Bolestivá smrt stovek lidí. Reálné nové nebezpečí.
Vojenský analytik Jaroslav Štefec nevylučuje další teroristické útoky. Vyzývá tak naše i evropské politiky, aby se více zaměřili na modernizaci a posílení armád i policejních sborů. Pozemní invazi členských států NATO v Sýrii však nedoporučuje.
Po agresivním prohlášení Islámského státu se francouzští politici obávají napadení chemickými nebo biologickými zbraněmi. Je jejich strach reálný?
Záleží na mnoha okolnostech. Pokud chci být realistou, musím zvažovat nejen samotnou možnost tohoto útoku, která bezesporu existuje, ale především konkrétní faktory, které by umožnily tuto hrozbu přeměnit v konkrétní teroristický čin.
Na čem tedy podle vás u rizika podobného útoku záleží nejvíce?
Základní otázka, na kterou by měly odpovědět tajné služby nejen Francie, zní: Jednalo se o relativně izolovanou akci s účelově definovaným cílem, jehož bylo už dosaženo? A která pravděpodobně nebude mít další návaznosti? Nebo jde o začátek velké kampaně teroristických útoků, skutečně řízených a koordinovaných do kouta zaháněným Islámským státem? Nejsem žádný konspirátor, ale je tady jistá podobnost s událostmi následujícími po útoku 11. září 2001. Bezprostředně poté vládě USA a jejím evropským spojencům také hrozili teroristé chemickými a biologickými útoky.
Objevovaly se obálky s „antraxem“, aby se vzápětí (až na výjimky) ukázaly jako falešné. Bush tehdy prohlašoval, že tohle je pravá válka. A dál se nic nedělo. Žádné další teroristické útoky podobného typu, žádné útoky v metrech, nebo spory antraxu rozprášené z malého letadla nad velkým městem. Pokud to nic bude trvat delší dobu i po Paříži, začne to být divné. Razance a počty teroristických útoků obvykle nejprve strmě rostou, a pak po nějaké době situace přejde do etapy „poziční války“ a potom vlna teroru zvolna zaniká. To je tradiční obraz asymetrických válek. Útok na WTC tento charakter neměl a nemá ho (zatím) ani útok v Paříži. Tragédie v redakci Charlie Hedbo byla z tohoto pohledu už úplný výkřik do tmy. Všechno má svůj vývoj, své příčiny a důsledky. I to zničené ruské letadlo.
Jaká je obecně dostupnost biologických a chemických zbraní ve světě a u nás v ČR? Lze je rychle identifikovat?
Dostupnost je další z faktorů, ovlivňujících míru rizika útoku chemickými nebo biologickými zbraněmi. Šíření zbraní hromadného ničení a riziko, že by se tyto zbraně mohly dostat do rukou teroristů, bylo vždy považováno za významnou hrozbu pro bezpečnost USA i zemí EU. V době existence dvou mocností a jimi vedených vojenských svazků, NATO a Varšavské smlouvy, se hlavní pozornost spíše věnovala přípravě na likvidaci následků jejich použití. Po rozpadu SSSR věnují světová společenství pozornost spíše snaze zabránit jejich šíření a případnému použití teroristickými organizacemi, jako je právě IS.
Ne všechny chemické a biologické látky, použitelné jako zbraně, můžeme považovat za zbraně hromadného ničení – s vysokou účinností a mortalitou v případě jejich použití. Mezi chlórem a dvousložkovou otravnou látkou V je asi stejný rozdíl jako mezi rýmou a ebolou. Dostupnost skutečně účinných bojových látek je díky dlouholeté snaze velmocí o zabránění jejich šíření malá a množství těchto látek na černém trhu je pravděpodobně zanedbatelné. Jiná situace panuje ale u látek méně účinných, které však mohou být při použití v místech velké koncentrace lidí poměrně nebezpečné. Jedná se o již zmíněný chlór, kyanovodík nebo třeba yperit. Tyto chemické látky jsou jako zbraně také z mnoha důvodů, zejména vzhledem k jejich celkem běžnému použití v průmyslu, podstatně dostupnější než biologické prostředky.
Co se týká ČR, paradoxně naše malá země patří mezi těch několik světových výrobců i těch nejúčinnějších otravných látek. Příliš se to neví, ale díky tradičně velmi vyspělému výzkumu účinků otravných látek, jejich detekce a likvidace je v ČR jedno z mála center, sloužících k výcviku v jejich detekci a likvidaci pro protichemické jednotky evropských zemí NATO. Naši chemici jsou v rámci NATO proslulí stejně tak jako naše detekční systémy pro odhalování stop chemických látek a biologických agens ve vzduchu i ve vodě. Chemické látky lze detekovat a identifikovat velmi snadno, u biologických to je poněkud složitější, ale i tam lze odhalit přítomnost konkrétních patogenů poměrně rychle.
Kdo je schopen dnes vytvořit biologickou a chemickou zbraň a existuje dost lidí, kteří umí s nimi zacházet? Co se z nich nejvíce používá?
