„Blbá nálada skončila“ a „Tato země je naše“. S těmito dvěma zásadními vzkazy oslovil prezident republiky Miloš Zeman národ ve svém vánočním poselství. Analytik Štěpán Kotrba, však u obou výroků vyjádřil velkou pochybnost. Mohou prý platit, ale je velkou otázkou, co z tohoto prezidentova vzkazu občané vyvodí.„Vánoční poselství Miloše Zemana nepřineslo dar z nebes. To je správné, neboť za vše dobré i za vše špatné si můžeme sami. Nic podstatného nikdy nedostaneme zadarmo jako dárek pod stromeček,“. Proto by měl k prezidentovu poselství každý přistupovat jako k inspiraci pro vlastní jednání.
Své poselství prezident Zeman zahájil optimistickým názorem, že „blbá nálada skončila“. „Stejně jako v lidském životě i v životě naší republiky jsou to události radostné i méně radostné, ale jsem velmi rád, že těch radostnějších je podstatně více,“ shrnul rok 2015.
Ohlášení konce blbé nálady vnímá Kotrba tak, že skončila zejména Zemanovým sympatizantům. „Blbá nálada jedněch skončí, až Zeman odejde z funkce. U druhých to je podobné, ale naopak. Uvítali by odchod Dienstbiera, důchodové mlčení Schwarzenberga, změnu názorů poloviny ministrů,“ myslí si. Proto podle něj Zemanovi voliči názor o „konci blbé nálady“ tak úplně nesdílejí.
Zeman ocenil zejména ekonomický růst, který je druhý největší v celé EU. Prezident za něj poděkoval zaměstnavatelům i zaměstnancům a rovněž prozíravé hospodářské politice vlády. „Jak řekl ministr financí, vláda odšpuntovala ekonomiku. A já bych k tomu jen dodal, že ji vymanila ze svěrací kazajky škrtících opatření minulých pravicových vlád,“ rýpl si do Nečasova kabinetu, jehož odstranění kdysi sliboval ve své kampani před prezidentskými volbami.
V další části prezident Miloš Zeman definoval svou „vizi pro Českou republiku“. Touto vizí je pro Zemana sociální stát skandinávského typu. „Je to model, který je založen na dvou pilířích. Na vysokých daních, což je velmi nepopulární, zejména na progresivním zdanění příjmů fyzických osob, kdy ti nejbohatší platí relativně nejvyšší daně. Nu a současně je založen na tom, že daňový výnos se nerozkrade, ale že je určen na investice do lidí, do veřejného sektoru. To znamená do zdravotnictví, do školství, ale také do vědy a výzkumu,“ argumentoval prezident.
CELÝ PROJEV PREZIDENTA ZEMANA ZDE
Kotrba s ním však tak úplně nesouhlasí: „Zemanova vize sociálního státu skandinávského typu se vztahuje k Norsku, Švédsku a Finsku za vlád tamních socialistů. Zeman podrobně studoval sociální systém sociálního liberalismu v době, kdy ve Švédsku vládla švédská sociálně demokratická strana z velké části ve spolupráci s odbory a průmyslem. To ale bylo během 80. let – před švédskou fiskální a nemovitostní krizí v devadesátých letech,“ upozorňuje analytik. Připouští, že v té době Skandinávii obdivoval i on, jenže časy se podle něj změnily. Rozpočtové deficity se podle něj ministři financí rozhodli řešit škrty v sociálních programech, které tradiční skandinávský sociální stát prakticky zlikvidovaly.
Zeman vychvaloval zejména ministra financí Andreje Babiše a dokonce vyslovil explicitní podporu jeho zákonům k posílení kontroly daňových poplatníků. „Ti, kdo namítají, že se těmito zákony omezuje osobní svoboda, by si měli uvědomit, že nikdo nemá právo krást a nikdo nemá právo podvádět,“ zdůraznil prezident.
Štěpána Kotrbu na těchto jeho slovech zaujalo, že chválil především ministra financí Andreje Babiše, ačkoliv největší úspěchy vlády, které ve svém projevu zmínil, spadaly do kompetence ministrů za ČSSD. „Bez práce ministrů za ČSSD by neměl za co vládu chválit. Ministr průmyslu je z ČSSD, ministr zahraničí je z ČSSD – to jsou dva pilíře ekonomické diplomacie do Číny, Koreje i postsovětských republik, kterou Zeman pochválil,“ .
