22.12.2015 Parlamentní listy
Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování…
ROK 2015 – A CO DÁL? Na letošní rok budeme možná jednou vzpomínat jako na první schod na cestě do pekel. Takto nekompromisně reagoval na souhrn nejzásadnějších mezinárodních letošních událostí někdejší ministr a bývalý diplomat Jaroslav Bašta. Polarizaci české společnosti srovnal s tou v období let 1938–1945. Tehdy prý také kolaboranti s Hitlerem měli asi patnáctiprocentní podporu veřejnosti a většina byla ostře proti.
Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?
Kdybych byl optimista, tak bych si myslel, že rok 2015 byl výjimečný a přelomový. Bohužel nikoliv, spíše představoval cosi jako demoverzi toho, co nás čeká v blízké budoucnosti ve větším. Pokračování ekonomické krize, války, teroristické útoky a hlavně masivní nelegální migrace, s největší pravděpodobností v režii Evropské komise. Možná na něj budeme vzpomínat jako na první schod na cestě do pekel.
Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?
Migrační krize se stala tak významnou událostí, že zastínila dvě zástupné války mezi Západem
Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování…
ROK 2015 – A CO DÁL? Na letošní rok budeme možná jednou vzpomínat jako na první schod na cestě do pekel. Takto nekompromisně reagoval na souhrn nejzásadnějších mezinárodních letošních událostí někdejší ministr a bývalý diplomat Jaroslav Bašta. Polarizaci české společnosti srovnal s tou v období let 1938–1945. Tehdy prý také kolaboranti s Hitlerem měli asi patnáctiprocentní podporu veřejnosti a většina byla ostře proti.
Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?
Kdybych byl optimista, tak bych si myslel, že rok 2015 byl výjimečný a přelomový. Bohužel nikoliv, spíše představoval cosi jako demoverzi toho, co nás čeká v blízké budoucnosti ve větším. Pokračování ekonomické krize, války, teroristické útoky a hlavně masivní nelegální migrace, s největší pravděpodobností v režii Evropské komise. Možná na něj budeme vzpomínat jako na první schod na cestě do pekel.
Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?
Migrační krize se stala tak významnou událostí, že zastínila dvě zástupné války mezi Západem
(především USA) a Ruskou federací na východní Ukrajině a v Sýrii. Není divu, v Evropě se dnes nachází přes milion lidí, převážně mladých mužů, o kterých víme velmi málo. Zvláštní je, že vedení EU, jež se ve vztahu k čínským, ruským, běloruským a dalším turistům vyznačuje až obsedantními obavami o evropskou bezpečnost (podobně jako se před naším vstupem do Schengenu chovali i k nám), není nijak znepokojeno tím, že přicházejí poutníci za lepším životem ze zemí, které představují nejvyšší bezpečnostní riziko s ohledem na terorismus, výrobu a pašování narkotik a násilnou kriminalitu. Je zjevné, že z pohledu občanů členských států Evropská unie selhala. Povaha tohoto selhání však svědčí o tom, že to není neschopnost, ale záměr. Migranti jsou velmi účinným nástrojem ve válce proti evropské civilizaci.
V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních týdnů alespoň z hlediska médií působila tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Prožili jsme další „antizemanovský podzim“? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?
Ano, česká politika se v souvislosti s migrační krizí polarizovala nebývalým způsobem, který má obdobu snad jen v období 1938–1945. Jen tehdy měli kolaboranti s nacisty podporu asi 15 % občanů a většina byla ostře proti. Stejně jako tenkrát mají zastánci migrace na své straně propagandistickou mašinerii. Domácí i cizí. Prezident Miloš Zeman se stal terčem nenávisti této hlučné menšiny kvůli svému vítězství ve volbách, ne kvůli svému rozumnému postoji k migraci.
To samé se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jako by se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové.
