PZ: Kolem připravované cesty prezidenta Miloše Zemana do Číny na oslavy 70. výročí porážky japonských militaristů se vzedmula bouřlivá vlna. Nezdá se Vám, že její razance svým emotivním nábojem přesahuje hašteření obvyklé v okurkové sezoně?
Z otevřených zdrojů není jasné, kdo celou tuto psychózu vyvolal. Kdo navrhl, aby představitelé Evropské unie do Pekingu na oslavy 70. výročí konce světové války nejeli? Úředníci v Komisi? Nějaký bezejmenný ministr utajené země? Nebo oficiálně nějaký stát, který se chce zalíbit někomu ve Washingtonu ve chvíli, kdy se na září chystá ve Washingtonu summit Barack Obama – Si Ťin-pching? Celé to vypadá jako velké mediální cvičení.
PZ: Třeba chce někdo vyvolat dojem, že naše kontakty s Čínou jsou zbytečné. Nebo že se nás vlastně nikdy ani jejich boje netýkaly. Karel Schwarzenberg dokonce tento týden v jednom z rozhovorů prohlásil, že válka v Číně „nebyla naše válka“.
Naše válka to byla, protože to byla, omlouvám se za patos, válka proti Zlu. Co by se stalo, kdyby Japonci v Číně zvítězili a zaútočili na Sibiř? Jak by dopadla válka v Evropě? Kde by byl dnes český národ?
Pravdou však je, že toho není mnoho, co by bylo možné říci o účasti Čechů a Slováků na čínském boji proti japonským militaristům. Jsou tu ale pozoruhodné utajené osudy Čechů v japonsko-čínské válce, příběhy plné romantického hrdinství. František Janouch, dnes známý hlavně jako zakladatel Nadace Charty 77, v jednom ze svých svědectví popisuje, jak na výzvu Kominterny odešli čeští lékaři na pomoc do Číny. Mezi těmi, kdo výzvu uposlechli, byl například doktor Bedřich Kisch, bratr známého novináře Egona Erwina Kische, a doktor František Kriegel.
PZ: Máte na mysli Františka Kriegela, který se proslavil tím, že po 21. srpnu 1968 jako jediný odmítl podepsat okupační Moskevské protokoly?
Ano. František Kriegel působil jako lékař v interbrigádách bojujících proti fašistům ve Španělsku. Po porážce republikánů pak v srpnu 1939 odplul z Marseille do Hongkongu. Tam byla o měsíc později Kriegelova skupina přivítána pozoruhodně reprezentativně: vítala je prý sama Sung Čching-ling.
PZ: To není u nás zrovna známé jméno. A obávám se, že informace tohoto druhu mnohým nechybí…
Ale chybí. Ukazují, že lidský život je mnohem složitější, než prezentuje veřejnoprávní primitivismus.
Je to trochu jako v pohádce. Bylo nebylo, na konci 19. století se v rodině pana Soong a paní Ni narodily tři dcery. Nejstarší, Sung Aj-ling, o které se říká, že milovala peníze, si vzala za manžela úspěšného bankéře, který se stal ministrem a později dokonce premiérem Čínské republiky. Nejmladší, Sung Mej-ling, podle lidového podání milovala moc – a za muže si vzala Čankajška, předsedu Kumnitangu a prezidenta Čínské republiky.
Prostřední ze sester, Sung Čching-ling, ta, která v Hongkongu vítala Kriegela, milovala svoji zemi. Za muže si vzala Sunjatsena, zakladatele Kuomintangu a prvního prezidenta Čínské republiky. Zůstala věrná původním revolučním ideálům, a to včetně spolupráce Kuomintangu s komunistickou stranou – jak ve válce proti Japonsku, tak i v občanské válce mezi nacionalisty a komunisty stála po boku Mao Ce-tunga. Po vzniku lidové Číny zastávala řadu funkcí ve vedení státu a krátce před smrtí se stala čestnou prezidentkou Čínské lidové republiky. Některými lidmi bývá nazývaná „matka moderní Číny“.
Jsou věci mezi nebem a zemí… Tento nevšední příběh tří sester Sung je hluboce zakořeněn v bouřlivých dějinách Číny 20. století. A nemůže být rozumná politika bez znalosti historie.
PZ: Dobrá, a co František Kriegel dělal poté, kdy jej paní Sung přivítala na čínské pevnině?
Podle Janouchova svědectví byl až do Vánoc roku 1942 na frontě v provincii Chu-nan. Pak spolu s dalšími lékaři odletěl, v souladu s pokyny komunistické strany, pomáhat bránit assamskou (barmskou) cestu z Indie do Číny. Tam jako civilní pracovník-lékař armády USA pomáhal čínským vojákům hájícím tuto velmi významnou zásobovací tepnu do Číny. Na tomto bojišti, kde se podle dostupných svědectví choval velmi statečně, zůstal až do konce války. Pak se vrátil do Prahy.
