21.11.2015 Protiproud
Komentář k důvodům rozsáhlé mediální „teroristické“ operace proti prezidentu republiky, za to, že v klíčovém okamžiku našich dějin zůstal s většinou národa. Miloše Zemana obkličují rozlícené politické a mediální falangy jeho „elitních“ nepřátel. Poté, co prezident přišel 17. listopadu na Albertov a pronesl zde „několik vět“ k tisícihlavému zástupu svých podporovatelů, „kavárna“ – s organizačním centrem na Kavčích horách (ČT) – chvíli nevěřícně lapala po dechu. Také pro to, že její vlastní akce plánované na tento den katastrofálně selhaly, takže loňská „americká“ vajíčka vystřídalo spontánní volání „Ať žije Zeman!“.
Vzápětí vyvolala několik (mediálních) petard a potyček. Tyto se ale rychle změnily v generální útok na prezidenta. Vypadá (mediálně) hrozivě, ale jeho podstata je chatrná. Stejně jako vloni, kdy „rudé gardy“, organizované především z US ambasády, ventilovaly autenticky svou frustraci z toho, že na Hradě nespí rakouské kníže Karel, ale mluví český plebejec Miloš – a pak se bezradně rozešly na ubikace.
Bohuslav Sobotka se svou stranou vykročil ke knížeti, Kalouskovi – a vlastně celé Páté koloně, která má podle instrukcí z Berlína a Bruselu také k nám přivést migrantskou apokalypsu a rozvrátit zemi a národ.
Aktuální nálety „politických a mediálních perutí“ a kobercové bombardování Hradu však umožnil teprve výstřel z Aurory - tentokrát umístěné v pracovně premiéra Sobotky. Tento podpůrný signál k útoku kavárna zjevně nečekala, ale přišel jí jako na zavolanou, a proto se jej vděčně zachytila. A teď už pálí sama. A to stojí za pozornost, protože jde o signál čehosi hlubšího.
Sobotka opět v Bakalově náruči
Nejprve připomeňme, že Česká televize má svou „tiskovou nohu“ v impériu miliardáře Bakaly. Hospodářské noviny (HN), časopis Respekt a spol. stojí vždy na počátku politické agendy, která se pak rozválcovává ve zbytku mainstreamu, hlavní úderné pěsti toho, pro co se vžilo označení „pražská kavárna“.
Bylo to tak odjakživa. Zdeněk Bakala byl hlavní „peněženkou“ Václava Havla – ostatně jen kvůli němu koupil od knížete Karla skomírající Respekt. Redaktoři tohoto plátku (prodává se v podstatě jen v Praze) a jejich kolegové z HN mají v ČT své „odvelené pracoviště“. Jsou chvíle, kdy například takové havlovsky ráčkující Šídlo (Jindřich z HN) a jeho redakční kolegové v podstatě neslezou z „veřejnoprávní“ obrazovky (tuhle se tam už Šídlo vyjadřovalo i ke sportovním aktualitám).
Základnou (arabsky al-Kajda), na níž stojí podpora premiéra Sobotky, je však něco jiného (nezapomeňme, že ho po „Lánském puči“ dostala ČT a Bakalovo impérium do Strakovky): Bohuslav Sobotka je se Zdeňkem Bakalou spojen pupeční sňůrou, která se jmenuje OKD. To mu někdejší ministr financí, dnes premiér, daroval za hubičku i s hornickými byty. Dnes se odhaduje, že jen v první fázi tím připravili stát o nějakých sedm miliard korun (a horníky fakticky o střechy nad hlavou).
V jakých kapsách ty peníze skončily, je nyní předmětem vyšetřování. Sobotka se proto musel od Bakaly formálně „odtáhnout“ a nechat to na svém „Dalíkovi“ panu Pokorném. Zato Miloš Zeman do Bakaly neurvale tluče jako kladivem. A tak nastala chvíle, kdy všechny ohledy šly stranou a oba kumpáni z mokré čtvrti skandální privatizace si opět padli do náručí. Sobotka k tomu však musel udělat jeden rozhodující krok: Zaútočit na Zemana, jako dosud nikdy. Proč se tak stalo?
Zbabělcovo příliš pozdní odpoledne
Normálně by se k ničemu takovému nerozhoupal. Jenže prezident na Albertově znamenal pro socialisty šok. Dokonce i tradiční Zemanovo křídlo v ČSSD zalapalo po dechu. Nikoli pro to, CO TAM ŘEKL, ale ŽE TAM BYL. I když shromáždění neorganizovali ani Konvičkovci (Blok proti islámu), ani Velebovci (Strana práv občanů), ani Černochovci (Úsvit, ukradený Tomio Okamurovi), byli zde vedle prezidenta hlavními řečníky. A jednoznačná podpora, kterou Miloši Zemanovi vyjadřovali v přímém přenosu ČT, znamenala pro absolutní většinu veřejnosti, která s prezidentem v jeho obavách z islámu a migrantů souzní (a vice versa), poměrně jasný politický signál: Tohle jsou ti, kterým důvěřuji.
