Komentátor amerického deníku The Washington Post Robert J. Samuelson se ve svém aktuálním textu zamýšlí nad tím, jestli by měly Spojené státy opět vést „válku proti chudobě“. Pokud se tak prý stane, půjde o velmi dlouhý a frustrující boj pro všechny strany.
Samuelson přitom poukazuje na čerstvou analýzu liberálních a konzervativních ekonomů, která nese název „Příležitost, zodpovědnost a bezpečí“. Připomíná rovněž, že při první „válce proti chudobě“ za prezidenta Lyndona Johnsona v roce 1964 se chudoba snížila jen nepatrně. „V loňském roce žilo pod hranicí chudoby 14,8 % Američanů, zatímco v roce 1966 to bylo o jednu desetinu procenta méně. Podle jiných ukazatelů sice chudoba poklesla, ale stále je v naší zemi chudoba ve značné míře přítomná,“ píše Samuelson.
„Autoři analýzy obecně volají po tom, aby se stala práce pro chudé vrstvy atraktivnější. Ke splnění tohoto cíle navrhují stanovit mimo jiné vyšší minimální mzdu. Ke zlepšení dovedností pracovníků by dle jejich názoru mohly být dvouleté a čtyřleté vysoké školy veřejně hodnoceny a jejich úroveň by se potom odrážela na získaném diplomu. Cílem těchto opatření je nasměřovat studenty k nejefektivnějšímu studiu. Zároveň bylo diskutováno zavedení některých konkrétních opatření pro chudé, jako jsou například potravinové lístky,“ uvádí Samuelson a poznamenává, že největší třecí plochu v diskuzích mezi levicovými a pravicovými ekonomy představovala vyšší minimální mzda.
„Pravicoví ekonomové tvrdí, že zvýšení minimální mzdy se promítne do snížení počtu pracovních míst na trhu. Prezident Obama navrhoval zvýšení ze 7,25 na 10,10 dolarů na hodinu, ale někteří z tvůrců analýzy hovořili dokonce až o 15 dolarech na hodinu,“ zmiňuje Samuelson a dodává, že shoda naopak panovala nad tím, jaký význam má výchova dětí v úplné rodině. „V případě, že dítě vychovává pouze matka, zvyšuje se tím pravděpodobnost jeho budoucí chudoby pětinásobně v porovnání s dítětem vyrůstajícím v úplné rodině. Zpráva ukazuje, že počet narozených mimo rodinný svazek neustále roste, a to ve všech hlavních etnických komunitách žijících ve Spojených státech,“ upozorňuje Samuelson.
„Mezi bílou populací tvořily děti narozené svobodným matkám v roce 1970 5,7 % z celkové populace, ale před pěti lety to bylo již téměř 36 %. Mezi hispánskou komunitou se toto procento zvýšilo ze 36,7 % v roce 1980 na 53,4 % a mezi Afroameričany ze 37,8 % na 72,1 %. Uvnitř černošské komunity také panuje nejvyšší nezaměstnanost. Pouze polovina Afroameričanů mezi 20 až 24 lety měla v roce 2013 zaměstnání, byť na konci osmdesátých let to bylo 65 %. Mzda těch nejchudších 50 % je přitom stejná jako v roce 1979. Přitom mzda u nejchudších Američanek za přibližně stejné období vzrostla o 35 %,“ popisuje americký komentátor.
Ve výsledku se také dramaticky proměnila struktura amerických rodin. „V roce 1970 byly čtyři pětiny žen ve věku pětatřiceti let vdané a měly děti, zatímco svobodných s dětmi bylo méně než deset procent. Před pěti lety však tvořily vdané ženy s dětmi jen polovinu, zatímco celých dvacet procent bylo svobodných. Je to celé začarovaný kruh. Nízkopříjmoví muži mají špatnou práci a ještě horší vyhlídky na lepší mzdu, proto jsou coby partneři méně atraktivní. Nárůst mezd v ženské populaci zase něžnému pohlaví umožňuje vystačit si i bez partnera, byť si nežijí zrovna na vysoké noze. Stále rostoucí počet neúplných rodin pak oslabuje šance dnešních dětí v budoucnu a udržují mezigenerační chudobu. Pokud chceme uspět, musí každá nová „válka proti chudobě“ především zvrátit tyto sociální trendy. V ideálním případě to bude dlouhý a frustrující boj,“ pochybuje Samuelson.
Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE