14.11.2015 Protiproud
V první reakci na teroristický útok v Paříži upozorňuje, že nic není tak, jak se v první chvíli jeví – a proto je nutné nenechat se unést okamžikem, ale klást si spíš otázky, než čekat odpovědi
„Je to útok na celé lidstvo,“ prohlásil americký prezident Barack Obama. Řekl to asi dvě hodiny po vypuknutí obrovské teroristické operace, která včera v Paříži stála životy (zatím) asi sto dvaceti lidí, protože desítky těžce zraněných bojují v nemocnicích o život. Pokud by se něco takového stalo v Iráku či Afghánistánu, byla by to „normálka“. Větší zpráva v televizi, zítra o ní nevíme. V Paříži to však znamená, že „čas opět oponou trhnul a změněn svět“. Útok na celé lidstvo.
11. září číslo dvě?
Tento Obamův výrok by neměl zapadnout, přestože jej rychle rozředí desítky dalších prohlášení všech politiků na celém světě. Není důležitý jen tím, že jej pronesl šéf největší současné velmoci – a proto udává tón první interpretační linie masakru – ale především téměř doslovnou podobností se slovy jeho předchůdce prezidenta Bushe z doby před patnácti lety.
Brzy se „něco“ stane Nebudeme dlouho čekat. Vždyť podivný masakr v Paříži ještě probíhal a soudruh Obama už „v zastoupení lidstva“ válku vyhlásil. Komu? Tak jako jeho předchůdce 11. září 2001: Na prvním místě lidské svobodě a nám všem.
Obama nám chce nepřímo říci: Tohle je evropské 11. září. Pokusme se z toho vyjít. Jde totiž o jeden z mála záchytných bodů pro první výklad příčin, důsledků a vlastně celého smyslu hrůzy, kterou jsme (mnozí) v přímém přenosu sledovali celou noc. A budeme teď (všichni) sledovat po týdny a měsíce.
Co se vlastně stalo?
To zatím vlastně nikdo neví. Jasné je jedině to, že muselo jít o dlouho a pečlivě připravovanou operaci – která možná ani nevyšla v plné síle. Navzdory šokujícím zprávám o počtu obětí, koordinovaným akcím na několika místech v centru francouzského hlavního města, zdá se, že hlavní útok selhal.
Jeden sebevražedný terorista se – nejspíš nedopatřením – odpálil ještě před stadiónem, nikoli uvnitř mezi diváky. Na přátelském fotbalovém zápase mezi Francií a Německem, za přítomnosti hlavy státu. Větší symboliku si ani nelze představit. Ani chaos, který by nastal, s pravděpodobnými desítkami či stovkami obětí nejen v důsledku vlastní exploze, ale především následného zmatku, jehož důsledky si raději ani nepředstavovat. Způsobilo by to ještě řádově vyšší ohromení veřejnosti.
V každém případě však i to, co se stalo, k Obamově interpretaci, že jde o další 11. září, zcela postačuje. Teprve před několika minutami vydal Reuters zprávu, že k útokům se „oficiálně“ přihlásil Islámský stát. To se sice čekalo, ale není bez zajímavosti, že si dal IS tolik hodin na čas. Čím to, že okamžitě netriumfoval? Že by byl sám překvapen?
Nicméně lze konstatovat: Nepřítele od této chvíle známe, lze mu vyhlásit válku – jako to udělal prezident Bush, když vzápětí vpadl do Afghánistánu. A jako to udělal Obama, ještě než to IS po jistém váhání „vzal na sebe“.
Po povrchu lze snadno sklouznout
Zopakujme, že o pozadí té hrůzy víme zatím velmi málo. Už to je pozoruhodné, srovnáme-li to s informačním bombardováním během lednové teroristické „premiéry“ v redakci Charlie Hebdo. Je proto na místě vyslovovat všechny závěry jen s největší opatrností.
Ten první – asi nejpovrchnější – se nabízí okamžitě a mnozí ho (zcela pochopitelně) už hrají: Šílený sociální experiment politických elit EU – Německa a Francie na místě čelném – jehož projevem je kromě jiného migrantská tsunami, právě přinesl sklizeň prvního ovoce. Islamisté z IS se v migrantské vlně dostali do Evropy a poslali první navštívenku. Vyjadřují se tak ostatně i někteří očití svědci útoků. Jeden z teroristů to prý dokonce výslovně řekl, že byl „naverbován Islámským státem“.
