30.11.2015 Střípky ze světa
Přidrzlé ambice krotí i guru pravice
EU se Turecko, které ji migrační vlnou destabilizuje, snaží uplatit. Sekunduje tomu i většina „levice“. Pat Buchanan je ikonou pravice. „Paleokonzervativní“ a v Americe. Vražda dvouruských vojáků, bojujících proti IS - píše – je „nabubřelá provokace“.A sekunduje i Putinovým slovům o „komplicích teroristů“. Na Erdoganovu adresu se táže, „proč to ten turecký autokrat udělal?“ „Proč s Ruskem riskuje střet?“Kvůli pár vteřinám, kdy se prý Su-24 ocitl nad tureckým územím, to není. S Erdoganem cloumá vztek, že by Putin mohl v Sýrii uspět. „Zachránit režim Bašára Asada.“ Co si však ten turecký „autokrat klade za konečný cíl?“
Přidrzlé ambice krotí i guru pravice
EU se Turecko, které ji migrační vlnou destabilizuje, snaží uplatit. Sekunduje tomu i většina „levice“. Pat Buchanan je ikonou pravice. „Paleokonzervativní“ a v Americe. Vražda dvouruských vojáků, bojujících proti IS - píše – je „nabubřelá provokace“.A sekunduje i Putinovým slovům o „komplicích teroristů“. Na Erdoganovu adresu se táže, „proč to ten turecký autokrat udělal?“ „Proč s Ruskem riskuje střet?“Kvůli pár vteřinám, kdy se prý Su-24 ocitl nad tureckým územím, to není. S Erdoganem cloumá vztek, že by Putin mohl v Sýrii uspět. „Zachránit režim Bašára Asada.“ Co si však ten turecký „autokrat klade za konečný cíl?“
„A co my? Věděla snad, že Turecko může ruské letouny napadnout, vláda Spojených států? Dali jsme Erdoganovi, aby jeden z nich sestřelil, zelenou i my?“
„To nejsou otázky, nemající váhu. Protože Turecko je spojencem v NATO. A zasadí-li Rusko odvetný úder, může seAnkara odvolat na Článek V. Severoatlantické smlouvy a žádat, abychom na jeho straně stanuli proti Rusku se zbraní.“
Za situace, kdy dal Putin „jasně najevo, že se zastrašit nenechá“. A už „čtyřiadvacet po sestřelení letounu zasypalturkmenské vzbouřence“ – „a jejich džihádistické spojence“ – „údery letectva, námořnictva i dělostřelectva“.
Útok na SU-24 plány, jak proti ISIS spojit síly Francie a Spojené státy i Ruska, zmrazil. Důsledkem je „syrská občanská válka, v níž stojí Turecko na straně džhádistických vzbouřenců a Rusko, Írán a Hizballáh na straně syrského režimu“.
„Na čí straně však stojíme my? Jakou strategii a jaké řešení nabízí prezident Obama“ – „a jak konkrétně jich plánuje dosáhnout“ – „zůstává hádankou. Konce nemají ani otázky, budící poplach.“
„Damašek podle The Times of Israel hlásí, že Izrael v pondělí odpálil čtyři rakety, které zabily pět syrských vojáků, osm bojovníků Hizballáhu a další zranily. Pokud by Asad a Hizballáh sáhli po odvetě, může to Izrael zatáhnout do syrské občanské války ještě otevřeněji. A bude-li Izrael napaden, tlak na Washington, aby na syrský režim a Hizballáh zaútočil, zesílí.“
„Jenže pokud bychom tomu tlaku měli vyhovět, zavleče nás to do přímého konfliktu s Ruskem.“ A „to, čemu se po 45 let studené války prezidenti Spojených států programově vyhýbali – vojenský střet s Moskvou – se stane reálnou variantou. Je si Bílý dům vědom, co se tu rozehrává?“
Tím spíš, že střet mezi Ruskem a NATO hrozí i na Ukrajině, kde se „sloupy elektrického vedení, zásobujícího Krym, staly terčem sabotáže“. A poté, co „to prý byli nacionalisté, kdo je vyhodil do povětří“, „brání obnově velké části dodávek proudu na poloostrov krymští Tataři“. Zatímco „Kyjev ze solidarity s nimi oznámil, že kamiony se zbožím pro Krym nepustí přes hranice“.
„Rusko kontruje oznámením, že přestane nakupovat ukrajinskou produkci a na prahu zimy může zastavit i dodávky plynu a uhlí. Ukrajina závisí na ruských dodávkách fosilních paliv stejně, jako Krym na ukrajinských dodávkách elektřiny. Krym z Ukrajiny dostává 85 procent vody a 80 procent elektřiny.“ A zároveň „slábnou i naděje Moskvy, že budou zrušeny sankce USA a EU“.