Blíží se krajské volby a není pochyb, že migrantská apokalypsa bude jejich významným tématem – přestože ji nemohou příliš ovlivnit. Je ale pravděpodobné, že lidé ve své většině nebudou ochotni volit „vítače“. A ČSSD se proto zatím snažila mít alespoň dvě tváře, dva názory: Jednak tu, kterou mystifikačně předvádí ministr vnitra Chovanec (bububu, migranti), jednak tu kterou má autenticky ministr Dienstbier (vítejte, soudruzi běženci!). Sobotka pak navíc vyvažoval svým typickým ano-ne tábor Zemanových příznivců a odpůrců uvnitř strany.
Jenže i Zemanovce Albertov vyděsil. I jim jde přece o posty v regionech. Typicky to předvedl Jaroslav Foldyna: „Chodím tradičně na akce na podporu prezidenta, ale tentokrát jsem potkal zfanatizované lidi, které jsem tam doposud nikdy neviděl,“ dal se slyšet v médiích. Jasně. Ti lidé příliš jako tradiční voliči socialistů opravdu nevypadali. Mladá a mladší generace. Podpora pro ČSSD nikde. Spíš naopak. Obě křídla socialistů se proto ve strachu spojila.
A to rozhodlo. Teprve to byl signál pro notorického zbabělce Sobotkova typu, že se může odhodlat vystřelit proti Hradu. Jenže ani on nejspíš nedocenil, co tím v médiích rozpoutá. A je tak jen otázka, jak brzy bude své „odvahy“ litovat.
Užitečný idiot
Kavárna totiž ve skutečnosti Sobotku nemusí. Je jí trochu eklhaft, jako skoro každému. Použije ho jen jako užitečného idiota, beranidlo proti hradní tvrzi, která se tak ale současně stává posledním pevným bodem veřejnosti, na kterou už vítačské manipulace mainstreamu nezabírají, protože ví, že jí jde o krk. Poměrně přesně tento rozpor vyjádřil – kde jinde než v Bakalových HN – Petr Honzejk:
„Takhle jsme Bohuslava Sobotku ještě neviděli. (...) Najednou místo ustaraného technologa politického provozu sledujeme skutečného premiéra, vědomého si, že existují hodnoty vyšší než aktuální žebříčky popularity.“
O něco dál pak pokračuje vysvětlením, o co tu skutečně jde. Nikoli o migranty, islám či xenofobii, ze které Sobotka prezidenta politicky korektně obvinil, ale: ...
„Pro Sobotku je však střet s hnědnoucím prezidentem nesmírně rizikový. Bez části dosavadních Zemanových voličů nemůže ČSSD vyhrát volby.“A pak přichází výkladové finále pražské kavárny:
„Úder od Sobotky si (Miloš Zeman) nedá líbit a souboj si patřičně vychutná - mimo jiné i proto, že bude moct dát znovu průchod starému nepřátelství vyvolanému „zradou" Sobotky a jeho lidí při prezidentské volbě 2003. Souboj bude klíčový pro budoucnost Česka. Netvrdíme, že Sobotka v něm reprezentuje pravdu. Ale Zeman reprezentuje nenávist určitě. Proto je v tuto chvíli třeba stát za premiérem.“
Krása nechtěného
Občas se to stane, že krásou nechtěného o sobě někdo prozradí víc, než chtěl. Petr Honzejk tím objasnil, že Sobotka, Foldyna a spol. se tímto svým krokem stali zajatci a rukojmí „kavárny“. Ta jim dává jasně najevo, že je pouze použije ve svém boji se Zemanem – a pak vyplivne. Jestli to nevědí už v této chvíli, dozvědí se to brzy. Pro „vítačskou“ havlistickou „pravdo-lásku“ Zeman samozřejmě reprezentuje „nenávist“. Projevuje se totiž jako český občan, což euro-světo-občany uvádí do stavu nepříčetnosti.
Bohuslav Sobotka tak se svou stranou vykročil ke knížeti, Kalouskovi – a vlastně celé Páté koloně, která má podle instrukcí z Berlína a Bruselu také k nám přivést migrantskou apokalypsu a rozvrátit zemi a národ. S tím opravdu volby vyhrát nemůže. Narozdíl od Bakalovců či Babišovců totiž nemá v rukou ani média – a ta se předvolebně budou věnovat především „svým“: ANO a TOP 09.
Půjde o existenci
V jednom má ale pan Honzejk (v zastoupení celé kavárny) krásou nechtěného rovněž „recht“: Souboj této promigrantské nové koalice proti prezidentu Zemanovi bude pro budoucnost naší země klíčový.
Proti většině veřejnosti a jejímu prezidentovi tak od této chvíle stojí uzounká skupina „elit“, politiků volených i nevolených, ale s obrovskou mocí. Jde jim nejen o jejich luxusní existence z našich peněz. Jsou součástí široce založeného experimentu, který nás má připravit o vlast, identitu a budoucnost našich rodin. Máme proti nim k dispozici málo zbraní. Ta volební je jednou z posledních.
Podle posledního průzkumu (i tak jistě „cinknutého“) agentury SANEP hodnotí prezidenta Zemana kladně 67 procent z 1102 dotázaných. Jeho postoj k uprchlické a migrační krizi oceňuje 72%, hájení ekonomických a národních zájmu° 68%, přístup k Číně 62% a jeho zahraniční politiku schvaluje téměř 60% respondentů. Příznačně tuto informaci z celého mainstreamu zaznamenala pouze televize Nova.
Jako drobnůstku v samém závěru svých Televizních novin.