1.12.2015  ParlamentníListy

Fyzické zábrany terorismu mají své limity. Terorismu je však záhodno předcházet, zejména důkladným studiem příčin jeho vzniku, říká Jan Schneider, bezpečnostní analytik a publicista v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.


PZ: Naše republika se dostala na seznam 60 států, které Islámský stát prohlásil za své úhlavní nepřátele. Myslíte si, že je naše republika dobře připravena na možnost teroristického útoku?

Mám takové podezření, že to někomu dalo dost práce, aby si nás IS všiml, a alespoň v rámci NATO nás na ten seznam zařadil, čistě kvůli administrativní úplnosti. Někomu tato skutečnost možná udělala radost a posílila pocit mužství. Třeba tato skutečnost přinese kromě nadějí na zvýšený rozpočet obrany a vnitra leckomu i příznivé vyznění intimní. „Vypuštění přebytečné páry“ přirozeným způsobem by se pak mohlo pozitivně projevit i na menším válečném štvaní některých protagonistů, které je výsledkem, řečeno s mladým Václavem Havlem, „Smíchovského kompenzačního syndromu“.
 

Nebetyčnou otázkou pak je, co by měla obnášet ta „dobrá příprava“ na terorismus - ? Hermeticky uzavřené hranice? Osobní prohlídky a rámy na nádražích, letištích, v obchodních domech? Zákaz volného pohybu? Zákaz nočního vycházení? Zákaz shromažďování? To by ale vypadalo i oproti minulému režimu poněkud ponuře. A nejen to – takové krizové situace, kdy obyvatelstvo je soustředěno na existenční problémy, by mohly některé kruhy využít k přijetí určitých fatálních legislativních a exekutivních kroků (tak, jak to popisuje Naomi Kleinová v „Šokové terapii“)!

Fyzické zábrany terorismu mají své limity. Terorismu je však záhodno předcházet, zejména důkladným studiem příčin jeho vzniku. To není příjemné zjišťování, zvláště pro ty, kteří trpí chorobou europocentrismu. Svaté rozhořčení nad terorismem trvá totiž běžně jen do chvíle, než si člověk uvědomí, že by to nemusel být on, kdo ovládá joystick dronu, a že by mohl být tím, na koho ten naládovaný dron kouká.

Každopádně je dobré být připraven na situaci po teroristickému útoku. Jednat ostražitě pro případ tuplovaného úderu proti seběhnuvším se osobám, poskytnout první pomoc a vyrozumět IZS. Především pak zachovat chladnou hlavu a i v dalších okamžicích a dnech si nenechat vnutit chování od teroristů, jakkoliv dobře třeba budeme chápat motivy jejich činů.

Důležité je nepodlehnout masovým pudům a nazačínat s nějakými xenofobními trestnými akcemi, protože tím bychom jen budovali předmostí útočníkům a připravovali jim velmi motivované spojence v našem centru.

Budou-li tyto zásady trpělivě a opakovaně vyučovány, budu mít za to, že se asi víc rozumného dělat nedá, aniž by docházelo k předěšování obyvatelstva, které by pak mohlo vyměknout vlastním strachem.

PZ: Ve Velké Británii navyšují počty policistů, Francie také posiluje a Němci nezůstávají pozadu. Musí se zvýšit počty policistů také u nás, abychom mohli lépe čelit teroristickým útokům? Nebo posílit armádu? Co k tomu chybí, peníze? Jaké by byly pro zajištění naší bezpečnosti ideální počty policistů a finance?

Politici reagují jako gumoví panáčci – zmáčknete je a zapískají. Přehrávají svou starostlivost o občany, ve skutečnosti jim jde většinou jen o volební preference. A tak si je za naše peníze vylepšují. Smyslu to nemá, interpretovat by se to dalo přesně naopak. Posilují policii a armádu, protože předtím na to kašlali, nebo tomu nerozuměli a rozvíjeli tyto sbory špatným směrem. Anebo obojí.

Ideální je připravovat stát na skutečné hrozby, v závislosti na velikosti rizik. K tomu ale musí služby poskytovat pravdivé podklady, které se politikům vůbec nemusí líbit. Zde je asi zakopaný pes, v interakci mezi odborníky a politiky, v absenci profesionality a důstojnosti. Ale není to zdaleka jen problém náš.