V západní Evropě mají zkušenost s migrací už přes padesát let, a tak dobře vědí, kdo přichází s dobrými úmysly a kdo jen za lepším životem. A rozlišují mezi jednotlivými kulturními okruhy a různými náboženstvími. Současní zájemci o evropský blahobyt shodou okolností patří k těm, s nimiž mají jen ty nejhorší zkušenosti. A dobře vědí, že jejich sociální stát se zhroutí, když počet migrantů z muslimských zemí překročí 5 % obyvatelstva země (např. v Dánsku jsou sociální výdaje na jednoho muslimského migranta 8x vyšší než u zbytku příjemců sociálních služeb). Proto ten odklon od dosavadních politických elit a radikalizace voličů.
Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav?
Když sleduji chování vedení EU a mezinárodních finančních institucí k Ukrajině, připadá mi, že Řekové něco dělají špatně – je jich relativně málo, nepříliš dobře vycházejí s Tureckem, neválčí s Ruskem, málo kradou, mají málo oligarchů a nerozpadá se jim stát, neignorují reformy a ještě drze volí levici. Proto jim nikdo neodpouští 20 % dluhu a neposunují jim splátky. Nejspíš to bude tím, že jsou členskou zemí EU, proto museli být exemplárně potrestáni. Jinak si ty dvojí standardy EU, MMF, SB neumím vysvětlit.
Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii mířící na radikály z Islámského státu?
Ruská federace letos dosáhla velkého úspěchu, když se jí povedlo přenést dějiště zástupné války mezi Ruskem a Spojenými státy z Ukrajiny do Sýrie. Tam se jí podařilo předvést, že má dobré zbraně, takže se dá očekávat jisté oteplení vztahů se Západem. Zároveň tím posílila iracionální rusofobii, která bude i nadále bránit vytváření normálních vztahů s USA a EU, takže ruský pochod do čínské náruče bude pokračovat.
Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii Milan Syruček uvedl v rozhovoru „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?
S Milanem Syručkem v zásadě souhlasím. Jen je třeba mít na paměti, že je několik hráčů, kteří migraci využívají. Vedle radikálních islamistů jde o s nimi ideově a finančně spojené současné vedení Turecka, především prezidenta Erdogana a jeho nejbližší okolí. Nelegální běženci jsou také zdrojem zisku pro organizovaný zločin, který v proudu migrantů bude mít své budoucí vojáky. A na tomto vývoji je silně zainteresováno i současné vedení EU zaúkolované nadnárodními společnostmi, které chtějí pomocí „běženců“ rozbít institut západoevropského sociálního státu. Ten by byl totiž vážnou překážkou podepsání a prosazení smlouvy TTIP. Jeho zrušení pomocí migrace je pro vedení EU skvělým alibi.
Jak je v podobných případech obvyklé, nejspíš na tom vydělá ten, kdo žádné zištné úmysly nemá – tedy radikální islamisté. Teroristické útoky v Paříži ukázaly dvě velmi závažné věci: Evropa je extrémně zranitelná a solidarita evropských muslimů s atentátníky překonává vše, co si z evropských dějin pamatujeme. Teroristé mají několik milionů podporovatelů ve Francii a Belgii, jak nám ukazují probíhající snahy o dopadení pachatelů. Boj o duše svých muslimských spoluobčanů už západní Evropa prohrála. Asi bychom se měli připravit na tu třetí etapu, o níž mluvil pan Syruček.
Abychom ekonomická témata pojali šířeji... Probouzí se ve stínu migrační krize nadějně ekonomika EU a USA? Nebo stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu – únik pracovních míst na Východ, další ztráty díky robotizaci a automatizaci, snižování životní úrovně, zadlužení…?