Babiš je podle něj Zemanovi sympatický zejména svým sociálně odpovědným kapitalismem. „Babiš platí daně v Praze, ne na Bahamách. Jeho odboráři si na něj nestěžují, naopak,“ připomíná. Babiš navíc podle něj k dalšímu rozvoji svého podnikání potřebuje být zadobře se státem, nejlépe být součástí jeho rozhodování, a proto si rozumí s prezidentem, který také usiluje o co největší rozvoj státního sektoru.
Kotrba však oceňuje, že z prezidentových úst zaznělo, že blbá nálada skončila. Tento vzkaz veřejnosti je prý velmi důležitý. „Je důvod pro opatrný a kritický optimismus, pro pozitivní očekávání, které je psychologicky důležitým faktorem ekonomického růstu, a že je důvod, abychom se na sebe občas usmáli jako já teď na vás, protože s úsměvem jde všechno líp,“ řekl doslova prezident z lánského zámku.
Ve druhé části projevu se pak prezident Zeman věnoval migrační krizi. Když ocenil hospodářské styky s Ruskem, Čínou a postsovětskými republikami, zmínil „největší skvrnu“ na naší zahraniční politice, a to migrační krizi. Tu prezident expresivně přirovnal k povodňové vlně.
„Politici, kteří zavírají oči před tím, že se k nám tato migrační vlna ještě nepřelila, a že se proto není čeho obávat, mi trochu připomínají jednoho pražského primátora. Tento primátor v době povodní stál na mostě a říkal: Situace je nadmíru výtečná. A dvě hodiny poté voda zalila pražské metro. Někdy si připadám jako Kassandra před vtažením Trojského koně do města, ale jsem hluboce přesvědčen o tom, že to, čemu čelíme, je organizovaná invaze, a nikoliv spontánní pohyb uprchlíků,“ řekl k tomu prezident. Přirovnání ke Kassandře vzbudilo mezi jeho oponenty pobavení, Zeman však vyjádřil názor, že vítači uprchlíků se odvolávají na svůj soucit, a ten musí být podle něj vyhrazen lidem slabým nebo nemohoucím, což případ zdravých a silných běženců rozhodně není.
Lidé vítající uprchlíky navíc podle prezidenta někdy uvažují úplně scestně. „Když se připravovala demonstrace zastánců migrace k 17. listopadu, od jedné z našich zpravodajských služeb jsem dostal informaci, že na transparentu této demonstrace má být nápis: ‚Tahle země není naše, refugees welcome.‘ Potom někdo poradil těmto organizátorům, že nápis je hloupý, a tak jej nahradili o něco méně hloupým: „Tahle země patří všem, refugees welcome‘,“ prozradil perličku.
Prezident zdůraznil, že podle jeho názoru je pravý opak pravdou. „Tahle země je naše. A tahle země není a ani nemůže být pro všechny,“ zakončil svůj projev. Štěpán Kotrba má však pochybnosti: „Stačí říct, že tahle země je naše?“
Štěpán Kotrba vnímá prezidentova slova tak, že tato země je naše, takže ji jako svůj majetek musíme také bránit. Totéž navíc prezident doporučoval syrským běžencům, takže se dá čekat, že totéž doporučuje i nám.
„Věta ‚Tahle země není a nemůže být pro všechny‘ znamená, že neomezené zdroje nejsou. Nikdo nám nic nedá jako dárek pod stromeček. A to, co jsme si vytvořili, si musíme začít umět bránit. Dokážeme to?“ zamýšlí se analytik pro ParlamentníListy.cz.
„Na projevu prezidenta jsem ocenil stručnost a věcnost. Chyběl mi ale cit, to lidské, které nás sbližuje a smiřuje,“ zakončil Štěpán Kotrba svůj rozbor prezidentského projevu.
Přesné vyjádření Štěpána Kotrby pro PL.cz:
Vánoční poselství Miloše Zemana nepřineslo dar z nebes. To je správné, neboť za vše dobré i za vše špatné si můžeme sami. Nic podstatného nikdy nedostaneme zadarmo jako dárek pod stromeček. Zeman pochválil vládu, ale citoval Babiše, ne předsedu vlády. Bez práce ministrů za ČSSD by neměl za co vládu chválit. Ministr průmyslu je z ČSSD, ministr zahraničí je z ČSSD - to jsou dva pilíře ekonomické diplomacie do Číny, Koreje i postsovětských republik, kterou Zeman pochválil. Je dobře, že jsem se dozvěděli, že blbá nálada skončila. Ale co onen Trojský kůň? Stačí říct, že tahle země je naše?
Zeman nás nepřímo vyzval, abychom si to, co je naše, bránili. Třeba se zbraní v ruce. Neboť totéž doporučoval uprchlíkům. Proti komu si budeme bránit svou zemi? Proti svým spoluobčanům či své vládě? Věta "Tahle země není a nemůže být pro všechny" znamená, že neomezené zdroje nejsou. Nikdo nám nic nedá jako dárek pod stromeček. A to co jsme si vytvořili, si musíme začít umět bránit. Dokážeme to?"
Blbá nálada jedněch skončí, až Zeman odejde z funkce. U druhých to je podobné, ale naopak. Uvítali by odchod Dienstbiera, důchodové mlčení Schwarzenberga, změna názorů poloviny ministrů... Takže - Zemanova blbá nálada skončila předčasně a snad až příliš optimisticky. Zemanova vize sociálního státu skandinávského typu se vztahuje ke Norsku, Švédsku a Finsku za vlád tamních socialistů - Zeman podrobně studovat sociální systém sociálního liberalismu v době, kdy ve Švédsku vládla švédská sociálně demokratická strana z velké části ve spolupráci s odbory a průmyslem . To bylo během 80. let - před švédskou fiskální a nemovitostní krizí v devadesátých letech. Tehdy existoval stát v kooperaci s národním průmyslem, bez protestů existovay státem řízené monopoly nejen v televizi, rádiu, telefonní službě a nemocniční péči, ale i v průmyslu). Bildtův kabinet dokonce přinesl opoziční smlouvu pro stabilizaci politiky během krize - ve jménu zachování národního průmyslu a sociálního smíru a Ingvar Carlsson vytvořil funkční sociálně demokratickou menšinovou vládu. Tehdy jsem Skandinávii obdivoval i já... Göran Persson jako ministr financí se ovšem vyrovnal s obtížným úkolem stabilizace rozpočtu agresivním snížení sociálních programů a zaměstnaneckých výhod, což bylo něco, co většina Švédů intenzivně nesnášela. Persson zabil vše, co švédský socialismus 80. let vytvořil. To samé se stalo ve Finsku, kde existovala naprostá důvěra občanů ve stát. Na konci osmdesátých let mělo Finsko jeden z nejpokročilejších sociálních systémů na světě... Zahrnovala solidární a státem organizované sociální pojištění, sociální péči, zdravotní péči, alkoholovou politiku, pojištění pro případ nezaměstnanosti a záruku práce. Například plná invalidita byla hrazena ve výši 85 procent předchozí mzdy. Ale socialismus vlády Paavo Lipponena skončil s novým stoletím a dravostí globalizace... SDP je dnes marginální (16.51%, 12.3% do EP) a její vize socialismu je historií. Vize soiálního státu je realizovatelná za situace, kdy existuje masivní národní kapitál, podporovaný národní vládou. Kdy banky, firmy i zaměstnanci jsou domácí. Kdy existuje a je podporován protekcionismus sociální odpovědnosti firem. Kdy jsou nefunkční nebo těžce zdaněny spekultiavní transfery kapitálu a přesun dividend do daňových rájů. Kdy je sociální systém součástí kultury. Ani jedno dnes neplatí. Globalizace nás nutí soutěžit s levnou prací dětí z Indie, Thajska nebo Číny. Státnímu protekcionismu a tím i uplatňování sociální politiky brání pravidla Amsterodamské smlouvy EU, členství ve WTO a v dalších globalistických institucích.
Babiš je mu sympatický právě oním sociálně odpovědným kapitalismem, který uplatňuje. Babiš platí daně v Praze, ne na Bahamách. Jeho odboráři si na něj nestěžují, naopak.
Babiš je typický korporativista, který pro svou expanzi potřebuje příznivé zákonodárství, informační transparenci státu. Potřebuje stát.
Čili jednou cestu vidím v zvýšení hlasitosti českého hlasu - třebas i k imigrační krizi, vyvolané Angelou Merkelovou. Toho lze dosáhnout jen ve vnitřním eurounijním uskupení, které se sjednotí na nějakém stanovisku - třebas v uskupení typu Visegrádu. Vystoupení z EU by pro nás mělo katastrofální ekonomické důsledky.