„Je to snad všechno navzájem koordinováno? Dala snad Erdoganovi zelenou, že má ruský letoun sestřelit, vláda Spojených států? Byl to snad Obama, kdo autorizoval ukrajinskou ekonomickou karanténu Krymu?“
„Poněvadž možnosti, jak reagovat, má i Vladimír Putin. Ruská armáda a proruští rebelové na jihovýchodní Ukrajině jsou s to obsadit Mariupol a vytvořit pozemní most na Krym za dva týdny. V Sýrii je to Rusko, mající tam 4.000 vojáků, s to eskalovat mnohem rychleji, než my či naši francouzští spojenci.“
„Putin americko-francouzské útoky na ISIS prozatím podporuje. Budeme-li však, tak jako Turecko, pomáhat vzbouřencům, napadajícím syrskou armádu, hrozí to přímou konfrontací s Ruskem.“ V situaci, kdy „by naši spojenci z NATO nebyli k nalezení“.
„Domyslel někdo do důsledků i to?“
Domyslela to česká „levice“? Má-li Ankaru i za vhodného příjemce našich darů? Tunelů z našich daní – do kasy „tureckého autokrata“? Komplice chátry, vraždící v Sýrii už skoro pět let?
„To nejsou otázky, nemající váhu. Protože Turecko je spojencem v NATO. A zasadí-li Rusko odvetný úder, může seAnkara odvolat na Článek V. Severoatlantické smlouvy a žádat, abychom na jeho straně stanuli proti Rusku se zbraní.“
Za situace, kdy dal Putin „jasně najevo, že se zastrašit nenechá“. A už „čtyřiadvacet po sestřelení letounu zasypalturkmenské vzbouřence“ – „a jejich džihádistické spojence“ – „údery letectva, námořnictva i dělostřelectva“.
Útok na SU-24 plány, jak proti ISIS spojit síly Francie a Spojené státy i Ruska, zmrazil. Důsledkem je „syrská občanská válka, v níž stojí Turecko na straně džhádistických vzbouřenců a Rusko, Írán a Hizballáh na straně syrského režimu“.
„Na čí straně však stojíme my? Jakou strategii a jaké řešení nabízí prezident Obama“ – „a jak konkrétně jich plánuje dosáhnout“ – „zůstává hádankou. Konce nemají ani otázky, budící poplach.“
„Damašek podle The Times of Israel hlásí, že Izrael v pondělí odpálil čtyři rakety, které zabily pět syrských vojáků, osm bojovníků Hizballáhu a další zranily. Pokud by Asad a Hizballáh sáhli po odvetě, může to Izrael zatáhnout do syrské občanské války ještě otevřeněji. A bude-li Izrael napaden, tlak na Washington, aby na syrský režim a Hizballáh zaútočil, zesílí.“
„Jenže pokud bychom tomu tlaku měli vyhovět, zavleče nás to do přímého konfliktu s Ruskem.“ A „to, čemu se po 45 let studené války prezidenti Spojených států programově vyhýbali – vojenský střet s Moskvou – se stane reálnou variantou. Je si Bílý dům vědom, co se tu rozehrává?“
Tím spíš, že střet mezi Ruskem a NATO hrozí i na Ukrajině, kde se „sloupy elektrického vedení, zásobujícího Krym, staly terčem sabotáže“. A poté, co „to prý byli nacionalisté, kdo je vyhodil do povětří“, „brání obnově velké části dodávek proudu na poloostrov krymští Tataři“. Zatímco „Kyjev ze solidarity s nimi oznámil, že kamiony se zbožím pro Krym nepustí přes hranice“.
„Rusko kontruje oznámením, že přestane nakupovat ukrajinskou produkci a na prahu zimy může zastavit i dodávky plynu a uhlí. Ukrajina závisí na ruských dodávkách fosilních paliv stejně, jako Krym na ukrajinských dodávkách elektřiny. Krym z Ukrajiny dostává 85 procent vody a 80 procent elektřiny.“ A zároveň „slábnou i naděje Moskvy, že budou zrušeny sankce USA a EU“.
„Je to snad všechno navzájem koordinováno? Dala snad Erdoganovi zelenou, že má ruský letoun sestřelit, vláda Spojených států? Byl to snad Obama, kdo autorizoval ukrajinskou ekonomickou karanténu Krymu?“
„Poněvadž možnosti, jak reagovat, má i Vladimír Putin. Ruská armáda a proruští rebelové na jihovýchodní Ukrajině jsou s to obsadit Mariupol a vytvořit pozemní most na Krym za dva týdny. V Sýrii je to Rusko, mající tam 4.000 vojáků, s to eskalovat mnohem rychleji, než my či naši francouzští spojenci.“
„Putin americko-francouzské útoky na ISIS prozatím podporuje. Budeme-li však, tak jako Turecko, pomáhat vzbouřencům, napadajícím syrskou armádu, hrozí to přímou konfrontací s Ruskem.“ V situaci, kdy „by naši spojenci z NATO nebyli k nalezení“.
„Domyslel někdo do důsledků i to?“
Domyslela to česká „levice“? Má-li Ankaru i za vhodného příjemce našich darů? Tunelů z našich daní – do kasy „tureckého autokrata“? Komplice chátry, vraždící v Sýrii už skoro pět let?