Nejsem ekonom, ale historie nám už několikrát ukázala, že technologické změny znamenají pohromu pro pracující. Ti se stávají zbytečnými. I ti nejlacinější. Roboti jsou výkonnější a nakonec to vypadá, že v blízké budoucnosti bude zapotřebí je pětina současných zaměstnanců. Zatím nás na to připravují neustálým snižováním životní úrovně a cílenou likvidací střední třídy. Konec konců i migrační vlna je součástí toho trendu. Co to oligarchické jedno procento s těmi nepotřebnými 80 % obyvatel udělá, zatím není jasné. Nejspíš je pošlou do války. Ozbrojit kanonenfutr může být nebezpečné, protože nějaký Lenin se vždycky najde. Krvavý restart dluhové ekonomiky by tak ohrozil nejen dlužníky, ale také věřitele. V tom je naše naděje.
Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího: „je střídání hegemona nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka.“ Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států může projevit na mezinárodních vztazích?
Už se dávno projevila. V mezinárodních vztazích rozhoduje jen síla. Nakonec existence dolaru jako světové měny více odpovídá vojenské síle Spojených států než jejich ekonomické výkonnosti.
Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?
Američtí voliči zvolili Baracka Obamu dvakrát po sobě, stejně jako předtím G. W. Bushe, takže se neodvažuji předvídat. Jen si na základě této historické zkušenosti myslím, že v současné době jsou „normální“ všichni zmínění kandidáti.
Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí, nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?
S migrační krizí si Evropa neporadí, protože žádný z rozhodujících politiků EU na tom nemá zájem. Z jejich chování usuzuji, že jsou jim velmi blízké základní principy práva šaría – nerovnost lidí před zákonem. Vlastně nejen lidí, ale i států. Dá se také očekávat, že postupně se stane trestným zpochybňování teze, že islám je náboženstvím míru. Pak už islamizace západní Evropy půjde rychle a jejím jádrem budou země navrhovaného „Malého Schengenu“. Východ EU je zaostalý a ještě si pamatuje války s Turky, takže se oddělí. A časem dojde na rekonkvistu, Evropané to holt mají v genech.
Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnil očekávání, anebo naopak zklamal prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?
Nejvýraznější postavou letošní politické scény byl bezesporu Miloš Zeman, příjemně mě překvapil Andrej Babiš. Pokud jde o Bohuslava Sobotku, tak si myslím, že by měl lidovcům sebrat heslo Klidná síla. V této disciplíně je lepší než Josef Lux, blahé paměti.
Kdo na politické scéně příští rok posílí, kdo propadne? Ať už díky krajským volbám, nebo případným otřesům ve vládní koalici, nebo vývoji ve světě? Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice (která?), proevropská pravice, někdo jiný…?
České politické elity (intelektuální taky) mají už několik let prošlou záruční dobu, takže dojde k jejich výměně. Nejspíš po příštích parlamentních volbách. Neodvažuji se prognózovat jak, neboť v tomto ohledu jsme na tom podobně jako Spojené státy – stát se může cokoli.
Nejmenovaní politici a publicisté nás straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše. Přiblíží se příští rok cosi takového?
Totalitní tendence má vedení EU, totalitní nápady někteří naši sousedé. Ve srovnání s tím máme u nás jen ryzí demokraty.
Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová, nebo lokální. Slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika Rusko. Čína Ameriku. Amerika Čínu. Írán Izrael. Izrael Írán… Přiblíží se na základě dějů příštího roku něco z toho?
Válka je za normálních poměrů ve vztahu k budoucnosti tabuizované slovo. Letos se ozývalo příliš často a bombardování, ostřelování, smrt, tragédie a popravy nám televize servíruje dnes a denně. A tím ji zároveň přibližuje. Holt si po 70 letech na tu myšlenku musíme zvyknout. Snad velmocím ještě chvíli vydrží dosavadní války by proxy, tedy v zastoupení.
V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních týdnů alespoň z hlediska médií působila tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Prožili jsme další „antizemanovský podzim“? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?
Ano, česká politika se v souvislosti s migrační krizí polarizovala nebývalým způsobem, který má obdobu snad jen v období 1938–1945. Jen tehdy měli kolaboranti s nacisty podporu asi 15 % občanů a většina byla ostře proti. Stejně jako tenkrát mají zastánci migrace na své straně propagandistickou mašinerii. Domácí i cizí. Prezident Miloš Zeman se stal terčem nenávisti této hlučné menšiny kvůli svému vítězství ve volbách, ne kvůli svému rozumnému postoji k migraci.