I když není mnoho Čechů a Slováků, kteří bojovali v Číně proti japonským okupantům, právě 70. výročí vítězství v 2. světové válce by mělo sloužit k připomenutí těchto výjimečných hrdinství. Rozhodně by nemělo být zneužíváno k rozdmýchávání nenávisti.
PZ: Vraťme se ale k prezidentově cestě do Číny. Očekáváte, že se kampaň proti ní obnoví?
Nevidíme sice do laboratoří, kde se míchají televizní komentáře, ale můžeme si pomoci analogií. Podívejte se na kampaň proti zimní olympiádě v Soči a proti oslavám vítězství ve Velké vlastenecké válce v Moskvě. Ve hře proti cestě prezidenta do Číny jsou patrné stejné zájmy, stejné předsudky, stejná slepota – a stejní lidé. Jediné, co hysterii může zklidnit, je fakt, že oslavy v Pekingu se konají už 2. září. A že zimní olympiáda v Pekingu bude až v roce 2022.
PZ: Kritici připomínají, že oslav v Číně se bude účastnit i ruský prezident Vladimír Putin. Že na přehlídce půjdou i ruští vojáci. Český prezident by měl být jediným představitelem členských států Evropské unie. Měl by být v takové situaci reprezentant Česka zdrženlivý, či dokonce zůstat doma?
Oslav v Pekingu se mimo jiné zúčastní nejvyšší představitelé států BRICS, tedy Brazílie, Ruska, Indie a Jihoafrické republiky, a jejich vojáci půjdou na přehlídce spolu s čínskými vojáky. Je potvrzena účast jihokorejské prezidentky a na zprávu ze Severní Koreje se čeká. Kdyby se oslavy 70. výročí měly stát místem ke zklidnění situace na Korejském poloostrově, byl by to velký úspěch. V každém případě obě Koreje spojuje s Čínou kritika současného tokijského vedení, které bagatelizuje zločiny japonských vojáků během 2. světové války.
I proto je problémem účast japonského premiéra Šinzó Abe na oslavách v Pekingu. Japonsko se pod jeho vedením stalo zapáleným bojovníkem proti takzvané čínské hrozbě. Před několika týdny dolní komora parlamentu přijala zákon, který nově definuje článek číslo 9 japonské Ústavy, který z této země učinil pacifistický stát. Podle nového zákona, který musí ještě schválit horní komora, mohou být japonské ozbrojené síly nasazeny při ochraně zájmů důležitého spojence – tedy i v zámoří. Premiér Abe vytáhl roční vojenské výdaje na rekordních 42,1 miliard dolarů…
PZ: Což je ale méně, než jsou vojenské výdaje Číny…
Je to méně, jako je menší český rozpočet než německý. Když ale vojenské výdaje počítáte na hlavu, pak na jednoho občana ČLR připadá 104 dolarů a na jednoho Japonce 329 dolarů. Japonsko spustilo na vodu svoji první poválečnou vrtulníkovou loď, která prý může být snadno přestavěna na letadlovou. Mimochodem, dostala jméno Izumo. Což je jméno provincie – ale také křižníku, který bojoval v rusko-japonské válce v letech 1904 až 1905 a podílel se na japonské invazi do Číny v roce 1937.
PZ: Moskva připravila velkolepé oslavy 70. výročí vítězství nad německým nacismem. Budou postupovat v Pekingu podobně?
Lidová Čína dosud vnímala porážku Japonska v roce 1945 na pozadí občanské války. Vždyť kapitulaci Japonska za Čínu přijímal generál Hsu Yung-chang, který byl jednu dobu ministrem obrany v Čankajškově vládě. Letos je to poprvé, kdy Peking velkoryse slaví porážku japonských militaristů. Důvodem bude větší akcent na vlastenectví. Je to vstřícné gesto vůči Tchaj-wanu, ale i reakce na komplikující se mezinárodní situaci. Plus snaha připomenout dějiny v době, kdy do nejdůležitějších funkcí nastoupila generace politiků, jako je Angela Merkelová a Šinzó Abe, oba se narodili v roce 1954, kteří znají hrůzy války už jen z vyprávění.
PZ: Na Západě a v Japonsku zaznívají požadavky tvrdšího postupu jak proti takzvané agresivitě Ruska, tak proti hrozbě z Číny. Pokládáte výzvy k sankcím, neúčasti na oslavách i sportovních akcích, ale i k vyšším vojenským výdajům za rozumné?
Za svou osobu chci říci, že kombinace hlouposti a fanatismu, a to pod jakoukoliv vlajkou, je mi z duše odporná. Jako politolog bych poznamenal, že Sovětský svaz daleko více rozleptávaly takové politické projekty, jako byla doktrína budování mostů amerického prezidenta Lyndona Johnsona či východní politika německého kancléře Willyho Brandta než vojenské výhrůžky. Ty SSSR sjednocovaly. Tak jako dnes západní sankce sjednocují Rusy kolem Vladimíra Putina. Také žádná hloupá protičínská kampaň v Česku nemůže zabránit tomu, že 21. století bude čínským stoletím.
Za První zprávy rozhovor připarvil a vedl Jiří Kouda