11. 8. 2015 E-republika
Euro mělo nasadit Evropě prostřednictvím euro-šokové doktríny svěrací kazajku, aby mohly velké banky v Řecku a dalších zemích vyloupit přírodní bohatství a státní majetek. Česko však euro-kazajku ani vlastně nepotřebovalo. I tak bylo dobyto a rozkradeno bez jediného výstřelu.
Washington´s Blog uveřejnil zajímavý článek týkající se vzniku a pozadí eura, který potvrzuje, že euro je instrumentáriem geopolitických zájmů k ovládnutí Evropy.
Několik let na našem webu argumentujeme, proč je z hlediska udržení suverenity státu a minimální svobody klíčové, udržet si právo tisknout vlastní peníze, i když se svoboda stává v současné době stále více pouhou iluzí. Vědět však znamená odpovědnost. Nevědomost politika neomlouvá. Platíme politiky z našich peněz. (Úplný text ZDE)
Co by měli politici vědět
Často je slyšet, že ten nebo onen stát by měl vystoupit z eurozóny a že euro je garancí míru nebo představuje protiváhu k americkému dolaru. Na druhé straně se troubí na poplach: Euro jako projekt ztroskotalo! Nic z toho není pravda.
Většina z nás si ještě pamatuje slova politiků, která bylo slyšet před zavedením eura:
1) Spojením Francie, Německa a jiných zemí v mírové politické unii se zabrání vzniku válek jako byla I. a II. světová válka („euro znamená mír“) a díky měnové unii se politika sjednotí.
Tento argument nechává nezodpovězeny některé otázky: Proč, když má euro sjednotit dříve znepřátelené strany, nevstoupily do eurozóny Velká Británie, Polsko, nebo dokonce Rusko? A jak vůbec souvisí „politický konflikt“, jako je 2. světová válka s měnovými záležitostmi? Bohužel naše učební plány z oblasti národohospodářských dějin a dějin obecně týkající se tohoto historického období k tomuto tématu říkají málo, anebo vůbec nic. O tehdejší měnové politice se diskutuje velmi málo.
2) Díky společné měně bude vytvořena jedna silná makroekonomická zóna jako protiváha k hospodářské síle USA a dolaru.
Americká investiční velkobanka Goldman Sachs se údajně podílela na falšování dat a statistik řeckého státního rozpočtu takovým směrem, aby Řecko mohlo vstoupit do eurozóny, a vydělala na tom 600 milionů dolarů. Jenže Goldman Sachs není banka, která by měla mít zájem na vytvoření nějaké konkurence americkému dolaru. Přesto bylo všechno drženo v přísné tajnosti až do vstupu Ŕecka do eurozóny. Celý podvod byl mohutně poháněn osobním intenzívním nasazením pozdějšího šéfa Goldman Sachs, Lloyda Blankfeina. Mimochodem, ten je od roku 2015 miliardářem.
Společná evropská měna byla vytvořena ze zcela jiných důvodů a měla za cíl zcela něco jiného
Říká se, že otcem eura je Robert Mundell. Žádný Evropan, nýbrž Američan. Narozen v Kanadě, vyučoval 40 let na univerzitě v Chicagu a za své dílo získal Nobelovu cenu za ekonomii. Euro nepřišlo na svět v Bruselu nebo v Berlíně, nýbrž v New Yorku na Columbia University v New Yorku. Na myšlenku zavést euro v Evropě navedl profesor Mundell britskou vládu vedenou Margaret Thatcherovou a americkou vládu vedenou Ronaldem Reaganem. Pozadí tohoto nápadu bylo vlastně zcela jednoduché.
Kapitalismus s sebou přináší dluhovou krizi. Proti ní lze bojovat na národní úrovni třemi nástroji:
- Zvyšováním daní
- Poklesem mezd
- Monetární politikou
Jenže zvyšování daní a pokles mezd jsou u voličů jaksi nepopulární. Krize bývají tedy řešeny tištěním peněz a tak jsou náklady přenášeny přes inflaci postupně na bedra obyvatel.
Ekonomie strany nabídky – „piss on the poor economics“ dle Mundella
Pro laiky krátce vysvětleno: Klesající mzdy a padající ceny mají podnikům pomoci růst, což se prý odrazí pozitivně na pracovním trhu a na hospodářství celé země. Co je to za pitomost, která si rozhodně nezaslouží Nobelovu cenu, vidíme v praxi dnes. K čemu vytvářet haldy krámů, které ani nepotřebujeme, vytvářet nám nové „potřeby“, abychom neměli čas na děti, žádný volný čas a vzájemné vztahy (protože si ten nový „smartphone“ musíme pořídit, takže makáme od nevidím do nevidím), ničit přírodu, zamořovat oceány, atd…?
Nikdo nebral protiargumenty rozumných ekonomů vážně. A Alfreda Herrhausena, poradce a přítele Helmuta Kohla, který se stavěl proti zavedení eura, to stálo život. Ještě v roce 1994 a 1998 varovali poradci Helmuta Kohla, že připojení Řecka k euru bude znamenat bankrot během 18 měsíců. Helmut Kohl však diktátorsky přikázal jeho zavedení, přestože většina německého obyvatelstva se stavěla proti.
Proč bylo tedy euro zavedeno?
Problémy se zavedením jednotné měny byly známy dlouho dopředu. Euro je neflexibilní, což znamená, že členské státy v době krize a recese nemohou reagovat politicky a přijímat vlastní protikrizová opatření. Dalšími možnostmi zvládnutí hospodářské krize je omezení práv zaměstnanců, další pokles daní pro podnikatele a také omezení předpisů proti monopolizaci a zabránění další koncentrace kapitálu (viz dnešní TTIP smlouva).
Hlavně ale je tu další příležitost: přes uměle vytvořené a hnané zadlužování států, které si nemohou tisknout vlastní peníze – privatizace. Korporacím, jako je Goldman Sachs, se umožní tak přijít za hubičku k lukrativnímu majetku a rozšířit svou sféru vlivu ve finanční branži.„Euro mělo nasadit Evropě prostřednictvím euro-šokové doktríny svěrací kazajku, aby mohly velké banky v Řecku a dalších zemích vyloupit přírodní bohatství a státní majetek“, píše Washington Blog.
K tomu není co dodat. Česko však euro-kazajku ani vlastně nepotřebovalo. I tak bylo dobyto a rozkradeno bez jediného výstřelu.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 650 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republiky přispět, klikněte zde . Děkujeme!
Související články:
- Bankovní model "bail-in" okrade střadatele
- Probuzení německého salónního militarismu
- Prostituce a drogy, oficiální motor neoliberální ekonomiky
- Yannis Varoufakis není Zorba a není ani patriot. Vše se odehrálo dle připraveného scénáře
- Kdo je nemocný muž světové ekonomiky?
- Vlna sebevražd v EU jako důsledek neoliberalimu
- Jak Draghi vytáhl z klobouku záchranného králíka
- Londýnská City - největší nepřítel demokracie v Evropě? Část I.
- Jak se nám překabátily banky II.
- Zpráva pro české politiky před volbami