To samé se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jako by se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové.
V západní Evropě mají zkušenost s migrací už přes padesát let, a tak dobře vědí, kdo přichází s dobrými úmysly a kdo jen za lepším životem. A rozlišují mezi jednotlivými kulturními okruhy a různými náboženstvími. Současní zájemci o evropský blahobyt shodou okolností patří k těm, s nimiž mají jen ty nejhorší zkušenosti. A dobře vědí, že jejich sociální stát se zhroutí, když počet migrantů z muslimských zemí překročí 5 % obyvatelstva země (např. v Dánsku jsou sociální výdaje na jednoho muslimského migranta 8x vyšší než u zbytku příjemců sociálních služeb). Proto ten odklon od dosavadních politických elit a radikalizace voličů.
Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav?
Když sleduji chování vedení EU a mezinárodních finančních institucí k Ukrajině, připadá mi, že Řekové něco dělají špatně – je jich relativně málo, nepříliš dobře vycházejí s Tureckem, neválčí s Ruskem, málo kradou, mají málo oligarchů a nerozpadá se jim stát, neignorují reformy a ještě drze volí levici. Proto jim nikdo neodpouští 20 % dluhu a neposunují jim splátky. Nejspíš to bude tím, že jsou členskou zemí EU, proto museli být exemplárně potrestáni. Jinak si ty dvojí standardy EU, MMF, SB neumím vysvětlit.
Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii mířící na radikály z Islámského státu?
Ruská federace letos dosáhla velkého úspěchu, když se jí povedlo přenést dějiště zástupné války mezi Ruskem a Spojenými státy z Ukrajiny do Sýrie. Tam se jí podařilo předvést, že má dobré zbraně, takže se dá očekávat jisté oteplení vztahů se Západem. Zároveň tím posílila iracionální rusofobii, která bude i nadále bránit vytváření normálních vztahů s USA a EU, takže ruský pochod do čínské náruče bude pokračovat.
Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii Milan Syruček uvedl v rozhovoru „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?
S Milanem Syručkem v zásadě souhlasím. Jen je třeba mít na paměti, že je několik hráčů, kteří migraci využívají. Vedle radikálních islamistů jde o s nimi ideově a finančně spojené současné vedení Turecka, především prezidenta Erdogana a jeho nejbližší okolí. Nelegální běženci jsou také zdrojem zisku pro organizovaný zločin, který v proudu migrantů bude mít své budoucí vojáky. A na tomto vývoji je silně zainteresováno i současné vedení EU zaúkolované nadnárodními společnostmi, které chtějí pomocí „běženců“ rozbít institut západoevropského sociálního státu. Ten by byl totiž vážnou překážkou podepsání a prosazení smlouvy TTIP. Jeho zrušení pomocí migrace je pro vedení EU skvělým alibi.
Jak je v podobných případech obvyklé, nejspíš na tom vydělá ten, kdo žádné zištné úmysly nemá – tedy radikální islamisté. Teroristické útoky v Paříži ukázaly dvě velmi závažné věci: Evropa je extrémně zranitelná a solidarita evropských muslimů s atentátníky překonává vše, co si z evropských dějin pamatujeme. Teroristé mají několik milionů podporovatelů ve Francii a Belgii, jak nám ukazují probíhající snahy o dopadení pachatelů. Boj o duše svých muslimských spoluobčanů už západní Evropa prohrála. Asi bychom se měli připravit na tu třetí etapu, o níž mluvil pan Syruček.
Abychom ekonomická témata pojali šířeji... Probouzí se ve stínu migrační krize nadějně ekonomika EU a USA? Nebo stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu – únik pracovních míst na Východ, další ztráty díky robotizaci a automatizaci, snižování životní úrovně, zadlužení…?
