- rozhovor - 23.12.2015 ParlamentníListy
ROZHOVOR Vystoupit či nevystoupit z Evropské unie je úplně jedno. Vemte si, že až osmdesát procent migrantů jsou mladí muži. Furt nám ukazují rodiny s dětmi, ale to je klam. Tak mluví ve třetím pokračování rozhovoru pro ParlamentníListy.cz bývalý agent Československa Karel Köcher. Tentokrát řešíme roli USA na Krymu, Mnichovskou zradu, budoucnost Evropské unie, roli radikálního feminismu a tak dále.
ParlamentníListy.cz jsou terčem kritiky jako propaganda ve službách Vladimira Putina či jako součást páté kolony Ruska. Co vy na to?
Já si ParlamentníchListů.cz vážím, čtu je a podle mě jde o správné médium, které vyvažuje většinový směr mediálního diskurzu. Nicméně s takovými obviněními jste museli počítat. Když lidem dáváte i ideje k zamyšlení z druhé strany, budete vždy trnem v oku vlajkonošům té jediné a správné pravdy. Většina českých médií je rusofobní. Rusové nicméně nehledají konfrontaci. Oni by velmi rádi kooperovali.
Na druhou stranu s Ukrajinou kooperovali takovým způsobem, že jí vzali Krym?
A co mohli dělat jiného? Vždyť Rusko není bez Krymu obranyschopné. Protože námořní útoky v této části světa může očekávat hlavně z Krymu. Černomořská flotila je základem ruského námořnictva. Jde o strategickou záležitost.
Vždyť mohlo mít Krym i bez anexe. Tamní ruské obyvatelstvo by se stejně dříve nebo později připojilo a mírovým zbůsobem. Nemyslíte?
Jinak to nešlo. Vždyť se tam projevovala snaha o vojenskou konfrontaci a všichni se snažili, aby NATO mohlo zasáhnout. Rusové však vzali všem vítr z plachet. Vždyť na Ukrajině byly stovky vojenských poradců ze Západu. Na Krymu chtěli Američané vybudovat základnu, vždyť už tam byly zaznamenány snahy o pronájem budov a území. Rusové nemohli připustit, aby ostatní sledovali, co tam dělají. Když učiníte řez, musí být razantní a pořádný. Když se chcete rozejít se ženskou, tak na ni musíte být sprostý.
Jak tedy vidíte situaci malých zemí v Evropě?
Velice špatně. Třeba našim národním zájmům už sloužit nelze. Je to v prdeli. Evropa to nemůže přežít. Můžeme diskutovat o tom, jaké procento emigrantů může přijmout a vstřebat, ale to je všechno. Můžeme si pokládat filosofickou otázku, kolik zrníček dělá dohromady hromadu písku. To nelze říct. Nicméně hromadu písku každý pozná. Někde je ta hranice a my už jsme za ní.
Nemohla by se proti multikulturnímu pojetí Evropy postavit rekonstrukce myšlenky panslavismu?
To si nemyslím. Prezident Zeman, pravda, má určité proslovanské smýšlení, ale my žádnými Slovany nejsme. Co si budeme povídat. My jsme hlavně Keltové a Germáni se špetkou slovanských genů. Zdejší jazyk je dost umělý a nadšení pro národní myšlenku už je dávno pryč. Naši buditelé, to je všechno osmnácté a devatenácté století. A že bychom se spolčili s Rusy? To je naivní představa. Rusko je cizí planeta. V soužití mi jsou teda Američané daleko bližší. Mám k Rusům respekt, ale jsou cizí. Co si budeme povídat, pokus o rusifikaci Česka za Stalina nevyšel. Naše kultura je německá. Nám nejbližší stát v mnoha směrech je Rakousko. S ním jsme naprosto totožní.
Nicméně Česko v rámci Rakouska-Uherska nebylo až tak rozkvétajícím územím a útlaku si tady naši předci zažili až moc. Proč by jinak Tomáš Garrigue Masaryk a českoslovenští legionáři vyyvíjeli takové, často až nadlidské, úsilí k založení vlastního státu?
Nicméně tažení legionářů nebylo až tak moc slovanské. Byli na ruské frontě a tak utíkali k Rusům, nicméně táhli s Francouzi. Hlavně za první republiky.
Ano. Do té doby, než přišla Mnichovská zrada...
Ale oni nás nezradili. Četl jste Mnichovský komplex?
Přiznám se, že ne...
To jste velmi pochybil. Tuto knihu byste si měl přečíst. Je pravda, že není k sehnání. V knihovně je pár výtisků, ale na ně jsou měsíce žádanky. Mám to oxeroxované. Tam je to jasné. Nedalo se nic dělat. Československo nebylo schopné jakékoliv obrany a navíc se vykašlalo na její budování. Francouzům tedy nic jiného nezbylo.
Vždyť Československo mělo velmi vyspělou fortifikaci na hranicích...
