22. 12. 2015 Russia-insider.com NWOO.org Eurasia24.cz
Rusko je ve fascinujícím procesu přehodnocování každého aspektu svého národního ekonomického přežití kvůli realitě západních útoků. Mohlo by to přinést velice zdravou transformaci a odklon od zničujících efektů bankovního modelu anglo-amerického volného trhu. V Rusku probíhá významná debata od doby, kdy byly na ruské banky a korporace uvaleny západní finanční sankce v roce 2014.
Poznámka redakce Eurasia24.cz: to, co se děje v Rusku po uvalení sankcí v roce 2014 (viz perex), je ve skutečnosti jen viditelný projev dlouhodobého procesu hledání a formulování způsobů opuštění destruktivního liberálně-tržního modelu. Definování nových přístupů včetně bezúročného financování je součástí ruského ekonomického diskursu už od rozbití Sovětského svazu; jsou rozpracovány nejen uvnitř pravoslavné církve a směru zvaném pravoslavný socialismus, ale také mezi ruskými komunisty a levicovými ekonomy, velmi detailně a celostně v tzv. Koncepci společné bezpečnosti, v ideách tzv. eurasianismu a především v práci akademika, předsedy rady Vědeckého centra eurasijské integrace a poradce prezidenta Ruské federace Sergeje Glazjeva– právě díky němu a jeho mnohaletému úsilí má Rusko nyní nakročeno ke skutečné suverenitě národního hospodářství.
Nyní o návrhu prezentovaném moskevským Patriarchátem pravoslavné církve. Návrh, který se v mnoha aspektech podobá islámským bezúročným bankovním modelům, byl poprvé odhalen v prosinci roku 2014, v období nejhlubší krize rublu a propadu ceny ropy.
Letos v srpnu tento nápad získal obrovskou podporu v podobě schválení Ruské obchodní a průmyslové komory. Mohl by změnit historii k lepšímu v závislosti na tom, co se dělá a kam to dále vede.
Zhruba před 20 lety během období Jelcinovy vlády, uprostřed chaosu ruské hyperinflace a „šokové terapie“ MMF, zavedla ruská pravoslavná církev podobný návrh na bezúročné bankovnictví jako alternativu. Během tohoto období převládal kolem Jelcina houf liberálních ruských ekonomů – příznivců volného trhu, jako např. Jegor Gajdar. Místo toho otevřeli ruská státem vlastněná aktiva doslovnému vyrabování západními bankami, hedgeovými fondy a korporacemi.
Při mé první návštěvě Ruska v květnu roku 1994, abych promluvil na ruském ekonomickém institutu o šokové terapii Mezinárodního měnového fondu (MMF), jsem na vlastní oči viděl ilegální mafii, ruskou mafii, rychle projíždět téměř prázdnou ulicí Tverskaja poblíž Rudého náměstí a Washington a technokraté v MMF přesně věděli, co dělají, aby tento chaos podporovali.
Sankce USA zaměřují pozornost
Do roku 2014 se v Rusku mnohé změnilo. Co je nejvýznamnější, poblouznění vším americkým před dvěma desítkami let pochopitelně opadlo. Finanční sankce amerického ministerstva financí byly zahájeny v etapách v roce 2014 proti specifickým jedincům okolo Putina, specifickým bankám a korporacím, závisejícím na zahraničních úvěrech. Měly za následek vynucení kritického přehodnocení mezi ruskými intelektuály, vládními úředníky a samotným Kremlem.
Washingtonské útoky, z právního hlediska válečné akty proti suverénnímu národu, byly zahájeny Úřadem terorismu a finančního zpravodajství amerického ministerstva financí, jediné vládní finanční agentury na světě s vlastní interní zpravodajskou agenturou. Úřad byl vytvořen pod záminkou vyhledávání a zmrazování aktiv a bankovních účtů drogových kartelů a teroristů, v čemž je podivně nešikovný, soudíme-li podle jejich záznamů týkajících se skupin, jako je Islámský stát či Al-Kajda v Iráku. Mnohem lépe mu jde pronásledování „nežádoucích“ zemí, jako je Irán nebo Rusko. Má úřady po celém světě včetně Islamabádu a Abú Dhabí.
Tyto válečné sankce amerického ministerstva financí a vyhlídka mnohem horších událostí roznítily hlubokou debatu v Rusku o tom, jak stát bránit před dalšími útoky. Zranitelnost vůči západním sankcím ve svém bankovním systému vedla Rusko stejně jako Čínu k tomu, aby vytvořila vnitřní ruskou verzi mezibankovních plateb SWIFT. Nyní je jádrem debaty samotná podstata peněz a jejich kontroly.
