Pavel Omelka 2. 12. 2015
Svět se zbláznil, alespoň ten západní a nevypadá to, že by to mělo konce. Dnešní summit EU a Turecka je jen důkazem toho, že Kafka se narodil ve špatné době a ani pseudoumění velkého Václava H. (nemůžu jmenovat, nemám peníze na licencování příjmení) by asi nezachytilo absurditu dnešní doby. Zkusme si napsat osnovu jedné absurdní divadelní pseudohry.
Zařadíme ji do dnešního podnikatelského prostředí a do nejvyšších kruhů. Hlavní postavou může být třeba prezident nějaké země na okraji Evropy a Asie. Dejme tomu, že kromě prezidentování bude ještě podnikat a aby to nebylo tak nudné, tak ať podniká s ropou a okořeníme to ještě obchodem se zbraněmi. Začíná to připomínat diktátora z béčkových amerických filmů, jsme tedy na správné cestě. Prostředí je jasné, ale aby náš hrdina mohl někomu ty zbraně prodávat, potřebujeme konflikt. Vnitřní konflikt se do absurdního dramatu sice hodí více, ale my vsuneme našeho hrdinu do konfliktu na hranicích jeho země.
Děj hry by mohl pokračovat třeba následovně. Náš prezident zjistí, že v sousední zemi je dostatek ropy a země je na pokraji občanské války. Správně si spočítá, že válka u souseda je zisk pro něj a začne čile podnikat. Tu a tam prodá své zbraně jedné straně konfliktu, občas někoho ošetří
Do děje vložíme další postavu:“ Ha, Ivan! Nezván a nečekán!“ Aby to náš hrdina neměl jednoduché, tak postavu Ivana obdaříme fungujícím mozkem a letectvem (je to přece hra, tak si to můžeme dovolit).
Hra pokračuje. Zlý Ivan pochopil, že obchody našeho hrdiny nejsou v jeho zájmu a peníze z prodeje ropy vyzbrojují ty, u kterých to Ivan právě teď nepotřebuje. Ale protože jsme dobří scénáristé, tak jsme Ivanovi dali ty letadla. Když už je má, tak šup s nimi na scénu. Dva až tři nálety a z cisteren je hromada šrotu. Celý obchod je v háji. Náš hrdina má problém, velký problém. Cisterny nekoupí, prostě tisíc cisteren v okolí není. I kdyby cisterny byly, tak je stejně Ivan zničí. Mohl by Ivana uplatit, ale čím? Mohl by se pokusit se Ivana napadnout, ale to je sebevražda. A problémy se kupí. Kontrakty se musí plnit, hrozí penále, pokuty. Budoucí příjmy jsou již zahrnuty v obchodní bilanci. Co s tím?
Chceme absurdní divadlo, tak ho hrajme do konce. Náš hrdina si rady ví, je to Arab. Je šikovný a chytrý a všehoschopný. Řešení už našel. Kdysi chtěli jeho zemi do nějakého vojenského spolku, proti velkému nepříteli. Tak velikému, že nakonec přerostl sám sebe a padnul bez boje. Spolek zvítězil a armády se rozpustily a vojáci šli domů. V reálném životě by to tak mohlo být, ale hrajeme divadlo, tak to zkusme jinak: Spolek zvítězil, armády se rozrostly a vojáci dodnes pilně cvičí proti padlému nepříteli pod dohledem velkého bratra za velkou louží. To už je lepší. Hrdina se toho nebojí. Pod klatbou sankcí, pokut a zmařených smluv rozehrává svou hru. S logikou sobě vlastní vymyslí lest. Zkusí poškádlit Ivana a ten vojenský spolek mu musí přece podat pomocnou ruku.
Začíná nám další dějství příběhu. Náš hrdina si počíhá na jedno z letadel jeho nepřítele Ivana a šup s ním dolů. Vymyšlené to má náš hrdina výborně. Letadlo je sestřelené (pro lepší efekt ještě nechme umřít pilota). Teď jenom počkat, jak mi to Ivan vrátí. Určitě mě bude bombardovat, ale to udělá špatně, je tu přece ten vojenský spolek. Kalkulace našeho hrdiny je jednoduchá. Bude válka a on muset nebude muset platit pokuty, penále a nebude plnit smlouvu. Čert vem ropu, čert vem celou zemi, ať lehne popelem. Hlavně, ať je hrdina z obliga.
Stala se chyba, Ivan nebombarduje, spolek se obrací k našemu hrdinovi zády. Náš hrdina má problém, velký problém. Cisterny nekoupí, prostě tisíc cisteren v okolí není. I kdyby cisterny byly, tak je stejně Ivan zničí. Ale náš hrdina je obchodník a má plán. Někde na západě od něj je říše veliká, jejíž bohatství a blbost hvězd se dotýká. A náš hrdina má něco, co tahle říše chce a nechce, chce a nechce a nechce a chce. Již delší dobu do této říše posílá tu nejhorší sběř, co ve své říši má a té říši to nevadí. Nebo vadí? Tak dlouho tam posílá tyto osoby, až i západní říši dojde dech a dostane rozum. Opravdu?
V sázce je hodně, hrdina musí platit penále, pokuty, smlouvy se musí plnit ledaže? Ledaže by to zatáhl někdo jiný.
A tak nám příběh pokračuje veskrze absurdně. Náš hrdina našel spojence v západní říši. Jeho návrh je jasný. Velké paní z Německa a opilému pánovi z Lucemburska z říše západu navrhuje obchod. Zaplatíte mi zničené cisterny, všechny penále a pokuty z rozvázání smluv a bohatou apanáž, dohromady tak třeba tři miliardy Eur. Je to tak absurdní a drzé, že je to jen do absurdní divadelní hry. V reálném životě tak samozřejmě politika nefunguje a náš hrdina by se se zlou potázal a asi by ho tohle všechno stálo možná i život. Ale tohle je divadlo, tak to dohrajeme.
V posledním obraze si hrdina užívá svých těžce vydělaných peněz. Něco vydělal na ropě, něco dostal od západní říše a zbývá jedna otázka, cože to ta moudrá západní říše dostala za své tři miliardy EUR? No přece další tři milióny uprchlíků. Čert věř Turkovi!!!
A tady naše hra končí. Vlastně nekončí, protože tohle jste si všechno zaplatili, milí diváci, ze svého vstupného. Za které vám děkuje vaše nikým nevolená eurovláda.
ve své nemocnici pak ho napadne, že je tu ta ropa. Obchod, který se už nemusí opakovat a je bez rizika. Nepotřebuje nic velkého, koupí pár cisteren, uzavře pár kontraktů jménem země na dodávku ropy (co na tom, že doma není žádné ložisko-koho z kupujících to zajímá)a jde se na to. Obchod jede na plné obrátky. Nejsou volné cisterny? Nevadí, přikoupíme. Kolik jich máme? Pět set cisteren, to je málo, tisíc! Co s tou ropou dál, nejsou volné dopravní kapacity a ropovod neexistuje? Nevadí, koupíme tankery, klidně i čtyři. Obchod skvěle kvete a přichází zápletka.