Západní oligarchie vyrazila do totálního útoku proti Rusku. Veškerá pravidla jdou stranou, mezinárodní právo se pro Západ definitivně stalo prázdným pojmem a Rusko poprvé ve své novodobé historii čelí přímé vojenské agresi vnějšího státního subjektu. To vše je zoufalým projevem pánů západního světa, kteří vyvoláním velkého válečného konfliktu chtějí stůj co stůj vyřešit svoji jinak bezvýchodnou dluhovou situaci a vyrabovat ruské bohatství. Západní oligarchie hraje vabank a k dosažení svých cílů se nejen snaží zažehnout velkou válku mezi dvěma eurasijskými mocnostmi, ale klidně riskuje i přímou vojenskou konfrontaci západních zemí s Ruskou federací.
Rusko se dnes nachází v podobné pozici, v jaké bylo před druhou světovou válkou. Západ se snaží narušit status quo mezi Ruskem a sílící mocností Tureckem, jehož despotického a rozpínavého vůdce ponouká k vojenské akci proti Rusku.
Dlužno dodat, že Turecko je z vojenského hlediska nesmírně silná země, která v uplynulých desetiletích, za hlasitého hecování ze strany USA a nakupování zbraní odtamtud, mocně zbrojila, až vybudovala moderní armádu početně silnější, než jakou má Velká Británie či Francie.
Turecko-syrská hranice je ale jen jednou z mnoha front války západních oligarchů proti Rusku. Nepodařilo se jim vtáhnout Rusko do vyprovokovaného konfliktu na Ukrajině, stejně jako se jim nepodařilo destabilizovat Rusko zevnitř uvalením sankcí. Naopak, Vladimir Putin měl dostatek prostředků a především podpory na to, aby zahájil rozsáhlou operaci proti teroristům v Sýrii.
Od začátku úspěšné vzdušné operace bylo jasné, že Západ Rusko nenechá být, protože vítězství Ruska v boji proti teroristům v Sýrii by znamenalo porážku Západu. Musela přijít odplata v podobě koordinovaného útoku na Ruskou federaci s využitím Adolfa Hitlera 2.0 a porůznu složených Freiwilligen.
Ti nejprve „sundali“ (slovy Obamy) dopravní letoun s 224 lidmi, po nichž na pokryteckém Západě neštěkne ani pes. Pak oddíly zmanipulovaných krymských Tatarů v Chersonské oblasti útvaru stále ještě zvaného Ukrajina „sundaly“ sloupy elektrického vedení, aby narušily dodávky elektřiny na Krym. Další „dobrovolníci“ pak nad Sýrií „sundali“ bezbranný Su-24 (ano, opravdu bezbranný) a fanatici na zemi ještě pro jistotu „sundali“ po katapultáži otřeseného a taktéž bezbranného pilota, snášejícího se na padáku k zemi.
Dosud posledním dějstvím jsou výhrůžky samozvaných vůdců krymských Tatarů blokádou Kerčského průlivu mezi Krymem a ruskou pevninou. V příštích dnech můžeme podle všeho také očekávat další eskalaci sporu o Náhorní Karabach, kde proti sobě stojí Erdoganem podporovaný turkický Ázerbájdžán na jedné straně, a Arménie, člen Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti a země s ruskou leteckou základnou, na druhé straně.
A zatímco Západ manipulací Erdogana váže ruské kapacity k syrsko-turecké hranici, chystá se pod krytím „boje s Islámským státem“ kontrolovat syrské vnitrozemí – připravuje se k tomu nejen prostřednictvím tradičních parazitů/agresorů, jako jsou Spojené státyči Velká Británie, ale také s pomocí okupovaného Německa, jehož „ministryně obrany“ Ursula von der Leyenová už dopředu poslušně vyloučila vojenskou spolupráci s Ruskem.
Už se nikdo nepozastavuje nad tím, že tato „syrská operace“ Západu je prováděna na území suverénního státu bez jeho svolení, bez mandátu Rady bezpečnosti OSN a dokonce i bez zákonného zmocnění Severoatlantickou aliancí. Na Západě se už zákonnost nikdo ani nepokouší předstírat, je prostě mrtvá.
Západní oligarchie hraje vabank a k dosažení svých cílů se nejen snaží zažehnout velkou válku mezi dvěma eurasijskými mocnostmi, ale klidně riskuje i přímou vojenskou konfrontaci západních zemí s Ruskou federací.
Je to extrémně nebezpečná situace, kdy nezbývá než doufat, že Rusko v Sýrii nasadí takové kapacity, které budou s to porazit teroristy co nejdříve. Znásobení těchto kapacit můžeme očekávat už v nejbližších týdnech, možná i dnech.