17. 11. 2015
V Orientaci Lidových novin ze soboty 14. listopadu 2015 napsal publicista Josef Mlejnek pochvalný článek o životě a postojích francouzského filozofa Andre Gluksmanna, který zemřel 10. 11. 2015. Článek autor pojmenoval „Tak tohle byl skutečný intelektuál“,
Josef Mlejnek, jehož nenávist k jakékoli levici je poměrně známá a příslovečná, se zřejmě rozhodl ke svému komentáři záměrně - nevzpomínám si na vzpomínkové medailonky jako typickou Mlejnkovu textovou produkci - a podle mého názoru si úmyslně a účelově vybral člověka, který kdysi vystupoval jako levicový radikál a – jak Mlejnek ve svém článku nezapomněl připomenout – po roce 2001 horlivě podporoval americký útok na Husajnův režim v Iráku ...
-.-.-.-.-.-
Sám článek má poněkud pochlebný charakter.
Mlejnek připomíná Bendovu „zradu vzdělanců“ a pak si klade otázku:
„Kdo je tedy intelektuál ?“,aby dále pokračoval připraveným směrem:
„Právě u Gluksmanna jsme si mohli často potvrdit, že v jeho případě šlo o člověka, který svým filozofickým sluchem dokázal auskultovat (to je medeicínský termín pro pozorné vyšetření pacienta poslechem) skutečnost, četl ve „znameních doby“, dokázal tato znamení nahlédnout v jejich historickém pozadí, uchopil je a formuloval v myšlenkově přesném souřadnicovém systému.“
Po tomto svou formou typicky „intelektuálském“ výronu, ze kterého není zrovna moc jasné, co tím chtěl asi tak básník říci, pokračují věty už podstatně troufalejší:
„Po procitnutí z „dogmatického spánku“, možná nezbytného jako memento, se nemohl (míněn pochopitelně Gluksmann – pozn. M. T.) stát obětí politických velkých manipulátorů, protože uměl prohlédnout jejich lsti – a protože má v sobě základní hodnotové měřítko, nemohl se ani stát jedním z nich.“
Když jsem Mlejnkův článek dočetl s určitým sebezapřením až sem, musel jsem se úplně spontánně rozchechtat, protože takovou nehoráznost jsem přece jenom nečekal dokonce ani od toho Josefa Mlejnka, člověka politicky jaksi jednookého a zarputile jednostranného – nakolik jsem ho za minulá léta v jeho textech poznal.
Podpora tažení proti Husejnovi byla jedna z největších politických manipulací naší doby a André Gluksmann se jako intelektuál stal (doufejme, že jen) obětí (a ne spolutvůrcem) těchto manipulací a jednoznačně selhal … selhal v posledních dvou desetiletích svého života zhruba stejně jako Havel a stal se obětí (doufejme, že jen obětí) politických manipulací …
... až na to, že přípravených z jiné strany než předtím …
Problém tu ovšem je ona Mlejnkova vychloubačná definice intelektuála – jak je uváděna shora.
Já například vůbec nepopírám, že Gluksmann i Havel intelektuálové byli.
Neboť právě intelektuál může na Mlejnkovu otázku z roku 2005, co přínosného pro něj, pro Gluksmanna, znamenal český disent, odpovědět mimo jiné těmito slovy:
„Díky českému disentu jsem si uvědomil dvě věci. První: dnešní lidstvo se nesjednocuje kolem nějaké ideje dobra, ale může je spojit to, co Patočka označil jako „zkušenost nepravdy“... (tuto pak dál naplňuje obsahem „společné hrozby“ na základě společných zájmů – poznámka M.T.) …
… Druhá myšlenka, kterou jsem také objevil díky Patočkovi, spočívala v poznání, že tváří v tvář společné hrozbě, kterou nám odhaluje právě „zkušenost nepravdy“, existuje možnost toho, co Patočka nazval „solidaritou otřesených“. Tato solidarita otřesených není ničím samoúčelným, i dnes a právě dnes znamená solidaritu proti zlu.“
Jinou věcí ovšem je, jaké závěry z těchto svých slov André Gluksmann vyvodil …
v Chrudimi dne 16. 11. 2015