17. 11. 2015
Zpravodajství ČT a konkrétně jejímu redaktorovi Takáčovi se zas něco povedlo. Okamžitě po přenosu skvělého projevu prezidenta republiky k výročí 18. listopadu z Albertova, protestujícího proti jediné pravdě v našich médiích pěstované a povolené, zasedl právě zosobněný příklad této jediné povolené a pěstované pravdy v médiích redaktor Takáč k debatě se dvěma hosty o tom, nakolik je prezidentova výtka vůči médiím oprávněná, či neoprávněná.
Jedním z hostu byl historik Šebek a druhým člověk mi neznámý. Oba pochopitelně, a jak už je to v ČT jednotným zvykem, se do prezidentova názoru ostře pustili, Takáč jim sekundoval, a všichni tři z této povedená trojky si neuvědomovali, že právě v okamžicích, kdy zeširoka otvírají svá ústa v úsilí prezidentův názor o jediné povolené v médiích svým hlasem popřít, jej právě onou svorností a jednotností svých hlasů i tím, jak pečlivě si své hosty Takáč vybral (jako ostatně vždy), potvrzují i dokazují. A to tak, jak by se to žádnému traktátu líp zdařit nemohlo
Poučná byla ovšem debata téhle trojky i z jiné stránky. Onu hostu mi neznámému se téměř až spustila pěna z úst při láteření, jakého až téměř zločinu jsme se prý dopustili, že jsme si prostřednictvím svých zástupců v parlamentu zvolili všelidovou volbu prezidenta, že to byla osudová chyba, za kterou nás snad čeká oheň v pekle. Šebek zas polemizoval s prezidentovým názorem o onom jednom hlasu v médiích. A že prý ne, vždyť hlasy opoziční lze najít na různých internetových serverech např. na Parlamentních listech. Čemuž tedy máme asi rozumět tak, že jsme my všichni, zastánci jiného názoru, než jej hlásá ona jejich právě zasedající trojka, vyhnáni už nadoživotí na internetové servery (které čtou tisíce), jako na jedinou planinu, na které se ještě můžeme pást, ale tištěná média, rozhlas a televize, čili tzv. mediální mainstream (který sledují miliony), už pro nás nejsou. Tak hledí na demokracii český historik dnešních dnů.
Ale zas má jistotu, že bude i napříště do ČT pozván.