Ta knížka vás přesvědčí. Sudetský či německý problém se snažil řešit vlastně jen dlouholetý Benešův spolupracovník Hubert Masařík. Ve svých pamětech o tom píše. Tento problém skoro nikdo jiný neřešil. Tam si zadělávali na celý průser. Například dvacet procent tehdejšího důstojnického sboru v rezervách byli sudetští Němci. Jak by taková armáda mohla bojovat, to je přeci nesmysl. Nicméně Edvard Beneš velice obratně vytvořil mýtus Mnichovské zrady, což vlastně zachránilo národ. Nicméně my Mnichovský komplex od té doby máme, takže nás musí chránit nějaká mocnost. Komunisté toho využívali se Sovětským svazem a teď se toho využívá s USA. Vždy na věčné časy. Má pozice by byla jiná. Milan Syruček napsal knihu Diplomacie v negližé, kde mám dost velký příspěvek.
Jakou pozici jste v ní zastával?
Podle mého názoru bylo třeba vytvořit blok malých států v Evropě. Měli jsme se spojit s Rakouskem, Nizozemím, Dánskem a dalšími.
Co by takováhle podivná koalice v přednacistické Evropě zmohla?
Kdyby se malé státy daly dohromady, byly by stejně silné jako Německo. I dnes v Evropské unii diktuje Německo. Společná síla malých států se stejným zájmem neexistuje dodnes.
Je takto designovaná Evropská unie schopná přežít?
Nepřežije. Stejně už je to všechno jedno. Potápí se prostě Titanic. Dobře při tom hrají, ale nejde to zastavit. Vystoupit či nevystoupit z Evropské unie je úplně jedno. Vemte si, že až osmdesát procent emigrantů jsou mladí muži. Furt nám ukazují rodiny s dětmi, ale to je klam. A co takový emigrant, bude se integrovat společensky? Ne! Nábožensky? Ne! Vztah k ženám, ke vzdělání a k dalším věcem má islám jiný. Není to prostě možné. Vezměte jedno kritérium integrace za druhým a vše bude negativní.
Vše se pořád vyvíjí. Vždyť k ženám jsme se tady v Evropě ještě před několika desítkami let také nechovali jako k rovnocenným partnerům. Pokud se nemýlím, první země, která přiznala volební právo ženám, byl Nový Zéland...
To je pravda.
Novodobý feminismus si navíc chtěl muže vymodelovat k obrazu svému, udělal z nich metrosexuály a jakoby jim vzal tradiční roli ochránce rodinného krbu. Vždyť nyní je z toho i většina žen západní společnosti dost nešťastná, nebo ne?
Domnívám se, že křesťanská tradice ženy opravdu diskriminovala. Nutila je do určitých rolí, které jsou uměle kulturně vytvořené, ale nejsou jejich přirozeností. Samozřejmě, že jsou mužský a ženský jiní. Samozřejmě, že feminismus může být extrémní a hroznej. Na druhé straně beru ten jeho hlavní proud. Ženy mají ambice, talenty, schopnosti a práva na ně. Přistupují k nim jinak, ale to je jedno. Jsem v tom hodně ovlivněn USA.
A manželkou asi taky...
To ano. Nicméně v tomhle nemáme žádnou třecí plochu. Když jsem učil s feministkami na školách, neměl jsem s nimi problémy. Normální feministka si nežádá podřazenost muže, ale chce chlapa. Chce chlapa, co ji respektuje.
Podle mě se radikální feministické hnutí přerodilo v neúspěšný sociální experiment. Často vidíme, jak se některé ženy a někteří muži nedokáží rozhodovat, což je toho důsledkem...
Vaši odtažitost k metrosexuálům chápu. To je hrozný. Nicméně mně by vůbec nevadilo, aby mým šéfem byla ženská, ale mnoha mužům to vadí. Mně je to úplně jedno. Všechno to je lidská záležitost. Gender fakt nehraje žádnou roli. Vadí mi, jak se v muslimském světě všichni snaží ženy umravňovat, deptat a držet na uzdě.
To chápu zase já. Na druhou stranu bude podle porodnosti Evropa v blízké budoucnosti muslimská. A co s tím uděláme?
Vznikla a budou vznikat ghetta. V Itálii a Francii už to je. Přelévá se to do Německa a nutně se to přeleje i sem, protože těch lidí bude tolik, že půjdou i sem. I u nás budou vznikat ghetta. Lidé se v nich budou množit. Ghetta porostou a budou zatlačovat nás, protože se moc nemnožíme a nejsme tak bojovní. V Evropě vzniknou obezděné ostrůvky bezpečí a člověk už nikde jinde nebude moci chodit po ulici. Bude to anarchie, v níž budou vládnout místní bossové. Samuel Huntington má ve své knize Střet civilizací pravdu. Všichni mu nasazovali psí hlavu, ale má opravdu. Levice na něj útočila, protože to mladý Bush použil jako ideologickou základnu tažení do Iráku. Zneužil toho. Kniha je reálná, jde o střet civilizací.
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Bývalý československý špion Karel Köcher