Parlamentní listy přináší další úryvek z knihy starosty berlínské přistěhovalecké čtvrti Neukölln Hanse Buschkowskyho, která nese název „Neukölln ist überall“. V Německu vzbudila ihned po svém vydání značné ohlasy. Buschkowsky v ní bez obalu a politické korektnosti líčí, jaký problém pro Německo představují neintegrovaní přistěhovalci z řad muslimů.
„Rád bych v tomto bodě pohovořil o každodenní bezmocnosti, když vidíte, jak do supermarketu vejde nějaký člověk, vezme si z regálu zboží, projde kolem pokladny bez placení a dá pokladní jasně najevo, co se jí stane, když zavolá policii. To samé na ulici; když po ní prochází skupina pěti těchto individuí po chodníku, ostatní jim musí jít z cesty. Když čekáte na zelenou, je nutné se dívat přímo před sebe. Když se totiž náhodou na někoho z nich podíváte, riskujete, že k vám přistoupí a zeptá se: „Hele, máš nějaký problém? Pokud jo, tak ho můžeme hned teď vyřešit!“ píše Buschkowsky.
Zneužívání a zastrašování nejsou podle Buschkowského ušetřeny ani malé děti. „Místní přistěhovalecká mládež od malých dětí vybírá vstupné, pokud si chtějí hrát na prolézačkách v parku. Mladé dívky jsou otevřeně dotazovány, jestli chtějí podstoupit proces oplodnění. Řidič autobusu, který po nich požaduje lístek, se obvykle se zlou potáže. Na hlavu mu prostě vylejou coca-colu. V lepším případě. Všechno výše zmíněné dokáže člověka dostat do mizerné nálady. Bohužel, taková je realita.
Buschkowsky konstatuje, že německé úřady prostřednictvím politiky tolerance a odpuštění daly těmto lidem signál, že nemají zájem současný neutěšený stav věcí měnit. „Vlastně jsme jim vzkázali, že kašleme na morálku, a nedodržování jakýchkoli pravidel je součástí naší kulturní identity a otevřenosti vůči světu. Z hlediska prosazování úspěšné politiky integrace tím však nic nezískáme,“ konstatuje Buschkowsky, který v Neuköllnu působí jako starosta již od roku 2001. „Neutěšenými podmínkami v přistěhovaleckých čtvrtích trpí starší obyvatelé, stejně jako ti nejmladší, kterým je denně ukazováno, kdo je tam šéf,“ dodává.
„Lidé se v určitém okamžiku začnou ptát sami sebe, kde to vlastně žijí a jestli je to ještě stále jejich město a domov. Dojdou potom k závěru, že ony narušovatele pořádku nemají rádi a nechtějí vedle nich žít,“ uvádí dlouholetý člen německé SPD s dodatkem, že rozhodně nejde o žádné přehánění. „Samozvaní šéfové těchto městských čtvrtí zcela otevřeně říkají, že žádná pravidla těch zatracených Němců prostě dodržovat nebudou. Pokud vám to snad vadí, potom to s vámi jsou tito lidé ochotni vyřešit jejich způsobem. Mýlíte se, pokud si myslíte, že jako Němci si můžete hrát na šéfa vy. Brzy potom poznáte, jaké to je lízat svému soupeři podrážky. Policejní hlídky jsou naprosto bezmocné,“ kritizuje Buschkowsky neutěšené poměry.
Policisté si dle zkušeností starosty berlínské čtvrti dávají spíš pozor, aby se do ničeho nezamíchali. „Můžou přitom přijít o čepici či k další úhoně. Následuje hlasitý spor s cílem dát policistům najevo, že by měli odejít pryč a nic neřešit. To vše probíhá ve velice agresivním tónu. Když se vše vyhrotí, jsou zavolány posily. Poté následuje skutečný zásah, často se při něm musí policisté potýkat s fyzickou agresí. Následně jsou policisté dotazováni svými nadřízenými, jestli někdy slyšeli o principu proporcionality. Cožpak jim není jasné, že se od nic očekává pasivní rezistence? Netuší snad, jak podobné policejní akce hodnotí soudci?“ upozorňuje Buschkowsky.
„Vše obvykle skončí pro útočníky z řad přistěhovalců osvobozujícím rozsudkem a policista si může zhluboka oddychnout, že se naopak nestal terčem dalšího trestního stíhání on sám. Mnoho soudců prostě není ochotno poskytnout policistům náležitou právní podporu. Policista Gärtner, který v naší čtvrti slouží desítky let, mi nedávno říkal, že si nemůže vzpomenout, kdy naposledy přistěhovalci okradli či napadli muslimskou ženu,“ uvádí Buschkowsky a tvrdí, že nepřáteli jsou pro ně v prvé řadě Němci. „Právě ti jsou pro ně jediným myslitelným terčem násilí. Obyčejní Němci proti nim nic nezmůžou. Při každém incidentu přistěhovalci svolají pomocí SMS své příbuzné a známé, kteří se okamžitě postaví na jejich stranu. Němci jsou snadné oběti,“ píše Buschkowsky.
„Terčem ataku ze strany přistěhovalců se může stát kdokoli. Zezadu do vašeho automobilu vrazí vůz přistěhovalce. Okamžitě poté se na místě objeví celá řada tzv. svědků, kteří celou situaci perfektně viděli a budou vypovídat proti vám. Viníkem tedy najednou nebude řidič, jenž do vás kvůli své neopatrné jízdě zezadu narazil, ale vy. Všichni vypoví, že jste najednou začal couvat. Považují za svoji povinnost pomáhat bratrům a sestrám ve víře. Když jde o spor s nevěřícími, tak pro ně pravda nehraje žádnou roli. My vychováváme naše děti k tomu, aby se chovaly mírumilovně. Učíme je, že agresivní chování je špatné. Druzí ovšem učí své děti, aby byly silné, odhodlané a vždy připravené k boji. Současná situace je v tomto ohledu naprosto nevyrovnaná,“ poukazuje Buschkowsky.