20. 11. 2015
Je běžné, že geodeticky Evropu rozdělujeme např. na západní a východní, stejně tak známe politickou mapu, která zná pojem západní a východní, z pohledu meteorologů vane východní nebo západní vítr, připustím, že existuje politika západu a východu, ale že i demokracie má svou speciální „západní“ alternativu, je opravdu překvapující.
Už třeba jen proto, že jsem nepostřehl, že by jako druhý příměr alternativě západní demokracie, existovala demokracie východní. Vždy jsem se domníval, že demokracie je univerzální pro všechny světadíly, pro všechny státy a národy i když chápu, že charakter západní demokracie a především její reálné uplatňování v praxi je více než nestandardní. Pracovat s termínem „západní“ demokracie, jako samostatný ideologický útvar, mi přijde nepatřičné.
Nicméně charakter či pojem demokracie západní politiky by asi, podle některých, mělo vyjadřovat její specifikum v odlišnosti (od politiky východní) a tím tomu dát praktický význam jako vzor „demokratické“ politiky USA, NATO, případně EU vůči politice států východního bloku, tedy postkomunistických států, Ruska (a bývalých států SSSR), Číny atd., na kterém se vazalsky (tj. loajálně a jistě ne jen za zaplať pánbůh) podílejí zkorumpovaní evropští politici v Bruselu i všech členských (i nečlenských) zemí EU.
To, že je některými lidmi nebo kruhy praktikována terminologie „západní demokracie“ (rozuměj americká) jen dokazuje, že charakter takové demokracie má své výrazné zvláštnosti a specifika, která se mohou lišit (a také se výrazně liší) od jiného, řekněme klasického pojetí demokracie. Tím chtějí západní politici, případně politici zemí EU a lidé jim lezoucí do zádele zdůraznit, že je třeba tento západní model demokracie respektovat a akceptovat jako ten správný, pravý vzor demokracie, která by se měla občanům vtloukat do hlavy k pochopení, co a jaká je vlastně „demokracie“. A pro jistotu o „východní“ demokracii se nemluví, protože ona vlastně ani neexistuje, vše je podřízeno té západní (tedy až na RF).
Na tragické události v Paříži, kde došlo k masakru a zabití více jak 230 lidí a další stovka je v kritickém stavu se podíleli, jak je zatím známo, islámští teroristé. Je to tragedie, která otřása lidmi na celém světě. V této souvislosti není možné přehlédnout skutečnost, že podle šetření jeden z atentátníků byl Syřan, který do Francie přišel údajně jako imigrant z Řecka. Jinými slovy, s těmito událostmi úzce souvisí vlna imigrantů, která se valí do Evropy. Jak se ukazuje, mohou mezi nimi inkognito být (a zcela jistě také jsou) nasazení jak islámští radikálové, tak teroristé IS kteří dříve nebo později (tentokrát bohužel dříve než později) mohou vyvolat aktivity v podobě atentátů na nevinné lidi, kteří se stávají obětí jejich teroru.
Velmi pozoruhodný a podle mne zároveň i odsouzení hodný je výrok J.C. Junckera, předsedy Evropské komise, který po pařížských tragických událostech vyzývá státy, aby nepřestaly přijímat imigranty. Ostatně podobnou „mírumilovnou“ výzvu přednesla kráva Merkelová (viz poznámka dole). Nevím, zda v tu dobu byl pan Juncker zrovna střízliví nebo měl „upito“, ale jakoby (spolu s Merkelovou) vůbec nevnímal hrůzu pařížských událostí, jakoby vůbec nebral na vědomí, že pachatelé byli islamisté, někteří dokonce běženci, jakoby mu bylo málo, že džihádisté své evropské příznivce vyzývají „Otravte jim jídlo a vodu,“ jakoby by mu bylo málo, když na videu neznámý džihádista vyzývá své „bratry“ k útoku uvnitř Francie a vzkazuje: „Pokud nemůžete přijet do Sýrie nebo Iráku, tak svou povinnost vykonejte ve Francii!“
Vezmeme-li v úvahu názory rozumově natvrdlé (nebo totálně vypatlané) novodobé Matky (Terezy) alias krávy Merkelové, která si potrpí na samaritánství a dobrodiní, pak ještě s Hollandem (a Junckerem) by měli být zbaveni nejen svých funkcí a svéprávnosti, neboť škodí nejen sobě, ale hlavně milionům Evropanů, ale dát je do kazajky. Jejich názory, postoje a rozhodování jsou totiž naprosto neakceptovatelné a škodlivé, nicméně západu a USA věrným rektálním alpinistům a přisluhovačům je to naprosto lhostejné, protože oni na rozdíl od těch tří, se mohou vymluvit, že „to oni“! Ve svých důsledcích však nezodpovědné jednání a rozhodování těch tří však nakonec odneseme „my“, občané národních států, resp. celá Evropa!