Nejsem ekonom, ale historie nám už několikrát ukázala, že technologické změny znamenají pohromu pro pracující. Ti se stávají zbytečnými. I ti nejlacinější. Roboti jsou výkonnější a nakonec to vypadá, že v blízké budoucnosti bude zapotřebí je pětina současných zaměstnanců. Zatím nás na to připravují neustálým snižováním životní úrovně a cílenou likvidací střední třídy. Konec konců i migrační vlna je součástí toho trendu. Co to oligarchické jedno procento s těmi nepotřebnými 80 % obyvatel udělá, zatím není jasné. Nejspíš je pošlou do války. Ozbrojit kanonenfutr může být nebezpečné, protože nějaký Lenin se vždycky najde. Krvavý restart dluhové ekonomiky by tak ohrozil nejen dlužníky, ale také věřitele. V tom je naše naděje.
Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího: „je střídání hegemona nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka.“ Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států může projevit na mezinárodních vztazích?
Už se dávno projevila. V mezinárodních vztazích rozhoduje jen síla. Nakonec existence dolaru jako světové měny více odpovídá vojenské síle Spojených států než jejich ekonomické výkonnosti.
Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?
Američtí voliči zvolili Baracka Obamu dvakrát po sobě, stejně jako předtím G. W. Bushe, takže se neodvažuji předvídat. Jen si na základě této historické zkušenosti myslím, že v současné době jsou „normální“ všichni zmínění kandidáti.
Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí, nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?
S migrační krizí si Evropa neporadí, protože žádný z rozhodujících politiků EU na tom nemá zájem. Z jejich chování usuzuji, že jsou jim velmi blízké základní principy práva šaría – nerovnost lidí před zákonem. Vlastně nejen lidí, ale i států. Dá se také očekávat, že postupně se stane trestným zpochybňování teze, že islám je náboženstvím míru. Pak už islamizace západní Evropy půjde rychle a jejím jádrem budou země navrhovaného „Malého Schengenu“. Východ EU je zaostalý a ještě si pamatuje války s Turky, takže se oddělí. A časem dojde na rekonkvistu, Evropané to holt mají v genech.
Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnil očekávání, anebo naopak zklamal prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?
Nejvýraznější postavou letošní politické scény byl bezesporu Miloš Zeman, příjemně mě překvapil Andrej Babiš. Pokud jde o Bohuslava Sobotku, tak si myslím, že by měl lidovcům sebrat heslo Klidná síla. V této disciplíně je lepší než Josef Lux, blahé paměti.
Kdo na politické scéně příští rok posílí, kdo propadne? Ať už díky krajským volbám, nebo případným otřesům ve vládní koalici, nebo vývoji ve světě? Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice (která?), proevropská pravice, někdo jiný…?
České politické elity (intelektuální taky) mají už několik let prošlou záruční dobu, takže dojde k jejich výměně. Nejspíš po příštích parlamentních volbách. Neodvažuji se prognózovat jak, neboť v tomto ohledu jsme na tom podobně jako Spojené státy – stát se může cokoli.
Nejmenovaní politici a publicisté nás straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše. Přiblíží se příští rok cosi takového?
Totalitní tendence má vedení EU, totalitní nápady někteří naši sousedé. Ve srovnání s tím máme u nás jen ryzí demokraty.
Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová, nebo lokální. Slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika Rusko. Čína Ameriku. Amerika Čínu. Írán Izrael. Izrael Írán… Přiblíží se na základě dějů příštího roku něco z toho?
Válka je za normálních poměrů ve vztahu k budoucnosti tabuizované slovo. Letos se ozývalo příliš často a bombardování, ostřelování, smrt, tragédie a popravy nám televize servíruje dnes a denně. A tím ji zároveň přibližuje. Holt si po 70 letech na tu myšlenku musíme zvyknout. Snad velmocím ještě chvíli vydrží dosavadní války by proxy, tedy v zastoupení.