Neortodoxní ortodoxní návrh
V lednu roku 2015, v hloubi finanční krize s rublem, na polovině toho, čím byl před několika měsíci a cenou ropy v propadu jakožto výsledku dohody mezi Johnem Kerrym a králem Abdulláhem v září roku 2014, zavedl moskevský patriarchát opět tento nápad.
Dmitrij Lubomudrov, právní poradce pravoslavné církve, řekl tehdy médiím: „Uvědomili jsme si, že nemůžeme zůstat závislí na západním finančním systému, ale musíme vyvinout svůj vlastní. Stejně jako islámský systém, bude ten pravoslavný založen nejen na legislativě, ale též na pravoslavné morálce a bude pozvánkou obchodníkům, hledajícím jistotu v čase krize.“ Mezi jeho vlastnostmi by bylo vydávání bezúročných půjček a zákaz investic do heren, kasin či podobných aktivit, protivících se morálním hodnotám církve.
Potom, na začátku letošního srpna plán pravoslavné církve pro bezúročné vytváření peněz získal důležitou dodatečnou podporu. Sergej Katyrin, předseda ruské obchodní a průmyslové komory oznámil po setkání s Vsevolodem Čaplinem, vyšším pravoslavným duchovním, dohlížejícím nad projektem: „Obchodní a průmyslová komora podporuje vytvoření pravoslavného finančního systému… a je připravena poskytnout svoji platformu pro detailní a profesionální diskuzi týkající se těchto otázek společně s příslušnými výbory komory.“ Návrh má za cíl snížit závislost Ruska na západním bankovním systému, což je nezbytným národním ekonomickým bezpečnostním požadavkem.
Stejně tak jako s islámskými bankovními modely, které zakazují lichvu, by pravoslavný finanční systém nedovoloval úročení půjček. Účastníci systému sdílejí rizika, profity a ztráty. Spekulativní chování je zakázáno, jakož i investice do hazardních her, drog a jiných záležitostí, které se neslučují s hodnotami pravoslavného křesťanství. Existovala by nová nízkoriziková bankovní či kreditní organizace, která kontroluje všechny transakce a investiční fondy nebo společnosti, jež obstarávají investory a zprostředkovávají financování projektů. To by výslovně obešlo operace s aktivními finančními riziky. Prioritou by bylo zajištění financování reálného sektoru ekonomiky, prohlásil její mluvčí.
Je zajímavé, že největší islámská autonomní republika Ruska, Tatarstán, nedávno zavedla islámské bankovnictví poprvé do Ruska a to bylo pozitivně podporováno Germanem Grefem, výkonným ředitelem státem vlastněné Sberbank, největší banky Ruska. Letos v květnu ji Gref nazval velmi důležitým instrumentem uprostřed současných problémů se získáváním finančních prostředků na mezinárodních trzích. V červenci Sberbank s Republikou Tatarstán podepsaly dohodu o spolupráci na poli islámského financování.
Za vlády cara Alexandra III. a jeho ministra financí Nikolaje Bunge zavedlo Rusko na počátku let 80. let 19. století rolnickou zemědělskou banku, aby poskytovala bezúročné půjčky osvobozenému rolnictvu, které bylo osvobozeno od nevolnictví roku 1861 Alexandrem II., a zemědělcům byla poskytnuta půda. Zemědělská banka investovala do modernizace ruského zemědělství s farmáři platícími malý manipulační poplatek za půjčky. Výsledkem byl tak spektakulární vzrůst v produkci ruské pšenice a jiných obilnin, že se Rusko stalo světovým „košem chleba“ až do vypuknutí 1. světové války, převyšujíc společnou produkci USA, Argentiny a Kanady o zhruba 25 procent.
Návrhy Glazjeva
Nové prosazování pravoslavného monetárního modelu v ruských diskuzích přichází v době, kdy jeden z ekonomických poradců Vladimíra Putina, Sergej Glazjev, osoba radící prezidentu v otázkách Ukrajiny, jakož i ve vztazích se spolučleny Eurasijského ekonomického svazu, prezentoval plán pro zvýšení ruské národní ekonomické a finanční bezpečnosti za docela rozumné domněnky, že finanční sankce a nyní vojenské tlaky z Washingtonu a NATO nejsou rozmarnou náhodou, nýbrž hluboce usazenou strategií oslabení a ekonomického zničení jednoho ze dvou národů, které stojí v cestě globalistickému americkému Novému světovému pořádku.