Akcentování "národa" je dnes nesmyslné. Národ, ke kterému se hlásí tolik lidí, kolik žije v jednom evropském velkoměstě, je směšný.
Kritika i pochvala by měly být kratší, než samotný projev... Na projevu prezidenta jsem ocenil stručnost a věcnost. Chyběl mi ale cit, to lidské, které nás sbližuje a smiřuje.
Ohlášení konce blbé nálady vnímá Kotrba tak, že skončila zejména Zemanovým sympatizantům. „Blbá nálada jedněch skončí, až Zeman odejde z funkce. U druhých to je podobné, ale naopak. Uvítali by odchod Dienstbiera, důchodové mlčení Schwarzenberga, změnu názorů poloviny ministrů,“ myslí si. Proto podle něj Zemanovi voliči názor o „konci blbé nálady“ tak úplně nesdílejí.
Zeman ocenil zejména ekonomický růst, který je druhý největší v celé EU. Prezident za něj poděkoval zaměstnavatelům i zaměstnancům a rovněž prozíravé hospodářské politice vlády. „Jak řekl ministr financí, vláda odšpuntovala ekonomiku. A já bych k tomu jen dodal, že ji vymanila ze svěrací kazajky škrtících opatření minulých pravicových vlád,“ rýpl si do Nečasova kabinetu, jehož odstranění kdysi sliboval ve své kampani před prezidentskými volbami.
V další části prezident Miloš Zeman definoval svou „vizi pro Českou republiku“. Touto vizí je pro Zemana sociální stát skandinávského typu. „Je to model, který je založen na dvou pilířích. Na vysokých daních, což je velmi nepopulární, zejména na progresivním zdanění příjmů fyzických osob, kdy ti nejbohatší platí relativně nejvyšší daně. Nu a současně je založen na tom, že daňový výnos se nerozkrade, ale že je určen na investice do lidí, do veřejného sektoru. To znamená do zdravotnictví, do školství, ale také do vědy a výzkumu,“ argumentoval prezident.
CELÝ PROJEV PREZIDENTA ZEMANA ZDE
Kotrba s ním však tak úplně nesouhlasí: „Zemanova vize sociálního státu skandinávského typu se vztahuje k Norsku, Švédsku a Finsku za vlád tamních socialistů. Zeman podrobně studoval sociální systém sociálního liberalismu v době, kdy ve Švédsku vládla švédská sociálně demokratická strana z velké části ve spolupráci s odbory a průmyslem. To ale bylo během 80. let – před švédskou fiskální a nemovitostní krizí v devadesátých letech,“ upozorňuje analytik. Připouští, že v té době Skandinávii obdivoval i on, jenže časy se podle něj změnily. Rozpočtové deficity se podle něj ministři financí rozhodli řešit škrty v sociálních programech, které tradiční skandinávský sociální stát prakticky zlikvidovaly.
Zeman vychvaloval zejména ministra financí Andreje Babiše a dokonce vyslovil explicitní podporu jeho zákonům k posílení kontroly daňových poplatníků. „Ti, kdo namítají, že se těmito zákony omezuje osobní svoboda, by si měli uvědomit, že nikdo nemá právo krást a nikdo nemá právo podvádět,“ zdůraznil prezident.
Štěpána Kotrbu na těchto jeho slovech zaujalo, že chválil především ministra financí Andreje Babiše, ačkoliv největší úspěchy vlády, které ve svém projevu zmínil, spadaly do kompetence ministrů za ČSSD. „Bez práce ministrů za ČSSD by neměl za co vládu chválit. Ministr průmyslu je z ČSSD, ministr zahraničí je z ČSSD – to jsou dva pilíře ekonomické diplomacie do Číny, Koreje i postsovětských republik, kterou Zeman pochválil,“ .
Babiš je podle něj Zemanovi sympatický zejména svým sociálně odpovědným kapitalismem. „Babiš platí daně v Praze, ne na Bahamách. Jeho odboráři si na něj nestěžují, naopak,“ připomíná. Babiš navíc podle něj k dalšímu rozvoji svého podnikání potřebuje být zadobře se státem, nejlépe být součástí jeho rozhodování, a proto si rozumí s prezidentem, který také usiluje o co největší rozvoj státního sektoru.
