Yekta Uzunoglu 7. 12. 2015 Rukojmí
Erdogan si neuvědomuje , že „les jaux sont faite“ - hra je dohrána. Budoucnost naší společné civilizace je jen a jen na Vás, na nás, na občanech evropského kontinentu , kteří mají větší moc než kdejaké instituce!
Kde se vlastně bere nenávist zbytku Evropy vůči jejímu východnímu sousedovi Rusku?
Víme, že tato nenávist během posledních 250 let opakovaně vedla Evropu ke slepé podpoře Osmanské říše a později Turecka proti Rusku – a tato nenávist opakovaně dovedla Evropu až na pokraj propasti.
Jako původem neevropan si kladu otázku PROČ?
Jak je známo, v roce 1774 došlo po dlouhých válkách k dohodě mezi Ruskem a Osmanskou říší.
Roku 1783 Rusové dobyli Krym, který dle božských i lidských zákonů patřil jim. Ale v tu chvíli stála skoro celá křesťanská Evropa po boku islámské říše, jejíž sultán byl zároveň islámským chalífou!
S její podporou se také sultán mezi lety 1853-1856 pokoušel dobýt Krym zpět. Válka skončila až v situaci, kdy i Rakousko dalo carovi své ultimátum a po boku sultána-chalífy tak proti křesťanskému Rusku stála prakticky celá Evropa, celý křesťanský svět, tedy kromě Řecka, které až moc dobře vědělo, co osmanská nadvláda znamená pro nemuslimy i neturky.
Neetická a nekřesťanská podpora Francie a Anglie Osmanské říši započala integraci islámského chalífátu a jeho ideologie do Evropy – a to skrze válku s další křesťanskou zemí.
Evropa tak nejenže zachránila svého odvěkého nepřítele, jenž byl v té době díky vnitřním i vnějším okolnostem na pokraji zhroucení, ale přímo mu prodloužila jeho život.
Osmanská říše tak například mohla nadále brutálně utiskovat etnické menšiny a zejména okupované křesťany. Zatímco se evropské mocnosti přetahovaly o přízeň „istambulské prostitutky“, která šla bez ohledu na morálku vždy s tím, kdo zrovna nabízel nejvíc, odnášely tuto politiku celé křesťanské národy Arménů, Asyřanů, Řeků, Gruzínců, a takřka polovina Balkánu a východního středomoří.
Přitom stačilo tak málo!
Zatímco se Rusové pouze snažili vymanit „své“ křesťany z područí islámského chalífátu, povstala koordinovaně většina Kurdistánu jako jediný "islámský národ" a tím stála "po boku" Ruska.
Rusové spolu s místními arménskými spojenci byli až ve městě Kars, odkud to ke kurdskému národnímu povstání proti Sultánovi a Chalífovi nebylo zas tak daleko.
A i toto kurdské povstání nepotlačili samotní Osmané, nýbrž německý křesťan - německý polní maršál von Moltke!
Nebýt podpory západní Evropy, mohla být tehdy snadno poražena nejen Osmanská říše, ale v důsledku i celý islámský svět. Namísto toho podpořila Evropa chalífát a ten se všem porobeným, neposlušným křesťanům, jezídum a "islámským" Kurdům později pořádně pomstil.
Další kapitolou evropsko-islámských námluv byla první světová válka, při níž byli Osmané podporováni pro změnu Německem a Rakouskem. Německé bitevní křižníky Breslau a Goeben při ní, jakoby "zestátněné" a pod tureckou vlajkou, s posádkou v tureckých uniformách a přejmenované na „Midilli“ a „Yavuz“, avšak stále pod německým velením přešly do osmanských služeb a bombardovaly ruské přístavy Sevastopol, Novorossijsk a Oděsu, čímž pomohly zatáhnout Rusko do války. Paralelně s tím „křesťanské“ Německo poklidně přihlíželo, či dokonce podporovalo genocidu téměř 2 milionů křesťanských Arménů, Asyřanů a anatolských Řeků, byzanců.
Když při zákeřných tahanicích po druhé světové válce Stalin požadoval pro Bospor a Dardanely neutrální status, aby Turecko už nikdy nemohlo ohrozit Rusko či SSSR, poskytly okamžitě evropské a transatlantické mocnosti Turecku bezpečí pod ochrannými křídly NATO!
Přestože je celé evropské civilizaci a Spojeným státům známo, že v současném Turecku je zatýkáno více novinářů, než kdekoli jinde na světě a stovky jich jsou vyhozeny z práce jen proto, že se kriticky vyjadřovali k některým každodenním otázkám, přestože je Evropě a USA známo, že dvacetimilionový kurdský národ nemá v Turecku sebemenší práva a to včetně práva učit ve své rodné zemi svůj vlastní kurdský jazyk, že turecká letadla bombardují své i cizí nevinné občany a civilisty kurdského původu jako nepřátele, že křesťané a nemuslimové nemají svá ve skutku základní práva ( papírově je mají, ve skutečnosti nikoliv), že lidem zvolené kurdské starostky jsou vládou protiprávně odvolávány a vězněny, že ti nejprominentnější novináři Turecka nyní sedí ve vězení, jen protože dělali svojí práci – psali o tureckých dodávkách munice Islámskému státu, přestože je celé Evropě i USA známo, že prominentní kurdští právníci jsou za bílého dne před očima veřejnosti stříleni na ulici, že široce populární zástupci kurdské demokratické opozice jsou terčem opakovaných pokusů o atentát, přestože je Evropě a USA velmi dobře známá turecká podpora Islámskému státu (která vykrystalizovala naposledy v říjnu v oficiálním prohlášení předsedy vlády Davutoglu, který slíbil letecky bombardovat – mimochodem Spojenými státy přímo a oficiálně podporované – jednotky YPG, pokud by zaútočily na Islámský stát přes Eufrat), že Turecko je jedinou tranzitní zemí pro desetitisíce zahraničních džihádistů nyní bojujících v Sýrii… přes to všechno podporují Spojené státy a Evropa Turecko jen proto, aby mohli z historických a geopolitických důvodů hnát proti Rusku svého vzteklého psa?
Po výčtu aktuálních zpráv o politickém dění v Turecku je namístě uvažovat o dosavadní bezvýznamné roli Turecka v mezinárodní politice jako o jediné správné.
Erdogan a jeho „vláda“ byli v pozici, kterou jim určila historická nutnost a obezřetnost - a to v trvalé izolaci od zbytku světa!
Erdogan teď poskytl svou zákeřnou službu, v podobě sestřelení letadla, aby se vrátil do náruče USA a EU?
Dejme tomu, že turecko-islámská „etika“ tyto „radikální" obraty vnímá, jako prostředek pro „comeback“ a navrácení slávy Osmanské říše.
Ale co Evropa a USA , kde je jejich křesťanská etika?
Uvědomují si, že bez rozmyslu doslova vypouští džina z láhve?
Evropo, USA, národy a lidé, probuďte se, tohoto džina z láhve bude těžké vracet zpět!
To, co Turecko provádí na svém území svým občanům, bude provádět jinde, dostane-li k tomu oprávnění v podobě otevřených finančních zdrojů, a nedejbože přijetí do EU!
Budoucnost naší společné civilizace je jen a jen na Vás, na nás, na občanech evropského kontinentu , kteří mají větší moc než kdejaké instituce!