Zhruba před rokem se v jednom časopisu objevila informace, že se syrská armáda zmocnila počítače bojovníka Islámského státu. V počítači se našly pokyny, jak vyrobit biologické zbraně a možnosti jejich použití, i soubory obsahující desítky stránek s do detailu vypracovanými postupy výroby a použití chemických zbraní. Je pravda, že podobných informací běhá po internetu spousta. Některé méně, jiné více použitelné, a některé úplně na nic. Ale například výrobu sarinu nebo yperitu lze zvládnout i v relativně velmi jednoduchých domácích podmínkách. Jiná věc je nakoupit dostatečné množství surovin na jejich přípravu a potřebné laboratorní vybavení. V případě hrozby chemickým nebo biologickým útokem by zřejmě obchod s komoditami a vybavením pro výrobu těchto látek byl velmi důkladně sledován tajnými službami.
Je také určitou výhodou, že mezi běžnou populací chybí odborníci na použití těchto látek tak, aby bylo dosaženo co největšího účinku. Například při známém útoku sarinem v tokijském metru by sofistikované použití použitého množství zřejmě znamenalo smrt nejméně stovek lidí. Díky amatérskému způsobu použití si celá akce vyžádala „pouze“ 13 mrtvých a několik desítek přiotrávených lidí.
Jak moc jsou tyto zbraně nebezpečné a čeho se tedy máme vlastně obávat?
Chemické i biologické zbraně jsou nebezpečné zejména svou zákeřností a možností relativně snadného rozptýlení například na stadionech, koncertech, aplikací do vodních zdrojů a podobně. Biologické látky navíc mají odloženou účinnost, první příznaky jejich použití se mohou objevit i po více než několika dnech, kdy se lze jejich dalšímu šíření jen velmi obtížně bránit. Obecně, sofistikované použití chemických látek může, podle účinnosti, způsobit bolestivou a krutou smrt desítek až stovek lidí. V případě biologických látek to můžou být tisíce až miliony nemocných a mortalita vyvolaných nemocí se může pohybovat i v desítkách procent.
Nechceme předpokládat nějaký negativní vývoj, ale vypadá to, že můžeme být do budoucna svědky daleko horších událostí, než se staly minulý pátek…?
Na tuto otázku jsem již v podstatě odpověděl. Lákavost teroristických metod jako prostředku destabilizace politických systémů, vyvolávání strachu a nedůvěry je velmi vysoká. Náklady na teroristické kampaně jsou přitom relativně nízké. Proto se domnívám, že pravděpodobnost podobných činů v zemích přímo bojujících s IS je poměrně vysoká; a dříve či později k něčemu podobnému dojde i v některé z malých zemí, jako je například Česká republika.
Myslíte si, že za dobu, co se o různých hrozbách hovoří, dokázala Evropa dostatečně posílit vlastní bezpečnost anebo ne?
Bohužel nikoliv. Evropa dnes stojí před hrozbami, které přináší vývoj několika posledních let, v podstatě bezradná a podobá se, řečeno slovy Bible, „třtině ve větru se klátící“. Její schopnost zajišťovat vlastní bezpečnost je celkem účinně potlačována pasivitou politických představitelů EU, kteří nejsou schopni zasáhnout vůči hrozbám, jako je ilegální migrace, pandemie exotických chorob nebo masivní teroristické útoky v jednotlivých členských zemích. Slavné to není ani s výcvikem a s počty policistů i vojáků armád evropských zemí, s připraveností jejich krizových plánů a ochotou politických představitelů přistoupit k jejich realizaci v případě, že ke krizi skutečně dojde.
A co Česká republika, jsme dobře připraveni? Myslíte si, že ta hrozba je i pro nás aktuální?
Pro ČR platí v plném rozsahu to, co jsem uvedl v předešlém odstavci o celé EU. Nevhodné krizové plány, armáda – vybavená především pro operace v rámci jednotek NATO v zahraničí – s počty naprosto nepostačujícími pro zajištění obrany území ČR před teroristickými bojůvkami. Policie disponující možná dvěma jednotkami vhodnými k nasazení proti teroristům. Ale i ty jsou nedostatečně mobilní a navíc s dlouhou dobou reakce na případné teroristické napadení. To vše nedává příliš optimismu do budoucna, i když se celkem odůvodněně domnívám, že máme ještě čas na tom popracovat. Ale příliš dlouho bych nečekal.
Měli by lidé kvůli teroristické hrozbě omezit svůj výběr dovolených? Neměli by jezdit například do Paříže nebo arabských států?
To nedokážu odhadnout, myslím, že to je volba každého jednotlivce. V současné době nejsou podle mého názoru rizika pro podobné výlety o moc vyšší, než byla třeba před rokem. Odlišná však je společenská atmosféra, ještě vloni byl faktor strachu výrazně nižší.
Myslíte si, že pokud dojde k dalším teroristickým útokům s velkým počtem obětí, uskuteční se konečně pozemní odveta proti Islámskému státu? A zapojí se i Česká republika?
Jestliže se podobný útok zopakuje, pevně věřím, že se politici nenechají k podobnému kroku vyprovokovat. Válka proti Islámskému státu už probíhá, je vedena pozemními silami Sýrie, Iráku a Íránu za podpory letectva Ruska, USA a nově i Francie. Pokud bude fungovat mechanismus spolupráce a podaří se islamisty izolovat od zdrojů peněz a zbraní, může to dopadnout dobře. Jakmile zvítězí rivalita, máme tady druhý Afghánistán. A možná i velmi riskantní konflikt mezi velmocemi se všemi průvodními jevy včetně zapojení českých vojáků, kteří budou umírat v cizí zemi za cizí zájmy.