Reakce se proto nabízí také okamžitě: Právě tak, jako Francie uzavřela hranice, je třeba okamžitě hermeticky uzavřít hranice celého schengenského prostoru. To ostatně už prohlásilo i několik „odvážných“ českých politiků včetně Andreje Babiše. Nic proti tomu. Určitě ano. K tomu mělo dojít už dávno. Má to ale v této aktuální chvíli jenom dva malé zádrhele: Jednak to okamžitě není ani technicky možné, jednak statisíce migrantů už tady jsou. Kolik je mezi nimi dalších bojovníků IS?
Moc si tedy nepomůžeme. Bude to sice znít příkladně rozhodně – ale nic se nestane. A především nás to může vést k tomu, že sklouzneme po povrchu a nepoložíme si některé otázky, které by nyní měly zaznít především. Později, až média „zabetonují“ oficiální verzi, už nebudou slyšet.
Pod povrchem
Ta první pochybnost protékala médii v prvních hodinách přímého přenosu docela často – a nyní z nich již stejně rychle mizí. Různí bezpečnostní experti si kladli otázku,jak k tomu vůbec mohlo dojít? Co se stalo, že tajné služby přípravu takové obří operace včas neodhalily? Nemluvě o tom, že Paříž se po Charlie Hebdo stala přímo pevností plnou policistů a vojáků. Nemluvě o tom, že úřední místa opakovaně upozorňovala, že nějaký další takový útok se chystá. Tak věděla o tom, nebo ne? Pokud ne, šlo jen o šlendrián, nebo o něco víc?
Je vůbec uvěřitelné, že s vědomím blízkosti nebezpečí teroristického útoku nechají bezpečnostní složky dojít k tomu, aby se do okolí stadiónu, jenž se pro takovou operaci přímo nabízí, mohl „vloudit“ sebevražedný atentátník? Zvláště, je-li přítomen francouzský prezident, takže opatření jsou jistě dvojnásobná. Proč nebyla alespoň minimální opatření také v divadle nedaleko redakce Charlie Hebdo, kde se scházeli fanoušci americké kapely, která má v názvu slovo smrt? To je přece pro islamisty lákadlo jako hrom! Tak byla vůbec nějaká bezpečnostní opatření v „provozu“, nebo ne? Pokud ne, šlo jen o šlendrián, nebo o něco víc?
Jak je možné, že kromě tří zabitých útočníků v koncertní síni, ostatní teroristé jako by se do země propadli? Jsou jim policisté a tajné služby na stopě (doufejme), nebo se nikdy nenajdou? Pokud nikoho nechytí, půjde jen o šlendrián, nebo o něco víc?
Proč se v pátek, jen několik hodin před útoky, sešel v Paříži šéf CIA John Brennan se šéfem francouzské tajné služby? O čem jednali? Věděli o plánovaném útoku, nebo ne? Pokud ano, proč nebyla Paříž okamžitě vzhůru nohama? Pokud ne – šlo jen o šlendrián, nebo o něco víc?
Souvislosti
Co je to „víc“? Nespekulujme. Přijměme Obamovu verzi 11. září číslo dvě a sledujme ji.
Nezapomeňme například, že v Paříži se má za pár dnů konat „ekologický velesummit“ globálních oteplovačů. Za přítomnosti čtyřiceti hlav států či šéfů vlád má dojít k zásadním rozhodnutím, které dají globalistické lobby Nového světového řádu do rukou další nástroje (a astronomické peníze) k pokračování „boje proti počasí“. Včetně dalšího razantního omezení občanských svobod, kriminalizace oponentů a tak dále. Je jasné, že summit i po útocích („navzdory“) proběhne. Je jasné, že se kolem něho teď už ani nemihnou skupiny, které zde chtěly protestovat. Vypadá to jako maličkost, ale toto jednání bude mít celosvětové důsledky.
Ještě mnohem důležitější však bude „odpověď mezinárodního společenství“. Jde-li o 11. září číslo dvě, pak „impérium vrátí úder“. Nepovede ho čirou náhodou do Sýrie, kde právě vedou úspěšnou vojenskou kampaň Rusové? Není to metoda, jak je vyšachovat? NATO sice původně prohlásilo, že se této války nemůže účastnit, jenže právě nyní o této možnosti údajně jedná. Nezmění tato organizace - zástěrka pro akce americké armády – náhle názor? Nebude místo někdejšího Afghánistánu na pořadu dne „válka lidstva“ vedená NATO proti IS – v Sýrii? Co v té chvíli udělají Rusové?