Kotrba však oceňuje, že z prezidentových úst zaznělo, že blbá nálada skončila. Tento vzkaz veřejnosti je prý velmi důležitý. „Je důvod pro opatrný a kritický optimismus, pro pozitivní očekávání, které je psychologicky důležitým faktorem ekonomického růstu, a že je důvod, abychom se na sebe občas usmáli jako já teď na vás, protože s úsměvem jde všechno líp,“ řekl doslova prezident z lánského zámku.
Ve druhé části projevu se pak prezident Zeman věnoval migrační krizi. Když ocenil hospodářské styky s Ruskem, Čínou a postsovětskými republikami, zmínil „největší skvrnu“ na naší zahraniční politice, a to migrační krizi. Tu prezident expresivně přirovnal k povodňové vlně.
„Politici, kteří zavírají oči před tím, že se k nám tato migrační vlna ještě nepřelila, a že se proto není čeho obávat, mi trochu připomínají jednoho pražského primátora. Tento primátor v době povodní stál na mostě a říkal: Situace je nadmíru výtečná. A dvě hodiny poté voda zalila pražské metro. Někdy si připadám jako Kassandra před vtažením Trojského koně do města, ale jsem hluboce přesvědčen o tom, že to, čemu čelíme, je organizovaná invaze, a nikoliv spontánní pohyb uprchlíků,“ řekl k tomu prezident. Přirovnání ke Kassandře vzbudilo mezi jeho oponenty pobavení, Zeman však vyjádřil názor, že vítači uprchlíků se odvolávají na svůj soucit, a ten musí být podle něj vyhrazen lidem slabým nebo nemohoucím, což případ zdravých a silných běženců rozhodně není.
Lidé vítající uprchlíky navíc podle prezidenta někdy uvažují úplně scestně. „Když se připravovala demonstrace zastánců migrace k 17. listopadu, od jedné z našich zpravodajských služeb jsem dostal informaci, že na transparentu této demonstrace má být nápis: ‚Tahle země není naše, refugees welcome.‘ Potom někdo poradil těmto organizátorům, že nápis je hloupý, a tak jej nahradili o něco méně hloupým: „Tahle země patří všem, refugees welcome‘,“ prozradil perličku.
Prezident zdůraznil, že podle jeho názoru je pravý opak pravdou. „Tahle země je naše. A tahle země není a ani nemůže být pro všechny,“ zakončil svůj projev. Štěpán Kotrba má však pochybnosti: „Stačí říct, že tahle země je naše?“
Štěpán Kotrba vnímá prezidentova slova tak, že tato země je naše, takže ji jako svůj majetek musíme také bránit. Totéž navíc prezident doporučoval syrským běžencům, takže se dá čekat, že totéž doporučuje i nám.
„Věta ‚Tahle země není a nemůže být pro všechny‘ znamená, že neomezené zdroje nejsou. Nikdo nám nic nedá jako dárek pod stromeček. A to, co jsme si vytvořili, si musíme začít umět bránit. Dokážeme to?“ zamýšlí se analytik pro ParlamentníListy.cz.
„Na projevu prezidenta jsem ocenil stručnost a věcnost. Chyběl mi ale cit, to lidské, které nás sbližuje a smiřuje,“ zakončil Štěpán Kotrba svůj rozbor prezidentského projevu.
Přesné vyjádření Štěpána Kotrby pro PL.cz:
Vánoční poselství Miloše Zemana nepřineslo dar z nebes. To je správné, neboť za vše dobré i za vše špatné si můžeme sami. Nic podstatného nikdy nedostaneme zadarmo jako dárek pod stromeček. Zeman pochválil vládu, ale citoval Babiše, ne předsedu vlády. Bez práce ministrů za ČSSD by neměl za co vládu chválit. Ministr průmyslu je z ČSSD, ministr zahraničí je z ČSSD - to jsou dva pilíře ekonomické diplomacie do Číny, Koreje i postsovětských republik, kterou Zeman pochválil. Je dobře, že jsem se dozvěděli, že blbá nálada skončila. Ale co onen Trojský kůň? Stačí říct, že tahle země je naše?
