidítka plní nejrůznější „zástupná témata“ („kulturní války“ i mnohá jiná). Tím snáz se politika, dirigovaná mocí korporací, může točit jen kolem „otázek nepodstatných a odvádět jimi pozornost“.
„Vládnoucím skupinám to umožňuje postupovat s vědomím, že s čímkoli na způsob veřejnosti coby koherentního celku v širokém tradičním smyslu se už ani nemusí zatěžovat.“ Teď stačí nasadit adekvátní „nástroje na disparity a rozdíly, vzniklé jejich vlastním přičiněním“. Tahat za jejich drátky tak, aby to lidi drželo v „napětí a vzájemné konkurenci“. A právě tím čelit vzniku většiny, jež by moci korporací postavila efektivně.
V „klasických totalitních režimech“ je „ekonomika podřízena politice“. Za „převrácené totality je to naopak“. Tady „ekonomika politice vládne. Spousty brutálních forem přitom nabývá i její dominance.“
„Učebnicovým příkladem, jak se dá demokracie reglementovat, aniž se musí otevřeně potlačit, jsou Spojené státy.“ Jejich „korporátní stát legitimizují volby, které má týž stát pod kontrolou“. „Zákony, jež kdysi chránily demokracii,“ buď všelijak „přepisuje“, anebo jejich „původní smysl rukama soudů i legislativy reinterpretuje“. „Nač Ústavu rovnou negovat, tak jako nacisté,“ pokud si korporace vystačí s jezuitismem „právních reinterpretací“, pašovaných do „porézní legitimní moci“?
„Inverzní totalita“ přitom nemusí sahat k „násilí ani proti disentu“. „Uniformity veřejného mínění“ dosahuje silami „korporátních médií“. A „elity, zvlášť intelektuální třídu, si kupuje“ – „kombinací státních zakázek, korporátních a nadačních fondů, společných projektů za účasti univerzit a korporátního výzkumu“. „Intelektuály, vědce a badatele tím vtahuje do bezešvé integrace.“
To se však - varoval Wolin opakovaně - změní ve vteřině, jakmile by „populace, obíraná o svá základní práva, a to i právo na soukromí, stále víc pauperizovaná a zbavovaná všech nadějí, začala klást odpor“. Pak nebude „o nic méně brutální a násilnická, než ta minulá, ani totalita inverzní“. „Válka proti terorismu“ – a „průvodní důraz na ´vnitřní bezpečnost´“ – vyslaly jasnou zprávu, že celá ta represívní mašinérie se může kdykoli „obrátit i dovnitř“. Tím spíš za sílící „inflace doktrín preventivní války“ – a „gumových definicí terorismu“. Už dnes to ostatně ilustruje „policejní násilí v komunitách barevné bídy“. Hodokvas „´legální´ perzekuce a beztrestného vraždění občanů“. Zlověstně narůstá i „šmírování ve velkém“ a „militarizace policie“. „Instinktivní rasismus“ v postupu „rukou zákona“ vůči barevné chudině.
„Jako občané jsme tolerováni, jen pokud se iluzi participativní demokracie nestavíme na zadní.“ Jakmile to však „odmítneme a vzbouříme se, tvář inverzní totality bude od jejích dřívějších systémů k nerozeznání“.
Sheldon Wolin - uzavírá Hedges, jenž s ním byl léta v těsném kontaktu - bojoval proti silám, o nichž věděl, že je sám neporazí. Vzdát to ho však jaktěživ nenapadlo. „Jako intelektuála a tím méně coby občana.“ „Transformaci naší kapitalistické demokracie v nový druh totality nám vysvětlil jako jeden z prvních.“ Stejně jako následky, jimiž hrozí sama existence „bezuzdného impéria či supervelmoci“.