Dlouho čekat nebudeme
Už po prvních hodinách je na „pařížském 11. září“ mnoho pozoruhodného. Mnoho symbolického. Mnoho nejasného. Ostatně už to, že se vše událo v pátek třináctého bude stačit mnoha pověrčivým lidem k jistému druhu „vysvětlení“ – a dobře se to pamatuje. Mimochodem – ještě že ti teroristé byli tak ohleduplní, že si pro akci vybrali pátek. Kdyby dnes nebyl víkend, ale pracovní den, byl by zmatek nekonečně větší. Takhle je možné vše přece jen trochu v klidu připravit.
A připravuje se. Objevují se samozřejmě už také komentáře „vítačů“, jako je ten Luboše Palaty na iDnes: Nesmíme prý teď obrátit svůj hněv proti islámu či „uprchlíkům“. Vždyť oni jsou prý na naší straně. Jsou to prý oběti – stejně jako my. I oni přece utíkají před Islámským státem (zřejmě jako za údajného amerického bombardování IS už rok my). Podobnými výzvami – stále agresívnějšími - budeme teď zaplaveni. Vše vyvrcholí v úterý 17. listopadu v pražských ulicích – pokud policie všechny veřejné akce nesuspenduje.
Bez ohledu na to, jaká nakonec bude oficiální verze pařížského masakru, bez ohledu na to, zda budou (jako po 11. září 2001) přibývat nezodpovězené otázky, na něž nikdo nebude odpovídat (respektive je označí za „konspirační teorie"), jedno je už nyní jisté: Důsledky budou pro zbytky demokracie a občanských svobod (nejen) na evropském kontinentě zdrcující.
Referenční bod
Pěkně to signalizuje už i český ministr obrany, herec Stropnický. Nemohl si tu „figuru a hlášku“ nechat utéct, a proto trochu předběhl události: „Nechci dělat zevšeobecňující závěry, ale cosi mi říká, že taková ta éra určité bezstarostnosti a vysoké míry svobody v Evropě, bohužel, možná končí, protože na to bude potřeba reagovat,“ řekl médiím.
Jako by nějaká „éra bezstarostnosti a vysoké míry svobody“ v naší totálně profízlované, zákazy a „regulacemi“ prošpikované EU-realitě (s výjimkou pro takzvané uprchlíky) ještě byla. Ten špatný herec nám však signalizuje něco jiného. Ukazuje na referenční bod, z něhož se bude „odečítat“: Jestliže to, co tu dnes máme, byla „vysoká míra svobody“, lze poměrně snadno usoudit, co následuje.
Opět: držme se „stopy“ 11. září: Přijde přinejmenším nějaký ten další „Patriot Act“, čili zákony na „dočasné“ (jednotkou dočasnosti, jak u nás dobře víme, je jeden furt) razantní omezení občanských svobod. Znamená to téměř úplnou moc tajným službám a represívnímu aparátu. Lidé tomu budou (v první chvíli) aplaudovat.
Něco se stane
A vloží-li se NATO (nebo přímo Američané i bez této zástěrky) do války v Sýrii, pozapomeneme rychle i na migrantskou krizi. Nebo nám bude připadat jako vzpomínka na krásné klidné časy. Migranti se povalí dál, jen z médií téměř zmizí. Kancléřka Merkelová je tím zachráněna – teď bude spolu s Obamou, Hollandem, Cameronem, Junckerem a spol. „organizovat protiútok“. Zase ji budou Němci (a euroobčané) milovat za její rozhodnost a „obranu evropských hodnot“. Tenhle spolek to vezme „pevně do rukou“.
Stane se to? Nestane? Uvidíme brzy. Pro začátek se alespoň braňme pít plnými doušky manipulativní interpretace a vyhlášení, jež se na nás teď budou z hlavních médií valit.
Sledujme vše mimořádně pozorně a uvažujme vlastní hlavou: V čí prospěch se to celé krvavé divadlo odehrálo – je otázka, kterou bychom si měli klást nejdříve a nejsilněji. Abychom byli připraveni.
Brzy se totiž „něco“ stane. Nebudeme dlouho čekat. Vždyť podivný masakr v Paříži ještě probíhal a soudruh Obama už „v zastoupení lidstva“ vyhlásil válku. Komu?
Tak jako jeho předchůdce 11. září 2001: Na prvním místě lidské svobodě a nám všem.