Zeman nás nepřímo vyzval, abychom si to, co je naše, bránili. Třeba se zbraní v ruce. Neboť totéž doporučoval uprchlíkům. Proti komu si budeme bránit svou zemi? Proti svým spoluobčanům či své vládě? Věta "Tahle země není a nemůže být pro všechny" znamená, že neomezené zdroje nejsou. Nikdo nám nic nedá jako dárek pod stromeček. A to co jsme si vytvořili, si musíme začít umět bránit. Dokážeme to?"
Blbá nálada jedněch skončí, až Zeman odejde z funkce. U druhých to je podobné, ale naopak. Uvítali by odchod Dienstbiera, důchodové mlčení Schwarzenberga, změna názorů poloviny ministrů... Takže - Zemanova blbá nálada skončila předčasně a snad až příliš optimisticky. Zemanova vize sociálního státu skandinávského typu se vztahuje ke Norsku, Švédsku a Finsku za vlád tamních socialistů - Zeman podrobně studovat sociální systém sociálního liberalismu v době, kdy ve Švédsku vládla švédská sociálně demokratická strana z velké části ve spolupráci s odbory a průmyslem . To bylo během 80. let - před švédskou fiskální a nemovitostní krizí v devadesátých letech. Tehdy existoval stát v kooperaci s národním průmyslem, bez protestů existovay státem řízené monopoly nejen v televizi, rádiu, telefonní službě a nemocniční péči, ale i v průmyslu). Bildtův kabinet dokonce přinesl opoziční smlouvu pro stabilizaci politiky během krize - ve jménu zachování národního průmyslu a sociálního smíru a Ingvar Carlsson vytvořil funkční sociálně demokratickou menšinovou vládu. Tehdy jsem Skandinávii obdivoval i já... Göran Persson jako ministr financí se ovšem vyrovnal s obtížným úkolem stabilizace rozpočtu agresivním snížení sociálních programů a zaměstnaneckých výhod, což bylo něco, co většina Švédů intenzivně nesnášela. Persson zabil vše, co švédský socialismus 80. let vytvořil. To samé se stalo ve Finsku, kde existovala naprostá důvěra občanů ve stát. Na konci osmdesátých let mělo Finsko jeden z nejpokročilejších sociálních systémů na světě... Zahrnovala solidární a státem organizované sociální pojištění, sociální péči, zdravotní péči, alkoholovou politiku, pojištění pro případ nezaměstnanosti a záruku práce. Například plná invalidita byla hrazena ve výši 85 procent předchozí mzdy. Ale socialismus vlády Paavo Lipponena skončil s novým stoletím a dravostí globalizace... SDP je dnes marginální (16.51%, 12.3% do EP) a její vize socialismu je historií. Vize soiálního státu je realizovatelná za situace, kdy existuje masivní národní kapitál, podporovaný národní vládou. Kdy banky, firmy i zaměstnanci jsou domácí. Kdy existuje a je podporován protekcionismus sociální odpovědnosti firem. Kdy jsou nefunkční nebo těžce zdaněny spekultiavní transfery kapitálu a přesun dividend do daňových rájů. Kdy je sociální systém součástí kultury. Ani jedno dnes neplatí. Globalizace nás nutí soutěžit s levnou prací dětí z Indie, Thajska nebo Číny. Státnímu protekcionismu a tím i uplatňování sociální politiky brání pravidla Amsterodamské smlouvy EU, členství ve WTO a v dalších globalistických institucích.
Babiš je mu sympatický právě oním sociálně odpovědným kapitalismem, který uplatňuje. Babiš platí daně v Praze, ne na Bahamách. Jeho odboráři si na něj nestěžují, naopak.
Babiš je typický korporativista, který pro svou expanzi potřebuje příznivé zákonodárství, informační transparenci státu. Potřebuje stát.
Čili jednou cestu vidím v zvýšení hlasitosti českého hlasu - třebas i k imigrační krizi, vyvolané Angelou Merkelovou. Toho lze dosáhnout jen ve vnitřním eurounijním uskupení, které se sjednotí na nějakém stanovisku - třebas v uskupení typu Visegrádu. Vystoupení z EU by pro nás mělo katastrofální ekonomické důsledky.
Akcentování "národa" je dnes nesmyslné. Národ, ke kterému se hlásí tolik lidí, kolik žije v jednom evropském velkoměstě, je směšný.
Kritika i pochvala by měly být kratší, než samotný projev... Na projevu prezidenta jsem ocenil stručnost a věcnost. Chyběl mi ale cit, to lidské, které nás sbližuje a smiřuje.