6. 11. 2015
Guvernér Národní banky Singer využívá slabosti a neschopnosti našeho Parlamentu k tomu, aby co nejdéle poškozoval naše národní zájmy, dokonce ještě po skončení svého mandátu předsedy bankovní rady (BR ČNB). Za svou práci pro zahraniční finanční systém tak může získat maximální ocenění.
Podle jeho prohlášení ze dne 5.listopadu 2015 se zdá, že si je vědom, že prezident by ho mohl ještě aspoň na zbytek funkčního období odvolat. Proto vyhlásil, že ČNB má nyní závazek českou korunu ještě rok znehodnocovat, a to bez ohledu na případný jiný názor bankovní rady. Proti takovéto absolutní svévoli by se měl Parlament ČR okamžitě rázně postavit. Údajná prospěšnost znehodnocování naší měny pomocí vydávání stovek miliard ničím nepodložených korun je totiž podvodem.
Funguje to tak, že náš národní produkt je díky přehnané orientaci na vývoz ve velké většině (asi 80%) prodáván do ciziny tak, že ceny v korunách se změnily minimálně, ale směnný kurs při přepočtu na eura je uměle zhoršen o více než 10% a tento rozdíl proti stavu bez intervence se dále zhoršuje. Ceny naší produkce v eurech se jeví jako dumpingové a takto pod cenou se toho dá prodat více. Zvýšený odbyt umožňuje zvýšení produkce, které dosahuje v současnosti více než 4% a je oslavováno jako úspěch. Bohužel docela jiné jsou následky znehodnocení koruny pro obyvatelstvo, které zajímá příjmová stránka, co za tu zvýšenou produkci dostáváme. Již před zásahem ČNB byla česká koruna silně podhodnocena a po zásahu se nepoměr zhoršil o dalších více než 10% a navíc se zdražil dovoz materiálu a součástí potřebných pro výrobu. V důsledku toho dostáváme za 104.5% dříve vyvážené produkce asi tak 104.5 x 0.90 x 0.97 = 91.2 % hodnoty toho, co jsme dostali za 100 % původní vyvážené produkce. Proti tomu je zdražení dovolených v zahraničí jen doplňkový úklad a vyhlídky na zlepšování nedostatečné ceny práce a nízkých důchodů jsou tím blokovány.
Nezbývá, než doufat, že prezident se opře o zákon o ČNB a pokusí se věc řešit a že aspoň část politiků zváží rozsah již vzniklých a dále vznikajících škod (nejde o směšné jednotky milionů, ale o částky o pět i šest řádů větší) a vzbouří Parlament k rozhodnému činu, nikdo jiný na tak opevněného škůdce nedosáhne.