Uvádíme stanovisko Unie českých spisovatelů ke kauze Bezručova domu.
Kapitalistický režim nejenom rabuje vše, co zde bylo vytvořeno za dlouhá desetiletí. On se také mstí. Je nervózní už z pouhého jména. Hned po převratu musel pražský magistrát vydat sáhodlouhý seznam změněných názvů ulic. Nalevo starý, napravo nový. Jedna dvojice bude určitě nesmrtelná: „Náměstí Lidových milicí – zrušeno bez náhrady.“
A tak mizí pomníky, sochy, pamětní desky, jako za německé okupace.
Oč moudřejší a také praktičtější byli staří Římané, kteří připevňovali hlavy potentátů šroubem, takže výměna státníka postihla jen jeho kebuli, zatímco podstatně mohutnější a tedy dražší tělo přežilo.
Když páni developeři zjistili, že se dá mnoho peněz vyždímat z pozemků, pustili se do bourání. Zisk je dvojí: za bourání a za novou stavbu.
Polistopadové Čechy jsou však asi jediným státem, kde se domy bourají ze msty. (Snad s výjimkou Berlína, kde musel zmizet Sportovní palác.) Budova Rudého práva byla kompletně zbořena a nad hnízdem rudých hadů a štírů se roztahuje chrám kšeftu a úředních šimlů.
Pomstě padl za oběť i hotel Praha – prý proto, že se v něm ubytovávali papaláši, rozuměj nikoli dnešní, nýbrž předlistopadoví.
Nyní se však chystá barbarství, jaké dosud nemělo obdoby. Má být „zrušen“ červený domek Petra Bezruče v Kostelci na Hané!
Národ hodný pojmu „národ“ o domy svých umělců a básníků s úctou pečuje. Ne tak národ český, respektive jeho loutkovodiči. Samozřejmě jde také o peníze. Ale to by dnes nebylo nic neobvyklého. Markýz Géro se jen převtělil do Bakaly. Olomoucký hejtman (sociální demokrat!) Rozbořil (!) se nechal slyšet: „Od roku 1990 domek nenaplňuje potřeby, které se k němu vztahovaly za komunismu. Od té doby chátrá.“
Zcela nové je však ideové zdůvodnění: básník byl minulým režimem (a zřejmě i předminulým a předpředminulým) přespříliš a neoprávněně hýčkán. Flanďácké ministerstvo kultury (!) si vystavilo odporné vysvědčení nezpůsobilosti: „Petr Bezruč byl jako básník značně přeceňován. V dnešní době není jeho význam tak společensko-historicky zásadní, jako v době minulé. Není nutné, aby domek, v němž pobýval, byl nadále kulturní památkou.“
Historie sice nezachovává jména blbů, ale pevně doufáme, že v tomto případě udělá výjimku.
A doufáme, že napřaženou pracku trhu, vedenou ideově pomateným mozkem, náš národ srazí.
Předsednictvo Unie českých spisovatelů, z. s.