Staré cynické pořekadlo „Neříkej pravdu, neboť tady jde o politiku“, vylepšil podle Hughes-Wilsona za první světové války jeden anglický zpravodajec, když nařídil svému podřízenému, aby nepodával špatné zprávy nebo zpravodajské informace, které byly v rozporu s hodnocením situace německé armády z pohledu britského vrchního velitele: „Neměli bychom velitele znepokojovat něčím takovým .... to pouze zvýší jeho břímě a vyvolá u něj pocit sklíčenosti.“

PZ: Vlnu migrantů zatím ani nijak zvláště neomezila zima. Podle německé tajné služby je mezi migranty až 80 procent mladých mužů ve věku 16 až 35 let. Jsou předvojem pro další rodinné příslušníky a nebo většina z nich může být příslušníky Islámského státu a budou v Evropě čekat na svou příležitost?

Takovémuto vývoji by se mohl divit jen ignorant, který netuší, jak probíhaly migrační vlny v historii – a jestli třeba migrovaly první ženy s dětmi a mladí muži čekali doma na lodní lístek ... Přemýšlí-li takto soběstředně a ustrašeně Evropa, tak je pěkně v pytli a těžko jí něco pomůže.

Islamisté nejsou blbí. Investují-li do někoho prostředky na výcvik, pak ho jistě nebudou posílat do Evropy s běženci, aby se jim třeba někde v opuštěném kamiónu udusil. Naopak, takový člověk na rozdíl od těch migrujících ubožáků vstoupí do schengenského prostoru zcela legálně. Jistě, je možné pro zvýšení zmatku a odvrácení pozornosti občas nějakého „bojovníka“ vmísit mezi migranty, aby se dosáhlo ještě většího závaru – o to se už postarají hysteričtí a xenofobní komentátoři a politici a bulvární média to ještě pěkně rozmáznou.
Jediným řešením, jak prohlásil jakýsi izraelský bezpečnostní expert, je poprat se s extremisty a teroristy o duše „našich“ muslimů. Je to paradoxní, ale takováto, právě takováto řešení mohou mít účinek.

PZ: V Evropské unii selhal systém ochrany vnějších hranic. Kdo nebo co podle vás za to hlavně může?

Evropa to možná přehnala v tom základním, o co dlouhodobě jde, totiž v souboji dolaru o udržení svého monopolu. Konkurenční euro zřejmě potřebovalo ovládnout velké trhy, aby nabylo na síle. Do Evropské unie proto byly přijaty státy téměř bez rozmyslu, a unijní politika se současně (docela logicky) atomizovala nesmyslnými lokálními tématy, z nichž se rotací a umělým vyrovnáváním pozic malých států začaly stávat agendy unijní. Původní štíhlá a vertikální gotická struktura se rozkydla do barokní, všeobjímající, kde je běžnou agendou zakřivení okurek či unifikace garážových vrat.

A tomu všemu trochu napomáhají Američané. Třeba štengrováním Evropy proti Rusku a naopak. To nejsou žádné konspirační teorie, to je konspirační praxe. Cynicky bych mohl dodat, že v pozici Američanů bych se třeba nechoval jinak.

PZ: Dají se hodnotit někteří vedoucí politici EU kladně v souvislosti s migrantskou krizí a nebo můžeme mluvit o kolektivní vině?

Určitě se mnoho evropských politiků dá hodnotit kladně, ale problém je ten, že Evropa zcela ztratila glanc a média, která spíše desinformují, na tom mají velký podíl. Takže vlastně ani nevíme, jak koho hodnotit, protože nevíme, co dotyčný všechno řekl, a v jakém kontextu.

Spíše než o kolektivní vině bych v této souvislosti mluvil o prokletí skupinového myšlení, a zejména naší reprezentaci vyčítám, že má málo asertivity (drzosti) se z toho vymanit. V této situaci se skutečně nelze chovat impotentně („politicky korektně“), ale je potřeba nazývat věci tak, jak jsou. Pár blbečků se zamračí, ale ty odnese čas, protože zanedlouho se zjistí, že se svými stanovisky jsme o několik koňských délek vepředu. A to je potřeba v celounijním měřítku – řízeně přitvrdit, abychom sami rozhodovali o té míře. Neučiníme-li to s rozmyslem, dojde k tomu spontánně, ale nebude to řízený ústup, může nás to také smést.

Ale jednu zcela převratnou věc musím dát na konec, kvůli zapamatování, protože je zdaleka nejdůležitější. V úžasném rozhovoru pro Lidové noviny, pověděl íránský spisovatel Mahmúd Doulatabádí toto: „A řeknu ještě jednu věc, která mě trápí: vy, Evropa, ale i USA, všechno posuzujete z hlediska bezpečnosti. Všechno se vám proměňuje v bezpečnostní téma, dokonce rovnou v bezpečnostní problém. Kde je ale právo? Kde je kultura?“


(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)