V květnu roku 2014, několik týdnů poté, co Obamova administrativa uvalila sérii vybraných sankcí na klíčové ruské jednotlivce, banky a energetické společnosti, zasahujíc srdce ekonomiky, Glazjev uskutečnil rozhovor s ruskými finančními novinami Vědomosti, v němž navrhl mnoho obezřetných obranných opatření. Mezi nimi byly některé, které jsou nyní součástí politiky. To zahrnovalo výměnu kreditu a měny s Čínou, aby se financovaly kritické finanční importy a posun ke stabilizaci v národních měnách – rublu a čínském juanu; vytvoření ruského mezibankovního systému výměny informací, analogického ke SWIFT, pro platby a vyrovnání v oblasti Eurasijského ekonomického svazu a dalších partnerských zemí.
Strategický návrh Glazjeva, aby stát nařídil zastavit veškerý export zlata, cenných kovů a vzácných zemních prvků, a aby centrální banka skoupila zlato těžené zahraničními společnostmi za účelem vybudování silné peněžní zlaté rezervy, byl bohužel zamítnut předsedkyní centrální banky Elvirou Nabiullinovou, která řekla dumě: „Nevěříme, že na vývozy zlata je nutné moratorium. Jsme schopni nakoupit dostatek zlata, abychom diversifikovali naše zlaté a měnové rezervy.“
Nabiullinová byla kritizována členy Dumy za to, že je příliš pomalá v budování zlatých rezerv rublu. Současné Rusko je největším producentem zlata na světě po Číně, a Čína buduje svoje zlaté rezervy v Čínské lidové bance v posledních letech horečným tempem. Západní centrální banky, vedené FEDem, učinily od doby, co bylo opuštěno od krytí dolaru zlatem v srpnu roku 1971, vše včetně tvrdé manipulace trhu proto, aby odradily od budování zlatých měnových rezerv po celém světě.
Naposledy 15. září Glazjev prezentoval novou sérii ekonomických návrhů prezidentské Radě bezpečnosti aby, jak řekl, snížil zranitelnost vůči západním sankcím v průběhu následujících pěti let a dosáhl základů pro dlouhodobý růst a ekonomickou suverenitu. Mezi jeho návrhy bylo vytvoření Státního výboru pro strategické plánování pod prezidentem Ruské federace spolu se Státním výborem pro vědecký a technologický rozvoj, modelovaném na systému vytvořeném v Iránu během 90. let po zavedení západních sankcí tam.
První opatření, vytvoření výboru pro strategické plánování, odráží vysoce úspěšný francouzský národní plánovací model zavedený za prezidenta Charlese de Gaulla, díky němuž se Francie transformovala ze stagnující dominantně zemědělské ekonomiky v pokrokový, inovativní, moderní průmyslový stát na počátku 70. let minulého století.
V 60. letech minulého století měla Francie Všeobecnou komisi plánu, která mapovala celkovou ekonomiku, aby identifikovala kritické slabiny, jež vyžadovaly pozornost pro celkový národní rozvoj. Byly stanoveny cíle pro nadcházejících pět let. Členové Všeobecné komise plánu byli vyšší státní úředníci, konzultující záměry s představiteli byznysu, odborovými organizacemi a dalšími reprezentativními skupinami. Každý navrhovaný plán byl potom zaslán národnímu parlamentu ke schválení.
Stěžejní rozdíl mezi pětiletým plánováním ve Francii a sovětským pětiletým modelem centrálního plánování byl, že francouzská pětiletka byl indikativní a nikoliv imperativní jako sovětská pětiletka. Soukromé či státní společnosti by se mohly svobodně rozhodnout, zda se zaměří na daný sektor, jako například na rozvoj železnic, vědomy si toho, že stát by podporoval investování daňovými pobídkami nebo subvencemi, aby snížil riziko a učinil záměr atraktivním. Tento způsob byl vysoce úspěšný až do poloviny 70. let, kdy masivní ropné šoky a vzrůstající nadnárodní vláda Bruselu způsobily, že jej bylo stále obtížnější praktikovat.
V detailním Glazjevově návrhu existují i jiné funkce, mezi těmi nejzajímavějšími je jeho návrh využívat zdroje Centrální banky k poskytování cíleného půjčování pro podniky a průmysl tím, že se jim poskytnou nízké úrokové sazby mezi 1 a 4 procenty, umožněné kvantitativním uvolňováním až do rozsahu 20 biliónů rublů za období pěti let. Tento program také navrhuje, aby stát podporoval soukromé podniky pomocí vytváření „vzájemných závazků“ pro nákupy produktů a služeb ve sjednaných cenách.
přeložil F. William Engdahl