27.11.2015 NWOO a Původní zdroj
Počet žoldnéřů s US pasy v různých krizových oblastech v poslední době znatelně vzrostl. Motivace: ideály, peníze a dobrodružství. Stojí však za povšimnutí, že mnozí z těchto najatých zabijáků jsou veteráni americké armády. Co na nebi je nutí zpátky do pekla bitvy, ze které nedávno se štěstím vyvázli živí?
Koncem října konzervativní American News a webová stránka politických komentářů The Daily Caller přinesly zprávu o akutní finanční krizi, jíž čelí mnoho rodin amerických vojáků. Podle ročního průzkumu Blue Star Families, který analyzuje problémy týkající se vojenských rodin, 40 procent členů aktivní služby a jejich manželky pociťují finanční nejistotu. Průzkum také zjistil, že 85 procent respondentů udávalo materiální zabezpečení jako jeden z hlavních důvodů, proč se přihlásili k armádě. 52 procent vojenského personálu ve všech odvětvích služby řeklo, že jsou pesimističtí co se týče jejich budoucnosti v uniformě. Negativní výhled je obzvláště výrazný mezi členy služby, kteří se přidali po 11. září a těmi, kdo se blíží vojenskému důchodovému věku. Vyslovili znepokojení, týkající se svého platu a přístupu ke starobním a invalidním důchodům.
Zpravodajský deník amerických ozbrojených sil Stars and Stripes nedávno psal o veteránech čelících krizi zdravotního zabezpečení, udávajíc, že téměř 900.000 z nich má podané žádosti o zdravotní zabezpeční. Kvůli dysfunkci v Oddělení pro záležitosti veteránů a urážlivého zacházení s bývalým vojenským personálem je však stále obtížnější zjistit přesný počet žadatelů, usilujících o zápis ve zdravotním systému pro veteránské záležitosti. Odhaduje se, že zhruba třetina veteránů z tohoto počtu zemřela předtím, než byla jejich žádost o péči vyřízena, a laxní vedení evidence znemožňuje posuzujícím zjistit, před jakou dobou byly mnohé ze žádostí podány.
Armádní generálmajor ve výslužbě Robert Dees byl citován ve článku CNSNews.com, ve kterém kritizoval, že Obamova administrativa používá vojsko k tomu, aby zavedla „sociální inženýrství“ a dodal, že prezident se více zajímá o LGBT záležitosti než o skutečné sociální potřeby veteránů.
Za těchto podmínek se američtí vojenští veteráni, obzvláště ti s bojovými zkušenostmi, cítí nuceni hledat alternativu, ne pouze proto, aby získali finanční zabezpečení, ale aby si vydobyli respekt společnosti. Po vojenské službě či boji se vracejí do civilního života, který jim dává stísněný pocit. Vědí, jak vést válku, ale velmi málo z nich může v tomto směru pokračovat. Cítí se jako outsideři a chybí jim sociální vazby, nezbytné ke znovuzapojení do společnosti a reintegraci do civilního života. Cítí se nuceni uchýlit se ke svým bojovým schopnostem a zkušenostem, jakož i podlehnout lákadlu cti boje proti nepřátelům. Tudíž ozbrojený konflikt je pro ně příležitostí k návratu do života, na který jsou zvyklí a dělání toho, co nejlépe umí.
To je příčinou, proč se američtí vojenští veteráni objevují v oblastech konfliktu na Ukrajině, Středním východě i jinde. Když začne konflikt pohasínat, přeživší se přesunou jinam. Nyní vidíme ty, kdo bojovali pro ukrajinskou vládu mířít do Sýrie a Iráku, aby se nabídli jako potrava pro kanóny. Početné organizace používají internet a jiné prostředky k tomu, aby přilákaly bojovníky se záštitou od Washingtonu, který se snaží udržet svoje dodávky v důvěrnosti.
Letos v létě náborové komando U. S. Army oznámilo na své webové stránce, že hledá lidi se zkušenostmi v logistice, plánování a operacích pro možné rozmístění v Libyi, Iráku, Sýrii a v Afghánistánu.
Jiný náborář, Lions of Rojava, používá Facebook, aby povolal bojovníky do vybraných krizových oblastí. Název skupiny je odvozen od regionu v Kurdistánu, který se stal přední linií v bojích Kurdů proti radikálům Islámského státu. Je to nejvíce navštěvovaná stránka sociálních sítí na planetě, přitahující zahraniční bojovníky, aby bojovali proti IS, jíž vláda US a Pentagon „svěřili“ nejposlednější válku.
V takovýchto krizových oblastech jako je Sýrie, Irák, Afghánistán a Libye se američtí žoldnéři často připojují k soukromým muslimským expedičním silám, jenž jsou formálně vedeny vojenskými veliteli.
Existuje několik důvodů pro snahy amerických představitelů rekrutovat bývalé vojenské příslušníky, aby bojovali pro nestátní akce. Z hlediska Pentagonu to umožní zbavit se zátěže, kterou veteráni představují a naložit ji na bedra samotných veteránů a také náborářů, kteří jednoduše zaniknou, jakmile zanikne potřeba jejich služeb.
Tato politika zároveň eliminuje problém vytvoření obranného kontingentu v zemích, kde Spojené státy zasahovaly, ale nezískaly podporu v trénování pozemních sil pro boj proti teroristům. Navzdory miliónům dolarů z peněz amerických daňových poplatníků vydaných na trénink, program naprosto selhal v dosažení svého cíle v Iráku a v Afghánistánu. Snahy vytvořit ozbrojenou opozici Asadově vládě byly také spektakulárním fiaskem, které je vojenskou opovážlivostí potvrzenou ve slyšení v Senátu.
Nyní máme situaci, v níž pouze počet žoldnéřů v Iráku a v Afghánistánu přesahuje polovinu z počtu odvedených v U. S. Army. V minulosti, obzvláště během války ve Vietnamu, byl poměr zhruba 1 k 55.